Božena
Němcová
Listy III
Praha 2012
1. vydání
Městská knihovna v Praze
Půjčujeme: knihy/časopisy/noviny/mluvené slovo/hudbu/filmy/noty/obrazy/mapy
Zpřístupňujeme: wi-fi zdarma/e-knihy/on-line encyklopedie/e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu
Pořádáme: výstavy/koncerty/divadla/čtení/filmové projekce
www.mlp.cz
knihovna@mlp.cz
www.facebook.com/knihovna
www.e-knihovna.cz
Znění tohoto textu vychází z díla Listy III tak, jak bylo vydáno ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v roce 1960 (NĚMCOVÁ, Božena. Listy. [Díl] 3. K vydání připravil Miloslav Novotný za spolupráce Rudolfa Havla a Rudolfa Skřečka. 1. vyd. Praha : SNKLHU, 1960. 369 s. Knihovna klasiků; Božena Němcová: spisy, sv. 14).
Elektronické publikování díla Boženy Němcové je společným projektem Městské knihovny v Praze a www.digiBooks.cz.
Text díla (Božena Němcová: Listy III), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.
Citační záznam této e-knihy:
NĚMCOVÁ, Božena. Listy III [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2012 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z WWW:
<http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/99/43/listy_III.html>.
Vydání (grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
Verze 1.1 z 30. 8. 2012.
OBSAH
196. Karlu Němcovi — 5. ledna 1857
197. Václavu Čeňku Bendlovi — 7. ledna 1837
198. Václavu Čeňku Bendlovi — 14. ledna 1857
199. Karlu Němcovi — 4. února 1857
200. Josefu Němcovi — 16. února 1857
201. Marii Němečkové — 23. února 1857
202. Václavu Čeňku Bendlovi — mezi 25. únorem a 4.
březnem 1857
203. Karlu Němcovi — 5. března 1857
204. Karlu Němcovi — před 10. březnem 1857
205. Josefu Němcovi — 10. až 16. března 1857
206. Karlu Němcovi — 31. března 1857
207. Matiju Majarovi — 1. dubna 1857
208. Josefu Němcovi — 17. dubna 1857
209. Václavu Čeňku Bendlovi — 18. dubna 1857
210. Karolíně Staňkové — 25. dubna 1857
211. Karlu Němcovi — 3. června 1857
212. Adéle Panklové — 3. června 1857
213. Josefu Němcovi — 13. června 1857
214. Josefu Němcovi — 20. června 1857
215. Václavu Čeňku Bendlovi — před 24. červnem 1857
216. Josefu Němcovi — před 9. červencem a 9. července
1857
217. Ladislavu Staňkovi — 20. července 1857
218. Josefu Němcovi — 24. července 1857
219. Václavu Čeňku Bendlovi — před 25. červencem 1857
220. Karlu Němcovi — 31. července 1857
221. Josefu Němcovi — po 31. červenci 1857
222. Adéle Panklové — 5. srpna 1857
223. Leopoldu Hansmannovi — 9. srpna 1857
225. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 14. srpna 1857
226. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 17. srpna 1857
227. Josefu Němcovi — 20. srpna 1857
228. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — koncem září 1857
230. Karolíně Staňkové — 4. října 1857
231. Josefu Václavu Fričovi — 5. října 1857
232. Karlu Němcovi — 9. října 1857
233. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 19. října 1857
234. Matiju Majarovi — 21. října 1857
235. Karlu Aloisu Vinařickému — 23. listopadu 1857
236. Josefu Němcovi — 5. prosince 1857
237. Václavu Čeňku Bendlovi — 7. prosince 1857
238. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 11. prosince 1857
239. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 14. prosince 1857
240. Samu Chalupkovi — 14. prosince 1857
241. Martinu Hattalovi — koncem r. 1857(?)
242. Václavu Čeňku Bendlovi — 7. ledna a po 9. lednu 1858
243. Karlu Němcovi — 23. ledna 1858
244. Josefu Němcovi — 23. ledna 1858
245. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 3. února 1858
246. Josefu Němcovi – 13. února 1858
247. Josefu Němcovi – 19. února 1858
248. Adéle Panklové — 20. února 1858
249. Josefu Němcovi — 23. února 1858
250. Karlu Němcovi — 25. února 1858
251. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 26. února 1858
252. Vukovi Stefanovigi Karadžičovi — 26. února 1858
253. Josefu Němcovi — 27. února 1858
254. Josefu Němcovi a synu Jaroslavovi — 3. března 1858
255. Josefu Němcovi — 5. března 1858
257. Josefu Němcovi — po 7. březnu 1858
258. Josefu Branislavu Menclovi — 10. března 1858
259. Josefu Němcovi — 14. března 1858
260. Josefu Branislavu Menclovi
261. Josefu Němcovi — 18. března 1858
262. Josefu Němcovi — 27. března 1858
263. Karlu Němcovi — 30. března 1858
264. Karlu Bellmannovi — 30. března 1858
265. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 30. března 1858
266. Hanuši Kolovratovi Krakovskému — počátkem dubna 1858
267. Karlu Němcovi — 18. dubna 1858
268. Karlu Němcovi — 27. dubna 1857
269. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 7. května 1858
270. Františku Šimáčkovi — 8. května 1858
271. Václavu Čeňku Bendlovi — 25. května 1858
272. Josefu Barákovi — 19. června 1858
273. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 24. června 1858
274. Samu Chalupkovi — 30. června 1858
275. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 6. července 1858
276. Kateřině Lauermannové—Petrovičové
277. Ignáci Janu Hanušovi — 13. července 1858
278. Kateřině Němcové — 19. července 1858
279. Josefu Václavu Fričovi — 22. července 1858
280. Karlu Němcovi — 31. července 1858
281. Matiju Majarovi — v červenci 1858
282. Michalu Miloslavu Hodžovi — 22. srpna 1858
283. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 27. srpna 1858
284. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 1. září 1858
285. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 26. září 1858
286. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 13. října 1858
287. Václavu Čeňku Bendlovi — 1. listopadu 1858
288. Karlu Němcovi — 2. listopadu 1858
289. Karlu Němcovi — před 25. listopadem 1858
290. Karlu Němcovi — 29. listopadu 1858
291. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 28. prosince 1858
Seznam adresátů a osob častěji jmenovaných
196. Karlu Němcovi — 5. ledna 1857
Milý Karle,
já doufám, že můj list máš, a my máme Tvůj i knížku i
ostatní věci. - Chtěla jsem Ti hned psát, ale neměla jsem na marek, až dnes -
tedy hned sedám, abych Ti psala. - Děti měly radost z těch věcí, Jarouš s
vzorkami; - už má osm sešitů, ještě mu chybí zvířata a nějaké hlavy. - Děkuje
Ti, a že ho tuze těšil ten sešit. - Dorinka také měla radost z růže i z obrázku
- neboť já jí dala tu sněženku a petrklíč, a ty fialky jsem dala paní Hanušové
- ty byly roztomilé. - Ono by to bylo nápadné bývalo, kdybych jen Emince byla
tu růži dala, - to víš, že musí dát člověk pozor v takové rodině. Eminka se
zapálila jako ta růžička, co jsem jí dala, když jsem jí řekla: ,,To je od
Karla!“ - Těšilo ji to, a že Ti děkuje i paní Hanušova, a jakou ony Ti zase
radost udělají? - Pan Hanuš ale se ptal, - jak se chováš? - On neumí hned zase
zapomenout, a chceš-li mít u něho dobré oko, musíš se vzít dohromady, abys
dobrou pověst si získal a nikdy neustoupil z cesty dobré, by z Tebe byl člověk
užitečný. Eminka je tak vychovaná, že by žádného mladíka ráda mít nemohla,
který není vzdělaný, - a vzdělanost, to víš, že záleží v ušlechtilých mravech,
v dobrém srdci a jasném rozumu! - Na to nezapomínej tedy! - Ty Genfer Novellen
nestojejí za mnoho - Höllenfahrt mne těšila sice, je v tom mnoho humoru a
vtipu, ale není to od Heineho — je to od jednoho spisovatele, který Heineho
napodobil a za jeho dílo to vydal. Dělá to mnoho rámusu! - Že jsi tomu všemu
nerozuměl, věřím, je to celá literatura německá, kterou musí člověk znát, aby
to zajímalo. On tam mnohého haní, který není k hanění! — Jestli jsi to koupil
ale, to jsi mohl raději koupit Heineho Atta Troll, to je báseň, která má vždy
cenu. Také od Lenaua Albigenser je krásná báseň - dostaneš-li to vypůjčit, to
si přečti. – Pak má krásné básně Kopisch - Mörike - Böttger - Freiligrath - ale
každého nečti, někdy je škoda času. Lépe, když chceš číst, čti mythologii nebo
něco z přírodovědy — anebo staré klasiky, Goetheho - Schillera - Jean Paula -
Waltera Scotta - ti zůstanou vždycky pěkný a poučný - není to pouze časové. -
Shakespeare ku př. věčně se bude s zalíbením číst. Čti Don Quijota - to je také
lektýra dobrá pro mladý věk - je to krásná kniha! Musíš ale vždy myslit, že je
Sancho Pansa ta holá praktičnost, próza života, rozvažující rozum, a Don
Quijota si musíš představovat co vtělený cit, který nás vede k
sentimentálnosti, k romantice, který člověka nešťastným činí, není-li s ním
rozum ve shodě. - V Goethovém Faustu jsou tyto dvě stránky života, tyto dva
hlasy, které se v každém člověku ozývají, zastoupené ve Faustu a Mefistu. Tento
je princip zlého - totiž věčně chladného rozumu, ironie - a Faust blouznivý, v
jiných sférách se potácející, člověk citu jen. - V člověku to též tak je, a
když přemůže onen zlý hlas, když uvede ve shodu s citem rozum a stane se pánem
svých vášní, — zvítězil a je vysvobozen, jako Faust. - Tak i Heine, kde nechal
vládnout pouze Mefista, jsou básně jeho urážející, uštěpačné, chladné, kde ale
ta ironie ne sice udušená, ale jen ovládnutá citem, tu je rozkošný, tu člověk
při jeho básních okřeje - a to jsou skoro naskrze jeho Gedichte, co i já mám. -
V jeho Romanzero převládá Mefisto. Když tedy něco čteš, musíš vždy hledět
poznat ducha básní. - Ta Amaranth je sice hezky psána, skvělá v ní barvitost
řeči, ale tendence je daremná; - je to opravdu ve smyslu té nové poesie
katolické, a Redwitz jeden z jejích praporečníků. - Tu knížku vandrovní jsem
odeslala tátovi na Nový rok, poněvadž tamodtud musí být podepsána. - Tátovi to
není milé, že jdeš ze Sagan, já také bych radši byla bývala, kdybych Tě věděla
na jistém místě, ale přenechávám to Tvému rozumu. Dělej tak, abys neměl čeho
litovat. Zdraví ovšem je nejdražší, ale proto přece musíš hledět, abys i s
kapsou dobře vyšel. - Hleď také, abys dostal od Teicherta dobré vysvědčení
neboli odporučení, což Ti bude všude k dobrému, ať jsi již tu nebo tam. -
Jakpak jste strávili svátky? - Ani nepíšeš, a ty naši také ani na můj svátek
ani k svátkům nepsali - až budeš Ty pryč a Aida z domů, to pak nebudu už ani
více o mamince slyšet. Hodní jsou, to je pravda? - My měli také smutné svátky;
na Štědrý den ráno neměla jsem ani groš. Teprv k polednímu jsem pár zlatých
dostala - ale už bylo pozdě na rybu i vánočku. Měli jsme jen knedlíky se zelím,
štrudl, švestky a na modro štiku. Dr. Staněk mi poslal malou štiku. Od Skřivanů
dostala jsem bochník chleba a láhev vína a od Fingerhuta punš. Krejčovic
poslali nám pár ořechů a Dora dostala z venku vánočku malou. Tedy jsme přece
světili Štědrý večer, jak jsme mohli, a ještě jsem dala z toho jedné chudé
rodině. Po večeři hráli jsme o ořechy loterii a karty. Byly jsme jen samy u
večeře s Dorou a Manka - Jarouš byl u Skřivanů, ale záhy přišel. Pak jsme pili
punš - na zdraví tátovo, Tvoje a na památku Hynka. O půlnoci šli jsme všichni
na jitřní. - Byly jsme s Dorou pozvaný na Štědrý večer i na Boží hod k
Palackým, ale já jsem na Štědrý večer něj raděj i doma, také jsem nechtěla jít
kvůli Mance. Na Boží hod jsme tam ale byly u oběda a večer jsme byly u Hanušů.
- Druhý den jsem byla sama. Dora byla celý den u Hanušů a Jarouš byl u Vrbu k
obědu zván a pak dostal od něho do divadla. V neděli byly jsme u Krejčů; Krejčí
Tě pozdravuje, i ostatní. Prokop je roztomilý kluk, ale hrozné rozpustilý. - Na
Nový rok byly jsme večer u dr. Špotta - a včera jsme byly zase u Palackých na
oběd. - Dle toho by se zdálo, že se máme tuze dobře, ale ono tomu není tak,
jeden den máme a druhý den nic. Je to mizerný život; kdyby měl táta těch
Vroucně Tě líbá
Tvá matka.
Právě přišla telegrafická depeše, že v Paříži jeden kněz tamějšího arcibiskupa u oltáře zabil. Arcibiskup ten byl republikán a to se mnohým nelíbilo, ani císaři ani papeži.
197. Václavu Čeňku Bendlovi — 7. ledna 1837
Řekněte mi, člověče, co děláte, že mi tak dlouho
nepíšete? - Před svátky jsem Vám psala list na kolika stranách a Vy ani muk na
to - je to způsob? - Nenapadlo Vám, že budu mít starost, jestli jste list jak
se patří a náleží dostal - ve stavu panenském? Myslila jsem už, že jste v
Březnici byl, - ale máme už 7/1, a tedy byste musel už být přece šest dní doma,
byť byste tam i býval! — Nevím, co si mám o tom myslit. Včera poslal Štulc k
Staňkovi paklík s knihami pro Vás, aby Vám to do Budějovic poslal, - já tam
zrovna byla a vzala to k sobě, protože chci něco k tomu přidat. Zítra neb
pozejtří dám to konduktérovi a on Vám to přiveze. - Můj muž Vás pozdravuje -
ptal se, jak se Vám tam vede, - já mu psala, že dobře. On si tam také nestejská
- jen kdyby měl už těch
Co slyšíš z Březnice? - Já nechci vlastně nic vědět než to, co se týče té záležitosti stranu listu. - Liblina mi posud ten list neposlal - nevím, co si mám o tom myslit? - Poslal jsi ten list Jurovi a jsi jist, že ho dostal jen on do ruky? - Dělá mi to starost, proto Tě prosím, abys mne jí co možná záhy zbavil! - - Děti Vás pozdravujou, Jarouš Vám bude psát při těch věcích. Karel měl zase bolnou ruku - a proto nemohl psát. Chce na jaro pryč ze Sagan - buď do Erfurtu půjde, nebo zpátky do Rakous do Štýrského Hradce. Pozdravuje Vás také. U Riegrů byla o Vás řeč, Rieger řekl, že je Vás přece škoda, že jste talent, - ale kdosi na to řekl, že je to dobře, že nám takových hlav mezi klérusem více třeba než mezi úředníky. Mencl, Šlenkertka, Vorlíček Vás pozdravujou, poslední Vám také pošle list. Mějte se dobře - podruhé víc. Jen pište.
Vaše upřimná
BN
Z Moravy posud ani muk! - Blázen, kdo naděje na ženské srdce staví, povídal včera Břetislav. Šťastný a veselý nový rok vinšujem!
198. Václavu Čeňku Bendlovi — 14. ledna 1857
14/1 57. –
Milý Václave! Že se na Vás nehněvám a Vám odpouštím,
to budete již vědět z listu posledního, jakož i já vím, proč jste nepsal a jak
se Vám o svátcích vedlo. - S posláním těch věcí jsem ještě odkládala, chtěla
jsem přiložit ještě pár cigár a zrcátko - ale není možná těch několik grošů
ušetřit. Také na punčochy jsem čekala; no, dostanete to ostatní podruhé. S tou
maličkostí přijmete zavděk; paní Šlenkertka posílá ty štráfky a ještě šest
dostanete. Ty dva ručníky a tři šátky přijmete ode mě; ještě dostanete
punčochy, košili, šátky tři, dva ručníky, dva servitky, zrcátko, papír, a
bude-li možno, i ten nožík. Já vím, že Vám to bude milejší, nikomu nemuset
děkovat; - mě považujte za Vaši mámu. - Ale musíte mít trpělivost, protože byť
bych to i s největší radostí poslat chtěla hned, - nemohu. - Nehněvejte se, že
je to tak špatně vyprané, to víte, v zimě se na půdách pražských tuze čadí, a
tudy je to jako uválené. - Ty ručníky vydrží Vám dlouho a v budějovickém prádle
zbělí, poněvadž je to příze. - Mimo to posílám i Vaši Koledu, co jste si od
Jarouše koupil, list od Vorlíčka a balík od Štulce. - Byl zde u mne Štulc a
pravil, že v tom balíku, co Vám poslal - (míní, že ho již máte), také pár grošů
přiložil. - Snad jsou v tom listu. Inu mohl by, je to dost nanicovatý od něho,
že Vás nechal tak jít. - Ptal se mne, zdali mi píšete, já řekla, že jste mi
jednou psal a že píšete, že jste spokojen, a povídala jsem mu také, že jste
držel již kázání k všeobecné spokojenosti. Vzdychl, zdvihl oči k nebi - a po
dlouhé chvíli zašeptal tichým hlasem: „Schopná je to hlava, dobré srdce, kéž by
jen víra pevná byla!“ - Znáte jeho jeremiády nad námi dvěma! - Musím Vám po -
vědít, že bude vydávat Almanach katolicko – národní! - Snadno Vám to napadne,
že za tím cosi vězí. Přišel prý ty dni Schulzů Ferda k němu a prosil ho, že by
těch prácí, co jste vy študenti na gymnasium pracovali (totiž ten časopis),
škoda bylo, a že by se mohl almanach vydat, použít jich, a on aby příjmul
redakcí. Jakou politiku s tím ti hoši chtějí vyvést, to nevím, ale Štuk se toho
hned chopil (dokonce an prý již podobná myšlénka i v něm se vzbudila - ), a že
aby se čistý výnos věnoval na křtitelnici pro karlínský kostel! - Hoši chtěli
kazatelnu, ta prý by ale mnohem více stála. - Tedy křtitelnici z bílého mramoru
s bronzovým příklopem - a Levý v Římě ji bude dělat a papež aby ji hned
vysvětil - (to je Štulcův nápad). - Prvně bylo, že běžel ke mně a že jsem
musela mu slíbit „novelu“, — pak mu napadlo, „aby se věnoval ten almanach Viola
de Prélovi“! - Já mu to vymlouvala, ale znáte ho, jaké on hned má kombinace; -
řekla jsem to tedy Palandovi a ten mu to vymluví jistě! — Poněvadž sbírky na
karlínský kostel úředně povolené jsou, tedy se bude muset almanach ten také
úředně ještě rozposilávat, a tudy se ho bude moci také dosti tisknout. Budou
pěkné rytiny ze života Cyrila a Metuděje v něm a podobizna; beztoho že sv.
Vojtěcha nebo Václava. V Lipsku všecko ryto! - Formát bude jako Perel. - Co
tomu všemu říkáte? — Štulc je v elysium, to je zase něco pro něho. - Nyní
budeme mít trojích tendencí almanachy - demokratický - monarchický - a
ultramontanistský. - Jestli se někdo o to ještě se Štulcem neporadí, vyvede v
tom nějaké hlupství. - V prázdninách jede s Lubomírským do Ostende a na druhý
rok do Říma. - Kýž by pánbůh dal — by se tam trochu vzkřísil ze svých fantasií.
— Vy máte asi také práce v té sbírce - snad nejvíc, vždyť jste to vedl? - Pište
Ferdovi skrze to, ten Vám to bude moct nejlepší říct - mne ale nevyzrazujte. -
Ono to bude beztoho za krátký čas public. - To je tedy nejhlavnější novina, -
nějaký literární klep bude Vám psát snad i Vorel. Rieger bude vydávat jistě
Máchovy spisy. Také paní Čacká z mrtvých vstala - a tak se to zase hýbat
počíná; ty poesie Máchova a Koubkova hnou zase trochu tou mládeží! - Pak
přijdete zase Vy s Puškinem - a tak by nechybělo nic, než bohatého nakladatele
a odbíratelů hodně. - Vy se těšíte na Pražskou paničku, - těšte se, bude hezká
- mně se posud líbí. Dokončenou ji ale posud nemám, chybí mi někdy chuť k
psaní. Ale budete se jí divit, ona trochu jiný směr má, než jsem si udělala
plán, - ale to už tak u mne je, já jaktěživa nic nevypracovala, jak jsem
zpočátku myslela; - jen jedna osobnost, ta hlavní, zůstane ale vždy nedotknuta
- na té neměním, ta stojí vždy již celá přede mnou, ale to okolí někdy všelijak
točím a měním - abych to, co vlastně vyvést chci, lépe dokázala. - Nevím,
kolikátý svazek bude ta moje Žena z lidu, - snad ji dokončím koncem toho
měsíce, jestli se mi zase v hlavě nezamračí; když ona je to bída, bídou rozená!
- Předešlý měsíc měla jsem všehovšudy
Vaše vždy stejná přítelkyně
Božena
199. Karlu Němcovi — 4. února 1857
Na den mého narození 4/2 57
Milý Karle!
Že jsem Tvoji vandrovní knížku [hned posla]la,
to víš. Táta musel to poslat zase do Celovce, a tudy teprv tento měsíc (v
únoru) ji dostaneš zpět. Budeš ji mít na dvě léta pro Německé státy i Belgii,
kdyby se Ti něco nahodilo, abys měl již všecko pohromadě. - Nyní ale se musíš
rozmyslit, a nechceš-li tam zůstat přes léto ještě, musíš psát, jak to máš. Jít
jen nazdařbůh do světa, bez peněz, to nejde, to by bylo holé bláznovství -
jestli ale bys skrze Teicherta, neb někoho jiného protekcí, v Berlíně neb
Erfurtu místo dostal, neměli bychom nic proti tomu, ačkoliv teprv tam uvidíš,
až budeš zcela mezi cizím lidem, jak to je. Ty si ale říct nedáš, to je darmo.
Posud, když to nemusí právě být, jsi příliš mlád, abys už se jen směle do světa
pustil, a vidím, že Ty trpce zkušenosti zaplatíš všude, ať jsi kde jsi. -
Najednou všecko pohltit nemůžeš, lépe když v jednom odvětví úplně se zdokonalíš
než ze všeho něco, a dokonalého nic - tak myslí i Fiala. Abys místo dostal,
dobré, někde v Němcích, abys přece mohl být od toho živ, jak se patří,
pochybuju, chybí Ti i vědomosti i protekcí - dostaneš pár zlatých, pak nebudeš
vědět kam dříve s tím, naděláš si dluhy - budeš pak muset ze sebe prodávat anebo
mít nouzi - nebo v Němcích je všady drahé živobytí. V Saganech nejsi přece
ještě jako cizí, když nevyhnutelně něco potřebuješ, máš to, když Ti něco je,
dohlédnou na Tě, když se Ti stýská, máš přece někoho, s kým můžeš promluvit, -
pak budeš stát jako kůl v úplné cizině. - Na nás spolehnout se nemůžeš. - To
víš, když já mám, že Ti dám, třebas mohl jsi již vydělat, ale když já sama nic
nemám, co Ti dám? - Já jsem nyní skoro jen [z milost]i lidí živa, a bůhví kdy
ještě to bude, že dostane táta těch
Buď zdráv! Líbám Tě.
Tvá matka.
200. Josefu Němcovi — 16. února 1857
16/2 57. –
Milý muži!
Zde Ti odesílám dvě knihy a listy - ty České bratry ještě
nemám, prozatím můžeš se těšit s panem Helfertem. - Děti měly radost ze zlatky,
a poněvadž jsem pár zlatých zase dostala, mohou si ji nechat. Měli jsme to
bídu, ale skoro bych věřila v ono přísloví „Kdy je nejhůř, pomoc nejblíž“ -
alespoň se mi to nejednou již tak stalo. - Včera týden neměli jsme skoro nic k
obědu, v pondělí jsme byli u Palackých a v úterý byla zase bída - ale to jsme
už nevěděli, kam se octnout. Dora dala ten poslední svůj dvacetník s panenkou
Marií: doufala jsem, že večer mi Staněk něco dá, - ale on neměl nic, protože mi
dal napřed ty příspěvky ze své kapsy, co dostávám od Plc., - a ty tři zlatky, -
poslat jsem nikam už nechtěla - co tedy? - Ráno mi Staněk vzkázal, že si
vypůjčí a že mi pošle, - čekali jsme tedy - bylo poledne — byly dvě hodiny —
nic — zimu jsme měli — čím zatopit nebylo - protože já nechci nic na dluh brát
od těch hokyň, jsou hrubiánky a Manka, ta dokonce s nimi neumí promluvit, to
není Marje. - Tak jsme čekali - Jarouš šel s plačky k Vrbom - chtěl prý říct,
aby mu dali oběd do hrnečku, a mně ho přinést, ale pak se bál, že bych se
mrzela, - já ale neměla hlad, protože jsem měla lítostí žaludek plný, - ale
Dora si koupila za poslední 3 kr., co zbyly od rána, chléb a ten s Mankou
snědly. Ve čtyry hodiny poslal nám Staněk
[ - - - ]
201. Marii Němečkové — 23. února 1857
Drahá slečno!
Odesílám přiloženě Bohemii, srdečně Vás pozdravuju a těším se, že mne zase brzy navštivíte; zdá se mi skoro potřebné, abych se omluvila, že jsem [byla] při poslední Vaší návštěvě v takových rozpacích, jež jste vy snad si vykládali, jako by mi ta návštěva nebyla vhod. Avšak tomu není tak; byla jsem jen nadmíru ty dni všelikými starostmi sklíčená, nespala jsem mnoho a ten den ráno měla jsem hlavu jak otupenou. Není to div v mých okolnostech, když mi někdy mysl zcela klesne a vše, nač se ohlédnu, omrzí. - Chtěla jsem skrýt před vámi, co mne tížilo, a jak se to také sluší, ukázat vám tvář jasnou, ale já to neumím, a přijdu s přetvářkou vždy do rozpaků. - My byli s panem doktorem vždy dobří kamarádi, dlouho jsme se neviděli, ale já se ho ani nezeptala, - jak se měl, - a teprv když jste odešla, jsem si dělala předhůzky, že jsem tak nelaskavě a neupřímně vás přijala. Omluvte mne tedy, slečno; také pana doktora, jestli ho vidíváte, pozdravte, aby mne navštívil, než odjede. Ráda bych s ním mluvila.
S úctou a šetrností Vaše upřimná
Božena N.
23/2 57
[Adresa:] Blahorodé / slečně, slečně Marii Němečkové / zde. / K vlastnoručnímu / dodání. /
202. Václavu Čeňku Bendlovi — mezi 25. únorem a 4. březnem 1857
Vůle naše je vždy dobrá, milý Václave,
- ale ty okolnosti nejsou vždy dle toho, abychom i jednali, jak bychom rádi a jak by i mělo být. - Byla bych psala dříve ještě, než jsem Váš list dostala, a po obdržení hned, ale dílem že jsem byla churavá, mrzutá, a dílem že bych Vám byla ráda ten papír a „Hollenfahrt“ poslala, kterou měli u Palackých. - Ustavičně starosti, bída a žádné peníze! - Vy se asi přece neumíte modlit, že mi to Vaše modlení tak málo jde k duhu. Štulc přece ujišťuje, že se modlitbou všecko může, vždy mi říká, jen proste pánaboha — budete vidět, že vám pomůže! ?— Wo nicht Menschenhilfe ist, ist nicht Gotteshilfe! - Já nevím, jak on se to umí modlit, že mu pánbůh všecko dá; musí on mít nahoře dobrou protekcí. - Byla jsem churavá, celých čtrnácte dní jsem z té mé klece ani nevylezla - a posud nejsem svá; měla jsem kastrickou zimnici, jak tomu kašli a rýmě nyní říkají, - a posud pokašlávám, trpím na zimu a nemám hlavu lehkou - leč jako bych ji měla všecku zapavučenou. - Také jsem ani pracovat nic nemohla po ten čas, co mi bylo tak špatně; - a mrzutá jsem byla, Václave, to si ani myslet nedove[de]te jak! Pomyslete, když je člověk churav a nemá groše! - To je také ta nejhlavnější příčina. - Tamten i tento měsíc měli jsme velmi často místo masopůstu - půst; - psala jsem Vám již, jak bídně to s těmi příspěvkami chodí, a výdělky moje jsou také skrovné, něco jen od Řezáče. Od Jeřábků to jde beztoho všecko na činži. - Mám psát do Musejníku článek národopisní - Nebeský mi říkal - , no to zase dostanu pár zlatých. Milý hochu, věřte mi, že mnohdy když večer lehám, nic si nepřeju, než abych usnula - a spala dlouho - dlouho. Tuze trpký je mi ten život a nemohu se někdy ani povznést nad tou mizérií světa. Hrdost, stud, omrzelost brání mi nedůstatek svůj odkrývat před každým, ta sprostota lidu mne bolí a uráží, a kdo by uměl dát a rád dal, ten nemá - a tak je to bída. Muž posud nemá ani Personalzulage ani vyšší službu, ale žádal již o obé. Jen kdyby to již měl, abych měla nějaký větší příspěvek na děti, pak bych se neprosila nikoho. - A nyní právě kdy jsem v takovém smutném rozpoložení mysle, přijel sem Hanuš! - Jak dlouho již v Praze je, to nevím ani, u mne byl ve středu dopoledne se slečnou Němečkovou. Právě tu noc se mně o vás obou zdálo. Byli jsme pod Emauzy na pavlači: Vy jste ležel na kanapičku a kouřil. Já seděla na sesli a Hanuš seděl na zemi a hlavu měl položenou na mém klíně; já se mu prohrabávala ve vlasech, dívala se mlčky na hvězdnaté nebe, on funěl jen tak, Vy jste kouřil a dělal vtipy. - Já Vám navrhla, abyste udělal na tu naši situací nějakou improvizací; Vy jste se chvíli rozmýšlel, pak jste odhode cigáro přes pavlač se pozvedl — a začal patetickým tónem velmi humoristickou improvizací na náš trojlist. Jura se hrozně smál, popadl Vás okolo krku a řka: „Vašku, kdybych byl císařem, udělal bych tě mým dvorním poetem, tys kapitální chlap!“ - chtěl Vás k sobě stáhnout na zem, Vy ale jste velmi dvorně spustil se přede mne na koleno. — „Kdybych měla vavřín, ověnčila bych té ním,“ povídám, „ale že ho nemám, vezmi tu růži“ - a utrhla jsem z keříku v kruhuli vedle mne stojícího krásné poupě. Vy jste si povoněl, zastrčil jste si je za kabát, políbil jste mi ruku — pak jste se ale usmál, a že by Vám milejší byl šálek čaje a dobré cigáro, jste povídal, - Ochotně vstanu, bych Vám udělala v tom po vůli, a jak tu chci jít do kuchyně, leží tu na prahu veliký had, s otevřenou tlamou - vykřikla jsem a probudila se. Byl den bílý již. To víte, že se také dle přísloví „Morgenstund trägt Gold im Mund“ tuze ráda nedržím. - Když se mi živě sní o milých osobách, ale vzdálených, o nichž vím, že je buď nikdy, buď dlouho neuvidím, bývám po celý den v jakémsi elegickém rozpoložení mysle. Tak bylo i ten den, vždy se mi zdálo, že musíte vejít do dveří. - Praly jsme, a to já mám vždy za úlohu uklidit pokojíky. Dlouho jsem se ten den loudala s tím, a sotvaže jsem si zatopila, umyla se a česat se začala, přijde Dora s udivenou tváří: „Mámo, dělej, je tu doktor Jurenka se slečnou, chtějí sem jít!“ - Já nemohu ani říct, jak mi to okamžení bylo! - Hodně dlouho museli čekat, než jsem si jen kabátek přehodila, ani jsem nevěděla vlastně, co dělám, ani když vešli, nemohla jsem se Ti vzpamatovat, abych nabyla lhostejné mysle. - Musela jsem ukrývat přirozený cit a v přetvářce jsem já vždy k nevystání, buď úsečná, chladná, buď zcela nemluvná. - Vidíš, ani mi nenapadlo zeptat se Jury, jak se měl, aneb co jiného, tak jako by přišel každý jiný známý, na kterém mi jaktěživo nic nezáleželo. On to dobře pozoroval - ale on mi nerozumí, povídal: „Já myslil, že najdu ve vás starou přítelkyni, ale vy jste se změnila!“ - Avšak on zdá se mi též změněn - či by to bylo to, že jsem se na něho dívala vždy skrze růžové sklo? - Mnohé slovo jeho mne urazilo, - co by mne snad nikdy dříve nebylo se tklo. - Kdybychom byli sami bývali, byla bych s ním upřimně promluvila - pravil, že zase co nejdřív ke mně přijde, - ale nepřišel posud - a kdoví jestli přijde - to víte, že není člověk od slova. Mluvili jsme o Vás, chtěl vidět Váš list, který jsem mu dala přečíst. Nemohu pochopit ten charakter. - Sešel se s Pepíkem, myslela jsem, že půjdou na kordy, - a ejhle, jsou zase dobří! — Přál si také mluvit s Ohéralem - prý skrze nějakou brněnskou korespondenci - , já mu ale hned dala na srozuměnou, že je to moje záležitost, do které jemu nic není; a žádnému; to já si při příležitosti sama vyjednám. - Bude div, jestli Boženu zase nebudou přetřásat, nezavdáli jim Jura k tomu sám příčinu. Ztloustl hodně. Bude zde dělat zkoušky z babictví, a proto se míní zdržet as čtrnácte dní, aby dělal studie!!! - Chce přijít do služby na arcibiskupské panství. - Nyní je mi to líto, že jsem byla taková sarkastická, je to nehezké ode mě - on už je takový podivín a nebude jiný. - Neměl mne navštěvovat, já ho o to prosila - ale když už se stalo - měla jsem mu raději vymluvit a být upřimná jako dříve, viď? - Já to nahlížím - snad bychom nyní mohli být tak dobří kamarádi jako s Tebou - ale když on je nešetrný, nezná si vážit laskavého srdce - a já jsem také někdy divná - ! škoda, přeškoda toho, co jsme zbůhdarma rozkotali! - Myslíš, že Ti zapovím na Annu vzpomínat, - já, milý brachu, Ti to nezapovím! Vašku, přála bych si, abys ji mohl tak neviděn pozorovat, jasným okem, - tajné její myšlénky vyslechnout, - snad by Tě to načisto uzdravilo. Ale „láskaje nemoc, a zdraví se nechce!“ -
4/3
Kolik dní leželo to psaní zase ve stolku; a já plna
starosti chodila, abych sehnala zatím někde činži, - neboť „kurz und gut“ -
Ženu ještě nemám dokončenou. Do všeho bych se byla raději těch posledních
čtrnácte dní pustila, jen ne psát povídky, byla jsem jako tělo bez duše. Teď je
mi zase lehčeji, ne že bych byla bez starosti, ale mám zase jasnější hlavu,
zdravější jsem - aneb to čas dělá, nevím, ale sedím zase každý den do půlnoci,
a jsem ráno jako ryba. - Doufám, že nyní nabydu vůbec lepšího humoru, co jsem
se zbavila otroctví, v němž mne fantasie moje posud držela. — V mých očích je
Jura změněn, a já v jeho ( - dávno). Setřen je ten idealismus, ani toho
magnetismu není více, který jindy k němu mne neodolatelně vábil, - veta po
touze, po žárlivosti — po všem! — Jen ona upřimná sympatie zůstala, kterou může
člověk pro více přátel cítit. - Navrhoval mi, abychom spolu korespondovali co
přátelé, - nevím ale, zdali by on měl dosti šetrnosti před neřádným světem mne
chránit, - rozmyslím si to ještě. Byl u mne ještě jednou, potkali jsme se na
ulici, když nám ale Čejka přišel do cesty a se mnou se zastavil, odešel Jura
okamžitě. Pak jsme si udělali kompliment na pohřbu Fričové - nevím, jestli se
ještě uvidíme. Řekneš, Vašku, snad, že jsem lehkomyslná, vratká jako každá
jiná, nedávno ještě že jsem blouznila, a nyní že mluvím již jinak, - ale ne, Ty
víš, že jsem já slovu dostála, - ale jak Sandová praví: „Die Liebe ist nichts
anderes als die Idee der Überlegenheit des Wesens, das man besitzt, und ist
diese Idee einmal zerstört, so ist nur noch die Freund - schaft vorhanden.“ -
Ale věř, Vašku, že mi je mnohem lehčeji; já vím, že budu mít ještě chvíle, kde
s pohnutým srdcem se budu na rumech minulosti procházet, kde snad i přát si
budu: „Kéž by se tak nebylo stalo!“, - ale budou to jen okamžení, jako i Ty
jich máš. - Kýž bych Ti mohla, Vašku, od Anny alespoň pozdrav vyřídit, já vím,
že by Ti byl milý, ale není o ní ani slychu - a po druhé psát jí nechci. Že by
se však sen Tvůj byl ten masopust vyjevil, pochybuju - to víš, ono je mnoho
hochů z Dráždan, málo ale z Berouna. Nemám Ti však za zlé, že vzpomínáš na tu
žabku, - Es gibt nur eine Jugend, ein Jugendglück! - Jak bys mohl na tu poesii zapomenout
! - Odpust, Vašku, že jsem dala list Tvůj Jurovi číst, já ani když mi ho z ruky
vzal, nevzpomněla, co v něm je, a nemyslila, že by ho chtěl číst; kdybych mu ho
ale nebyla dala, byl by myslil, že snad o něm píšeš bůhvíco. Ale přece neušels
pomluvy; zlobil se, že jsi jako baba, žes mi psal o té novele, - povídal, že ji
roztrhá a že více ani pérem nehne. - Tedy když by Ti psal - abys o tom věděl, a
na mě se nemrz; já mu také hned řekla, že to není žádní pomluva, že by to bylo
pěkné přátelství, kdybychom si neměli pravdu povědít a jeden od druhého něco
přijmout. Žes Ty více v češtině pracoval, že tedy musíš umět lépe psát než jiný
nebo on, - a tak potom mlčel. — On mi přichází nyní mnohem neústupnější a
drsnější než kdy jindy - a nemohu se s jeho náhledy srovnávat. Kdyby věděl, jak
ho ti, co za přátele drží, roznáší, - ten by řádil; - ale já mu to nepovím -
měla bych ještě ostudu; on by se do nich dal a za chvíli přece zase s nimi byl
zadobře. - Jura Ti psal, že Anna mrtva, ne? - Snad také o mně a že se bude
ženit? - Tak vidíš, milý Vašku, jak mnoho se změní v krátkém čase. - Josef -
byl-li šťasten či nebyl, kdo to může vědět, ale myslím, že mu tím úmrtím spíše
pomožíno, - jakkoli pro nynějšek se mu to zdát nebude. Tys ji také znal -
nemusím říkat, proč by s ní jen trochu ideální člověk nemohl srovnati se na
délku času, a Josef by to také byl cítil. Nyní je svoboden zase, jen kdyby byl
moudřejším pro budoucnost. Měla chudák těžký porod - byla tuze slabá na to - a
tak od uslábnutí zemřela. Byla jsem na pohřbu. - Když Jsem vešla k němu do
pokoje, do něhož si ji před desíti měsíci „im wunderschonen Monat Mai“ uvedl -
co ne - vestu, a nyní viděla, jak ji do rakve zatloukají a jak on tak sám a
ztrápen stojí u okna, bylo mi ho velmi líto. - Budiž jim odpuštíno, a jestli
jsem jim ublížila, - nechť i mně je odpustí no! - šla jsem k němu a podala mu
ruku - vyhrkly mu slze, stiskl mi silně ruku, řka: „Těší mne to velmi, že jste
přišla, paní N.“ - O mrtvých buď dobře nebo nic! - Měla hezký pohřeb a dost
lidu; veškerá mladá literatura i mnoho starých, české herectvo a mnoho známých
z jedné i druhé strany. Druhý den měl Tomsa pohřeb! Kdopak nám bude překládat
všechny ty německé škváry nyní? - Přiložené posílám Ti Poldíkové listy - poslal
mi také onehdy básně: Besedy — Zázrak - Kazíkvět — Asan Doula — Kněhyňa.
Poslední je pěkná balada, co do formy i látky, a proto jsem ji donesla
Nebeskému. Chce za ni mermomocí
Tvá upřimná
B
Prosím Vás, spalte všechny ty listy, v nichž je všelicos, co není pro každého, jako tento, nyní tloustnete, mohl by Vás šlak trefit, a co by potom říkali Vašim korespondencím. –
203. Karlu Němcovi — 5. března 1857
5/3
Milý Karle!
Já nemyslím sice, že mi nepíšeš proto, že nemáš ještě
knížku, ale jestli přece na ni čekáš, je to zpozdilé, já Té prosila, abys psal
hned, co míníš dělat, a Ty nic mi neodpovídáš. Bude hnedle čas určitý pryč, a
já posud nevím, co hodláš, a co mám Fialovi vyřídit? - Co jsem se Tě už
naprosila, abys alespoň každý měsíc, když ne dvakrát, jednou psal, a přece to
není možno vyprosit; dle toho mohu soudit, jak asi na mě vzpomínáš a jak Ti na
tom záleží, abys o nás se zase dověděl, jak se nám vede. — Táta mi posud tu
knížku neposlal, ale psal mi, že ji co nejdříve dostaneš; on ji musel poslat do
Celovce, a z Celovce zase psali skrze to do Prahy a z Prahy beztoho že zase
odpověděli teprv, že jsi vskutku v Prusku a já zde; to víš, jak to je u těch
úřadů. Já také musela mít Heimatschein z Villachu, že to ale tamější úřad
vydal, dostala jsem ho hned, a kdyby s tou knížkou takových ceremonií nebylo,
měl bys ji také již. Kdyby ale nějaké poptávky byly, že bys musel snad k úřadu,
- o čemž ale pochybuju, dokud jsi na místě, tedy se jen odvolej na to, že jsi
knížku poslal do Villachu - (Villach in Kärnten), kam patříš, poněvadž Tvůj
otec se tam dostal za úředníka, a že ji čekáš každý den. Já také myslím, že ji
ty dni dostaneme. - Jen mi prosím Tě hned piš, na čem jsi se ustanovil, to víš,
kdybys tam nechtěl být a chtěl se jinam podívat a od Fialy skrze místo podporu
žádal, že Ti to on také na poslední dobu nemohl by udělat, jak si Ty myslíš. -
Milý hochu, nám se ještě vede, jak se vedlo, stejná bída, otec nemá ještě větší
službu, a tedy mně také nic dát nemůže. A já zde píšu a píšu a starám, a ze
všeho nevyplývá ani tolik, aby se člověk najedl a střevíc si koupil. Ty děti,
chudáci, by nyní potřebovaly zase oblek, a z čeho. Já nosím nyní tu sukni a
kabátek od Marie, ale Dory to letní ještě potřebovat nemůže a z toho svého
starého vyrůstá. - Jarouš by potřeboval kabát nyní na léto, všecko mu to je
malý a bůhví, jestli tomu tátovi nedají ještě nic, co si počnem. - Žádal o
Personalzulage, což by dělalo
Děti Tě líbají a já Tě v duchu líbám mnohokráte.
Tvá Tě milující matka
BN
Často se mi o Tobě zdá, a jsi vždy velmi bledý. Nestůněš? –
204. Karlu Němcovi — před 10. březnem 1857
Pozdravuju Tě, Karle,
a to ostatní, jak se máme a co děláme, Ti poví p. Kodym. Jsem tuze ráda, že jede na Sagana, jen ho proveď, což ale beztoho p. Teichert sám snad udělá, a po městě, můžeš-li odejít. A naši ho snad dle možnosti pohostí. Pan Kodym Ti také nejlépe bude moct poradit, co a jak bys měl dělat, a poslechni jeho rady, to víš dobře, že on nejenom vzdělaný člověk je, ale i světa zkušený. Přála bych si, milý hochu, abys jednou takovým se stal, jako je on, a víš, že již mnoho bídy a zlého přestál a ustavičně snáší a že také ze žádné strany podpory nemá. Přiložené Ti posílám pár punčoch, co zde zůstal od táty, snad Ti přijdou ještě vhod; kdybych se toho byla nadálá, že p. Kodym k vám pojede, byla bych hleděla něco Ti poslat, ale právě ty dni jsem bez groše, mám dvacetník, a zítra zase bůhví co budem jíst, tak to máš ustavičně. Jen kdyby se přece už jednou Bůh smiloval nad námi; stranu knížky také Ti p. K. řekne; nestarej se o to nic. Jen mi hned piš a nebuď tak líný v tom ohledu. Nezapomeň také na tátův svátek, to Ti povídám. Líbáme Tě všickni srdečně a přejem Ti, abys byl hodně zdráv.
Tvá upřimná
matka –
205. Josefu Němcovi — 10. až 16. března 1857
10/3 57
Milý muži!
