Pochodové písně československého vojáka

Hoj, vzhůru, pestrý sokole,
hoj, vzhůru na svou stráž,
na nejvyšších hor vrchole,
ó leť, co síly máš!
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
až nad oblaků lem,
[:až od hor k horám uvidíš
tu celou českou zem.:]

Máš ocelové perutě
a ocelový spár,
a v dol jak hledíš napnutě,
máš v oku blesku žár.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
jen lovce chraň se, chraň,
[:čím v letu výš, tím bude spíš,
ti k smíchu jeho zbraň.:]

Aj, kdo to jásá po kraji,
ty sokolíku můj?
To tisícové dívají
se vzhůru na let tvůj.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš
tys naší síly vzor
[:a ty své mety doletíš
i každé bouři vzdor.:]

Jen vzhůru, pestrý sokole,
až v bouřných mraků lem,
ať s vichrem vidí v zápole
tě celá česká zem!
Jen dál, jen dál, jen výš a výš
a střež nám prapor náš:
[:tvá peruť mávej nahoře
a dole naše páž.:]

Píseň českých dobrovolníků

(Na nápěv: Hoj vzhůru, pestrý sokole!)

Pochodně hněvu neseme
a v srdcích střelný prach,
v něj plamen rudý vrhneme
a rázem zhyne strach.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš
a rázem zhyne strach.
Pěsť naše jako z ocele
a pomstou plane zrak,
jen bijme, palme vesele
kde nejhustší je mrak.

Tam v dáli v hanbě stopena
je svatá naše zem.
Krev cestu naši znamená,
my bez bázně dál jdem.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
my bez bázně dál jdem.
Z těch rudých krve krůpějí
svobody vzroste květ.
Kdož s námi jíti nechtějí
nám budou závidět.

Kdo otrok je, ať hyne dál,
však zticha musí být!
My zašlapaný ideál
na vlastní zvednem štít.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
na vlastní zvednem štít.
Nás žádná oběť neleká,
my víme, kde náš cíl.
Pěst naše si jej vyseká.
i kdyby v pekle byl.

Nuž hlavu vzhůru, přátelé,
a přímo hleď náš zrak!
Blesk šlehni z naší ocele,
kde nejhustší je mrak
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
kde nejhustší je mrak.
A kdyby všechny na poli
nás kule skosily,
pak jenom odkaz sokolí
jsme věrně splnili.

Ku předu

„Ku předu, ku předu, zpátky ni krok!“
Sokolí heslo je stálé.
Znělo již k pochodu mnohý tak rok,
znít bude na věky dále.
Ku předu, ku předu, dokud je dech,
pro slávu, blaho a zdar našich Čech;
[:kde že tu nepřítel, kde že tu sok?
pochodem přes něho dále.:]

Napřed se nastaví čelo a hruď,
prapor než roztrhán v kusy,
kdo že tu poroučí: otrokem buď,
kdo že tu poslouchat musí?
Někdo-li poroučí: poslouchej mne!
zazní mu v odpověď: však ještě ne!
[:Vlast matku udeřit má-li kdo chuť,
dřív syna zabíti musí!:]

Srbijanci

Srbijanci
i Bosanci
potrčite žurno;
glas vi teški čujte sada,
kralja Petra odmek dana;
Napred stupaj,
mačem lupaj,
urá! napred stupaj!

Brat za bratem,
top za topom,
v ovo vreme burno.
Pa i sremci kolo vede,
do svoj narod oslobode;
Napred stupaj,
mačem lupaj,
urá! napred stupaj!

Andulko, Andulko

Andulko, Andulko
ty jsi trucovitá,
kdybys byla moje,
[:byla by jsi bita.:]

Byla by jsi bita
tou lískovou holí,
že tě tvá matička
[:za rok nezahojí.:]

Za rok, za dvě leta
bude z tebe žena
a já budu nosit
[:šavli u řemena.:]

Šavli u řemena
boty viksovaný,
vzpomeň si, má milá,
[:na mé milování.:]

Na mé milování,
na moji dobrotu,
že jsem k vám chodíval
[:každičkou sobotu:]

Každičkou sobotu,
sedumkrát za týden,
vzpomeň si má milá,
[:že to byl každý den.:]

Já už více přes hranice

Já už více přes hranice mašírovat nebudu,
[:miloval jsem hezké děvče,:] víc milovat nebudu.

