Božena Němcová
Listy IV
Praha 2012
1. vydání
Městská knihovna v Praze
Půjčujeme: knihy/časopisy/noviny/mluvené slovo/hudbu/filmy/noty/obrazy/mapy
Zpřístupňujeme: wi-fi zdarma/e-knihy/on-line encyklopedie/e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu
Pořádáme: výstavy/koncerty/divadla/čtení/filmové projekce
www.mlp.cz
knihovna@mlp.cz
www.facebook.com/knihovna
www.e-knihovna.cz
Znění tohoto textu vychází z díla Listy IV tak, jak bylo vydáno ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v roce 1961 (NĚMCOVÁ, Božena. Listy. [Díl] 4. K vydání připravil Miloslav Novotný za spolupráce Rudolfa Havla a Rudolfa Skřečka. 1. vyd. Praha : SNKLHU, 1961. 222 s. Knihovna klasiků, Božena Němcová: spisy, sv. 15).
Elektronické publikování díla Boženy Němcové je společným projektem Městské knihovny v Praze a www.digiBooks.cz.
Text díla (Božena Němcová: Listy IV), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.
Citační záznam této e-knihy:
NĚMCOVÁ, Božena. Listy IV [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2012 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z WWW:
<http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/99/33/listy_IV.html>.
Vydání (grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
Verze 1.1 z 30. 8. 2012.
OBSAH
292. Karlu
Němcovi — 2. a 8. ledna 1859
293. Karlu
Němcovi — 21. dubna 1859
294. Samu
Chalupkovi — 29. dubna 1859
295. Karlu
Němcovi — 18. května 1859
296. Karlu
Němcovi — 9. června 1859
297. Doře
Němcové — 27. července 1859
298. Doře
Němcové — 6. srpna 1859
299.
Jaroslavu Němcovi — 12. srpna 1859
300.
Františku Ladislavu Riegrovi — 7. září 1859
301. Karlu
Němcovi — 8. září 1859
302. Karlu
Němcovi — 16. září 1859
303.
Vojtěchu Náprstkovi — 3. října 1859
304. Janu
Karlu Rojkovi — 13. října 1859
305. Josefu Kolískovi
— 15. října 1859
306. Karlu
Němcovi — 5. listopadu 1859
307. Karlu
Němcovi — 21. listopadu 1859
308. Karlu
Němcovi — 19. prosince 1859
309. Václavu
Staňkovi — koncem roku 1859
310. Josefu
Kolískovi — 14. ledna 1860
311.
Kateřině Petrovičové (Lauermannové)
312. Janu
Palackému — 16. ledna 1860
313. Karlu
Němcovi — 5. února 1860
314. Janu
Karlu Rojkovi — po 7. březnu 1860
315. Karlu
Němcovi — 2. dubna 1860
316. Karlu
Němcovi — 2. dubna 1860
317. Paní
Simeonovové — 5. června 1860
318. Karlu
Němcovi — 18. září 1860
319.
Jaroslavu Němcovi — 29. září 1860
322. Karlu
Němcovi — 4. listopadu 1860
323. Václavu
Štulcovi — 9. prosince 1860
324. Janu
Karlu Rojkovi — 9. prosince 1860
325. Jiljímu
Vratislavu Jahnovi — 30. prosince 1860
327. Vasilu
Dimitrovi Stojanovovi — ...
328. Vasilu
Dimitrovi Stojanovovi — ...
329. Vasilu
Dimitrovi Stojanovovi — počátkem roku 1861
330. Vasilu
Dimitrovi Stojanovovi — ...
331. Boženě
Šetlíkové-Staňkové — před 25. březnem 1861
332.
Kateřině Petrovičové (Lauermannové) —14. června 1861
333. Doře
Němcové — 1. srpna 1861
334. Doře Němcové
— 7. srpna 1861
335. Doře
Němcové — 7. srpna 1861 odpoledne
336. Doře
Němcové — 8. srpna 1861
337. Josefu
Němcovi (synovci) — 8. srpna 1861
338. Josefu
Seidlovi — 17. září 1861
339. Doře
Němcové — 17. září 1861
340.
Jaroslavu Němcovi — po 18. září 1861
341.
Jaroslavu Němcovi — 2. října 1861
342. Anně
Hlavsové — 19. července 1848
343. Janu
Dlabačovi — 13. června 1849
344. Gustavu
Kazimíru Zechenterovi — 7. prosince 1852
345. Elišce
Lamelové — 4. května 1854
346. Karlu
Němcovi — 13. září 1856
347. Nezjištěnému
příteli a podporovateli — na rozhraní let 1857—1858
348. Josefu
Drahorádovi — koncem roku 1858
Seznam
adresátů a osob častěji jmenovaných
292. Karlu Němcovi
—
2/1 59
Milý Karle! List Tvůj, na který jsem už s velikou nedočkavostí čekala, obdržela jsem druhý svátek, na sv. Štěpána. — No, to ses načekal na ty věci a ten chleba byl asi dobrý. - A pročpak jsi to sám nesl, to by Tě bylo už nezabilo, kdybys byl někomu pár grošů dal. - No ale jen když to máš a když Ti to je vhod, já jsem byla ráda, že jsem Ti to mohla zaopatřit. - Ale nepíšeš nic, zdali jsi dostal ty dva tolary v psaní? Snad ano, když jsi dostal list pro pana Fintelmanna, který též v tom listu byl? Copak Ti ještě nejvíc chybí ze šatstva? Snad až by se zase nějaká příležitost hodila, že bych Ti mohla něco poslat. Psala jsem také do Vídně jednomu bohatému a hodnému pánu, který také Kodyma podporoval, skrze Tebe, možná že dostanu od něho příznivou odpověď. — Jakpak jsi tedy strávil svátky? - My jsme na Tě mnohokráte vzpomněli, zvlášť u večeře vzpomínala jsem, kdybys tu byl. - My jsme to také jen poskrovnu odbyli, protože jsme neměli mnoho peněz poslední dni, ale dostala jsem zajíce na druhý den a od Fingerhuta punč — a po dvou librách mouky udělala jsem vánočky, to byly naše lahůdky. Chtěla jsem Ti hned po svátcích psát, ale měla jsem kvapnou práci k dodělání a táta měl také co psát naspěch pro pana Fingerhuta, a tudy jsem musela i na něho čekat, neboť Ti chce stranu prodloužení pasu sám psát. Můj milý, drahý hochu, jak bych Tě ráda už viděla, to si ani pomyslit nemůžeš, a věřím Ti mileráda, že i Ty už toužíš po domovu, ale jestli se to dá dělat, že by Ti pas prodloužen byl, přece bude pro Tvoji budoucnost lépe, když bys ještě rok v cizině zůstal a' do toho Hannovru a snad i do Hamburku se podíval. - To řekl i pan Fiala, u kterého jsem byla a psaní Tvoje mu četla. Povídal, že Ti nyní potřeba, abys hodně mnoho velkých zahrad viděl, povídal, že je ten Wendtland pověstný, a pak v Hamburku Bosse. - Měl radost, že se tak vzděláváš, a pravil, že kdybys domů přišel a chtěl k němu, že Tě vždy přijme, a za prvního, ale že by Ti radil zůstat ještě v cizině, když to bude možno, že potom můžeš už pořádnou službu dostat. - Pozdravuje Tě a máš mu jednou také psát. -Řeknu panu Mánesovi skrze ten obrázek, snad mi ho udělá; milý hochu, podivil by ses nám všem, Dora i Jarouš jsou velmi vyrostlí, táta se nezměnil, ale já jsem se hodně sestarala. - Já vím, že bych se i Tobě podivila, - já si Tě představuji, jak jsi odešel; mnohokráte za den vzpomínám, ale večer, když lehám, myslím vždy, co děláš, zdali už spíš, či nocuješ, a nemáš-li hlad a nejsi-li churavý. To je tak moje každodenní myšlénka, a potom se zase těším, že Ti to bude všecko k dobrému, co zkusíš, že se vrátíš vzdělán ve svém umění, že dostaneš dobré místo a že budeš šťastný a spokojen a my s Tebou. Tak přemýšlejíc a často i slzíc usnu; často se mi potom o Tobě a obyčejně i o Hynečkovi zdá. - Marie mi také psala ty dni, je zase sama, Jacq jel s kněžnou do Francouz. Naříkají si, že jim nic nepíšeš, a Marie má Ti za zlé, že jsi Jacquovi nepsal; on prý povídal, že Ti ty peníze beztoho dal, ale že jsi mu měl alespoň psát.
Piš tedy Marii i babičce, vidíš, to by byla nezdvořilost od Tebe, kdybys ani se nepoděkoval za to, že Ti z nouze pomohl. - O těch Talutmauer [n], a jak se broskve, merunky a hrozny v nich pěstuji, piš; popiš to docela jednoduše, od počátku až do uzrání ovoce, a kterak se potom hrozny uschovávají, aby přes zimu čerstvé se udržely. - Já Ti to opravím, a co za to dostaneš, Ti pošlu. - Ty zdi vykresli a popiš, jak se stavějí. O nových vzácných bylinách stává i v německých časopisech, což i do českých se potom přeloží, ale o těch Talutmauer[n] není známé zde. A tu Wellingtonii tedy také popiš. To lituju sama, že jsi ztratil toho přítele, to si mohu myslit, jak milé je být s člověkem vzdělaným v cizině; jen bud opatrným a nepouštěj se do žádných hádek ani mrzutostí s tím novým, zvlášt když je syn přítele p. Fintelmanna, neboť to má vždy zastavatele a Ty potom žádného. –
8/1. Vidíš, jak se list zdržel k mé mrzutosti, neboť vím, že ho budeš s touhou očekávat. - Stalo se tím, že jsem čekala na tátu, aby se skrze ten pas poptal, - táta ale dostal na prdeli nežit a nemohl s tím ani chodit, až dnes teprv je mu lepší, ono to ale může ještě pár dní trvat, než se táta na to vyptá, neboť on není tak čerstvý, proto Ti posílám raději jen můj list, abys nemusel tak dlouho čekat na odpověď. - Nejspíše, pokud víme, budeš muset žádat o prodloužení u vyslanectví v Berlíně, a že se bude muset p. Fintelmann za Tebe přimluvit, to by bylo nejjistější. -Bude Ti to táta psát, jak to máš udělat, jestli to zde nebude moci býti. - Je to, milý hochu, v Rakousku nyní špatné hospodářství, a každá vláda lepší než naše, zvlášt ruská nyní, a tak i vaše pruská. Jak se podobá, nebude dlouho pokoj, a s Rakouskem to asi bídně vypadne. - Ale mlč o tom a list tento spal, co takových věcí se týče, musí být člověk velice opatrný. - Kdyby se Ti i tam nic nepřehlíželo, mohlo by se Ti prohlížet všecko, až bys jednou domů šel, a kdyby to četl policajt nebo žandarm, jsme všichni nešťastni. Já budu nyní psát do ruského časopisu, který vychází v Moskvě a ode všech Slovanů články přijímá a do ruštiny překládá; budu tam psát články národopisné. -Platí se honoráru za arch 40 rublů (64 fl. stř.). - To bych si mohla přece pomoct za takový honorár. - Museli jsme se smát těm štuclíkům, a rádi bychom věděli, jak jsi je upotřebil? - Vždyť jsem Ti psala, abys dal si k tomu podešve udělat, že to jsou střevíce; já bych Ti je byla ráda zde dala udělat, kdybych byla míru měla.
Tudy do toho vlezeš nohou, sem přišít si dej od ševče podešev, podle nohy. Co je znamínko, to musíš trochu založit a zpředu po stranách dát kůžky, aby se Ti to hned neroztrhalo. Snad nedáš mnoho od toho. - Až to ševci ukážeš, bude tomu rozumět. - Tu Wellingtonii pošli také vykreslenou, to víš, takové věci musí se vidět alespoň poněkud. –
Jen to popiš všecko jednoduše, ale zřetelně a jasně, co nevíš česky, můžeš napsat německy - a já to přeložím. Vychází od Nového roku časopis Obrazy ze života - s obrázky, také vzácné stromy a květiny budou v něm vyobrazeny a krátce popsány, zvláště které jsou k užitku všeobecnému buď pro krásu, bud pro industrii, anebo co byliny potravní a ovocina. - Mimo to jsou podobné věci ve Škole a životu pro učitele a mládež a v Živě. — Když bys to tedy pěkně, jasně a jak náleží všecko popsal, mohlo by se to upotřebit co obrázek do jednoho neb druhého listu. — Při těch Talutmauern musíš také udat, kdo to první vynalezl, v které zemi a kde se to posud pěstuje, i také můžeš udat, zač se takové ovoce kus prodává a jestli by se takové pěstování meruněk a broskví zavésti mohlo i na venku a v jaké krajině, zdali i v horách, nebo jen v teplejších krajích a rovině. Až budu mluvit s mladým Palackým, řeknu mu o některý ten list - on je málokdy k nalezení. Také Vojtěch Šafařík se vrátil z Němec a nyní čeká doma na nějakou službu. - Zdržoval se dlouho v Berlíně, v Porýní a v Göttinkách, možná že zná také některé muže, na něž by Ti mohl dát odporučení, navštíví nás ty dni, zeptám se ho. On se na Tebe ptává. - Kdybys uměl francouzsky, to by Ti dobře posloužilo; já Ti to vždy psávala, abys toho použil v Saganech, ale nedbals - a raději si hleděl věci, která Ti jen na škodu byla. Mohl jsi dost hezky se naučit, alespoň číst, když ne mluvit, což tam ale také lehko bylo. Nyní by Ti stála i francouzská literatura zahradnictví otevřená, která je zajisté znamenitá, a kdybys jednou do Belgie mohl se podívat, musel bys řeč tu umět, sice bys nepřišel nikam. Až přijdeš domů, budeš se muset učit, abys mohl se někdy podívat do Belgie, Paříže a Londýna, snad se do té doby okolnosti naše změní. Také Jarouš dělá si plány, až bude s akademií hotov, jíti do Paříže. No to jsou ale jen plány, ale mladému člověku přislušící. Poděkování jsem vyřídila všude i přečetla; to víš, jak to je, když vidí, že člověk nepohrdá ani malým dárkem, dají podruhé zase. - Pilz není už v Košíři - Blecha ho dal pryč a p. Fiala není s ním spokojen, že je velmi zapomenutý a že nemá nikdy groše peněz, ačkoliv tam 20 fl. stříbra měl. - On myslím s Marií utratil mnoho - neslyšíme o ní ale ani muk, kde je. -Nyní zaopatřil mu pan Fiala službu u nějaké baronky, která si koupila statek u Prešpurku. On má dovolení od úřadu vojenského zdržovati se, kde chce, ale osvobozen dosud není. - Jaroslav a Dora Tě líbají a táta též. - Paní Šlenkertka i pan Mencl a pan Krejčí, který se vždy na Tebe ptá; Hanušovic Tě též pozdravují a ptávají se na Tebe Dory. Eminka je posud v Terstu, Dora bude jí ten týden psát a vyřídí jí pozdravení od Tebe. Také Josef Rank Tě pozdravuje. Karel je v technice a živí se sám, není u Šumavských. - Vidák je tuze zlý, na každého štěká. -Zatím tedy končím, beztoho Ti táta bude brzy psát. Líbám Tě mnohokráte! Piš!
Tvá Tě milující matka
Vyřiď úctu od nás panu Fintelmannovi. Lambl Tě také pozdravuje, on chudák jen pořád kuchá ty mrtvoly. Přejem Ti šťastný nový rok!
293. Karlu Němcovi — 21. dubna 1859
V Praze 21/4 59
Milý Karle!
Včera ráno obdrželi jsme Tvůj list a divili se, že
píšeš o listu, který jsi psal k tátovému svátku, ale my jsme žádný neobdrželi a
táta se zlobil, žes mu k svátku nepsal, a proto Ti také nechtěl psát, a já zase
čekala den ode dne na nějaký groš. - Ale je to nyní taková bída u nás o groš
jako snad nikde jinde, a nejen u nás, ale u každého, žádný nemá peněz, ani
šlechtic. Táta dal Ti včera na poštu kalhoty a boty - jsou od pana Palackého,
nebudou-li Ti jen krátké. V botě máš výňatek z Musejníka a jeden svazeček
Pohádek, abys zase jednou něco ode mě četl. - Toho Zschokkeho bych Ti byla ráda
poslala, ale bylo by to na poštu těžký a nevyplatilo by se; kdybychom Ti to
byli posílali jako poprvé, byla bych Ti ještě všelicos přiložila, neboť to
libra a dvě nedělá rozdíl, ale na poště je každý lot víc dražší. Já Ti ho ale
prodám zde, chceš-li, a peníze Ti pošlu, ale jsou zde knihy takové za facku, a
ke dvou[m] povídkám není konec, to Ti musel v Saganech někdo splést. - Od pana
Šebka nedostala jsem ještě žádnou zprávu a nemohu si to ani vysvětlit, ale
myslím, že snad právě doma není. - Chci tedy ještě jednou [psát] p. Šemberovi,
aby mu dal dobré slovo; snad to bude účinkovat. - Milý Karle, mně je Té tak
líto, že Ti ani říci nemohu, jak ráda bych Ti pomohla, ale když se nám také tak
mizerně vede - jsme také všeho zbavený, a dokonce já a Dora, nemáme kusá prádla
a Jarouš má také jeden pár dobrých kalhot a špatný kabát. Mám dostat z divadla
40 fr. KM za dva kusy překladu a nemůžu se toho ani dočkat, aby je už
představovali, neboť dříve se nevyplatějí. Jeden myslím že se bude dávat po
svátcích, má ho Pešková k příjmu, z toho bych Ti potom pár grošů poslala. -
Táta pojede po svátcích do Maierhöfen u Přimdy; bude tam revidovat archiv
hraběte Kolovrata, což asi tři čtyry měsíce trvati bude. Ještě neví, co mu
platit budou, ale snad přece generesně. - Co se týká toho pasu, je to věru
mrzutá [věc], že nemůžeš tam zůstat; kdybys ho ale žádal, na každý pád Tě
odvedou, neboť [odvod] je tak silný, že všickni reservníci, ženatí již muži, k
vojsku zase dostavit se musejí. Na žádného se nebere zhled, ani na chyby, a
odvádějí se již z třídy, co Ty patříš. - Já bych se utrápila, kdybys musel být
vojákem! - Za jedno je to otroctví a bída největší při těch pár mizerných
krejcarech, a ještě se tlouct pro nic a za nic. - Ve Švýcarsku nepotřebovals
bys žádný pas; chceme tedy ty dni Kodymovi psát, jestli by Tě příjmul. Třebas i
neměl mnoho platu, jen abys stravu měl, a museli bychom přece na tu cestu
sehnat, abys tam přišel a zůstal, dokud by se okolnosti politické nezměnily. -
To bys přišel domů a odtud přes Bavory do švýcar jel, což by také skrze pas
bylo, an bys mohl říci, že jdeš přes Švýcary do Belgie. - Jenom aby Tě Kodym
přijal a abychom Ti peníze na cestu sehnali. - Já bych Tě už tuze ráda viděla,
a také abys trochu se vyléčil doma. -To krvácení máš od zlaté žíly a od špatné
stravy. - Měj se každý den ráno studenou vodou; máš-li nějaké umývadlo nebo
škopek, sedni na bobek, dej si ho pod kříž a nějakým klocem si polejvej kříž,
nejvíc dolů k střevu; to Tě posilní. A prosím Tě, raděj si už vypůjč nějaký
groš, když Ti peníze dojdou, a nebuď tak živ o chlebě jen, vždyť si zkazíš celé
svoje zdraví a co potom počneš? - Když teď táta doma nebude, budu moct více
pracovat a nebudeme také tolik potřebovat, tak Ti budu moct, dokud tam ještě
budeš, přece nějaký groš poslat, a doufám, že z té Vídně přece něco dostáném.