Přiložené odesílám Ti přání od dětí - zase je o jedno méně, ale myslím, že Karel Ti snad psal, já ale celý ten čas od něho list nedostala - doufám ale, že nezapomene na tátův svátek, jako zapomněl na mámin. Děti by Ti byly rády něco udělaly, ale to víš, když nejsou peníze, ani na ten papír nebylo, ač je to mrzelo, že mají jen na bílém psát. Kdybych byla měla peníze na tu Babičku, byla bych Ti ji poslala, a to by byly přece nějak na ten papír stloukly, tak ale musím jen list poslat, a proto řekla jsem, že musejí jen krátké přání psát. Však, můj bože, přejeme Ti všickni krátce i dlouze, abys byl zdráv a aby se Ti tak vedlo, jak si Ty i my přejem, - ale bohužel když se ani to nejkratší přání nevyplní! - Letos budeš dokonce sám, v těch Uhřích alespoň byl jsi již jako mezi svými, ale tam jsi cizí; - no buď jen zdráv, to přeju Tobě i sobě nejvíce. - Ze jsem list Tvůj obdržela, tos viděl z Novin, an článek tam byl, co s tím dělali, že to tak dlouho nedali, to nevím, já alespoň to hned vždy opíšu a pošlu zrovna do redakce. - Je to divno s takovým zemětřesením asi; že tam půda vulkanická, to jisto, nyní také, jak mi Krejčí řekl, tam jsou vyslaní zeměznalci k zkoumání půdy, ale u veřejnost než oni takové bádání a výsledky toho podají, trvá vždy dlouho. Zde je velký strach mezi lidem před tou kometou, lidé říkají, že bude soudný den, a mnozí dělají kšaft; a k čemu to bláznovství, když bychom všecky zhynuli i se vším mamonem. Mně to ani nenapadne. Ten samý komet ukázal se v roku 1556, tedy tři sta let, a hvězdáři angličtí nejsou v jistotě, kdy se nyní ukáže, někteří tvrdí v augustu letos nebo přesrok, jiní až v r. 1860, jeden, že 14. června letos. Což je to ale plátno, kdyby i vskutku převrat nějaký přírodní se stal, my to nezamezíme, tedy nejlépe ani na to nemyslet. - Čekám již s největší touhou na tu knížku; snad by bylo nejlíp, abys mu ji potom zrovna tamodtud poslal? - Byl tu ty dni Kodym zahradník; on nejede do Belgie, ale do Londýna, dříve ale chce se zdržet v Hamburku. Jede přes Berlín odtud a staví se v Saganech a v Muskavě; dala jsem mu list na Karla a ještě punčochy mu - - a jsem velmi ráda, že tam jel. On mu nejlíp všecko poví i našim a zase mně bude psát také pravdu, jak to tam je. Řekl, že Karlovi řekne, aby buď tam zůstal, buď šel do Vídně, on míní, že musí do Vídně, že tam v zelenářství nejvíc prontýruje. Do Berlína že je těžko se dostat a v Erfurtě že není nic a vůbec v Němcích že je zle. On bude v Hamburku pár měsíců, než se naučí řeč a něco si vydělá, pak teprv se pustí do Anglicka. To je věru hodný chlap, a. přála bych, aby Karel někdy takovým se stal. On je na vše odvážen a všecky obětě přináší svému účelu, to se musí mu ta čest dát. Budu vidět, co mi bude psát. Hrozně lehkomyslný je ten chlapec, pomysli jen, jak dlouho už nepsal, jistě tři měsíce. Já mám beztoho dost trápení, pak se ještě soužím, není-li mu něco, a on kluk ani nevzdechne. Ale Kodym mu to vyřídí, já mu to řekla a prosila ho, aby mu vymluvil. - Pomysli si, kdo to umřel zase? - Johana Podhorských! - Tuze mi bylo líto té holky. Vždy byla zdráva, až na podzim dostala kašel a hlavy bolení. Já jí říkala, aby se šetřila, aby lehla a zeptala lékaře, ale jak už ty lidi jsou, neposlechla, matka jí vařila všeliké lekvary - a ona pořád chodila s tím a nebylo jí nic lépe, až tu před třemi nedělmi tak silné hlavy bolení dostala, že ulehla. Dali ji k Alžbětinkám a tam ve čtrnácti dnech umřela. Ve fantasii volala ustavičně bratra a Karla našeho. V neděli týden měla pohřeb; ten pytel Podhorský ale nepřišel říct, že umřela, až bylo po pohřbu. Nemohl prý z místa a ta starší sestra v zmatení nevzpomněla, až bylo pozdě, a tak jsme žádný nebyli na pohřbu. Byla to dobrosrdečná holka, líto je mi jí velmi; - a ten Václav nemá také zdraví ani za mák.
Tak s Bydžovem sklaplo; já nemyslím, že by to bylo tak
skvělé, jaks Ty si to myslel, - ale jsem tomu ráda, žes Tvoje šosácké krajany
poznal. To mi věř, kdybys to byl i dostal a nestal se takovým sosákem jako oni,
že bys tam byl měl očistec, a kdyby se byli dověděli, že jsi nebezpečné
individuum, že by Tě byli i později dali pryč. - Ono má všecko svoje ošklivé a
pěkné stránky - a já jsem přesvědčena, že by tam bylo těch stínů více bývalo
než světla. My jsme nyní tak dalece zdrávi; já onehdy ležela dva dni, nastydla
jsem na kříž od ty vlhké stěny. Jak měl Jarouš bolení zubů a u mě ležel,
nechala jsem vůli, přilehla ke zdi a ráno nemohla jsem ani chodit ani sedět,
celou tu jednu stranu měla jsem jako dřevěnou a v kříži hroznou bolest, jako Ty
tenkráte. I lehla jsem a večer sedla do studené vody a nechala se vydrhnout;
nebylo to nic plátno. Druhý den vzkázala jsem Lamblovi a ten mi radil jen zase
studenou vodu. Tedy jsem to opakovala a zabalila si do mokrého šatu celý kříž.
Do rána byla jsem jako v lázni; druhý den jsem to opakovala a třetí den bylo mi
dobře. Mohla jsem ale mít polízanou.Ta moje postel je celá shnilá z té strany a
slamník se rozpadl na padrt; nemohu se už dočkat jara. Jarouš nekašle, ale
pořád mu něco je, brzy rýmu, zase nežit a takové neřády. Dora také vyhlíží
žlutá, zkrátka je nám všem potřeba už zdravého vzduchu a lepší stravy. —
Jednoho se už dočkáme, ale druhého bůhvíkdy, od nadějí člověk neztloustne, ani
od slibů, a jen s tím nás krmí. Jarouš má brejle, Nr. 18. Dostal za opsání Mus.
sezení od p. Hanuše
Snad to byla nějaká těch smiřických Winternitzů? Nebyla křtěná, ale židovkou také nebyla, proto ji také židé nelitovali, ale chudí lidé velmi, ona byla dobrá k chudým, mnoho rozdala. - Židi udělali vtip. Když se ptal jeden druhého ,,Was is gschehn?“: ,,Nü, wos is gschehn - e'n Hussar hat die Katz' erstochen!“ - (ona se jmenovala po muži Katz). - Tak ty noviny všecky nestojí za nic, co Ti já psávám, vždy jen smrt. - Abych nezapomněla: Ty musíš mít ty listky do zastavárny u sebe, já je zde nemám. Zdá se mně, že byly ty listky červený, ale jestli jsou, tedy jsme propadli oba, na ten pád by nebyly vyplacený; a zdá se mi, že tenkráte Karel měl ještě někam s tím jít, neboť tam musí při vyplácení interesu vždy po dva i tři dni chodit. Jestli je ten interes zanesen, tedy by ještě byl čas do 21/3 - včera se ohlásilo, ale pak je to propadlé, jestli ale interes zanesen není, beztoho to plátno již není nic. Na všech stranách má člověk chudý nehody - to je staré přísloví - Ty dni byla jsem ve škole skrze školní plat, protože ho zase měli složit nyní. Učitelové Jarouše chválí, všickni, také Gindely řekl, že ho má rád, že je tichý, mravný a že si dává na všecko pozor, šanda ho má také rád, onehdy mu dal perořízek, zapomněl svůj ve škole a přišel on, potom brečel, a tak mu dal Š. svůj. Školní plat zapravili učitelové zatim sami za něho - on má dobré třídy, tedy bude osvobozen od školního platu, a pak já dostanu od prvního půlletí školní plat a oni si to budou moct také hned nechat. - Ta průmyslová škola je skvělá - je již 600 tovaryšů a učedlníků zapsáno a ještě se hrnou. Mají českou a německou řeč. Zeměpis — náboženství, strojnictví — stavitelství. Technickou encyklopedii. - Účetnictví - měřictví a počtářství - lučbu. To přece bude moct nyní z nich něco být. Němci se tuze na to vztekají - : ,,Na, jetzt werden die Böhmen alles auf einmal fressen!“ - Nevím, ještě co bych Ti psala potěšitelnějšího, a přeju, bys jen Ty mi brzy něco psal. — Jak žijem, to si můžeš pomyslit. — Musím se také jednou k těm Wenclíkom podívat. Buď zdráv a piš nám brzo. V těch Uhřích jsou také samý klep, ten pan kmotr. Pis nám brzy zase. Až budu mít groše - hned Ti tu Babičku pošlu. - Manku Ti přeje mnoho štěstí, i Mencl a Šlenkrtka. Líbám Tě v duchu a srdečně objímám,
Tvá upřimná
Bára
18 16/3 57
206. Karlu Němcovi — 31. března 1857
Milý Karle!
Nevím věru, čemu už tu Tvoji netečnost mám přičítat, a nebyla bych si nikdy myslila, že bychom Ti všickni tak brzy mohli z mysle odpadnout. Rok bude co nevidět, co jsi z domu, a já mám od Tebe všeho všudy čtyry listy, a jeden se ztratil, tedy pět! — Vidíš, to je přece nedbalost - abys tolik práce měl, že by Ti chvilka k napsání několika řádků matce a otci nezbyla, tím se nevymlouvej nikdy, — protože je to patrná lež. Táta se velmi hněvá na Tebe pro to, a já neméně, neukazuje to alespoň žádnou úctu ani lásku k rodičům, když Ti tak málo záleží na tom, čeho se od nich dovědít. Snad kdybychom byli bohatí a mohli Ti posílat, psal bys často, ne? - Měl bys ale právě proto, že víš, v jakém zármutku a starostech žijeme a že žádnou jinou radost nemáme než vás, právě proto měl bys více šetrnosti ukázat. Ať Ty již rodičů nepotřebuješ, ať jsi čímkoli, když zapomeneš na rodiče a nebudeš si jich vážit, budeš darebák za to, nehodný, aby na Tě slunce svítilo. Pamatuj si to; já Ti to ještě odpustím, ale v budoucnosti budem se, řídit dle Tebe, zapomeneš Ty na nás, zapomeneme i my na Tebe. - Jsem velmi ráda, že zůstal Kodym v Saganech, a doufám, že i Ty uznáváš, jaká to dobrota pro Tebe, že máš po boku upřimného přítele a zkušeného rádce. Jen ho poslechni ve všem a měj vždy důvěru k němu jako k bratru. Vidíš, jak on se chápal té příležitosti v Zahani, lépe to uznal než Ty, a viděl již víc, a Ty bys byl hned omrzelý. Když jsi zdráv, buď rád, že máš dobré místo a nemusíš se ustavičně po světě potloukat. Lépe když se v každém odvětví úplně zdokonalíš, než abys těkal z jednoho do druhého a nebyl v žádném pevný. Jsi ještě mlád a rozum Tvůj není ještě schopen vše rychle pochopit, rozvážit a upotřebit, proto Ti radím, poslechni rady starší zkušené, abys uspořil si mnohé trpkosti a škody. - Kolikráte jsi řekl, že budeš psát panu Fialovi, také jsi nepsal, ani šťastnému, - co si o Tobě pomyslí - když jsem jim to řekla! Slovo dělá muže, to si pamatuj. - Skrze tu knížku vandrovní Ti beztoho táta psal, a myslím, že ji snad již budeš mít v ruce? O nás Ti nemohu nic potěšitelného psát; táta posud nemá vyšší službu, a tudy i mně nemůže nic dát. Žijeme věru jako žebráci, ba hůř. Všecko se trhá, nic přikoupit nemůžem, já nemám nic přes sebe ani na hlavu, Dora také a Jarouš jakbysmet. Psát nemohu někdy pro bolest hlavy i starosti kolik dní, a bylo by třeba, kdybych měla troje ruce. Těch pár zlatých, co vydělám, kam to stačí, a ty milosti lidu, ty jsou perné a skrovné. Kéž byste toho, děti, jaktěživy nezkusily! Od Jeřábků vyšlo jen na činže a odjinud nemám nyní - věru myslím někdy, že už nevydržím to živobytí tak dále vést. Svátky přede dveřmi, já nemám groše v domě, a nevím také, kde co dostanu. Obyčejně máme o svátcích trochu hladu, a ono to bude zase tak. Už jsem zastavila lžičky a všelicos, a přece to nestačí nikam. Jsem tomu ráda kdovíjak, že jsi zůstal v Zahani, kdo ví, jak by se Ti jinde vedlo, a já Ti nyní nemohu ničím pomoct. Kdyby už Aida byla paní, snad by mi něčím pomohla, ale takhle také asi nemají nazbyt. Kdybych měla na cestu, přijela bych do Sagan a vzala bych Doru s sebou a nechala ji tam na čas, ale stálo by to pro nás dvě nejméně 30 fl. se zpáteční cestou, a kde bych já to smutná vzala, musím to tedy nechat, až dá-li pánbůh nám lepší se povede. Dobré by nám [byly] zase nějaké věci, sestra slíbila, že mi všelicos dá, ale jak to sem dostat, skrze tu příležitost nechci už a jinak nevím. Možná že snad Adelheid letos do Prahy přijede, ale já bych ji věru neviděla ráda, dokud jsme v té nouzi. To je kříž, milý hochu; taková chudoba jako u nás je horší než žebráctvo, mě to tuze trápí, a jsem také letošní zimu povždy churavá! Dory také dobře nevyhlíží, ani Jarouš. Jarouš se ale dobře učí. Dělal Menclovi k svátku hezký obrázek, krajinu. - Pomysli si, kdo umřel? - Johana Podhorských. Již od podzimu postonávala na hlavu bolení a kašel. Já jí radila dobře, ale ona neposlechla a nešetřila se pranic. Až předešlý měsíc bylo jí tak zle, že ji museli dát k Alžbětinkám, Tam ležela 14 dní a umřela; měla tyfus zanedbaný. Ve fantasii volala ustavičně Václava a Tebe. Já nevěděla, že umřela, a ten pytel Podhora nepřišel nám nic říct, až si vzpomněli o pohřbu ten den, a to bylo již pozdě. Měla prý hezký pohřeb. Je mi jí velmi líto, byla to dobrá holka; co se na Tebe navzpomínala. - Také sládek Staněk, pana doktora Staňka bratr, umřel náhle. K Hanušovům chodím nyní často, mají tam také ustavičný špitál. Také Eminka byla churavá trochu. Ptali se na Tebe, ale já ani nechci říci, jak jsi nedbalý na mě. V bytu máme letos tuze vlhko, všecko plesniví, a to mi dělá zle. - Co děláš a jak se máš? Adela mi píše, že budeš muset nyní do hospody chodit jíst; to Ti asi chutnat nebude, - ale musíš tomu zvykat, co dělat. Když tam máš Kodyma, a v letě to všecko je lehčeji a do zimy si to můžeš pak zjinačit. Copak dělá Marie, nepsala mi? - A copak nastávající pan švagr? Tedy Adela udělá štěstí; no alespoň bude ona moct někdy pro matku něco udělat, an je on prý dobrosrdečný hodný muž. - Pozdravuj všecky; děti Tě líbají. Já doufám, že nebudeš váhat déle a mi psát. Buď' zdráv! Líbám Tě v duchu srdečně!
Tvá Tě milující
matka.
Pište mi k svátkům a popros Aidu neb Marii, aby nám něco poslali! -
[Adresní přípisek na listu:] Dem Karl.
207. Matiju Majarovi — 1. dubna 1857
Vašnosti!
Děkujíc příznivé náhodě, která mého muže s Vašnosti svedla, chci i já příležitosti té použíti a Vašnosti srdečně pozdraviti co upřímná přítelkyně slavjanského národu i všech jeho zastavatelů,.do jejichž řad i Vašnosti že dlužno stavět, dávno znám. Pan dr. Lambl nejednou o Vašnosti mluvil, a velice se těšil, slyše nyní, že jste naň nezapomněli a pozdrav mu vzkazujete. I on přátelské pozdravení vzkazuje a do přízně Vašnostiny se poroučí. -
Nemohu opomenout při této příležitosti projeviti žádost, jejíž splnění ale docela ponechávám jen času, kde Vašnosti volno i libo bude odpovědít. - V Časopisu Českého museum, v čtrnáctém ročníku, svazek třetí, je článek ,,O upjorech i viďmách“, - kdež mezi jinými se udává, že „v Korutansku upír čili upjor se jmenuje Vedrác - strygoň a v pohlaví ženském
pijavica“ - ? - Prosila bych tedy velmi Vašnosti, jestli byste mi nemohli o této pověře lidu něco bližšího sděliti. Jak si vlastně upíra představuje, co se o nich bájí, z čeho povstává upír neb upirica. - Já nevím sice, jestli se, Vašnosti, s takovými prácemi obíráte a jestli Vám to nepřijde zatěžko, ale pak prosím, byste bez ostychu na žádost moji ohledu nebrali. Já se obírám sbíráním pověstí, zvyků a pověr lidu, a tu musím ovšem jako včela z mnohých kalíšků sbírat. - Velmi ráda bych i do Vaší rozkošné, jak slyším, krajiny se podívala, ale okolnosti nedají vždy člověku jednat dle přání. - Stranu slovníku všeslovanského p. Šumavského nemohu více sdělit, než že posud nic nevyšlo, mimo toho vývěsní ho ar šiku. Kdybyste ráčili čeho poroučet v Praze, co se literárních záležitostí týká, mileráda Vám to chci vždy obstarat, když byste se na mne obrátit chtěli. Stranu p. Jezbery později odpovím, posud nevím nic bližšího, kdo je a kde je. - To ostatní vyřídí můj muž. –
Poroučejíc se do Vašnostiny přízně zůstávám s úctou
Božena Němcová
V Praze 1/4 57
[Adresa:] Jeho blahorodí / pánu, panu Mayerovi / faráři v /Gerljachu /
208. Josefu Němcovi — 17. dubna 1857
18 17/4 57. –
Milý muži!
Tvůj list jsem obdržela, i
Tvá upřimná
B
Piš jen hned skrze to vysvědčení chudoby, vlastně ho pošli hned. –
Jarouš dostal od Manky velmi slavné přání a čtyry cukrový cigára a Dora také přání, a chtěla jí koupit manšety, ale já tornu nedala. Jarouš měl z přání hroznou radost a komedii, to je kluk - a roste tuze.
209. Václavu Čeňku Bendlovi — 18. dubna 1857
[ - - - ] jestli nevydělám, musí se ze zastavárny dosadit. - Milá brachu, je to zatracený svět! Už mi z toho vlasy šedivějí, a jestli mi přitom i mozek zplesniví, bude konec všemu. Cítím předobře, jak to žere na mém zdraví. - Bývám také často churavá a někdy přejde mnoho dnů, kde jsem jako tumpachová, čtu a nevím co, a to, co napíšu, musím spálit. Pravím Ti upřimně, že si mnohdy nic nepřeju než usnout a více nevstat. Děti jsou zdrávy; Dory chodí od svátků teprv do frančtiny, k Francouzkám, které neumějí ani německy. Paní Palacká za ni platí, a jestli jí ta pilnost a chuť neochabne, naučí se za půl léta hezky mluvit, an je tam ke konversací donucena. Jarouš chodí už botanisovat; v půlletním vysvědčení má jen z německého jazyku a z tělocviku dobré, ostatně samé eminence a půleminence; je sedmý s vyznamenáním. Učení ho nyní těší, a tak mi přichází, jako by se byl z dlouhého spaní najednou probudil. Sám každý den časně vstane a jde do kostela, aby ničehož nezameškal. Přitom ale hrozně roste a je suchý jako lunt, a to mi všecku radost kalí, bojím se ustavičně, aby náhle nepadl do jeho nemoci staré a jí nepodlehl. - Karel je v Saganech, a nyní je tam také Kodym s ním, kterého alespoň dle jména znáte? Vždy Vás Karel pozdravuje a ptá se na Vás, jenže málo píše kluk, je lehkomyslný. - Manky je posud u nás; je sice trochu příliš prostého ducha, ale jinak hodná, poctivá. - Ty dni nám ulíti náš malý zpěváček, kanárek, pro něhož jsme všickni plakali, - já si ho vychovala a velmi pěkně zpíval. Pan Mencl je tlust a zdráv - a jel na čtrnácte dní do Hořovic, provětrat si šosy. Paní Šlenkrtka je posud veselá, hovořivá a rebelantka, ale stala se maminkou! Nedivte se, nevyvalujte oči, Ježíšek jí nadělil holčičku hezkou, modrookou, ale již sedmiletou! Udělala dobrý skutek, který by mnohá bohatší než ona neudělala. - Dříve se ale přišla zeptat paní Boženy. - Udělala jsem si novou známost; jsem zamilovaná navrch hlavy - do pana Krolmusa! Vždy mi lidé předhazovali, že musím mít něco zvláštního, tedy jsem si vyvolila tu něj zvláštnější zvláštnost, všech originálů futrál! - Znáte ho? - Jestli ho znáte, netřeba řeči šířit, neznáte-li, nechtě si to až na prázdniny, potěšíte se. Ale poctivá duše je - upřímný, co na srdci, to na jazyku, beze všech tretů a capartů. Bývám tam v neděli u oběda a co nejdříve mám s ním do okolí pražského učiti se vykopávat staré střepy! — Bůhví co ze mě ještě všecko nebude! — V pondělí býváme s Dory u Plc., tu slyším zase doktorskou moudrost Honzovu, která je bůhví tak zmatená jako Krolmusova — mythologie. — Jinak chodí vše v starém koleji, blázni hrajou před blázny - a všude jen bláznovství. Těším se velmi na Váš list. Co slyšíte o Vašich. O A.... nic? - Já také ani muk. Jen nadejte ženským, my nejsme o chlup lepší než vy; - když jsem ty svaté dni také chodila po chrámích s dětmi, kolikrát jsem si myslela: chudák Vašek! - Buďte zdráv a nezapomeňte psát. Děti Vás srdečně pozdravují; často o Vás mluvíme. Dejte si jen na listy pozor!
Sbohem! Vždy Vaše upřimná přítelkyně
BN
18/4 57
Včera byl Jaroušů 315/4 Dořin svátek, ale měli chudáci špatné svátky.
210. Karolíně Staňkové — 25. dubna 1857
Milá přítelkyně!
Buď tak dobrá, můžeš-li, zapůjč mi do zítří
Zítra Tě navštivím a s poděkováním Ti to odvedu, chci také stranu té služky s Tebou mluvit.
S úctou Tvá přítelkyně
Božena
25/4 1857
[Adresa:] Blahorodé / paní, paní / Karolíně Staňkové / zde ./
211. Karlu Němcovi — 3. června 1857
Milý hochu,
špatně se mi vede - a pořád kašlu - také tu máme hrozné zimy, není to div. Tu knížku, jak mi ji táta pošle, hned dostaneš. - Jen hned piš mně i Fialovi skrze to místo a buď rozumný, dobře si vše rozlož! Líbáme Tě všickni. Mně se často o Tobě zdá. Jestlipak jsi přece proti té zimě zaopatřen?
Dej ty listy sestrám, žlutou nití pečetěný Adelheid a modrý Marii, ale neříkej nic mamince, kdoví jestli ony to chtějí, chtějí-li, ať si to dají pak jedna druhé přečíst a řeknou, co se jim líbí, Ty to odevzdej tajně, dokonce Marii, aby Jacq nevěděl.
212. Adéle Panklové — 3. června 1857
Prag 3/6 57
Liebe Schwester!
Sehr gewundert habe ich mich, als ich von dem zehn Seiten langen Brief las, den Du mir geschrieben, aber den ich nicht bekommen habe. Ich kann es nicht glauben, daß er aufgefangen worden wäre von der Polizei, denn ich bekomme von ändern Orten Briefe, wo es auffallender wäre, warum ich da korrespondiere, aber daß ich in Sagan Verwandte habe, weiß man ganz gut. Es kann nur die Schuld an Euch liegen; ich glaube, der Brief war sehr stark und man vermutete darin Geld. - Ich wollte Dir gleich antworten auf Deinen Brief, aber ich bin die letzte Zeit fort kränklich, manchmal fühle ich mich so schwach und ohne allen Lebensmut, daß ich wünschte mich nur niederzulegen und ewig zu schlafen. Die Furcht mit dem Jaroslaw seiner Kränklichkeit [wegen] läßt mir auch keinen ruhigen Augenblick, und dazu die furchtbaren Sorgen, die von allen Seiten auf mich einstürmen, es ist kein Wunder, daß mein ganzer Organismus so nach und nach zerstört wird, - überhaupt bei meiner immerwähren[den] geistigen Anstrengung. In die Nacht hineinarbeiten, und lege ich mich der Müdigkeit des Körpers willen nieder, bin ich aufgeregt, kann nicht einschlafen, dann kömmt das ganze Heer der trüben Gestalten, die toten und lebenden, die mich lieben und nicht lieben, ein ganzes Heer Sorgen, und all das wirbelt mir im Kopf, scheucht den Schlaf mir aus den Augen und trübt sie in Tränen oft stundenlang. - Und die Tage sind nicht besser. Dabei die zu wenig kräftige Kost und mein ohnehin nicht starker Körper, so ist es kein Wunder, wenn ich krank bin. Es wäre mir eine Wohltat geschehn, wenn die Dory hätte können nach Sagan gehn, nicht etwa daß ich es meiner Bequemlichkeit wegen täte, ich gebe sie nicht gerne von mir, aber nun ist es mir doppelt notwendig, wenn ich mit dem Knaben hinaus könnte aufs Land. Und das kann ich nicht, wenn die Dory zu Hause; wem sie hier lassen. Wäre mein Mann schon hier, wäre es gut, sie könnten mitsammen wirtschaften, - aber so ists schwer. Wäre sie nicht, so sag ich's Quartier auf und gehe gleich wo hinaus ins Gebirg mit dem Buben, und mir wäre es auch sehr nötig, aber alle drei, das ists schwer, jemandem lästig zu fallen. Könntet Ihr's also machen, daß sie künftiges Monat hinreisen könnte, so möchte ich sie einem Herrn übergeben, der nach Dresden reisen will und sie mitnehmen möchte, er ist ein Bekannter von unserem Hause. Vielleicht bis zum Winter daß sich unsre Verhältnisse ändern und daß ich doch so viel erspare, um nach Sagan zu kommen und sie abzuholen. - Ich möchte sie ja ohnehin nicht gerne aus dem Lernen reißen, denn ich will, daß sie sich zur Lehrerin qualifiziert und in zwei Jahren den Kurs antritt. Im Herbst hoffe ich, daß sie in die Musikakademie umsonst aufgenommen wird, wo sie dann am ehesten und gediegensten die Musik und Gesang, insoweit sie es als Lehrerin verstehen muß, erlernt. - Es ist also nur auf die Zeit, die ich gerne zur Erholung des Jaroslav verwenden möchte, wenn ja noch Hilfe da möglich ist. Freilich kann ich ihn auf etliche Orte schicken, aber allein ist es doch immer nicht ratsam, er braucht eine sehr strenge Aufmerksamkeit in der Diät und in den kalten Waschungen: wer wird sich mit ihm im fremden Hause abgeben? - Daß wir aber alle drei hinaus gehn, das geht nicht. - Vielleicht daß mein Mann bis zum Herbst auch die Pension hat und den Privatdienst hier. Freilich sind jetzt alle politischen Vergehn amnestiert worden, ja auf dem Papier steht sogar, daß man Niemanden deshalb in seinem Dienst bemißträchtigen oder ihn deshalb verkürzen soll, der früher in Untersuchung war, - das ist aber nur in den Zeitungen so, des Geschreis wegen, aber in der Wirklichkeit ist es ganz anders - die Befehle aus den geheimen Kanzleien könntn wohl am besten zeugen, wieviel Gnade und Gerechtigkeit in der Tat geübt wird. – Und was nützt das alles, die Regierung will einmal nicht, daß wir Čechen leben, und wer da nicht mitschreiet „Kreuzigt, kreuzigt!“, - der wird halt dann selbst gekreuzigt. Den Mantel nach allen Winden drehn, das versteht nicht jeder! - Und darum wird es am besten sein, wenn mein Mann aus einer Sphäre kömmt, wo die Menschen nichts anderes sind als uniformierte Maschinen. Die Tage schickte er mir den Partezettel der Tante Beyer, auch für Euch, aber ich laß ihn unterdessen hier, im Briefe wäre es zu dick. Du schreibst mir nichts näheres über Deine Hochzeit, weißt Du noch nicht, wann Du sie feierst? - Der lange Brautstand, liebe Adele, taugt nichts, wenn Du heiraten kannst, so heirate rasch. - Deine resignierte Gesinnung hat mich sehr über deine Zukunft beruhigt, obzwar man nicht immer auf sein Herz bauen kann, denn oft läuft es mit aller Vernunft davon und stürzt den Menschen in einen Abgrund von Schmerz, ohne daß er die Kraft besitzt ihm zu wehren, ja er ist so schwach, daß er all dies Weh lieber trägt als die stolze kalte Ruhe des Verstandes. - O wer könnte dieses unergründliche Meer mit seinen Klippen und Abgründen, mit seinen reichen Schätzen und furchtbaren Ungeheuern, dies Meer, Menschenherz genannt, wer könnte es ergründen! - Du glaubst also, K... ist verliebt. - Nun, das Frauenauge ist in diesen Sachen scharfsichtig, aber ich würde ihn bedauern, wenn er es wirklich wäre, und würde Dich bitten ihn mit keiner Teilnahme, die nutzlos, zu schonen. Läßt er es durch Worte merken, lieber gleich ihm aufrichtig sagen nein als Pflaster auflegen oder mitleidig um die Wunde herumgehn, ohne sie aufdecken zu wollen. - Man nimmt oft für Liebe, was ganz andere Gefühle sind, am öftesten ist es Eitelkeit, die Torheit der Männer und Frauen. Glaube mir, jeder Frau schmeichelt die Huldigung eines Mannes, und wäre er der häßlichste, und je heftiger, je höher sie ist, desto mehr Teilnahme oder Mitleid fühlt sie für ihn, und wäre auch ihr Herz einem Ändern hingegeben. - Dagegen, versichere ich Dich, kann jede Frau den Mann in sich verliebt machen, wenn sie ihm Interesse zeigt, denn die Männer sind noch viel eitler; - oft reden sie sich aus lauter Eitelkeit ein, sie wären wirklich verliebt in diejenige, bei der sie Gefallen erregt haben. Ach was nennt man oft nicht alles Liebe! Und es sind Seifenblasen, bunte Kinderspielereien, die von der leisesten Luftschwingung in Nichts zerfallen! - Wem aber einmal das Gefühl einer wahren Liebe in das Herz gewachsen, der behält es bis zum Tode; wie ein heller Bernsteintropfen, der weder vertrocknen noch versiechen kann, glänzt solch eine Liebe in der Brust! — K... hat mir in seinem Briefe keine Erwähnung getan, er hat nur im Allgemeinen geschrieben, welchen Eindruck alle auf ihn gemacht. Er schildert alle aus uns'rer Familie, wie ich ihm zum voraus gesagt, als gutherzige, natürliche Menschen, ohne Lug und Trug! Sagt ferner, diese Natürlichkeit, Offenheit und Freundlichkeit sondert Euch gleich auf den ersten Anblick von den Einheimischen ab. Unter ändern schilderte er mir Dich und Marie als zwei liebenswürdige Wesen, die auf ihn einen sehr angenehmen Eindruck machten. - Der Marii wünschte er einen Mutterausdruck ins Gesicht und bei der Adelaide glaubt er, es schlummern noch die Gefühle in dem tiefen Schacht des Herzens, und er wünschte ihr nicht, daß erst später der Mann käme, der sie alle hervorzuzaubern im Stande wäre! - Er versicherte mich, daß er bei Euch seine Heimat gefunden. — Sonst schrieb er mir nur über meine zwei Romane und über verschiedene Weltansichten. - K... ist kein Maulmacher, er ist ein stilles, tieffühlendes Gemüt und ein männlicher Charakter. Gibst Du seinen Gefühlen gar keine Nahrung, so wird er Dir auch gewiß nichts sagen und sein Gefühl in der Brust verschließen, zeigst Du ihm aber mehr Teilnahme, gibst Du ihm Gelegenheit, daß ihm doch einmal sollte das Herz überfließen, bringt ein ernstes Freundeswort alles ins Gleichgewicht, denn er wird gewiß nie wollen, daß Du ihm die Achtung entziehst, wenn er auch deine Liebe nicht hat. — Dem Karl sage einmal derb die Wahrheit, oder bekömmt er von mir seinen Teil. Er hatte hier ein bekanntes Mädchen, die Tochter von meinen besten Freunden Erna, ein liebenswürdiges Mädchen, in seinen Jahren und gebildet, die hat er gerne gesehn. Es ist freilich zu früh, an so etwas zu denken, aber er hat ein bischen zu viel Phantasie, und da ich aus Erfahrung weiß, wohin das führt, war ich nicht dagegen, daß sich seine Phantasie, statt sich in wollüstigen Bildern zu gefallen, auf ein Ideal lenkte, das so lieb und rein ist. So, dachte ich, kann er besser von allem Gemeinen und Schlechten abgelenkt werden, denn wem einmal ein reiner idealer Stern im Herzen aufgeht, der kann des Schlechten nicht fähig sein, und sollte er auch stolpern, er hebt sich wieder aus dem Staube und sein Blick sucht den hellen Stern, der ihm der Führer wird durchs Leben. Nun sehe ich aber mit Trauer, daß der Karl sehr unbeständig ist, sein letzter Brief enthielt noch eine Nachfrage an Erna - aber es war der letzte. Es ist ein halbes Jahr, und es kränkt mich sehr, daß er so wenig Aufmerksamkeit für mich hat. — Ich erkläre mir seine Anhänglichkeit an Dich nicht anders, als daß seine Sinnlichkeit erwacht ist, dessen er sich vielleicht selbst nicht bewußt ist. Als er zu Hause war, hätte er mich auch den ganzen Tag geküßt, nun dort hat er sich an Dich gehängt, und da Du doch ihm fremder bist als Mutter oder Schwester, bildete er sich einen Roman im Kopf und sich als den Helden. Käme ich nach Sagan, ich möchte ihm den Kopf schon zurechtsetzen; oder wird er fort müssen. Grüße ihn von mir und sag ihm, er möchte sich dann und wann in stillen Stunden erinnern, was er mir versprochen hat, als ich von dem Totenbette des Hynek kam! - Er weiß es wohl! - Übrigens sage ihm von dem, was ich Dir geschrieben, nichts, ich sage es blos Dir, um damit Du eine Richtschnur hast im Umgehn mit seinem kindischen Charakter. -
Nun muß ich schließen. - Ich stehle immer die Korrespondenz dem Schlafe ab; sonst komme ich gar nicht dazu. - Nun bereite ich zum Drucke slowenische Märchen, dann eine Übersetzung der serbischen. Nun haben sie mir eine Arbeit aufgebürdet, ein Drama aus dem russischen zu übersetzen, das sie aufführen wollen; was mir viele Zeit hinnimmt. - Ich möchte lieber meine Novellen beenden, aber dazu muß ich ohne Sorgen sein und unterdessen ein Auskommen haben, da ich es aber nicht habe, muß ich nur arbeiten, um gleich Geld zu bekommen, und kleine Artikel in die Zeitschriften, Märchen und Übersetzungen aus den slavischen Sprachen kann ich schneller arbeiten und ohne so vieles Denken als Originalarbeiten. Ist es möglich mit der Dory, so bitte ich die Mutter, sie möchte es mir machen, damit ein Stück Sorge auf eine Zeit mir abfällt und ich für den Knaben etwas tun kann. Sie wird Euch auch behilflich sein können. Was das Mürrische anbelangt, laß ich es ihr manchmal hingehn, als ob sie noch krank wäre, aber außer dem Hause ist sie liebenswürdig, auch zu Hause aber wird sie jetzt ganz brav, überhaupt ist Kochen ihre Passion. - Wenn Du oder die Marie von Garderobe etwas habt, lasse es uns, wenn Du, liebe Schwester, meine Garderobe sehen möchtest, ich glaube, Du möchtest weinen. Die schwarze Juppe von der Marii ist immer noch meine Staatsjuppe, es ist nur, daß ich mich sehr reinlich halte und Obacht gebe auf die Kleider, sonst ginge ich barfuß und in Lumpen. Ich küsse der Mutter die Hände, Euch küsse ich alle; leb wohl.
Deine aufrichtige
B
Grüße auch Robert. Ist der Jacq nicht in Sagan?
Sage der Marii, sie soll mir doch auch einmal schreiben, sie hat doch mehr Zeit wie ich? -
Schreibe ja bald, ich bitte Dich - und keinen so dicken Brief, daß er nicht verloren geht. -
[Přípisek na zapečetěném listu:] Der Adele zur eigenhändigen Eröffnung.
213. Josefu Němcovi — 13. června 1857
13/6 57
Milý muži!
To je hezká věc, já přemejšlím dnem a nocí, proč Ty
nám nepíšeš, už jsem se hněvala i strachovala, a nyní už nemyslila jsem jinak,
než že stůněš. Cožpak jsi můj poslední list nedostal, kde Ti děti psaly? - No,
a na ten nedostala jsem ještě od Tebe odpověd - a kdypak to už je. - To víš, že
Ti vždy, byť i ně druhý, třetí, zajisté čtvrtý neb pátý den odpovím. Muselo se
tedy Tvoje psaní nebo naše ztratit. Také se mi psaní ze Sagan ztratilo. Není
divu, byl zde nedávno úředník poštovní zavřen, u kterého našli 2500 rozevřených
listů, v nichž buď že peníze jsou, se domníval, dílem peníze, kde byly, vybral
a za list sám zaplatil. To dělal již několik let, co tu tedy asi již listů se
ztratilo. Tedy se nehněvej, já za to nemohu a Ty tedy také ne; - je ta rota na
tom vinna. - Ráda jsem, že jsi zdráv, to je nejlepší ještě, když je člověk jinými
krizemi sklíčen. - My to říci nemůžem. — Dora je nejzdravější. Jarouš ustavičně
kašle a špatně vyhlíží; ale když mně zase říkali, abych ho přece jen nechala
toho půl roku dochodit, tak jsem tomu svolila. Zůstane - !i zdráv, bylo by mu
to škoda. - Oni mu ale učitelové nadlehčují; nemusí dělat úlohy, ani do kostela
ani, když je špatné počasí, do školy chodit, a nebude také muset setrvat až do
konce s druhými. Já ho doma každý den myju ve škopku, s koupáním není ještě
nic, skrze nestejné počasí, a užívá doverské prášky každý den dva. - Jak bude
se školou konec, hned ho pošlu ven; bude buď u děkana Krameriusa v Michovicích
na Sázavě nebo u Vinařického. Tam jsou lesy, a mají kravíny, tedy bude moct
býti ve dne v lese a každý den v chlívě trochu. - Snad ho to zotaví, jinak
nevím, jak to dopadne. Však jsem Ti to v posledním listu všecko psala; lepší by
mu ovšem bylo na slovenských horách a pít žinčici, to by ho uzdravilo, ale na
to nesmí si člověk pomyslit. Chodí také každý den na procházku, a v neděli jdu
s nimi někam ven. V neděli byli jsme v Šárce Malé. šli jsme k Svatému Matěji a
ke Kodymovi, ale on tam staví a takový je u něho nepořádek, že jsme šli dále.
Vzali jsme si s sebou kousek šunky a chleba, na Jenerálce dali jsme si pivo a
pak jsme šli dále. Ale mnoho jsme se uchodili, lezli jsme po bylinách, a tak
jsme druhý den byli jako ztlučení a Jarouš více kašlal; nesmíme podruhé tak
daleko. - Onehdy ve svátcích šli jsme všickni k Wenclíkom. Měli radost. Jarouš
je s Toníkem kamarád; už byl u něho zase a byli spolu na procházce. Toník také
bídně vyhlíží, ale oni nevěří, že by mu co bylo. - Dora byla o svátcích u
biřmování, Špottová byla jí za kmotru; dostala od ní letní šaty. Jarouš nešel
ještě. Ze Sagan psali, že pošlou Doře na cestu peníze, později ale, teď že mají
velký nepořádek tam. Já jim ale psala, aby to na prázdniny udělali, nevím tedy,
co mi odepíšou. Karel mi posud nepsal, ale Dora mu psala a hodně ho vyhubovala.
— Je to kluk lehkomyslný; on se bude nyní stydět psát a bát, to já vím, a tak
to bude ustavičně odkládat. Na svatého Jana přijela sem Naninka
Bělohradskej[ch], byla tu as šest dní. Stálo mne to zase, ale ona nám také
přinesla
„Jestli vám na tom něco záleží, abychom zůstali dobří přátelé, jací jsme už tolik let, tedy buďte rád, že se vašim podivným nápadům vysmívám, někdy jindy bych vám pověděla, co by vás mrzelo. Copak vám to nenapadá, že mne urážíte?“ -
„Já vás tím urážet? Co si myslíte? Vždyť je to přirozená věc, a vy jste přece paní, která má zkušení, jak to chodí ve světě a že si to každý hledá, kde by se mu to nejlepší líbilo. Či to máte za hřích?“ -
„Ano za hřích, kde se to děje bez vzájemné libosti, a
takového hříchu bych se ošklivila. Kdyby mi toho bylo potřeba, jako vám, a
kdybych považovala ukojení té potřeby ze stanoviska všedního, možná že bych si
to také tak prakticky zařídit chtěla jako vy. Ale libost není žok chmele, aby
ho mohl koupit, ani sklenice ležáku, aby ho vypil, když dostane žízeň. - Já vás
mám ráda co dobrého přítele a člověka, co muž byste se mi nelíbil. - Teď víte,
co myslím, a více o tom nemluvte,“ - povídala jsem mu. „No vy jste mi pěkně
pověděla, to mi také ještě žádná neřekla,“ zamračil se, ale pak jsme to
zamluvili literaturou klasiků, a od té doby se nezmínil. - Tak vidíš, jaký on
je sprosták. Já bych Ti to nebyla vypisovala, snad se budeš i mrzet, ale abys
viděl, co já všecko v svém živobytí nemusím přeslechnout. Pro mne je dobře,
když poznám všelijaký lid, pánbůh stvořil koně i vola. - Když já tu scénu někde
neuvedu, ať jsem co jsem; kdybych byla tak tuze emancipovaná, jak si to mnozí
myslejí, měla bych jistě méně starosti. Dnes ku př. máme několik krejcarů,
zítra je neděle, a já nevím, kde se obejdu; - mohla bych jen poslat k p.
Halánkovi. - Já mám ale jiné starosti; ba nyní mám strach s tou neštovicí na
krku, že se mi to až k prsu rozleze; - silně mi to bolí. Musím jít k doktorovi
zase s tím; on mi beztoho nedá na to nic. Šlenkertka dostala do krku bouli a
ležela osm dní. Lambl k ní přišel a řekl, že to není nebezpečné, ať dává
obklady a leží; nepřišel ale ani druhý ani třetí den, ona měla silnou bolest,
poslala teda pro Podlipského a teď zle na Lambla hubuje, že ji nechal tak
ležet. On má ty svoje přednášky, celý den pak píše a málo chodí k pacientům. -
Je churavý a tuze mrzut; nedivím se mu. Profesor Staněk bude mít ten týden
svatbu. Josef Frič se bude také ženit, ale snad ne hned. Vezme si Kavalírovou,
svůj ideál. To byl velký smutek! - Ale je to nejmoudřejší Josefů kousek. Je to
as osm neděl, co ' umřela Prudilová (od Myslíků paní), a on má již ohlášky s
tou svojí pobočnicí, co vedle nás bydlela pod Emauzy. ( - Ó konkordát!) Sabina
je doma, bude se živit spisovatelstvím, [s] Arnoldem jsem mluvila, je tlustý, a
jako býval, křikloun. Dostane službu v Strakonicích. Některým, co přišli,
museli sbírat na šaty, přišli polonazí. - Wenclíková je těhotná! — Tuším že v
októbru slehne! Venclíček se šklíbí tomu, je ale snad rád, i ona. — Na tu
slavnost se těším. Mayer ať jen ty věci sbírá a k tisku zchystá, nakladatele mu
najdem. Pošli ty rudy; Mencl by také rád nějaké. Pozdravuje Tě. Kdybys tak při
těch procházkách našel neobyčejnou bylinu, zvlášt na vrchách, vytrhni ji s
kořenem co možná a pěkně vlož do knihy, listy a květ rozdělej pěkně, aby bylo
barvu a tvar znát, a polož na knihu tížku nějakou, tak to nech, leč bude-li
tuze vlhká, jednou jinam přelož; tak uschne dost dobře. - Tam jsou krásné
květiny alpinský a trávy. Není tam na jezeře také ten vodní ořech, jako v
Miškolci prodávali? - Zeptej se; to Tě bude snad i těšit, když si toho budeš
všímat. Všimni si všeho a všecko si zapiš. Což mi ten Mayer nebude psát o tom
upioru? - Ať pošle, má-li sebrané pověry a písně, alespoň něco, dáme do
Musejníka, beztoho tam nic kalého nemají, a on dostane honorár dvakrát, když by
to později vydal o sobě. - U Vaňků je novina ta - že ztratil faktor
BN
214. Josefu Němcovi — 20. června 1857
20/6 57 odpoledne. –
Včera přišel sem Mencl s Tvým listem; myslím, že můj
list už nyní máš, odpověd na Tvůj druhý list, neboť jsem hned psala. Jeden můj
i Tvůj se musely ztratit. - Divil se Mencl velmi, že chceš přiject na
dovolenou, - neschvaloval to také z podobných ohledů jako já. - To bylo
nepředložené od Tebe - zbrknout se najednou; ať je už jak chce, měl jsi
dodržet, až jakou odpověd dostaneš. - Když by Ti dali
Kdybys přivezl hodně peněz s sebou, aby nemusel člověk na nikoho dbát, nechť potom, ale takhle je to věc těžká. Anebo když už budeš s poslední žádostí odmrštěn a zadáš o pensí, no pak je to něco jiného, čekat zde na poslední rozhodnutí, neboť když Ti nic nedají, nemohou Ti to také za vzdor pokládati, když si na jiné cestě přilepšit chceš. —
Neurážej se nad těmito slovy, ale abys potom jednou neřekl: „mohlas mi to říct!“ - Tedy Ti moje mínění píšu napřed. Jestli na ně nedbáti chceš, přičítej následky sám sobě a nediv se pak, když z Tvého příchodu těšiti se moci nebudu. - Co se týče naší chorobnosti, to neměj nikdy starost, že by se Ti to nedalo vědět. Je tu Dora, kdyby mně bylo zle, - což dá bůh tak zle nebude - a kdyby se s Jaroušem to mělo tak zhoršovat, dala bych Ti to jistě hned vědět. On chodí sice do školy, ale kdyby Kramerius dnes psal, hned ho pošlu ven; může později dělat zkoušku ještě, to chodění v tom horku mu přece jen dobře nedělá. Jak je dva dni doma, hned je mu lepší s kašlem. Děti Tě líbají. Manku Ti ruku líbá. Byla tu její matka skoro celý týden. Chudák je bídná. Dostala krvotok, 16 neděl s tím ležela a od slabosti oslepla. Nemá kapku krve v sobě, tak je žlutá a studená. Byla jsem s ní u Hasnera. Také jí řekl, aby seděla v zelenu a silná jídla jedla. Těžko jíst chudému člověku. Dal jí léky, ale sotva bude vidět na to oko více. Tak má každý něco. Líbám Tě, buď zdráv a piš mi hned. –
215. Václavu Čeňku Bendlovi — před 24. červnem 1857
To vím, že jste si již asi kolikráte zaklel na to
ženské plemeno falešné a že mne také již k nim počítáte, ale kdybyste věděl a
viděl, jak mi bylo a je, musel byste mne od - prosit. Je to bída, bídou rozená,
milý hochu! Když jsem Váš list dostala, byla jsem velmi churavá, tyfus se o mne
pokoušel, potom dostala jsem osypky - a tak slabá se cítím posud, že nejsem k
ničemu. Tille poví vám, že špatné vyhlížím; protož mi odpuste, že jsem Vám
nepsala, a oč jste žádal, Vám neposlala. Tu báseň „Omer a Merima“ nemám v mých
básních, já mám první vydání; starala jsem se o druhé, ale myslím, že ho mají
jen mladý Čelakovský, Šafařík, v Museum a p., a to víte, jací jsou páni. Říkala
jsem o tom Vodičkovi, aby se poptal, ale on u mne od té doby ani nebyl. - No
myslím, když jste z 15 - řečí zkoušky dělali, že na tom až dost, ačkoliv mne to
mrzelo, že jsem Vám to poslat nemohla. - Co se týče A... svátku, to spoléhám na
Váš vlastní útlocit - beztoho kdybych řekla ne, psal byste přece, to je těžko
radit. Já vím, že Vám to uleh[čí, proč byste] to neudělal? - Ono je vždy sladší
[poslouchat citu než rozjumu! Jen kdyby žabka [byla psala mně alespoň,] abychom
věděli, je-li svo[bodná či vdaná, spokojená či] nespokojená a co [se to s ní
děje! Vy píšete, Václave,] že jste mrzut byl, já Vám to věřím a mohu si myslit
proč. Ještě Vám několik takových chmur přes hlavu přejde, než budete ze svého
jíst koláče - a putrtajk! - Komupak by nebylo živobytí někdy těžké? - „Die Welt
ist bitter und nicht ohne Kandel zu genieβen!“ povídá Háfiz. Není mi o chlup
lepší než Vám, né-li hůř. Milý Václave, nepřála bych Vám býti v mé kůži! Čím
dále, tím je to hůře, a kdyby alespoň nějaká naděje byla, ale to nic - ze žádné
strany! - Ve Vídni samé sliby, a nyní, když muž žádá, obsadí místa mir nix dir
nix a jemu utřou u huby. Nyní, když dali amnestii, zase žádal do Vídně, ale
stará vesta, ,,až bude místo prázdné se 700 fr., že je obdrží“, - ano, v
Munkáči v komůrce, to by nám snad nejraději dali všem Čechům, ale na jiné nesmí
doufat, kdyby chtěli, dali by, když už pět obsadili za ten čas se 700 fr. Ještě
naposled žádal, a když bude zdarma, zadá o pensí. Já bych tu musela zhynout,
beztoho jsme se o všecko ožebračili, on tam s
„Mich zu warnen, mich zu mahnen,
Frommer, unterlaβ,
in das Land der guten Namen
hábe ich keinen Paβ - -
eure Moralsysteme
sind mir allzu graβ!“ —
On se tuším za mě modlí co za ztracenou dceru. Kdy Rieger vydá Máchovy spisy, nevím, ale myslím, že to už Bellmannovi dal, jenže tam mají náramn[ - - - ]
216. Josefu Němcovi — před 9. červencem a 9. července 1857
[ - - - ] člověk nemůže někdy ani vědět, jak to přijde
k slovu. Já nechci být nevděčnou, ale perné byly ty příspěvky, to říkám Tobě.