Vykoukala z okénečka, toho nejhořejšího,
[:spatřila na vraném koni:] svého nejmilejšího.

Vykoukala z okénečka, byla jako růže květ.
[:plakala a naříkala,:] proč jsem já ji zkazil svět.

Tu máš holka, tu máš dukát, za ten jeden nocleh svůj,
[:abys ty si nemyslela,:] že jsem já miláček tvůj.

A já nechci žádný dukát ani žádné peníze,
[:já jsem si tě, můj Pepíčku,:] vyvolila za muže.

Kdyžs mne chtěla za muže mít, měla jsi mne milovat,
[:neměla jsi do kasáren:] za vojáky chodívat.

Husar

Husar má koníčka,
aby ho rajtoval;
[:a já mou Mařenku,
abych ji miloval.:]

Husar má koníčka,
za tři sta dolarů;
[:a já mou Mařenku,
zadarmo dostanu.:]

Husar má koníčka,
od pana císaře;
[:a já mou Mařenku,
od pana faráře:]

Bezkyde, Bezkyde

Bezkyde, Bezkyde,
kdo po tobě ide?
[:Černooký báča
ovečky zatáčá.:]

Aj báčo, báčo náš,
černú košulka máš,
[:aj kdo ťa ju vypere,
keď maměnky nemáš?:]

Nemám já maměnku,
ale mám frajerku
[:a ta mňa vypere
černú košulenku.:]

Všici sa starajú
o moju chudobu,
[:a já sa nestarám,
chvála Pánu Bohu.:]

U Svatého Matěje

U Svatého Matěje,
když se slunko zasměje,
na pouti je hezkých děvčat,
jak když máku naseje.

Chodila tam, chodila,
jedna panna rozmilá,
měla sukni květovanou,
tuze se mi líbila.

Koupil jsem jí z perníku
srdce za čtvrt zlatníku
a husara se šňůrama
na cukrovém vraníku.

Počal jsem s ní žertovat,
že ji budu milovat,
za to srdce perníkové
musela mně svoje dát.

Při té krásné pohodě
šlo vše jako na vodě,
tančili jsme rejdováka
u Matěje v hospodě.

Po tanci pak ve chvíli
domů jsme se vrátili,
slaďounkými hubičkami
cesta jsme si krátili.

Od Matěje ku městu,
měsíc svítil na cestu,
když jsem já si Prašnou bránou,
vedl svoji nevěstu.

Nade mlejnem

Nade mlejnem, pode mlejnem
husy se perou;
vem Jeníčku, vem flintičku,
zastřel některou.

Já ty husy nezastřelím,
já je dobře znám;
to jsou husy mojí Zuzky,
co k ní chodívám.

Kdybych já jí jednu zabil,
zlobila by se;
a kdybych k ní potom přišel,
hněvala by se.

Šly panenky silnicí

Šly panenky silnicí, silnicí, silnicí,
potkali je myslivci, myslivci – dva.
[:V lese, v lese, v lese zeleném:]
[:tam v háji, tam v háji, v háji zeleném.:]

Kam panenky, kam jdete, kam jdete, kam jdete,
která moje budete, budete – má.
V lese atd.

Ta maličká, ta je má, ta je má, ta je má,
ta má očka jako já, jako já – mám.
V lese atd.

Na krku má granáty, granáty, granáty,
mezi nimi dukáty, dukáty – má.
V lese atd.

Dukáty jí vyberem, vyberem, vyberem,
v hospodě je propíjem, propíje – me.
V lese atd.