Můj obrázek Ti už nepošlu, až bys přišel, neboť to jinak asi nebude, než že
budeš muset do těch švýcar, a to musel bys ovšem někdy v červnu neb červenci
přijít domů. - Paní Palacká stůně už půl léta a posud leží; bylo jí k smrti. -
Dělá jim to veliké výlohy a tak mám také ujmu. - Matka pana dr. Čejky umřela
před čtrnácte dněmi; je nyní sám. On také není zdráv. - Já už po nějaký čas
nejsem zdráva - ty křeče proklaté mě zase trápily a kašel. Marie psala ze Sagan
a naříká si, že jim nepíšeš, - piš jim a zvlášť Jacquovi, aby se nehněval, že
mu ani neděkuješ za ty peníze, co Ti nepůjčil, ale dal. - Paní kněžna Taxisová
také umřela a pan Taxis zdědil tři statky, ale musí z toho kapitálné taxy
platit. Slíbil, že nám pošle nějaké šaty; bude-li v tom, co bys i Ty potřebovat
mohl, schovám Ti to, až přijdeš -. Peníze ale není možná od něho dostat, on sám
mnoho nemá; nyní s tou vojnou bude ještě hůř — není žádný výdělek, kupci
bankrotýrují, šlechta je po krk zadlužená a sedlák nemá též mnoho. Bůhví jak to
vypadne. -Ten článek dodělej, a nebude-li to do listu tlusté, dej to, anebo to
nech, až jestli přijedeš. - Mladý Frič Josef, co byl odvezen do Sedmihrad na pevnost
Déžu, je tamodtud puštěn, ale v rakouském mocnářství nesmí být. - Má pas na dvě
léta, může se zdržovat, kde chce, mimo Rakousko. Usadil se tedy v Berlíně a
bude si hledat nějakou službu při novinách. Píšeš, že jsi z Berlína z botanické
zahrady nedostal ještě odpověď? -Jak ale, když se nemůžeš v Prusku déle zdržet
než do prosince s tím pasem? Toť nemůžeš již službu jinde hledat? - A kdybys
musel do Švejcar, nemohl bys dokonce dlouho už tam pobýt! - Bylo by dobře
bývalo, kdybys byl mohl na podzim do Hannovru, ale teď bylo by již pozdě. -
Kdybys byl mohl bez pasu zůstat v Prusku, mohl jsi snad raději v Berlíně,
Erdmannsdorfu neb Muskavě - službu si hledat, ale jak pas míti musíš, přestává
pobytí delší v Prusku. Neboť jak bys pas žádal, musíš se dostavit do Běláku a
odvedou Té svatě. - Zejtra neb pozejtří budeme psát Kodymovi, a jak dostaneme
odpověď, hned Ti to sdělíme. Výstava květinová nebyla letos zvláštní, byl jen
velký sál vyplněn - a tolik tam bylo květin nahromaděno, že nemohl projít.
Zvláštního tam nebylo nic, mimo krásné bílé, velkokvěté rododendrony, krásné
orchideji, azaley a kamelie neplné, ale velmi velikánského květu, purpurové s
žlutými uvnitř prášníky. - Dostala jsem listek. Pilz musel se také k vojsku
dostavit a pan Liblinský také, a měl jen již 14 dní k dosloužení 10 let. -
Přiložené posílá Ti táta i tolar zatim, abys měl na vyplacení toho balíku,
protože se odtud platí jen na hranice. - Zítra ale neb pozejtří dostanu pro
Tebe
Sbohem! Tvá upřímná
matka Božena
294. Samu Chalupkovi — 29. dubna 1859
Velectěný příteli!
Odpuste, že Vás nechávám tak dlouho na odpověď čekati. - Byla jsem delší čas zase churavá s křečemi v žaludku, takže jsem ani z domů vycházeti nemohla. - Obdrževši Váš list, poslala jsem zeptati se, zdali je český či německý kurs na škole babictví; i dověděla jsem se, že se právě ukončuje v únoru český běh. - Abyste marně nečekali, kázala jsem dceři napsati Vám list a dáti Vám o tom zprávu, ostatní že Vám budu později psát. - Doufám, že jste list ten obdrželi? - Když mi bylo lépe, šla jsem sama do porodnice, kde mám dobrou známou, abych se na vše vyptala; dověděla jsem se vše, jedině kdy zase český kurs začne, nemohla jsem dlouho se dověděti, a proto psáti jsem nemohla dříve, až nyní. - Z přiloženého paní Justové listu poznáte, kdy kurs začíná a mnoho-li by to stálo. - Cesta sem a tam a strava dělá ovšem největší účet, a jak jsem to zběžně spočetla, potřebovala by skoro 140 fr. stříbra, to je ovšem veliká suma pro chudou učitelkyni. - Kdyby to bylo před několika léty bývalo, řekla bych byla některým našincům o příspěvek, a zajisté byla by se jí alespoň ta strava a byt zaplatily, ale nyní není možno čeho přislíbit, protože je každému tak zle o peníze, že tak nikdy ještě nebylo. - Kdyby nebyla vázaná na byt a stravu, přišlo by jí to laciněji, o to bychom se nějak postaraly, ale žádná učenice babictví nesmí jinde zůstávati než v určeném při porodnici pro ně domu, kamž se jim i strava buď z porodniční všeobecné kuchyně, bud z poblízké hospody nosí, aby se nikde nezdržovaly. - Návštěvy bez dovolení také dělati nesmějí. -Muži, mimo lékaře, nemají jak do porodnice, tak i k bábám žádného přístupu. Naučiti se může každá všemu potřebnému dokonale, a zvlášt když má protekcí profesora a školní báby, kterou bych paní Justové zaopatřila. - U nás, kde již skoro všude zkoušené báby jsou, mají dobré živobytí i na vesnicích, a bylo by k přání, aby se i u vás množily báby učené, rozumné, by pominuly všeliké ty škodné a pověrečné zvyky a obyčeje užívané při porodech. - U nás se báby nejvíce na útraty obcí učí babictví. - Na kursy babictví a anatomie přicházejí do Prahy cizinci doktoři z dalekých až zemí. Byl tu nedávno starý již doktor poslouchati anatomii až z ostrova Jávy. - Nejvíce přicházejí Severoněmci, Bulhaři a Rusové; nyní je jich tu 10, jeden až od Bajkalského jezera z Irkutska, a 14 Bulharů, vesměs lékaři. - Nejraději poslouchají anatomii u dr. Dušana Lambla, kterého také znáte a který má co anatom znamenité jméno v cizině. - V Rusku mají ovšem trochu více peněz k cestování než u nás! —
Básničky Vaše s potěšením jsem četla; jedna, Kozák, vytištěna již v almanachu Kytice, vydaném u paní Jeřábkové. Je tak nechána, jak jste ji napsali; beztoho že Vám almanach pošlou. - Kráľohoľská ale leží v mém stolku a jen několik očí ji vidělo a čtlo s potěšením jako já; ale do tisku ji dáti nejde - skřípli by ho zle, junáka! - Nechám si ji zatím zde, a chcete-li, pošlu Vám opis, snad ji někam propašujem. -Na „Väzně“ se těším, jen pošlete, však se mu najde místo. -Četl jste již v Musejníku „Vazně“? - Neudělali chybu? Div to není, když se to stane, v mých článkách o Slovensku je jich až hanba. - A co dělá Igor? Slíbila jsem to již Nebeskému a on rád Vaše práce příjme. - Tedy jen pošlete, a třebas na mne, abych ho mohla pohnat k rychlému vytisknutí, s čímž on někdy odkládá. -
Psal Vám Rieger skrze dopisy do slovníku konversačního?
- Tuším že ano i že Vám poslal návěstí, poněvadž jsem mu dávala Vaši adresu,
leč by to byl vše v jednom do Března poslal na vašnost pana bratra. - Pište
něco; bud některou biografii znamenitého Slováka, bud národopisního něco z
vašeho kraje, krátký místopis, některý děj ze slovenské historie méně známý,
tak podobného cos, ale v stručných článcích a s potahem na Slovensko. - Oni
berou zvláštní zhled na Slovanstvo, které ve všech slovníkách, i Brockhausovým,
jen mimochodem vždy zmíněno, a proto by rád dr. Rieger, aby se toho ujímali
národovci i na Slovensku, Moravě a Slezsku a zasílali mu památné rodopisy,
historické a národopisné rozličné články, který by do slovníku nejen
konversačního, ale i reálního se hodily. - Bude to dílo pěkné a důležité; hlásí
se také síla předplatitelů - z některých reálek našich venkovských až
Ráda bych se byla letos do vašich krajů byla podívala -ale nevím, zdali tomu nepokoje nastávající nám dovolí. -Máme to kritickou dobu a bůhví co se z toho všeho pro nás vyvaří, či dobré, či zlé. - Hůře ale nebude, než je nyní, nechť se již stane co stane —! Co sto věků stavělo, zvrtne doba! -
Zde trvá již po delší čas silný odvod, mimo theologů a juristů nejsou ani študující vyjmutí; kteří v reservě a na dovolené byli, všickni se museli [dostavit] k vojsku, i všickni, kteří měli vysloužíno, ale listy propušťující neměli, - a trefilo to i mnoho ženatých mužů, jichž ženy a děti nyní bez chleba zůstanou jako sirotci. - Nejdřív ty nové peníze a nyní ještě ten odvod a vojna rozhořčilo lid náramně; a je bída hrozná, ani šlechtic, ani obchodník, ani měšťan, ani rolník nemá groše a úředníci a vojáci jsou hotoví bídáci při ztrátě peněz na malém platu. - O řemeslnictvu a proletariátu ani nemluvím, tu je bída v největším stupni, duševní i tělesní. Blaze Vám ve vašich horách, že Vám netřeba dívati se na takováto divadla, která se obyčejně tragicky ukončí. — Přála bych si býti mezi Vámi, často mysl moje k Vám zalétá a vždy je mi přitom tak milo a volno, jako bych pod Vaší hostinnou střechou dlela! -
Jsem na nějaký čas sama s dětmi, muž dostal revise registratury a archivu na panství hraběte Kolovrata na venku, kamž ten týhoden odejel a kde snad dva neb tři měsíce zaměstnávat se bude. - Mám také starost se synem nejstarším, co je zahradníkem. Na jar dopadne mu také čas stavěti se. - Je tři léta již v cizině a nyní rok již v královské
pruské zahradě v Sanssouci u Postupína (Potsdam). Je veliký, slušný šuhaj, nevím, jestli by ušel bílému kabátu, -ale těším se naději, že do jari kdoví co se stane! - Jaroslav chodí do malířské akademie; byla jsem dlouho proti tomu, aby malířem byl, ale on jinak nechce, a že ukazuje nejen chuť, ale i veliké schopnosti k malbě, — dovolili jsme mu to - nechť má svoji vůli, když se mu tak líbí. - Dcerku Dorinku mám již hezky vzrostlou a dobré je to, upřimné děvče a šikovné. - To je také jediné její jmění i štěstí, neboť si musí sama někdy chléb svůj vydělávat. - Materielně žijeme jako proletáři! Potěšení moje jsou ty děti, práce a víra v blaženou, krásnou budoucnost S——H Obrázky moje v Musejníku a Živě ze Slovenska líbí se Čechům, což namnoze Vám a doktorovi Z... co děkovati mám, co se týče Zvolenska. — Hattala mně také jinak neřekne než naše Boženko, naše Slovenko! Také mně již řečeno bylo od některých starých neurvalců, že si všímám více Slováků než Čechů, - já si ale myslím: „Vždyť jsme haluze jednoho kmene, kvítí jedné louky!“ a nechám je mluvit. -
A co dělá Vaše domácnost? - Co starostlivá, dobrá paní Vaše? - Ach já ji vidím, jak ona se o moje pohodlí starala, s jakou upřimností mně ponoukala ty dobré halušky s brynzou! Věru bych se nedala ponúkat, kdybych je zde měla! -A co Katuška, máte ji dosud v Bystrici? A Chrbantěrka a Katkula a stará Vaše služkyňa, či jsou ještě živy a zdrávy?
A ta starostará kočka, či ještě líhá na ohnisku? - škoda že je takový kus světa mezi Prahou a Horní Lehotou! -
Pozdravujte srdečně všech ode mě! Přejíc Vám stálého zdraví, zůstávám
Vaše upřimná, s úctou Vám oddaná přítelkyně
Božena
V Praze 29/4 59
Jak je s očmi?-
295. Karlu Němcovi — 18. května 1859
[---]
Zde je nyní ukrutně draho, takže nevím, jak my déle budeme živi, neboť až se vojna pořádně začne, teprv bude zle, doposud stojí vojska v Itálii proti sobě, ale nemohou pokračovat pro povodně. Maso, mouka, káva je všecko o třetinu dražší a ještě vstoupá. Peníze naše nemají žádnou [cenu] a na stříbro je 50 procent. Za pruský tolar papírový musejí se dát naše dvě zlatky - a málo je peněz mezi lidem a bude jich ještě méně. - Tak bídné to není v žádné zemi nyní jako v Rakousku, a bude to zázrak, jestli se konečně lid nevzbouří, až bude nucen hlady mřít! - Táta je venku v Maierhofnu, kde dostal ty revise. Zůstane tam asi tři měsíce. Jsme tu tedy sami a máme dost strachu před budoucností při té drahotě; za zlatku člověk ani nic nedostane [---]. Mysleli jsme, že nám pan kníže pošle nějaké šaty, Jarouš nemá hrubě co obléci, jedny teplý kalhoty má a zimní kabát; starý černý kabát, co dostal předloni od knížete a co jsem mu dala vloni předělat, je mu malý a celý už rozedraný. Prosila jsem dr. Jeřábka, přítele jeho, aby ho upomenul, neboť on se o to ujímal a jemu to slíbil. [- - -]
296. Karlu Němcovi — 9. června 1859
Milý Karle!
Tvůj list jsem obdržela a byla jsem ráda, že jsi přece
jednou psal. - Byla bych Ti ráda byla alespoň jeden tolar poslala, ale právě
nemám, dostaneš ho ale po svátcích, né-li dva. - Milý hochu, je zde nyní hrozně
draho s tou vojnou, všecko se to odváží za armádou, a jen bohudíky, že je všude
úroda, jaká dávná léta nebyla, - jestli se vše i dobře sklidí, bude dobře; -
káva, mejdlo, mouka, kůže, rej že a hedbáví připlácí ale značně. Podšití už
nechtějí jinak dělat než za
[Adresa:] Wohlgeboren / Herrn, Herrn Karl Němec / Gärtnergehilfe im konig. preuβischen / Hofgarten / Neuen Palais / (Sanssouci bei Potsdam).
297. Doře Němcové — 27. července 1859
27. července 59
Milá Dorinko! Lituju Tě, že jsi takovou špatnou cestu
měla a nyní také, jak z Tvého listu vidím, málo rozkoší máš; kdybych se toho
byla nadálá, že Tě Naninka nebude moct u sebe nechat přes noc a že nebudeš moct
hned k myslivcovům, nebyla bych Té tam pustila. - No, když se Ti tam
nelíbí, tedy přijeď domu s Paroubkem, a chce-li tam Manka
ještě týden zůstat, ať zůstane, ale déle také ne -neboť mně tu není volno. —
Dnes přijela fůra z Bydžova z fabriky a včera večír dostala jsem list od
švagra, abys tam přijela hned s tou fůrou, že na Tebe čekají. - Psala jsem jim,
že jsi musela ject na 14 dní k Palackým, aby neměli zlost, ale že tam na pouť
přijedeš, což budeš muset také udělat. Zatím by se táta vrátil a já bych tam
třebas pro Tebe přijela. - Ta fůra je dost hezká a pohodlné sezení a mladý
přívětivý člověk je ten pacholek. - To bylo ale hloupé, že tak nakvap psali,
nemohla bys ses byla ani vypravit, protože večír psaní přišlo a ráno v sedm
hodin stála už fůra u domu a ject. - Nejezděj ale s tím formanem zpátky, jeď s
Paroubkem, bude to lépe, a on je přece rozumnější člověk. - Snad budeš u
myslivců přece spokojenější. — Zkusíš alespoň trochu světa a uvidíš, jak je to
mezi lidmi; já se také naválela v bídných hospodách dost - no ale kdybych to
byla věděla, že Tě tak zaopatřejí, nebyla bys nikdy tam jela. - Ten kabátek je
hezký, ale teprv ty dni ho přinesla, ony měly mnoho práce a pak s hledáním
bytu. -Šátek nemohl Just nalézt, až po dlouhém hledání. Přišlo od něho 25 kr.
starých. - Posílám Ti prozatím
Když jsem vás vyprovodila to ráno a nazpět domů přišla, nemohla jsem se dotlouct, dvéře jsem div neroztloukla, pes štěkal až hrůza, a ona nic, jako snop spala a teprv za dobré čtvrt hodiny se přece probrala. - Říká, že se jí to v posteli a po pivě dobře spí a že se není v stavu vzbudit. Copak nevyvedla se snídaním. Já myslela, že jí Manky řekla, jak to má udělat, a proto nevšimla jsem si, jen jsem se jí zeptala, ví-li, jak se káva dělá. Že ví. - Ale čerta věděla! -Hodila umletou kávu do vařícího logru, a když se hodně zavařilo, vlila to všecko do mašiny. Já pořád, co je to za ošklivou kávu, kdežto přece pražená tak pěkná je; - jdu, když právě nalejvala, a tu jsem viděla, jak vařila kávu. Povídala, že jí Manky nic neřekla, že ji tedy vařila jako doma. Jinak jsem s ní spokojená, ona je úslužná a nic ji nemrzí, kdyby měla nevím kam jít a co dělat. Já jí neříkám Zuzl, ale Manky — nejsem v stavu zvyknout na její jméno. - Pan Vidák nemohl Tě zapomenout; po kolik dní nesměla jsem ráno k Tvé posteli; hned vylítl, štěkal a na postel skákal, jako bys tam ležela, - také Tě očekával k polednímu na prahu. Druhý den po vašem odjezdu vyčistily jsme mu blechy a umyly ho, ale do krve byl sežrán od nich. — šumovky Ti posílám tři a trochu kávy, nechceš-li ji dát Langhammrové, dej ji Borce, půjdeš-li do Chrastavic, — ona ji ráda pívala a myslím, že jí teď nemá. - Pozdravuj je a řekni Borovi, aby přijel s vámi, že ho dovedu k některému poctivému advokátu. Milá holka, Tobě se to zdá jiné být, než to bylo, - to dělají okolnosti a časy, a ty mění i lidé poněkud; já bych tam našla přece své staré poctivé známé. Dnes odejel z Prahy pan baron; že Tě pozdravuje. - Ty dni mě fotografírovali; ještě jednou musím sedět Quastovi, který mne do kamene ryje, a potom mě budou tisknout. Na fotografii jsem hezky trefená. Je to již v novinách ohlášeno, že vyjde moje podobizna, jen aby to bylo k čemu. Ta spisovatelka, co sedávala u domácích na schodech, umřela - chudák! U nás je celý den zavříno, jako v klášteře, a přestalo čumění a omrzování a večír, když nejsem doma, Zuza je hned žene. - Pozdravuju Tě a líbám, a pozdravuj všechny známý, také frajle Manky - a Naninku, a úctu vyřiď p. převorovi. Piš hned, a kdy hodláš přiject. Posílám Ti marku, abych nemusela platit pokutu. Buď zdráva! Sbohem.