Se Stánkem nejsme sice nepřátelé, ale já ho poznala a od té doby se naň v ničem
nespoléhám. U něho je, jak jsem vždy říkala, velký kus marnosti při těch
dobrých skutcích, co dělá, - zpočátku se do toho žene, to by duši dal v prvním
návalu, to je plánů až pod oblaky, slibů, a když trochu ta horlivost přejde, je
po všem. Já nevím, co by on všecko nebyl pro mne vymyslil, moje spisy vydat,
byt mi zaopatřit zdarma, já neměla mít žádné nouze, v pokoji jen pracovat a
bůhví co vše. Zpočátku věřila jsem, že je čirá šlechetnost a že to dělá z
ohledů vlasteneckých, později jsem se přesvědčila, že to ještě něco jiného;
písemně se to říci nedá (není to nic fingerhutovského), ale ústně Ti to povím.
K takovým intrigám já fantasii moji nebudu namáhat a nepodám. On přede mnou
odhalil všechny tajemství své k tomu účelu, žádost však vyslovit se ostýchal, a
tuším, že konečně, vida, že dělám, jako bych nevěděla, co tím vlastně chce,
nahlídl, že nemoudře jednal, svěřiv mně tolik věcí choulostivých, ačkoliv se
nemá u mne co bát o svoje tajemství. Proto jsem také přestala tam chodit,
ačkoliv jsem dříve každý týden na čaji u něho byla. Dříve si přál, abych s jeho
nastávající paní seznámila se blíže a pak do domů chodila, pak ale před svatbou
viděla jsem, že jinak smejšlí. Jáť beztoho na to ani nepomyslila, chodit k ní,
chudá kompromitovaná úřednice nehodí se k dceři guberniálního rady. - Ona je
ostatně dobrá a upřimná ženka, a zkusí s ním myslím chudák dost. - Myslím, že
je rád, že se o něho pranic nestarám, ačkoliv já snad jediná byla, která mu
upřimně pravdu řekla; není oblíben. Co se jeho jmění týká, psala jsem Ti již,
že to není, jak se dělá. Má dluhů pod krk. S ní dostal
Tolik jsem Ti toho už napsala, a ještě nic o Tobě. Co mám říct k tomu darebáctví? - Frič řekl, abys šel čím dříve tím lépe, když je tak; ale s dobrou. Já také myslím s dobrou, víš, že msta mnoho umí. Ti tam budou ovšem třebas rádi, ale kdož ví, jak to ve Vídni vezmou, to víš, že neradi dávají pensí; - když vědí, že je člověk ještě k světu (a viděli Tě, že jsi ještě chlap). Já nevím, jestli to tak rychle, a jak si Ty myslíš, půjde; nevím, kdy Tě tu uvidíme, a dokud nemáš vše písemně v rukou, budu se bát, že zase z toho něco pojde a že se to ještě na dlouhé lokte protáhne, bojím se, že Ty potom z netrpělivosti něco vyvedeš. Těch 100 fr. musel bys také hledět zpátky dostat, to víš, že Frič také je potřebuje; k čemu by tam měly ležet, když by Tobě neprospěly. - Kýž by to už všecko bylo odbyto; já nebudu mít zase s tím pokoj. Ty píšeš, kdybys tam něco dostal? Zeptej se, kdož ví, jestli by to vskutku nebylo lépe s platem, jenže by to dělalo pánům snad oko. Avšak tam též sotva by Tě co netechnika potřebovat mohli. Tomu Lannovi piš. - Wenclík se dostal do Litoměřic; ona je na rozsypá[ní], je zde ještě. Chudák, také s ním začínají šmejkat. Pozdravujou Tě. - Mencl má mnoho práce, ale málo výdělku jako obyčejně; to je můj čtrnáctý pomocník, ale čím může, vždy pomůže, a nikdy ani muk. - Dnes nám také dal i fr. Šlenkertka je v Roztokách na zdravém luftu - vyhlíží také špatně, ale sebrala se tam. Také Čejku, jak vydrží trochu pohyb, tam dovezou; jestli myslíš, že by s tím dárkem, těmi hrozny, [se] to vyplatilo, a můžeš-li to udělat, tedy to pošli, dokud je zde ještě. —
Ten článek napiš pro Noviny. Když se tam déle zase zdržíš, snad budeš mluvit ještě s p. Mayerem; pozdravuj ho a ať tedy nezapomene na dané slovo a pošle mi něco a ty články ať pošle třebas také na nás, udej mu byt, také p. Frčníkovi, pozdravuj a že mu budu velmi povděčná, když mi některé ty věci sesbírá. Mohl by Ti něco dát s sebou. O těch rojenicách, roděnicách, súdenicách (řeč. mythol. Parzen) jsem četla. Nerozumím sice každému slovu, ale smyslu zcela a někdy i celým větám. Záhy bych se tomu nářečí naučila, dokonce písemní řeči. V Čechách, na Slovensku, v Moravě přichází zhusta v pohádkách, že k porodu dítěte přišly tři babičky, neb potom, neb při křtu že za kmotry byly, a ty dávají dítěti obyčejně za dary krásu neb jiný neobyčejný dar, pak prorokují nad ním, co se s ním stane a jakou smrtí sejde. - To jsou ty tři babičky - neb tři kmotřičky - též ty rojenice, jenže u nás jména snad jiná měly v pohanské době a je ztratily, a tam se zachovaly. - Jsou to hezké články. - Trstenjak dopisuje Krolmusovi také; musí být velký milovník starožitných bádání. - V těch číslech je také kritika na Düringsfeldovu; myslila jsem, že ta Němkyňa nikdy se nevhloubí v živel slovanský, a kdyby deset tisíc písní přeložila. To je pouhá industrie. - Na ten kámen z toho Landskrone nezapomeňte - a popiš pak, kde a jak byl, a alespoň něco o zámku; a když něco ty páni najdou, ať to pošlou do našeho Museum, ačkoliv to patří myslím lublaňskému. No ale, když se jen dostanou do rukou slovanských — vše dobře. — Boženku proveď, až tam přijdou, ony ke mně Staňkovy zde také tuze laskavý jsou. Musím tam dvakrát za týden k obědu, a jakkoli mi o to není, ono se u nich skromně jí, přece mne ta jejich srdečnost těší. — To je mi divné, že se Boženka padne z masa. Možná že zapadá, to by ale přece snad cítila a matce psala; matka myslí ale, že žijou jako bratr a sestra, Božena to prý vždy chtěla. Já myslím, že nebudou snad takoví prablázni nepřirození, ale možná že si toho až mnoho dávají. - To ovšem staré říct se nesmí. Jede tam Josef, její bratr, na prázdniny, ten ji tedy uvidí. -
9/7 - No tedy už mám závdavek, vzpomněla jsem, že má Nebeský ten článek; poslal mi 10 fr. - tedy ještě na několik dní na živobytí. - Kde ale byt dostanu, to nevím. Na 100 – 110 - 120 žádný není a ty větší vzít nemohu; a co je k dostání, samá díra vlhká. - To bude bída. - Děti Tě líbají, a byly také zarmouceny, že ještě nepřijedeš. Udělej si to tedy, jak rozumíš, a piš mi zase brzy. Pošli mi tedy to vysvědčení chudoby - jestli s těmi hrozny to nepůjde, tedy to nech. - Nějaké ty obrázky a rudy nám tedy přines a nech Ti daj také kousek rukopisu pro mě. Já myslím, že to bude pro budoucnost velmi dobře, žes tam v tom Villachu byl - a trochu je povzbudil, někdy z malých příčin povstávají velké věci. Také na Tvoje zdraví to působilo, když tak dobře vyhlížíš. U mě to nenalezneš. Kdybys tam zůstal byl, byla bych se tam podívala, ale odstěhovat se tam by také pro děti nebylo. -
Tedy sbohem, buď zdráv a těš se, jak můžeš! Pozdravuj známé. Mně se často už zdálo, že jsi přijel a že jsem já ještě spala. - Líbám Tě srdečně.
Tvá upřimná žena
B
9/7 57
217. Ladislavu Staňkovi — 20. července 1857
Ne každému dáno neobyčejnými činy se vyznamenati, ale Vlasti prospěšným může být každý člověk. -
Napsala do památníku Ladislavu Staňkovi, mladé to ratolesti statného kmene českého,
Božena Němcová
V Praze 20/7 1857
218. Josefu Němcovi — 24. července 1857
24/7 57
Milý muži!
Právě nyní jsem dočetla Tvůj list a hned Ti odpovídám,
aby Tě list zastihl, což myslím že ano. Já bych myslila, abys ale přece počkal,
až budeš mít dovolení v ruce, - já nevím, co je to, že se tak bojím, aby z toho
něco nepošlo. - Ale jinak se už na Tebe těším, to mi věř, protože jsem už nějak
na mysli všecka kleslá a že si myslím, když tu budeš, že budu přece alespoň
někoho mít. - Já tu ovšem mám přátele, Staňkovic jsou tuze hodný ke mně,
Hanušovic, Palackých, Lamblovic - Mencl, Šlenkertka, to jsou tak upřimní ke
mně, že nemohu slovem ukřivdit jim, ale to víš, abych jim řekla, opravdu jak mi
je, to se stydím, oni mne litujou tak dost, a kdybych jim pravdu řekla, zdá se,
že by si myslit museli, že na nich žebrám, a to mi je, jako když mne horkou
vodou polívá. Když on má každý své starosti. Tenhle měsíc je to zase zlý s
námi, činže, a krejcar není v domě; Skřivan mi také dal místo 7 fr. ten měsíc
jen
U nás a na Slovensku posadí si ji děti na dlaň a ptají se jí holky, kam se vdají, či dolů či hoře, či k milému bohu, — a říkají také pánbožkova kravička, slunéčko - Marienkäfer. -Ta byla Ladě zasvěcená a posud se to mezi lidem pamatuje. - Také májka byla posvátný brouček. „Majko, májko, dej masti na bolesti,“ křičí děti u nás. - Kukačka, havran, vlaštovka, holub, labuť, vrána, kohout, straka, kačice, to jsou samé mythologické ptáky - pak hadi, žába, jašterice -májka, beruška a j. též. Bílá koza, černý pes (černoboh), bílý kůň (na němž Svantovit jezdil), tur, to vše se v pověrách posud opakuje. Tak i květiny posud nesou jména těch, jimž byly přidány, aneb že se právě ty a oné obětovaly - na př. peruník, Schwertlilie - kapradí, svatojánské kvítí (co zastrkují před sv. Janem) a p. To jim všecko řekni, jmenovitě také Majrovi, aby si toho všimli. Nejvíce dovědí se to mezi ženskými; ty když dětem povídají pohádky a s nimi si hrajou, mají takových rozličných malých písní a her - a říkání, které nejsou bez významu, taktéž ukolíbavky, na př. Spi, děťátko, spi, zavři očka svy, pánbůh bude s tebou [spáti], andělíčky kolébati, spi, děťátko, spi. Slovenský jsou ještě pěknější. Huli běli, usni, přijdu za tebú sny, oj sničky do hlavičky od tvojej mamičky. - To vše je potřeba vědět, a také aby se tomu matky učily a zapomínaly na ty bezvýznamné tlachy, co někdy mluví a jim zpívají, to jest ve vyšší společnosti. Ty ještě umíš, co Ti babička říkala: Když jsem já byl malý chlapec, na housle atd. To je pozůstatek staré nějaké balady historické, které se za starodávna odříkávaly, jako srbské písně posud slepci monotónním hlasem odzpěvují. Tak jsem to vypsala, abys to mohl těm dvěma také dobře říct. Co se těch kamenů týče, tedy nekupuj pro Museum nic, Krejčí řekl, že abys to nechal, že nemají teď peněz, že bys musel na to čekat dlouho. Přines jen pro nás, a jestli něco bude, Menclovi. Do toho Museum ať to tedy Majer jen slovinčinou napíše, však se to přeloží. Tu Bčolu - nebo Bočelu - vypůjč — pošleme mu ji pak zase, zde bych ji sotva dostala, bude jen v redakcích lebo leda u privátníků, kteří neznáme. Musejník vyšel a v něm kapitální článek od Vinařického proti Marešovi. - Potom Palackého Dějiny, věk Jiříků, to Tě zde čeká. Pražského Posla vyšel 6. svazek, ale pátý je posud zabaven. Dostaneš ho, ale nemají už první svazky. Sbírky pro „české pedagogium“ se od místodržitelství zapověděly, to je krásná věc! Je to proti konkordátu. Ale konsistoř litoměřická to nechce tak nechat, chtějí do Vídně stranu toho, protože se ví, že Mareš na tom vinen a že jsou udaný jako strana panslavistická; z toho ohledu prý se to pedagogium založilo a že naň skládají, a ne prý kvůli věci samé. Teď je kněz v tom proti knězi, Mareš se ještě vztekne, dokonce že ve Vídni mu tu jeho politiku pranic neschvalujou, ba že je to mrzí. Řezáč ale peníze neodvedl k místodržitelství, nýbrž je uloží do spořitelny na jméno „České pedagogium“ a na opětnou žádost teprv tu knížku tam dá. - To jsou rámusy. Staňkovic by rádi, kdybys na Celovec jel, abys jim mohl o Boženě podat zprávu. Josef tam letos pojede, stará ale ne, oni se ji bojí pustit, aby se nerozstonala na cestě. Doufám, že mi budeš ještě psát, než odjedeš, kdy Tě máme čekat. Kdybys to místo do Prešpurku neb Vídně obdržel, to by prošlo, já ale také nedoufám. Lannovi chceš-li psát, můžeš vždy do Prahy, on má truhličku pro listy u svých dveří a každý den se za ním odtud posílají. Jmenuje se Vojtěch. Číslo domu nevím, ale naproti Museum. Zde je ovoce dost laciné, ale přece ho málo pojíme. Mám jíst hodné rybíz a jahody, ale ty jsem jen dvakrát okusila. Zde mnoho prší a je draho. - Děti Tě líbají i já. Buď jen zdráv a dobře si vše spořádej.
Tvá
B
[Adresa:] Wohlgeboren / Herrn Herrn Josef Němec /
k. k. Amtsoffizial bei dem Hauptzollamte in / Villach / (Kärnten) /
219. Václavu Čeňku Bendlovi — před 25. červencem 1857
[---] Hamleta!! Josef - Hamlet. Polonius - Sojka. Laertes - Karel. Královna - sleč. Rittersbergová. Ophelia - sleč. Anna Kavalírova atd. Nejlepší prý hraje duch, dokonce když se ztrácí. Chtěli prý, aby ho dával Rittersberg, ale neměli proň kostým; — mohl ho dávat v negližé! Bude se ale hrát německy!!! Ano německy z pouhé zdvořilosti k slečně Rittersbergové. Bude tam také slečna Rottová a madame Mužák. - Nové přátelství! - Josef dopisuje Svatopluka, študuje na frašku pro Kašku, z legrace dělá šprýmy pro kalendář a la Rachejtle - a pak kontroluje sklady špiritusu - ale ne co sám vyrobil! - Ale té mystiky se přece zbavuje a snad ještě z něho bude
„ein neuer Jonas,
ein jämmerlich verschlungener,
doch gliicklich ausgespiener
vom Wallfischbauch der Mystik“.
No a ty ostatní noviny se dovíte všecky zde, a beztoho že Vám je také Tille poví. - Staněk měl 21/7 svatbu - a už má Majku svoji doma. Já k němu dávno již nechodím. Dokud jsem okolnosti jeho neznala, tak jsem lecco příjmula od něho a na řeči jeho věřila, stranu té neb oné podpory, -poněvadž to vždy jako více pro děti než pro mne dělal, ale co jsem poznala, že mu je též o groš zle, o nic jsem mu ne-řekla, a pak neumí držet slovo, jakož to vůbec v módě nyní u pánů. Mezi sprostou holotou že se ještě vyskytne tu a tam hlupák, který, co slíbí, také drží, ale to je blázen! Chtěla jsem Vám psát do Budějovic, ale když mi řekl Tille, že tam co nejdřív přijedete a list že by Vás v Budějovicích nezastihl, dávám mu ho s sebou. Nečeťte ho nikomu - člověk neví, jak se někdy slovo roznese, a já jsem nyní tak od světa odloučená jako nikdy a mám pokoj, nerada bych zase byla štípaná. -Jestli je tomu tak, že se bude Jura ženit, řekněte mu, že ho srdečně pozdravuju a že mu přeju štěstí. Když by jednou do Prahy se svojí ženou přijel, ať mne navštiví a ukáže mi ji; vyřiďte mu to a že zůstanu jeho starou přítelkyní. - Nemohu nenávidět, kdo mi jednou byl milým. Potom se ho zeptejte v tajnosti stranu těch listů - ať Vám řekne pravdu, nech je to tak nebo tak, jen jestli nemohou přijít do rukou, kde bych já byla kompromitovaná, - to bych si byla nezasloužila a byl by za to nectný člověk. Já nechci nic nyní než pokoj - pokoj od lidí, pokoj v domácnosti, abych mohla si oddechnout,. a zdráva-li zůstanu, pracovat. Ale nevím, bude-li to kdy. - Polda mi dávno nepsal zase. Já mu o Vás psala. Karel mi psal a pozdravuje Vás také. Je zdráv a má se lepší než my. Můj výlet jediný byl letos na Točník, Valdek a k Svatému Ivanu, byla jsem na tři dni venku. Jsem pozvána do Lobkovic k Palackým na léto i k Riegrovům, ale nevím, jestli na ta místa půjdu. Tedy se těším na brzké shledání a čaj „mit hochsteigener Hand“ udělám, jen abych byla zde. Že bydlíme ještě v našem hnízdě, to víte; v letě máme ovšem hezkou vyhlídečku, ale v zimě to bylo mizerné. - Ale nyní vypovím. - Ještě něco. Hattala překládá „Igora“ do češtiny - to bude něco krásného. On mi to čítává. V ruštině se mi to ani tak nelíbilo, a je to nesrozumitelné. Je to chlapík, ten Hattala, ale kousavý. - Ted se ten náš národek zase trochu tře - svrbí je záda, volek o volka a vůl o buk. No však to uslyšíte. Také Vám musím sdělit, že dr. Čejka na smrt nemocen, měl velmi silné hrkání krve a posud není z nebezpečenství. Byla by to zase pro naši literaturu škoda; on psal málo, ale co psal, bylo jako ze soustru, a v nemocni či platil co první inteligencí, pro stařičkou matku jeho největší ztráta a Fingerhut by měl zase naháňku o jednoho soudce na to vypsané dráma. - V Museum uvidíte všelicos nového, dva vozy amerikánských studií- pak „přepodivné brouky, dobytek i plaz i šelmy taky“. - Pana Dundra tam také ještě najdete, nosí střevíce řemínkami přivázané okolo nohy. Až umře, tak ho vycpou namístě toho vypelichalého jednorožce. Starý Hanka, co mu visí na krku Anka, povídal mi, že jste prý mu odnesl nějaké ruské knihy, já řekla, že o tom nevím. - Ať Vám Tille hned přečte „Musejní sezení“ -to nezapomeňte. - Ještě něco: Frau Ida Duringsfeld oblažila zase Prahu svou veleučenou osobou; a chce mermomocí překládat Babičku. - Já odmlouvala - ale když to musí být, spánembohem - dovolení moje má, ale jsem zvědavá, jak to dopadne. - Co už lidí tu Babičku nebohou překládalo a rozkládalo! Bellmann to chce vydat s obrázkami! Bylo by to gut, ale přijde na to s jakými! - Vidíte, co já Vám toho přece naškrábala, a chtěla jsem jen kousek - ale to je proto, že jsme dnes neměli na oběd a večeři též odbýt musíme jako svatováclavští strávní či, co nosejí bracelety na nohách! Ale člověk chudý a mrzutý, to je prý pravá bída! - Já Vás už vidím v té kutně, jak se Vám plete okolo noh; je to vážná uniforma, což je o to! Měli byste nosit ještě po straně kropáč místo kordu. - No, jen duše Vaše když není v kutně, tělo ať je. Nyní si ji vesele vykasejte a skočte si! - Příroda nech Vám je chrámem, a když budete klečet před krásným děvčetem (teď už máte ohebná kolena), myslíte, že klečíte před oltářem.
,,Mit aller Andacht früh und spät
lies in der Schonheit Alkoran,
denn daB ein ander heilig Buch
authentisch sei, das ist en Wahn.
Nur nicht dein Ich vergöttern,
doch was du liebst, o bet es an,
denn daβ die Liebe Götzendienst
und Ketzerei, das ist ein Wahn!“
povídá apoštol lásky. - Děti Vás pozdravujou a těší se na Vás. Dorinka umí už také třešňovou bublaninu, a pak Vám také musím říci, že bude Vaše hospodyně mluvit francouzsky. Ale již dost, sice by nám žádný klep k tomu čaji nezůstal a já bych Vám musela jen samé jeremiády povídat o sobě, které se mi ale již dočista zhnusily! Buďte zdráv, na shledanou!
Vaše upřímná
B
Pozdravujte p. Kulicha.
220. Karlu Němcovi — 31. července 1857
Na Hynkův svátek 8 57
Čekáme na ten slíbený Tvůj list, ale Ty máš dlouhé
lhůty, vždy od půl léta do půl léta. Jak se bude tátovi Tvoje rychlá
korespondence líbit, nevím. Také se ráda podívám, čím se budeš vymlouvat, žes
tak dlouho nepsal; bude Ti velmi těžko Tvoji nešetrnost v tom ohledu chtít
omluvit. Myslela jsem si dnes na hřbitově, to že by Hynek nikdy neudělal, aby k
rodičům tak malou vážnost měl jako Ty, Karle. - Podle saganských se nespravuj,
jestli oni mně píšou neb nepíšou; já to oželím, když to musí být. U Tebe je to
zcela něco jiného, Ty nestojíš ve světě ještě tak samostaten, a proto je to od
Tebe ta největší nevděčnost. Kdo se Tě má zastat, když budeš něco potřebovat
(ku př. nebude to dlouho s vojenským stavem) - anebo kdybys nemocen byl nebo se
zmrzačil, - kam chceš pak se obrátit? - Od koho doufáš podpory? - Máš-li
takovou duši na světě, která by Tě tak milovala jako já, v každém případě
života, tedy se obrať k ní a já zapomenu, že jsem měla nevděčného syna; jestli
ale nemáš na koho se spolehnouti, kterak můžeš se k rodičům tak chovat? Či
myslíš, že je to také naše povinnost, milovat i dítě nešetrné, lhostejné? -
Tátu znáš, když se rozhněvá, a mě-li neznáš, tedy Ti povídám, že dlouho
shovívám, že odpouštím, ale kdo jednou cit můj urazil, ten se mi stane
lhostejným, chraň se, Karle, ať to mezi námi tak daleko nepřijde, pak by marné
byly Tvoje výmluvy; láska se nevyprosí ani nevyhrozí. Jestli Ti láska k rodičům
v srdci zchladla, to pak ovšem smutná věc, a nedivím se, když o ně nedbáš.
Kdybys měl k nám upřímný cit, tu by Ti často napadlo, jak jsem nešťastná,
ztrápená, a tu bys, třebas na smrt zemdlený, vzal péro a účastenství jediným
pozdravem a poptávkou ukázal. Tobě ale více na mysli daremnosti ležely, takové
daremné myšlénky, kterých bys varovat se měl a ne jim dávat úplnou svobodu nad
tělem i duší. -Však ty vzpomeneš, Karle, jednou na každé matčino slovo a rád
bys se vším se mi svěřil, kdybys mohl. - Mně se zdá, kdyby Tě takhle ten čas,
co jsi mi nepsal, bylo došlo psaní, že jsem mrtvá, - že by Ti bylo svědomím
zatřáslo! Jen se toho vždy ptej, to Ti dobře poví, a neposlouchej zlého rádce.
Dětem neposílej podruhé peníze, třebas Ti psaly, to je ledabyle. My od Tebe nic
nežádáme, buď rád, že máš tolik, abys nemusel se nuzovat, až bude nám lépe,
přidáme Ti raději. Otec žádá do pense, přijede domů a bude si hledat privátní službu,
je tam už rok a ještě mu nedali žádnou větší službu, ačkoli slibovali; tedy
odejde. Já bych to zde déle nevydržela, příspěvků mám jen
Pozdravuje Tě Tvá upřimná matka
B
Pozdravuj p. Kodyma a list přiložený dej Gustavu samotnému.
221. Josefu Němcovi — po 31. červenci 1857
Milý muži!
Tvůj list mne zarmoutil nemálo a přišel v dobu, kde i
já jsem všecka ztrápená. - Tak jsem už po Tobě toužila, ale ono se nikdy
nestane to, co bych já přála, to se opravdu opakuje v každé té nejmizernější
věci; kdybych se na kousek jídla těšila, zajisté se spálí, nebo to není tak,
jak jsem si přála. - Já vím, až přijdeš, že to bude snad ještě horší, že mi
domů peněz nepřineseš, abych se na to těšit mohla, ale tak mne ta starost už
skličuje, že to sotva už sama nesu, a k tomu co den slábnu. S tím chlapcem
chudákem je to také tak, léto je hned pryč a on posud tu, psala jsem na kolik
míst, ale nikde to nemůže prý být. - Vinařický by ho byl vzal, ale přijde do
Prahy, Daneš má hosti; poslali mi 10 fr. K Steidlerovům bojím se ho poslat, do
Domažlic také to nejde a jinam bůhví nevím. Piš mi,-jestli by mohl k Mazáčovi
na pár dní, snad by ho tam nechali? Já ale nevím, kde je. - Přijel sem také
včera Bendi, jede domů. Ještě jsem s ním mnoho nemluvila, možná že by mohl s
ním, ale kde mu peníze na cestu? Ještě se to ty dny rozhodne, seženu-li to,
pošlu ho s ním. On zase nyní sílí, protože ho pravidelně myju a má dobrou
stravu, nic nedělá než chodí na procházky, tedy se to lepší s ním, že nekašle.
Ale to víš, jak to je s tou nemocí, na podzim, nepůjde-li ven, bude stará mela.
- Piš mi adresu Mazáčovu. - Do Bydžova samotného poslat nechci. Už jsem chtěla
psát Šafránkovi, ale ty flanťáci jsou všickni stejní. Adolf tu byl ty dni, má
se prý tuze dobře; je podučitelem v Radnici. Já nebyla doma, děti mu povídaly,
jak se nám zle vede, a snad proto už víc nepřišel. Jel do Bydžova na pouť. -
Dorinka také špatně vyhlíží. Kdyby se byla Palacká neb Riegrová zmínily, abych
tam s Dorou přišla, byla bych ji tam nyní poslala, ale ony chtějí jen mě, a tak
nevím také, kam ji poslat as na čtrnácte dní. - Všecko je to jako zabedněný
letos; že bych já ven mohla, není ani řeči, kde bych vzala peníze, a jsem také
celá otrhaná. Ty černý šaty mám ošumělý a hedbávný se špatně slušejí k
roztrhaným střevicům. Košile se mi také trhají, a s takovou garderobou nemože
člověk mezi cizí lidi. Dorinka nepotřebuje šaty, ale as dvě košile, sukni a
střevice, ta by snáze ven se vypravila. - Jak to s mým zdravím bude, to bůh ví,
já se toho bojím; nemám žádné spaní, celou noc mě nejhroznější myšlénky
pronásledují, že se div z toho nezblázním, a zbavit se jich nemohu. Ráno když
ve čtyři v pět hodin usnu, potím se až hrůza; horečku mám každý den a tělo
náramně mne bolí. Ty vředy se mně také ještě ustavičně dělají. Já se už dávno
doktora neptám ani; koupat se jít nemohu, silnou stravu také mít nemohu, ven
také nemohu a starostí mám co den víc, tedy jaké léčení. -Kdybych ty pohádky
nepsala, nevím, jak bychom ty dva měsíce byli živi bývali. - Od Skřivana
dostala jsem předešlý měsíc místo
30 kr. KM.“ (Ty černý dělat s barvami.) Povídal, že půjde do krámu Krečmarovi, ale že se stydí, Dora hned: „Nestyď se, já půjdu s tebou.“ - Nechám jim vůli. - Neříkej Cejnekovi nic o Skřivanovi; [---]
222. Adéle Panklové — 5. srpna 1857
Liebe Schwester!
Ich habe Dich sehr gebeten, Du möchtest mir bald
schreiben und mir wegen der Dory Antwort geben, aber Du hast es nicht getan,
und eher bekomme ich von einem Fremden Antwort als von Euch Eigenen. Die Frau
Palacky, wie ich Euch schrieb, hat der Dory versprochen, ihr die Reise zu
bezahlen, wenn sie nach Sagan könnte, und da sie die Hälfte des Mais wegfährt,
muß ich ihr Bescheid geben, ob ja oder nicht, denn sie geht auf Reisen. Ich
dringe sie Euch nicht auf, aber es wäre mir eine große Erleichterung, wenn ich
sie bei Euch hätte. - Für's erste bin ich ärmer als mancher Bettler, und so
wäre mir leichter, wenn ich um eine Sorge weniger hätte. Für's zweite, wäre es
ihr nötig, aus der Stadt mehr ins Freie zu kommen, und für's Hauptsache, daß
sie auch etwas lernen möchte im Häuslichen und französisch sprechen. Ginge es
mir besser, hätte sie genug zu tun zu Hause, aber es ist ein Elend, ich habe
nicht so viel, um das Nötige zum Nähen und Stricken zu kaufen, und unsre Küche
ist gar zu einfach, daß sie etwas lernt dabei. — Ich gebe sie nicht gerne von
mir, sie war nie vom Hause weg, hat so ihren eigenen Charakter, eigene Erziehung,
mit der Ihr vielleicht nicht übereinstimmen möchtet, aber ich wünschte es ihr
zulieb, damit sie sich bischen erholt, körperlich und geistig, denn wir kränken
uns allesammt genug. - Über den Sommer muß es entschieden werden, entweder
vergehn wir in dem Kummer und Elend, oder wird es uns besser gehn-! Ich war die
Tage bei dem Herrn, der die Eisenbahnbauten über sich hat, und der versprach
mir einen Dienst für meinen Mann, den er kennt. Mein Mann muß lieber in die
Pension gehn, und da bekömmt er 350 fr. - die können sie ihm nicht nehmen, wenn
er dazu einen Privatdienst mit nur
Deine aufrichtige Schwester
Božena
Prag 5/8 57
223. Leopoldu Hansmannovi — 9. srpna 1857
9/8 57
Ale prosím Vás, Poldíku,
co robíte, že mi tak dlouho nepíšete? — Snad jste přece dostali Kňahyňu, Hanze, pohádky pro Koledu - a tu báseň? - Vždyť jste mi chtěl hned psát? - Co odkládáte; dělá mi to starost. - Mně lajete, když nepíšu, a sám nejste ani o chlup lepší než já. Vezmou ty pohádky do Koledy, jestli ne, hned mi je pošlete, prosím Vás, aby se to tam někde nepohodilo; měla bych zbytečnou práci zase. -
Jsem tuze - tuze mrzutá a věřte mi, že takové živobytí
déle vést nemohu. Vy nemáte pojmu, co já zkusím. Teď mi dali právní výpověd, že
jsem hned první dni nesložila činži. Já zde platím činži napřed, jak to vůbec v
Praze způsob, ale předešlé čtvrtletí o Jiřím nemohla jsem platit, nyní tedy
měla jsem dát dvě. Myslila jsem, když jednu dám, že mi zase počkaj, chtěla
jsem, kdyby mi to byli udělali, zase zůstat, ačkoliv je to mizerný byt, vlhký a
pro nás pravý jed, ale oni, hrubiáni, ani mi nic neřekli před časem a o Jakobe
mi dali hned první dni výpověd a žalovali. To byla sháňka, jednu činži dal mi
Šálek, ale druhou kde vzít, já měla pár zlatých na živobytí a nic více. Tak mi
jeden přítel půjčil
Co děláte Vy, co dělají Vaši, děti? - Marie zdráva? -Ráda bych Vám byla poslala Máj, ale nechci, dokud nevím, jak jste dostal ostatní vše? - Nyní budou Máchovy spisy také vycházet. Máchová poesie je pěkná, ale neutěšná, jak mi asi přisvědčíte. - Ale Poldo, profesor Hattala (kousavý to, ale kapitální chlap) vydá nyní na svůj náklad překlad Igora, to bude něco, to se potěšíte. Takový kus poesie člověka oblaží. To jsou obrazy, krásnější mnohdy než v Králodvorském rukopise. Ten bude vycházet v německém překladu s ilustracemi zase - ale jsou to krásné ilustrace! Mánes je dělá. Ta nahota nebude asi mnohým se líbit, ale pozdrav Pánbůh za ni! -
Pište mi záhy. Buďte zdrávi. Líbám vás všecky.
Už jsem zase dvakrát nedostala Noviny? - Ráda bych věděla něco o tom posledním ději v Turecku - a bude-li vojna?
14. srpna 1857
Prosím Tě, Lotinko,
nehněvej se, nemohu zase dnes přijít. Mám jen jedny botky letní, a ty jsou špatný, a venku je bláto. To je příčina. - Tobě neostýchám se to říci, ale dále to neříkej. S úctou Tvá
B
225. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 14. srpna 1857
14/8 57
Milý příteli!
Bodaj sté zlu ženu dostal! - Cože mi tak dlouho nepíšete? - Já čekám na popis handělčanů, na článek od Vás pro Živu, a hla, ono nič! — Či slavíte líbánky (Flitterwochen)? — Už to věru do poraženia s vámi, Slováci; od žádného se nemůžu psaní dočekat! - Vy jste přece ještě byl hodný, ale už se voláko kazíte, co jste ženichem, ale není to pěkné, zapomínat pro lásku na všecky známé. —
Chtěla jsem také nepsat, až by vyšel první svazek pohádek, ale ten Mánes nás zdržuje s vinětou. Bude ale hezká; skupení Slovákův, ženy, muži i děti sedí okolo ohňa a starý Slovák jim rozprava. — Vůkol je les a v pozadí je vidět dvě chyže. Je noc. - Jen hleďte potom, aby to mělo také u vás odbyt, a hlavně mějte ty známé k tomu, aby mi posílali ještě nějaké příspěvky. Od Vás to žádat nechci, máte beztoho mnoho práce, ale pobídnouti jiné, to můžete. -Řekněte panu Ferjenčíkovi, že ho pozdravuju a že ho nechám prosit, aby mi sbíral také nějaké ty pohádky, jemu snad zbývá tolik času a co upřímný horlivý Slovák nebude snad váhat podati mi ruku k takovému dílu. A když by on nemohl, tedy nechť řekne jiným, atak se snad přece nějaká pohádka i z vašeho okolí shledá. — Pan Chaloupka mi také ještě neodpověděl, a tudy si netroufám ani podruhé mu psát; ale říci byste mu to mohl a srdečně ho pozdravovat i paní Frušku. - A co dělají články, - ten majáles a ty myslivecké fígle? - A jak jste byl spokojen s překladem mým Medvědí polovačky? - Ta se líbila nemálo. Jen pište zase brzy. -Slyšela jsem, že jste byl v Bystrici, Plošičmi psal. Dostal jste ten spis o handělčanech? S dychtivostí naň čekám. Jestlipak jste nemohl se podívat do Prahy letos? - Či nejedete nikam? Do Itálie, Chorvátská, nic? - Já si také^dělala naději, že budu moct někam ven, ale okolnosti naše jsou posud tak smutné, že se to stát nemohlo a nevím, kdy se stane. Bylo by mi toho tuze potřeba, neboť ty starosti a rozličné mrzutosti mne velmi tíží a na zdraví moje špatně působí. K tomu je Jaroslav můj churav na prsa a dr. Hamerník radí též jen ven! - Kdybych mohla s ním někam na salaše; - ale marná naděje letos, bude muset jen tu někde se zdržovat, a ačkoliv mu všade na venku lépe bude než zde v Praze, přece by potřeboval nejvíce lesního vzduchu [---].
Byla jsem neopatrná a vlila na psaní ingoust místo písku, odpuste tedy, že píšu na dvou listech, nechce se mi přepisovat.
226. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 17. srpna 1857
17/8 57
Přiložený list byl právě hotov, když jsem dostala balík od Vás, knihu a list. Děkuju, děkuju velmi, a buďte ubezpečen, že do určité doby ji zase míti budete a beze vší poskvrny. -Ale snad ten pán, co ji měl, neupotřebil pro veřejnost její obsah — sice kdyby to byl opsal do novin nebo někam, byla by práce moje nadarmo? - Odpuste, udělala jsem Vám křivdu, že jste nepsal, - Vy chudáku jste zasypán prácí. Ubohá Vaše riťka - a jak to bude, až se oženíte, - ej bystuže dadě! - Včera když jsem knihu dostala, nemohla jsem již psát, dala jsem se do čtení - a v přiloženém listu vypsala jsem hned (co je červeně podškrtnuto), čemu úplně nerozumím. Ale to jsou zvláštní dialogy co do řeči i smyslu — ach já se srdečně zasmála - jsou to chlapi! - To ostatní dám si přeložit. - Článek od Vás ale myslím že nedám hned do tisku, ale až budu mít to přeložené, poněvadž by jinak to bylo temné, ale pak se to jedno s druhým vysvětlí. - Pan šťastný se těší už na ty myslivecké pravdy i lže. - Polovačka Vaše se líbila velmi. Panu Purkyňovi vyřidím Vaši úctu. Vy si naříkáte na naše úředníci; oh milý Gusto, to já Vám věřím, to my všickni víme, že se do slovanských zemí, Polska, Slovenska, Chorvatska, Dalmácie, vždy nejhorší chlapi dávají, a málokdy se trefí, aby to byl poctivý národovec. -To je, milá brachu, politika, aby totiž vzájemná láska mezi námi nikým se nepovzbuzovala. Tím pak trpí celý národ a jeden proti druhému stává se nedůvěřivým. - Ach ono se děje mnoho, milý příteli, nad čímž abychom zplakali. Pro ty darebáky ale nechtějtež opovrhovati všemi a věřte, že byste se o jiném přesvědčil, kdybyste sem přišel a jádro národu poznal. - Až budete moct, tak tu špatu člověčenstva shoďte někam do propasti, aby hlavy srazili - - Myslím, že co nejdříve Vám pošlu ty pohádky a ještě něco. Dostanete také snad obrazy k Živě, okolí Prahy - 24 obrazů za i fr., když Živu berete. - Jen mějte k tornu ty hochy, aby mi nějaké příspěvky poslali. P. Ghaloupkovi pošlu okolí H. Lehoty a poznamenám, kde má kopat popelnice. Starožitnosti od Reusza vypisuju pro Archeologické památky. Má v tom mnoho zbytečného. - Polibte sestru i matku,
Vás pozdravuje srdečně
B
[Adresa:] Wohlgeborn / Herrn, Herrn Gustav Zechentner / k. k. Bergarzt / in / Bries / (Sohler Komitat / in Ungarn) / pr. Neusohl. /
[Příloha:]
- čuo by na druhiho přišlo, malá by aj Katrla, aj s husliami robotu?
- taki je nadrštÿeni, anÿi Dyiwjak.
- Tu len áu na Krám do Pánou. (Slabika ta áu často přichází?)
- že mu vraj Czúzéger málo šichát při Frúdloch napísau -“Basom a tyebe vraj zanÿat?
- ale nám nepokapali anyi jednimu šichti.
- tri Skoke, na tri zmatačke -
- zavlačovanÿi -
- a z našho Bruotovho šitko zobralo, ako by si hu vymietau od Halnÿiska, až po před Bezle. Y len tye Joche smě museli novie valát. A vietÿe čuo to tam takie sparušiný, museu biť ozaj zahybel, keď si kceu abÿ ty ho nepohybalo -
- bola to pomora čím sme mi to len slobodili, a zase do glaichu spravili.
dingovnÿka: že by stie račej boli šitke tie Puolepške prežiadali, čuo nám na tu lanÿassku instanciu přišli -
- rovučky novy csapiň som zlomiu ako som jedon štampel šikoval -
- Sekeru som do tretiho rázu vystrbil ?
- tu tÿi Breznaň hned na hrdle, nadávaj na založnice, dye ho veznyeš, tu ho veznyeš, len sa ty škrab, dÿe tya anÿ něsvrbí?
„puorčovina? (punčovina snad?) -
Dialogus II.
- při tej gabažiji ? - -
„ale je zahybel vaša Milost! - -
- len tak vřeli tye zapače“
„išlo j<ako>i srdiečko, ak riťka zo srvadkel
„czibra? -
„tak saďiu od vás ako pilní klát?
„rovno na komoru - (střelil) - (na srdce?)
„Mamuna má bola za pätamy? - no už je to mamuna? -
„a šak ste aj do klina pustili kus? (strachom)
,,bolo nás tam šest na tej odražky.
„ako sa ti závidělo? (zdálo.)“ luičal?
„bursa medvedja? -
- chyba áu obránku otrhou“
„nakby já mu bol něbou mojími Czáni klovi pošparhau...—
„Kotiuha? - (pes suka?) -
„to ste už mali dva Helpi na pobigačkach
,,Kormaň ty!“ -
- uchytím s lavice tÿesličku?
Kurnasa. —
Dialog III.
„nazumadžgala - -
„Bockyna, Slinkula, Sprglala“ Murga? (jaké to jména) -
„bursovať“ -
,,hore pendlík Murga? - ukiaž nohe
Tu ti chlapi při nás (zbojníci ne?)
máš jarke, čuo sa jim Chrbáty vozia?
potom si len zali jedniho mrdliaka a jednu jarku“
chyba ako zasipom Frudličkovie oberám bláto, vykřikne ti ten
starý: Bystuže dadě - moj dušu som viděl, keď si v pendlíku k chlapovi lahla, takto mi vlasy dubkom stávaly - (jak to rozumět?) -
Czvikoti - Prskoty - Glezge - Krivonose - Rybare velké i malé - Dodoke, které keď dodokaju, zimu znamenaju? -Bliske - Grlave Penice - ? - jaké jsou ptáci - připište buď německy, buď latinsky -
Prosím adresu Ormise? –
227. Josefu Němcovi — 20. srpna 1857
20/8 57
Milý muži!
Že jsem Ti hned po obdržení Tvého listu a škatulky s
vínem nepsala, to je vinen Garba. — Předevčírem ráno, právě když jsem Ti chtěla
psát, přiběhne sluha z hotel Sachs, že je tam nemocný pán a že mne prosí, abych
hned k němu přišla. - Myslila jsem si hned, že to Garba. Byl to on. Já šla
hned, ale milý muži, tak jsem se ho lekla, že Ti ani říct nemohu. Dost bídně
vyhlížel, když jel do lázní, ale když teď přijel, byl jako mrtvola a všecek
vyschlý. Já myslila, že skoná tu chvíli. - Oni ho v Karlovarech nepříjmuli, a
musel do Františkových Lázní. Tam ho dr. Cartelieri vyšetřoval a hned také
nevěděl, co mu je; pro žaludek dělala mu ta voda dobře, ale ono mu vlastně v
žaludku nechybělo, a proto přece navzdor tomu, že přestal dávit, dobře nebylo.
Za několik dní vyšetřoval ho lékař zase a tu teprv viděl, že je to chyba v
měchýři. - On nemohl močit bez bolesti a to žádný nevěděl a on nic neřekl o
tom; vzali mu katétrem moč a odebrali půl umyvadla krve s matérií smíchaného.
Trochu se mu ulehčilo, ale byl velmi slabý, a doktor ho měl k tomu, aby jel
domů, musel si koupit katétr a naučili ho to samotného, jak by to měl dělat,
aby si moč pouštěl. - Nejspíš viděl Cartelieri, že je nezhojitelný, a nechtěl,
aby mu tam umřel, tedy ho, dokud ještě tolik síly měl, domů poslal. - Jel
tamodtud ještě s jedným pánem, který se ho ujal (onen Valach zůstal v K.