Ide Marina

Ide Marina od Hodonína,
za ňú pan farář s bečicú vína,
[:Huja huja hujajá, teče voda kalná.:]

Počkaj, Marina, napí sa vína,
budeš červená, ako malina.
[:Huja huja hujajá, teče voda kalná.:]

Nechcem, pán farár, nechcem já vína,
měla bych ceru alebo syna.
[:Huja huja hujajá, teče voda kalná:]

Spadl lísteček, spadl s javora,
kdo sa nežení, ten je potvora.
[:Huja huja hujajá, teče voda kalná.:]

Luterán

[:Katolík, katolík
sedni si za stolík!:]
[:A kerý luterán
nech táhne ku dverám.:]

[:Luterán, luterán,
preca ťa ráda mám:]
[:daleko, široko,
za tebú pozierám.:]

[:Nepozieraj za mnú,
očka ťa vypadnú;:]
[:měla si sa dívať,
dokud‘ byla’s pannú.:]

[:Dokud‘ byla’s pannú,
aj, pannú, pannenkú,:]
[:dávali ťa chlapci
sladkú goralenku.:]

[:Sladkú goralenku,
aj, červené víno,:]
[:neměla’s se vdávat,
nebylo ti pilno.:]

Cez zelené žitéčko…

[:Cez zelené žitéčko voda teče:]
[:aj, čo mňa má milá, holuběnka sivá, čo mňa rekne.:]

[:Aj, čo by mňa reknula šohajovi??:]
[:prepil som žitéčko, aj oves zelený na Kopení.:]

[:A keď som to všetko prepil, nebojím sa;:]
[:na vojnu verbujú, slobodu slibujú, zverbujom sa.:]

[:A keď som já zverboval pro frajerku,:]
[:nedala mňa pierko, juž sedmá neděla s rozmarynkú.:]

[:Aj, mal som já koníčka s bílú liskú,:]
[:kerý ma nosíval k mému potěšení cez vodičku.:]

[:Cez vodičku studenú, cez hájíček,:]
[:ne jednú, ne dvakrát pode mnú zarehtal můj koníček.:]

Pridi ty, šuhajko

Pridi ty, šuhajko, ráno k nám,
uvidíš, čo ja to robievám:
[:já ráno vstávám, krávy napájám,
ovečky na pole vyháňám.:]

A keď si tu prácu vykonám,
potom si veselo zaspievám,
[:a pri tom speve, ako pri práci,
zavše len na teba myslievám.:]

Tynom, tánom

Tynom, tánom, na kopečku stála,
tynom, tánom, na mňa pozerala.
[:Tynom, tánom, nepozeraj na mňa,
tynom, tánom, nepojdeš ty za mňa.:]

Tynom, tánom, prečo by já nešla?
Tynom, tánom, však som já nic pyšná.
[:Tynom, tánom, královna je pyšná,
tynom, tánom, predsa za muž išla.:]

Marseillaise

Ve zbraň již dítky Francie,
den slávy na trůn zasedá,
hle proti nám tyranie
krvavý prapor pozvedá.
Poslyšte jak po kraji tam
zástupy řádí zběsilé,
přichází v loktech vraždit vám
ženy i dítky rozmilé.
[:Do zbraně, občané, v šik svůj se každý řaď,
jen dál, jen dál, krev nečistá, ať zkropí luh i sad!:]

Co chce ta rota otroků,
králů i zrádců spiklených,
proč pouta vlekou po boku
dle choutek dávno tajených.
Na vás to, Francie občané,
ó, jak jen bídáctví to zvát,
vás chtějí drzí katané
v porobu starou ukovat!
[:Do zbraně občané atd.:]

Píseň české omladiny

(Nápěv podle „Hej, Slované“.)

Kdo jsi Čech, hoj, v řady naše Božích Bojovníků!
Vlast volá – tys jejím synem, tož do předních šiků!
Vzmuž se, vzmuž, ty lide český, v této těžké době.
[:Dokaž světu, jak jsi velký i ve své porobě.:]

Zrozeni jsme bez okovů, chceme volně žíti,
chceme ve své rodné vlasti zase šťastni býti.
Každý ten hrob bratrů padlých, každé hory témě
[:volá na nás: Nepovolte! je to naše země!:]

Ještě máme ty své lebky a ty nezměkčíte,
ještě máme ta svá práva a ta nezničíte.
Mučte si nás, trapte si nás všemi útrapami:
[:Husův národ nepoddá se a nepadne s vámi.:]