Tvá upřímná matka
B
298. Doře Němcové — 6. srpna 1859
6/8 59
Milá Dorinko! List Tvůj dostala jsem včera. Dle datum
psala jsi ho druhého, na poštu dán je ale čtvrtého teprv? - Šestého dostala
jsem ho, dnes Ti píšu, ale přece bude pozdě, abys mohla ject s Ledvinou, když,
jak píšeš, v úterý, to jest devátého, pojede. - To jsi měla dříve psát; ráda
bych, abyste byly ten týden přijely, neboť zůstanu od zítřka prasárna, i v
noci, an Zuzl do služby vstoupí. Já si konečně nic z toho nedělám, ale přijede
ten týden i Jarouš, bude potřebovat prádlo, aby se mu zase vypralo, já také
dostala dnes svůj čas, budu mít co prát, předplacení mi také vyjde — a s
Jaroušem do hospody chodit draho by přišlo - doma pak vařit a pro všecko si jít
nemohu a platit za každý krok též nemohu. — S praním je to také těžko. Ráno
vstanu v 6 neb 61/2, ustelu si, potom dám snídání - zaleju květiny, zametu, jdu
dolů s Vidákem — potom si zamknu, koupám se a teprv se učešu a ustrojím. Při
snídání dávám kanárkovi. - Potom podívám se do Morgenpostu, který mi každý den posílají,
a nepříjde-li nikdo, píšu trochu. - V poledne jdu k obědu a při obědě dočítám
Morgenpost - a někdy sedne Lambl k mému stolku a obědváme pospolu. - Strava je
dobrá a dost; polovic masa vezmu vždy domů Vidákovi, kterého tam vzít nemohu. -
V hodinu jdu domů, dám Vidoví žrát, jdu s ním dolů, vypiju si trochu studené
černé kávy, a když byly ty horka, obyčejně jsem si trochu lehla, protože jsem
věru tuze slabá a celý den jako v ruské lázni pot ze mě se lije. - Potom trochu
píšu, nebo někam jdu, když se mi stýská, a někdy dostanu visitu já. - Večer
přijde Zuzl, přinese vodu, pivo, něco k večeři - a jíme; někdy uvaří, což ona
již trefí. - Po večeři zase trochu čtu neb píšu, potom se vykoupám a jdu spát;
- bývá obyčejné k půlnoci. - Čtu nyní Westermanna nový běh — George Sandové
Jean Žižka – a nyní dostane Macaulay, Historii Anglicka v němčině - což budeš i
Ty moct číst, je to krásné čtení. — Ráno a večer chytám štěnice, jichž tu ale
nyní není mnoho; ale much je na čerty, a musela jsem předešlý týden okna mýt.
Také jsme - totiž já sama - prala, a to vařila Zuza - maso, brambory a rajskou
vomáčku -, měla radost, že jsem ji to nechala dělat. - Jenže chtěla strouhání
na stole zadělávat. -Měla jsem hodně prádla, protože jsem vyprala i ty krvavé
košile Tvoje a moje a plachty, co tu zůstaly. - Ráno v pět hodin jsem vstala a
tak jsem si spěchala, že jsme v jednu s poledne pověšeno měly; pěkně všecko na
slunéčku uschlo. — Bylo toho plný tři provazy — 6 košil - 3 plachty, 3 sukně —
6 ručníků, 6 párů punčoch a Zuzino prádlo; no - nebyla jsem čerstvá? -
Odpoledne šla jsem do visity ke Krejčovic -jeli dnes ven všickni — k Berounu a
zůstanou tam přes prázdniny. - Máme tu nyní jako v škatulce čisto! - Jarouš
dnes týden znenadání přijel s Jiskrou - až jsem se ho lekla -, měl roztrhané
boty a neměl dost peněz na nové, které si chtěl koupit v Libiši za
Těší mě to, že se Ti v Staňticích líbí, ale závidím Ti, že jsi tam, kde bych i já ráda ještě se poohlédla; - na Rýzmburku věřím že se Ti líbila vyhlídka! - Je to vůbec krásná tam krajina; já píšu paní Bendové, a panu Bendovi odevzdej přiložené Myslivecké zábavy — snad ho v tom přece něco těšiti bude a něco třebas zase někoho jiného. - Já doufám, že Ti to pobytí v lese dobře udělá a ta venkovská strava. Já sotva že se letos tam podívám, leč že by sem Bor přijel, abych s ním jela a jedna cesta aby mne nic nestála, na zpáteční bych si už obětovala. — Já vyhlížím špatně, a mám dobrou stravu, ten tok mě trápí. - Do Bydžova nevím budeš-li moct, a dokonce na pouť; to ani nebudeš ještě doma. Já poslala jim klobouk z barvy a psala jsem jim, aby se nehněvali. - U slečny jsem byla dvakrát, ale nebyla nikdy doma — musím tam ještě jednou jít. Pan Čejka je venku u Neuberků. - Profesor Staněk též. — Že baron 27. odejel, psala jsem Ti, a že jsme byli poslední večer v Podole na večeři? — Klíč ještě nedodělal ten obraz a litografie není také ještě hotova. - Budu-li mít jeden nazbyt, pošlu paní Bendové jeden na památku. - Fotografie je podařená. - Paní Palacké je pořád špatně a kdo ví, zdali bude moci do Vlach; zvali mě tam, ale já se zrovna bojím jejího naříkání. - Ty chodíš tedy na honbu a Jarouš jezdí na pole a nahý jezdí plavat koně. Odřel si celou prdel a málem by ho byla kobyla shodila do vody. - Takové avantury jsou vám zdravé. - Paní Zaitzová má dceru; zítra budou slavné krtiny. - Stulcovic a Forbachovic mají vypověd, také pan Novotný - ale ten to zase uprosil. Pan rytmistr mladé té paní je zde — a bydlí u ní. - Slečna domácí přijela z Vídně. - Ta spisovatelka ubohá, co sedávala na schodech a na naší kistně, umřela. - Paní Šlenkertka je v Roztokách na zdravém povětří. Byla jsem si ten týden ve středu ráno u Fingerhutů pro rum; když jsem se vracela, potkal mě na plácku Vojtěch F., a vida, že jdu od nich, myslel, že jsem byla u něho, a chtěl mě vracet. Já ale nešla s ním, slíbila jsem mu ale, že přijdu v pátek předpolednem k němu. - Druhý den ráno přinesl mi listek do divadla; dávala se veselohra Čech a Němec, ale předělaná, a jednoaktový kus - Český dobrovolník a francouzská selka - k prospěchu ml. Kolára. - šla jsem tedy; začátek byl v 51/2 v aréně; měla jsem číslované sedadlo v prvním poschodí. Byla tam už Tennerová
[- - -]
299. Jaroslavu Němcovi — 12. srpna 1859
Milý Jaroušku!
To si asi pomyslíš, proč jsem Ti nepsala dříve? Neměla
jsem groše a nikde nemohla jsem si vypůjčit. Krejčí, Staněk, baron, všecko
pryč, a kde jsem co měla, jsem jak víš vybrala. - Od pátku neměla jsem ani
vindry v domě, ani na oběd ani na večeři, byla jsem živa jen od kávy; marky
vyšly mně už v úterý předešlý týden. Včera nevěděla jsem si už rady, bylo mi od
žaludku už špatně, tedy jsem si přece na jednom vypůjčila
B
Posílám Ti mark. — Piš brzy.
300. Františku Ladislavu Riegrovi — 7. září 1859
Prosím Vás, pane doktore, můžete-li, zapůjčte mi do neděle 3 fr.; musela jsem z měsíčného [zaplatit] činži a činžovní groš a za Jaroslava konto ševci a krejčímu a tím přišla jsem do nesnází. Neobtěžovala bych Vás s takovou žádostí, ale nevím, kam se obrátit, an všickni ostatní známí moji venku jsou. - V pátek 9/9 přijede můj muž a v neděli Vám je s poděkováním přinesu. —
S úctou a šetrností zůstávám
Vaše služebnice
Božena Němcová
7/9 59
301. Karlu Němcovi — 8. září 1859
V Praze 8/9 59. –
Milý Karle! Není mi už možná déle na Tvůj list čekat.
Ani žádnou vědomost o sobě nedáváš - cožpak se Ti pranic po nás nestýská, abys,
když chvíli kdy máš, vždy několik slovíček napsal. - Či se hněváš, že jsem Ti
neposlala v posledním listu žádné peníze. Milý hochu, Ty si nemůžeš myslit,
jaká je tu bída o groš, co s tou vojnou to začalo. - Za jeden tolar váš
papírový muselo se dát
Tedy dala jsem jim pár zlatých na cestu, aby venku byli, a tu jsem se raději dřela. Nyní přijede táta, Dora je už doma a Jarouš také přijde, a tedy půjdu zase já trochu ven, abych se zotavila, někam, kde mě to mnoho stát nebude, a bych pro svoje práce něco vyzískala. — Dora je větší než já a skoro tak silná; letos bude dělat z frančtiny zkoušku a potom snad půjde do toho pedagogického kursu na Malou Stranu. — Ze Švýcar nedostala jsem žádnou odpověď, tuším že tam Kodym už není. Ta thuja je velmi vysoká už, co jsi mi přinesl; do jaké země mám ji přesadit a kdy? — To jsem Ti psala skrze p. Fialu, že ty květiny, cos mu popsal, skoro všechny tu má, až asi na dva neb čtyry exempláry, to že by ale nestálo za porto. — Píšu Ti to, jestli jsi můj list nedostal, abys to věděl. - Jsem fotografovaná a chtějí můj obraz vydat v litografii; jestli ještě dlouho domů nepřijdeš, pošlu Ti jeden aneb, dostanu-li, fotografii. Krejčovic mají zase holčičku, jménem Dobrovka, a pan Staněk profesor Ludvičku. Pan Erben učitel se žení, i pan Ryšavý. - Pan šťastný je dosud na venku, snad už ani nebude moct učit. - Jakpak je s Tvým zdravím? Piš mi všecko, kdyby Ti to tam nesloužilo, tedy musíš domů, to já, kdybych nevím co měla dělat, Ti peníze na cestu zaopatřím, jen mi, prosím Tě, hned piš, než půjdu ven, abych Ti to mohla nějak zaopatřit, co bys potřeboval; bud tedy tam někam, aneb domů. Ani nevím nyní, co děláš, jsi-li zdráv, živ, nebo jak s Tebou. Vzpomněla jsem, že jsi měl asi hodnou robotu, když tam v Sanssouci to panstvo bylo, viď? Ale vám to, chudáci, asi málo vyneslo? -Jakpak do té Živy o těch květinách a těch talutmaurách? -Vidíš, Krejčí by Ti zajisté pár zlatých dal, a třebas napřed. -Popiš to německy, jestli Ti to lépe půjde, a kde nemáš výrazu německého, tedy latinsky, jak to jmenujete, anebo to vysvětli, já to potom spravím. Popiš, kde je to a kdo to prvně začal a jaké a mnoho-li tolik a tolik stromů ovoce dává - jak se to pěstuje a jak by se to zavádět mohlo nejlacinějším způsobem, a i v privátních zahradách, také mnoho-li tepla, jak a kdy se topí. - Mně se zdá, že to prvně zavedl královský zahradník krále Ludvíka XIV. V Montreuilu ve Francouzích obohatilo pěstování broskví v talutmaurách celou předtím bídnou krajinu. - Anebo vykresli a popiš některou čásť parku v Sanssouci? - Nebo některý vzácný a užitečný nový strom aneb květinu? - Je-li Ti to snadněji, piš to v listech třebas. ,,Z listu mladého zahradníka v Sanssouci“ nebo ,,Z parku sanssouského“. - Třebas zcela tak, jak bys to pro mě popisoval. — Anebo druhy ovoce, co tam máte, - aneb o aranžování květin při těch slavnostech! - O hroznech s těch zdí a podobné věci. - Vždyť to můžeš jen tak prostonárodně napsat a ne mnoho najednou, naučíš se přitom i rozmýšlet o věcech. - Eminka chodí zase do frančtiny s Dorinkou, aby se dokonale v té řeči vzdělala. - Hezká je to holka, hodná, a nic se nemění; zvlášt krásné černé má vlasy a nosí je pořád ostříhané a tak hezky se jí vlní. - Dorinka je už mužnější. Klemenka je zase nyní u babičky ve Vídni. Viluška je velmi hezká holka a velká už, ale myslím nejhezčí ze všech bude ta malá Milča. Zůstávají nyní vedle Křížku, naproti Apollo, v tom žlutém domě. Ony Tě vždy pozdravují a ptají se na Tebe, i u Špottů. - Pan Honza Palacký se oženil, vzal si jednoho advokáta dceru a odstěhoval se do Mnichova. Paní Palacká tuze těžce stonala celou zimu a dosud není zdráva. Jede s neděle do Vlach do Nizzy a pán s ní. - Pan Rieger je redaktorem českého konversačního slovníku, který má ke 4000 odbíratelů, jen Čechů! Bendi Té také pozdravuje, přesrok bude už vysvěcen. Dr. Jurenka je ženat, je doktorem v Březnici a má dceru Boženku. Pan Vorlíček, jak víš, je učitelem v Nymburku a vzal si dceru plechatého Červinky, nejhezčí děvče v celém Nymburku. Marie slouží na Smíchově v jedné fabrice a Pilz musel také do Itálie, nevím, jestli je nyní propuštěn. Fialovic vdané dceři vedlo se špatně, muž její přišel ze služby, a byla dlouho u rodičů, než zase dostal malou službičku privátní. Tak nyní, milý Karle, prosím hned piš, abych v týdnu měla psaní. Nevyplácej je. - Pozdravuje Tě Dora a líbá. A já Tě stokrát v duši líbám a objímám. Tvá upřímná
Matka
302. Karlu Němcovi — 16. září 1859
16/9 59 –
Milý Karle! List Tvůj obdrželi jsme včera ráno 15/9,
čemuž jsem velmi ráda. - Myslela jsem ovšem, že tam ještě zůstaneš, ale když
jsi už výpověd dal, tedy přijeď spánembohem domů, že Tě rádi vidět budeme po
tak dlouhém čase, to víš, dokonce já, - a také mě to těší, že jsi zdravější.
-Ale milý Karle, já chci v pondělí, to jest 19/9, trochu na venek ject - chtěla
jsem do Domažlic ject, ale tam bych potřebovala více na cestu a déle bych se
zdržela, - pojedu tedy do Bydžova a do Skalice a vrátím se as 8/10 neb
na-nejdéle 10/10 do Prahy. - Myslím. tedy, Karlíčku, abys sis to tak zařídil,
bychom bud zároveň do Prahy přijeli, aneb abych já o den dříve doma byla. Ráda
bych Tě přivítala spolu s ostatními, a kdybysi jel rovnou cestou domů,
nenatrefil bysi mě ještě doma, což by snad ani Tobě vhod a milé nebylo. -
Myslím tedy, abysi stavil se v tom Berlíně, budeš-li mít k tomu prostředků, a
potom abys jel do Sagan a tam se několik dní zdržel, já jsem Marii o tom psala
a že se tam stavíš. - Mohl bysi tamodtud podívat se do Muskavy, to není snad
tak daleko, mohl bysi snad pěšky a vak nechat v Saganech, kam bys beztoho se
vrátit musel. - Ze Sagan potom přes Dráždany domů. - V Drážďanech mohl bysi též
den se zdrzet, to nebyla by už tak velká rubrika, ten nocleh, a za výstavu
nedáš nic. - Ze Sagan mohl bysi psát pár řádků, kdy odejedeš a jestli ráno neb
večer a zdržíš-li se v Drážďanech a jak dlouho, - abychom Ti přišli naproti do
nádraží. - Tak myslím že to bude nejlepší - Ty ještě něco uvidíš a já se také
trochu venku do té doby zotavím. - Jen jak to bude s penězi. - Táta posílá Ti 5
fr. KM. - Chtěli jsme je zde proměnit, ale žádají tuze veliké ážio, snad si je
budeš moct lépe u vás proměnit. -Já bych Ti byla také něčím ráda přispěla, ale na
ten spěch nemohu; avšak myslím, že nebudu potřebovat všechny ty peníze, co jsem
dostala na cestu, mám
Líbajíc Tě zůstávám
Tvá toužebně Tě očekávající matka.
Kdybych nepotřebovala tak nutně zdravého povětří, zůstala bych doma, až přijedeš, ale potom bylo by pozdě, a já musím trochu ven. Už si z toho nedělej nic - a úží těch pár dní také, abys ještě něco viděl. Pěšky ale nechoď ani z Děčína, to Tě nebude už mnoho stát. -
[Adresa:] Prag. / An / Herrn, Herrn Karl Němec / Gartnergehilfen im königlich-preuβischen / Hofgarten in / Neuen Palais / (Sanssouci bei Potsdam ) / Preuβen.
[Zpáteční adresa:] Frau Božena Němec. Fleischhauergasse Nr. 1360/II.
303. Vojtěchu Náprstkovi — 3. října 1859
V Králové Hradci 3/10 večer
Panu Vojtěchovi!
Jak dle nadpisu vidíte, nejsem již v Bydžově, ale v Hradci, na cestě do Skalice, mého někdejšího domova. An žádná příležitost se nenaskytla, musela jsem zjednati si vozík; odpoledne jsme vyjeli a za tři hodiny byli jsme zde. Vlak odjíždí v 111/2 předpolednem a v 6 ráno - musíme tedy zde přenocovat; jede se mnou Jaroslav. —
Myslila jsem, že se dočekám v Bydžově odpovědi na můj první list, který jsem Vám 26/9 po poště poslala? -Obávám se skoro, přišel-li panu Vojtěchu do rukou? -Či nemohl psát? - Nevím, jak jinak o tom souditi, neboť myšlénkou, že by mně psáti nechtěl, ukřivditi mu nechci; a proto také píšu, abych uvědomila pana Vojtěcha, že jsem Bydžov, kamž list adresovati měl, opustila. - Zbyde-li mu tolik času, co by napsal několik upřimných slov, nechť vzpomene na vzdálenou přítelkyni a věnuje jí tu chvíli, -vždyť slíbil jedno pozdraveníčko jí poslati! — Chce-li tedy slovo splniti, nechť píše do Skalice, přes Jaroměř. Poste restante a na moje jméno. — Chci se tam zdržeti do 8/10 neb 10/10. Jestli na mne po mém odjezdu, dnes neb zítra, list do Bydžova dojde, pošle ho švagr za mnou, ale pochybuju, že byste byl psal. —
Strávila jsem zde několik pěkných dnů a obohatila si mysl mnohými krásnými ideami i zkušenos[tmi trp]kými; všude je toho pelyňku alespoň trochu natroušeno, a radost že v některém živobytí tak vzácný úkaz je jako květ aloe, -toho důkaz jsem též zde viděla, nejednou. V pondělí 26/9 odpoledne šli jsme s Jaroslavem do Mlíkosrb, navštívit známého faráře. - Je to dědina i1/2 hodiny od města vzdálená a jde se tam přes Vysočana, dědinu na vršku ležící se starým dřevěným kostelíčkem, obklopeným starými krásnými lípami, a starobylým pivovarem, jehož stavba tvrzi se podobá. - Slunce hřálo jako v letě, obloha byla jasná a na obzoru modraly se obrysy vysokých hor, Ještědu nad Libercem - Jeschkenberg, jak ho Němci pokřtili -, Rumburku za Jičínem, skupení hor krkonošských a nad nimi nade všemi sněhem obsypaná hlava Sněžky. -Jaroslav šel opodál kresliti si kostelíček, já pak lehla do trávy a přála si, aby vedle mne seděl můj milý pobratim a se mnou se díval po úrodné krajině. Po rolích a lukách hemžil se pracující lid; jedni zašívali, někteří brambory dobývali motykami, někteří je ruchadlem vyorávali, na bahnitých lukách obraceli otavu a okolo močarin sekali sítí. - Na polích fabrikanta vykopávali cukrovku a klestili; při první práci bylo více mužů, při druhé jen ženské, - při zakládání do jam pracují i děti. - Muži dostávají od kopání 50 kr. r. č., ženské od 22 až do 30 kr. r. č., děti od 15 do 20 kr. r. č., ovšem beze stravy. [Prac]uje se od šesté do šesté, mimo hodinu polední. - Úrodnou [tu rojvinu protéká Cidlina, o níž platí přísloví „Tichá voda, ale břehy bere“; -podél jejího břehu viděti košaté, šedolisté vrby a tmavozelené olšoví; močariny po vlhkých lukách obrostlé jsou sítinou a povrch vody pokryt je širokým listem žluté vodní růže a drobnolistou lemnou. — Po lukách pasou děti stáda krav, černé, rezavě bílé a šedé barvy, na nichž viděti dobré chování. — Selské domky s dřevěnými podsíňkami a štítami, s slaměnými střechami bělí se uprostřed sadů, ovoce již zbavených. - Po návrších viděti háje březové a borové a okolo kostelíčků leporostlé kmeny jasanů, mohutné duby a krásné lípy, jichž ožlutnělé listí větřík střásá a po rovině roznáší. –
[---]
304. Janu Karlu Rojkovi — 13. října 1859
Jemnostpane!