Varech), ten jel ale do Berlína; jel s ním Garba do Lipska, a pak musel chudák
zpátky přes Drážďany na Prahu. On nebyl přece nikdy tak hloupý, ale to už tak v
té zmatenosti a že nikoho neměl. První jeho bylo, když jsem k němu přišla, že
nadával konduktérovi raubířů a zbojníků, že mu nedal ani vody; měl ustavičně
žízeň náramnou, protože ho to ukrutně pálilo v měchýři. Naříkal si hrozně, jak
ho v těch lázních odřeli. - To ráda věřím; potřeboval 400 fr. KM a zůstalo mu,
že sotva domů se dostane, a k tomu nejedl celý čas nic než čistou polívku, kávu
a někdy kousek nákypu. - On sotva mluví už, pořád je studený, pamět chvílema
zcela ztrácí a peníze ani nezná pořádně; - jak by chudáka neodřeli, když tak
bídný sám se potlouká. — Jak jsem k němu přišla, prosil mne hned, abych mu
pomohla, že si přiloží katétr. - Když si to udělal, vyšlo mu půl nočníku samé
krve a matérie; ale já si hned myslela, že to je zle; on v bolesti tím katétrem
sem a tam Smejkal v měchýři, ani pořádně najít to nemohl, ruce se mu třásly -
div věru, že si měchýř neproštouchl. To bylo vinno vlastně, že se
nebezpečenství života urychlilo, že byl sám; on to neměl přikládat jen jednou
za den, a přitom málo jen pít, a on si to dělal každou chvilku, jak ho křeč
chytla, a pil dost a dost. - Potom když se trochu odlevilo, chtěl ject s
fiakrem, koupit jí kávový servis, že jí nic nepřinesl, a pořád na svém stál, a
hnout se nemohl. Já mu to objednala všecko, poslali mu na výběr porcelán, také
mu ho i na dráhu až do Vacova objednali, stálo to na šest osob 30 fr. KM-a že
neměl tolik u sebe, aby to mohl zaplatit, odkázal to na expedici dráhy ve
Vacově. - Já ovšem musela říct, kdo je a co vše, neboť on mluvit nemohl. Pak
jsem mu šla měnit peníze pruské; tolary a fridrichsdör - 33 fr. 30 kr. KM. V
Prusku si měnil 50 fr., a to ho ošulili o 11 fr. KM. - Chtěla jsem jí hned
psát, ale on dokonce že ne. Ráda bych ho byla přemluvila, aby se dal odvézt do
nemocnice, bylo by mu to laciněji a lehčeji přišlo, a chtěla jsem jí psát, aby
pro něho přijela, ale on ani slyšet ne a jen domů a domů, doma že bude hned
zdravý; chtěl ještě ten večer odject, ale nemohl vstát, že tedy do rána
zůstane. - Měl pokoj až vzadu, veliký, žádný zvonec a dovolat se nikoho nemohl,
tedy jsem mu navrhla, že mu na noc někoho pošlu; byl rád. Poslala jsem k němu
Chválovou a večer šla jsem domů; řekla jsem jí, co a jak má dělat a aby šla pro
doktora, kdyby mu bylo hůř. Já chtěla, aby k němu Lambl šel, ale on žádného
nechtěl. -Ráno šla jsem k němu již v pět hodin, Jarouš se mnou. - Byl tam dr.
Tieftrunk, Chválová myslila, zejí skoná k ránu, a tak poslala, kdo nejblíže. Na
štěstí znal Tieftrunk tak dalece tu nemoc; hned ale běžel pro svůj katétr, a
řekl, že je ten tuze špičatý, co Garba má, a že strach, aby se ním neublížilo.
Nebylo to ale Garbovi ani dobře, že prý si ho objednal z Vídně a že stojí 42
fr. KM. -Doktor na to nedbal, přiložil mu svůj, a to byl strach, co tu vyšlo
matérie, ale dlouho to trvalo, měl náramnou křeč. - Potom se mu ulehčilo.
Stolici také neměl 4 dni, tedy hned mu předepsal lék a zanedlouho dostal dvě
stolice; ale zůstal ležet jako mrtvý. - Měly se mu dělat teplé koupele neb
obklady, ale kde to v hospodě vzít, oni by ho beztoho byli nechali ležet nebo
ho do špitálu přes moc odvezli, kdyby mě nebylo. - Doktor řekl, že nebude moct
ject, že umře na cestě, ale on ani slyšet o zůstání, že večer pojede. - Já
sedla a psala jí, a neřekla jsem mu nic. Když 'jsem mu věci pořádala, našla
jsem -v kapse v kabátě list od ní, kde se těší, že je tak zdráv; on jí ani
nepsal, že mu je hůř a hůř, a nic nevědí, jak mu je a co se s ním děje. Myslila
jsem, že přece to bude lepší, když to bude vědět a proň přijede, jestli živ do
Vacova dojede; psala jsem jí pravdu. - Měl také ještě peníze stříbrné pruské v
kapse v kabátě; dala jsem mu je do tobolky a spočítala, mnoho-li má, aby neměl
potom na cestě nouzi, a chtěla jsem říct Fingerhutovi, aby zatim půjčil. Měl
všeho dohromady 43 fr. a několik krejcarů; tedy jsem neříkala nic. Chtěla jsem
mu někoho s sebou zjednat, by s ním jel až do Neuhäuslu, kde se chce u švagrové
zdržet, ale on dokonce nechtěl, že pojede už sám. Měla jsem s ním hrozný kříž,
to mi věř, a naběhala se jako vlk, že mi hodně na moji hlavu přitížilo, ale
ráda byla bych i více udělala, kdyby jen mu to pomohlo; byl divný i na mě, když
jsem mu něco domlouvala a na něco se ho ptala. Nevěděl nic, kde co má, ani pas,
ani peníze, musela jsem mu to sama srovnat a být při placení. V hospodě musel
dát
Tvá
BN
228. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — koncem září 1857
Mého muže čekám co nejdříve do Prahy; celý rok je již
v Korutansku, a posud mu nedali službu na
Dostala jsem také list od p. Tomášíka, školního rady v Košicách; chce něco v Praze vydat, k čemuž jsem mu radila, a tudy se budeme starati o nakladatele. - Jestlipak Vy, Gusto, znáte Králodvorský rukopis? - Naši nejstarší a nejvznešenější poesii? - Myslím že ano, neboť je také již do všech europských nářečí přeložen. — Nyní jej znovu překládá jeden profesor do němčiny a Mánes dělá k tomu obrazy. To je rozkoš, krása, a je to dílo ryze slovanské, přála bych Vám to vidět; škoda že takové dílo drahé bude pro našince ! - Prosím, byste přiložený list odevzdal Ormisovi, já nevím jeho adresu a snad od Vás jistěji dojde; mohl byste i sám pár slov připsat. - Zdalipak by Bodorovič nemohl také přispěti mi něčím; psala bych mu též, nevím však, kde a čím je? - Co dělají u vás na faře? Jak se má Lojzka? - Nenechala paní ještě mystiky? - Vyřiďte moji úctu a Samkovi domluvte, aby mi psal. A co děláte vy všickni, mamička, Petronka? - Jste zdrávi? - A jakou máte nevěstu? - Jen ať je rázná Slováčka tak jako Vy a Vaši. Navěky sté mluvil, že se nebudete ženit, a zrazu Vás láska posedla. — Těším sa, až na Slovensko přijedu, že Vás uvidím kluka kolísať takého silného jako mladého medvěda. Len mi brzy pište a pošlete ten opis a něco pro Živu. Také Vás prosím, abyste se přimlouval o ty pohádky; vždyť to nic těžkého, u vás rozprávky sbírat. Jen ať je každý právě tak píše, jak je slyší povídat, žádné své rozumování ať do toho nevkládá. Buďte zdráv, pozdravujte srdečně matku i sestru i sebe. Vaše upřimná přítelkyně
B
1. října 1857
Du warst so gütig, liebe Lotty, mir den Antrag zu machen, ich soll zum Essen kommen, wenn ich zu Hause nicht viel habe. - Auf Eure liebevolle Freundschaft sündigend, bin ich so frei, mich heute zum Essen zu melden? - Darf ich darum bitten? - Wir haben schon drei Tage kein Fleisch haben können, und heute habe ich auch nur einen Zwanziger, da hätten wir auch wieder wenig, wenn ich mitessen würde. Aber sei nicht böse, und wegen mir mache nichts mehr, es ist mir genug, wenn ich bischen von Eurer guten Suppe und Stückchen Fleisch habe.
Mit Achtung
Deine BN
230. Karolíně Staňkové — 4. října 1857
Prosím Tě, Lotinko,
nehněvej se, že Tě obtěžuju, ale to víš, že se nemáme komu obrátit. Půjč jen as 40 kr., já Ti je zítra přinesu, Josef Fričů mi vzkázal, že mi přinese zítra 4 fr. Už kolik [dní] nemohu nic vařit než holý brambory, včera měli jsme k večeři za 3 kr. chleba; muž je divný, už ho to mrzí, děti jsou smutný, a jak mně přitom je, to jen bůh ví. - Jarouš si naříká na píchání, chci zítra pana doktora prosit, aby ho prohlídl. Jestli bude pršet, nebudu moct přijít, Lotinko, to mi už odpusť, ale peníze Ti pošlu. –
Dobrou noc! –
S úctou Tvá
B
231. Josefu Václavu Fričovi — 5. října 1857
Milý příteli!
Prosím Vás, můžete-li, půjčte mi něco, a nezlobte se, já si nemohu pomoci; — my byli ten měsíc beztoho živí hůř než žebráci. - šálek mně bude muset něco dát, nyní jsme beztoho vyrovnáni, neboť dostanu ty dni 18. korekturu. -Musíte to ale potom sám spořádat, co jste půjčil, když jste dle Vašeho listu Vy a ne on na činži mně dali. —
Jestli můj muž záhy nějakou službu nedostane, abychom mohli být živi jen poněkud pořádně, potom přestane všecko moje psaní. - Já se obrátila již na všechny strany, odkudž by mi mohli pomoct, a odnikud odpovědi nedostávám. To, co bych při nejpilnější práci literaturou vydělala, stačí leda na výživu, kdeže činže, oděv a vše ostatní? — Myslete co chcete o mně, ale já upřimně Vám povídám, že jestli se to s námi záhy nezmění, nevydržím pracovat. Kdo by mne chtěl odsuzovat, musel by se dříve na mé místo posaditi.-Kdy bude muž tolik mít, aby mi mohl přispět, to bůh ví; -ze Zdic nevíme ještě nic, Lanna též nyní prý nemá proň žádného místa, a z Korutan dostal zprávu včera, kamž si byl pro měsíční plat psal, že ho nedostane, že to již přišlo, že je pensio[ný]rován, ale na třetinu platu. - Nyní musí proti tomu rekurýrovat k ministerstvu, protože ti v Hradci mu nepočítají tolik let služby, co mu patří a co samo ministerstvo mu přiřklo. Zatím ale, než se to srovná, nedostane plat; a tak je to ustavičně, jedna bída druhou stíhá, že by člověk zoufal. - Buďte tak dobrý, pomůžte mi; můžete si to potom vzít zase od šálka. - Já vím dobře, že potřebujete peníze jako já, ale to vím také, že když potřebujete, spíše dostanete než já. Kdybyste si to mohl pomyslit, s jakým citem já koho oč žádám, Vy byste mi to nemohl za zlé pokládat. -S úctou Vaše přítelkyně
BN
5/10 57
[Adresa:] Blahorodému / pánu, panu Josefu Fričovi / spisovateli na slovo vzatému / zde./J
232. Karlu Němcovi — 9. října 1857
9/10 57
Karle!
Ty to nezasloužíš, abych Ti psala, ale ještě jednou, a sice naposled, Ti píšu, abych Ti řekla, že nemáš trochu citu, že všecka Tvoje dětinská láska lichá slova byly - že jsi bez-srdečný, že jsi lhář. Čekala jsem od Tvého ledabylo naškrábaného listu, že budeš tedy psát, že se dovím příčinu Tvého nešetrného mlčení, ale Tys opět neměl tolik času, abys matce chvíli obětoval, a je to drahný čas, co jsi to psal. -Ty dobře víš, jak jsme sklíčení, jak nešťastný, a ono Ti nenapadne, za celičký měsíc jednou jen, sednout si a zeptati se: „Rodiče, co děláte - pozdravuju Vás a jsem zdráv“ nebo cokoli říct, abys dokázal, že na nás vzpomínáš? Kdybys někde v Austrálii byl, bylo by to k odpuštění, když bys nepsal než jednou dvakrát do roka, ale těch několik mil, to není žádné výmluvy. Hanba je to, já se stydím, když se mě někdo na Tě ptá. - Ty mne dobře znáš a víš, že mne nic tak neurazí jako bezcitelnost, a dokonce u osob mně milých, co si mohu myslit, když Ti to ani jedinkráte nenapadlo - že mně děláš Tvou nešetrností žalost? - Že vůbec ani nevzpomeneš na domov; myslíš si: „Eh co mi je už do nich, však já se ve světě protluču, ať si oni dělají, co chtějí!“ - Táta měl pravdu, když říkal, že jsi hrdý, lehkomyslný a že nemáš pravého citu. Nikdy, nikdy bych si to nebyla pomyslila, že se takového něčeho u Tebe dočkám, - a proto mne to tím více bolí. - Bože, co jsem já pro vás obětí přinesla, srdce bych s vámi byla rozdělila, jen aby z vás byli hodní, rozšafní lidé, nic jsem od vás nežádala než lásku; - pěkně jsi se mi odsloužil. Já pochybuju, že se toho kdy na Jaroslavu a Doře dočkám, ti chudáci se mnou trpí vše zlé a rádi by mi pomohli. Každičký krejcar, který dostanou, mi dají, když je potřeba; nic jim to není zatěžko, že musejí chodit ošumělí, a jen po mně se dívají, abych neplakala a nestonala. - Ony vědí, co je zlé a nouze; vědí, že bych jim duši z těla dala, že mi není nic zatěžko, co dělám pro rodinu, a nedávají mi to cítit, že jim nedávám, co by jim patřilo, neboť mají z toho rozum, že trpíme nevinně a že bych jim ráda dala, kdybych měla. -Tak jako Ty nebyly by v stavu zapomenout — to vím. — Ty si myslíš, že nebudeš rodiče nikdy potřebovat, vid? - Ale jen abys nezmýlil, nebude to trvat ani rok a budou Tě potahovat na vojnu - kdo se Tě ujme? - Či myslíš, že je potom dost času na to, přijít teprv s prosbou? - To se velmi omýlíš, a neznáš v tom ohledu tátu, on říká již nyní, že se nechce k Tobě hlásit; když Ty nedbáš o rodiče, že on není povinen dbáti o Tebe, což je svatá pravda. -Nedoufej, že Ti ten, pro kterého jsi na svoje povinnosti zapomněl, že Ti ten lásku naši nahradí. Až jednou vzpomeneš! - Ty dobře víš, že jsem měla s mnohou Tvojí lehkomyslností shovívavosti až mnoho, i s Tvými chybami, že můžeš ke mně vždy důvěrně se obrátit, proč tedy, jestli jsi v něčem se provinil, neřekneš: „Matko, tak a tak, porad mi nebo odpust.“ Tak by se patřilo od hodného dítěte. Řekni mi, když si vše rozpomeneš, co my zde vystojíme, že máme hladu dost, otrhaný že jsme a že schází všude, kam jen patříme, k tomu je Jarouš churav a já též, když si na to chvílemi vzpomeneš, nepoleje Tě var studu, že mi ještě zármutku přidáváš svojí nedbalostí a nešetrností? - Lituju toho, že jsem Tě v dobré vůli své poslala na místo, kde jsi ušlechtit se měl na duchu i srdci, a Ty zatim jsi zvlčel; -kdybys býval v cizině, byl bys nezapomněl na domov. -“Kdo nectí matku a otce svého, tomu se dobré na světě nevede“, to je přikázání, které kdo nezachovává, vždy trestu dojde, pamatuj si to. Děti také na Tebe žehrají a divějí se, že můžeš takový být. Nyní víš moje mínění. Já bych se musela stydět, abych Tě měla snad prosit, piš; jednej, jak chceš. - Jestli nemáš citu pro nás a myslíš-li, že nás více potřebovat nebudeš, oželíme Tě i my; - ona přijde přece jednou doba, kde se z Tvé lehkovážnosti probudíš, to doufám, jen aby nebylo pozdě, abys pak nemusel jen hroby rodičů hledat. -Bůh Tě naprav! Pozdravuje Tě Tvá zarmoucená matka. –
Poroučení na Kodyma. –
[Adresa:] Dem / Karl Němec / zu übergeben. /
233. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 19. října 1857
Milý příteli!
Len se už na mne nehněvejte, že jsem Vám tu knihu
skorej neodeslala, teprv nyní jsem dostala, kdo by to byl překládal, - a ten
člověk dobrý je Slovák, jistý Mráz, který vystoupiv z theologie - (byl v Banské
Bystřici) sem přišel studovat na profesuru. Profesor Hattala mi ho přivedl, že
on mi to přeloží. To je bída; zde ani ti páni nerozumí té uherské latině, žáden
mi to nechtěl přeložit, že všemu nerozumí. - Tak jsem se na ně hněvala. Dobrý
ten Slovák mi to přeložil, ale už bylo nakrátko, tedy jen Dějepis, Sústava handělčanů
(a to né vše), Zvéř, Ptactvo, Stromoví, Ryby a Obilí. Dialogy jsem si opsala
sama. Tedy bych Vás velmi prosila, až nebude pan farář tu knihu potřebovať,
kdybyste mi to dal někomu přeložit, to, co je červeným olůvkem znamenáno. Já
bych ráda od toho zaplatila. A ono to nemusí být doslovně, len vždy obsah, co
to je, a pak jména, a může to byť slovensky psáno. Snad někoho v Březně
najdete? -Já bych to ráda brzy sestavila, přijde to do Živy. -Ach co sme sa
nasmáli té Anči a Zuze, a profesor Hattala tomu komodoru? To je kapitální nápad
a pravý handělčanský! - A kde vzali ten název! - Hattala se tomu tak smial, až
sa za boky chytal. - P. Purkyňovi jsem Vaše pozdravení vyřídila, a měl radost z
toho, on má vždy potěšení, když ho mají ti mladí lidé rádi. Syn jeho Emanuel
Purkyně, výborný botanik a suplent na gymnasium, oženil se a mají syna Otakara.
Ach měl jste vidět toho starého děduška, jakou měl radost; těší se již, jak ho
on bude učit, docela podle své metody. - Dostal jste také zeměpisní obrazy
Čech, které k Živě patří? - Krejčí není s nimi spokojen; nyní byli v Šumavě,
Purkyně též, a přinesli tamodtud 30 pěkných skizze krajin rozličných, ovšem
vždy ze stanoviska geologického. - Malíř Herold, co s nimi šel, je prý ale
líný, nechtělo se mu na vrchy. - Vzpomněla jsem opět na Tibelyho a na vaše
krásné krajiny, kdybyste tam tak někoho měli. U vás je to hrozná bída, že není
žádného středístě a hlavy rázné. Škoda věčná Štúra. Do těch spolků a dědictví
katolických, ať se to jmenuje Cyril, Vojtěch nebo Matěj, do všech není nic; ta
Matice kdyby se zrodila, to by přece něco bylo. K tomu ke všemu vás, chudáci,
tlačí to němectví a ta podlá úřednická sběř i učitelská. - Chudák Klemens dělal
zkoušku z češtiny, u ministerstva se mu to nařídilo, an chtěl na Slovensko. - Udělal
zkoušku, přišel do Žiliny na reálku, a oni tam neučí ani slovo česky ani
slovensky, jen německy. - Tak Slováci nic neumí a snad ani do školy chodit
nebudou, protože tomu nerozumí, a jen prý židi chodí. - Klemens sám, chudák,
německy neumí, jak má učit? - Tak je to jen libovůle školních direktorů, tak to
je v Báňské Bystřici také, kde je chlapec trestán, když promluví slovensky ! -
Ale pročpak se proti tomu neozve někdo? — K čemu máte noviny? — To, vidíte, je
přece u nás lip, neboť se musí česky učit všude, kde není už oddávna německá
škola, a proti tomu, kde by si učitel dovolil jinak jednat, veřejně se hned
hlasy ozvou v novinách. Vláda neřekne nic, poněvadž je to zákon. Jen si
vypůjčte od pana faráře poslední a předposlední číslo Musejníka, uvidíte, co se
píše o školním vyučování a nač mají knězi a učitelé hledět. Vy sami, Slováci,
jste vinní, že je u vás tolik neřádného cizinstva, proč je nekáráte a proti nim
veřejně se neozvete; ta holota zkazí vám všecku mládež. Lépe by vám bylo,
kdybyste nesli jho maďarismu, neboť byste v něm nikdy tak neutonuli jak v tom
germanismu. Ty slovenské Noviny jsou také naničhodný. Takový články se mají
přijímat; Škola a život, to je jiný, rázný směr, a já radila bych každému s
takovou stížností k němu se obrátit, vždyť máme stejné zákony, co tedy u nás
nesmí být, nemá být též u vás. Jen, kde takovou nešvaru uvidíte, dejte jim
záušok. - Můj muž žije nyní zde, šel do pense. Má službu privátní slíbenou,
jenže posud ji nemá, ale doufáme, že se to ten měsíc rozhodne. O pensí se také
musí drát, chtěli ho odbýt třetinou, kdežto mu patří polovic, a to také jen
úředníci v štýrském Hradci, a nikoli ministerstvo. To dalo mu dávno písemně, že
slouží přes 25 let, poněvadž přestoupil od vojenského stavu bezprostředně ku
kamerálu, a ti oslové v Štyrsku nepočítali mu 8 let vojenských. Musel tedy
skrze to psát do Vídně. Zůstat v službě nechtěl a nemohl, leč by ho byli dali
do Vídně, kde by samo ministerstvo o něm přesvědčiti se mohlo. Všude jinde ho
měli za trestance a ty páni presidenti mysleli, že s ním mohou strkati, kam
chtí; myslel si tedy, aby ho bozkali pěkně v řiť, a odešel. Měl služby
- Ono by to bylo všecko hezky a já bych to byla také ráda udělala, kdyby to jen šlo. A vždyť nejsou ztraceny; já je přeložila, a rukopisy pošlu zase Reuszovcům zpátky, a tedy když by to jednou mohlo být, aby se u vás vydaly, dobře, ale do té doby mužem je číst takto, a kdyby se měly ztratit, přece byla by menší škoda, když budou v češtině alespoň vydané, než aby ani nebyly vydané. A proto bych ráda bývala, kdyby mně byl každý ze svého okolí alespoň dvě tři rozprávky poslal, to není tak mnoho, a všude najde se někdo, který umí rozprávať a kdo by je uměl napsať, tak jak se rozpráví, beze všech preludií. - Psala jsem také p. Tomašíkovi, školnímu radovi, do Košic, stranu jeho románu Obchodníci, radila jsem mu, aby ho po druhé vydal, protože vyšel jen první svazek. Tedy mi odepsal, že mi pošle rukopis a abych se tedy postarala o nakladatele, což ráda udělám. Píše mi také, že hodlá psáti romány Matěj z Trenčína, Ctibor z Cimburka a Jiskra z Brandejsa. Jestli tomu tak, tedy by o jednoho spisovatele slovenského bylo více, a věřte, co se beletristiky týká, že byste se ním všude chlubiti mohli. Jeho Obchodníci velmi Havlíček nebožtík pochválil.
- Také jsem Loučkovi psala do Pily, aby udělal mi seznam svých [knih], rádi by tu koupili staré některé knihy, ale také nedostávám odpovědi, a tak to máte, lenoši ti Slováci, a kdyby nebyli tak dobří hoši, už bych se na ně rozhněvala. A co Vy robíte a co Petronka a staruška Vaše? - Zdrávi jste? - A či jste svobodný? - Eh až se oženíte a k tomu budete muset ještě tolik jezdit na koni, eh to věr z Vaší r.... nič nezůstane - — Ach věr stě něborák! — Pozdravujte aj pana farára balogského — dobrá to duše, musím se aj o ňom zmínit, jak dobré obsluhuje nemocných. Také na faře brezenské prosím moji úctu; či nemá Luisa volačo malého? - A co robí Chalupkovic v Lehotě? Ráda bysom mu poslala výkres, kde by měl na Hrádku kopat, - ale aj bysom ráda, co by má on dříve psal, vždyť ani nevím, jestli by rád, abych mu psala? - Do Musejníka ty balady také neposílá, a já to slíbila; — ani ten slovníček, vždyť bych já mu rukopis hned zase odeslala. - Vidíte, oni má přeci nemají tak rádi jako já je; ale Vy, Gustiku, jste hodný! -Kdybych měla hezkou a bohatou dceru, věru bych Vám ji hned dala; - ale ta moje Dora není velmi pěkná, má jen to, co umí, a k tomu dobré srdce! - A věru je ten svět taký nyní, že je lepší být svobodným. Je zde krásných děvčat i bohatých, i vzdělaných, a přece málo takových, s kterými by muži šťastní a spokojení býti mohli! - To nynější vychování děvčat nestojí za čerta! -
Za vysvětlení slov, co jsem od Vás dostala, děkuju a přiložené máte těch komisí zase rejstřík, ale že se toho nelekejte, a jen když budete mít v čas, to napište, vždyť já to nemusím hned míti. - Pan špatný těší se zase na některé myslivecké lži - ten Dialogus II by se tam dobré hodil, ale je škoda, je tam dlouhý. - Dát ho tam i s komodorem -věru by měli z toho myslivci naši radost! — Pozdravujte aj Ferjenčíka. A či by on nevěděl napsati voláku rozprávku? -Že ho nechám prosit.
Já doufám, že kniha pozdě nepřijde? Bude-li možno nechati mi to opsat, tedy Vás žádám o to, a ráda i zaplatím, ale nemůže-li to být, nuž to musí zůstat tak. - Co dělá Tibelyi? - A co dělá Vaše umění malířské - - co jste robil? -
Polibte mi Petronku aj mamušku! Od muže mám vyřídit pozdrav. Já též Vás srdečně pozdravuju a zůstávám
vždy Vaše upřimná přítelkyně
Božena
V Praze 19/10 57
[Příloha:]
1. Je fludre a fládor jedno? fládrovo dřevo; je to jasaň? -Čo je Griecpal? Rištanga? Zokle? Želban šplojsať. Zingholc? - Luon? Cuok? Mläky, žumpy, traseniska? -
2. Prosím, kterak je to o těch Medvedách, otec Medved, syn Medved a pak medved (zvíře). Já to sice vím, ale Vy jste to povídal jako hádku nějakou, a to jsem nepamatovala dobře? - Dobře bych to mohla použít u popisu handělčanů. -
3. Pak napište asi dvě krátké jen zjevy z Vašeho lékařského života, co by ukazovaly ráz lidu. Ku př. jak jste mi povídal, že se Vám jednou handělčan opřel a nechtěl Vás poslechnouti, - až jste si naň zahřměl! - Potom jak jste mi také povídal, jak nemají žádný respekt před malými lidmi, a uváděl jste mi za příklad, že Vašeho předchůdce, který nebyl velký, poslouchat nechtěli. - Nyní nevím ale, zdali jsem se neomýlila v něčem, protož buďte tak laskav a opravte mne. —
4. V krátkosti opět mi povězte, na jaké nemoce handělci nejvíc trpí, ženy i muži, a jaké mají líky jejich domácí, když nechtí zavolati Vás. - Že se napíjou děchtě proti choleře, to vím! –
Naše adresa od I/II - je jiná, Fleischhauergasse. Nr 1360/II,
3. Stock. Ten týden se budem stěhovat. –
234. Matiju Majarovi — 21. října 1857
Vašnosti!
Nemohu opomenouti, abych sama nepsala a za pripovědke se nepoděkovala. - Učinil jste mi s nimi velikú radost. Přeložila jsem je již do pedagogického časopisu škola a život. - Ani my Češi, ani pokud vím Moravané a Slováci nemáme podobných pripovědek, jako jsú ty, co jste mně poslali. Jak podivný a jak krásný, ušlechtilý je tu pojem přírody!
Tu o jahodách (smokvice) a o hromu jsem poněkud
rozvedla, aby pro děti tklivější se stala. Slepirič stál mne dlouhého rozmyslu.
- V rukopisu stojí: - ,,Ko slepirič strupene kače vidi, se tudi on mocno
razgerne a řece: Jaz budem pa takohud, da budem skočil skoz i skoz člověka!“
-Skočiti (springen) máme i my v řeči, ale to by nebyl pravý smysl býval.
Přeložila jsem to tedy následovně: „Když slepejš jedovaté hady spatřil, nadul
se mocně řka: Já budu nyní tak zlým, že projedu člověka skrz a skrz,“ -
(projela ho dyka /Dolch/, jehla projela mu prst, - bolest ho projela atd.).
Nevím ale přece, jestli jsem smysl dobře trefila; račte sám rozsouditi? Je také
u nás známa, ale jinak se povídá. - Proč ptáčkové jen do křesu pějou je velmi
hlubokomyslná a líbí se mně nejvíce. Také ty hry jsou pěkné a podobnou jako
,,Železen most“ máme též, jenže se trochu jinak hraje. Přeložila jsem také ze
Bčely „Kačia králica“ a z Novic ,,O fašenku in Vuzemu“ též do školy a života. -
Jestli si, Vašnosti, časopis ten nedržíte, pošlu, až vyjde, alespoň zábavnou
část. Ráda bych přeložila více pripovědek, co jsem ve Včele četla, ale chybí
mně slovník, mám jen Můrko od r.
Já nyní pracuji na pohádkách slovenských, z nichž některá vzláštní ráz má a na velkou starobylost okazuje. Až vyjde první svazek, budu tak smělá Vašnosti ho poslati. -
Pravidla od Vašnosti sepsaná, jichž můj muž dva exempláry mi přinesl, nechala jsem jeden sobě, jeden dala jsem panu profesoru Hattalovi, který si jich míti přál. - Vydal nyní , ,Slovo o p[o]lku Igorově“ s původním textem a překlad s vysvětlivkami; je to práce velmi důkladná. Řekl mi, že pošle též několik exemplárů Vašnosti. Jsou v Pravilách prirečia, poslovice a izreky jen slovenské! - Či jste jich překládali také z jiného slovanského nárečia? - Měli byste, Vašnosti, nějakou mluvnici sestaviti pro školy, zvláště menší, a čítanky sestaviti? - Školy je nyní hlavní věc, na ty se jedině zřetel obrací, mládež naše aby jiná byla, - v ní spočívá všecka naše naděje. Těším se velmi, až obohatíte, Vašnosti, literaturu slovanskou se sbírkou národních písní, pověstí, obyčejů a zvyků zilského kraje; vzláště na slavnost křesu se těším. U nás se ten večer též slavně slavíval, mnoho pověr při něm bylo a pálily se ohně, nyní se to dílem zapovídá a dílem zapomíná; jen v horách ještě tu a tam se slaví (Jan, pálení Jana). Na Slovensku ale zhusta ještě se slaví, mají i zvláštní zpěvy při tom. Chci také vydati malou sbírku dětských pohádek, hry a malé pí sně-ráda bych, aby alespoň z několika slovanských nářečí pozůstávaly; prosím, jestli, Vašnosti, ještě některou pripovědku neb hru neb píseň máte, abyste na mne pro tuto sbírku pamatovali. My Slované bychom se měli více poznávati, málo je mezi námi pravé vzájemné lásky; kdybychom se lépe znali, snad bychom se více milovali. Kde láska, tam Bůh, a když Bůh s námi, kdo proti nám! - To je i moje nejvroucnější přání, bychom byli všickni jedno, ale nedočkám se toho, to mne však neodstraší alespoň dle mé slabé síly k tomu napomáhati. -
Již ale musím list ukončiti; nevím, zdali písmo to přečtete. Já se málo v cyrilice cvičila, mimo když se učím trochu v srbštině neb ruštině. Abyste písmu mému lépe porozuměl, vzala jsem k ruce Vaši azbuku - ale vidím, že z toho povstala hodná směsice. Přála bych, abychom každý azbuku znali, co se mne týče, já, jestli to jen přečtete, vždy chci tak psát a doufám, že čím dále, tím lépe to půjde. -
S upřímným přátelským pozdravem poroučím se do Vaší přízně a zůstávám
Vaše přítelkyně
Božena
Nech nás všech Bůh živí!
V zlatné Praze 21/10 57
235. Karlu Aloisu Vinařickému — 23. listopadu 1857
Vašnosti!
Nebylo by divu, kdyby mne Vašnost co nezdvořačku, né-li co nevděčnici jste považovali, an tak dlouho opomíjím díky za dvojnásobný dar Vašnosti vzdáti. -
Příčina, která mne od toho zdržovala, byla pověst zde roztroušená, že, Vašnosti, hodláte Prahu navštiviti. - Velmi bylo by mne těšilo Vašnosti osobně poklonu svoji složiti a ústně se poděkovati, i s mojím synem. - Než teprv ty dni mně řečeno, že to byla lichá jen pověst o Vašnostinu příjezdu. Prosím tedy, neračtež ve zlé vykládati moje dlouhé pomlčení a račtež býti ubezpečen, že se nedostalo dobrodiní Vašnostino do rukou nehodných. Vroucně děkuju za prokázané mi dobrodiní a vždy budu s vděčným citem vzpomínati si na Vašnostinu ušlechtilou a dobrotivou mysl. -
Žehnejž Bůh mocnému duchu Vašemu, na dlouhá ještě léta, to přeje se mnou každý upřimný národomil! Líbám Vašnostinu ruku za články, jichž rázný hlas duše naše posilnil, ač snad mnohým nelibě zněl! -
Račtež přiložené laskavě přijmouti poděkování mého synka. - Nyní zdá se, že mu lépe s jeho neduhem; nekašle a nenaříká si na píchání, též má zdravější barvu. Na venku byl jen týden a pozdě již, ale já on pečuji, seč jsem. - Dle rady lékaře neposílám jej do školy, ale aby se příliš neza-nedbal, chodí do přednášek průmyslové školy české a do kreslení na reálce. Páni učitelové na naší české reálce jsou hodní muži, oni mu poskytnou, kde jen mohou, poučení; také z ohledu toho, že byl jeden z nejlepších žáků a vždy se mravně choval, začež Bohu díky! Mimo to posílám ho do německé průmyslné školy do modelování, dvakrát za týhoden. Má vůbec k takovým věcím a ku kreslení vlohy, a myslím, že byť i tomu se nevěnoval, nepřijde nazmar, čemu se člověk naučí. - Přání moje bylo, kvůli zdraví jeho, aby k hospodářství šel, ale ty rolnické školy mnoho stojí; nechť tedy jiné zaměstnání volí, až dá-li mu Bůh sílu a zdraví. -
Též od mého muže slušnou mám vyříditi Vašnosti úctu. Nemoha se dočkati v Korutansku slíbené vyšší služby, zadal o pensí a přišel zpět do Prahy, aby si tu našel k pensí nějakou službu privátní. Dobrotivostí p. dr. Friče, který mého muže mnohá léta již zná, dostal se záhy do cukrovny ve Zdicích, kdežto má dostati 400 fr. Pensí za 33letou službu měla by obnášeti 350 fr., nevíme však ještě, jak se to rozsoudí. -“Člověk míní, a páni mění!“ - Je to ovšem nejistá naděje, než doufám v Boha, že nám přece jednou již trochu ulehčeno bude; byla to škola velmi trpkého utrpení, kterou jsme prošli ta poslední léta. Ale co Bůh dělá, vše k dobrému dělá; zdá se někdy trápení člověku nesnesitelným, až reptá, ale přetrpě to, shledá, že v bolestech těch zárodek ležel neocenitelných radostí! - -
Přejíc Vašnosti stálého zdraví, poroučím se laskavé přízni Vaší, zůstávajíc s uctivou poklonou Vašnostina
oddaná ctítelkyně
Božena Němcová
V Praze 25/11 57
236. Josefu Němcovi — 5. prosince 1857
5/12 57
Milý muži!
Posílám Ti přiložené malou výslužku od svátku. Myslila
jsem, že snad přece milé Ti to přijde, třeba jsi měl dobrou stravu. Ten rum
koupila jsem od Fingerhuta, ale on nebyl tam, a tak dali Jaroušovi za 15 kr.
tenhle, kdežto já dobrý chtěla a zadarmo. Ale on Ferda vaří bavorské a není
celé dni doma, sice by mně byl lepší dal; nemohli jsme ho k čaji potřebovat. Na
štěstí měla jsem ještě půl láhve, co jsem od Friče jednou dostala. Ten byl
dobrý. Co s tímhle? Posílám Ti ho, snad samotný, někdy zrána lok, bude k pití.
šlenkrtka poslala mi zajíce, Mencl přinesl mi čaj a poslal pro bok k
Primasovům, dostala jsem také suchary na talíř, a co nejhlavnějšího, ten cukr
od Tebe. Ale nebyla bych přece mohla buchty upéct, kdyby mně nebyl přinesl od
někoho k svátku
Jarouš mi udělal obraz, a sice hlavu mladého vojína v oděvu wallensteinských bojovníků. Je to velmi krásná hlava, vodovými barvami (akvarel) dělaná, a já se divila, kde to ten kluk tak hned pochopil. Mužák, jak jsem Ti psala, vzal ho do školních hodin na kreslení, a sice s II. třídou chodí. Dal mu několik vzorů, ale on vybíral nejtěžší a tak je vyvedl, že se Mužák divil, to prý je Hynek. Řekl mu tedy, že by mohl býti kreslířem, nabídl se mu, že mu ukáže malování akvarel, krajiny, hlavy a j. a j. a že ho naučí barvy míchat, a také ho začal již tomu učit. Jarouš ale, sotva mu to ukázal, už si vybral tu hlavu za vzor, a než se Mužák nadál, měl to hotové i barvami. Ani prý si ho nevšiml a jen mu potom na stínu něco vystavil; teď dělá krajinu. Dr. Staněk také chválil ten obrázek, a i Mencl, kterému se máloco líbí. Nyní ho vzal Mužák i do měřictví školního a dal mu k ruce jednoho chlapce, který mu má povědět předešlé přednášky. Domlouvá mu, aby se toho chopil. On je učí také takové vzory dělat, co paní k vyšívání potřebuje, což se ciframi vypočítává a znamená, a pak vzory na látky kartounu a r. Je prý to dle francouzského způsobu, kde jsou pro to velké etablissement. Povídal mu, že by mohl být pak ve fabrice někde kreslířem, a když by se jen trochu naučil, že i zde by si tam mnoho vydělal. Až by se trochu prý vyučil, že by se mohl u malíře Herolda docvíčit a pak že by mohl být v některé fabrice na porculán, kde se dobře platí. Když by i v modelování se znal, že by mu tím lépe prospělo. Já tomu tak dobře nerozumím, ale myslím, když je příležitost naučiti se tomu, aby jí použil, to nebude nikdy nazmar, a schopnost k tomu má velikou. V modelování též prospívá; poslední model, rozen, má lejt do sádry, řekl mu profesor a akademik jeden, který tam dlouho už dělá; dává mu za něj 15 kr.; Jarouš ale ne, ani za 30 kr. že ho nedá, že si ho raději uleje a nechá v ústavu. Pozdravuje Tě a líbá, i pana Bekla, a máte to brzo poslat, aby prý měl čas si to okreslit. Beklův bratr, co je zde, dělá překrásné fotografie; stojí prý si dobře, a zůstává v domě co Lambl. -Lamblovi je zase trochu lépe, také Čejkovi. Slovenské pověsti - vyšel první svazeček. Mám nyní co posílat. Ani nevím, co se o tom mimo Pražských novin [píše]. To je pravda, hloupě to udělali dost. Ten obrázek ho mnoho stál v Lipsku, a nyní ho [dává] na obálku a na tolik svazečků. Kdyby ho byl dal jen k prvnímu, ale dovnitř, byl by na bílém papíře krásněji vyhlížel a nebyl by ho tolik stál. Že jsou svazečky nedokončené, je též pro naše obecenstvo nemilé, to je ale jeho vina; já jsem mu také řekla, že neměl vyjednávat skrze druhou, třetí ruku, ale přímo se mnou, že by to lépe bylo bývalo. Má prý odbyt na ně. Ještě něco o Menclovi. - Byl u něho předešlý týden žandarm a vyptával se ho, jak je starý, jak jeho žena, jak se jmenuje a p. Když se ho ptal, proč to, vymluvil se, že prý skrze konskripci, a marné tlachy bez podstaty. Ale hlásil prý se u okres, úřadu, kde Mencl bydlí, jiného prý tam ale nevědí, co tím chtěl. Za dva za tři dni přišel k němu jeden od polic. úřadu (dle zevnějšku mu známý) a velmi tajemně a ve vší důvěře se ho vyptával, neví-li nic o tom, že má být v Karlině kdesi ukryta zbraň, a že to v nynějších [dobách] je daremné, a kdo to má, že by to měl raději uklidit atd. Mencl nevěděl, co si o tom má pomyslit, drží-li ho za udavače, či ho chce chytit v něčem, či co. To se rozumí, že mu nemohl ani čeho pověděti, co se beztoho jen v nějaké policajtské kotrbě vylíhlo. Je to [banda]. Já myslím skoro, abys na tu slavnost nejezdil, Mencl by to ovšem rád viděl, povídal, že to sotva jaké spojení s tím má, neboť ten článek v Pražských novinách že pochází vlastně od samého úřadu hořovického. Ale čert jim věř, že tam nikdo nebude pozor dávat; třebas hned jen kostelní slavnost to byla, oni přece ve všem něco hledají. Kdyby Tě tam viděli a jestli se jim Mencl zdá podezřelý a vědí, že jste známí, kdoví jestli nebudou myslet, že tam chcete nějakou propagandu zřídit; snad jich tam bude víc a dovíš se o tom také tolik, abys o tom psát mohl a nemusel se tam blýskat. Mohl bys potom Menclovi se omluvit.
V neděli byl „Svatopluk a Rostislav“ od Friče. Kdo tomu dobře rozumí, povídá, že jsou v tom jednotlivé scény hezké, ale celek je nepodařen, že není v tom žádná souvislost, že je to velmi rozvláčné a zběžné studium. Někteří to chválí. Byl dvakrát vyvolán. No, já jemu i starému tu radost přeju, přece lépe, než aby se to nebylo stalo. - Psaní nepřišlo žádné, ani z Korutan. Mencl, Šlenkrtka, Šumavský, dr. Čejka a Lambl též pozdravujou Tě. Co se zdraví mého týče, myslím, že to bude od nastuzení, neboť to cítím v celém těle. Měla jsem také křeče zase; divím se, že nevyhlížím špatněji. - Dnes tu byla ševcová; ona ty boty nemůže přece dělat bez míry. Máš si nechat vzít od nějakého ševce tam míru; můžeš říct, že máš tu u jednoho peníze a že si musíš nechat něco udělat. Dobře přes nárt a také jak vysoko chceš lýtko a jak v objemu. Potom Ti je hned udělá. Babičku Ti pošlu na druhou cestu; byla špatná cesta, nechtělo se nám na Malou Stranu. Líbáme Tě všichni. Bud zdráv.
Tvá
B
Posílám Ti tři povlaky na polštáře, aby se košík vyplnil, a budeš je dost záhy potřebovat.