Tu stojíme paže k paži, slavně přísaháme,
že v tom našem svatém boji věrně vytrváme!
Věrně, věrně, do jednoho na obranu matky,
[:za vlast drahou, za svobodu, životy a statky.:]

Pryč s tyrany a zrádci všemi…

Pryč s tyrany a zrádci všemi,
ať zhyne starý, podlý svět,
my nový život chcem na zemi,
[:v němž nesmí býti žádných běd!:]
Dále jen, dále jen, nesme zpěv!
Náš prapor nade trůny vlaje,
nese on pomsty hrom, lidu hněv,
volnosti seje zjev
a rudě do krvava vlaje,
[:je na něm pracovníků krev.:]

Krev naše prolévána katy,
my oplýváme slzami,
však přijde jednou den odplaty
[:a potom budem soudit my!:]
Dále jen, atd.

Ti staří lotři, Noci děti,
chtí navázat strhanou síť,
vše zlé, to musí pominouti,
[:co dobré, věčně musí žít!:]
Dále jen, atd.

Nuž, tedy, bratři, ruku v ruce
v šik svorný, mocný jako proud,
jak veletok, jenž proudí prudce
[:musíme cíle dosáhnout!:]
Dále jen, atd.

Na přední stráži

Na přední stráži společně
vždy, věrný Čechu, stůj,
neúnavně a statečně
chraň každý domov svůj!
Řev nepřátel nás neleká,
byť zuřil sebe víc,
[:a byť i cesta daleká,
my svorně jdeme vstříc.:]

Náš tatík Žižka častokrát
udatně bojoval
a pánům Němcům jejich frak
tak často prášíval.
Nuž tedy, bratři, statečně
ku předu kráčejme,
[:na přední stráži společně
se nikdy nedejme.:]

Na Staroměstském náměstí
tam k nebi pne se Týn,
tam ten svůj život dokonal
tak mnohý vlasti syn.
Tam padl starý Budovec,
Kaplíř ze Sulevic,
[:tam padl české šlechty květ,
nemáme žádné víc.:]

A dokud v Čechách bude žít
jen jeden věrný Čech,
za matku Prahu každý z nás
dá poslední svůj dech.
I když nás kolem zaplaví
ta horda germánská,
[:ta Praha naše zůstane,
jak byla: slovanská.:]

Měla jsem milého, sokolíka

Měla jsem milého sokolíka,
on jest mi uletěl do lesíka,
[:do lesíka – jedlového,
snad ho tam najdete střeleného.:]

On jest mi uletěl tam na skálu,
a tam se vysmíval mému žalu;
[:já plakala – on se mi smál
a když jsem blíž přišla, uletěl dál.:]

Lehce je Sokolu žerty tropit,
když může po straně peří nosit,
[:peří v levo – děvče v pravo
nedá si upříti svoje právo.:]

Veselým pochodem přes dědinu,
bystře si prohlíží každou děvu,
[:je-li mladá, je-li vábná,
zda-li by Sokola měla ráda.:]

Radostí děvčátka zaplesala,
jakmile Sokoly uhlídala,
[:hle, již jsou tam – snad přijdou k nám,
kterému já asi hubinku dám?:]

Dám já ji švarnému náčelníku
a ten ji rozdělí v celém šiku,
[:v celém šiku – Sokolíků:
„To máte junáci v upomínku“.:]

Nechceme děvčátko tvou hubinku,
nechceme od tebe upomínku;
[:klameš jiné – chceš klamat nás,
ne, milé děvčátko, ty nás neznáš.:]

My jsme hoši z kraje Podbrského,
nedáme se klamat od žádného;
[:od žádného, od děvčete,
nesmíme milovat, jak vy chcete.:]

Pod Triglavem

Pod Triglavem na jezeru
loďka pluje tam a sem,
a na lodi písně pějí,
že zní hory ohlasem.
Malí ptáci po dolinách
a na stráních budí se,
[:jak tu píseň uslyšeli
zpěvem k ní hned druží se.:]

Rybky hravé blýskají se
nad hladinou jezera,
tiché vlnky šepotají
mezi sebou za šera.
Sláva, kde své věnce vije,
pro níž srdce bije nám,
[:že jsme syni matky Slávy,
zvučte hory dolinám.:]

Boleslav

Boleslav, Boleslav
to krásné město:
neplač, děvče, nenaříkej,
moje nevěsto.