Nevím sice, je-li syn můj Jaroslav ve Vašnostině domu, ale domnívám se, že je, neboť jsem ho k Vašnosti poslala s uctivou poklonou a srdečným pozdravem ode mne a mého muže, důvěřujíc se ve Vašnostino přátelství. Kázala jsem mu do pondělí se vrátiti, an v úterý odjeti jsem hodlala. An se posud nevrátil, ač dnes již čtvrtek máme, musela jsem mu psáti, neboť se nemohu déle zde zdržeti. Prosím Vašnosti, račte mu přiložený lístek odevzdati, aby věděl, dle čeho se říditi má.
Byla bych i já Vašnosti ráda navštívila, kdyby Nové Město trochu blíže bylo Skalice, abych ráno si byla vyběhla a večer [se] vrátila - neboť na delší pobytí nezbývalo mně tolik času. Na druhý rok, dá-li Pánbůh zdraví, chci pobýti v této krajině trochu delší čas, a to neodepřu si toho potěšení Vašnosti navštíviti.
Poroučejíc se do laskavé přízně Vašnostiny zůstávám s nejhlubší úctou
Vašnostina služebnice
Božena Němcová.
V Skalici 13/10 59
305. Josefu Kolískovi — 15. října 1859
Mnohovážený pane učiteli!
Odesílám Vám slíbený opis; - že není pro každé, to jsem Vám již ústně byla napověděla. - Při příležitosti dostanete i Elegie a Musejní sezení od téhož spisovatele, a také Vám mohu posloužiti s úmrtním jeho listem, jichž ještě několik mám. - škoda že jsem nevzpomněla povědíti Vám o jeho pohřbu. -
Přiloženou knížečku obdržela jsem před odjezdem z Prahy; je v ní mnoho pěkných myšlének! - Líbo-li Vám, pane učiteli, prohlídněte si její obsah trochu. - Je to ovšem pro matky psáno, ale myslím, že i Vy co učitel mnohé zrnko byste z toho vytěžil. - Pojedu-li zítra, můžete mně ji večer poslat. - Bude-li možná, chci se ještě odpoledne po školní hodině podívati do těch světnic, kde jsem po tři léta sedávala.
Pozdravujíc Vás, zůstávám Vaše přítelkyně
Božena.
15/10 59
306. Karlu Němcovi — 5. listopadu 1859
5/11 59
Milý Karle!
Mrzelo Tě to asi, když jsi zpozoroval, že jsme Ti
zapomněly dát ty dva balíčky. Já to hned zpozorovala, jakmile jsi vešel na
dvůr, - a když jsem prosila toho portýra, aby nás tam pustil, nechtěl dlouho,
až potom přece Dora za Tebou běžela. Ale mrzí mě to posud, že jsem nešla sama,
- já bych Tě byla jistě našla - ale ona Tě nemohla najít, blíže se bála jít a
zavolat se styděla - přišla s nepořízenou zpátky. Mrzelo mě to tuze - ale byla
jsem [ráda], že to táta neviděl, neboť on, jak jsi Ty odešel, ihned ke kase
pospíchal, protože mu nemohli dříve na
Táta neví, že Ti píšu, huboval by, že nečekám na Tvůj list. Ty básně pošlu Ti v druhém listu. - Líbáme Tě srdečně, a jen brzy piš. Tvé matce. -
Vzpomínali jsme včera u oběda při bramborách, co asi Ty na Tvůj svátek máš? –
307. Karlu Němcovi — 21. listopadu 1859
21/11
Milý Karle!
Tvůj list jsme obdrželi a dle něho seznali, že to místo
není tak špatné. Lidé jsou na světě rozliční a budeš mít ještě zlých a dobrých
pánů a kamarádů. - To víš, že v Čechách ani na Moravě nenajdeš tu vzdělanost
ani tu solidnost pánů a pomocníků jako v Němcích, ale materielně, jak vidím,
budeš se míti lepší a to také za něco stojí — dokonce pro Tebe, který jsi v
šatech i zdraví sešel. -Alespoň se zotavíš a ošatíš a potom můžeš dále jíti,
vázán nejsi nikde. — Stravu nenacházím drahou, zvlášt snídání, a oběd, máš-li
pořádný, není také dražší nežli zde. - Ono je nyní vůbec draho; zde je jedno
vejce za 5 kr. nových a mouka na libře o dva nové dražší a ještě od prvního
připlatí o jeden. Brambor čtvrtce za 15 kr. a pečivo všechno mnohem menší. —
Když si to rozvážím, jsem ráda, že jsi na místě, kde přece dobrou stravu máš,
zde bys vskutku neměl se dobře při té drahotě, která nám nastává. — Ty střevice
dostanu teprv ty dni od ševcové; pošlu Ti to potom všecko najednou. Mašinku Ti
pošlu, ale myslím, že Ti je zdravější mléko, když je dostaneš teplé; abys tedy
nevařil si ráno kávu, leč někdy odpoledne; ale černou také nepí často. Tu šálu
dostaneš a také košili; tělo u té jedné bylo zcela dobré, dali jsme Ti nové
rukávy a límec a máš ji jako novou. - Tabáku Ti táta také trochu dá. - Dostaneš
to po 25. všecko; - každé zvlášt posílat, to by stálo mnoho, to víš, musela
jsem od těch buchet dát přes 30 kr. nových. Pošlu Ti také ty básně. - Hansmannovi
jsem psala, že tam na vánoce přijedeš, a skrze to vojenství. - Ono se to asi
zjara všecko směle; Maďaři si počínají velmi směle, žádají starou konstituci -
Vlaši chtějí vyhnat papeže - Angličané je podporují a jsou proti Francouzům, a
tak je všecko rozkvašené, že není naděje na jakýs pokoj. - Rakousko je v takové
bryndě, že je bankrot nevyhnutelný, a v anglických novinách nadávají rakouské
vládě, že jsou zloději, a nechtějí brát naše peníze. - Už i zde v Praze
počínají si lidé houkat. - Byla tu slavnost ke cti Schillera, spískala to
německá strana z ponuknutí z Vídně, aby se zavděčili Němcům. Byl tah s
pochodněmi, dílem od študentů nesených, dílem od představených, profesorů. Z
techniky nešlo jen 70 Němců, z gymnasia staroměstského skoro žádný, ani
profesoři, - z akademie malířské jen čtyři, a tak všude šli jen Němčourové,
deutschböhmové — a kteří se báli. — V technice prali se Němci s Čechy již před
slavností. -Šli s pochodněmi z university, kde se držela řeč, na Staroměstské
náměstí, Železnou ulicí k divadlu, Kolovratskou třídou, přes nábřeží na most a
na Malou Stranu na Valdštejnský plácek, kde bylo vystaveno poprsí Schillerovo a
kde držel českou řeč Tomek a potom Němec jeden německou řeč. - Druhý den byl
koncert a třetí den žranice na Žofíně, také v divadle hrály se po tři dni
Schillerovy kusy. Wallensteins Lager, Wallensteins Tod a Kabale und Liebe. Byli
výborové zvolení a každý, kdo chtěl jíti s pochodněmi, musel dát
matka
Nezmiňuj se nikdy, že Ti co píšu o tátovi, - a piš vždy i na něho nadpis. — Milý táto a mámo! — On mi to potom vyčítá, jak víš, že vás navádím, abyste ho neměli rádi, - a -že nemáte žádnou úctu k němu, - aby tedy neměl příčinu dělat Tobě aneb mně výčitky. –
308. Karlu Němcovi — 19. prosince 1859
19/12 59
Milý Karle!
Dlouho Ti neodpovídám, ale čekala jsem pořád na ty
střevice, a tak dlouho je ta ševcová neudělala; — a psát zvlášt nechtěla jsem,
protože jsem neměla ani na mark. — Za přání Tvoje Ti děkuju, ale zarmoutila mne
zpráva, že jsi plival krev. Ač píšeš, že Ti zase dobře, přece je to nedobrý
úkaz a je [se] co bát následků. Ty jsi se přece jen zkazil v těch Němcích - já
jsem to viděla na Tobě, když jsi přišel, že nejsi zdráv. Ač snad nepořádná
strava také přispěla k tomu, ale jedinou příčinou nebyla, že jsi tak bídně, ba
řekla bych vyžile vyhlížel. - Nechci Ti sahat do svědomí, ale mám jakési
tušení, že jsi se nevrátil tak, jak jsi odešel, -a že jsi se naučil věcí m,
které kdybysi nikdy nebyl poznal, zdravějším a šťastnější býti jsi mohl. -
Mám-li pravdu nebo ne, budeš Ty nejlépe vědět. — Kdybys byl vždy matčinu radu
poslechl a slova její častěji si opakoval, za-jistě bysi se byl s jinou tváří a
jinou myslí domů vrátil. -Abysi tolik nekouřil, řekla jsem Ti ne jednou, ale
stokrát, a nebylo to pranic platné, nedbal jsi ani na kapsu, ani na zdraví;
spoléhal jsi se, že jsi sesílil, a nyní vidíš, jak silný jsi. - Snad je Rájec
Tvoje štěstí z ohledu zdraví! Pij jen mléko, a možná-li teplé, každé ráno a měj
si studenou vodou prsa, tam máš k tomu kdy a příležitost, - a když můžeš, vyjdi
si raději někam nablízko na sklenici piva, ale daleké procházky nedělej a chod
zvolna. - Nohy si drž obzvláštně v teple - vlněné punčochy máš a ty střevice
budou Ti také pohodlné. - Jen je neber do mokra. Až po svátcích pošlu Ti
podešve plstěné do bot - to je dobrota na nohy. - Kávu nepí, nekuř mnoho a nech
všech fantasií -to Ti radím. Čti, co mysl vzdělává, a nikoli co dráždí, - to Ti
radím, - nechceš-li, aby se Ti plivání krve opakovalo. -Jarouš byl hůř v tom
nežli Ty a je nyní tak dalece zdráv; kouření nechal a je velmi pilný. Seděl
zase malířům co model a dostal jedno vyobrazení, je velmi dobře trefen; nechám
si ho. - Po Novém roku dostanu několik výtisků mého obrazu; jsem fotografovaná
u Ruppa velmi dobře, do oceli se to ryje v Lipsku. - Formát mých spisů bude
velmi elegantní a velký, jako je vydání Shakespeara a Goetheho, a při prvním
svazku bude podobizna. Bude se ale také mimo to prodávat. - Musím být nyní
velmi pilná a píšu celé večery. - Za arch překladu, a co již tištěno bylo, budu
dostávat
Jakpak to je s těmi kalhoty? — Dostal jsi tu náhradu? -Ale na p. Fintelmanna musíš pamatovat. - Psal jsi do Sagan? — Já jim nepošlu fotografii, až potom tištěný obraz. -Dle Tvého listu nemáš tedy 18 fr. ? S tím nocováním je to ošklivé. - Posílám Ti tu košili a šálu, praly jsme ji zase, ale není lepší; do práce to projde. - Vánočku bych Ti poslala, byla, ale Ty nebudeš doma, a potom nevím, budeme-li péct jaké; alespoň doposud je málo naděje. - Vydáme náramně mnoho peněz a nic za to. - Jarouš nemá ani klobouk ještě a ten jeho je už díravý. - Všickni potřebujem všelicos a peněz není. Manky je už doma a mám její sestru, hodnou holku, jenže musím dohlížet ke kuchyni; nemohla už Manky sloužit, chodila jako stín. Já jsem často churavá a budu se muset přece koupávat. Pozdravují Tě známí a Jarouš i Dora Tě líbají. - Táta Tě také pozdravuje a je mrzutý. - Piš, než odjedeš do Brna, jak Ti se zdravím je, a dej se na pokání! –
Líbá Tě Tvá upřimná
matka.
309. Václavu Staňkovi — koncem roku 1859
Prosím o II. díl Zpěvánek Kollárových. Co nejdříve odevzdám potom oba díly.
Vaše
Božena
310. Josefu Kolískovi — 14. ledna 1860
14/1 1860
Mnohovážený pane učiteli!
Přiložené odesílám, několik kněh; čásť jich, a sice Básně Růžičkové - Pohorskou vesnici - Kytku básniček - Báchorky - Deklamovánky - Dárek pilné mládeži a Benjamina Franklina, odevzdal mi jistý spanilomyslný národovec pro školní mládež, ponechaje mně na vůli, kam a komu to dáti. - Používajíc tohoto dovolení, posílám je mladým mojim krajanům do školy, kamž jsem i já chodívávala, a přeju si, pane učiteli, abyste Básněmi Růž[ičkové] a Pohorskou vesnicí [podělil] dvě z nejhodnějších žaček vyšší třídy, Kytkou a Báchorkami dvě z nejpilnějších žaček nižší třídy. — Dárek pilné mládeži - Deklamovánky a Franklina rozdělte třem nejspořádnějším žákům. - Vy nejlépe věděti budete, pane učiteli, kteří z Vašich žáků si těch dárků zaslouží; netřeba tedy, abych více něco určovala, prosím jen o to, abyste mně potom jména oněch žáků a žákyň sdělil. — Ostatních několik kněh přidávám prozatím pro školní knihovnu z mých kněh, snad se Vám přece pro někoho hodí. - Později seberu Vám více a také jsem řekla Řezáčovi, aby Vám tam něco poslal. — Povídal, že jste mu dlouho již nepsal? - Babičku a Pohorskou vesnici, co jsem Vám slíbila pro knihovnu poslati, nepošlu Vám již, poněvadž budou od počátku března vycházeti moje spisy, dílem nové, netištěné ještě, a dílem co bylo již tištěno, to ale také opravené. - Bude jich, pokud určiti mohu, na osm svazků, desítiarchových, ve větším formátu, než se posud u nás beletristické knihy vydávaly. - Vydávat se budou v Litomyšli a nakladatelem je tamější impresor a kněhkupec A. Augusta, který teprv odnedávna od starého Turecka to přejmul. - Je mladý ještě muž, podnikavý, zámožný a horlivý Čech a chce nyní vydávati jen české knihy, a tudy obrátil se i na mě s žádostí, abych mu přenechala vydání mých spisů, k čemuž jsem se tedy uvolila, an je solidní nakladatel. - Při prvním svazku bude moje podobizna. Myslím tedy, že Vám to bude milejší, když Vám potom pošlu exemplár těch spisů. - Bude také velmi pěkné vydání. - Mimo to budu u něho vydávati cyklus všeslovanských pověstí; srbskými začnu a českými dokončím. Bude to slovenských druhé a českých třetí vydání, neboť první svazky ani těch, ani oněch nejsou již k dostání. — Budou vycházeti v tomtéž formátu jako spisy moje, ale nebudou s nimi záviseti. -
Jak jste se beztoho z novin dověděli, měly se vydávati politické české noviny, ale nedostali dovolení. - Prof. Zelený, nakladatel, byl sám ve Vídni, a když mu řekli, že proti tomu nebudou, zadal, a - nedovolili. - Ty sliby těch pánů nahoře - to jsou samé chyby! - Posla z Prahy, předposlední svazek, také zabavili - proto, že tam je zmínka o Havlíčkovi! - Ten chudák Bělák, on beztoho již tolik se naplatil pokuty a má jen škodu při tom časopise, ač je velmi dobrý. - Také poslední číslo Humoristických listů je zabaveno. - Byla tam vtipná pohádka, jak dvě armády ptáků proti sobě bojují, jedni vyhrávají, druzí prohrávají, zkrátka je to vtip na italiánskou vojnu, ale tak trefný, že každý pozná, kdo to a kdo to je, a všechny ty hlouposti našich generálů jsou v tom vylíčeny. Bude mít s tím velkou opletačku redaktor, a škoda bylo by, aby mu je zapověděli, což ale tak lehko nejde. Jsou nyní pěkně vydány a mnohem lepší, než byly. - Nedávno dostali také důtku, stálo v nich něco o německých myších, což se vykládalo jakožto Aufreizung der Nationalitäten! - Ale schillerovská slavnost, od vlády poručená, aby se Deutschlandu zavděčila, - to nebyla Aufreizung! - To rozjítřilo tehdáž české studentstvo tak, že se to posud neupokojilo a na dvě strany rozstoupilo, českou a německou, a to zavdalo také příčinu, že se dává zase na Čechy více pozor. - Strachují se, aby nenásledovali i u nás příkladu Uhrů. Jungmanna den úmrtí, jak jste asi též v novinách četli, slavil se velmi slavně; byla to ovšem demonstrace proti Schillerové slavnosti, ale měla ten dobrý účinek, že se ustanovilo postaviti Jungmannovi pomník, a sice skvostný. Měl státi na Františkánském plácku před kostelem. Socha 10 střevíců vysoká, bud z litiny, bud z bílého mramoru, měla státi na žulovém podstavci. Model k ní dělati měl náš sochař Levý, zdržující se v Římě. -Vše bylo již zařízeno, schůzky se držely, ale když se žádalo o dovolení, - nedostali je, že prý to jen demonstrace! -Tak jsme všude odbytý a jedno nepráví za druhým se nám činí. Avšak doufejme, vrátí se i nám lepší časy, jakož se vrátily i jiným národům! - Zde panuje veliká rozhorčenost mezi veškerým lidem, neboť nejsou žádné výdělky, žádná úvěra, žádné peníze, velké daně a velká drahota ve všem; -nejloajálnější lidé přejí si, aby tomu byl konec jakýkoli, hůř nemůže již být, nežli je. — Ani boháč nemůže nyní říci, že nebude žebrákem, neboť není nikdo svého jmění jist. -Co říká u vás lid tomu všemu? Co soudí o té svobodě obchodu a řemesel? - Boháči a židé budou míti z toho nejlepší užitek, ale řemeslníci přijdou s tím docela na mizinu. - K takové svobodě patří lepší časy a potom hlavně vzdělaný řemeslnický stav. Měli nám dáti dříve dobré školy obecné na základě národním a školy průmyslné a potom svobodu řemesel a obchodu. - Zle nohoum pod nemoudrou hlavou! -
Radila bych Vám, pane učiteli, držeti si Obecné listy, co vydává letos Řezáč a prof. Mayer. Oznámení a předplacení četli jste zajisté v Pražských novinách. Je to velmi praktický časopis a veliká v něm rozmanitost, takže v něm každý několik zrnek najde - učitel, řemeslník, hospodář, měšťan, pán - žena i děvče i žák. - Také Obrazy života mají letos jinou tvář a jiné také jádro budou míti, pěknější a zdravější, a pěkné ilustrace. Bude je vydávat také Augusta, v Litomyšli. Neruda zůstane sice redaktorem, ale nebude nimi jedině vládnout, a potom bude míti jiných přispívatelů. -Mohli byste se na ně předplatit, nyní mají lepší pověst. -Vůbec se ta naše literatura navzdor nátiskům a konfiskování hýbe; - máme také kolik původních dramat, z nichž se dvě již provozovala na divadle. –
Právě viděla jsem první číslo Posla z Prahy v novém kabátu, je jako Obrazy života a má také dobře spořádaný obsah. Posel by zasloužil více podpory, za jedno má vždy pěkné články a potom je také Bělák co člověk šlechetná duše. Obětoval na to svůj podíl i svou veškerou snahu a má jen škodu, a přece to drží, aby se neřeklo, že se u Čechů nic neudrží, že nemají čtenářů ani peněz na takový časopis! Tak mluví o nás Němci a mají pravdu, neboť by mohly všechny české časopisy míti dobrého odbytu, - kdyby se v každé obci a v každém městě několik exemplářů, a byť jen jednoho neb dvou časopisů, odbíralo. - Sojka, redaktor Jasoně, se u mne ani neukázal, co jsem přijela, bud se mne stydí, anebo se bojí, že bych mu pověděla do pravdy. -Tací redaktoři dělají nám ovšem ostudu, a co horšího, že znechuťňují lidu předpláceti se na české spisy! —
Vaši milou choť pozdravujte srdečně, a jestli se ještě z Říma nevrátila, přeji, aby těžká její cesta šťastné se skončila. - Paní a panu Pytašovi vyřiďte prosím moji úctu. — Také od Jaroslava mám vyříditi pozdrav; musí nyní pílen býti, aby nahradil, co na venku promeškal, tak jako i já denně do půlnoci psáti musím. –
Pozdravujíc Vás, zůstávám s úctou
Vaše přítelkyně
Božena N.