237. Václavu Čeňku Bendlovi — 7. prosince 1857
7/12 57
Mrzelo mne to sice hodně, že jste nás, Václave, nenavštivil a že jsem Vám nemohla ani čaj udělat, ale odpustila jsem Vám to dávno. - Myslila jsem si, že jste našel milejší společnost a pohoštění, a přála Vám to. Že jste u nás třikrát marně byl, je mi divno, neboť já věru málokdy vyjdu z domů. - Ten lístek ve dveřích našla Manka, ale ona myslila, že to někdo „špásem“ udělal, a schovala si ho, až jí jednou napadlo ukázat ho. - S Jaroušem jsem si to věru ani nerozmyslila; já se tehdáž leckde ohlížela, ale chudák nebyl jen as 14 dní venku u jednoho sedláka, všude mi zmehlo. To víte, ,,na ubohého Makara všude kape“. - Ale chválabohu, já ho hleděla, co jsem mohla, a tak mu alespoň není hůř. - Studenou vodou se posud ráno i večer myje, což je vlastně nejlepší medicína. - Do reálky nechodí, ale do průmyslové školy české do kreslení, lučby, strojnictví a j., pak do modelování k prof. Poppeovi, k Sv. Havlu, všecko zadarmo. Mužák ho vzal mimo to do školních hodin kreslicích a do měřictví. Velmi hezky kreslí, začíná také vodovými barvami malovat a v modelování ho profesor chválí. Nevím ještě, co z něho bude, a prozatím nechávám mu vůli; ať se učí, co chce. - Vymaloval mi k svátku velmi hezký obraz. - Dory chodí pilné do frančiny a dělá prý pokroky, ale stydí se mluvit; již umí hodně vařit a hraje si na moudrou. Karel mi k svátku psal, po dlouhém čase. Přiznává se, že byl nedbalý, že ale na mámu nezapomínal -. Poslal mi k svátku Georgs Frauenbilder - a od Dorinky dostala jsem síťovanou šálu kolem hrdla a od muže kus cukru, abych si ten mizerný život osladila. On je kontrolorem ve fabrice na cukr, ve Zdicích, za Berounem. Posud ale nedostal plat, má jen byt, teplo, světlo a stravu na kredit. Cukr se posílá jen ustavičně do Prahy, ale peníze přijdou teprv o nový rok domů. - Pensí ještě také nemá; chtěli ho v Štýrském Hradci ošulit, a tudy musel bezprostředně k ministerstvu, odkudž odpověd posud nepřišla. - Jsme tedy ustavičně ještě na holičkách; - já již šedivím starostí, milý Václave! - Také nejsem zdráva, nevím sama, co mi vlastně chybí; je toho mnoho. O stěhování jsem musela ke všemu ještě hodně nastydnout, neboť od té doby zkusím mnoho bolením hlavy a křečmi. - Na štěstí máme světlý, teplý byt, i jinak pěknější, až na to, že jsme v třetím poschodí. Vyhlídku máme na půl Prahy, slunce od rána do večera. Domácí paní je ta samá, co byl Výšin u nich vychovatelem, ,,Frau von Bundschuh“! - Bože, kterak poetické jméno to je! - Nyní o jiném. - Přiložené vidíte nejnovější plod mého péra; obrázek ten stojí mnoho, a není to na něm vidět. Mánes ho ovšem pěkně vyvedl, ale v Drážďanech ho zfackovali, až všem huby otekly. - A nebylo by to tak dopadlo, kdyby mne byli poslechli; já chtěla pěknou rytinu z toho a dát ji jen k prvnímu [svazečku] co titulní obrázek; bylo by to pěknější a nestálo ani tolik. Jinak je to skupení velmi podařené. Vytištěno je již 10 archů, a budou tudy moci rychle vycházet. - Já nebyla věru k jiné práci, a ráda jsem, že se to s tím Šálkem nahodilo. - Napsala jsem také dlouhý článek pro Památky archeologické - a právě mám v práci malou povídku pro Posla - a článek pro Živu: „Drevorubári v pralesích gemerských“. Mimo to jsem zase mnoho drobností napsala pro Školu a život - že jich ještě na kolik čísel pro budoucí rok míti bude. - K Ženě z lidu nemám doposud pravou chuť, dílem jsem mrzutá, že té naší bídě žádného konce není, dílem mně ta bolest hlavy vadí. Jak hodinu, dvě píšu, začne mi v hlavě hučet jako ve mlýně a potom jsem, všecka pitomá. - Ale nechali chyb ještě v revizí, že se podivíte; dvě korektury mi posílali a revizí jsem nemohla dostat, až pak mi poslali tři archy najednou. Slovenčinu mi jednou vždy Hattala koregoval, ale nechali také řádně chyb, navzdor tomu, že je pokaždé vyklel. Já mám nyní tolik co dělat, že nemohu ani k čtení se dostat, až se mi věru stýská; po delší čas byla jedinou lektýrou mojí – Palackého Historie, a to se člověk zmlsá, že se nechce číst nic jiného, třebas to i od Rittersberka bylo. - Známostí nových nemám, jen že u Palackých často zvána bývám, kamž i ráda jdu, tam člověk přece vždy něco moudrého slyší. - Josef Frič je zase ženat, to asi víte? - Nu, Anna Kavalírova je ovšem lepší partie - a jsou prý také oba nadmíru blažení. Já ji neviděla asi šest let, nebo osm, jak se dostali hoši do Komárna, a to mi zůstala v mysli bujná, čerstvé tváře -ale po svatbě když jsem ji viděla u Fričů, jsem se podivila -ona má prošedivělé vlasy - a je hodně stará. - No to nic neškodí, jen když jim poesie zůstane. Ullmannová je posud u nich, nevím, jak dlouho to bude dělat dobrotu.- Předešlou neděli se dával Svatopluk, byl dvakrát vyvolán. Někteří to chválí, ale někteří haní. Nesouvislost, rozvláčnost a povrchnost mu vytýkají, já to neviděla. Bude vydávat od Nového roku časopis Svět a domov - Školu i Život máme -ještě nějakou „Smrt“. - Ale to až naposled. - Budete také psát do Světa? - Četl jste již od Sabiny román? Budou v Bibliotéce snad také Cikáni od Máchy? - Kdy Máchovy spisy vyjdou, posud nevím. S Koubkem je také komedie, nechce tisknout čtvrtý svazek, an prý nevyjednali jen tři. Bude to dlouho trvat. Čejka řekl, že konečně tak zle není, jen když je to nejlepší vytištěno, ve čtvrtém že je beztoho nepatrná drobotina a překlady. Vorlíček Vám nepíše? - Poslal mi na Barunku parte Jana Černýho. Stonal dlouho a umřel na krvotok plicní. Škoda ho. Vorlovi se poštěstilo. Když se konkurs vypsal, přišel se poradit se mnou, má-li žádat a u koho hledat protekcí. Já mu řekla, aby šel k Štulcovi, zeje přítel děkanů, že mu jeho rekomandace bude nejplatnější. Sama jsem mu dala list dr. Dlabačovi a Janu Černý-mu. Štulc ho examinýroval stranu děs römisch-christkatolischen, potom mu dal mravné naučení, list děkanovi a Vorel „spánembohem“ odejel do Nymburka. Tam byl ovšem všude vlídně přijat, dílem co katolík a mravný člověk, dílem co Čech a překladatel Koubka! - Byl zván k lékárníkovům, u měšťanosty, líbal paním ruce, poslouchal jejich klepy, poklony dělal na vše strany, glacé ani nesvlékl, navštívil Černohouze a vikáře a s veselou přijel do Prahy. Netrvalo to dlouho a poslal mi listek: „Jsem zvolen, vivat Nymburk!“ - A Hink také konkuroval! Ale „komu pánbůh, tomu všickni svatí“! - A o kom mám ještě psát; já ty hochy málo vidím. Štrauch snad patří do komptoáru redakce Pražských novin, a je pán? Gross zase sedává v budoáru pana Petříka! Pan Kolář je snad tím učitelem u Klamů ještě, dojíždí Kounicom, zkrátka „nur nóbl“, a proti Vaclíkovi a Še[bkovi] jsou Palmerston a Girardin hadr! - [- - -]d řekl, nechtěla jsem psát do Pou[tníka - - -] Posla je příjemný co do oso[by - - - se] mi líbí; je praktický, [- - - ]ý plnou bednu románů! Pan profesor Staněk je ženat, ale tuším, že přitom neztloustne. Riegrovic mají syna Bohuslava. Pan Mencl buší a dlabe a tloustne od čaje a piva. Paní Šlenkertka je stará, huba jí chválabohu nezamrzla, ale poctivá duše. Povídala nejednou o Vás. Mnoho řečí tu nadělala promocí knížete Taxise, ale ještě více jeho svatba. Bude-li šťasten s jeho miss Jenny Staendler - přeju mu to, jestli je ale opravdu koketa a jen z marnosti se ho držela, tedy lituju jeho a více matku. Patří mnoho lásky k tomu, když taková aristokratka dítěti vše tak dovolí a před světem ani to nezapírá. Ona jediná z celé aristokracie i rodiny byla na promocí i na svatbě. Ale co se tomu Rudolfovi jen líbilo! - Ona není prý vzdělaná, starší než on o mnoho, koketa, a k tomu ani krásná a má čtyry sestry na vdaní, mimo nejmladší všechny nehezké a chudé! - Jen zpívat prý umí! -Vystačí to? - On je pro všecko ztracen - přece to byla jen hloupost; možná že to sám záhy dost uzná. - Babičku překládá Ohéral do Erinnerungen, — čte mi vždy, když kus přeloží. No, ještě to projde. Kde napadne slovo neb sadu, že se to nedá přeložit, obejde to - ale vcelku to bude pěkný. Ilustrace k tomu dělá Quido Mánes, jsou pěkné, ale jak zase ty dřevotisky vypadnou, bůhví[. Chtějí také do přejdu moje poltré přidat, ale já se [malovat nedám, ti] by mne pokřtili! - A tedy k[oupejte se, koupej]te, mějte si krk hodně s[tudenou vodou, abyste nebyl] choulostiv, to je uni[versální lék proti všem] ne[mocem. Za přá]ní poníženě děkuju, to já vím, kdyby přání hned skutkem byly, - byl by z Vás geniální abbé, já držela bych salón - a chodil byste ke mně, na čaj a cigára, ze všech čajů a cigár nejčajocigárovatější! - Již jsem Vám toho napsala zrovna dost, a z toho vidíte, že se na Vás nehněvám, neboť na koho se mrzím, tomu píšu málo nebo nic. - Ale ještě něco. - Polda mi dávno nepsal — neposílají pořádně List a on je ustavičně po komisích. - Je zase něco na cestě, nějaká Olga - nebo Olgar -; - toť je hůř než anglická královna. Kdyby měli na ně Velkou Británii, no hols der Fuchs, třebas nasadili trochu ancikristů, - ale to je chyba lávky! - Noviny budou od Nového roku větší vycházet, dá-li pánbůh a policie a Winiker! — Apropos! Je Honda Jurenkoic ženat? — Ublížil mi dost ten Honzík, ale já bych mu přece přála, aby dostal hodnou ženu a šťasten byl. On je přece jen poctivá dobrá duše - a věru i velmi poetická, ale takové okamžení jsou u něho výroční svátky, ale ostatní dni je jako ježek, kde se ho dotkne, tam píchá. Kdybyste mu jednou psal, pozdravujte ho. - Manky je posud u mě. Chtěla jsem, aby si hledala lepší službu, a zůstat bez služky; našla si tedy na Malé Straně dobrou službu. V pátek šla předešlý měsíc, a třetí den zase přišla s pláčem, že se jí stýská a že nemůže bez nás být, že vypověděla. Co jsem měla s ní dělat. Přišla tedy čtvrtý den ráno zase zpátky, a zůstalo to při starém. -“Stoβe nie Liebe von dir, die Welt ist zu arm daran!“ - myslila jsem si —
Ano, ano, také jsem se přesvědčila o tom divu, že Pospíšil zase již první svazky pohádek nemá. Ostatně se nebojím, že se dočkám třetího vydání, leda by umřel.
A nyní sbohem! Budďe zdráv! Děti Vás pozdravují. -Pište brzy! –
Vaše upřimná
stará přítelkyně
Božena
V Praze 7/12 57
Velká Řeznická ulice
číslo 1360
238. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 11. prosince 1857
11/12 57
Velevážený pane a příteli milý!
Přiložené odesílám tři exempláry Slovenských pověstí. Dva račte odevzdat oněm mým dobrodincům neznámým a jeden přijmete Vy, příteli šlechetný! -
Nevím, jak budete s těmi pověstmi spokojen; mnoho je ovšem, co by se jim právem vytknouti dalo. Již ta tiskařská úprava; papír není dosti čistý ani tisk. Obrázek kreslil Josef Mánes, velmi čistě byl vyveden, v Drážďanech řezali ho do dřeva, též pěkně, ale zde ho při tisku hodně zamazali, jako obyčejně. Moje mínění bylo dáti slušnou obálku beze všech okras a obrázek ten jen k prvnímu svazečku dovnitř co titulní dáti. Ale Šálek nechtěl tomu rozuměti, a nyní sám to uznává, že by to bylo úhlednější a méně stálo jako takto. - Že jsou svazečky neukončené, není též namístě, a snad jen tím se to opraví, že to bude rychle po sobě vycházeti. Chyb tisku je také dost a omylů; já měla dvě korektury, ale revisí mi někdy dříve neposlali, až byly dva tři archy načisto již vytištěny a revisí nic platná. Tak se stalo, že zůstalo mnoho chyb. An byla v těch slovenských rukopisech kolikerá ortografie, prosila jsem profesora Hattalu, aby to přehlídl, což on ochotně udělal; ale na korektory poslal nejednou „sto paromů“ - Měla jsem to vůbec chodění a mluvení, než jsem našla nakladatele. Já mínila vydati je v čisté slovenčině, ale na to se nechtěl nikdo vzíti; čistě česky psány byly by ztratily všechen pak původní ráz. Hleděla jsem tedy vyhověti oběma stranám, ponechajíc alespoň všechny zvláštnosti v řeči a původní mluvu v dialogu. Račte mi říci, jak jste s nimi spokojen. —
Mně se zde mnozí smějí se slovakismem; nechť se smějí, myslím si, to mne neodstraší. - Není to zištnost ani přepjatost, ale upřímná láska vzájemná. - Já poznala Slováky a vím, že jsou hodní, abychom si jich všímali. Tam je pokladů neocenitelných, a nikdo si jich nevšímá; příčiny toho jsou mnohé, a nemohu zde mluviti o nich. Však i Vy račte dobře znáti poměry, jenž na ně neblaze působí. ,,Co nám je do nich, my jich nepotřebujem, oni nás ale!“ - mluví mnozí. Eh, jsou to hrdé myšlénky těch pánů, my potřebujem jeden druhého; dobře tedy, abychom se poznávali, jeden druhého laskavě podporovali a k vzájemnému cíli pracovali. - Takovouto vynášivostí urážíme jich sebecit a pracujem do rukou té straně, která beztoho obchází jako lev řvoucí, číhajíc, kde by nás pohltila; která by ráda propast viděla mezi námi nepřestupnou! -
Přiložené posílám ještě poznamenavky nářečí domažlického, které mně vždy ještě není dosti známé ve všech podrobnostech. Mám holku tamodtud, k níž otec dochází, a tu slýchám začasté cize mi výrazy. - V Pohorské vesnici provedla jsem to lépe než v Karle, ale přece ne úplně, což jsem schválně udělala; - však mnozí říkali, že i toho dosti. -
Vím, že podílu berete na našem osudu, musím tedy
dodati, že se nám o málo lépe vede. Ministerstvo slíbilo sice mužovi, když do
Korutan šel, že první místo se
Děkuju Vám ještě jednou srdečně za výpomoc, přišlo mi to jako boží seslání, v největší potřebě. Těším se z toho, že jste i s rodinou Vaší zdrávi. Povídal nám Josef Staňků, jak milé jsou Vaše děti. - Moji srdečnou úctu Vám i Vaší choti a pozdrav dítkám. S úctou
Vaše upřimná
Božena
Velká Řeznická ulice čís. 1360.
239. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 14. prosince 1857
Milý příteli!
Přiložené posílám dva exempláry „Slovenských pověstí“, jeden pro Vás, druhý pro p. Samka Chaloupku do Lehoty; mimo to přiložen obraz Prahy, který prosím abyste příjmul ode mě k milému upamatování. -Je to jeden z nejpěknějších pohledů na tu naši zlatnú Prahu (v které ale málo zlata!). Vlevo nahoře vidíte Hradčany, královský hrad, v pozadí věž svatovítskou. — Pod ním rozprostírá se Malá Strana dolů k Vltavě. Na Malé Straně pod Hradem viděti černý kostel sv. Mikuláše v slohu byzantinském. Malá Strana táhne se nahoru k lesnatému vrchu sv. Vavřince, jehož kostel na vršku stojí. Pod vrchem dole vidět Loretu, klášter, kde kapucíni jsou a onen známý poklad diamantový. — Vrch na pravé straně je Petřín, pod ním viděti skalnatý vršek, a to je starý Vyšehrad; nedaleko za ním Karlov, kde krásný kostel sv. Karla. - Od Vyšehradu dolů teče Vltava, dělíc Malou Stranu od Starého a Nového Města. Viděti dva mosty, Řetězový a slavný Kamenný, u něhož za branou, která na Staré Město vede, - socha stojí Karla IV. Hned za ní je klášter křížovníků a vedle něho universita, veliké to, nádherné stavení. Trochu více v pozadí celé skupení věží, od kostelů nazvice staroměstských. Nejvýše ční věže tejnské, v němž jsou krásné památky ze starších dob; nádherná to stavba gotická. Stranou Řetězového mostu je ostrov Žofínský a uprostřed rozkošný ostrov Střelecký atd. Na Malé Straně je viděti mnoho starožitných velkých domů, to jsou domy staročeských rodin šlechtických, Švarcenberků, Černínů a j. - V průčelí hradu je viděti okno široké velmi, s kamenným pilířem, starodávní, které se od ostatních patrně liší; to je ono okno, z něhož r. 1618 - 23/5 Matyáš hrabě Thurn a Vilém z Lobkovic (kalvinisté a národovci) vyhodili dolů do hradního přikopá pány Martinice, Slavatu a císařského sekretáře Fabriciusa, katolíci a chlapy jezuitský. - Byl to tehdejší dobu císařský kancelář. - (To je nejlepší a nejkratší proces!) Zde v té naší Praze věru každý kámen svou historii má, mnohdy velmi krvavou; ale krásná je Praha, to je pravda, dokonce zjara, když se vrchy okolo ní zelenají. - No, až přijdu k vám zase, pak Vám to lépe ukážu, kde co je, neboť myslím, že znáte Palackého Dějiny? Ale ještě lépe bylo by, kdybyste se přijel jednou sem podívati sám.
Nuž tedy přece jednou ty pověsti a pohádky vyšly, už to bylo k zlosti; a nyní ještě s nimi nemám radost. -Mánes tak krásně a čistě ten obrázek nakreslil a v Drážďanech řezali ho do dřeva, ale při tisku to zase tuze začernili a nečistě udělali; mají ústa jako opuchlá ty děvčata i šuhajci. - Já jsem chtěla zpočátku, aby se dala dělat ocelorytina a jen k prvnímu svazečku dala, obálka pak jen čistá, to ale nakladatel nechtěl, že by to přišlo příliš vysoko; a zatim ho to nyní též tolik, né-li více stojí. - Také to nedokončení mne mrzí, ale nemohu též za to, neboť to není spisovatelova starost; on myslí vydavatel, že si to lidé budou tím spíše kupovat, že budou muset vzíti druhý svazeček, když první vezmou. Chyb tisku mi mnoho nadělali v tiskárně, vždy opravovali slovenčinu jako češtinu; a přece jsem měla dvě korektury. Profesor Hattala byl tak ochoten a převzal korekturu slovenčiny; ten zná tiskaře prohánět, hned jim sto paromů do mateři pošle, ale i jemu udělají chyby. - Pište mi, jste-li spokojen s těmi pověstmi? Nešlo to ale jinak, bračeku, mělo-li to vyjíti! - Já pošlu ty dni Řeuszovcům rukopis zpátky, aby to měli, když by to chtěli někdy později v čisté slovenčině vydat. Kdyby mi jen někdo chtěl ještě rukopis poslat, chybí mi ještě na dva svazečky. Co nejdřív vyjde druhý svazeček, mají deset archů vytištěných, mohou tedy rychle pokračovat. Cekám s toužebností na Váš dopis, stranu toho překladu ještě z historie balogské; prof. Krejčímu jsem řekla, že dostane článek o handělcích, a on nyní ustavičně běhá, abych mu to již dala, a Purkyňovi, když ho mám potkat, vyhnu se na deset honů, ten by mně teprv vyhřešil. Běda spisovateli, jak slíbí něco redaktorovi a záhy mu to nedá, to sedí člověku neustále na hrdle jako zimnice. Ty mají nenasytný žaludek. Prosím Vás tedy pěkně, je-li přeloženo, oč jsem žádala, kdybyste mi to záhy odeslal nefrankované; dejte mi také vědět, mnoho-li povinna budu za ten překlad, já Vám to odešlu. Já si dělám mnohdy předhůzky, že Vás s tolikerými věcmi obtěžuju, kdežto jste beztoho dosti týrán svou prací, ale za jedno spoléhám na Vaši dobrotu a za druhé na upřimnost. Já vím, že byste mi to řekl, když bych Vás již byla omrzela. Přiložený rejstřík otázek prosím zodpovězte jen krátce a dle pohodlí. A co děláte u vás? Jsou matinka a Petronka zdrávy? - A co Vy, máte mnoho pacientů? Chudáku, zkusíte zase nyní, nastávají Vám rozkošné exkurse na Bacúch, do Balogu atd. -A či jste ještě šuhaj svobodný? - A co dělají známí? Chaloupkové? - Ferjenčík? - V Lehotě? - Eh věru ako by to všecko pomrelo, ani vidu ani chyru není o nich. Dejte tam svazeček těch pověstí; že je všickni srdečně pozdravuju, vyřiďte, a že začasté na ně vzpomínám. Pan Sámko slíbil článek do Musejníku, o té staré baladě, slíbil tam dát úsudek, a kde nic tu nic, nemá se k tomu. Snad je chorý na oči? - A Ferjenčík, či nezná žádnou rozprávku? -
Jenom hleďte, aby se ty pověsti také trochu po Slovensku odbíraly; slovenský almanach Konkordii musím si vypůjčit, mají ho zde též.
Vaše Polovačka v Živě se tak líbila, že v jiném českém časopise, Poslu z Prahy, ji chválili, „jak hezký a zajímavě psaný to článek“. - Purkyně se mne onehdy ptal: ,,No cožpak dělá váš Slovák, co umí ty medvědy střílet?“ (Myslel Vás totiž.) -
Co se našeho postavení [týče], je to posud s malou
změnou při starém. Pensí sice můj muž dostal, ale štejerská direkce upírala mu
léta, že slouží 25 let a ne
Profesor Krejčí přednáší mineralogii, ohledem na průmysl a hospodářství, přičemž jim i rozličné ty kovy, rudy i rostliny in nátura ukazuje. - Dr. Grégr zase v ústavu Purkyněho přednáší pro ty řemeslníky ,,o zvířatech a zvířecích látkách“ - zoologii, též ohledem na průmysl a hospodářství. V ústavu tom je nejlepší příležitost; tu jsou mikroskopy, tu krásné preparáty lidských i zvířecích těl, dílem z vosku, dílem v líhu složených, tu vycpaná zvířata, kostry a sbírka krásných obrazů i kněh. Co nejlepší, že se vše v české řeči přednáší. - Je to opravdu velmi důležitá škola pro naše řemeslnictvo. - Však to také Němcům dost v oči píchá a kněžstvu. Ti by rádi, aby přírodopis docela ze škol se vymýtil, že se prý z dětí stávají neznabohy! - Slyšela jsem, a to z jistých úst, že se ucházeli knězi u vlády o to, aby anatomické ústavy při nemocnicech zrušeny byly. - Jestli se takového cos povolí, pak bude klesat jedno za druhým, až všechna přírodověda se vymýtí. Ale já doufám, že se to nestane, tak se vláda přece blamírovat nebude, ačkoliv se člověk u nás všeho nadíti může. —
Ale již jsem Vám toho napsala až dost. Prosím Vás jen, pište mi záhy; však ani nevím, jestli jste tu knihu dobře dostali, nic jste mi nepsali! Je to již kolik týdnů! -
Uctivý pozdrav panu i paní Chaloupkové (v Březně), p. Ferjenčíkovi, a kdybyste se někdy shledal s respicientem Dvořákem od financů, řekněte, že ho pozdravujem. To je hodný chlap, poctivý, je Čech, ale ne z těch darebáků, študoval techniku, byl odveden k dělostřelcům a byl s sebou v Uhřích, kde zůstal. Po revolucí nemoha dále študovat, dal se k financům. Můj muž přijímal ho, tuším v Miškovci, potom šel za ním do Ďarmot; vůbec on mu pomohl k vrchnímu dohlížitelství, protože byl šikovný a hodný. Již je respicientem a je prý v Březně, jak mému muži psal. -
Přesídlili jsme se, měli jsme vlhký byt. Nyní bydlíme sice až v třetím poschodí, ale máme dva světlý, jasný pokojíky a teplé. Ale náhodou jsem ho dostala. Zde je taková nouze o byty, že bylo toto čtvrtletí v čas stěhování 200 lidí bez bytu! Mezi nimi řemeslníci a pořádní lidé, ne samá chudina. Najdete nyní v Praze byty o jedné světnici, že v ní 5-6 i 8 rodin bydlí, děti i staří, vše pohromadě. Je hrozná nouze o peníze, velké daně; nikdo nechce stavět, a k tomu ještě dovolilo se židům zůstávati v městě. Tuť se všecko to židovstvo vyhrnulo z jejich Žid. Města (Josefstadt) a přepláceli byty až o 100 fr. KM, jen aby se mohli dívat z oken na Roβmarkt - když drží vojáci parádu, a domácí páni nic nedbali na to, že jim židi zaneřádí byty, vypovídali nájemníkům dávným a brali židy napořád. Tak se strhl ten nedůstatek. Je to všude hůř a hůř. Polibte ručku Vaší starušce, Petronku i Vás líbám.
Vaše
Božena
[Příloha:]
Píšete v popisu handělčanů beňušských, že se najdou jich obřady, totiž krsty, pohraby, svatby,,,na Jana, na Jakuba slavnosti, vjanoc a velkonoc i svátky rusalné“ - že to v Kollárových Zpěvánkách; ale v Kolláru není mimo písní a některé hry nic bližšího o těch pověrách, a to, co je, není udáno odkud. Nevím tedy, co mohu handělčanům přičísti, abych nechybila. Nežádám, abyste mi snad vše popisoval aneb sbíral, ale jen mi tak zběžně udejte, mají-li některé zcela zvláštní slavnosti neb obyčeje, aneb-li stejné, jako jsou v Gemeru neb Zvoleni? - Slaví-li při pohřbu kar - dávají-li mrtvému do ruky peníz neb za hlavu chléb? - Slaví-li svatbu jako v Horní Lehotě? - Co na Jakuba atd. - Bylo by to k popisu tomu velmi důležité - zmíniti se alespoň zběžně o tom. Potom bych ráda věděla, kterak znamenají čas, an zajisté hodiny míti nebudou, nahoře v hoře. - Ovšem dle slunce, myslím si, ale jakou mají pro to terminologii? -
Zdali pak hvězdy jmenují též dle svého názvosloví?
Jaký mají barometr? Či oblaka, či hory, či co?
V Historii domus jsou poznamenány dva druhy brestu. Ulmus sativa, ulmus campestris. Poslední má Presl v Rostlinopisu, ale první ne. Je v tom jaký rozdíl, či jsou pro jediný druh obě specielní názvy? -
Salix helix (vrba zlatoličia) též Presl nemá. V Balogské knize poznamenaná salix caprea (vrba devča) jmenuje Presl dle Linné - vrba rokyta. V Balogské knize je vrba rokyta též, ale je latinským specielním jménem acuniata poznamenaná. - Dle toho byste tam měli dva zvláštní druhy vrb, vrbu devču a zlatoličiu. Je-li tomu tak a znáte-li je, pošlete nám jednou při příležitosti až zjara z každé prútík a květ, a máte-li dva druhy brestu, tedy z ulmus sativa též. Ne pro mě, ale pro botanickou sbírku musejní. -
Jaká to bylina lopačina?
Zdali jmenuje se i u vás cynoglossum, Hundszunge, češ. užanka, - somhla?
rudné cesty? (v rozprávkách přichází - „šli rudnými cestami“) -
Príslop, hora vraj v Oravě, ale i jinde že jsú príslopy, či jsú u vás? A co je to?
sokorce, vrchole hor; či to pravda? –
kuzeň (kovárna vraj)? -
opariska, bahna v zimě nezamrzající. Kde jsou takové u vás?
mraznica, na níž drevotári klatý dolů spouštějí, či to pravda? -
maša, jak by se to dalo nejlépe vysvětlit? - (veliký stroj na vodě?)
mosor, jaké je to dřevo? Robí se vraj z něho rozličné věci? -
Kiar. Tak se prý jmenuje vrch nad Jelšavou, kde se kope (Brauneisenstein) krevel. Rudu tu nazývá prý tamější lid kiarnica? - Já jsem o tom neslyšela tam ani zmínky. Snad to je Železník, ne? -
Königsnase, vrch blízko Kriváně v Tatrách; jak se jmenuje slovensky! -Je na straně, co jsou lázně Šmeks. Mám hezkou pověst o něm a nerada bych ho německým jménem zvala. -Kde jsú Šutrikovské hory? -
Jamežna, Povrazník jsou dvě hory nebo dědiny! Či dědiny i hory?
Goldwaschwerkshalden? U nás rejžoviska. - (Zlato se rejžovalo; das Gold wurde gewaschen.) Hromady písku nedaleko břehů, kde se zlato rýžovalo, nazývají u nás halně. - Jak u vás? -
oprátka? Kus lesa k vystínání prodaný; naozaj? –
240. Samu Chalupkovi — 14. prosince 1857
14/12 57. –
Velectěný pane!
Račte mile přijmouti pohádky tyto Vám známé; ráda bych je byla vydala zcela v slovenčině, ale nešlo to, a na radu profesora Hattaly psala jsem je konečně tak, jak jsou. Tiskaři udělali nám mnoho chyb v tisku; ačkoliv pan profesor Hattala, který mi slovenčinu koregoval, dost na ně hřešil. Mnohé slovo na jedné stránce dobře, na druhé špatně; mysleli totiž někdy, že to [může] jako v češtině býti, a libovolně si opravovali. Vůbec se staly mnohé chyby, neboť vydavatel Šálek byl dříve jen kněhkupec, a není zběhlý v tiskařských věcech, o čem jsem nevěděla, sice bych sama byla dohlížela. — Tím se stalo také, že jsou svazečky nedokončené, poněvadž jim na kolik archů rukopis dal, a neřekl, že budou malé svazečky. - Tedy tiskli napořád a potom se to již roztřídit nemohlo; - ale budou rychle vycházet. S obrazem též byla mýlka. Já chtěla ocelorytinu na bílém papíru jen k prvnímu svazku a dovnitř, a on mysle, že to bude mnohem více stát, dal dřevotisk a na obálku. Dřevotisk ten stál přes 100 fr. KM, nevypadl tak pěkně, jak by ocelorytina byla vypadla, a že ho nyní musí dát na každou obálku, bude ho to více stát. - Ku konci dám doslov a udám spisovatele slovenští jménem, i co mi dodalo pohnutku k překladu. - Rukopisy těch dvanácti pověstí poslala jsem Reuszovi zpátky, aby je měli, kdyby někdy v čisté slovenčině je vydati chtěli. - Po slovenských vydám srbské Vuka Karadžiče. Ráda bych měla ještě některé slovenské rozprávky, a nemohu nikde dostat; - jediná Pepa Szablakova mi dvě poslala. Prosím Vašnosti, jestli snad nějaké máte, kdybyste mi zapůjčil, já pošlu rukopis zase nazpět. ,,O Kovladu“ od Vašnosti je také ve sbírce, a o Víťazkovi, co mi stará Katkula povídala. -
Jak, Vašnosti, s tou baladou do Musejníka? - Aneb jiný některý článek z bohaté Vaší sbírky? - Já to již tehdáž redaktorovi oznámila a on mne často upomíná, doposud. -V literatuře naší vyšlo poslední čas několik zajímavých a vzácných díl. Nákladem Matice jmenovitě Dějiny Palackého, dílu IV. Částka I., Blahoslava Gramatika česká - ve Vídni vydaná dle originálu ze čtrnáctého století. Profesor Hattala vydal Slovo o p[o]lku Igorovu v překladu i s původním textem a vysvětlivkami. - To je krása, ty obrazy a ta řeč! Šumavský vydává slovník všeslovanský, na němž dlouhá léta již pracuje; vyšel druhý svazek. - Rukopis králodvorský vydává se s krásnými ilustracemi našeho znamenitého malíře Mánesa, ve třech recích, původní, německé a francouzské. - Veliká je také nyní otázka o to, zdali sv. Cyril psal kyrilici nebo glagolici? - Již o tom vyšla brožurka od profesora Hanuše a pan Šafarik též o tom píše. - Kdybyste si přáli míti některou z nadzmíněných kněh, prosím, račte mne považovati za svoji jednatelku zde; pošlu Vám to na p. dr. Zechentnera. - Mohla bych ještě mnoho zajímavého psát, nevím však, zdali bych i Vašnosti tím vděk přišla. Dala jsem do Památek archeologických některé popisy starožitností, co mi dr. Reusz poslal, a k tomu jsem napsala také o Hrádku hornolehotským. Není to ještě vytištěno. — Mluvila jsem také stranu toho s Krolmusem, který vlastně do praktičnosti náš nejprvnější starožitník. - On má oko v tom ohledu tak bystré, že jak na krajinu se podívá, pozná, kde jsou popelnice; o tom se již přesvědčili lidé, i Vocel sám i jiní. Když kam vyjede ven, tu se nejdřív ptá, jak se která studánka, který vrch a pole jmenuje a kde mátá. Pak si obhlídne krajinu a již jdou najisto; venkovští lidé mu také věří, ačkoliv se diví, jak on to může vědět. - Já mu ukazovala výkres, co mi poslal dr. Reusz o Hrádku, ale není dobrý. Jestli byste, Vašnosti, chtěl dáti si Hrádek vykresliti, ale pěkně znale a okolo něho aby byly všechny vrchy, pole, potoky a zvláštními jmény vyznačená od lidu místa poznamenaná, pak by Vám Krolmus navlas poznamenal na tom výkresu, kde máte kopat. Vezměte okolí Hrádku na půl neb 3/4 hodiny cesty v okruhu, kde vše poznamenejte. — On nemyslí, že nahoře kopat, ale dole. - Jestli, Vašnosti, libo, učiňte tak, pošlete, a já Vám to potom odešlu. Čtouce onehdy Památky jelšavské, z nichž jsem si cosi poznamenávala, našla jsem v připojených artikulech muraňských, v kapitole IV., „svěcení a zaklínání kdejakých, jakožto sól, oves, oheň, svíce hromničné, voda, víno, zelina lopačina“? —
Kapitola V. „V pátek velikonoční nechat žádný a nikde dřeveného špalku k podobenství člověčí tváře vyrytého neklade, ani ať se po žitech a oziminách na rolích netoulají, ani žádné obchody nech nezachovávají.“
IX. „Jestli něco farář proti některému sousedovi učinil, tedy nemá před právem městským anebo dědinským obžalován býti, než před ešprytom? Aniž se má právní znamení na faru a na školu dávati“ -
Jestli Vám toto vše vědomo, prosila bych velice, kdybyste si neobtěžovali mně to vysvětliti. Ještě i to slovo biršágem, myslím maďarské, a pak co znamená po turecku volati? -
Jak se daří se zdravím, zvláště oči? — A co paní Vaše robí! Nesčíslnikráte vzpomněla jsem již na její milou úslužnost a přívětivost. - A Katuška je u Vás? - A stará Vaše služkyňa, žije? A Katkula? - Dá-li mi Bůh zdraví, však se zase k Vám podívám někdy. Pozdravujte všecky mnohokráte. S nejsrdečnějším přáním, abyste byli zdrávi, zůstávám
Vaše upřimná
Božena
Bož. Němec. Fleischhauergasse, Nr. 1360/II, moje adresa, kdyby jí Vašnosti třeba bylo.
241. Martinu Hattalovi — koncem r. 1857(?)
I.
Vyšla hvězda na kraj něba,
zasvítila do pou světa,
něbola to hvězda jasná,
ale bola paní krásná.
Postretla se tam s anjely.
,,Čo stě smutní, neveselí?“ -
„My smě smutní, neveselí,
co smě Krista neviděli.
Neviděli, neviděli,
ak vo čtvrtok při večeři,
kód chlieb lámau
a nám dávau,
i svatů kru nám píť dávau.
„Tot chlieb jezte a kru pité
a na Krista pamatujte.“ -
Kod to Židé zaslyšeli,
Pána Krista ulapili.
Robili mu ťažké muke.
Přivedli ho kroz tri ruke,
svatů kru mu vycezali
a na kříž ho přibij ali.
„Neboj ty se, matka, ďábla škaredého,
a já tebe pošlém anděla svatého,
dvanást apoštoluov, já buděm třináctý,
budeš mezi námi
ako ten mesiačok
mezi hvězdičkami.“ -
Píseň tuto slyšela jsem od jedné ženy, rodičky z Dobšiny, v Gemeru, a doslova jsem ji opsala. - Nezdá se být celá?
Zdá se mi, že ji Kollár nemá ve sbírce. - Bude-li Vám s ní posloužíno, nevím, jinou nemohu nalézti.
II.
Následující píseň slyšela jsem od téže Gemerčanky.
Zpívala ji monotónním hlasem velmi zvolna - jako by ji odříkávala. -
Viem já jednu horičku velmi vysokú
a v tej horičce sú tam tri hrobe.
V jednom hrobe Panna Maria leží,
v druhom hrobe svatý Ján leží
a v treťom hrobe Kristus Pán leží.
Pred Pannou Mariů sviece horia,
pred svatým Jánom orkony hraj a,
pred Pánom Kristom růža vykvětá.
Z tej růžičky klášter vystavený
a z toho kláštera ftáček vyletuje. –
Nie je to ftáček, je to syn boží. –
Zcela tak zpíval mně ji i jeden Trenčan, jinde jsem ji neslyšela a Kollár ji také nemá. Podobnou ale našla jsem v Ruských národních písních Sacharova, díl I, str. 133-134. - Mezi obrjadnými je následující píseň maloruská:
A u pana Ivana, da na jego dvore,
stojalo dřevo tonke, vysoke,
tonke, vysoke - listom široké.
Iz togo dreva cerkovka rublena;
a v toj cerkovcě stojat tri prestoly:
na pervom prestolě - svjateje Rozdvo,
na drugom prestolě - svjatogo Vasilja,
na tretem prestolě - Ivan Krestiteľ.
Svjateje Rozdvo - nám radosť prineslo,
svjatyj Vasiľ - novyj god přines –
Ivan Krestiteľ - vodu perekrestiv. -
III.
Pojníky. Vyrabovali Turci r. 1678, jak to protokol městečka dosvědčuje. Tehda či jiný čas odnesli i jedno dítě. -Matka dítěte po letech nevědomo či volně či nevolně dostala se do služby důstojníka tureckého v Séčanech, jež Turci v držení měli, za chůvu. Kolísajíc nemluvně pána svého, které se velice na ztracené její dítě ponášelo, počala mu takto žalostně zpívati:
Hajaj, buvaj, mladuo Turča,
aždaj si ty moja vnouča.
Keď Pojníky rabovali,
moje dieťa s sebou vzali.
Albert, Albert, miluo dieťa,
či eště kdy uvidím ťa,
mal na čielci kalinuočku
a na buočku malinuočku.
Pán její, mladý Turek, slyše tu píseň, vzchytil se ze sedadla a ukázal jí nadzmíněné znaky. Jiné okolnosti dosvědčily, že to její oplakávaný syn. -
Mezi Ruskými národními písněmi od Sacharova v dílku 4, str. 398 až 401, v písních kolibelních se jedna zcela s touto slovenskou pověstí srovnává, s tím jedině rozdílem, že v ruské písni dcera matce unesena byla. -
Po goram, goram,
po vysokým,
po razdoľicam,
po širokým,
tut ogni gorjat
negasimije,
zly Tatarové
tut polon děljat.
Dostavalasja
tešča zjatju v plen;
on otvez jeje
k molodoj ženě.
„Ach i vot tebě,
moloda žena,
polonjanočka
s Rusi Russkaja!
Ty zastav' jeje
tri děla delať:
čto i pervoje,
to ditja kačať,
a drugoje-to
tonkij kužeľ priasť,
čto i tretije,
to cypljat pasti.“ –
„Ty baju, baju,
moje ditjatko!
Ty po batjuškě
zloj Tatarčenok,
ty po matušké
mil vnučenoček:
veď tvoja-to mať,
mně rodnaja doč';
semi lět ona
vo polon vzjata.
Na pravoj rukě
nět mizinčika.
Ty baju, baju,
moje ditjatko!“ –
Kak uslyšala
tut Tataročka,
ona kinulas',
ona brosilas'
na běly ruki,
k svojej matuškě:
„Ach, rodimaja
moja matuška!
Vybiraj sebe
konja lučšago:
my běžim s toboj
na svjatuju Rus',
na svjatuju Rus',
našu rodinu!“ –
IV.
Balada O krásné Katarině v Kollárových Písních a tatéž pověst ve sbírce pověstí od B. N. z Gemeru srovnává se s ruskou baladou ve sbírce Sacharově, díl pátý i str. 312-314 — v oddělení písní bylinních, pode jménem Roman, s tím jedině rozdílem, že v slovenské baladě otec dceru Turkům prodá, aby se z vězení vysvobodil, a v ruské bratr sestru. -
Na zeleným carinočku
pili Turki gorěločku,
pili, pili, podpivali
a Romana podmavljali:
„Oj Romane, Romanočku,
prodaj sestru Olenočku;
za koniki voronyi
i za sedla serebnyi,
za uzděla šovkovyi
i za stanli zolotyi,
za talery nesměrenny.“ -
Prijšov Roman do domočku,
skloniv na stol golovočku,
doslovně jako v slovenské.
daj gadaje si dumočku,
či prodati Olenočku. - - -
„Oj Olěno, sestro moja!
Pomoj dvory mostovyi,
zasteľ stoly kedrovyi,
pomoj miski serebnyi
i ložočky zolotyi.“ -
Vyšla ona na poddvor'e
i diviťsja v čisté pole:
„Oj Romane, Romanočku,
ščo to v pole za dýmové,
či to vorly kryl'jami sja b'jať,
či ovčari z turmy gonjať -?“ -
„Oj Oleno, sestro moja!
Ni to vorly kryl'jami sja b'jať,
ni ovčari z turmy gonjať:
les to Turki i Tatary,
a vsi tvoi suť bojary.“ —
Do světlice chutko vpala:
meč vchopila, šuju stjala. - -
„Oj Oleno, sestro moja!
Na ščo ty sja urodila,
na ščo sobě šuju stjala?“
„Lučše tutka pogibati
než s Tatar mi probuvati!“ -
V.
V Ruských národních pěsních od Sacharova v oddělení Pěsni udalya, str. 148-149, sv. 4, je píseň o děvici, jedoucí na loďce po řece Volze s bratrem esaulem, atamanem svým poljubcem a dobrými molodci.- Sen její podobá se snu device v písni Růže v Králodvorském rukopisu, -
„Po sredi lodki krásna děvica,
jesaulova rodnaja sestrica,
atamanova poljubovnica;
ona placet, kak reka l'jetsja,
v vozrydan'i slovo molvila:
„Ne choroš-to mně son prividělsja,
už kak by u menja, krasnoj děvicy,
na pravoj rukě, na mizinčekě,
raspajalsja moj zolot persten',
vykatilsja dorogoj kamen' -“ atd. -
VI.
V Ruských národních písních Sacharova, sv. I, str.
Za rěkoju, za bystroju, oj Kaljudka!
Lesa stojať dremučije,
vo těch lěsach ogni gorjať,
ogni gorjať velikije,
vokrug ognej skam'i stojať,
skam'i stojať dubovyja;
na těch skamjach dobry molodcy,
dobry molodcy, krásny děvicy
pojut pěsni kaljuduškě;
v sredině ich starik šidit,
on točit svoj bulatnoj nož;
vozlě jego kozel stojit.“ -
To je celá a poukazuje na nějakou slavnost. Srovnejte ji s těmi svrchu podotknutými pověstmi. –
242. Václavu Čeňku Bendlovi — 7. ledna a po 9. lednu 1858
7/1 58
Milý Václave!
Nevede se mi lépe než Vám, chřipkou jsem začala a to
trvá už kdovíjak dlouho a nechce mne to opustit. Nyní se mně dělá nežit v nose;
-jakkoli mám dost veliký nos, přece mi ho zalehl — a takové mám bolesti od toho
v celé hlavě, že ten neřád ani za to nestojí. I tvář a pysk mi opuchly. -
Neočekávejte tedy dlouhý list, dokud jsem tak mizerná, - je to věru k zlosti. -
Před svátky byla jsem ustavičně churavá, i když jsem Váš list obdržela; — šla
jsem ale přece stranu těch listků — myslila jsem to jest, že mi to Zillinger
udělá zatim, anť u něho všecko brávám. - Ale nešlo to, Zillinger je mrtev a
vdova jeho má v krámě jednoho, který sice vše vede, ale ten to nechtěl udělat.
Já ale neměla věru ani zlatku zbytečnou. - Chtěla jsem Vám to psát, ale vtom
přišla do toho Šumavského -nemoc a smrt. Tak jsme byli tím omámení, že jsem ani
nevzpomněla; to víte, Marketka a Josef nevěděli si rady, tak jsem tam leckdys
zaskočila a o Štědrý den předvečer šla jsem s pohřbem až k bráně. Zima bylo,
pršelo, a to jsem nastydla velmi. K večeři byla Markytka u nás a přijel také
muž. Mně ani už nechutnalo. Druhý den byl Ně... u Mencla a já u Palackých, ale
musela jsem hned po obědě domů, lehla jsem a ležela přes celé svátky, s
ošklivou chřipkou, která panuje v Praze epidemicky a tak, že lidé na ni mřou.
Bělák přišel, abych mu napsala nekrolog, a tak jsem se zase přece musela vybrat
z postele ven. Bude v Poslu; já jsem ho považovala v tom jen co člověka a
přítele — co spisovatele a pedagoga beztoho jiní ho vylíčí. - Při Poslu vyjde
také jeho podobizna, - jenže byl již mrtev, a tak snad nenajdete živý jeho
výraz. As 50 exemplárů dal Bělák udělat na krásném papíře, také mám jeden. -
Ztratili jsme mnoho ním, ať si mluví kdo chce co chce; - slovník, jestli
zůstane zdráv, Rank dodělá, ono je manuskriptu dost hotovo a to ostatní už ví,
vždyť s ním zároveň pracoval - - To je bůhví znamenitý hoch, ten Rank -jakých
on si vědomostí dobyl a tak pracně, a ta jeho pilnost je železná! - Při tom
všem psaní doma pracuje už půl léta u Erbena v archivu; a Erben si ho velmi
chválí. Má
___
Tak jsme měli špatné svátky, a smutné. - Do Lumíra jsem to poslala, a dnes ráno o té Soběslavi; on[i] jsou někdy chlapi v těch redakcích. Můj muž dal do Novin článek o okolí běláckém, velmi zajímavý, a oni neřádi to ještě nedali, za čtvrt léta, - a jindy dali hned každou zprávu, zač je žito a zač oves a jaké je povětří. - Co se týká humoristického časopisu, vím tolik o tom, že měl vycházet co příloha k beletristickému časopisu Svět a domov. - Redaktorové měli býti Sabina a Frič a Kober nakladatel (a snad i redaktor před světem). - Ale slyšela jsem, že se mělo zase něco o tom šustnout, nevím tedy; posud nevyšlo nic. - O tom táborském časopise jsem neslyšela a Posla od Otavy neviděla posud. - Básně Hálkovy mají být (čili je to jedna?) pěkné, alespoň se tak všeobecně mluví, zvláštní ráz, - já je teprv chci si zaopatřit. Také Neruda vydal básní svazek, které jsou též dobré. - Pan Pfleger s prvními ovšem propadl. - Vy byste si měl také vybrat nějakou látku k větší básni - třebas humoristické? - Vy máte tak krásný verš, máte fantasie dosti, máte hluboký cit a humor, znáte historii, znáte i život z dosti rozličných stran — tedy bych se o to pokusil? Frič s [jeho] „Rostislav a Svatopluk“ propadl [navzdor] tomu, že ho vyvolali. Co dělá [Puškin? Měl] byste ho vydat v jedné kn[ize celého, myslím,] že by nyní na to byl nejlepší čas. - S Máchovými spisy se to nechce nějak hýbat. -Povídá se také o vydání spisů Langerových. Svazek čtvrtý Koubka myslím už nevyjde, ale veliká škoda prý nebude, poněvadž to jsou samé překlady a ta Frédrova komedie. - Když ten Bellmann toho mnoho má. Pan Ohéral chodí ke mně s překladem Babičky a Mánes s ilustracemi. - Už je polovic hotovo, ale v samých Erinnerunkách se mnoho vynechá, protože by to bylo do kolika čísel, ale Bellmann ji vydá o sobě co knihu a ty ilustrace přidá. - Ale.Václave, nebude to přece jen česká Babička! - Mě to také dost mrzí, že jsem nemohla zase letos dáti tu „Ženu z lidu“, -ale proto ji dostanou; jakmile se mi trošku lip povede, pustím se do toho. - Já nemohu to žádnému říci, jaký já mám kříž, ale kdo by při mně žil, viděl by nejlépe; já nechci být hodná svého jména, jestli by který ze spisovatelů na mém místě více napsal, ba jen tolik. - Musím se ještě ustavičně nuzovat sama; s pensí to není ukončeno, co vlastně pro mě určeno, a muž také nemá ani tolik, co potřebuje; je zle o peníze, [mn]oho platu, a tak jsou úředníci fabričtí vždy posle[dní, který]m se pár zlatých dostane. Jinak by tam byl [spokojen. - Dor]lička umí už vařit perfekt, jen kdyby bylo [z čeho. - Jarouš cho]dí pilně do modelování a hezky kreslí, [něco z něho přece bu]de, ale matematik žádný. Paní Slen-[krtka je vždy stará, pan] Mencl tloustne! Všecko vesměs Vás [to pozdravuje. Karel také ps]al a je zdráv. Polda mi dávno nepsal a [já mu chc]i také co nejdřív psát. Podruhé víc.
Pozdravuje Vás srdečně
B
Jestli by Vám ten pán na ty listky dal, pak Vám mileráda hned je obstarám. - To víte, jak to u mn[e chodí.]
243. Karlu Němcovi — 23. ledna 1858
23/1 58!
Milý Karle!
Já se divím, že mi nic nepíšeš, kdežto jsem Ti přece
psala zároveň s Marii a Aidou; mně se všecko zdá, že Ty zase nebudeš psát až za
rok jako obyčejně. - Skrze ty věci píšu Marii, kterak to poslat máte, ale
pošlete to tedy jistě, ne abych měla potom u pana kmotra hanbu. - Milý Karle —
pan šumavský umřel! Už ho neuvidíš. — Na štědrý den měl zrovna pohřeb velmi
slavný, protože ho měl každý rád. Umřel na zapálení plic za tři dni. Pokašlával
a přitom se nešetřil a nedbal, až to přišlo náhle a bylo pozdě. -Malovali ho
mrtvého a redaktor Posla z Prahy vydal jeho obraz, já jsem psala jeho
životopis. - Je ho tuze — tuze škoda. Nyní bude Josef pracovat na Slovníku sám,
na tom chudáku nyní všecko leží. Karel je v technice. Jsou všecky zarmoucení.