„Jak pak nemám, smutná,
plakat, naříkat,
když tě vidím do vojenských
šatů oblíkat.

Ty vojenské šaty
trápí srdce mé.“ –
„Neplač pro mne, nenaříkej,
zas se sejdeme.“ –

„Jak pak se sejdeme,
když teprva jdeš?
Co pak ty mně, můj holečku,
co pak mně pošleš?“ –

„Pošlu ti psaníčko
nejedno v roce,
abys ty vždy uvěřila
mé věrné lásce.“

Šli vojáci od Brodu…

Šli vojáci od Brodu,
měli velkou nehodu,
hlad a žízeň všichni měli,
‚brom a peklo‘ při tom kleli,
[:na tom velkém pochodu:]
[:Ráz – dva – tři – čtyři.:]

Markytánka jede tu,
pentličky má na šatu,
do koníčka bičem bije,
jeď koníčku ‚vyjé – vyje‘
[:musíme k svému pluku:]
[:Ráz – dva – tři – čtyři:]

Vojáci co měli hlad,
vykřikli ,hej! holá! stát!‘
vyjedli jí, kde co bylo,
ze džbánu se pivo pilo
[:nemohli na nohou stát:]
[:Ráz – dva – tři – čtyři:]

Jen jeden vojáček stál,
na markytánku se smál
a co jiní pili z džbánku,
on miloval markytánku,
ten si šelma, ten si dal,
ten si šelma pochutnal.
[:Ráz – dva – tři – čtyři:]

Zakukala žežulička

Zakukala žežulička
v lese v oboře,
[:zaplakala má panenka:]
doma v komoře.

Proč pak pláčeš a naříkáš,
vždyť ty budeš má,
[:až kukačka o Vánocích:]
třikrát zakuká.

Jak pak budu, můj Jeníčku,
jak pak budu tvá,
[:když kukačka o Vánocích:]
nikdy nekuká.

Pán Bůh mocný, pán Bůh dobrý,
on to může dát,
[:že kukačka o Vánocích:]
může zakukat.

Když nekuká o Vánocích
kuká na jaře,
[:pan farář nám ruce sváže:]
na naší faře.

Hanačka

Hanačka je hezký děvče, hoja sa hoj,
jenom že ji žádný nechce, hoja sa hoj,
[:má krátké sukničky
a na zadu vyšlapaný kramflíčky.:]

Třikrát jsem panáčka prosil, hoja sa hoj,
klobouček pod páží nosil, hoja sa hoj,
[:aby mně odpustil,
čeho jsem se této noci dopustil.:]

Panáček odpustit nechce, hoja sa hoj,
že jsem já miloval děvče, hoja sa hoj,
[:odpusťte, panáčku,
šak jste taky milovali Hanačku.:]

V pondělí na jarmak půjdem, hoja sa hoj,
v úterý tam ješče budem, hoja sa hoj,
[:ve středu z jarmaku
a ve čtvrtek z pálenice do šenku.:]

V pátek se vesele zvolá, hoja sa hoj,
budeš ty Hanačko moja, hoja sa hoj,
[:v sobotu ručku dáš
a v neděli pojedeme na sobáš.:]

Tráva neroste

Tráva neroste, edem za vodú,
a kde rožnovští mládenci jedú.
Tramtarara atd.

Aj jidú, jidú, edem někteří,
kteří nosija na hlavách peří.
Tramtarara atd.

Na hlavách peří, bílé klobúky,
oni sa nesú jako panenky.
Tramtarara atd.

Stávej, má milá, běž pro vodičku,
Honzíček čeká, dá ti hubičku.
Tramtarara atd.

A ja nestanu, hlava mňa bolí,
čo som sa točila s tebú v tom koli.
Tramtarara atd.

S tebú v tom koli, při tej muzice,
kde si, synečku, plakal velice.
Tramtarara atd.

Tancuj

Tancuj tancuj [:vykrúcaj:]
len tu pícku [:nezrúcaj.:]
Lepšie pícka [:na zimu,:]
nemá každý [:peřinu.:]
Trálalala atd.