311. Kateřině Petrovičové (Lauermannové)
15. ledna 1860
Drahá Katinko!
Přicházím s prosbou. Poslala jsem na začátku tohoto týdnu část rukopisu do Litomyšle mému nakladateli a žádala ho, aby mi poslal honorár napřed, že potřebuji peníze, abych tedy mohla bezstarostněji dále pracovat. Dosud ale neposlal mi ani peněz, ale slyším, že sem ty dni přijede. -Jsem ale v takové nesnázi, že nemohu na něho čekat. Honorár, co jsem státi ještě měla u N., jsem si vybrala, a tedy nezbývá mi žádná jiná [pomoc] než si zatim pár zlatých vypůjčit, an můj muž s revisemi také ještě hotov není. Chodila jsem včera celého půldne, ale nikdo nemá groše, ač by mně to mnohý rád byl udělal. - Nerada Tě obtěžuju, Katinko, ale udělala bysi mi veliký [dar], kdybys mi půjčila 2 fr., neboť myslím nanejdéle v úterý bud list dostanu, aneb sám přijede. - Kdyby ale přece něco do toho přišlo, že bych Ti je nemohla ten týden vrátit, tedy zajisté 25/1, a jen pod tou výjmínkou Tě o to prosím, jinak bych si nikdy útočiště k Tobě nemohla vzíti. - Byla bych raději sama přišla, ale jsem i churavá, i na mysli sklíčená.
S úctou Tvá upřimná
Božena
312. Janu Palackému — 16. ledna 1860
B[lahorodému] pánu, panu dr. Janu Palackému!
Čtyři žáci zdejší malířské akademie, Maixnerův bratr, jistý Müller, Klíč a můj syn Jaroslav, rádi by šli po velikonocí do mnichovské akademie malířské, alespoň na půl léta, aby se v tamější škole u znamenitých mistrů důkladněji vzdělali a pracovati směli každý dle svých schopností, což, jak slyším a vidím u syna, v zdejší akademii pedantickými metodami ztíženo je a také žádná příležitost, aby se schopnostem žákův vyhovilo, takže jim konečně všecka chuť k umění odpadne a že zůstane potom mnohý schopný žák, z něhož mohl při lepším navedení mistr se státi, vždy jen pouhým nedoukem.
Jedná se tedy hlavně o to, co by asi jedenkaždý potřeboval na cestu a na živobytí toho půl léta, - a skrze to se na Vás, pane doktore, obracím s prosbou, abyste si neobtěžoval zpraviti mne o tom. Co Vy spotřebujete, nemůže ovšem měřítkem býti pro ně, an nemá žáden z nich bohaté rodiče; jen tak při skromnosti co by asi museli míti? Malý byt se sprostým jen nábytkem, v postranní třebas ulici, strava též jen sprostá, jaké jsou zvyklí, a potom prádlo - co by to vše měsíčně stálo? — Potom co cesta, přes Dráždany, na poslední třídě by stála a nepřišlo-li by to o mnoho laciněji, jeti přes Budějovice na Linec a potom po Dunaji? - Také Vás ještě prosím, abyste mně věděti dali, jsou-li tam jaké školní platy, potřebují-li odtud vysvědčení od profesora a budou-li tam o velikonocí přijmutí?
Všickni čtyři jsou hodní chlapci a Češi a plní horlivosti zdokonaliti se; ať prý by i trochu hladu a nouze měli! -Jaroslav je druhý rok v akademii a je v modelu; Enghert ho chválí i korektor Maixner. Byla bych ho raději modelérem viděla, ale on jinak nechtěl, tedy jsme mu povolili. Bude-li možné, aby do Mnichova přišel, bude to pro něho nejen velmi prospěšné, ale také zkouškou jeho schopnosti; jestli tam dobře neobstojí, slíbil mi, že nechá malířství a že bude modelérem. - Co mne doma stojí, to dávala bych mu i tam, na více nemohu se mu ovšem uvoliti; mimo to má slíbenou podporu na toho půl léta od známého jednoho přítele našeho. - Ještě prosím udati mně, jak vysoké je ážio na naše peníze v Bavořich? -
Nezazlete mně, že Vás obtěžuj u s takovou komisí; činím to v důvěře k Vaší dobrotě a zdvořilosti, s kterou jste se vždy ke mně choval, a vědouc také, že Vás neomrzí, navzdor Vašim vážným a přísným studiím, věnovati chvilku mé prozaické žádosti. –
Se srdečným pozdravením Vaší milé choti zůstávám
s úctou a šetrností Vaše
Božena Němcová.
V Praze 16/1 60
V Řeznické ulici čís. 1360/II.
313. Karlu Němcovi — 5. února 1860
5/2 60
Milý Karle! Jestlipak jsi vzpomněl, že byl včera můj den
narození? Je mi 40 let; už mne nebudete tak dlouho mít, jako jste mne měli! —
Změnilo se u nás, milý Karle, všelicos poslední čas, ale než o tom začnu, musím
Ti něco jiného říci, a sice že bude rekrutýrka, jak se povídá. Je-li tomu tak,
tedy Ti asi pas nedají - a bylo by lépe bývalo, abys byl ani o něj nežádal. -
Jsi také dílem sám na tom vinen, že jsi tak dlouho neposílal vandrovní knížku,
s takovou věcí nesmí se odkládat, zvlášt v Rakousku, kde je každou chvíli jiný
pořádek a žádný zákon. Dají-li Ti ho, budeš muset hledět, abys ten rok vyfoukl
někam, kde ho nebudeš potřebovat. - Také jsem očekávala od Tebe neb od
Hansmanna zprávu skrze ten odvod, a jestli jsi se dal tam prohlídnout a co Ti
stranu toho řekl? Psal jsi o vyraženích, a o tom nejdůležitějším ani muk, a
proto jedině jsi tam jel. - Že jsi tu mapu Doře koupil, byla zbytečnost, mohl
sis, když jsi měl tolik peněz nazbyt, raději koupit za ně cigárovou tašku beze
všech parád, což beztoho není moderní, každý tovaryš takovou má. - A Dora
holečku má celý den co dělat dílem s úlohami a dílem správou, a kde by na to
vzala, - to stálo by takové stykování a potom udělání
Tak vidíš, milý hochu, kam člověka vášeň přivede! Kdyby byl táta se mnou zacházel jako se ženou a ne jako s otrokem, byla bych ho milovala a byli bychom šťastní bývali do smrti, navzdor všemu neštěstí, - a tak se rozejdeme a stěží více sejdeme. Pamatuj si to, Karle, pro budoucnost: láska že rodí lásku! - a kde není lásky, není štěstí v manželství, je to jen zvyk a sprostota. - A to se matce Tvojí zpříčilo od prvního týdnu manželství; hrubost, neuznalost a neslušné chovám odvrátilo její srdce od vašeho otce. – Já vím, že Tě to bude trápit, ale ani vy nemůžete žádat, abych déle byla otrokem, neboť bych tak žíti nemohla a nechtěla! Takto ale vám mohu být vždy prospěšnou a zůstanu vám matkou, jakou jsem vám vždy byla. Otce proto nemusíš nenávidět, on zůstane přece jen vaším otcem a poručníkem, dokud nebudete míti vlastní svůj domov, a proto se musíte k němu vždy co děti chovati, a když budou z vás hodní, poctiví lidé, když si dobudete vážnost lidů, aby vás rádi všude měli, bude to moje nejlepší osvědčení před lidmi i tátou, že jsem vás nevychovala špatné, jak mi to táta vždy vytýká. Tím osladíte mi poslední léta mého života, tím zavděčíte se mně za všecko, co jsem kdy pro vás zkusila! — Piš nám hned, ale nepiš do listu o tom, co Ti tuto povídám, ani slova - přilož jen zvláštní listek na mě, s oblatkou zapečetěný nebo voskem - ale do hlavního listu piš, co táta dělá, je-li už zdráv, a potom stranu Brna, jestli jsi se dal prohledat, zeptej se táty, co dělat máš, kdybys neměl dostat pas, a potom, jak se Ti se zdravím vede, - to je hlavní věc. Jen se, prosím Tě, koupej studeně a nekuř tak silně. - Dora i Jarouš Tě pozdravují. - Tedy nic se nezmiňuj, abych potom ještě více nezkusila. Ty punčochy Ti pošlu, ale na košile si střádej, za 2 fr. dostaneš pěknou.
Tvá upřimná matka. –
314. Janu Karlu Rojkovi — po 7. březnu 1860
[---]
Nepokládejte to za nezdvořilost synu mému, že Vašnosti tak dlouho neodpovídá; příčinou toho bylo dílem to, že jsme list Vašnostin později dostali, a potom moje choroba. List byl adresován do akademie a listonoš tam Jaroslava několikráte nezastihl. Topí se tam žákům, když jsou sami, tak málo, že nemohou zimou ani pracovati; proto Jaroslav několikrát v akademii nebyl, listonoš zase nemohl list s penězi tam nechat, chtěl mu ho proto odevzdati v bytu, ale nikdo v akademii nevěděl, kde Jaroslav bydlí. Posléze napadlo listonoši objednati Jaroslava na poštu, a tak došel konečné Vašnostin list do našich rukou. Když Jaroslav psaní přečetl, zčervenal a oči se mu zalily: „Mámo, víš-li pak, kdo mi těch 74 fl. posílá? Pan děkan z Nového Města,“ a hned dále četl mi jména ostatních pánů a potom dodal: „Vidíš, mámo, žádný z těch pánů není tak [- - -]
Chtěli jsme Vám hned druhý den odpověděti, ale dostala jsem v noci křeče žaludkové, na něž trpím od smrti nejstaršího syna a počátku nešťastného mužova vyšetřování. Po kolik dní nemohla jsem z lože vstáti, bylo mi velmi špatně. To byla druhá příčina, která zdržela i Jaroslava, neboť nedala jsem mu psáti, až bych i já mohla. A tak jsme se opozdili vzdáti jak Vašnosti, tak i ostatním šlechetným pánům dobrodincům povinné díky za velkomyslnou podporu.
[- - -]
315. Karlu Němcovi — 2. dubna 1860
V Praze 2/4 60
Milý Karle!
Přiložené posílám Ti dva páry nitěných punčoch,
vandrovní knížku a list od Fintelmanna. — Posílám Ti ho, jak jsem ho dostala, -
nenech ho čekat na odpověď, jako Ty to děláš; když je tak hodný přítel, - važ
si ho! Skrze vandrovní knížku píše Ti táta, nebudu Ti to tedy opakovati — co Ti
ještě píše, to nevím, snad na mě žaluje, ale to mi je nyní již jedno, ať si
mluví co mluví. Přála bych si, aby zítra Jiřího bylo, takový život je nyní mezi
námi. Táta tomu nevěřil, že bych mohla se uživit a že by mi kdo pomohl; -ale
když nyní vidí, že to jde doopravdy, teprv ho to dopaluje a mstí se na mě, jak
jen může. — Předešlý měsíc dal mi z pensí jen
BN
316. Karlu Němcovi — 2. dubna 1860
Až později zase dostaneš ještě ostatní punčochy - teď máme mnoho co dělat. Nedělej si z toho nic, že jsou tlusté nitě, zato jsou dobré.
317. Paní Simeonovové — 5. června 1860
[Milá sestřice!]
Přátelský Tvůj list mile mne překvapil, neboť jsem ho ještě neočekávala. — Těším se z toho, že jste se tam šťastně dostali, a nepochybuju, že by Ti kúpele dobře ke zdraví nesloužily. - Já byla mnohem bolestnější a oslabenější, když jsem tam byla před několika léty, a uzdravila jsem se. I Ty se tam uzdravíš, a doufám, až se vrátíš, že budeš silnější na nohy, — a ostatní neduh myslím že se potom napraví, neboť i u mě účinkovala moc vody této teprv po čternácti dnech, když jsem již doma byla. - A radila bych Ti, gospoďo, abys vzala si, až domů pojedeš, bedničku vody, kterou piješ, s sebou a čas ještě doma ji pila. - Letošní rok je [ve] všech českých kúpelích množství hostů, a proto velmi draho, ale ve Franzensbadu je, jak slyším, nejladněji. - Vzpomínám na Tebe ráno i večer a těším se na Tvůj příchod jako na sestru rodnou — a přeju vše dobré, a co by Tě těšilo, - hlavně ale brzké zdraví. - Syny Tvoje pozdravuj ode mě, a Veli[čka] že prosím, aby mě i dále ještě zprávou o Tobě potěšil. — Poroučejíc se do Tvojí přátelské lásky, zůstávám Tvojí posestricí.
Božena
[U Zlatnom Pragu 5/6 1860]
318. Karlu Němcovi — 18. září 1860
18/9
Milý Karle!
Tvůj list dostala jsem 4/9; - byla bych Ti dávno psala,
ale chtěla jsem Ti přece o ten kabát postarati se; — ale nic nemohu dostat,
jakkoliv jsem se na mnoha místech doptávala. - Když jsi odjel, přinesla mi paní
Riegrová frak od p. Palackého — je čistý, jen límec je od vlasů trochu
zapuštěný, ale to Ti [může] krejčí vyčistit a trochu Ti ho založit v životě;
podšívka v něm je hedbávná a může se spravit, je pod paždí jen roztrhaná, ale v
rukávech i na šosech je dobrá, to ať Ti krejčí spraví, bylo by jí škoda, aby si
ji nechal a dal Ti nějaký kamrtuch, který by Ti ani tolik nevydržel a za nějž
bys mu dáti musel 40-50 kr. -Sukno je pěkný. - Vestu máš také spravenou a
zapomněl jsi tu kravátl a košili noční; řeknu ještě některý den panu Riegrovi,
má-li nějaký kabát anebo kalhoty, a zajdu k Hlavsové - mohl bys jí pár řádků
psát, ona se na Tebe vždycky ptá. Kdybys jí poprosil o něco - od bratra -, snad
by Ti to udělala. - Ferdovi piš některý den a pros ho hezky slušně, aby Ti
vyhledal nějaké obnošené šatstvo, že si nyní nemůžeš tolik uspořit, abys nového
cos si koupil, a že potřebuješ zimní kalhoty a kabát, a má-li nějaký starý
klobouk. Když mu polichotíš, snad Ti něco pošle, a popros ho, aby mi to řekl, a
já že Ti to pošlu; ale dej si pozor na češtinu, aby se Ti nevysmál, a o peníze
mu nepiš, sice nepošle ani to, ani to. - Poptám se zítra u Kaprů, a je-li tam
ten vozka, pošlu Ti ten frak, vestu - kravátl - košili a ty péra a to zrcátko.
Jarouš ale nemá žádné, a ten nemá jen jedny kalhoty a roztrhaný klobouk -.
Abysi splácel na nový kabát, dokud nemáš, abys dal 5-
Tvá upřimná
Matka
O politice nemluv s nikým!
319. Jaroslavu Němcovi — 29. září 1860
[- - -] polovysokou hlavou; nosili je již, když jsi byl doma, ale byly tenkráte velmi drahé. - Pléd je velmi pěkný, z vlny, ne tlustý, čtyry lokte dlouhý - tmavošedivý. Oblek budeš mít také tmavý. Potom pošlu Ti slovanskou vestu, až dostanu odpověď, jestli jsi ji prodal, aneb jen zastavil? - Co máš zastaveného, to si vyplať - až Ti pošlu ty ostatní peníze, a když by se Ti zase někdy - což nemůžeme vědět -taková nouze přihodila, nenech to tak daleko přijíti, pro pár grošů vyhoditi oděv, který jsi dlouho ještě nositi mohl, -piš mně včas a já Ti budu moct vždy přispěti, když budu nyní dostávati honorár od Augusty. Jak bys mohl si s literaturou pár grošů vydělat, o tom budu Ti psáti v budoucím psaní. Dostaneš také teplý kabát na noc a teplé podvléčky i punčochy a dvě košile, jednu na den, jednu na noc, a ten papír i péra i knihy a ještě věci drobné, co Ti přijdou vhod.
- Chtěla jsem Ti také poslat moji, Dořinu a Baruščinu
fotografii - ale Václav Frič nemá to ještě zřízený - Antonín mu to zřídí dle
anglického způsobu. Byl tu tyto dni katolický sjezd a také Rojek tu byl; -
bydlel u Modré hvězdy a hledala jsem ho tam kolikráte, ale nikdy jsem ho
nemohla natrefit, a do Besedy měšťanské, kam večer chodil, nemohla jsem také
jít. Byla bych tuze ráda s ním mluvila - aby přece věděl, co děláš, vždyť nic o
Tobě nevědí a mohou si snadno myslit, že jsi nevděčník. - Dr. Lambl přijel z
Paříže; byl tam začasté pohromadě s Jaroslavem Čermá[kem]; ptal se na mě a
Lambl povídal mu o mně i o Tobě. Vyjádřil se prý, abys dlouho nebyl v Mnichově,
že je tam sice dobrá škola k naučení se kreslení, ale co se malby týká, - to že
se tam nikdo nevzdělá - a jediná škola že je v Antverpenu a v Paříži, kde se
malíř vzdělati může. - Maloval Baču a Dalmatinku s dítětem, studie to z jeho
cesty na Slovensko. Jsou to tak krásné obrazy - vypravoval Lambl -, že je celá
Paříž poblázněná. Za první dostal od kupce, s kterým má kontrakt, 4000 franků a
druhý den prodal ho kupec za 6000 fr. Za druhý dostal
matka. –
Piš hned. -
Než pošlu paklík, budu Ti psát, abys mohl si pro to jít, a pošlu Ti také peníze na vyplacení, anebo to vyplatím raději zde.
Paní Studničková!
Prosím, pošlete mně 12 loket pertlí dle přiloženého vzoru a za 2 nové černé hedbáví a 6 knoflíčků, jakové jsem u Vás brala posledně. Peníze Vám přinesu buď sama, buď je pošlu po dceři, abych jista byla, že to děvče koupilo u Vás.