Já tam byla poslední dni a po pohřbu vzala jsem Markytku k večeři; táta přijel
také domů, ale už pozdě. Já jsem při tom pohřbu nastydla a také se ulitovala, a
na sv. stepána jsem lehla a ležela jsem kolik dní. Táta musel zase zpátky za
tři dni. Potom mi bylo trochu lépe, a o Tři krále dostala jsem nežit dovnitř
nosu - s kterým jsem zkusila velikých bolestí a tři noci nespala, — a tak mi
ustavičně něco je. Jarouš také zase ležel a Dora má také silný kašel a chřipku,
co je teď nemoc snad po celém světě, - snad i u vás je? -Jestli bys ji dostal,
jen zůstaň dva tři dni ležet a hezky se vypoť, jak se to zanedbá, dostávají lidé
i zapálení plic. Jinak se nám vede vždy stejně špatně — pensí posud nemáme, co
nám patří, táta je sice v té fabrice, ale není tam mnoho peněz, a tak
nepřichází s nimi do žádného pořádku, kdyby se něco lepšího trefilo, raději by
šel jinam. Tak na mně vždy leží všecka tíže a starost, že někdy nevím, kde mi
hlava stojí. Pracuji do noci, abych jen vždy pár grošů dostala, a přece to
nikam nestačí. — Jarouš dostal od p. Vinařického zimní kabát; chodí pilně do
kreslení a velmi pěkně už maluje barvami. Je ale tuze slabý. - Těch slovenských
pohádek vyšel již 4. svazek - pak jedna novela v Poslu z Prahy - mimo jiné
větší menší články - a objednané práce mám, že nevím ani, kde mi hlava stojí.
Jak jste strávili svátky? - Na štědrý den pili jsme na Tvoje zdraví! Dostala
jsem pár zlatých honoráru, tak jsem z toho přece udělala večeři, koupila jsem
Doře štuclíky a rukavičky, když nemá štuc, a Jaroušovi penál, tři barvy po 8
kr., dva štětce a vestu. Já dostala pěknou lampu k studování od jedné známé
paní Amerikánky, která je tu na návštěvě a velmi mne ráda má. -Tak když mi
budete ty věci posílat, pošli nějaké semena, nemusí jich být mnoho, ale něco
pěkného pro Pepu Szablakovu do Báňské Bystřice - ona mi již lecco milého
prokázala, a tudy bych jí to ráda poslala. Do zahrady aby byly ty květiny; a
máš-li nějaké cibulové květiny, jacinty - tacety a p. Jestli pošleš p. Fialoví
něco, dej to zvlášť, ale jen ne mnoho, a pak pamatuj na Feslovku a broskvový
stromek! -Na ten způsob ne, raději nic. - Já jsem psala Marie adresu na ty věci
a poslední dni tohoto měsíce musí to být v Žitavě. Jestli ještě něco máš, co
bys chtěl poslat, pošli si - ale ne mnoho a nic, co nesmí přes hranice, dokonce
nějaké zapovězené knihy, to ne! - Ten frak jestli můžeš ještě potřebovat,
neposílej, Jarouš by si ho musel nechat předělat a to by nestálo za to, leda
jestli Ti je malý a nenosíš ho, pak ano. -Piš také skrze tu službu, jak to je,
zůstaneš-li nebo ne, či co míníš dělat? - Nenech to na poslední chvíli, a piš,
co chceš dělat. Jarouš Tě pozdravuje a líbá a Dora také, máš jí psát, jestli
nemáš ještě tobolku, že by Ti jednu udělala. - Když by to po této příležitosti
přes Liberec šlo, tak bychom Ti později něco poslali každý; snad přece bůh dá,
že to už s námi bude lepší, a pak bych Ti přece nějaký groš mohla poslat na
něco potřebného. Nyní budem mít zase nové peníze, Vereinsmünze, - které budou
platit v celém Německu i ve Francouzsku jako u nás. - To bude lip. Pozdravuj
všechny známý. Je Kodym posud v Muskavě?- Babička je přeložena v Erinnerunkách,
jsou k ní čtyry ilustrace. – Že jsem jim při tom pomohla, dali mi předplacení
na jeden exemplár. Jsou velmi laciné. Každý měsíc svazek, v každém svazku dva
pěkné obrazy - čtyry archy tisku, povídky a leccos jiného a celý rok i s poštou
Bůh Tě opatruj. Tvá upřímně Tě milující máma
BN
Šetř si jen zdraví, prosím Tě za to, a nekuř mnoho, raději obětuj ty peníze svému žaludku, než že to tak marně prodmycháš a na zdraví si škodíš. -
Píšu Marii, žes mi psal skrze ty věci a já že jsem Ti psala, abys je tam nechal, až Ti budu psát.
[Adresní přípisek na zapečetěném listu:] Dem Karl.
244. Josefu Němcovi — 23. ledna 1858
23/1 58
Milý muži!
Tys mi dal hezkou komisí s těmi dokumenty. Předvčírem
jsem tam s tím šla; jeden starý pán mi to vzal, prohlídl a tři kusy, mezi tím
Diensteid, mi vrátil, že to musí být šestikrejcarovým kolkem okolkováno, a od
té zadací listiny abych opsala nadpis (totiž to, co přijde navrch, když se arch
složí, aby se vědělo hned, oč se uvnitř jedná), že mi to podepíšou, ale numero
že mi nemohou [říct] — to že je potvrzení. - Tedy jsem zase šla domů, koupila
jsem tři kolky šestikr., dala je na to, ten nadpis opsala na půlarchu, ale
včera jsem tam nemohla jít, tedy jsem šla dnes. - Dala jsem to zase tomu
starému, ale byl tam ještě jeden; - prohlíželi to a ten druhý povídal, že ta
poslední žádost Tvoje také musí mít kolek 15 kr., ten starý povídal, že ne,
poněvadž ministerstvo ty dokumenty žádá. — „Ano,“ povídal ten druhý, ,,on ale
zároveň také prosí, a to musí být štempl.“ - Poslali to k referentovi; a ten
vzkázal, že to musí mít 15 kr. kolek. „leh wollte Ihnen helfen,“ povídal mi ten
starý, „aber man weiβ jetzt nichts, wie man das Stempelgesetz verstehen soll. -
Es steht ausdrücklich. Dokumente, welche vom Ministerium verlangt werden,
unterliegen keinem Stempel - und es müβte dieses auch nicht deshalb gestempelt
werden, daβ man zugleich bittet, aber jeder verstehťs anders.“ - Tak tam musím
zejtra zase jít. - Já bych to proklela, jsem beztoho celá churavá, ledva že se
vleču, času nemám ani chvilky, píšu už celý týden skoro do dvou-tří hodin přes
půlnoc, jen abych zase pár grošů dostala, a pohádky také musím zase psát,
potřebujou rukopis, a k tomu nemáme jen pár krejcarů, a ještě takové
daremnosti. Kdybych jen už neslyšela ani o těch neřádných úřadech. Mohl jsi mi
také psát, že to musí mít kolek, mohla jsem si alespoň cestu uspořit. Bekl
myslím že tu službu nebude moct vzít, ono je s tím spojená i vinopalna, čemu on
nerozumí. Chce prozatím zůstat trochu zde - a hledat si nějaké zaměstnání.
Včera tu byl celého půl dne a s Jaroušem kreslil a přinesl mu ještě dvě svoje
mapy. To je věru tuze dobrý člověk; nelituje prý, že odešel. - Pozdravuje Tě a
nechá prosit, když by na něho přišlo psaní, abys mu ho adresoval na jeho
sestřenici „Obstgasse, Zum weiβen Pudel, 761“, ale pod jeho jménem. Povídal, že
Tě lituje, žes tam zůstal sám, že se Ti bude stýskat. - Prádlo jsme Ti
předvčírem dali k Bunzlovům, ale nevím, jestli ty fůry ho vzaly, snad ano.
Jednu noční košili tu máš, spravíme ji trochu, ale ta šmizetka je na hadr, až
dostanu peníze, koupím Ti asi na dvě. Nyní nastává činže — na to dříví bych
také ráda něco dala, protože budem pomalu hotovi s ním, - a kam se člověk
obrátí, tu jsou výlohy. U hraběnky jsem byla, ale také stonala, a tak „jsem s
ní nemohla mluvit, což mne velmi mrzelo; byla by mně jistě něco dala. - My jsme
všickni churaví, Jarouš je už celý týden doma - a ležel čtyry dni, kde jsem
ustavičně dávala obklady, a ani do huby nevzal. - Měla jsem strach, i Lambl se
bál, aby z toho zas něco nebylo. Ale čtvrtý den se hodně potil a bylo mu potom
lip; celý nos a pysky má osypaný a špatně vyhlíží, naříká si na bolest nohou.
Nekašle ani nemá rýmu. Dora ale má tuze silnou rýmu, takže chudák každý kašel
opláče, jak jí hlava bolí. Také s tím ležela. Kam se člověk podívá, tam lidé
stůňou. - Mně zase pysky se vyrazily a v krku bolení mám posud, ale nesmím na
to dbát. - Chceš-li, piš Daňkovi, já bych tam některý den šla. - S tím
neodkládej, říci to těm Tvým pánům; slyšela jsem, že jsi prý dvakrát se jinak
podepsal, že prý to dělalo podezření zde (nevím kde a komu), že bylo podezření,
jako by to měl býti klam, a prý skontrýrovali kasu? — Jen s nimi skrze to
promluv co nejdřív a řekni upřímně, jak to bylo, lepší přiznat se k slabosti,
jíž každý člověk podlehnouti může, než zůstat v podezřelém světle. - Jak to
nyní slyším, prý vlastně na Krejčovou přímluvu u Vojáčka a Vojáčkovu u Skály a
Macháčka jsi tam přišel - na Friče by byl prý Skála nedal, a také prý ho
mrzelo, že jsi pod dohlídkou, z čeho si Macháček nic nedělal, ale oni prý na
Vojáčkovo slovo všecko dají, a proto také, jak se to Vojáček dověděl, prý ho to
mrzelo tuze a poslal schválního posla k Krejčímu s tou zprávou a poptávkou, co
v té věci činit. Krejčí povídal, že oni nechtěli, abys tam navždy zůstal, ale
abys nabyl cviku v tom vedení, a tuze ho to mrzí, žes takovou hloupost udělal.
- On nechtěl ani, abych Ti to říkala, ale ať to víš, nepotřebuješ to dále
povídat, co a jak. Já povídala Beklovi, aby jen řekl, jak to tam je. - Dostala
jsem list od Plošiče a prosí mne skrze ty stoupy - jestli nemám ještě nějaký
výkres; zeptej se starého pana Sklenáře na to. - Má už nakoupeno na sto centů
kostí a rád by je stloukl, on s tou kyselinou myslím přece neumí manipulovat.
Udělejte mu to tedy, a dobře mu to popiš. Půdu tam má hlinitou. -Bud“ tak dobrý
a udělej to brzy. — Mladý Sklenář nebyl ještě u mě, oni mají teď bály na
starosti. Jsem také zvána k Riegrovic na domácí bál, že ale nejdu, to se ovšem
samo sebou rozumí; našinec má jiné bály. - Ty boty si ovšem musíš nechat udělat
tam, kdo by Ti tu dělal bez míry. -K Havlovi, jestli zítra nepřijde, pošlu v
pondělí stranu kalhot Jaroušovi a ten kalmuk. — Mencla málo vidíme, má mnoho co
dělat. To jsem Ti snad psala, že jsem dostala od Aignerové (Amerikánky) pěknou
lampu k psaní. Není velká, ale pěkná, elegantní. Olej k pálení je za 18 kr. KM libra,
ale ona nespotřebuje mnoho. Přijde to o něco laciněji než svíčky, jenže se
lepší při ní píše. — Jsou to vídenské lampy, nyní všeobecně užívané, za
245. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 3. února 1858
Vážený příteli!
Potěšili jsme se vydáním Vašeho díla o historii literatury české, již s interesem zvláštním čítám. Dovoluji si přiložiti Vám tuto některé zvláštnosti a známky z podřečí českého, jež nazýváte východním. Beru varianty tyto hlavně z podhoří krkonošského, z krajin někdy snad českochrvatských okolo Semil a Vysokého, toho cípu, kde československá řeč nejdále na sever, až na hranice slezské sahá.
1. Pravidelné užívání změkčené formy v nom. masc. pluralis a různění od akusativu: hoši - hochy, bratři -bratry, velikáni - velikány, vojáci - vojáky; krásní, velcí, mnozí, mužští, ano i čtyři muži - čtyry ženy. 2. Vyslovování infinitivu: platiti, čekati, aneb aspoň vždy platiť, čekať. 3. Časté vokalisování, jako: lenu místo lnu, Kabešovi místo Kabšovi, serdce, hernýček (hrníček), perkénko. - Ve mnohých slovích užívají vokálův plnějších: čakal místo čekal, seďal a viďal místo viděl a seděl; já su (místo jsem), oni sú, pak chcu a chcou, kapla, berla. Místy zas užší vokály berou: týle místo tele, círa místo dcera, venky atd. Zajímavé příklady rozvádění i v ej jsou: nom. pí. velcej muži, vy jste hezcej hoši, muzcej místo mužští. K uvedeným borka a hora přidávám ještě luka a jinde neslýchané lesa - za íesa. Ke kauka a děuče ještě luka a jiné v Krkonoších; ale mezi lidem místo děvče nejobyčejněji ďuče. Snad mi ještě něco připadne, hodno-li Vám toto poznamenání pro budoucnost. Při nářečí středním zdá se mi ještě pamětihodné: gen. pí. fem. holcích, moc sestrách, kteréž připomíná gen. tentýž Ilyrův a není snad pouhá chyba; gen. pí. bratrůch a podobné místo -ův; deklinování dřívího, znameního - gen. Mnoho chutě k další práci. Müller Vám vyřídí něco ode mne. Jak je s nedělní školou? Nedejte tomu usnout.
Sbohem!
Vaše s úctou
BN
V Praze dne 3. února 1858
246. Josefu Němcovi – 13. února 1858
Milý muži!
Posílám Ti tuto prádlo, 3 košile a noční, tu jednu
noční jsme Ti spravily, - dva límce, šátek, ručník, 2 páry punčoch, smí zetku.
- Máš zde ještě 2 límce a 2 páry punčoch, co Ti pošlu s neděle. Nechtěla jsem
Ti dříve psát, až jsem to uchystala a oběhala. - Jarouš dostal od Taxise
kalhoty letní, kabát dost pěkný ještě pervienový, vestu špatnější už a
kravátel, který Ti posílá, poněvadž on beztoho nenosí kravátle, a je pěkný.
Peníze ale žádný nedostal. - Ze Sagan posud nic nepřišlo, ani list, jen Aida
psala, ale o tom se nezmiňuje, jedině že Karel špatně vyhlíží a že půjde pryč,
poněvadž kněžna lidi v zahradě zmenší, či snad direktor, bude při všem o dva
méně a to trefí mladší spomocníky. A kluk ten Karel, domů nic nepíše, aby něco
řekl skrze Fialu, co chce dělat, je nedbalec. A myslím, že bude mít asi dluhy
ještě. To je kříž. - Dora ležela skoro týden, ale ty dni je jí už lip a byla už
zase v hodině. Ale musela užívat chinu. Jarouš také zase chodí na hodiny. - Já
nejsem nemocná, ale zdráva také ne. Už čtrnácti dní, co nejdu před 2 s půlnoci
spát, práce mám hrůzu a peníze žádné. Činži jsem ovšem zaplatila hned první
dni, protože jsem si to už tak nechávala u šálka, - ale z čeho žít, ani vindry
od nikoho nevidím, mimo co jsi mi tu 5 fr. poslal, která mi přišla vhod. Teď
ševcové také musím dát ještě 6 fr., ona jde z Prahy - a pak do zastavárny také
asi
Tvá upřímná
BN
13/2
247. Josefu Němcovi – 19. února 1858
19/2 58
Milý táto!
Tvůj list, prádlo i cukr jsme obdrželi a pěkně děkuju. - Ale s těma fůrami nemohla jsem nic poslat. Havlovi jsem právě před chvílí Manku poslala, aby to jistě ten týden udělal. Posla a Erinnerungy bych Ti byla poslala, ale teprv jsem včera Posla dostala. — Dostaneš ho s ostatním.-Bekl byl včera u nás a pozdravuje Tě. - Stranu té služby ve Vosově by to bylo ovšem hezké, já se někde poptám Vrťátky, jestli by ten nevěděl, kam jít. - Jarouše tam pošlu, ale až bude mít předělaný kabát, ten modrý má nadranc, aby měl pořádný na sobě, když ten svlékne. Se Skálou, kdyby ho vzal, to by mohl ject, ale s fůrama při takové zimě to nejde. Ty dni je tu zima až hrůza, a my právě nemáme dříví. -Já, milý muži, den jak den musím sedět do noci, do 2—3 hodin. Tolik práce mi dali, že nevím, kde mi hlava stojí; - jsem ale dost zdráva přitom, čemuž se divím věru, neboť málo jím a špatně. - Jsem ráda, že ten cukr máme, nebo ten čaj je to jediné, co mám, jinšího beztoho nic nejím celého půldne. - Ale co Ti povím, že ten váš cukr nesladí mnoho a že je řídký. — Párkrát jsme zde koupili cukr a ten byl tak tvrdý jak kámen a sladký dost. - Ze Sagan ještě nic. -Musím s Fialou promluvit. - Dusbabovic mají zase syna - tedy už čtyry děti. To si to až mnoho vynahrazujou. - Pan kmotr Hegr Tě pozdravuje a máš prý být rád, že jsi se dostal pryč, on prý by hned šel, kdyby mu dal Lanna tolik, co má. - Předevčírem umřel dr. Semerád, trefil ho šlak; zítra bude mít pohřeb. Toho není škoda, ale Slavík chudák, toho jsem litovala. Pro jiné se ožebračil a nyní ho nechali umřít u Milosrdných. Je také mrcha ta Havlová! - Tak to na světě chodí. - Líbáme Tě i děti i já, Bud zdráv a piš brzy. Pošli kvitancí; - beztoho nemám groše a musím ten měsíc do zastavárny zaplatit a ševcové dluh. - Jak Havel šaty pošle, hned Ti to odešlu! –
Tvá upřimná
Božena
248. Adéle Panklové — 20. února 1858
20/2 58
Liebe Schwester!
Ich hätte Dir gleich auf Deinen Brief geantwortet,
aber da Du eine entschiedene Antwort wegen Otto erwartetest, so mußte ich
deshalb erst nachfragen. Den Danek, sein Bruder ist Maschinenfabrikant, zu dem
bin ich gegangen, aber wie ich es zum voraus [wußte], so ist es. Zum
Maschinenbauer braucht er die Realschule, dann muß er vier Jahre lernen, 100
fr. KM erlegen und sein Bett haben, wenn er in der Fabrik etwa wohnen kann. Das
zweite Jahr, ist er gut zu brauchen, bekömmt er schon etwas Lohn, was dann
steigt. Die Bedingungen sind überall. Das ist freilich, wie ihr seht, schwer,
wäre das nicht, hätte ich auch vielleicht den Karl oder Jaroslav dies lernen
lassen, denn die Maschinisten verdienen sich ein enormes Geld. -Was auch eine
Schwierigkeit wäre bei dem Otto, daß er nicht mehr nach Böhmen [gehört], er
könnte nur einen Aufenthaltschein haben und müßte sich in ein zwei Jahren
stellen, würde er dann assentiert, so nützte ihm das alles nichts. Und wer
weiß, ob ihn jemand annehmen [würde], als noch zum Militär Pflichtigen, denn in
Ostreich sind kuriose Gesetze und die Polizei hat ihre besondere willkürlichen;
und daß man gleich auf ihn ein Augenmerk hätte, das ist gewiß, denn ich müßte
ihn gleich melden, und ich selbst stehe unter Polizeiaufsicht. Dann könnt ich ihm
nicht Quartier geben auf lange, und gar, wenn mein Mann hier wäre, denn da muß
selbst die Dory auf der Erde schlafen, weil wir nicht soviel Platz haben. Die
Kost könnte er auch nicht bei mir haben, denn ich wohne bis bei dem Viehmarkt
und die Fabrik ist im Karolinental, also gute drei Viertelstunden voneinander,
und die Arbeit in der hört um 11 1/2 auf und um 11/2 fängt es an. - Die Kost
könnte die Mutter nicht erschwingen, unter 7 fr. KM bekommt man kein
Mittagessen monatlich, und das ist nicht zum Sattessen. - Im Hause nimmt nun
keiner einen Studenten unter 20 fr. KM, wo man frühere Jahre 10-12 gezahlt hat
und bessere Kost dafür bekam. Was aber Dienst anbelangt bei einer Herrschaft,
da ist in Prag keine Aussicht und dann kenne ich auch in dieser [Zeit] Niemanden,
der jemanden brauchen möchte. Unlängst hat ein Banquier und ein Baron Bankerott
[gemacht], da sind über 100 Diener dienstlosgeworden; für manche Alte haben die
Herren sich verwendet, aber viele sind noch ohne Brot; das wissen Sie, solchen
gibt man immer die Vorhand. — Prag ist in dieser Hinsicht nicht Wien, wo man
viel leichter einen Dienst bekommt, da viel Menschen zusammenströmen. Wäre ich
ledig oder hätte ich keine Kinder, ich ginge nach Amerika oder Rußland, da sind
Aussichten für ein Frauenzimmer und gute Dienste, ohne daß man ein Sklave ist,
wie es in Europa der Brauch ist. Ich glaube, es wäre doch besser gewesen, der
Otto hätte das Handwerk ausgelernt oder ein anderes anfangen — es ist jetziger
Zeit nichts übers Handwerk und er kann nur so gut in dem Feld fortkommen. Ich
habe es Euch geschrieben, daß der Otto in eine Realschule gehen soll, und wenn
es nur zwei Jahre gewesen wäre - und dann hätte er können Tischler oder
Schlosser werden - oder dergleichen Handwerk. Als solcher hätte er auch in
einer Maschinenfabrik Arbeit bekommen können und den Bau der Maschinen kennen
lernen, ohne dafür zahlen zu müssen. - Diese Handwerker werden in diesen
Fabriken sehr gut gezahlt und überall bekommen sie Arbeit. Unlängst ist ein
Tischler aus Amerika gekommen, der im Jahre 1848 hingereist ist, und brachte
sich 20 000 fr., er war sehr geschickt und ist noch ausgebildeter zu Hause
gekommen. Mit meinem besten Willen kann ich in dieser Hinsicht nichts tun. Was
Dich anbelangt, ist es anders, Du als Frauenzimmer müßtest Dich halt mit uns
fretten, wie es ginge, wir haben manchmal gar nichts, so müßtest halt auch
zufrieden sein. Ich habe halt das gemeint, daß Du Dir vielleicht etwas mit
Nähen unterdessen verdienen könntest, ehe sich ein Dienst treffen würde, wenn es
sollte länger dauern. - Wie Du aber glaubst, daß Du erst aufs Gewisse kämst,
davon ist gar keine Rede, ehe Dich jemand nimmt, wird er Dich sehen wollen, das
kannst Du Dir denken, und wer kann denn wissen, wenn ich Dir schreibe, ob Du
dann gefällst, es ist also immer aufs Ungewisse. Gibt man es in einen Anzeiger,
kostet jede Anzeige 30 kr. KM, das kann man auch nicht lange halten, und wenn
die Leute nachfragen, wollen sie auch diejenige sehn, die sich anbietet. - Ich
glaube gerne, daß Du Deine Sachen gut verstehst, aber es sind hier auch Mädchen
in Menge, die sehr geschickt sind in allen möglichen Arbeiten und bekommen auch
nichts, am ehesten verdienen sie sich noch mit Putz und Kleidernähen auf eigene
Hand. - So habe ich in der Nachbarschaft zwei Schwestern. - Ihr Vater war beim
Fürsten Schwarzenberg als Portier und starb voriges Jahr plötzlich. Nun haben
die Mädchen Niemanden, die eine ist 17, die andere 15 Jahr. Der Vater war schon
in Pension. Vermögen war keinsjetzt waren sie Waisen. Die ältere ging zur Fürstin,
aber die Herrschaften schränken sich nun in allem ein, sie bekamen einen
kleinen Gnadengehalt 40 fr. beide jährlich. Die ältere lernte Putz und fing auf
ihre Hand zu arbeiten, da sie hübsch arbeitet, hat sie schon hübsche Kunden,
und so leben sie in einem kleinen Stübchen beide, nicht gerade gut, aber doch
sind sie vor Hunger geschützt. - Könnte ich Euch helfen, ich würde es von
Herzen gerne tun, aber ich selbst bin wie eine Bettlerin; die Pension haben wir
noch nicht, mein Mann, der bekommt in der Fabrik kaum, was er braucht, und nur
weil er sich in der Manipulation des Zuckers ausbilden will, ist er dort, sonst
hätte er sich schon müssen was besseres suchen, denn ich kann meiner Seele
schon nicht lange es aushalten. Zubuße bekomme ich nun von Niemanden, denn es
ist furchtbare Not, selbst den Reichen geht es schlecht, die Steuern fressen
alles, und wer leidet darunter als der arme Stand? Der Zins steigt fortwährend,
da die Hausherren auch viel Steuer zahlen müssen, und nie waren vielleicht in
Prag so viele Afterparteien wie heuer. Ich zahle
Wie wehe es mir tut, daß ich der Mutter nicht helfen kann, das weiß ich am besten, aber wer kann fürs Unglück, unsre Familie ist halt unglücklich. Ich weiß, Ihr werdet glauben, ich will für Euch nichts tun, aber glaubt, ich habe Freunde genug, das ist wahr, aber wenn ich in Not bin, weiß ich von keinem, höchstens von solchen, die so wie ich arm sind. - Man lobt mich, man liest gerne, was ich schreibe, darf ich um nichts kommen. Ich küsse Euch alle tausendmal sammt meinen Kindern, und schreibt mir bald. –
Eure aufrichtige
Betty
Ich bitte, gebe gleich den Zettel dem Karl und er soll bald antworten.
249. Josefu Němcovi — 23. února 1858
Tak Ti toho kluka posílám - ale jen, prosím Tě, ať se nenastydne a potom ať něco nejí, co by si zkazil žaludek. - A pak nesmí dlouho zůstat, aby nezmeškal mnoho hodin, musí se přece buď k tomu kreslení nebo modelování odhodlat. Bekl myslí, že by z něho byl šikovný modelér; až ho budeš domů posílat, tak zase raději při nějaké příležitosti, aby nenastydl na cestě. Prádlo vám pošlu ten týden, také jemu, nepraly jsme předešlý týden za jedno skrze peníze a za druhý, že byla Manky na bále. Jestli by nepřijely v sobotu fůry, tedy vám pošlu košile po poště. - Havel to ještě neposlal, ale ten týden jistě. - Tak se tedy mějte rádi a Jarouš ať si neumaže kabát. Sbohem! Bude se mi po klukovi stýskat. –
Božena
250. Karlu Němcovi — 25. února 1858
25/2 58
Nemohu Ti jinak psát, Karle, než že se na Tě mrzím. Co jsi mi psal, že chceš něco poslat, když to nebylo ani pravda, - jak vidím. - Já psala panu kmotrovi, on mně k vůli chtěl to převézt přes hranice a teď Ty nic neposíláš a Marie také ne, a mě necháte v ostudě. Co si pomyslí pan kmotr o vás a co o mně. - Mohl jsi nepsat, že co poslat chcete, a já bych se byla nezmínila. - Také jsem Ti posledně psala, abys psal panu Fialovi anebo mně pár řádků, kdyby o nějakém místě věděl, kdybys chtěl jít pryč, - ale Ty jako bys měl bůhvíco, nedbáš o žádného, Tobě nejsou rodiče nic a nikdo nic. - A nyní píše mi Aida, že musíš pryč a že máš dluhy? - To je hezká věc, a Ty přece ještě jsi takový lehkomyslný a neřekneš člověku, abys o radu požádal? Nač se spoléháš, proboha Tě prosím, a co zamýšlíš dělat; kterak-pak chceš jen ve světě projít s takovou povahou? - Bylo Ti třeba kouření, bylo Ti třeba kupování zbytečností? - Neměl jsi pamatovat na dál; co Ti to nyní bude platný, musíš to prodat. Při skromnosti jsi mohl dobře vyjít. Co jsem se Tě naprosila, nekuř - ne, nic nedbáš na svoje zdraví, a až Ti bude 24 let, bude z Tebe mrzák, jestli se jich dočkáš, mohu si myslit, jak Ti to slouží, znám Tvoje plíce lépe než Ty. — Vzpomeneš, Karle, vzpomeneš na matku, ale bude pozdě -ale ona musí ta doba přijít na Tebe, že bys rád matku poslechl, že bys za jediný můj pohled půl života dal, že přijdeš k poznání, nikdo na světě že Té tak nemiloval a milovat nebude jako matka. - Jestli já Ti nemohu nic dát, to by v Tvé poslušnosti a lásce nemělo vadit, na sta dětí, že jim rodiče docela nic dáti nemohou, ba že je i oni živiti musí, jako znám mladého malíře akademika, který chudák při svém studování ještě starého otce živí malováním obrázků a skoro otrhaný chodí. - A přece ho má rád a váží si ho. -
Já jsem, věř mně, všecku naději a důvěru v Tebe ztratila; byly doby, kde jsem si myslila, že budu mít z Tebe radost a že se budu moct s Tebou pochlubit, ale už jsem ty naděje všechny pochovala - tak Tě považuj u jako ztraceného.-Myslila jsem, že si dáš říct, - ale všecka moje řeč je jako nic; za hodinu se Ti to všecko vykouří. Já lituju a nepřestanu toho litovat, že jsi přišel do Sagan, chtěla jsem Ti ulehčit a zatim Ty jsi se zkazil. No možná, že bude nejlepší pro Tebe, jestli Tě odvedou, alespoň se můžeš stát člověkem pořádnějším, když si nevážíš svobody a tolik povahy do sebe nemáš, abys nad sebou panoval. - Kdybys myslel na něco vážnějšího, nebyla by Ti do hlavy přišla hloupá fantasie a neobtěžoval bysi děvče s hloupou žárlivostí, která se Ti jen smát musí za Tvůj nerozum. Tys otrok zvyku, a budeš toho pykat; člověk nemá se hned na vše věšet, a byť i viděl, že je to ke zkáze, přece toho nenechat. — Ale je darmo, že Ti to píšu, Ty si toho beztoho nevšimneš; tak tedy alespoň dej vědět, co chceš a kam chceš jít ze Sagan, a jestli Ti na tom záleží, tedy piš Fialovi a já mu psaní dám a poprosím ho; a piš, co se s těmi věcmi stalo, jestli si je zase nechali anebo jestli jsi je prodal - nebo co. - To by snad Marii nebylo zabilo, kdyby je až do Žitavy vyplatila byla, třebas bych jí to poslala. - Nám se vede ustavičně stejně špatně. Táta je sice v té fabrice, ale nemají také žádné peníze a táta ještě nedostal, co tam je, jen asi pár zlatých, co si boty koupil. Bude se muset jinde ohlednout. Pensí ještě nemáme, a příspěvky ani jediného krejcaru, jen co si já vypíšu; vydávám ty pohádky a to je moje jediné štěstí, sice bysme byli hladem už pošli. - To ale na víc nestačí než strava, činže a nyní topivo, a šaty a ostatní kde vzít, jsme jako hadrníci. — Té pense se už dočkat nemohu. Kdybych tu měla, tak bych Ti byla nějakou maličkostí přispěla, ale já sama z toho, co vydělám, nemám, ani abych si mohla svačinu udělat. - Ani už od Palác, nemám, protože každý myslí, že má táta službu a že máme pensí, a já nechci už nikoho prosit. Jarouš má ještě obědy, a chudák, aby mohl chodit do kreslení, prodává kresby a za ty peníze kupuje si barvy. Že pan Šumavský umřel, to jsem Ti psala v posledním listu? - Až ze Sagan půjdeš, hled, ať dostaneš dobré vysvědčení od Teicherta, bude Ti všude dobře sloužit.Táta Tě také pozdravuje a děti též, radosti z Tebe ale mnoho nemáme, to sám uznat musíš. Dej Bůh, aby se Ti dobře vedlo, já bych Tobě i sobě to přála. Bud zdráv a piš hned, abych věděla, co mám panu kmotrovi psát. Pozdravuj Marii.
Líbám Tě s zarmouceným srdcem!
Tvá
matka BN
251. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 26. února 1858
26. února 1858.
Vašnosti!
Neračte se mrzeti, že Vás zase obtěžuju, ale nevím si
jinak poraditi. Již tomu čtvrt léta, co jsem psala panu Vukovi stranu dovolení
k překladu srbských pohádek. Řeklo se mi, že je v Bukarestu u Miloše, a já tam
psala. -Nedostala jsem ovšem odpověd, poněvadž, jak jsem teprv nyní se
dověděla, pan Vuk tam jen na krátké návštěvě byl. -To mi dr. Rieger řekl a
radil mi, an adresu jeho nikdo zde neví, psáti a list poslati paní Kollárové, k
níž prý často chodí. - Poněvadž ale adresu paní Kollárové také nevím, píšu
Vašnosti a doufám, že mi prokážete tu službu a panu Vukovi list přiložený
odevzdáte neb pošlete. - Já musím to brzy vědět, jestli mi dovolení dá nebo ne.
Řeklo se mi, že si bude asi dělat výmínky a sotva zadarmo mi to dá, ale potom
bych nemohla překládat; literatura je nyní moje jediná výživa, a poněvadž mi
nakladatel ani za slovenské, jichž jsem přece více než polovic sama sesbírala,
mnoho nedává, tím méně za překlad. - Kdybych ještě i s tím dělit se měla, potom
bych zadarmo pracovala, což v mých okolnostech udělat nemohu. Já mohu beztoho
na dobré svědomí říci, že víc než deset spisovatelů z lásky pro dobrou věc
učiním, nedbajíc na užitek. - Tak to i s těmi pověstmi; Šálek tiskne 4000
exemplárů a z prvního tisíce neměl již před měsícem ani jediný exemplár. -
Rozposlal to po celém Německu, Rakousku i do Paříže; dostal také již z Paříže,
z Itálie a Lipska komise. Sám říká, že má dobrý odbyt, a mně dává
Nám se posud tak vede, jak se posud vodilo. Muž je
sice v jedné cukrárně za Berounem, ale mají tam mnoho nepořádku a nikdy peníze,
jsou začátečníci a nemohou ani úředníky platit; musejí vše brát na kredit, tak
i muž. Má dostat
Račte prosím, Vašnosti, list panu Vukovi zapečetit, bojím se, aby na poště neohledali dva listy v jednom; beztoho mne posud mrzí, že jste měli skrze moji lehkomyslnost mrzutost. Pozdravení srdečné na Vaši milou rodinu!
Poroučejíc se do Vašeho přátelství zůstávám oddaná
Božena N.
V Řeznické ulici číslo 1360. –
252. Vukovi Stefanovigi Karadžičovi — 26. února 1858
Vaši blahorodí!
Předpokládajíc, že Vaši blahorodí literatura česká známá jesť, domýšlím se, že snad i moje jméno Vaše blahorodí znáti bude, ačkoliv jen skrovného místečka v ní zaujímá. — Mimo několika povídek, obrázků to nejvíce ze života našeho selského lidu, obírám se spisováním národních pohádek, sbíráním písní, obyčejů a pověr.
Nyní vydávám sbírku pohádek slovenských, dílem ode mne samé při mém pobytu v tamější krajině sebraných, dílem z rukopisů mně tamodtud zaslaných. Po těchto slovenských ráda bych přeložila sbírku od Vaši blahorodí vydaných, србске народне пршовуетке, jestli mi totiž právo k tomu od Vaši blahorodí dáno bude. - Neučiním to z materielního ohledu, což by také v naší literatuře marné bylo, neboť kdo se české literatuře věnuje, musí to činiti z lásky k věci, nedoufaje ani užitku ani slávy! - Já to činím jedině z ohledu slovanské vzájemnosti, ráda bych, abychom se vespolek více a více seznámili a se milovali, a protož chci krajany moje s krásnou národní poesií bratrů Srbů seznámiti.
Prosím tedy Vaši blahorodí snažně, abyste mi dovolení k tomu dopřáli; jestli pak Vaše blahorodí prosbu moji ne-oslyší, žádala bych uctivě, abyste, Vaši blahorodí, si neobtěžovali dáti mi právo k tomu písemně.
Od paní Petrovičové, rozené Jungmannové, mám vyříditi Vaši blahorodí i slečně uctivou poklonu.
Poroučejíc se do laskavé přízně Vaši blahorodí, zůstávám oddanou ctítelkyní.
Božena Němcová
V Praze 26/2 58
Řeznická ulice čís. 1360/II.
[Adresa:] Jeho blahorodí / pánu, panu Vukovi Karadžičovi, l spisovateli věhlasnému / ve / Vídni.
253. Josefu Němcovi — 27. února 1858
Tuto posílám prádlo, co zatím nejvíc potřebujete, ale mohla se ta útrata uspořit, kdybych byla věděla, že fůry přijedou. Ani si nemohu pomyslit, co myslíš, muži, že mi nepíšeš, jak se tam Jarouš dostal. Já tu mohla uschnout do rána starostí, jestli se nenastydl, když tak v noci mrzlo, a už je tam čtyry dni a žádný nepíšete - to je hezky od vás. - Už se učitelové po Jaroušovi ptali, kde je, nenechávej ho tam dlouho. - S neděle pošlu všecko prádlo, hotový je, ale víc nemohu na poštu dát. Co dělá Jarouš, pořád si myslím, jestli mu něco není, že nepíšete. - My jsme zdrávy a zítra jdeme do divadla na Grille (Diblíka), já to Fričovi opravovala, a on mi poslal dva lístky. Ze Sagan věci poslali, pro Doru šaty, pro mne mantilku, pro Jarouše frak, vestu a kravátl a něco pentlí.- Pan kmotr píše, abys mu jakýsi dluh tu vymohl u jedné vdovy, ale já to za Tebe spravím. Líbám vás oba a Jaroušovi posílám ten 6 kr. dluhů. - Zaplatil jsi čtyry neb pět rát už na ten dluh?
Sbohem, piš hned.
Tvá upřimná
B
27/2 58
254. Josefu Němcovi a synu Jaroslavovi — 3. března 1858
List Váš jsem obdržela, na nějž jsem ale také už s
toužebností čekala. - To já věřím, že se Jaroušovi tam líbí a že se lepší má
než doma. - Nechť si tam tedy ještě pár dní zůstane, snad přes neděli? Proto posílám
mu ještě košili a punčochy, ale jestli bude ještě příležitost, mohl by ten
týden prádlo poslat, aby měl také co obléci, až přijde domů. — My jsme tak
dalece zdrávi, jen nám peníze vždy schází. - Já musím pracovat jako o překot; s
těmi pohádkami se to také někdy zblázní, abych celý den jen korektury
přehlížela, a tak skoro každý den do dvou hodin sedím. - Palackého Ti posílám
zatim I. díl, budeš-li chtít, i druhý Ti pošlu na druhou cestu, je to těžké
pojednou. - Ten Havel je také rozkládá, poslala jsem mu zase v neděli listek po
Langhamrovi a vzkázal zase, ten týden jistě že to bude, — tak nevím, bude-li
slovo držet, dnes je středa a ještě tu není nic. - Ten klobouk bude v sobotu a
přijde od něho 3 fr. saj.; ale Chvála už doklepal. Dala jsem ho Turkovi, co má
Podhorských; ten Ti ho udělá pořádně. - Skrze ten dluh bylo to tak. Jeden
úředník řekl, že máš ještě jednu rátu platit, a druhý, že nic, - i tak se pak
dívali do nějakých starých špargálů a tam stálo, že jsi platil už 5 rát. - Tak
tedy zůstalo ale při tom, že je zaplaceno. - Však, bože, člověk neví beztoho,
kam to dříve dát. Já nemám kouska střevíců zase, Dora potřebuje šaty jako sůl a
já kabát. Ty šaty od Marii musela si dát do presu a fleky vypucovat, pak budou
hezký. - Pak měla sukni v barvě, od Staňkové co jednou dostala, - od té také
hned přišlo
Abych Ti něco nového psala, to Ty také víš. - Velkého hluku tu dělá příjezd Vojty Náprstka. Matka dává po kolik dní už chudým jíst, na poděkování. Každý o něm mluví a div že se na něho nejdou lidé dívat. Je ale ten starý pudivítr, jaký býval. Viděla jsem ho v neděli v divadle. Dal nám Frič dva lístky - tak jsme šly, a ten Diblík je vskutku roztomilý. Dobře to Frič přeložil, všecko použil, co jsem mu dala, - a dobře se hrálo. Zkonfiskovali poslední číslo školy, ale pro formální chybu - Rohlíček musí platit pokuty as 200 fr., protože se mu to již po třetí stalo, a ten svazek bude muset tisknout ještě jednou. Bekl u nás nebyl, co Jarouš odjel, a Mencl také ne, ani paní Šlenkertová. Oni vědí také, že mám co dělat, a já se nezlobím. Psaní také odnikud. Skrze ten Vosov nemohu se ničeho dovědět, leč jestli Krejčí bude něco vědět, kam se obrátit. Jestli Ti vypoví, tedy se jen háj o svou věc, a když to máš jisté, tedy si něčeho hleď a ohlížej se, dokud jsi tam, abys nemusel potom zase půl léta sedět na holičkách, to víš beztoho, v čem jsme. Já nevidím nyní krejcaru od nikoho, mimo těch pár zlatých, co si vypíšu a co ta pense je. —
Tedy jen ať se ten hoch šetří, a když bude trochu pěkné počasí a dobrá příležitost by se trefila, pošli ho. - Já Tě líbám, i Dora, bud zdráv a piš zase brzy.
Tvá
BN
Pane Jaroslave!
Ty prý už o nás nedbáš? Lepší se Ti líbí běhat po Zdicích než po pražských ulicích. Máš pravdu, máme tu bláta až dost. Byly jsme v neděli v divadle, já a Dory jsme dostaly lístky od Friče, Manka byla na galerii. Pan Bekl tu ještě nebyl a já nemohu nikam chodit, to víš, že mám mnoho práce. — Tvoje kreslení máš pěkně všechno v pořádku uloženo a knihovník je vždy v pořádku, co jsi pryč. - Holčičku Ti máčím každý den, abys neměl nač naříkat. - Jen se setr, abys nenastydl. Prádlo pošli domů, abys měl čisté, než přijdeš. - Posílám Ti dva šestáky, abys měl na diskrecí, když jdeš na Tvoje turistické cesty. - Ráda se podívám na ty Tvoje skizze. Kdybys tak na Valdek mohl - tam mnoho nedělá zima a léto, protože jsou kolem jehličiny, ale že je to přece jen vzdálené od Zdic, a nejsi k tomu zaopatřen šatstvem; a z té strany, co se tam může ject až skoro k hradu, nedá se kreslit, to bys musel naproti k lesu. Řekni tátovi, že nemáme cukr, že máma s tím čajem mnoho spotřebuje. - Dora Ti posílá hubičku a Mance se prý stýská, nemá ji kdo zlobit. - Pan Vidu a pan Veverák se Ti poroučí. –
Buď zdráv a pište.
Líbá Tě Tvá
mamrlička.
Ty podvlíkačky nejsou k správě, ale na cestu je můžeš vzít přes druhé ještě.
Ty máš 1 košili, 1 pár punčoch, fusfecy - a ty dlouhý punčochy si vezmi na cesty a přes ně ty klocy. -
Pak máš dva šátky, jeden zmačkaný.
Dostala jsem suchary od paní Aignerové, posílám Ti dva.
255. Josefu Němcovi — 5. března 1858
Milý muži!
Dnes ráno dostala jsem Tvůj list a divím se, že
nemáš prádlo, já to už dala, prádlo, list, I. díl Historie, ve středu ráno v
osm hodin k Bunzlovům, poněvadž v úterý nám řekli, že ve středu ráno fůry
přijedou. Jestli nepřijeli, tedy to tam je a musím ráno poslat, aby to
nezapomněli dát. Jarouš tam má také prádlo, a špinavé, kdyby neměl přiject v
pondělí, ať pošle. Já nejsem proti tomu, aby tam ještě nezůstal, a doktor také
řekl, že mu je to zdravější než zde být, ale když by zase mnoho zameškal, a
Tebe tam také stojí to jídlo více. Chce-li si tedy ještě pár dní přidat a
chceš-li ho tam, tedy ať zůstane, ale ku konci druhého týdně by přece už mohl
být doma. — Bekl u nás ještě nebyl, co je Jarouš pryč, on snad bude mít práce
mnoho. Má také ty Erinnerungen; zítra pro ně pošlu a snad je s sebou dám,
né-li, tedy až v pondělí. Ale s tím kloboukem je to brynda. -Včera poslali
Turkovic ke mně učeníka i s kloboukem, a že co mají dělat, že klobouk nechce
pořádně chytit barvu a že tuze chlupatí, že nejsou v něm zaječí chlupy, ale
mnoho bavlny, že nebude pěkný. — Já ovšem jsem viděla, že je ošklivej, někde
modrý, málokde černý flíček, tedy ráno jsem tam šla a on povídal, že by ten
klobouk za to [nestál], že by museli kůži, pentle a všecko na něj dát jako na
nový a že by byl ošklivý, a dokonce kdyby zmokl. - Povídal, že chceš-li, Ti
nechá černý nebo hnědý plstěný klobouk za
Sbohem. Líbám Vás oba.—
Vaše
BN
5/3 58
Pošlete nám cukr.
6. března 1858
Nehněvejte se, Václave!