Stojí voják [:na vartě:]
v roztrhaném [:kabátě:]
od večera [:do rána,:]
rosa na něj [:padala.:]
Trálalala atd.

Dala som ja [:cigánce:]
roztrhané [:rukávce.:]
Cigánečko [:malúčká,:]
pričaruj mi [:synečka.:]
Trálalala atd.

Pobil cigán [:cigánku:]
po zeleném [:župánku,:]
cigánečka [:cigána:]
po zádečkách [:vidlama.:]
Trálalala atd.

Co to máme [:za drába,:]
že nám fajrumt [:nedává:]
on nám fajrumt [:musí dát:]
kdyby ho měl [:čert sebrat:]
Trálalala atd.

Treba som já rychtárova cera

[:Třeba som já rychtárova cera,:]
[:predsa mám cigána za frajera.:]

[:Cigán sa mně prevelice lúbí,:]
[:proto že má pekné bílé zuby.:]

[:Bílé zuby, kučeravé vlasy,:]
[:to cigána prevelice krásí.:]

[:Preto som ťa, cero, nechovala,:]
[:by som já ťa cigánovi dala.:]

[:Preto pánbú mladé ludi snúbí,:]
[:že sa mu to milování lúbí.:]

(:Preto pánbu staré ludi tresce,:]
(:že sa jim do milování nechce.:]

A já su synek z Polanky

[:A já su synek z Polanky:]
[:a já si hledám galánky.:]

[:A já su dcerka z Lidečka,:]
[:a já si hledám synečka.:]

[:Za stodolenkú za našú,:]
[:tam by svědčalo salašu.:]

[:Za stodolenkú, vedle ní,:]
[:tam by svědčalo palérni.:]

[:A já by som tam báčoval,:]
[:hezké děvčátka miloval.:]

[:Vem si ma, Juro, za ženu,:]
[:budeš mňat dobrú gazděnu.:]

[:Ty budeš orat a já sít:]
[:budem sa spolem dobre mít.:]

[:A já su synek ledabyl,:]
[:mňa ešče nikdo nenabil.:]

[:Za stodolenkú hajíček,:]
[:porubali mně malíček.:]

[:Má milá mi ho vázala:]
[:a prežalostně plakala.:]

[:Neplač, má milá, nebolí,:]
[:šak sa malíček zahojí.:]

[:Za dva měsíce, neb za tři,:]
[:bude malíček, jak patří.:]

[:Za tři měsíce neb za pět,:]
[:bude malíček jako květ.:]

Janko, Janko…

[:Janko, Janko, kdo ťa rubal,:]
že tvé krvi něluto-, něluto-, nělutoval.

[:Rubali mňa dva vojáci,:]
od večera do polno-, do polno-, do polnoci.

[:Kdo ťa rubal, nech ťa hojí,:]
nech ťa vede k dochtoro-, k dochtoro-, k dochtorovi.

[:K dochtorovi do světnice,:]
kde sú zlaté okeni-, okeni-, okenice.

[:Dochtor němá takej masti,:]
čo by zhojil tvoje ko-, tvoje ko-, tvoje kosti.

[:Tvoje kosti, tvoje žebra:]
čo zlámala tvoje že-, tvoje že-, tvoje žena.

Pod obločkom

Pod obločkom poskakoval,
štyry groše vyhazoval,
dajte vy mně dievča, dievča vaše
dám vám za ně štyry groše.

Sedemdesát sukeň mala
a predsi sa nevydala,
a já nemám iba, iba jednu –
pýtajú mňa za gazděnu.

Sedemdesáť tisíc mala
a predsi sa nevydala;
já nemala ani zlatý
dostal sa mi baju znatý.

Andulko šafářova

Andulko šafářova,
husičky nemáš doma;
husy jsou v ječmeně,
Andulko, vyžeň je;
vyžeň je z ječmene ven,
dřív než bude bílý den.

Já bych je ven vyhnala,
jen kdybych se nebála;
paňmáma lehce spí,
jak se hnu, o všem ví,
já nesmím z komůrky ven,
dřív než bude bílý den.