Božena Němcová
[Adresa:] Paní / paní Studničkové.
Tak Ti ten klobouk posílám, ale já nevím, jestli Ti to
bude vhod; větší je dle míry starého a pak se prý také vytáhne. Černý nemají u
Turků a Turek povídal, že se nenosí, poněvadž rádi flekatí. - Ale plsť je na
něm, a na druhou [zimu] - že by Ti ho obarvili teprv na černo, že v něm není
ani chlup bavlny. - Formu jinou nemají, ba ještě užší střechy jsou moderní.
Stojí
-Sbohem! –
322. Karlu Němcovi — 4. listopadu 1860
4/11 60 ráno
Milý Karle!
Chtěla jsem Ti včera večer psáti, abys dostal dnes ráno
přání, ale poklízeli jsme v novém bytu a s tím měla jsem tolik běhání, že mně
nezbylo tolik času, abych Ti psala. -Myslím ale, že jsi přesvědčen o lásce mojí
mateřské, a že Ti matka to nejlepší přáti bude, a nejen na Tvůj svátek, ale po
celý život Tvůj, abys byl spokojen a zdráv zůstal a aby Tě Bůh osvobodil
vojenských pout. To je moje nejvřelejší přání a nás všech. Koupila jsem Ti
vázaného košili; — pošlu Ti po formanu i tu vestu a starou košili, a to zrcátko
a péra, a nějaké knihy Ti vypůjčím. Ty ale piš hned, neboť se táta velmi na
Tebe mrzí, že mu na ten list neodpovídáš, — co Ti psal při tom fraku, a přece
je to tak důležitá věc a týká se Tvojí budoucnosti; a Ty jako bys ani na to
nemyslel, co a jak, a my se staráme, jak to vypadne s Tebou, a jen kvůli Tobě
zůstal táta v Praze na zimu, aby po ruce byl, když by přišel na něho dotaz
skrze Tebe, buď z Korutan, kam vlastně patříš k odvodu, aneb od zdejšího úřadu
-. Vlastně dle zákona má Té táta ohlásit sám - ale on by rád nějak to obešel,
aby Tě nemusel hlásit ani v Praze, ani v Běláku; -ale jestli na Tebe
nezapomenou a budou Tě žádat, - potom bude těžká pomoc — jsi-li totiž schopen.
A proto máš dbát a přece se táty zeptat jak a co - a těch pár grošů si
shromáždět, abys mohl alespoň jednu cestu si zaplatit do Prahy, neboť nezbývá
nic jiného než lékařská protekce. - Abys za hranice utekl, nebylo by Ti nic
platné bez pasu, tamodtud by Tě vydali, a do Švýcar nemáš peněz, a kdybys je i
měl a tam se dostal, nesměl bysi domů se vrátit, dokud trvá rakouský zákon vojenský.
- Ovšem že jsou rakouské finance tak bídné - že nesmí císař na vojnu ani
pomyslit, ale co plátno, odvádět k vojsku přece budou, vezmi kde vezmi; - ono
se lecco mluví, že vypukne všeobecná revoluce, že N. — a Itl. — národy
vysvobodí — že se nikdo neodváží vojnu vést proti spojené Itálii a N. - který
je podporuje, jakož i Anglicko - a Rakous že nemá žádného upřímného spojence,
na kterého by se spolehnouti mohl. Že ho Rus ani Prus nechce za spojence, to
dokázal kongres varšavský i teplický - Maďaři, jakkoli dostali konstitucí,
jakou žádný jiný z národů rakouských, nejsou přece spokojení, ani Horvaté, ani
Srbové banátští. - Každý chce k svému, a ta konstituce je holé slovo. Císař
sere do kalhot, ale nechce být posraným! Lidé nejsou tak hloupí, aby neviděli, že
to je všecko klam, ty sněmy, ten rajchsrát, a celá ta konstituce že je komedie,
která nebude mít takový konec, jak si mnozí myslí, ale se skončí jako ta
neapolská. Lid nevěří už. - Ale to všecko jsou naděje a nemůžeme se na ně
spoléhat, a musíme pomýšlet, že jsme pod rakouskou vládou! A tak, milý Karle,
pomýšlej také na to a hleď, abys nám co nejdřív psal, - táta pravil, že když
Tobě nic na tom nezáleží, že tedy ani on se nebude o Tebe starat. - Já jsem Tě
vymlouvala, že nebudeš mít na cestu, ale to víš, jak je táta divný, - hned Ti
vyčítal cigára 8 kr. a posvícení, a když se o to můžeš starat, že tím více
zasluhuješ, aby se na Tebe zlobil, — když se ani nezmiňuješ, dostal-li jsi
list, ve kterém Ti píše, čeho se musíš obávati. - Já mluvila stranu Tebe se Stánkem
a on slíbil mi, že půjde s Tebou k Willigovi, to že je kamarád jeho strýce
Macháčka, který nyní zde není, ale [poslal] Staňka na Williga, který je zde ve
špitále vrchním lékařem. Na tom nejvíce záleží, aby Tě moudrý lékař vyšetřil a
Ti poradil, co a jak bys vymluvil, kdybysi k asentýrungu musel, a že by se
třebas i přimluvil za Tebe u toho, ku kterému bysi jíti musel. - Táta to také
tak myslí, ale to víš, on mně táta nedá za pravdu, a říká tedy, že to může
každý doktor udělat, aby Tě prohlídl, ale není tomu tak, vojenský zná už ty
všeliké finty, co se mohou vymluvit a co mnohým pomohly, a když bychom v tom
ohledu byli v jistotě, -mohl by táta hledat si tu a tam protekcí, a kdybych já
za Tebe orodovati mohla, to víš, že bych šla, kam by mě poslali, abych Ti
svobodu vyprosila, neboť peníze nemáme na vykoupení; a kdybych je měla, těch
Psaní toto schovej nebo spal -. Táta pozdravuje Tě a Dora přeje Ti také všecko dobré a bude Ti psát při tom balíku. Poptám se zítra u Kappra. - Jakpak frak? Dal sis ho přesít? Já jsem Ti ho jen tak nakvap spravila. - Pan Rieger žádal zase o dovolení vydávat noviny, a tentokráte myslím že mu to neodepřou, a potom nebudou jistě brát Čas — to mi jsou milejší Hansmannový Noviny. - Fialovi umřela ta malá holčička. Karel bydžovský bude se také muset stavět -švagr má o něj strach a psal tátovi, ale co dělat? - Psal jsi Jarouškovi? Piš mu, to Ti povídám, bude ho to těšit! Bože, já si na něho ani pomyslit nemohu beze slzí -jak se mu tam vede chudákovi! - No buď zdráv, líbám Tě a přeju Ti i sobě veselejší budoucnost a šťastné shledání.
Tvá matka
323. Václavu Štulcovi — 9. prosince 1860
9. prosince 1860.
Vašnosti!
Dostala jsem tyto dni od Jaroslava list, v němž mně
zprávu dává, že se musí domů vrátiti. - Jak jsem Vašnosti řekla, nedostal od
Staňka od začátku října jen
Vaše přítelkyně Božena
Byla bych sama přišla, ale jsem churava.
324. Janu Karlu Rojkovi — 9. prosince 1860
V Praze dne 9. prosince 1860.
Důstojný pane!
Dostala jsem včera list od Jaroslava; píše mně, že se musí domů navrátit, že tam déle vydržet nemůže při takové podpoře, která mu nestačí jen na činži, světlo a snídání; na stravu že nemá jen na několik dní, co já mu přidám, a to nic teplého; nohy že má oznobené, an na topivo nemá, a do školy že chodit nemůže, poněvadž nemá na potřebné věci peněz. - Naříká si na slabotu a že ho bolívá hlava a žaludek od hladu a zimy.
Jak jsem řekla, důstojný pane, když jste byl zde v Praze, že se mu zle vede, že má bídu, pravil jste, aby Vám poslal ty kopie, ne kvůli Vám, ale kvůli druhým velebným pánům, a že byste zase něčím přispěti mohli k dalšímu jeho vzdělání, kdybyste práce jeho dostali.
Psala jsem mu to - a píše mně, že by rád dávno je byl poslal, kdyby byl měl peníze na bedničku a od pošty, ale že je přiveze s sebou a z Prahy Vám pošle. Jednu kopii že musel prodat, ale dvě že přiveze pro Vás. S tule sliboval mu po celý ten čas podporu, ale nedal mu dosud ani pětku. Za to, co jste Vy, důstojný pane, mu poslal, zřídila jsem mu oblek a trochu prádla, aby s tím, co měl, vydržel alespoň na půl léta, neboť tam nemilosrdně s prádlem zacházejí, tlukouce je dubovými paličkami.
Cesta stála ho 30 fl., které měl při sobě v šestáčkách, a ještě za 10 fl., aby měl na první potřeby. - Když tam přijel, musel bydleti pět dní v hospodě, nemoha dostati byt. Teprv když se obrátil k prof. Richtrovi, na něhož byl odporučen od Purkyně, pomohl mu hledati v předměstích, až našli pokoj čistý a zdravý u jedné vdovy na Isarském předměstí za 6 fl. 30 kr. měsíčně činže, což bylo ovšem drahé. Za snídání platil měsíčně 1 fl., mléko a kousek chleba, a za oběd 15 kr. bavorských, za polévku, maso, chléb a sklenici piva. Za prádlo 40 kr., za světlo 20 kr. a večeři obstarává si sám; k obědu chodil také do jedné hospůdky; ale ty první dni musel býti ve větší hospodě, a to ho stálo několik zlatých, ač tam neobědval, jen bydlel. Na policii musel zaplatit 1 fl. 40 kr. tax, činži zaplatil si napřed na dva měsíce, a když si koupil i náčiní, co do školy potřeboval, zbylo mu na dva měsíce na stravu; když odjížděl, slíbil mu profesor Staněk, že mu bude posílat po pět měsíců po 10 fl. r. č. Také mu stál v slově, a dokud mu je posílal, měl na činži, na světlo, na snídání a zbylo mu z toho několik krejcarů na chleba, neboť on dostal vždy jen polovic peněz po strhnutí ážia, - a to ážio proklaté připravilo ho o polovic peněz, za které mohl si zaopatřiti i stravu na celý měsíc při laciném tam živobytí.
Mezi tím časem poslala jsem mu z mého výdělku všeho všude 20 fl. a dukát, který jsem dostala na památku od Bulharky, o níž jsem Vám povídala. Od pana Palackého dostala jsem, když přijel z Nizzy, 20 fl. a to jsem s ním rozdělila; platila jsem mu za psaní a dvakrát poslala jsem mu trochu oděvu, dílem obnošeného, dílem nového, a sice na zimu. Na oděv ten vzala jsem 10 fl. z peněz, co mu ku konci září pan Purkyně dal na učení dřevořezbářství. Ostatní, co přišlo, vzala jsem si k splácení na starost sama.
Dal mu pan Purkyně 50 fl., aby se učil dřevořezbářství, a že by mu potom dávali práce do Živy; a když jsem mu řekla, že musí platit za učení měsíčně 15 fl. bav., že potřebuje instrumenty, a když se má za dva měsíce tomu naučit, že musí pilně pracovat celý den, a tedy i živobytí pojištěné mít, řekl mi pan Purkyně: „Já vám více dáti nemohu, ohledněte se ještě někde, kdo by vám to zatím zapůjčil, když by se vzdělal, mohl by to snadno spláceti pracemi svými. I já jsem tak vyštudoval v Němcích.“ Vůle jeho byla dobrá, ale v nynější době, při mizerném stavu našich financí, těžko hledat peněžité podpory, a zvlášt za umění. Avšak přece jsem naději neztratila; poslala jsem mu 30 fl. (15 tolarů pruských), aby si zaplatil učení na měsíc, koupil nástroje a ostatní aby upotřebil na své potřeby, skrovnou stravu a činži. 10 fl. dala jsem mu na oděv a 10 schovala napodruhé. Mezitím psala jsem dvěma pánům, o kterých vím, že by jim lehko bylo dáti mu 25 fl. na měsíc, aby měl pojištěné živobytí, ale nedostala jsem žádné odpovědi. Vidouc, že z toho nic nebude, psala jsem mu, aby ten měsíc do té školy chodil, že mu to bude k dobrému, ale nebude-li mít do prvního peníze na další učení, tedy aby vystoupil a zbytečně tam nechodil. I poslal mně účet a psal, že si to myslel, jak to dopadne, ale že dost se naučil i za ten měsíc, aby se panu Purkyňovi odsloužil. I neposlala jsem mu těch 1 o fl. a také, co jsem na oděv dala, vrátím zpátky a Jarouš může mu 15 fl. odpracovat a já napíšu za ostatních 15 fl. článek do Živy. Ono se to zdá těm pánům velikou sumou, ale na to nepomýšlejí, že on jen polovic dostane a nyní ani tolik. Na začátku října oznámil mně prof. Staněk, že ho nemůže déle podporovati. Nový to byl pro mne zármutek; šla jsem k jedné paní a vypůjčila jsem si 5 fl. a 5 fl. od muže, který mu za celý ten čas, co tam je, jen 5 fl. dal a boty udělat dal. To bylo poslední, co jsem mu poslat mohla; an muž z Prahy na venek odejíti nemohl kvůli odvodu staršího syna, musila jsem vypovědíti svůj měsíční pokoj a s dcerou k němu se stěhovati. Dostala jsem honoráru 15 fl. za článek do Živy. Chtěla jsem z toho poslati Jarouškovi 10 fl., ale činže a stěhování stálo mne 14 fl., a tak nemohla jsem mu nic poslat, a tak si tam udělal dluhu za dvě činže a ostatní potřeby, které mu paní dávala, a čekal s ouzkostí a strachem na můj list, a nemoha se dočkati, psal mně, v jaké je bídě. Prosila jsem tedy Staňka, aby mu 10 fl. vypůjčil, aby neměl nouzi a hlad. I udělal mu to, ale mezi tím časem žalovala ho paní u policie, že je nemajetný a že je jí dlužen dvě činže, za světlo, prádlo, snídaní a že nemá co jíst. I musel dát pas na policii a nedostane ho, dokud se nevykáže se svojí majetností a dluhy nezaplatí. Co nemajetný nesmí se tam zdržovat a 15. mu vyjde lhůta, kterou mu dali. I prosí mne proboha, abych mu sehnala na cestu a na zaplacení dluhů, aby ho neposlali s hanbou domů. Paní že ho tam ještě nechala, když jí dal těch 10 fl., co jsem poslala od Staňka.
Psala jsem dnes ráno panu Šebkovi a píšu také Vám, důstojný pane, abyste se nad ním ustrnul a s částkou mu vypomohl, aby si mohl dluhy zaplatit a pas, než bych mu na cestu poslala. Já bych nešťastná byla, kdyby ho s hanbou domů poslali, a muž by se k němu nehlásil a z domu by mne vyhnal a všichni by prstem na mne ukazovali, že jsem já vinna, ačkoliv žádný z nich se nesmiloval, když jsem za něho prosila, a otec, maje i peníze, na něho ani s grošem nevzpomněl. Ať přijde tedy raději domů, a může zase chodit do akademie a učit se dřevořezbářství zatím zde, a zjara změní-li se okolnosti, - může cestovati po Čechách a kopírovati a tak se sám vzdělávati a vydělati si tolik, aby mohl zase na některou školu se odebrati. Já také budu spokojenější a budu pilně pracovat, když mne nebude starost tížit.
Odpusťte, že tak špatně píšu, nastydla jsem se na ruku a mám s ní kříž, takže těžko péro držím. Prosím Vás, důstojný pane, o brzkou odpověď. S úctou zůstávám Vaše služebnice
Božena Němcová.
325. Jiljímu Vratislavu Jahnovi — 30. prosince 1860
P. J. Jahnovi! Navštivte mne, ráda bych s Vámi mluvila.
[Božena Němcová]
30/12
Byla bych již zavítala na Vyšehrad, ale jsem trochu churavá a sklíčená jsem všelikými starostmi i musela jsem také poslední čas každodenně býti u Riegrů.
[Božena Němcová]
327. Vasilu Dimitrovi Stojanovovi — ...
Vasilovi Dimitrovi!
Přijdu k Vám zítra po desáté hodině ráno, zůstaňte doma - já musím tu svatbu přeložiti - Nebeský do středy - a když budeme překládat a když budeme ráno a odpoledne neb k večeru dvě hodiny a v úterý také, uděláme to, já jsem si to už dvakrát přečetla a rozumím skoro všecko, mimo některých výrazů - půjde nám to tedy rychle. -Udělejte mně k vuoli.
Božena
328. Vasilu Dimitrovi Stojanovovi — ...
V. Demetrovi!
Potřebuj u Vás ke korektuře Skotovodstva - a čekám Vás buď dnes, buď zítra od 5 - do 7 hodin. Přijít musíte, nechcete-li, abych se na Vás rozhněvala. –
Pozdravujte p. Veliču a Jonču!
[Božena Němcová]
329. Vasilu Dimitrovi Stojanovovi — počátkem roku 1861
Dimitri! Příjďte zítra kdykoliv, třebas odpoledne - aneb večer, - potřebuju Vás ke korektuře toho článku, který v pondělí odvésti musím, a potom bych ráda věděla, jak se tomu chudákovi vede, Zlatovi, - velmi jsem se ulekla! - To ale bez trestu nezůstane!
[Božena Němcová]
330. Vasilu Dimitrovi Stojanovovi — ...
Vasilovi Dimitrovi!
Příjďte dnes večer k nám, ale jistě - potřebuju Vás ke korektuře toho článku, který musím zítra odvésti. –
[Božena Němcová]
331. Boženě Šetlíkové-Staňkové — před 25. březnem 1861
Prosím Tě, Bozuško, popros matičku ve jménu mém o zápůjčku 2 zl. do 25/3. - Chtěla jsem Tě včera o to prositi, ale ostýchala jsem se. –
Tvá upřimná
[Božena Němcová]
332. Kateřině Petrovičové (Lauermannové) —14. června 1861
Milá Katinko!
Zase ležím - nemohla jsem se ušetřit, musela jsem v domácnosti pomáhat a byla jsem tuze slabá. Předevčírem hladila jsem prádlo a to mně tak uškodilo, že [se] mně spustila ještě více než poprvé, a doposud se mi to nezastavilo, dávám si ustavičně studené obklady a poslala jsem si pro jednu šikovnú, aby mě přišla každý den vystříkovat, -a myslím že mi to bude nejlépe spolu se sedacími lázněmi. Jak mně jen trochu lépe bude, odjedu na venek - do Mlíkosrb - v bydžovském kraji - byla jsem celý týden u faráře - hodného starého pána, má velmi hodnou hospodyni a oba mě velmi rádi [měli] a zvali, abych tam každé léto přijela a u nich byla. Co ale pro mě tam nejlepší, že jsou tam železité lázně, ovšem jen malé, - a sice i k[oupele]železitý. Jedna vlažná lázeň stojí 18 kr. - Stravu budu mít na faře i byt a je to na kopečku a asi 100 [kroků] je les dubový a smrkový. Krav mají deset a při faře krásnou zahradu. Když tam jen tři týdně budu, zotavím se a potom teprv budu moct na delší [cestu] se vybrat. - Na tuto cestu dostanu od p. V, Náprstka. - Prosím Tě, Katinko, půjč mi do zejtří - 2 fr., já si musím koupit tu stříkačku a [ne]mám dost peněz na ni, - zítra pošle mi p. V. - a hned pošlu. –
S úctou Tvoje
Božena
14/6 61
[Adresa:] Blahorodé paní, / paní Katince Petrovičové.