Kdybyste věděl, jak jsem zapražena do práce, odpustil byste mi, že jsem Vám tak dlouho nepsala, jakkoli vůle moje byla hned Vám odpovědíti. -Věřte mi nebo ne, ale já nepřijdu ani na krok z domů, leč co nevyhnutelné, co nemůže jiný vyřídit. - A doma pracuju celý den a každou noc do dvou hodin. Mám tak několik článků rozepsaných a ty pohádky mi dají mnoho práce, ani to psaní jich jako korektura, neboť ji třikrát dostávám a ještě je chyb až hanba. K těm srbským bude nové písmo. Já si nemyslila, že bude takový odbyt na ně; ale když sám Šálek říká „Der Absatz ist sehr gut“, tak to musí být pravda. Ta chasa malá zde v Praze žvástá ustavičně slovensky. - Až budou všechny, dá také Šálek část svázať, jako bývají ty německé básně, skvostně. - Už jsem si na to dávno myslila, a když jste onehdy skrze toho Puškina psal, tak jsem s šálkem mluvila - a on by nebyl od toho, jestli nebudete totiž žádat mnoho honoráru. On totiž se bojí, že by neměl na báseň takový odbyt, ale chce se pustit do české literatury. Kdybyste mnoho honoráru nežádal a chtěl si ho v knihách vybrat, myslím, že ho dostanu na špek. Bylo by to na začátek, snad potom, když by viděl, že je odbyt, jiného cos by také tiskl. Tedy si rukopis prohlídněte, kde co je, vypilujte, pište vyj minky a já s ním pak už doopravdy promluvím. Řekla jsem, že mu to přinesu. - Neřeknem nikomu o tom, až to bude jistý, pak to slavně oznámíme a já se postarám, aby se to roztroubilo. Ostatně se chválí Puškin sám a Vy co překladatel jeho jste dosti dobře znám. Tedy jen, Vašku, se k tomu mějte. Snad byste nemusel hned vše najednou poslat, Plenníka, Fontán - Mazepu - a co máte. - Já bych tak ráda byla, kdyby to vzal ten židák, jako by to moje bylo, věřte mi, je to už skrze tu vzájemnost. A v těch časopisech se to ztratí, ale co kniha (- a on by to musel pěkně vydat) -dělá to hned jiné oko. - Tak se Vám ten Dobrý člověk líbí? - Nu já mám také radost s tím pantátou. Ale prosím, počujte, co Vám idem rozprávať, - po dlhom času prišiel k nám pán štulec! - Ej bystu světe, či som sa čudovala! — A děkoval mi, že jsem mu velikou radost udělala, a oči mu stály stlpkom! (v sloupu) nadšeností! Dlouho jsem musela čekati, než jsem vyrozuměla, že četl teprv v neděli Pohorskou vesnici, - a ta ho celkom zdrobila, takže nemeškaje hned v pondělí ke mně přišel, by mi pověděl, že je Pohorská vesnice nad Babičku, že je první český román a ostatní vedle toho že je všecko smeť, a dokonce Sabinovo Blouznění. - Bude psát o české beletristice, a to byla příčina, že se pustil do čtení, i hlavy bolení mu vykurýrovala ta Vesnice. Já ale měla radost, poněvadž mi to nikdo neřekl, a opravdu, Pohorské vesnici žádný dobře nesrozuměl; já ji také stavím výše Babičky, i co se osob a ideji týče. Ten dialekt jediný vadí, ale není chybou. - Posílá Vám Polda Noviny? — Jsou větší, pište mu nějaké zprávy. Humoristi mají hezký list, elegantní, jen aby hleděli mít také vždy humor. - Hálek je chlapík, ten by se Vám líbil. Neruda je trpký a mé nezahřál. Ten Lešetický patří tuším do spolku stul. Kolář chce být snad českým Mickiewiczem, ne? - Ani ho nevidívám. Vorel také nepíše, je pán už. - Frič nedostal na Svět a domov dovolení, to si můžete myslit, když stojí v čele ,,Frič et Sabina“ - a program dle toho, že jim ukázali dvéře.
Tak se ta literatura nějak vzmáhá jako houby po dešti
- ale bohužel je v ní málo hříbků! Hálek a Neruda a snad jich ještě několik
budou vydávat almanach, k prospěchu Čtenářského spolku, také jim musím něco
naškrábnout. Ještě jedna velká novina literární. Kober bude vydávat
encyklopedii, kterou aby vydávala Matice, Palacký chtěl, a která vinna byla
jeho vystoupnuti. Už má Kober dovolení a Rieger bude redaktor. Bude to za dvě
léta hotové a skvostně vydané a přijde to na
Nám se vede, jak vodívalo vždy. Němec je ve Zdicích, ale což, když se mu nepořádně a málo platí, nemůže mi nic dát, a pensí ještě nemáme! - Příspěvků ani vindry. Tak jen to péro moje musí se starat! - Ten Hanuš, to je pěkný, ale věřte mně, Vašku, já to říkala, že zevšední, jak se ožení. — Co tu bylo ideálů, co plánů, a nyní je z něho sosák, zrovna jako ta Tvoje Anna. - Já bych Ti to přála, abys mohl s lehkým srdcem se jí vysmát - a tak se nad tím sprostáctvím povznést jako třebas jen já. Já nad tím nepláču ani se nesměju, ale lhostejné mi je to všecko - a když mi napadne, jaký jsem v tom neb onom ideál vidívala, myslím si: ,,O Leda, was für eine Gans bist du gewesen!“ - Prosím Tě, jestlipak stojí Anna za ten Tvůj vroucí cit, za tu poesii, za všecku svatou věrnost, kterou jsi jí dochoval !- Neházej perle sviním! Oddej se múze, která nechť je Tvůj ideál! — Heine sám povídá: „Es gibt kein Ideal“ - a Jean Paul též krásně pověděl: „Die Liebe, von der wir träumen, nach der wir uns sehnen, bleibt immer eine ewige Sehnsucht!“ -Já si ji, tu Annu, sama vždy pěkně líčila; ale jestli byla ideální, tedy to nebylo přirozené. - Nemáš čeho litovat. -Pomysli, ta ideální Žofie Rottova - chodí tam Podlipa -a povídá se, že z toho bude partie! Oh děvčata, děvčata ideální, vzdělané! Jak je začne píchat vdávadlo, je jim každý honza dobrý, jen když vidí, že si ji vezme! - Spokoj se zatim; snad i Tobě kvítek někde kvete, který Té vůní svojí oblaží, kdy se toho ani nenadáš. Přátelství ovšem nemůže člověku tak zcela tu lásku vynahradit, jako ku př. já bych Ti nemohla Annu vynahradit, ale ta jistota, míti někoho, o kom jsem přesvědčen, že mne miluje vždy stejnou upřimností, beze všech ohledů, ať jsem krásný nebo ošklivý, to také za něco stojí, že ne, Vašku? - Ty pohádky, milá brachu, Pospíšil posud nemá a já na ně také čekám. Dostala jsem hezkou lampu, s takovým bílým sklem, není velká, ale elegantní. Večer když sedím pak v pokoji teplém, lampička mi pěkně svítí, při ruce šálek čaje, tu se mi staví před oči ty milé obrázky, tu hezké děvče, tu nějaký pantáta a šuhajové a zakleté kněžny a šarkani a tatošíkové. -Když pak odbije 12 - a 1 – 1/2, pak zhasnu lampičku, vlezu do postele, a tu mi do očí svítí ta velká stříbrná lampa - až se mi zavrou, a někdy jsem už ospalá a myslím si: „Světe, kuš!“ - Jarouš je ve Zdicích na pár dní. Dorlička len vždy parle france - a pozdravuje Vás. Paní Šlenkrtku málo vidím a Mencl má mnoho práce. Pozdravujte buláky, aby mi napsali nějaké pohádky z jich okolí, umí-li, do té české sbírky. — Pozdravuju Vás co nejupřímněji a pište brzy. Mně to splácet nesmíte, u mě není nedbalost ani lenost vinna.
Nedivila jsem se tomu, že se stal z Hanuše skrblík, to tak všude se ukazujou extrémy. - Či není Hahn-Hahnová jeptiškou? –
257. Josefu Němcovi — po 7. březnu 1858
To je smrad židovská! To bude pěkně zmačkaný to
prádlo, a právě tenkráte bylo čisté. - Jarouš tam má také košili a punčochy i
onuce, aby si vzal přes punčochy na cestu; potom dva šestáky a dva suchary. -
Včera přinesl Havel kalhoty a vestu; vesta se mi nelíbí, ale kalhoty jsou
kapitální; stojí
Nyní pošlu hned k Bunzlovům s těmi kalhotami a vzkážu jim, že jsou hodní za to obstarání. - Když tam člověk zrovna neciví, tak to nechají ležet, oslové. Na ten klobouk si tedy můžeš poslat, on Ti Turek vybere nějaký dobrý, ale piš, či černý či hnědý. - Skrze tu komisí panu kmotrovi řekla jsem dr. Riegrovi a poprosila ho, aby se o to ujal on; ono to není pro ženskou a lépe to Rieger bude moct spořádat. - Když tedy Skála mluví, že přijdeš k hospodářství, tedy nemyslí dát Tě pryč? - Když Ti tolik dají jako ve fabrice, bude Ti to zdravější, než máš, dokud bys něco nedostal. - Líbám Vás oba; jak věci dostaneš, hned piš.
-Dora Vás také líbá. –
Vaše upřímná
BN
258. Josefu Branislavu Menclovi — 10. března 1858
Zase Vás, milý pane Mencl,
jednou [musím] obtěžovat; dlouho se mi to nestalo, abych bez vindry zůstala, tak s těmi pohádkami a jinými články přece to živobytí protluču, ale dnes nemám groše a teprv zítra dohotovím rukopis, za nějž zase pár zlatých dostanu. Buďte tak laskav a pomožte mi s zlatým. - Jarouš je už čtrnácte dní ve Zdicích. Ani Vás vidět není ani slyšeti o Vás? - S úctou Vaše
Božena
10/3 58.-
259. Josefu Němcovi — 14. března 1858
14/3 58
Milý muži!
Jarouš přišel v pátek před osmou; celý uhříčený, protože ten paklík nesl a hůni. Dobře vyhlíží, ale stýská se mu po dobrém jídle a po všem tam u vás a hned by zase šel. Já bych mu to přála, ale když to přece jen nemůže být, on by tuze zlenošil. Povídal ale, že prý on přece do Zdic půjde, třebas Ty tam nebyl, že půjde k panu buchhalterovi. — On [o] tom s velikým zalíbením mluví, až se Bekl zlobil; - ale Jarouš nedbá: ,,Já ho mám rád a mně se líbí, ať si ho má kdo rád nebo ne, to mně do toho nic není.“
— To je kluk! — A to mi do noci povídá, o všech z
fabriky a jak je co, on tam zná každý kout a šafáře Merhouta chválil, a také
prý mu šafář svěřil, co se dává koňům pro hříběcí, - a takových rozličných
pranostik si domů přinesl a o starožitnostech se dověděl, že by si toho jiný
nevšiml, a upozornil prý šafáře Merhouta, aby dal pozor, kdyby něco našli,
protože tam prý vykopali popelnice, ale je rozbili. - Menclovi se líbil kostel
hořovický, co vykreslil, a musí mu ho udělat, i radnici; litoval, že to
nevěděl, že by ho byl do kostela poslal skrze nějaké znaky. - Také Bekl chválil
výkres Točníku a divil se, že to vydržel v zimě kreslit. Jarouš mně ale
povídal: ,Jo, to já se s tím tak nepuntičkuju jako pan Bekl, a přece to mám
jako on.“ - Má také už od Mencla práci, nějaké znaky. - Také zdický šafář prý
ho zval, aby k němu přišel, třebas Ty tam nebyl. - To je pravda, oni ho mají
lidé všude rádi. - Povídal, kdybych já také v Zdicích byla, že by si byl na
Prahu ani nevzpomněl. - Mně se zdá, že Tě hodně strava stála, když jste tak
jedli, mohli jste mít snad také 1 1/2 porce dost? - Po obědě že by se mu ještě
nestýskalo, ale kdyby prý jen tu strojenou večeři měl každý den a pivo. -
Nechal tam punčochy u Tebe, jeden pár krátkých a jedny dlouhý roztrhaný, co
jsem mu poslala, aby si na cestu přes jiné vzal, tak to pošli při prádle. -
Klobouk Ti zítra pošlu i kalhoty; - tuze jsem se zlobila, poslal Havel dnes
konto, a pomysli si, za tu vestu Tvoji
K Šestákovi půjde Jarouš zítra, však on mu beztoho nic
nedá. - Za ten cukr Ti děkuju, jsem mu ráda, i tomu oleji; je to přece každý
den pár krejcarů méně vydání. - Ten olej bude mi trvat as 14 dní, jestli ho je
Na svátky snad přijdeš do Prahy? - Doufám, že nepůjdeš ze Zdic, oni snad se přesvědčili, že Tě mohou potřebovat a také snad Tě v hospodářství upotřebí, což Ti k dobrému bude a zdravé; mezitím se snad přece něco hodí. Jestli tam zůstaneš, možná že se tam, až bude teplo, také podívám asi na dva tři dni. - Tu fabriku Jarouš vymaluje, on na to pamatuje panu buchhaltrovi. — Nechce se mu ráno vstávat, že prý tam spal do 10 hodin; a já myslila, že se tam naučí časně vstávat. Ráda bych také Doru někam poslala, potřebuje to chudák. Copak Karlovi s vandrbuchem bude? Snad nyní mu už vyjde? - Líbáme Tě všecky a piš brzy. - Jak dostaneš věci.
Tvá upřimná
B
Prádlo Ti v pondělí nemohu poslat, ten týden jsme nepraly, až v úterý.
260. Josefu Branislavu Menclovi
Prosím Vás, pane Mencl, pomožte nám, byť jen v maličkosti, Šálek nebyl doma - a nemáme ani krejcar ani kousek chleba. -
[Adresní přípisek:] Menclovi.
261. Josefu Němcovi — 18. března 1858
18/3 58
Milý muži!
Posílám Ti tedy přání dětí, i Karla, poslal je včera na mě. - Píšou Ti děti jen tak přímo od srdce; Jarouš plakal, když to psal. Ptala jsem se ho, proč psal, že není zdráv, a on mi povídal: , Jo, ty nevíš, jak mi je, co jsem doma, píchá mne a bolí mne hlava.“ Je to kříž, kdybych ho mohla jen někam poslat po velkonocích, poslala bych ho věru — ale k Tobě, to nejde, stojí Tě to mnoho, a konečně by to dělalo oko těm lidem tam; musím se ohlédnout po nějakém faráři. - S Karlem je kříž, jak uvidíš z listu jeho. - Možná že ty naši trochu přilhali, ale trochu lehkomyslný je Karel též. - Já nevím jak radit? - Byla jsem dnes u Fialy, ten mi řekl, před čtrnácti dněmi že měl místo v Sychrově, ale nyní neví o ničem, a povídal, že by Karel nejlíp udělal, kdyby šel do Berlína, - to že by mu potom dělalo oko a teprv že by se mohl zde ucházet o dobré místo. Zde že nedostane v těch malých zahradách dobrý plat a že se mu v těch zahrádkách ani nebude chtít být. A také skrze vojenský stav že by to lépe bylo, kdyby jim na oči nechodil. — Já nevím tedy, co mu psát. Půjdu k hraběnce, jestli mi něco dá, tak mu pošlu, aby si mohl ten dluh zaplatit, a něco na cestu. Také někdy kus šatstva snad vyprosím. — Musíme mu přece nějak pomoct, on by v stavu byl udělat hloupost. - Já nemám ovšem sama nic, ale co dělat. Ve Vídni v císařské zahradě dostal by také místa, ale mají tam málo platu. Budu mu psát a piš mu Ty také, co by měl dělat. Ta knížka vandrovní snad ještě na rok platí? - Bože, já se hrozně bojím s tím vojenstvím o něho.
S těmi šatmi Tvými je kříž, raději kdybysi to byl dal tam udělat; jestli ty kalhoty nebudeš moct nosit, tedy je můžeš dát Karlovi, až bys mohl jiný si koupit. - Ten klobouk ale myslím že budou muset schválně dělat, neboť nemají ani jednu střechu širší. To budeš asi 30-40 kr. přidat muset. - Prádlo k neděli dostaneš. - Pošli také Posla s sebou. Macháček byl u Fričů a chválil prý Tě tuze, že Tě mohou dobře potřebovat. - Staňková chudák leží už nepřestajně od vánoc a teď se jí provalila ještě ke všemu tvář. Bekl Ti snad psal, - povídal to alespoň. - Panu buchhalterovi že se tedy také nechám „unbekannterweise“ poroučet -čili po česku, že mu službu vzkazuju. -
Přála bych Ti to nejlepší, kdyby se to vyplnilo, ale tak musíme přát, abychom alespoň zdrávi zůstali a ještě hůř aby nám nebylo. - Pamatuj na nás a piš tedy zase brzy. Tvá upřímná žena
Božena
262. Josefu Němcovi — 27. března 1858
27/3 58
Milý muži!
Odpust, že jsem Ti hned na Tvůj list neodepsala, - chtěla jsem dříve s Fričem mluvit a nebyl doma až včera odpoledne. - Dala jsem mu ten opis, a velmi ho to překvapilo; celý zčervenal při čtení a povídal: „To jsem neočekával, vždyť tu byl Macháček před sv. Josefem a nic neříkal? - Vězí za tím jen špina - ale nutit se to nedá.“ -
Já řekla také, že jsem vlastně proto ani nepřišla, jen abych mu to řekla. - Prosila jsem ho, kdyby se něco jinde trefilo, aby pamatoval. - K Vrťátkovi jsem šla, ale je v Blatné. Až sem přijdeš, budeš pak moct léčkám si jít, to víš, já nyní nemohu; ale kam chodím, všude jsem se zmínila. -Bekl také se divil, myslil, že Tě přece nechají. - Je dobře, že Bekl tu je a napřed povídal, že tam nevydržíš a jaký tam pořádek, sice by Ti to nevěřili. - Je to sice malá škoda, ale jestli dlouho nic nedostaneš, bude to velká. - Rieger povídal, jak sem přijdeš, abysi šel k městskýmu hejtmanu a upřimně s ním stranu té dohlídky promluvil; vždyť přece sakramenti nebudou chtít zabít. - Prádlo Ti tedy už nepošlu, a na ty knihy nezapomeň. Máš tam také Posla. -
Postel beztoho s sebou vezmeš, bude to zase kříž s ležením. - Mohl bys ještě kousek cukru vzít, teď se nám to už netrefí. Bylo tu krásně, čtyry [dni] jsme netopili, a zase po dva dni chladno a chumelice. - Dnes jsme zase zatopili. Od Šestáka nedostala jsem posud nic, neřád je. -Mencl zve Tě na svátky. Karel mi nepsal. - Byl tu nějaký aufséhr skrze podepsání těch
Zdrávi jsme - a ostatní uslyšíš, buchhalter dostane ten obraz, už ho dělá Jarouš. Pozdravujem Tě všickni a ukaž těmtam záda. –
Tvá
B
[Adresa:] Herrn / Herrn Josef Němec / in der Fabrik / in Zdic. /
263. Karlu Němcovi — 30. března 1858
30/3 58
Milý Karle!
Byla bych Ti hned psala po tátovém svátku, ale čekala jsem,
že mně budeš psát, jak jsi tátovi řekl. Ale Ty nepíšeš, a tak musím sama psát.
— Naříkáš si tátovi, že jsem Tě hubovala a že naši klepy nadělali. - Kdo je ale
vinen? Když Ty celý rok nepíšeš, nemám se já právo ptát jiného? - Či by Ti bylo
lhostejně, jestli se o Tebe starám, kde jsi a co děláš, či žiješ či ne? — Mně
se zdá, že by Ti to líto bylo, - a tak i mně. Proto jsem se ptala jiných, když
Tys nepsal. Ostatně není tak velká nepravda, co psaly; že kouříš, to je jisto,
že jsi mnohou zbytečnou věc koupil, to si mohu myslit, že jsi do A- se
zamiloval, myslím, také že nebude vymyšleno, je-li, tím lepší pro Tebe. Když
jsi tedy viděl, že se Ti křivda děje v mém psaní, mohl jsi odpovědít a říct:
„Matko, tak je to, a ne tak.“ - Dobře víš, že ani Marii ani Aida, když píšou, o
ničem pořádně se nezmíní, je to jen o nich samých, ale v jakých okolnostech
jsou, to se nikdy nedovím. O tom, že babička ze zámku, jen tak mimochodem se
zmínily. Co já tedy mohu vědět. O Ottovi psaly před časem, že je v Berlíně, tu
zase vojákem, a zase by ho chtěly za mašinistu dát. Já se v tom ani nevyznám.
Myslila jsem vždy, že Ty mi alespoň to povíš, ale Ty jsi od nich se naučil nic
v psaní psát anebo dokonce nepsat. S tím vojskem byla hodná hloupost a také
zase jen neupřímnost. Můžeš být rád, že nemusíš jít, však s tím bude ještě dost
starosti, až to přijde. - A jak to stojí s službou, Ty nepíšeš, jestli máš
vypovězíno a kdy půjdeš, nic jasného? - šla jsem na Josefa k Fialovi a řekla
jsem stranu Tebe, on mi řekl tolik: kdyby to byl věděl před čtrnácti dněmi, že
bys mohl byl do Sychrova, nyní ale že neví o ničem, až snad později. -Mínil
ale, že by Ti radil, abys, když tam zůstat nemůžeš, buď do Moskavy neb Berlína
šel, dokonce kdyby Ti dal Teichert dobré vysvědčení (což na každý pád hleď,
abys dostal), -pak když budeš dvě tři léta v cizině, že můžeš už pořádné místo
dostat, poněvadž to zde dobrým certifikátem je. -Pak řekl, že by se Ti nyní zde
nelíbilo v takové všeliké malé zahrádce, protože bysi tu nikde nedostal tolik
platu. - Tak si to tedy rozmysli a hled, kdybysi někam přišel, kde bysi zase
při štěpářství a při zelenině byl, abys i v tom odvětví pracovati mohl. - A
nyní stranu Tvých dluhů. - Mnoho-li to tedy dělá v našich penězích, co jsi
dlužen? - Piš mi to. Potom co bys nejvíc od šatu a prádla potřeboval, ačkoliv
myslím, že od prádla všecko? - Nám se ovšem také tak [vede], já ani děti nemáme
kouska dobré[ho], ani obuv, ani šaty, a o domácí potřebě prádla ani řeči. Táta
je v tom též tak! Pensí posud nemá, ani kaucí
Tvá upřimná matka
Božena
264. Karlu Bellmannovi — 30. března 1858
30/3 58
Euer Wohlgeboren!
Bitte höflichst, wenn mir auf Abschlag des Honorars
mit
B. Něm.
265. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 30. března 1858
30/3 58
Milý příteli!
Mnoho, mnoho štěstí! Nech Vám bůh dá aj Vaší ženě dobrého zdraví, nech Vás nic nesmúti, a k tomu asi šest pěkných chlapcův! Věru sa těším, že sté se preca už do stavu manželského přibrali a že sté dobru a milú ženu dostali! Už nemůže [být] většího štěstí na světě než podařené manželstvo a většího pekla jako nepodařené, keď jeden hat — a druhý čihy táhne, ale nesprežné koně. - Věru sa těším, až zase na Slovensko prídem, Vášu panu poznat! A pročže matka i- sestra osobitno bytují — není místa myslím v Březně, že? - Pozdravte všech, prosím. Tedy se Vám povésti líbí? — Nuž to mne těší, ked nemohly být už původní řečí psány, lépe je tak. Těším se na tu novou sbírku Škultétyho, ale sa bojím, že to zase nebude na dobrých pevných nohách stát, keď na to zase len sbírají. Nejlepší kdyby to byli někomu dali k vydání, ale to bude obtíž i při tisku i posílání, jako měl Rimavský, a zase to nikdo neuvidí, dokonce u nás v Čechách. — Za ten opis děkuju a prosím, když Vám zase chvíle zbyde, abyste na mne nezapomněl. Jestli ten člověk přeložit to nemůže, tedy mi to už plátno by nebylo, poněvadž [musím] ten článek tento měsíc hotový míti, tedy kdyby přece, už to ani neposílejte potom, když budu některé notice potřebovat, budu Vás prosit o ně. — Kebyste věděl někoho, kdo by mi některé pověsti handělské anebo jen tam od Brezna a Boci napísal, věru bysem Vám byla velmi povděčná, keď aj sprostě napísaný by byly, len když tak, jak lid povídá. - Copak dělají v Lehotě? - Věru som se nenazdála, že mi pan Chaloupka ani len řádeček písať nebude; ani rukopis nepošle, co slíbil do Musejníka, ani mi neodpověděl, jak se mu pověsti líbily, a nic, ani tu baladu neposílá. - Pozdravujte ho. Ale či Vy snad neposíláte ten exemplár jeden brezenskýmu Chalúpkovi? To by byl omyl! - Plošic něborák byl zle churav! - Měl dostat jinde faru, ale on nešel, ač prý lepší byla, ale Bystrica bola by pridaľeko! -
A či se Vám líbila Praha? Byla bych Vám pěknější poslala, ale nemáme celu Prahu pěkněji udělanou, jen tak jednotlivé kostely, hrad a památné stavení. Protože je celá, je také formát tak dlouhý. - Ale je tu krásných obrazů a dost lačných - ten nový barvotisk (Farbendruck), to jsou krásnější než akvarely, a vše dostanete, krajiny, svaté, genre - co chcete. Také překrásné rytiny a fotografie, celé drážďanské museum, všechny obrazy jsou fotografované, a také ne draho. - Jen peníze keby byly. Pište mi zase brzo -a bude-li co opsané, pošlete.
Líbejte všeci, ženu i matku i sestru. Pozdravujte upřímných Slovákův.
Vaše přítelkyňa
Božena
266. Hanuši Kolovratovi Krakovskému — počátkem dubna 1858
Hochgeborner Herr Graf!
Ich nehme mir die Freiheit, beiliegendes Buch Eu[er] H[ochgeboren] zu übersenden. - Es ist der erste Teil Slowakischen Volksmärchen, teils von mir selbst während meines Aufenthaltes vor zwei Jahren gesammelt, teils mir zugeschickt. -
Es ist ein teilweiser Erfolg meiner Reise in die Slowakei, die ich vor zwei Jahren mittelst Unterstützung E[uer] Hochge[boren] unternehmen konnte, teils von mir selbst gesammelt, teils mir zugeschickt durch Bekannte. - Noch ein Teil wird nachfolgen; aber alle die gesammelten sind nicht der hundertste Teil von dem, was noch unter dem Volke ist, zu sammeln wäre. - Jede Gespanschaft hat ihre eigenen Gebräuche und Sitten, ihre eigenen Absonderungen, ihre eigenen Beschäftigungen, wie auch die Natur, in der sie leben, mit sich bringt. - Weiteres, was ich über die Slowaken gesammelt und erfahren, wird teils im künftigen Bande der Museumzeitschrift, teils in der Živa und über die Waldbewohner und Holzhandlungen in den Sohler Hochwäldern in der Živa. - Ich hätte es wohl lange schon in Druck gegeben, aber kummervolle häuslichen Kümmer und Sorgen und eine längere Kränklichkeit verlängerten meine Arbeit, was für mich am traurigsten ist, da mein Mann eine geringe Pension hat und ich größtenteils meine Familie von dem, was ich mit der Literatur verdiene, selbst ernähren muß. Dies ist auch Ursache, daß ich mir nichts ersparen [konnte], um eine zweite Reise zu machen, in andere Komitate, um mehr noch zu sammeln, - was mein innigster Wunsch, da ich jetzt weiß, was für Schätze in der Čechoslawischen Bevölkerung vergraben liegen, derer sich selten jemand dort annimmt, und teils daß ich meine [- - -]
267. Karlu Němcovi — 18. dubna 1858
18/4 58
Milý Karle!
Že jsem Ti hned nepsala, byla dvojí příčina, za jedno
a nejhlavněji Jarouškova nemoc; víš, že je chudák slabý na plíce, poslední čas
mnoho kreslil, do modelování chodil, pak byl ve Zdicích u táty, kde snad to
těžké jídlo mu škodilo, a na dva dni byl u jednoho spolužáka v Skrchlebích, tím
se snad ušel a dostal zrovna o svátcích zapálení plic. -Posud leží a není z
nebezpečenství; mám o něho strach. A když by i přece z toho vyšel, bude to zase
rok trvat, než se mu trochu ulehčí, aby mohl dále pracovat. - Já jsem jako
blázen, pracovat mám a nemohu, celé noci nespím s ním a myšlénky moje rozděleny
jsou mezi ním a Tebou. -U p. Fialy byla jsem čtyrykrát, než jsem ho zastihla, a
to ještě jsem s ním nemohla mluvit, až táta k němu na Žofín šel. Je výstava
květin ty dni. - Pravil tátovi, že to sepíše, ale že nyní není mu to možná, až
za pár dní; těšilo ho to a bylo by mu to milé bývalo. - Nyní ale ovšem to
nebudeš moct poslat, leč jestli chceš poslat jen to nejnovější a nečekat na
jeho katalog a sepisy. Máš prý, jestli to pošleš, do nějaké škatulky to dát a dobře
zapakovat, a adresu na J. Fiala a Vereinsgarten in Prag. - Dělej, jak chceš,
ale útraty si nedělej žádné. - Pan Fiala myslel, že by nejlépe pro Tebe bylo do
Erdmannsdorfu? Tam že bys i zelenině i v pěstění ovoce se vycvičil. - My Ti ale
v tom radit nemůžem, Ty nejlepší sám musíš vědět co a jak. - Abych Ti mohla
něčím přispět, o to jsem se již starala, a právě dnes, kdy Tvoje psaní přišlo,
i já Ti psát chtěla, jak věci stojí. - To víš, milý Karle, že je to nyní s
penězi bída, než člověk groš dostane, i kdyby si ho hned vydělal. Chtěla jsem
Ti psát, abys dal prvního výpověd a že bych Ti do 15/5 peníze poslala. No ale
když je to nyní takové, že by to místo v Sanssouci tak dobré bylo a Ty pryč
musel, tedy budu hledět, abys nanejdéle do 28/4 peníze dostal, možná že i
dříve. - Já si je zatím vyzdvihnu, a když mi pan hrabě Kolovrat, jemuž jsem
psala, něco pošle, nechám to zase sobě. On myslím že mne neoslyší, poslala jsem
mu knihy. Více ale než 20 neb 15 tolarů Ti, milý Karle, nebudu moct poslat; s
tím si musíš pomoct. Jestli Ti to zatim někdo udělá, tedy si dej napřed některé
věci udělat; tolik dostaneš, tedy si to rozpočti a kup si, co nejvíc
potřebuješ; až budeš na místě, pošlu Ti zase něco a budeš si to moct i tam
zjednat, co budeš nevyhnutelně potřebovat. S těmi knihami to udělej tak:
zapakuj je a napiš adresu jako předešle „Heinrich Schráním, k. k.
Hauptzollamtseinnehmer in Zittau“ - a nech to ležet u Marii neb babičky. Já
budu psát panu kmotrovi do Liberce, aby mi to převezl, a jestli to udělá, tak
budu psát do Sagan, aby to poslali, anebo po jiné příležitosti se ohlédnu. Ten
frak ale prodej, jestli ho dokonce nosit nemůžeš, Jarouš ho nosit nebude,
nesluší se to ještě pro něho a snad přece za něj něco dostaneš. - Jestli za ty
časopisy něco bysi dostal, aby to za to stálo, také bys je mohl raději prodat a
jen knihy si poslat; za pac je ale dávat nemusíš. Já půjdu také k Šafaříkovům,
mladý Šafařík je znám v Berlíně, aby Ti dali listy odporučující. Mladý Palacký
tam často bývá, a když budem vědět Tvoji adresu, zajisté Tě navštíví. Co se
týká mého obrazu, ten Ti nyní poslat nemohu, protože nemám peníze, to víš, zeje
to zde dražší, malý obrázek stojí
Tvá milující
matka. —
Nevím nic, co Ti táta píše, ale spoléhej na mě, jestli já Ti nepomůžu, táta ne, to víš.
A nepiš podruhé německy, to by bylo mezi námi nepřirozené, a cvik potřebuješ i v české řeči, což Ti přece musí být první! –
268. Karlu Němcovi — 27. dubna 1857
27/4 58. –
Milý Karle!
Co mohu, to Ti posílám; mínila jsem ještě jednou tolik Ti poslat, ale kdybych se rozběhala, nemohla jsem si vypůjčit. Na neštěstí ani paní hraběnka ani Taxis tu nejsou, Kolovrat ještě neodpověděl a s druhými není nic.
— Na štěstí jsem dopsala povídku malou Chyže pod horami — a za tu dostala jsem, co Ti posílám. - Nech Ti to Bůh požehná, je mně milejší, že Ti posílám peníze, co jsem si vydělala, než vyprošené. -Víc ale nemohla jsem z honor aru vzít, protože je činže a ze žádný strany nic není. - Byla bych radši bývala, kdybys byl jinam přišel, tam v Potsdamu a Sanssouci bude asi draho, kterakpak tam s 10 flor. vystačíš?
A bojím se i o Tvé zdraví, to není krajina pro Tebe. -Ale už je pozdě, jdi tedy s Pánembohem, kdož ví, k čemu Ti to nebude dobré; ale kdybys neměl se dohře, co se zdraví týče aneb jinak, nevaž se tam. Co bude mého možného, chci pro Tě udělat; já se ucházím, abych Ti odněkud podporu získala, dokud táta zase nějakou službu neb pensí nedostane. - Jen hned, jak tam přijedeš, piš, kde jsi, a pořádnou adresu. Já pošlu ty střevice, a co se ještě shledá, do Žitavy, pan kmotr mi to převeze tam a dá to na poštu v Žitavě pod Tvojí adresou. A mně zase vezme ze Žitavy ty knihy sem. -Jaroušek, milý Karle, je posud nemocen a tak je špatný jako tenkráte u Geitlerů - vyhazuje silně a dr. Lambl říká, že nestojí za něho. - Vidíš, co já mám ustavičně za starosti a bolesti; jestli mi ale Pánbůh toho hocha vezme, nevím, Karle, - jak dlouho mámu mít budete. Mám už dosyta těch křížů. - Pozdravuje Tě a máš být zdráv, a děkuje Ti za ty vzory. - Prosím Tě, Karle, jen si setr zdraví, pan doktor také řekl, abys mastě zahodil a jen to dělal, co jsem Ti psala, se studenou vodou. Poslechni tedy, to víš, že dr. Lambl šikovný lékař a že zná Tvoji náturu. - Táta se mrzí, že jsi dluhy dělal, a skoro nechtěl, abych Ti co poslala, dej si tedy, Karle, pozor nyní, nekupuj nic, co nemusíš nevyhnutelně mít, a knihy raději si vypůjč, neboť knihy drahé jsou a nic za ně nedostaneš, když je prodat chceš. - Táta se také zlobí na Marii, že Ti ani starou košili dát nechtěla, kdyby měla srdce, řekla by Jacquovi, on by Ti zajisté něco dal. A babička také vyprat Ti už mohla, to by je už nezabilo; no já se jim poděkuju. - Na květinové výstavě jsme nebyli, byly prý tam jen kamelie nejvíc. Já nemohla od Jarouška odejít a táta nechtěl jít Fialovi říct. - Bendi je v klášteře spokojen a pozdravuje Tě, též Hansmann. Jura se oženil a je lékařem v Březnici, dostal bohatou, ale hluchou ženu. - Pan šťastný je na smrt nemocen. Pan Rozum umřel na souchotě. - Slečna Žofie Rottova vezme si dr. Podlipského. - Pan Mencl dělá jen lustry a stal se tím znamenitým. Paní Šlenkertka je vždy stejná. U Špottů je veliký ústav na pískové lázně, a děti se jim rodí dost, mají už pět a brzy šest. - U Hanušů vše zdrávo a pozdravují Tě. O Pilzovi ani zmínky, bezpochyby že k nám nesmí. Marie slouží u Šlosrů a nevidíme jí žádný za celý rok. - Pan Vorlíček jev Nymburce na hlavní škole prvním učitelem, co mé radě děkuje. - U Fialu je vše zdrávo, Ema si vzala profesora Nováka do Olomúce. Anna je doma a Eda je jako úborek a prohání se po zahradě. - Zahrada společenská má jiný plán zase. - Albert po vyučení učil se řemenářství, ale zase se vrátil k zahradnictví; je starý blb. Krejčovic Tě také pozdravují; starý Čulda umřel přednedávnem; - také slečna Hlavsová Tě pozdravuje. - Ten můj obrázek Ti pošlu až později, až budu mít nějaký groš; máš-li svůj, pošli mi ho, ale útraty zbytečně si nedělej. - Zde vyšlo mnoho nových knih zatim, i básní, i já jsem mnoho napsala za ten čas. - V Sanssouci uvidíš mnoho umělecké krásy a můžeš se vzdělat. Půda tam někdy slovanská, ovšem dávno zněmčená. - Tedy, Karle, bud zdráv a jdi šťastně po dráze Tvé dále a hled, abys získal si vždy a všude úctu hodných lidí. Bůh Tě sprovoď! Táta Ti přeje též šťastnou cestu, líbá Tě i my všickni. - S penězi hled abys vystačil, jak jen můžeš, a dluhy záplat nejdřív! - Piš hned, jak na místo přijdeš, a pár řádků třebas i ze Sagan. - Ty knihy nech u Marii, ale spakuj je. Líbám Tě mnohokráte v duchu.
Tvá upřimná
matka. –
269. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 7. května 1858
7/5 58.
Milý příteli!
Říká se, že „líbánky“ či „medové dni“ jen první měsíc trvají, ale u Vás hádám budou celý rok trvat a snad i déle. - Ale byste přece jen neměl tak zlenošit byl a na celý svět zapomínat u té Vaší Emilie! Měl byste aj přátelům kusčok své lásky popřát, len tak chvilku, když Emilka při Vás není. Nuž to byste si měl vzpomenout, že jsou i v Praze lidé, kteří by zase jednou rádi od Vás něco čítali a slyšeli, jak se Vám v tom novém stavu vede a či jste zdrávi a tak všelicos! - A když Vy nic nepíšete, musím já psát, a ráda bych něco lepšího a veselšího, než mám před sebou. Ale cože, když se vede zle, nemůže se říct, že se dobře vede. - Jaroslav se mi o velkonocích těžko rozstonal. Znáte, že byl již dávno na prsa slabý, nyní ještě i silně roste - chodit musel přece do hodin - ven na zdravý vzduch málo, nuž to nemohlo jinak být, než že to zase vypuklo, dostal silné zapálení plic a posud leží a je velmi slabý. Tři týdně jsem mu dávala dnem a nocí studené obklady na stranu, dokud mu píchání nepřestalo. - Ale kašle a to mi dělá starosti. Doktor říká, jen ven. Jestli seženu tolik peněz, abych mohla na Slovensko, pojedu k Plošičovi, on má blízko salaše a se stravou se snad nějak srovnáme, jen dostanu-li pas - a bude-li Jaroslav tak silen, aby mohl ject. Né-li, tedy musím zde v Čechách s ním někam, ale nemáme žinčicu. - Ve fabrice, co muž byl, přestali dělat, je tedy zase bez služby a těžko co pořádného dostat. S pensí není to ještě v pořádku, jako všecko u nás račím krokem jde. Letos hodlá na Slovensko také profesor Krejčí se podívat s malířem Heroldem a Řezáč, redaktor Školy a života. Prosím Vás, pište mi! A jak ty výpisky? - Nemáte nic, já bych je velice potřebovala! Pozdrav milé paní, matičce i sestře i Vám.
Vaše
Božena
270. Františku Šimáčkovi — 8. května 1858
Milý pane redaktore!
Přicházím k Vám jako k upřimnému příteli a prosím,
kdybyste mi podobnou jako onehdy službu prokázal. Je mi to hanba, říkat o těch
pár zlatých, co ještě dostanu, dokonce když na to ještě čekati museli, ale ty
bídné moje okolnosti mne bohužel k mnohým věcem donucují, které se citu mému
příčí. - Dostala jsem od Hálka 15 fr. a obrázek Chyže pod horami bude as 1 1/2
archu obnášet, nepřijde tedy již mnoho, ale potřebuji peníze jako sůl, a protož
chci Vás prositi, kdybyste jim chytrým způsobem na ruku dal, že je potřebuju,
ale jako by to jen Vaše mínění bylo. - Mám činži platit, ševcová, která nám
kolik let pracovala, jde z Prahy, musím jí
S úctou a šetrností
Vaše upřimná
BN
8/5 58
Máte-li při ruce, buďte tak laskav a půjčte mi
271. Václavu Čeňku Bendlovi — 25. května 1858
25-5-58
Milý Václave!
Nevím, jak se stalo, že jsem to odpoledne teprv, když jsem Vám pohádky odeslala, rukopis Puškina dostala, mrzelo mne to, poněvadž jsem hned psát nemohla a do pohádek mohla jsem to připsat; ale byly už odneseny. - Byla bych Vám ty dni tak jako tak psala, ale dříve jsem nemohla, za jedno skrze Jarouška, potom mám práce plné ruce, a také abych Vám mohla říci jak s rukopisem. -Tenkráte, když jsem s ním stranu toho mluvila, byl zcela volen, když jsem mu řekla, že byste nežádal mnoho honoráru a v knihách nazvíce si ho vybral. - Nyní, když jsem mu tedy rukopis, jak sám byl žádal, [dala], neřekl sice, že to nechce vydat, ale že nyní nemůže - že nemá peněz. Dost jsem mu domlouvala, ale on vždy jen, že nyní nemůže, chci-li to ještě nechat a po nějakém [čase] přijít, že by mu to potom možno bylo. - Dílem je pravda, že nemá peněz, neboť nemohu ani 5 fr. od něho dostat; nechávám si u něho vždy činži stát, a to mně nemohl posud dát. Příčina je to, že zvětšil sklad, nový hudební zřídil a nyní mu po lipském trhu směnky vypadly. - Jak to tedy mám udělat? - Chcete s tím ještě čekat, nebo se mám zeptat Kobra nebo Domenikusa? - U tohoto by mohl Čejka dobře působit, s nímž bych promluvila. - Ale až budete psát, pište přece jen, mnoho-li žádáte honoráru, to je potom jedno, co si za to vezmete. O rukopis, kdybyste ho tedy nechal ještě ležet, starat se nemusíte, to víte, že je u mě dobře schován. -Nyní o literatuře. Ta se u nás rodí, zvlášť básně, jako prašivky - houby neřeknu, neboť některé houby jsou dobrý, chutný, ale to se nemůže říci o všech básních českých. Básně Nerudovy, Hřbitovní kvítí - jsou dosti hezké, je to trochu heinovské. Hálkův Alfred zavání tuze Máchou, ale má krásných i svých myšlének, bujnou fantasii, ale potřeba mu ještě i uhlazenosti řeči a vůbec ráznosti. - Ale to ostatní, Pfleger, Lešetický et comp. je smeť a vrchol všeho neřádné básně a balady, co Lešetický nyní vydal, to je ta největší sprostota a samý čert a peklo. No to se podivíte. A Lešetický je suplentem místo Rozuma, pokorný služebník Marešův, přítel Štulcův a nepřítel všech přepjatců — on prý ukáže Čechům, jak se mají dělat písně a balady, na základě národních pověr! - Věnoval je Čelakovskému - to je na mou duši ironie, div aby se v hrobě neobrátil! Ještě vyšly některé básně, od Košína tuším, ale všecko slabé, mdlé. - V próze je to také tak; - Sabinovy romány chválí Frič, ale nikdo jiný, já je nečtla - ty ostatní naši spisovatele znáte beztoho. -Na sv. Jana vyšel jarní almanach Máj; titulní obraz je podobizna Máchova, kterou obdělali ze sv. Jana Křtitele, někde u Litoměřic nebo kde, jemuž byl Mácha modelem. Ale ta podobizna je nejpěknější ze všeho! Je to rázná, krásná tvář, zvlášť oko a čelo! - škoda ho! -K tomu je životopis jeho. Básně jsou od Friče, Hálka, Nerudy, Heyduka, „paní Fričové“, Žofie Rottové (nevěsty dr. Podlipského), od Mayera a j. Některé jsou hezké - ale v mnohých jsou jen šibe[ni]ční fantasie. (Růže na Kriváni je moje idea, kterou jsem Fričovi sdělila dle národní pověsti slovenské.) — Próza je též míchaná, velmi dobré a špatné. Od Friče Všední život není vlastně nic. — Přívozník od Hálka sprostá řeč (a la Pravda), Notice novinářské od Nerudy dobré, vtipné. Kříž nad Petřínem - a Znovuzrození (od Karolíny Světlé, tuším Hálkového ideálu) - také ne mnoho. - Fantasie mladého děvčete, ale není to jádro! — Četla nejspíš Tyla, ale sloh si neosobila. Od Jana Palackého popis Sydenhamu - a od Boženy Chyže pod horami, národopisný obrázek, který se prý chválí, jak p. Rieger řekl. Ale tolik chyb tisku je v ní, co Boženu mrzí, ku př. místo byštu (bystu), Hola baba — hola Baba, o votochu — na votochu, portičku - partičku, zámky a kraje - zámky a kroje, bílé její tělo - bílé její čelo. - Národní pohádka od K. E. Miletínského (vulgo Erbena). Vydání je sličné, menší je než Lada a Perle. Barák je redaktor dle jména a že dal na to 400 fl., co zase Dominicus na se vzal, - vlastně je to ale Hálek, Neruda etc. - Frič. - Ta slečinka, co jste ke mně poslal, mě vždy v sukni natrefila, ačkoliv včera odpoledne tu byla. -Nikam jsem nešla a já jsem ráda chomót. Jarouškovi je lip, už byl jednou na procházce, aleje velmi slabý. Dorinka mele pilně frančinu. Karel je v Sanssouci v královské zahradě za pomocníka. Můj muž je od velkonočních svátků již zase doma, protože přestali ve fabrice pracovat a málo peněz mají. — Hledá si něco jiného. Já se mrzím, starám, pracuji, bídy mám dost - a radost žádnou ani naději, že by kdy lepší bylo. - To je moje živobytí. - Půjdu někam ven letos, musím s Jarouškem, nevím však ještě kam. Polda mi dávno už nepsal; ale Moravské noviny jsou dobré. - chci mu ty dni psát. - Starý Opic umřel, to bude nyní flóra okolo Prahy mnohem bujnější! - Tedy pište brzy zase a budte zdráv. - Pospíchám. Máj stojí pěkný 1 fr. 30 kr., v obyčejné vazbě 1 fr. Vorlíček tu byl o svátcích - frak, glacé -a pravou profesorskou tvář! - Děti Vás srdečně líbají i můj muž Vás pozdravuje, taktéž Šlenkrtka. Pan Mencl je jako bečka a dělá výlety. - Teď jel do Teplic se podívat (a chtěl si koupit svazek vurštů, protože prý by tam třebas nic nedostal, když se mnoho lidu sejde) - pro Vás jen to píšu - on je mimo to hodný chlap - ale - ale -
Vaše stará B
272. Josefu Barákovi — 19. června 1858
Panu redaktoru Máje!
Když jste u mne povídku pro Máj objednali, řekli jste, že mně dáte za arch 20 fr. - Na můj dotaz, mnoho-li as rukopisu chcete, řekli jste 1 1/2 archu, a byť i o jeden dva listy více bylo, že vadit nebude. - Znáte, že se nedá látka spisovatelská dle míry neb váhy odměřovať, aby nebylo ani více ani méně, - tak se i Chyže pod horami - delší stala, než jsem mínila. Jeť tisku dva archy bez dvou listů, za něž mi přijde 37 fr- 30 kr. Na to jsem dostala 25 fr., přijde mi tedy ještě 12 fr. 30 kr. - Prosím, kdybyste to co nejdříve zapravili, neboť jsem u velké nesnázi.
S úctou
Božena Němcová
19-6-58. -
273. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 24. června 1858
V Praze na Jana. 24-6-58.
Milý příteli!