333. Doře Němcové — 1. srpna 1861
V Chlumci - v deset hodin ráno -! Právě jsem přišla z procházky - a na stole čeká mě kus chleba s čerstvým máslem. - Ráno snídala jsem mléko. - V předvečer měla jsem koroptvičku s dušenými višněmi. - Když jsem si večer hledala čistý podolek v žoku, nahmátla jsem mezi prádlem papír, a je to přiložený tuto křtící list Jaroslava. Dej mu ho hned, snad ho hledal - ale já jsem ho tam nedala, to vím. Ráno ale, když jsem otevírala tašku, — chtíc si přišíti pražku, co jsem si od Tebe koupila, ale nenašla jsem jí v žádném papírku, ani brazlety pro Karolinku, a nůžky jsi mně také nedala, ani ten perořízek nový, který jsem, když jste to začali skládat, na stolek psací položila, a to potřebuju všecko nevyhnutelně, tedy mně, jak list dostaneš, pošli. -Ztratit jsem to nemohla, poněvadž jsem měla tašku zamknutou a klíček v kapce jsem měla až do večera. - Také ta celá miliová svíčka není v tašce. - Přikládám Ti 30 kr. a kup mně ještě jedné punčochy a za 2 kr. nití na ten molovy pásek. Na druhý týden bude zde divadlo, už se staví a malují dekorace, je hodně velké -; budou hrát okolní študenti. - Také v Jaroměři byla beseda, jejíž program mně dal Jaroslav Goll, který je na prázdniny zde u strýčka. Je velmi slušný hoch, a ne hloupý. - Merenda v Bydžově bude letos velkolepá; sejdou se před merendou studenti z celého okolí, z Chlumce, Smidar - z Jičína, z Hradce, Jičína i Jaroměře a daleko z okolí a ti společně budou si volit pantátu a panímámu merendy. - Do té doby dostanu peníze - psala jsem ráno panu Vojtěchu Šafaříkovi - a to Ti pošlu na cestu - a Jarouš neomylným bude hostem. Co děláte? - Já se mám jako pánbůh v ráji. - Je už Jarouš [doma?] - Koukni se mi po těch - Sokolových.
BN
334. Doře Němcové — 7. srpna 1861
Milá Dorinko! Peníze tyto, co Ti přiložené posílám, dostala jsem v neděli při odjezdu z Chlumce, kde jsem se zdržela od středy od večera; chtěla jsem hned odjeti do Mlíkosrb, ale Daněk nemohl mně dát příležitost, an právě ty dni pšenici a oves požínali. - Mluvili jsme o lecčems, ale vždy jen, když paní přítomná nebyla. — V neděli ráno dal zapřáhnout a sám pomohl mně do kočáru, a podávaje mi ruku, položil mi zapečetěný list do ruky se slovy: „Přijmete to, paní Němcová, na důkaz mojí vážnosti a upotřebte k vašemu brzkému uzdravení a co příspěvek na cestu do Slovenska.“ - V poledne přijeli jsme teprv do Mlíkosrb -musel si kočí zaject, an v pátek hrozný liják byl a bližší cesty rozvodněné. - Ten den nebylo možná, abych vám byla peníze poslala a psala, — přišli odpoledne hosti a zůstali až do večera. V pondělí musel pan Šafránek - k nemocnému a včera byl v Kratonohách. Kdyby to bylo bývalo jednoduché psaní, byla bych je [poslala] po někom, ale s penězi a na recepis to nemůže být. - Posílám Ti tedy
Heinr. dej 2 fr.
Lib-. - 2 -
Mlíkař. - 2 fr.
Malos. - 2 - ale dříve se ho zeptej - co to ještě dělá, -já jsem podvakráte zlatku dala a dělalo to tuším 7 -a několik a beztoho mně ty šaty zkazili.
Tobě p. - 3 fr. -
Karlovi
Jaroušovi
Pošli mně ty brazlety — tu svíčku miliovou a jednu mi přikup - potom ten perořízek - nůž si tam prozatím nech. -Pražky jsem našla. -
Mám-li podštrykované ty nitěné punčochy, tedy mi je pošli - a kup mně ještě jedny stávkové u níťařky v Platejze. -Na to a na nitě na ostatní punčochy posílám Ti 2 fr.
Potom mně kup závinky do vlasů - ta síťka mně nedrží a jsem jako sojka, a kup mně houbu, nemusí být fajn ani velká, - kup ji v Široký ulici - na to posílám 2 fr., co si smluvíš, to si nech. -
Kup mně také ještě jeden šátek u Sedmíků a sobe také jeden - za 45 - je 90 kr. - U papírníka v Ovocné v krámě před Gablerovém kup mi 2 listy s Riegrovou podobiznou, štangličku vosku červenou - ten, co jsi koupila, rozdrtil se mi - a potom olůvko - Hardtmuth - na to 45 kr. Ty listy a ten popis pohřebu pošli mně s sebou, potom ilyrský slovník a notic - ze Slovenska — ne co jsou ty písně, ale co jsou ty pověry a všeliké poznámky - co je více popsaná. -
Paní Rézince dej 30 kr. a 50 kr. vám posílám na želízka
-a 2 fr. na vanu. Troky stály
Zítra pošlu Ti další zprávy - na posvícení nepřijeď - já také tam nepůjdu -, ale přijeď na merendu - já Ti povím ústně. -
Přiložený lístek dej paní Knappové a k tomu přilož
Udělej mi účet.
335. Doře Němcové — 7. srpna 1861 odpoledne
V Mlíkosrbech 7. odpoledne
Tak jsem s tím psaním pospíchala, že jsem zapomněla
poslat lístek Knoppové; posílám Ti ho, a potom ještě některé věci mně kup. 7
obálek podle šířky přiložených papírků - Pešinovi zaplať ty střevíce, - které
mám už roztrhané,
336. Doře Němcové — 8. srpna 1861
V Mlíkosrbech 8/8 61
Tak jsem s tím psaním včéra pospíchala, že jsem ani paní Hanušové pořádný lístek nemohla napsat a na Knoppku jsem zcela zapomněla a na všeliké věci, co jsem Ti psáti chtěla. - Mám starost, jestli jste včas ty peníze obdrželi - neboť dnes je poslední den stěhování? - Lístek dej Knoppové. - Jste-li ještě v starém bytu, - tedy mi, Dorinko, moje prádlo dej k Tvému a nádobí moje, šálky, bílou sklenici, slož do té druhé, dlouhé bedny. Peřiny také zabedněte; tác ale, obrazy, kreslinu Hynkovu a Massaniello a Franklina a Sandovou polož do almary. Ty punčový sklenice a ten skleněný žbán jsou tátovy. Knihy ale z těch prkének, uherskou a dvě italiánské mapy — potom srbské pohádky - (jsou v knihovníku vedle srbských písní), tři svazky Posla, co ležel na stole, — Dobrý člověk — Perle (má-li je Švajcerka, popros Šlenkertku, aby k ní šla) - Máj -potom knihu pana Vojtěcha, Včelu, kterou budu potřebovat do druhého svazku, — to mně všecko nech odnést k paní Petrovičové bud před stěhováním, aneb při přenášení. Ty zelené záclony mi také ulož k Tvému prádlu a ten [povlak] s deky mně vyperte a deku si dej do své postele. - Piš mně také, jak je s Jaroušem, má-li a jak se živit. Kabát, co jsem mu rozpárala, ať dá Rézinka nějakému lacinému krejčímu, aby mu ho obrátil a s jednou řadou knoflíčků udělal, že mu ho zaplatím. Ty sprav ten starý povez, má roztrhanou podšívku, fleky hedbávné jsou v tom pytlíku. - Schovej je. Odlož mně také do Tvého prádla dva páry těch bílých vidliček a nožů. Správu, co mají, a moji, to dej spravit a piš mi potom, co od toho, a já to zaplatím. Jaroušovi, kdyby k tátovi nešel - jako že sotva -, dej moji žíněnku, polštář, a kdyby snad huboval, řekni, že je to moje a že jsem mu to půjčila, dokud to nebudu sama potřebovat. Postaví-li si táta dvě postele, řekni, že je zbytečný, ledaže bys Ty na jedné spala. - Stoličku mně také odstav stranu a červený polštář, a aby se nedali do toho moli, Sandovou (knihu) si dej do šuplete a potom všechny svazky musejní[ho] časopisu, v nichž jsou moje články o Slovensku.
[- - -]
337. Josefu Němcovi (synovci) — 8. srpna 1861
V Mlíkosrbech 8/8 61.
Milý Josefe!
Jsem od neděle v Mlíkosrbech, v koupeli. Byla jsem celou zimu churavá a doposud nemohu daleko jíti a musím se také dietně držeti. Proto jsem Vás také nenavštívila. Na pouť nepřijdu, za jedno kdybych k Tobě, - byla by mrzutost se švagrem, a k švagrovi nechci. Dorinka také nepřijde, protože se bude strejček v pondělí stěhovat do jiného bytu. Jarouš má mnoho práce a Karel jev Košíři u Klama v zahradě ve službě. - Ale na merendu přijde Jaroslav i Dora -podívat. Pošli mně pár koláčů a několik párků würstlů -. V úterý ráno přijdu k Vám, hledám si pokojíček, kde bych mohla ještě asi čtrnácte dní pokojně pracovat. Také Karlovi musím něco vyřídit. U Broumovských budou mít také asi hosty? –
Tedy na shledanou!
Božena Němcová
[Adresa:] Josefovi Němcovi / v / Bydžově.
338. Josefu Seidlovi — 17. září 1861
V Litomyšli v úterý odpoledne – kalendář nemám. –
Pane Seidel!
Když nikdo na mě nepamatuje a nedbá poslati, oč jsem už tolikráte psala, tedy jsem [nucena] obrátiti se k Vám, abyste se o to postaral, abych to co nejdříve dostala. —
1. Předešlý měsíc poslední dni psala jsem pánovi, aby
poslal Rézinku pro ty šaty, že jsou dávno už hotovy, a pro sametky, - poslala
jsem mu v psaní plíšek na šaty a ceduličku na známku těch sametek, až se od
nich zaplatí, a Vy že mně je můžete poslat. Ale doposud je nemám, ačkoliv jsem
Doře přikázala, aby mně je hnedle i dva páry punčoch poslala, - a poněvadž jsem
jí dva zlatý půjčila, nechť tedy řekne tátovi o ně. — 2. Potom napsala jsem jí,
aby mně koupila čtyry koverty, ty čtyřhranné, jako je ten, co Vám posílám v něm
psaní, ale ovšem pěknější papír, - 3. - dvě násadky z toho rohu bílého a
černého, co jsem vždycky měla, a potom k tomu šest plochých pér s pozlacenými
špičkami, -zde nejsou k dostání a já s těmi dřevěnými násadkami těžko píšu.
Chtěla jsem psát z Tejnice p. Augustovi, že tam druhý den přijedu, - a dala
jsem si do noticu obě péra, a vyšouply se mně obě. - Ale p. Augusta měl už
pokojíček přichystaný a s radostí mě přivítal. Zůstávám v hostinci U modré
hvězdy nedaleko tiskárny a mám hezký pokojíček, divan, stolek, věšák na šaty a
skříň a také postel, ale já si dám vždycky spodnici na divan a tak ležím -
pohodlněji; ale potřebuju deku a plachtu a tři ty polštáře moje - však ona Dora
bude vědět, proč to chci. Potom mně pošlete tu kulatou škatulku, co jsem v ní
měla zastrčené péra, potřebuji ji zde, ta se mi kácí, když do ní dám olůvka.
Potom tu peroutku černou - a ty kleštičky, co jsem si trhala vlasy šedivé, mám
jich hodně. Jarouš ať mně pošle svoji fotografii, ale ať ji sám zapakuje.
Jestlipak je u táty? - Karla pozdravujte a řekněte mu, aby nezapomněl na ten
jasan na Hynkův hrob, já mu ho zaplatím sama, kdyby mu ho nechtěl zaplatit táta
- ale to on mu zaplatí. - Copak říkal pán tej slávě, co mně ty študenti
udělali? - A copak paní Šlenkertová říkala a paní Mužáková - vždyť ony vždycky
pochybovaly, že budu ještě někdy co psát, ty husy - - Copak dělá pan Vojtěch,
já mu musím také ty dni psát, že jsem udělala s Augustou kontrakt a jak se tu
mám a že jsem v tiskárně korektorem, to bude mít radost! - Je Baruška doma?
Přiložený lístek dejte Doře, aby mně koupila šátek a síťku a aby nenatahovala
hubu, že píšu Vám a ne jí. - - Druhý lístek doneste paní Petrovičové do Široké
ulice - a řekněte jí, že si pro to, oč jí píšu, přijdete druhý den. Dá Vám
balíček listů a ty listy budou zapečetěné a přidáte je k ostatním věcím.
Pošlete mi také adresu Lamblových a paní Šetlíkové. Ty budete vědět z administrace.
Potom se, prosím Vás, poptejte v Museum, kde je hrabě Hanuš Kolovrat. Já mu
chci psát, aby mně přispěl něčím, že bych ráda jela do Slovenska, - ač to není
pravda, já vyhlížím dobře, koupám se ve vlažné vodě každý večer - mám v
pokojíčku teplicko, stravu dobrou, a krajina je tu krásná a Augusta mě odtud
nepustí až někdy zjara, a potom teprv do Slovenska pojedu. Ale do té doby kdoví
co se stane - a tedy ať mně jen dají na živobytí přes tu zimu a vídenští
Slované ať mně dají, co slíbili, - a já si to uložím u pana Vojtěcha a bude mně
to potom dobré. Ta cesta toho Jar[ouše] mě stála hodně peněz a Dora také pořád
chodila pro šestáky - když neměla k večeři jen holé brambory, anebo na švestky.
A Jarouš také jen na máminy peníze jedl a kouřil, a teď bude na holičkách, než
si zase něco vydělá. -Kdyby byl v Praze zůstal, mohla jsem mít
Ano ještě něco - kupte mi také 3 archy červeného píjavého papíru a kupte to u toho papírníka v Ovocné ulici před Gablerem, ten to má lacinější. Posílám Vám na ty papíry a hrozny, ty hrozny také nevyplácejte, a za Vaše běhání 50 kr., budete-li muset ještě něco vydat na ten balík, tak ať řekne Dora pánovi, a já mu to potom vynahradím. Vypište si ty knihy a všecky ty věci na zvláštní lístek - číslo za číslem, ale psaní neukazujte nikomu. Já také píšu Doře - když jsem nemohla [se dočkat], že jsem byla nucena psáti. Pozdravuju Vás i Vaši ženu a i Rézinku, je-li ještě u vás.
Už je čas na poštu, nemůžu tedy paní Petrovičové [psát] ten list, ale pište mně adresu.
339. Doře Němcové — 17. září 1861
V úterý odpoledne, nemám kalendář. –
Doro! Ty jseš tuze dbalá - víš dobře, že ty šaty
potřebuj u a to vše, co jsem přece napsala. - Ale mohu si myslit, co děláš celý
den, že si jen Tvých věcí hledíš, abys je měla v pořádku, - a co je Ti do mámy
- když jseš už doma. Mohu si také myslit, že jsi nebyla ani u Lamblů ani u paní
Petrovičové. - Byla jsem tedy nucena psát Seidelovi a on Ti všecko poví, co do
pátku musím mít zde. - Pošli mi také tu pikovou sukni - a deka ať je čistá - a
pošli jednu stříbrnou [lžíci] na to užívání, ony ty žluté zčernají. Posílám Ti
přiložené
340. Jaroslavu Němcovi — po 18. září 1861
[---]
Když j sem přečetla tátův list, odstřihla jsem ten
list, co jednal o Augustovi, a poslala jsem mu lístek, aby ihned ke mně přišel.
I přišel a dala jsem mu to, aby si to nechal. -I četl, já jsem chodila po
sednici a celá jsem se třásla zlostí-a on také brzy zbled, brzy zčervenal, a
když to přečetl, — vstal a s ukrutnou zlostí pravil: „To je imperditní lež -!
Můžu si to psaní vzít?“ -Ano, vezměte si ho. Odešel a odpoledne přinesl list
Jahnovi, kde mu všecko píše o těch dluhách, o tom bankrotu, o tom nepořádku v
tiskárně a o Riegrovi. Píše mu dále, kdo je vinen toho nepořádku, né-li Jahn?
Proč nepošle nikdy rukopis včas, proč zdržuje s korekturou vydání sešitů. - Co
se týká mojí korektury, že byl nucen prosit mě, abych mu ty dva archy Obrazů
života zkoregovala, - aby se to ještě celý týden neprotáhlo. A Wenzigův spis
koregovat že mě též prosil, - poněvadž už největší spěch byl, aby se to do
Vídně poslalo. A to, že by si mne byl zjednal za korektora, že je lež, - že
bydlím u něho, že je lež, - že jsem mu psala, že přijedu a že chci zůstat v
Litomyšli přes zimu, tedy aby mně najmul pokoj, - a že mně najmul pokoj u hodné
rodiny blízko tiskárny a že si sama všecko platím. -Co se týče dluhů, píše:
„Přijďte se podívat do mých kněh, do mé zásobárny papíru a potom k Haasovi a
zeptejte se ho, co mu j e Augusta dlužen za písmo! - Potom pište do
langendorfské papírny - co je Augusta dlužen za papír. Ale řekněte také těm
hanebným pomlouvačům, že kněhtiskaře Augustu česká literatura 14 500 fr. stála,
které jsou vyhozené! Augusta myslel, že ty klepy roztrousil Kučera, co vydával
v Litomyšli Hlasatele (byl to hezký časopis a pěkně vydaný) nákladem
Augustovým. Líbil se ten časopis, mnoho exemplárů se rozposílalo, ale žádné
peníze neviděl, - i ptal se tedy Kučery, kam ty peníze předplatní dává, i
vymluvil, že někteří ještě neposlali a někteří že mu slíbili, že mu zaplatějí
až po čtvrt letě, - a něco peněz že si vzal napřed na zaplacení bytu a stravy,
— a Domenikus měl to také v komisí a mnoho exemplárů odbyl a peníze vždy
odeslal, i začalo to Augustovi vrtat v hlavě, psal Dom[enikusovi], psal
venkovským kněhkupcům, privátním lidem -, poslali-li předplatní peníze na
Hlasatele, - odvšude přicházely dopisy s ujištěním [peněz] poslaných recepisem
a hlavní ovšem důkaz byl účet Domenikusů. Pan Kučera to ale cul a v noci
upláchl jako zloděj se
Ať tam nečeká Augustu! To není onuce, smlouva písemně, aby se to jenom odhodilo. Ale jazyk za zuby a schovejte to dobře. Zítra večer
[ - - ]
[ - - ]
341. Jaroslavu Němcovi — 2. října 1861
2/10 61
Jaroslave!
Augusta chce vydat k prvnímu svazku mých spisů moji podobiznu. Nevím, kdo mu řekl, že chce Farský vydat moji podobiznu ve velikosti jako Rieger -; chtěl tedy smluvit se s Farským, aby mu ji přenechal, a chtěl ji dát k spisům co prémii. Když se ale ode mě dověděl, že já nic o tom nevím, že by nemohli a nesměli vydat moji podobiznu bez mého vědomí a dovolení a že aby tomu nevěřil. - Povídala jsem mu také o podobizně, co je u Staňků. „Snad tedy podle té podobizny vás budou fotografovat?“
„—? — To by se mohli opovážit,“ povídala jsem mu, „aby si dovolili fotografovat mě z té podobizny, - to je veliká mezera mezi tím časem, a tu by jen tenkrát litografovat mohli, kdybych umřela a nebylo by tu žádné jiné podobizny.“ - I řekla jsem mu, že ty máš dvě fotografie z kopie toho velkého obrazu, která byla po třech letech dělaná. - I uchopil se hnedle mých slov a žádal mě, abych Ti psala, abys tu jednu poslal, ale co nejdřív, a že by ji poslal Farskému, aby ji co nejdřív do ocele vyryl. On pojede do Prahy první dni na druhý týden. Tedy si to rozmysli a neotálej a pošli ji sem; beztoho jsi řekl, že mně jednu dáš, ale já, když by se vydala, nedám ji Augustovi darmo, a tedy piš mně, co bysi za ni žádal. -Formát spisů mých je takový jako alm. Máj, a nemejlím-li se, vychází v tomtéž formátu Bibliotéka románů, vydání Kobrovo. Bylo by tedy jen hlava aneb poprsí, jako je Lamblova hlava. — Já jsem tu fotografii neviděla hotovou, nemohu tedy pranic říct, hodí-li se k tomu, - to musíš Ty rozumět. Ovšem bych nejraději sama do Prahy jela a u Wintra se nechala fotografovat, ale dělalo by to veliké útraty, a potom nesnesu jízdu ve vozu a také nevyhlížím tuze dobře; - ale ráda bych to viděla, kdyby se to mohlo splnit. Dnes je středa - v půl dvanácté dám na poštu list, večer přijde do Prahy, dostaneš ho tedy dopoledne -. Když si s tím popílíš, můžeš dát v pátek ráno list na mě na poštu a odpoledne ho dostanu. — An to snad podlepíš, budeš to muset vzít na recepis, bude to silnější než list, posílám Ti tedy 30 kr. na to a mark, kdybys mně chtěl potom zase psát. Adresu piš B. N., bytem U modré hvězdy, čís. 84 v Litomyšli. A to nyní, kdykoliv mně budeš psát, a když něco pošlete, i balík, vždy pište jen na mě. Hostinec U modré hvězdy -. V domě je Měšťanská beseda, listonoš přijde každý den dvakrát do domu s novinami - mají tu Illustrierte Zeit - Wanderer - Presse - Pester - Komet - Münchener Punch, Tribune, Neueste Erfmdungen s ilustracemi, Bohemii, Národní listy, Čas, Humoristické listy, Obecné listy, Obrazy života. Do tiskárny posílat, to jsou pletky, někdy není Augusta doma a zůstane to tam ležet - s těmi knihami muselo se to ovšem tam poslat, a také to zaplatil, to bylo potřeba k programu.
Nezapomeň, Jarouši, a řekni Doře, aby Ti dala to číslo
Obzoru, co je v něm kritika Babičky. Já jsem si ji přečetla, než jsem jela z
Prahy, a dle ní jsem koregovala, ale přece ať Ti ten sešit dá, a pošli mně to
zároveň s tou fotografií, ale pod křížovou obálkou, posílám Ti mark, a je-li
víc než 3 kr., tedy přikládám 5 kr. mark. A řekni Doře, byla-li u Lamblů skrze
ten samovar, — abych nebyla lhářkou. A potom buď Ty, když to poneseš na poštu,
zajdi do Široký ulice a podívej se na číslo Jungmannova domu a napiš to oluvkem
na Obzor, anebo pošlete Řezu, anebo ať tam Dora jde, já potřebuju jednu věc, co
mám u ní schovanou, - a chci jí psát. - Zmiň se Winterovi o Litomyšli, on tu
byl v Litomyšli a dlouho se tu zdržel a mnoho se jich u něho dalo fotografovat,
i naše domácí slečinka má fotografii milence od něho dělanou. Augusta ho také
zná, odnesl prý si odtud kolik set. Sešla jsem [se] ve Vysokém Mýtě, když jsem
jela do Litomyšle, s panem Jaroslavem Šafaříkem, strávil tam skoro celé léto.
Má tam nevěstu, dceru podkrajského; Klíma se jmenuje. Je prý hezká, ale chodili
tam oficíři a koketýrovala s nima. - Co ale Jaroslav s ní se seznámil, nesmí
žádný oficír do domu vkročit. Ptala jsem se ho, je-li Šembera už doma z lázní a
neví-li jeho adresu; - i povídal mi, že je už ve Vídni a že zůstává někde na
předměstí, — ale nevěděl jistě kde, ale radil mně, abych psala bratrovi, že mu
list odevzdá. Divil se, že jsem tak bledá, a když jsem mu povídala, že jedu do
Litomyšle a že tam zůstanu a že budu vydávat spisy nákladem Augustovým,
povídal, že to už četl v novinách a že se z toho těšil a že to oznámení také
dobrý dojem ve Vídni udělalo - a že zajisté, když budou vidět, že pracuju,
podporu dostanu. Také mne velmi za to chválil, že nejdu do Prahy a v Litomyšli
zůstanu, - a on také zná Tobolářův hostinec i rodinu. Zítra večer budu psát
Doře a pošlu jí
342. Anně Hlavsové — 19. července 1848
V Nymburce 19/7 48.
Milá přítelkyně!
Dnes dostala jsem list od pana Klácela, v němž prosí mne, abych psala Vám a zeptala se, zdali jste jemu věci jeho odevzdala již a po jaké příležitosti, čili ne. Posud neobdržel je, což mu velmi divno. Buďte tedy tak laskavá a pište mi po této poslici, co mu mám vzkázat stranu toho.
My se nyní dostali do Nymburka nablízku Prahy, povede-li Vás, slečno, někdy cesta blíže nás, udělejte nám to potěšení a navštivte nás. Co slyšíte nového? Jaké zprávy stranu našich záležitostí? — Rozumíte? Více nechci psát.
Vaši paní matku i otce, jakož i bratří srdečně ode mne i mého muže pozdravujte. Vám vzkazuje svou úctu můj muž a já Vás srdečně líbám, neboť jste jistě zůstala i v těchto strastných pro nás časech stálou a pevnou, jakož jste se vždy ukázala. Kýž by smýšlení všech byla také, jako je Vaše. Bůh Vás posilň a pozdrav. Sbohem!
S upřimnou láskou zůstávám vždy Vaše přítelkyně
Božena Němcová.
[Adresa:] Blahorodé slečně Anně Hlavsové, dceři p. mlynáře Hlavsy, v Praze, v tak nazvaných Nových mlýních k odevzdání.
343. Janu Dlabačovi — 13. června 1849
13/6
Vážený pane!
Zveme Vás na dnešní den k přátelskému obědu; bude u nás pan Dusbaba z Liberce, náš dobrý přítel, a pan Havelka; chceme tedy den v přátelském hovoru stráviti. Byl by můj muž osobně Vás pozval, ale časně ráno již odešel, by časně se vrátil. Budeme Vás očekávat.
B. Němcová
[Adresa:] Blahorodému / pánu, panu /. Dlabačovi.
344. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 7. prosince 1852
Vážený pane!
Líto by mi bylo, kdybyste si byl kdy myslel byl, že jsem na Vás i danou Vám přípoved zapomněla; p. Slota poví Vám, co příčinou bylo mého dlouhého mlčení. Dostanete ty peníze od mého muže, jemuž jsem je zaslala. Jsou mezi nimi Jana Sobieského, Stanislava Augusta, starořímské a tři vzácné: papežský, početní peníz komory české z času Rudolfa a památní Francouzské republiky. - Až budu mít zase nějaké pohromadě, pošlu je opět a mílo mi bude slyšet, že jsem nimi přišla vděk. Tím se mi udá příležitost čas po čase na mne Vás upamatovati, sice byste zapomněli; což by mne mrzelo. Jaká to ješitnost, viďte? - Hodiny, které jsem mezi Vámi strávila, jsou mi jako květy podané z milých rukou; svila jsem je u kyticu a uschovala k památkám, na které se člověk i po letech rád dívá. Proto by i mě těšilo, kdy [by] sté i Vy v Bystrici někdy na mě vzpomněli. — Když děti moje o Vás mluví, vždy se to děje s přídavkem „špásovitý pan doktor“. - Všecky Vás uctivě pozdravujou. Až navštívíte dům starého pana Rárusa, prosím, vyřiďte pánu i paní moji poklonu; vzácný to člověk, ten starý pán, a velmi mne těší, že jsem ho poznala. Prosím též pozdrav uctivý rodině p. Slabého a p. Končékovi, jakož i manželům Francisci.
Buďte zdráv, vesel a vzpomeňte někdy na přítelkyni
Bož. Němcovou.
V Praze 7/12 1852
[Adresa:] Blahorodému pánu, panu Gustavovi Zechentnerovi.
345. Elišce Lamelové — 4. května 1854
Milá slečno!
Boženka Staňkova mě dnes pozvala, abych s ní šla do Kinské zahrady; vzpomněla jsem hned na Vás, že jste milovnice takových procházek a že byste právě dnes mohla s námi jít, an je čtvrtek. Těšíme se na Vás obě, a jen si to nějak zřiďte, aby nám radost nezmehla. Pan bratr sice s námi nepůjde, ale ve tři nebo po třetí hodině pro Vás přijde a k Staňkovům Vás dovede, kamž i já se dostavím. Jen prosím Vás přijďte.
Vaše upřimná přítelkyně
Božena Němcová
4/5 1854
[Adresa:] Blahorodé slečně Lizince Lamblové, zde.
346. Karlu Němcovi — 13. září 1856
13/9 56
Milý Karle!
Tedy Ti opět píšu a posílám Ti žádanou adresu. Udělej si pak raději paklík do voskovaného plátna, aby to nebylo těžké a nemuselo se mnoho platit od dráhy. To ale musíš zaplatit do Šandavy Ty, já Ti to ale vynahradím, jen mi piš, mnoho-li jsi dal. - Pak musíš mi asi na pět dní napřed psát, abych já mohla do Děčína psát a oni zase tam, aby se nestala mejlka, třebas ještě dříve piš. Také musíš psát, co v tom je, to já jim musím též psát, aby oni věděli, jak mají jednat. Rozumíš? — Dej pozor, ať nemám mrzutost. Ten hospodský má syna v Děčíně u Lambla, a tudy mi to může udělat; to víš ale, že to často nejde. — Může-li nám maminka něčím přispět, budu velmi povděčna, řekni, že mi vše k dobrému přijde, nemůže-li, musím být též spokojena. Pak kup čistý papír, aneb ať si každý ustřihne'jakýkoli, jen když to bude formát listu, jaký je tento, a ať mi všickni bratří a sestry i maminka něco na památku napíšou, ať je co chce, kdoví kdy se zase příležitost naskytne, aby mohli najednou mi to poslat, a ten formát do psaní nejde. Dora a Jarouš pošlou ve psaní. - Tedy táta jde přece do Solnohradu; prozatim jen k vypomožení; přišlo mu to od ministerstva, a pěkný připiš, že se vezme na něho ohled, aby co nejdřív službu dostal, prozatím aby se odebral do Solnohradu. -Jak tedy budem mít peníze na cestu, hned táta odjede. -Možná že tam i službu dostane, nebo ve Villachu u Celovce, kamž také žádal. Pak kdoví jestli se tam všecky neodeberem, to bude záviset od okolností. Prozatim je to dobře, že vytře pól.... zrak a že mu nemohou více [v] ničem bránit, třebas byl pod dohlídkou, ale tak pronásledován nebude a mně také nebudou bránit zde být. Za druhé měl zde dostat privátní službu, ale jedna není hned a druhá není u dosti solidních lidí; to také nic neškodí; já se zde budu přece o to ucházet, a když by se něco dobrého hodilo, může táta vystoupit, když bude ve službě, raději ho přijmou všude, než kdy je kviescírován, a na to politický se také nyní každý ohlíží, a pak musejí kušovat, když je úředník a službu zastává. Snad dá Bůh, že se to přece jednou s námi skončí, budem mít ovšem ránu velkou a ta se hned tak nezacelí, to, co jsme všecko ztratili, nikdo nám nenahradí, ani to materielní, o duchovním nemluvím, ale jen když budem zase mít pokoj, abychom si mohli oddechnout. — Ty dni tu také byla v Praze Ida z Düringsfeldu - provdaná baronka Reinek, německá spisovatelka, která překládala naše národní písně a velmi o Slovanstvo se interesuje. Koupila si také moje pohádky - a byla by mne ráda poznala. Pan Nebeský, když byla v Museum a na mne se ptala, přivedl ji ke mně, a ona mne pak pozvala k Černému koni, kde bydlela. Dala jsem jí Babičku, kterou chce přeložit do francouzského, -a byla se mnou velmi přátelská. Já s ní ne tak, mně se ta německá vychloubavost a tlachavost protiví. Tam je spisování pouhá industrie; tolik mi toho nahamonila, že jsem za hodinu znala poměry celého německého spisovatelstva. Ale je aristokratka; já ale s ní, jako by jen chudá spisovatelka byla jako já. Chtěla ustavičně, abych jí napsala svůj životopis, já ale jí ukázala Jungm. Historii literatury, Nebeský jí také něco pověděl, a tak si něco o mně stloukla a dá to prý do Auslandu a do Litterarische Blätter - dvou německých žurnálů, kam píše ona a její muž. Snad se vám to také někdy na oči dostane. - Musela jsem jí napsat památní listek v české řeči (ona rozumí dobře česky, mluvit nemůže ale), pak jeden též v české řeči jsem napsala dvornímu radovi Klemm do Lipska, který vydává životopisy znamenitých mužů a žen a mne o biografii žádal a o můj autograf čili písmo vlastnoruční. - Napsala jsem mu krátce: „Svá vlast každému nejmilejší, a mně má“ — dost. Paní baronka mu to vzala. Je ošklivá ta paní Ida jako čert, a muž její mladý a velmi příjemný. - Od ní dostala jsem knihu Uber Kärnten, o Korutansku, kde nyní dvě léta žila. - No když bude číst Babičku, uvázne mnohdy a nebude vědět, kterak to přeložit, ale oni jsou Němci v tom ohledu nesvědomití, kde se nedá přelézt, přeskočí. Ostatně mne ta známost těší, spisovatel musí žít také trochu pro svět, to vidím, a já se dlouho uzavírala. Ovšem jinak to nyní nešlo. — Ale česká literatura začíná být nyní v Němcích módou; však oni mimo starších klasiků a několik novějších spisovatelů sociálních nemají při vší hromadnosti kněh výběr jakési solidnosti. - Z Prahy se již hosté rozchází, ve čtvrtek sedělo přede mnou v aréně šest Němců ze severu někde, Hannoveránci a t. -Dával se Amerikánský ženich - hráli mimo staršího Kolára skoro všickni lepší a byli v dobré dispo[si]cii. - Němcům se to líbilo velmi, tleskali, ale nerozuměli z celého kusu více než ,,dobrou noc“. Vůbec to byla komedie s nimi zde, ale náramně se tím Praha roznese, a o české hostinnosti mohou promluvit, neboť je všude krmili dost. - Bylo tu více než 3000 cizích, i z Ameriky, z Londýna kolik, z Rus, takže i hostince plné byly a kníže Radziwill u Spinku být musel a srbský patriarcha Rajačič v privátním domě. Z Němec tu byly celé hejna. - Dnes jsou venku v okolí a zítra to táhne pryč. V Praze zůstalo peněz, jak se počítá, přes 120 000, co se nakoupilo věcí a utratilo. Tak se vždy jedno s druhým srovná a české jméno bude tím daleko rozneseno, to je jisto. - Tedy Tě všickni líbáme, a jak se co změní, budem Ti hned psát. Ty ale nám také hned piš, jak to budeš mít ujednané, a za to Tě prosím, nedělej si zbytečných výloh aneb dokonce dluhy. Co máš, to dej, co dostaneš, přidej a pošli, ať je toho málo nebo mnoho.
Sbohem! Tvá Tě milující
Matka
347. Nezjištěnému příteli a podporovateli — na rozhraní let 1857—1858
[ - - ]
Muž psal, že je v tomto listu něco stranu Vás v záležitosti toho kostela.
Dnes jde madame do Kränzchen v Besedě. Prosila bych velmi, kdybyste měl asi pár krejcarů v kapse, - dnes konečně přišel p. Ohéral, že ty dni dostanu část za tu Babičku, ale měli jsme bídu ty dni až hrůza a nemáme ani na večeři ani na snídáni -snad zítra pan Winiker přijde.
[ - - ]
348. Josefu Drahorádovi — koncem roku 1858
1. Černula - Černula, na Černule zvoněc
2. Ked som husky pásala -
3. Pase Janko dva voly - dva voly - atd. -
4. Cez Javorničky hladké chodníčky
5. Bože můj, otče můj, už je ráno.
6. Eh věru smo boly tri vlastnije sestřičky
i zas smě se rozešly jako vlastovičky.
7. Pod tou horou vysokou, pod tou skálou širokou -
8. Eh věru zvečera tmavá nocka bývá –
9. Lísteček z javora upadnul do mora -
10. Pesničanky moje, ako vás zabuděm
11. Pochválen Kristus - paní šenkárka,
tu-li tancuje moja frajerka
12. Lepší je Prešporek než Trnava -
13. Malá som frajerů ako panských ovec -
14. Huli-beli, usni, přijdu za těbú sny (ukolíbavka)
15. Muzika mi hrála od neděle rána,
hraj, muzika, esce, mňa sa robit něchce. -
16. Zpívala bych sebe, ale nevím jako
17. Keby moje nohy nechodily vršky -
18. Panská lúčka se zelená, švarno douča ju sežína -
19. Keď já půjděm na tu vojnu, vojničku —
20. Vyšla hvězda na kraj něba, zasvítila do půl světa (pobožná)
21. Chodila Maria, chodila po světě - (též)
22. Ten turecký beritán - (balada)
-----
Tyto naznačené písně aby Vám, pane, zpíval, jen mu je napovězte jednu po druhé - text, který nenajdete v Kollárových Zpěvánkách, - dám Vám potom já. Také mám ještě dva nápěvy, když byste je chtěl. - Miča drotar, co Vám ho posílám, je trochu stydlivý, musíte mu říct, aby jen tak zpíval jako doma, když pásal, a zvolna. -
Vansa nebydlí vedle Husy, ale na Staroměstském náměstí blízko Svatomikulášského kostela, číslo se též dovím a Vám třebas po tom drotaru pošlu. –
S uctou
BN
[Adresa:] Blahorodému / pánu, panu Drahorádovi, / úředníku [na] Malé Straně na / Staré poště. /
Seznam adresátů a osob častěji jmenovaných
Dlabač, Jan. List č. 343.
Drahorád, Josef. List č. 348.
Hlavsová, Anna Milina. List č. 342.
Chalupka, Samo. List č. 294.
Jahn, Jiljí Vratislav. List č. 325.
Kolísko, Josef. Listy č. 305, 310.
Lamblová, Eliška. List č. 345.
Lauermannová. Listy č. 311, 332.
Náprstek, Vojtěch. List č. 303.
Nezjištěný přítel a podporovatel. List č. 347.
Němec, Jaroslav. Listy č. 299, 319, 321, 340, 341.
Němec, Josef. List č. 337.
Němec, Karel. List č. 292, 293, 295, 296, 301, 302, 306, 307, 308, 313,
315, 316, 318, 322, 346.
Němcová, Dora. Listy č. 297, 298, 333, 334, 335, 336, 339.
Palacký, Jan. List č. 312.
Rieger, František Ladislav. List č. 300.
Rojek, Jan Karel. Listy č. 304, 314, 324.
Seidl (Seidel), Josef. List č. 338.
Simeonovová. List č. 317.
Staněk, Václav. List č. 309.
Staňková, Božena. List č. 331.
Stojanov, Vasil. Listy č. 327, 328, 329, 330.
Studničková, Marie. List č. 320.
Štulc, Václav. Listy č. 323, 326.
Zechenter, Gustav Kazimír. List č. 344.
Božena Němcová
Listy IV
Vydala Městská
knihovna v Praze
Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1
V MKP 1. vydání
Verze 1.1 z 30. 8. 2012