Kdybyste Jánko byl, přála bych Vám dnes, přála bych Vám dva kluky naraz, ale že nejste Jánko, přeju Vám čím skuoreji jednoho, aby Vám k úplnému štěstí nic nechybělo. Dá pánbuoh, že bude aj to! Děkuj u srdečně za list i příspěvek k historii handělčanů, je mi to velmi vítané: Živu hádám už máte? - Byla to jen hloupost expeditorova, který nevěděl, či to má poslat nefrankované, an jste mu nic skrze to nepsali, ani vykázaných na porto 36 kr. neposlali. Až podruhykráte pošlete na mě peníze a já Vám to zapravím, abyste to hned dostali. -
Milý příteli, poslední časy byly zase pro nás velmi smutné; nevím věru, cože to s námi, že nás tak neblahý osud nepřestává pronásledovati. - O velkonoci rozstonal se nám Jaroslav na smrt. Dostal silné zapálení plic, a beztoho od mládí na prsa slabý, byl u velmi velikém nebezpečí. Tři týdne jsem nepřestajně, aniž bych se svlékla byla, studené obklady mu dávala, až to píchání pominulo, neboť znáte, že nyní doktoři krev nepouští ani pijavice nesází a jen studenými obklady léčí, přičemž pacient alespoň tak neseslábne. - Když mu píchání přešlo, dostal ošklivý kašel a vyhazoval silně. - Ležel přes dva měsíce; nyní ovšem zase chodí i po venku, nekašle, dost se zase studeným koupáním sílí, ale cože, měl by přece jen ven a zůstati venku celé léto, ale stojí to peníze a těch není. - Já jsem od té doby také ustavičně churavá; ne abych ležela, ale cítím se náramně slabá a bolí mne v játrách, potřebovala bych také zdravý vzduch a trochu ulehčení těch starostí. - Muž byl v cukrárně jedné, as tři hodiny od Prahy, dostával 400 fr., ale cože, byl tam čtvrt roku a přestali pracovat, nebylo peněz. -Nyní je od velkonoc doma, a jakkoli se uchází o místa, seč jest, nemá doposud, co by přece k obstání bylo, neboť vše se přijmouti nemůže. Od té pensí živi byť nemůžem, to leda jemu stačí - a tak vždy a vždy jen na mě všecko čeká. Pracuj u od rána do pozdní noci — sotva ven vyjdu — co se naškrábu, než arch napíšu, a potom dostanu za to pár zlatých, na které ještě čekati musím. — Celý rok a celé jaro jsem se těšila, že se k vám na Slovensko letos podívám, dobrý Plošič mne zval, abych jistě přišla i s Jaroslavem a že kvůli nám o jednu krávu více koupil, a že jestli nepřijdu, zaplatit mu ji musím! - I myslila jsem jistě, že budu moci jecť, už skrze toho chlapce, neboť myslím, že by se tam uzdravil, celou zimu jsem se o to starala, abych pár zlatých sehnala na cestu, ale uspořit není možná, stěží to stačí, co vydělám, vypůjčit není nač a pan Darmodal umřel a nezůstalo potomků. - Kdybych byla německá spisovatelka a řekla kněhkupci, aby mi dal na cestu, že všecko, co napíšu, jen jemu dám, zajisté by to udělal, jako to v Němcích a v Anglicku nezřídka se stává, ale naši nakladatelé nemají té energie. Jsme bídáci, milý Gusto! Všeliké ty trampoty byly vinny, že jsem ještě o handělčanech do Živy nepsala; ale se už k tomu mám, a prosím Vás, jestli tam zase pro mne něco máte, kdybyste mi to poslali. - Chci vůbec vše, co jsem po Slovensku viděla a slyšela, a některé ty pověry a obyčeje, zkrátka vše bych v malých obrázcích podala a v osobité knize, tak se mi to rozpráší v těch časopisech a je to pro mě škoda. — Bude nyní vycházeti Konversační slovník, při němž nejčelnější spisovatelé se zúčastňují. Dr. Rieger je redaktorem. - Bude to dílo potřebné, ale také nákladné. -Nyní se to zase v literatuře hýbe, ale jenže je mnoho planého. - Starý náš táta Purkyně stane se jak slyšet rektorem magnificem. - To je neúnavný duch! - Celý den jen pracuje bez ustání. - Co on má těch zkoušek a přednášek, a nevynechá den, aby nebyl v průmyslové škole večer, kde je direktorem, a nyní mu chudákovi ještě ten zlatý řetěz na hrdlo pověsí s povinností figurovat při každé promocí! -Ty Vaše pozdravení ho těšily. - Umřel mu vnuk malý, kterého měl velmi rád; hrál s ním jako dítě. - Pověsti dostanete 8-9 najednou, 10 bude poslední, ale mi chybí dvě pověsti, abych měla dost. -Či nemá pan Ferjenčík volákú?- Vždyť on tuším také Rimavskému psal? - Alespoň jednu, když ne dvě. - Chaloupkovi jsem psala též, i on mně psal. Poslal tu starou píseň, dala jsem ji do Musejníka. - Nemáte v Březně staré památky žádné? - Máte starý kostel, ne? A co po městě? Měl byste někoho k tomu mít, aby se to sbíralo, a dejte to do Památek archeologických, co Matice vydává, jako Živu. - Chtěl vás letos profesor Krejčí s malířem Heroldem navštívit, Krejčí co geolog a Herold co malíř krajin, aby se podívali na tamější kraje. - Krejčího zajímá zvlášť čedičové středohoří Buku. - Ale slyšel Krejčí, že tam letos cestuje společnost geologů od vlády poslaných, nechtěl jíti, aby se mu to nepokládalo za vtíravost, an též do Buku jdou. - Nechali to na druhý rok. - Tedy jste se už v tom manželském stavu hezky usadil; pravda, že jen tenkráte hezký, když trvají, jak píšete, medové týdny až do smrti, když ale zpočátku med a potom jed, - to je nič! - A či zase letos cestovat budete, máte s kým? A mamuška a Petronka, cože robí, či jsú zdrávy? Škoda že nemohu k vám zaject letos! No musíme čekat času jako hus klasu! — A cože pan farář balogský, má zase pěknú kuchařku? - Že službu vzkazuji, i panu Chaloupkovi brezenskému aj Frau v. Chaloupka. - A či má ještě Visionen? Věří ještě na Geistererscheinungen? - A pan Tibelly pije, či maluje? -Nachže jich všech pozdravujte, aj pana Ferjenčíka. — A Vášu milou ženu líbejte odo mňa, veď ono jí bude milejší od Vás bozkáni než napsané, ingústem pošpiněné - od neznámých úst. - Těším se, že mi budete záhy psáť. - Můj muž aj děti aj já Vás co nejsrdečněji pozdravujem! Vaše upřímná přítelkyně
Božena
V Praze 25-6-58
Stala se mi nehoda; když jsem měla tři stránky napsané, převrhla jsem na list kalamář. Jedna půla zůstala čistá, bylo mi ji líto přepsat, tedy na samých kusech psaný list posílám.
[Adresa:] Wohlgeboren / Herrn, Herrn Gustav Zechentner / k. k. Bergarzt / in / Bries / (Sohler Komitat) / in Ungarn / pr. Neusohl.
274. Samu Chalupkovi — 30. června 1858
Velectěný pane a příteli milý!
Mile překvapil mne list Vašnostin; myslelať jsem, že jste na Boženu již pozapomněli, a ono tomu jinak. - Odprošuji Vás tedy. - I já kolikráte myslela jsem, či ty listy někdo nelapá, neboť i z jiných stran mi psali a listy mne nedošly. -Nuž ale nyní je to zase v pořádku. -
Předně tedy o záležitostech literárních. Psali jste mi, abych tu píseň paní Jeřábkové do almanachu dala; - odpuste - dala jsem ji do Musejníka. Za jedno je to vzácná památka a v takové beletristické knížce by se ztratila a nedošla náležitého uznání a povšimnutí, za druhé by se tak věrně neodtiskla, jak si přejete, to já znám ze zkušenosti. — Myslím konečné, že nejste slibem paní Jeřábkové zavázán; ona také nouzi o rukopisy míti nebude, ačkoliv bych přála, aby alespoň některý ze Slováků do našich listů psal a při literatuře se zúčastnil. - Píseň bude v čtvrtém svazku Musejníka, poněvadž třetí již skoro dotištěn.
Čís. 2. Nápis na zvolenském zvoně mínili jste abych
panu Šafaříkovi ukázala, ale starý pán je nyní často churav a skoro jako
hypochondrický, ani rád návštěvy nepřijímá; šla jsem s tím k Hankovi. Jak se na
to podíval, hned řekl, že je to písmo převráceně lito; znamená to Ave Maria,
gracia plena - ostatních pět liter je stažené ora pro nobis. - Ukážu to ještě
Erbenovi a pak dám do Památek archeologických. - Věřím ráda, že mnoho písemních
památek staroslovanských po Slovensku bude; bylo by záhodno ohlédnouti se po
nich, jakož i po památkách řecké cirkve. Alespoň zmíniti by se mělo, kde a co
doposud je, aby v zapomenutí a k zmaření časem nepřišlo. - K tomu hodí se velmi
dobře časopis ten archeologický. - Dala jsem do něho také zápisky o
starožitnostech slovenských, kteréž mi od dr. Reusze k volnému upotřebení dány
byly. - Sestavila jsem to; neboť měl v tom mnoho o starožitnostech Němců
severních, jež k věci nepatřilo. Bylo to ve dvou svazcích a velmi se to
starožitníkům líbilo i přání vzbudilo, aby se více po Slovensku sbíralo a v
každém kraji alespoň jednoho muže, který by si to na starost vzal. - Také
Hrádek hornolehotský jsem popsala (ale já sama) a k tomu přidala. - Snad račte
časopis ten znáť? - Jestli ne, povím krátce, že vychází pomocí Matice, čtyry
svazky šestiarchové v osmerce, s třemi rytinami při každém svazku, čtyrykrát za
rok. Údům Matice dává se za roční předplacení
Čís. 3. Co se týká slovníčku slovenského, mluvila jsem stranu toho s panem Nebeským, redaktorem Musejníka, a on řekl mi tolik: když by Vašnosti zpracovati ho chtěli, abyste tak učinili, sem ho zaslali a že by ho Matice vydala co zvláštní knihu. - Tolik vyřizuji a sama prosím, abyste se, Vašnosti, po chvílích v práci tu uvázal, neboť je to věru velmi potřebná věc a Vašnosti nejsnadněji k vyvedení, an již sbírky k tomu máte. -
Jestli jste, Vašnosti, nečetli, co Hanuš napsal z ohledu otázky hlaholsko-kyrilické, mohu tím posloužiti, a sice: L Sv. Kyrii nepsal kyrilicky, než hlaholsky. - II. Zur slavischen Runenfrage, mit besonderer Rücksicht auf die obotritischen Altertumer, so wie auf die Glagolica und Kyrilica. -Pište jen, či to žádáte, a pošlu to, když Vás otázka, s níž si nyní mnohý hlavu láme a lámati bude, zajímá. - Študuje zde Slovák, který vystoupil z bystřického semináře, i velmi naříkal, jak se i mezi kněžstvem katolickým, a dokonce v seminářích, maďaromanie vzmáhá, podporovaná od biskupů, - a co národního, že se utlačuje, a ve školách němčina a jen němčina! V Bystřici, jak slyším, děti ani slovensky promluviti nesmí; a to české učitelstvo, z desíti jeden poctivý, lidé, kteří u nás té nejmenší vážnosti nepožívají, ti se u vás roztahují! - Však to u nás není lepší, máme my také zlých vředů, které nás bolí a tlačí při každém pohybu. -Naše novinářstvo je nanicovaté, ani za mak samostatnosti nemá. - Nejlepší, nejspravedlivější je Österreichische Zeitung. - Warrens redaktor je hodný chlap a list jeho má vážnost i u vlády. - Ostatní se řídí dle větru, kam fouká, tam se obrátí; všickni ponížení služebníci.
Co nejdřív Vašnosti 8.-9. svazek pověstí odešlu. - Mrzí mne, že je tisk tak nečistý, ale za to já nemohu, jaké písmo nakladatel poručí, takové dají v tiskárně, a na neštěstí měli to drobné písmo staré už. Mohu si mysliti, že nejste, Vašnosti, s tou slovenčinou spokojení, ale já to o své vůli nedělala. - Rukopisy dvanácti povídek, co mi poslali Reuszovci, byl skoro každý jinak psán, Rimavského pravopis jsem také dát nemohla, a proto žádala jsem pana Hattalu, aby mi v tom nápomocen byl, kterak a podle jakého pravopisu slovenčinu psát, aby tomu i děti snadno rozuměly, poněvadž lektýra pohádková nazvíce do rukou dětí přichází. - Kterak mi to pán Hattala udal a zpočátku i koregoval, tak jsem to nechala. - Je také mnoho chyb tisku, poněvadž sazeči ustavičně s češtinou si to pletli a nejednou i po korektuře zase zmátli. - Ráda bych ještě 10. svazek, aby liché nebyly, a nemám už jen čtyry malé pověsti; mnoho stejných variantů a stejných s českými nerada bych dala, a proto se mi nedostává rukopisu. - Jednu mám od Reusze, Světovládný rytíř, velmi pěknou, ale není dokončená, tedy ji nemohu dát. - Vašnosti s tím obtěžovat nechci, ale stará Chrbantierka bude jistě některou ještě vědět a Katuška by mi snad jednu neb dvě napsala, jak je ona povídati čili lépe „rozprávěti“ bude. - Avšak si nechci ničehož předpisovati, může-li to byt, bude mně milé, nemůže-li to byť, musím hledět, abych doplnila svazeček doslovem, v němž říci zamýšlím, co mne k tomu přivedlo, pověsti ty vydati, od koho a kde jsem je sebrala. -
Za vyjasnění rozličných těch obřadů velmi Vašnosti povděčna zůstanu. Má mládež některé zvláštní písně, když jdou na oziminy! - V Trenčíně na Jiřího den chodí děvčata jen na oziminu i do lesa, volající: ,,Húr, húr, svatý Jur, nedávaj mně vdovca, ale daj mládenca“, - a jedna druhou vozí na kolečkách a říkají: „Kde mna vezeš?“ „Na oziminu, abys bola narok gazdinou!“ - A v noci pozdě přijdou domů, přinesou trní a chrastí a to naházejí před dveře mladým šuhajům, kteří zase ráno na baby číhají, aby jim to odnosily. Dala jsem nyní do Musejníka obrázek z Uher Ďarmoty a jeho okolí a chci nyní pomalu sestavovat vše, co jsem na Dolení zemi i na Slovensku viděla a sebrala, v jednotlivé obrazy a vydat to co samostatnou knihu. - Budu Vás, Vašnosti, o Vaši poradu mnohdy muset prositi a doufám, že mi neodepřete, když se na Vás obrátím? Těšila jsem se celý rok, že letos na Slovensko se podívám, ale naděje zmehla, jako tak mnohých jiných nadějí. - Pensí mého muže 350 fr. stačí pro něho, jak živobytí zde drahé; - službu privátní těžko dostati. Byl nyní ve fabrice na cukr, ale přestali pracovat, a musel tedy s jinými vystoupit. Nyní hledá službu u společnosti železodražní, an je to tam nejjistší; nevíme ještě, jak to dopadne. - Tak leží vše na mých ramenou, vlastně na mé hlavě, co vydělám pérem, to máme, od toho žijeme; kdo zná stav české literatury a skrbci nakladatele, snadno pomyslí, jaký as literát vede život, a dokonce mu-sí-li se o kolik hlav starat. - Ale což plátno, i vo Vjedni ludia bjední! - Zjara rozstonal se nám k smrti syn nejmladší; beztoho slabý na prsa, dostal zapálení plic a ležel přes dva měsíce. Je mu zase lepší, ale měl by ven. Proto byla bych ráda na Slovensko jela, Plošič mně nejednou psal, abych u něho třebas rok byla, - ale cesta, a dokonce za dvě osoby, mnoho stojí a peníze jsou drahé. - Musíme tedy čekati, až dá Bůh lepší časy, a těšiti se zatím vzpomínkami! Nezapomenutelné zůstanou mi doby, které jsem na Slovensku strávila, zvlášt pobytí ve Vašem milém domě, kde jsem se jako doma cítila. - Tak živě vidím před sebou dům váš se všemi Vámi, jak v něm řídíte, jako bych Vás tu měla před sebou! I na tu starou mačku kolikráte jsem vzpomněla, či ještě žije? - Mnohonáctekráte šla jsem v duchu s Vámi k babičce - jíž dej Bůh lehké odpočinutí - na Březinu, na Hrádek, na salaš, kde jsme tak nemile baču překvapili. „Eh tri sta bohou, - pán farář!“ Jako bych ho slyšela! Kdožpak vzpomněl ve škole na Boženku? - Jsem tomu ráda, že tam mám jmenovkyni, alespoň ta blízká Božena připomene někdy na vzdálenou! — O provdaní slečny Luisy psal mi dr. Zechentner, nyní také již vážný manžel! -
Právě mne navštívil p. Hattala; i ukazovala jsem mu Vašnostin list a četla, co o Igoru píšete. Pravil, že by i jeho přání bylo, kdyby to lépe mohl objasnit, ale původní rukopis shořel, a tudy jen opisy jsou; a těm původním opisům ani mnozí Rusové nerozuměli a chybný na mnohých místech smysl podložili. - Všeobecné mínění je, že p. Hattala nejjasněji Igora podal; však to tuším v předmluvě k Igoru, jestli ho máte, praví, proč nebylo možno více ho objasniti. — Dal mi pro Vašnosti dva sešity Mnich Chrabr, — které pošlu s pověstmi pod křížovou obálkou. - Mám také vyříditi od něho uctivý pozdrav. - Četl mi kritiku proti šemberově Historii literatury -je ostrá. Bude v Musejníku.-
Vyříďte prosím pozdrav všem, kteří si na mne vzpomínají, zvlášt pak srdečný pozdrav choti Vaší a Katušce. -Škoda že je Praha tak daleko, mohli byste ji na čas sem dát. - Odpuste, že jsem Vám toho tolik napsala; - víte, ženská se nezapře! -
Buďte zdráv a pamatujte na mne! - S úctou a šetrností Vaše upřímná přítelkyně
Božena
V Praze dne 30-6-58
275. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 6. července 1858
Milý příteli!
Pozdravuju Vás. List, knihu i peníze
Jaké to jídlo demikát? - Letěl jako blyskavice? Hvězda, či blesk, či Irrlicht? - Listy naše se minuly posledně; či jste dostali můj? -
Jak je u vás povětří? U nás sucho, takže v některých krajinách
žádná pšenice nebude. Žito se povedlo, proto ale na muce i pečivu připlácí. -
Dobytek již tu zimu v mnohých krajích hladem kapal, letos bude ještě hůře; kde
jsou písčité půdy, tam není pražádná úroda. - Jste zdrávi všickni? -
Pozdravujte všech, aj mamušku, Petronku, aj Tubou Vaši ženu, aj sebe samého;
píšte, cos tím
Pozdravuje Vás i můj velkomocný, ale málomožný pán. Buďte zdráv!
Vaše upřímná přítelkyně
Božena
6-7-58
[Adresa:] Sr. Wohlgeboren / Herrn, Herrn Gustav Zechentner / k. k. Bergarzt / in / Bries (Sohler Komit. Ungarn / pr. Neuschl / Bries. /
276. Kateřině Lauermannové—Petrovičové
11. července 1858
Drahá Katinko!
Prosím Tě, vzkaz neb napiš mi adresu na p. knížete, a přidej spolu, smím-li už psát. Nehněvej se, že Tě obtěžuju.
Tvá upřímná
Božena
11-7-58
[Adresa:] Paní / K. Lauermannové. / Zde. /
277. Ignáci Janu Hanušovi — 13. července 1858
P. dr. Hanušovi. Redaktoru Kritische Blätter. –
Dostala jsem ty dni opět jeden svazek pověstí slovenských darem; an mám jednoho dosti, posílám zase Tobě jeden v dar. - České pohádky jsem Ti lístkami proložila a leckdes něco připsala, mimo co napsané bylo. - Nevím, bude-li to moct tak zůstat. - Až vyjde nyní 10. svazek mých pověstí, mohl bysi zmíniti se ještě o nich v Kritische Blätter a spolu o těch nových slovenských. Ale nepohaň mne, kde bych to nezasloužila; užitek z toho beztoho nemám, alespoň kousek uznání. - Za tisk a špatný papír ale švihni Šálka, on to zaslouží — — špinavec. — Ale dříve nepiš nic, až po vyjití 10. svazku, kdybys i chtěl se zmínit. -Kritiku Ti přinesu co nejdřív.
Božena
13/7 58
278. Kateřině Němcové — 19. července 1858
V Praze dne 19. července 1858
Milá paní švagrová!
Pozdravuj u Vás srdečně i pana švagra a děti Vaše a děkuju za přátelskou hostinnost, kterou Jaroslava u sebe chováte a ještě chovati chcete.
Ačkoliv jsem tomu ráda, že zůstal, obávám se přece, aby se Vám nestal obtížným, neboť si mohu myslit, že budete až nazbyt prácí zanesení. - Děkuju také za laskavé pozvání na pouť; ráda bych přijela zajisté, kdyby mně všelicos nevadilo, anebo kdybyste bydleli ve vesnici. Zde v Praze mohu celý rok v jedněch šatech chodit a nikomu to nebude divné. - Cizí si mne nevšimnou a známí znají moje okolnosti; tak to ale není venku. Kdybych přišla k Vám, věděli by lidé hned, kdo jsem, a zajisté si mne všímali, a lidé soudí vždy více podle zevnějšku, jak člověka vidí, za to ho mají. - Na parádu jaktěživa jsem nedržela, ale spořádaný slušný oděv je patřičná věc; bohužel ale my ty poslední nešťastný léta zrovna říci na mizinu přišli ve všem. Mnoho věcí muselo se v čas nouze prodat, muž chudák sám sotva živ byl z toho, co měl, můj výdělek také nestačil na všecko, a tak jsme se pomalu ze všeho strhali.
Když někdy groš zbytečný se dostal, musela jsem na děti pamatovat, aby čistý šat měly, když spíše než já mezi lidi jíti musely a do školy. - Kdyby můj muž nebyl dostal pár zlatých kauce, co mu za ten rok odtáhli, nebyl by si také k pořádnému obleku pomohl. — Já zůstala naposled a nevím, kdy pár zlatých seženu, abych si nejpotřebnější zaopatřila. - To víte, paní švagrová, doma zakryje se všecko, ale když člověk mezi lidi přijde, musí brát na ně ohled. -Píšu Vám to proto, paní švagrová, abyste nemyslila, že snad pro jiné příčiny přijeti bych nechtěla. Ráda bych jela, a bylo by mi toho velmi potřeba, neboť jsem od starostí, zármutku rozličného a od namáhavé mojí práce velmi sesláblá, že byste mne ani nepoznali. - Jestli se budu moct spořádat, možná že bych na pár dní přijela do Bydžova a potom Jarouše s sebou vzala, ale nevím -.
Za tu dobrou bábovku velice děkuju, to jste mi trefila, paní švagrová, do chutě, tu já radši než koláč, a zajisté dvě léta, co jsem jí nepekla. Ještě jednou Vás všecky pozdravuji, zůstávám
Vaše upřimná švagrová
Božena Němcová
279. Josefu Václavu Fričovi — 22. července 1858
Mějte mně za zlé nebo ne, já se musím na Vás zase obrátit skrze ty peníze, když mně přátelé Vaši nic nedávají. — Vy jste mi slíbil, že mi k tomu dopomůžete, abych čekala, -a čekala jsem dost dlouho - na moji potřebu. - Zítra ráno mi jde služka domů, musím ji vyplatit a nemám v domě mimo pár grošů. Prokažte mi tu službu a založte mne těmi několika zlatými, Vám je snadněji čekat než mně, anebo mi dejte poukázku na Domenikusa? - Já to musím mít, neboť nevím kam se obrátit. –
S úctou
Bož. Němcová
V Praze 22-7-58
[Adresa:] [B]lahorodému / [pánu pa]nu Josefu Fričovi / [na slovo] vzatému spisovateli] / zde. /
280. Karlu Němcovi — 31. července 1858
31/7, na Hynkův svátek.
Milý Karle!
Neměla bych Ti vlastně psát, neboť Tvoje povinnost to byla, psát nám, nežli jsi ze Sagan odejel, aneb alespoň hned z Potsdamu, to snad uznáš, že jsme si tolik lásky od Tebe zasloužili. Či to děláš ze vzdoru, že jsme Ti neposlali tolik peněz, co jsi potřeboval? - Já nevím jinou příčinu, neboť tolik času Ti zbyde zajisté, abys pár řádků napsal a odeslal. - Kdybych se byla mohla o ty peníze obejít, byla bych Ti zajisté více poslala, neboť jsem si to dobře rozpočetla, mnoho-li bysi asi potřeboval, ale nedostala jsem ani ty peníze, co jsem Ti poslala, než vidouc, že mi nikdo je nepůjčí, pracovala jsem po kolik nocí, abych udělala novelu malou, za kterou jsem těch 15 fr. dostala. Jarouš byl zrovna v nejhorší nemoci, a v strachu a ouzkosti jsem to pracovala; když jsem Ti peníze poslala, nezůstal mi krejcar v domě, až jsem si zase na živobytí vydělala, neboť jsme ani pensí ještě neměli, ani táta groše neuspořil v té fabrice, když musel všecko na dluh brát a draze platit, neboť ta fabrika špatně stojí. - Posuď tedy, jestli jsme Ti mohli víc poslat, přece znáš naše okolnosti a víš, že se nám lip nevede, neboť když se nám lépe povede, budeš i Ty o tom vědět, - my na Tebe nezapomínáme, jako Ty na nás zapomínáš, - a já vzpomínám vstávaje léhaje na Tebe a kolikráte pláču nad Tvojí bezcitelností, táta se ale hněvá a není divu. Ať my Ti pomoci můžeme nebo ne, jsme přece Tvoji rodiče, a když by se Ti zle vedlo, přece jen k nám útočiště vezmeš, a žádný Tě na světě tak milovat nebude jako my. - Kdyby nás to neštěstí nebylo potkalo, bylo nám všem lip, proto ale i v těch bídných okolnostech udělali jsme pro Tebe co možného. Jeť ve světě tisíc opuštěných sirotků, kteří nikoho nemají, jen Boha a sebe, a tisíc dětí, které rodiče do světa pošlou bez groše, neptajíce se více po nich. - A příkladů je dosti, že se z takových dětí znamenití lidé stali, lepší než děti boháčů. - Že je nouze zlá, to já vím ze zkušenosti lépe než Ty - neboť kdybych sama [byla], nebolelo by mne mnoho, ale bolí mne vidět i jiné trpět, a nemohouc jim pomoci. - Já také nebyla všeličemu zvyklá, však víš, že byť i ne přebytek, přece nouze nebyla, najedli jsme [se], měli jsme v čem chodit, což nyní říci nemůžem. - Já mám dvoje šaty, jedny chatrný střevice, košili ani jednu dobrou, a klobouk ani nemám letos slaměný, jen co jsem v zimě nosila, tak mám chatrnou garderobu, že ani vyjít nemohu. - Ale já si z toho nedělám mnoho, jen kdybych zdravá byla a vy. - Táta také sotva jen co si kabát koupil za ten čas, co byl v té fabrice, nebyl by také mohl ani ven jít, a on přece musí, aby dostal zase nějakou službu. Předešlý měsíc přišlo to teprv skrze tu pensí, dostal táta na rok 350 fr., od toho nemůžem být. Já co těch pár zlatých vydělám, také to nikam, a pak jsem nyní velmi slabá a churavá od těch ustavičných trampot a zármutku, takže nevím, budu-li moct dlouho pracovat tak namáhavě jako dosud. — I žádal táta na kolik míst, také do Pardubic k dráze, nevím tedy, zdali kde co dostane. Prozatím dostal ty dni nějakou práci pro hraběte Kolovrata, revizí starých počtů, za což snad pár zlatých dostane; bude to delší čas trvat. Jinak je ale táta zdráv. Že Jaroušek nebezpečně stonal, psala jsem Ti do Sagan, měl zapálení plic a ležel i o neděl, co jsem vystála, můžeš si myslit, a pak zase, než se zotavil. - Je už tři neděle venku v Bydžově. Do reálky chodit už nesmí, a chce být modelérem; velmi pěkné kreslí i modeluje, chodil už k Poppovi, ale s nemocí se to přetrhlo. V zimě dostal od p. Vinařického kabát zimní a na léto kalhoty a kabát od p. knížete; pak má ten frak; co jsi mu poslal od Fingerhuta, dala jsem mu nový límec a dělá v něm pána. Kdyby toho nebylo, byl by chudák také otrhán zůstal. Dora je zdravá a mluví již hezky francouzsky. Napřesrok bude chodit do učitelského kursu, aby mohla někde za učitelku později. Tak má ještě nejlepší, hezky šíje i šaty začíná se učit, pomáhá začasté u Hanušů a za to dostane leckdys něco, na šaty, kabát, klobouk... Eminka Hanušova je už od máje v Triestu u tetičky a zůstane tam asi celý rok; když se loučila, vzkázala Tě také pozdravovat. - Pepíček šel k hornictví. Dorinka je zase z Vídně doma. - Také Tě pozdravuje Podhorský, šel na vandr a dělá nyní v Budíne v Uhřích, protože nedostal ve Vídni práci. - Já jsem psala Marii do Sagan po Tvém odjezdu a ona mi odpověděla, že jsi vskutku prvního odjel, že jsi peníze dostal, že jsi ale se zlobil, že Ti to bylo málo, strýc že Ti přidal 5 tolarů a košile že Ti dala dvě. - Knihy, psala mi, že jsi u ní žádné nenechal ani což jiného. - Myslím tedy, že jsi to všecko prodal; inu když jsi peníze potřeboval, dobře jsi udělal, ale kdopak Ti koupil ty české knihy, či jsi je vzal s sebou? - To šatstvo někdy bychom Ti přece shledali, alespoň něco, ale jak to poslat, přes hranice, to by přišlo výše, než zač by to stálo, dokonce do Potsdamu. - Ale psala jsem stranu Tebe knížeti o měsíčný příspěvek, alespoň něco, ale aby to jisté bylo. - Mimo to mi jeden známý slíbil, že se několik složí, aby pár zlatých každý měsíc sehnalo se, -z toho místa mám to myslím jisté. — Já Ti doposud nemohu ničím velkým přispět, dokonce penězi, ale co Ti vyprosím, to dostaneš, avšak dříve ne, dokud nebudu mít od Tebe odpověd, kde jseš a jak se Ti vede, a pravdu mi nepovíš spravedlivou. Já myslím, že si to od Tebe zasloužím za moji starost a lásku. Až mě nebude, rád bys pak mne vyhrabal mnohdy. Piš mi také upřímně, jak s Tvým zdravím, máš-li tu nohu zahojenou a jak Ti to tam slouží k zdraví? Mně se to nic nelíbí, že Ty dostáváš ty boláky tak, a ráda bych Tě [viděla], hochu, tuze ráda, děláš mi mnoho starosti i se zdravím i co se povahy týče. Neuskutečnil jsi důvěru, kterou jsem v Tebe skládala, a jestli co do zaměstnání Tvého, tedy ne co do synovské lásky! - A s tím kouřením, to Ti také nepřidává zdraví, ani to svědomité, při malých Tvých příjmech na vlastní škodu tolik peněz do větru vyfoukat. Do Společenské zahrady málo přijdu, květinová výstava nebyla letos valná. Pan Fiala se na Tebe ptává. Eda je už hodný kluk. U Krejčů mají zase Ivana. - Pan Šťastný je posud venku a nebude snad moct ani více přednášet. Je slabý na prsa. — Žofie Rottová má dnes svatbu s panem doktorem Podlipským; divně se to na tom světě motá. Piš mi všecko, jak to máš se stravou, spaním, vše. -Mnoho krásného uvidíš a uvidíš tam velký svět (nyní tam přijede královna anglická), ale přece bych Tě raději jinde viděla. - Snad abys později raději do Erdmannsdorfu šel, ne? — My bydlíme, kde jsme bydleli, a za okny mám před sebou thuju, juniperus, akubeu, břečtan i kurkuligo, co jsi Ty přines, a je to vysoké, bujné všecko. Dnes byli jsme na hřbitově, musíme nechat hrob obložit. Barvínek je posud na hrobě, ale mnoho pokradli ho. - Zde je velmi zle mezi lidem, i šlechta přichází na mizinu velkými daněmi; letos i úroda není valná pro velká sucha na jaře a nyní zase mnoho prší, tak na všem připlácí, proto také, milý hochu, [k] nikomu nemohu se obrátit než sama na sebe, každému je zle a peněz nikde. Budeme mít nyní i nové peníze, 1 zl. bude mít 100 krejcarů - a budou platit v celém Německu, my ale ztratíme zase při tom a jen pro kupci a peněžníky to bude výhoda. — Rank Tě také pozdravuje, živí se tak chudák s Marketkou dosti bídně, nebo musí ještě dvě léta psát slovník zdarma, protože dali už Šumavskému za něj peníze napřed. - On to nyní Rank sám vede. Dali tedy mu za to, aby mohl být živ, službičku při magistrátu, je u Erbena za písaře a má 1 fr. na den. Karel se od nich oddělil po smrti šumavského, chodí do techniky a živí se od hodin, to je hlava nevděčná! -Já jsem dohotovila nyní 10. svazeček slovenských pověstí a začnu překládat srbské. Nemám z toho žádný jiný užitek než činži, kterou nevím kde bych sehnala jinak. - Na živobytí musím zase jinak, menší články, abych vždy groš dostala. Také nyní v Musejníku mám článek Uherské město. Tuze ráda bych na krátký čas alespoň ven, neboť jsem velmi slabá, ale že nemám šaty ani peníze, musím se toho zase odříci, ačkoliv by mne strava venku nic nestála. -
Psal jsi už do Sagan, myslím, že spíše na Aidu jsi vzpomněl než na mámu, vid? Toho blouznění jsi měl nechat, měl jsi povážit, kdo Aida je, kdo Ty; jestli tak lehko všude chytneš, Karle, pak bude s Tebou zle ve světě a stane se to Tvým neštěstím, neboť já lépe znám ženské než Ty a vím, jak býváte za blázni držáni a s jakou koketérií líčenou Vás svádí, až svedou a zhubí. - Věř matce a buď moudrý! -Ráda bych Tě viděla a my všickni; Jaroslav bude o málo tak velký jako táta, což je právě jeho neštěstí. - Dora je už jako já. - Táta vyhlíží stejně, já ale špatně, podivil bysi se. - Až budu mít zbytečný groš, pošlu Ti podobiznu moji, a až Ty budeš mít pár grošů, dej se dagerotypovat, nebude to tam drahé. Líbáme Tě všecky srdečně a já v duchu Tě k srdci přivinujíc zůstávám Tvá milující
matka.
B. N., Fleischhauergasse Nr. 1360
Prosím Tě, kdybysi tu nohu ještě snad otevřenou měl, porad' se s nějakým šikovným lékařem, každý Ti rád poradí, prosím Tě za to, abys konečně nedostal hnití kosti a mrzákem nebyl.
281. Matiju Majarovi — v červenci 1858
V Praz[e - -]
Vašnosti!
Nemohu opomenouti, an muž píše, lístek přiložiti a do laskavé paměti Vašnostiné se odporučiti. - Jakož i my na Vašnost vzpomínáme, tak rovněž myslím, že Vašnost někdy i na nás se rozpomene. -
Těšila jsem se, že Vašnost napíšete článek o Křesu do
Musejníka, ale doposud se nestalo. - Bezpochyby že máte, Vašnosti, svoje
příčiny k tomu, snad i mnoho zaměstnání, ale doufáme, že to přece napíšete?
Slavnost Žegnanie, jež jsem do Musejníka dala, jak mi to muž dle udání
Vašnostina zaslal, velmi se líbilo, nejen v Čechách, ale i v Moravě, kde již
navrhovali, také slavnosti že by se zavésti měly, pro ušlechtilý jich ráz. —
Kdybyste, Vašnosti, češtiny tak mocní nebyli, pište jen slovinsky, co se popisu
týče, by se zčeštil, ostatní beztoho v původním jazyku zůstati musí, jako názvy
a písně a p. Slavonci také slaví Křes, na Slovensku jmenují slavnost tu Jana
pálit, Vajáno. - Jen se, Vašnosti, ujmete práce té a vše sbírejte a hned pište
a vydejte; — nikdo lépe než Vašnost k tomu se nehodí; a kdyby tam u vás se
nemohlo vydati, vydá se zde. - Já jsem již [právě hotova] s slovenskými
pověstmi, nyní bude následovat překlad srbských, některých chorvatských a
slovinských. Také mám rusínské slíbené v rukopise. - Slovinské nemám ovšem
jiné, než co jsou v Bčele od r.
Božena
282. Michalu Miloslavu Hodžovi — 22. srpna 1858
Vašnosti!
Osměluji se odporoučeti do Vašnostiné přízně odevzdávatele tohoto listu, výtečného malíře Jaroslava Čermáka, který pro svá studia po slovenských krajích cestuje a mne žádal, bych ho na některé známé odporučila, kteří by mu radou nápomocní byli. - Pan Čermák je malíř historický, žák nejznamenitějšího malíře historického Gallaita, Francouze. - Obrazy jeho jsou nejvíc z české historie, a velké získal si jméno, zvlášt v Belgii a Francouzích. - Nyní chce dělat studia na Slovensku a snad i Dalmatsku, neboť je našinec a dokazuje to i ve svém umění. — Odporučuji ho Vašnosti i co vzdělaného mladíka a co syna velmi ušlechtilé matky. - Ráda byla bych před dvěma léty, když jsem na Slovensku byla, do Liptova a Sv. Mikuláše se podívala a Vašnosti při té příležitosti navštívila, ale nucena nepříznivými okolnostmi musela jsem plán změnit a z Gemeru domů se vrátit. Dá-li pánbůh zdraví, tedy budoucí rok chci navštívit zase slovenské kraje a upřimné Slováky, mezi nimiž jsem užila mnoho krásných chvil. -
S úctou a šetrností poroučím se do Vašnostiné přízně a prosím ještě jednou o přátelské přijatí mladého umělce a národovce. — Zůstávám Vašnosti oddaná služebnice
Božena Němcová
V Praze 22/8 58
[Adresa:] Jeho blahorodí / důstojnému pánu, panu M. M. Hodžovi, l evang. faráři / v / Svatém Mikuláši / (v Liptově). / (Szent Miklosz / in der Liptau.) /
283. Aloisu Vojtěchu Šemberovi — 27. srpna 1858
Velevážený pane a příteli!
Velmi mne překvapil dar vložený v listu Vašnostiném a ještě více dárce! Díky mu a též i Vašnosti za laskavou vzpomínku! Naučila jsem se poslední léta věřiti v průpověd lidu: Když je nejhůř, pomoc nejblíž! - Když jsem v největší nouzi, že nevím kam se obrátit, tu mne Bůh obmyslí a z takové strany, že bych se pomoci odtud nenadálá! -
Neračte se prosím ani dosti málo znepokojovati, že jste mi Dějiny literatury české neposlali; věru jsem se takového daru za moje nepatrné knížečky nenadálá, ale když mne knihou Vaší poctíti ráčíte, bude mi to vzácný a milý dar, a s libostí v ní budu čítat, navzdor Hattalově nenávisti plné kritice. Nejlepší důkaz ceny díla Vašeho je druhé vydání v tak krátkém čase a obliba čtenářstva. —
Na rozbroje v naší literatuře dívám se nemile; i já jsem za kritiku, ale za spravedlivou. - Nechť rozebírá kritik dílo nožem anatomickým, ale okem znalým, myslí ne-předpojatou, ať neodhodí celé krásné tělo pro některou na něm mrvu a pod štítem kritiky nechť se nekryje zášt a nenávist osobní. - Bohužel že to u nás často tak bývá! -
Proti Hanušovi je i zde náramná rozhořčenost a všeobecná; je to boj politováníhodný! —Že Nebeský nyní brožurku proti němu vydal, budete již asi vědět a mít ji; je v ní H. tak zostuzen, že by, jak se říká, ani pes kousek chleba od něho nevzal! - Ale přísnou kritiku všech jeho díl a kritik má N. přichystanou, když by na tuto odpověděti měl. - Han. to zasloužil, ale paní jeho lituju.
Okolnosti naše se tak dalece změnily, že máme pensí 350 fr. - Ale od toho jedině živi býti nemůžem, a proto hledá si muž nějakou privátní službu, kterou ale doposud nenalezl. - Já jsem letos churavá, už mne starosti a bídné ty okolnosti příliš skličují, neboť vidím, že se z toho nikdy nevyberem, leč až by ty děti něčím byly. - Karel je nyní pomocníkem v Sanssouci v královské zahradě, ale malý má plat; Jaroslav chce být modelérem, má veliké vlohy pro kreslení, a Dorinka se učí francouzsky pilně a napřesrok ji chci dát do učitelského kursu. Je dobrá, trpělivá, umí pěkné práce ruční a má schopnost k přísnějšímu učení. Já chci ject ty dni do Lobkovic k paní Palacké, abych přece trochu čerstvého vzduchu užila a pak že mne to nic státi nebude. - Ten týden vyjde snad 10. svazek slovenských pověstí a poslední té sbírky. Pošlu potom všecky tři Vašnosti. — Pozdravuji srdečně paní choť i dítky. Budou asi již veliké?
S největší úctou a šetrností zůstávám Vašnosti oddaná přítelkyně Božena
V Praze 27/8 58
284. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 1. září 1858
Milý příteli!
Nevím, v čem hledat příčinu, že mi tak dlouho nepíšete? - Či se hněváte, že jsem trochu na Slováky dudrala? -Ej vždyť jsem já měla pravdu, ale já jsem neřekla veřejně, co Vám v listu. Ten týhoden vyjde poslední svazek a potom pošlu všecky tři poslední najednou, už jsem si myslela, že jestli to o pár dní dříve máte nebo ne, však Vyje asi beztoho nečtete. Napsala jsem doslov v posledním svazku, ale jsem tam jen řekla, jak jsem k pověstím těm přišla, a jinak Slovákům ani za mak neublížila. -
Jestli ještě u Vás není, tedy přijde najisto znamenitý malíř náš Jaroslav Čermák, o němž jsem Vám povídala a psala, jaký je hodný člověk, jaký umělec. - Jen mu, prosím Vás, ukažte, co by přál, některé hezké originální ideály, kroje, máte-li malby staré v kostelích, a potom ho odporučte zase na známé. Já mu také dala listky na známé, ale od Vás to bude mít větší váhu. - On zajisté lid váš bude umět ocenit, a když on obraz z vašich krajů vystaví neb z vašich dějů, budete mít slávu po celé nejen Francii, ale Europě.
Co děláte? — Co Emilka? Žádná naděje na ,,eja popěja — hajaj- buvaj!“ - Já jsem churavá a mrzutá nad celým světem. - Zjara ale uteču z té Prahy. Pozdravuj u Vás i Vaši ľubou ženušku i starou mamičku s Petronkou.
Buďte zdrávi a pište Vaší upřímné
Přítelkyni
Boženě
1. září 1858
285. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 26. září 1858
20/9 58
Milý příteli!
Nevím už, co si mám pomyslit, že mi tak dlouho - dlouho nepíšete? - Či se hněváte, či nejste doma, či stůněte? - Či Vám žena brání? - Nevím věru, co o tom souditi mám! -Posílám Vám tři svazky pověstí a s desátým je sbírka ta ukončená. - Přečtěte si v desátém ten doslov, a uvidíte, jak jsem Slovákům vymluvila, a jestli se proto hněváte, tedy se zase udobřete. -
Nuž přijel už k Vám malíř náš? - Já jsem ho k Vám odporučila, protože znám Vaši přátelskou hostinnost a že jste milovník umění! - Ukažte mu jen originální váš lid, nikdo na světě netrefí ho tak zobrazit jako on. A mimo umění je i rázný chlapík a Slovan, jakkoli už mnoho let ve Francouzích a Belgii žije. - A co děláte ustavi[čně], co žena Vaše, matuška, sestra? - Vždyť jste mi nepsal, jak te[h]dy, když jste se oženil, už jste mohli všeci od té doby pomret. -
Plošič mi nedávno psal, i to, že Gočár školním radou -a že Slota farářem se stane na Hůrce. — Eh dobré by bylo, keby více takých radův bylo na Slovensku jako Gočár, ale Slotu já už nelúbim, nebo je veliký katolík a podlízavý chlap, a není poctivý Slovan. - Plošič chudák nemá také žádné štěstí, a ten by toho zasloužil v plné míře. -
Pan Špatný Vás pozdravuje a posílá zase jeden svazek Zábav; hezký obrázek je ten Medvědář, ale v té slovenčině udělal kapitální chybu, nevím, kdo mu to tak pěkně ten handělský výraz vysvětlil! - Však jsem ho za to hodně vyhřešila. — Takhle kdyby se p. Čermák k Vám trefil na medvědí polovačku, to by byl pěkný obraz pro něho! -Potom mu ukažte gajdoše, to je též originální figura, a zvlášt Dětvana! V Brně, kam jsem ho též odporučila, dávali mu ke cti besedu, což ho, jak slyším, velmi těšilo. -
Byla jsem také letos na několik dní venku, na statku Palackých v hezké krajině, ale to je všecko málo pro mě a mnoho mi neprospělo, - kdybych raději mohla byla k vám si zajecti. - Žijeme v té Praze jako zakletí ptáci v úzké kleci, ,,i ubijou tě i plakat ti nedají!“
Dostáváte Živu pořádně? - Pište, jestli ne? - A co s tou zlatkou a několika krejcary, pište! -
Psala jsem Vám také v předposledním listu některé otázky? - Nehněval jste se? - Já vím, že ne, - ale prosila bych Vás, jestli byste mi zatím některé alespoň vysvětlil, poněvadž právě o těch vašich lesích píšu a některé ty věci potřebuju. - Přiložené pověsti prosím kdybyste p. Chaloupkovi odevzdal. - Pozdravte všech dobrých, milých známých a pište brzy!
Vaše upřímná
B
Pozdrav od muže; je v Praze, revidýruje počty od kolika roků z panství hraběte Kolovrata. - Je to mrzutá práce a nevynáší mnoho, ale přece lepší než nic. -
Prosím Vás, jestli pan Čermák ještě u Vás, dejte mu přiložený list, né-li, tedy ho za ním pošlete, beztoho budete vědět, kam jel. -
[Adresa:] Wohlgeboren / Herrn, Herrn Gustav Zechentner, / k. k. Bergarzt / in / Bries / (Sohler Komitat).
286. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 13. října 1858
Milý příteli!
Velmi jsem se ulekla nad zprávou o těžké nehodě, která Vás potkala. Vezmi čert už prase, vozy, seno i kury, ale ta Vaše izbička, té je škoda, která se nedá, a snad nikdy, nahradit, alespoň za dlouhý čas! A či Vám i ty obrazy, co jste sám maloval, shořely? A či také některé důležité spisy a knihy? - Co se dá nahradit, to se dá i oželit konečně, ale co se nedá nahradit, to se těžko postrádá. — To jste měli chudáci pěkný začátek manželství, takovou škodu a leknutí! - No, dá pánbůh, že si to zase všecko seberete pomalu. - Co se týče mých listů, těch Vám ještě napíšu, než umru, že s nimi budete moct celou izbu oblepit. Jestli Vám shořely také některé knihy z těch ode mě, pošlu Vám je, a jestli potřebujete některé medicínské, dostal byste je zde u antikvářů lacino a pěkné. — Co se týče minerálické sbírky, budu Vám co možno nápomocná, jen pište, co byste si přál. Já jsem s Krejčím, s asistentem mineralogické sbírky v Museum, známá, a tak bychom Vám něco sebrali zase. - Slovenské minerálie se Vám snad také nahradí a z Chorvat pomůže pan švagr. - Ovšem, co jste měl vzácné věci, nedá se tak snadno najíti v druhém exempláru. - Pan Chaloupka v Lehotě má také minerálie, i já sama jsem si některé kousky vzala; on to beztoho nepotřebuje, mohl by Vám to dát. — Však my něco sebereme, a kdybych zjara přece na Slovensko přišla, přivezla bych Vám je s sebou. -
Divno že pan Čermák k Vám nepřišel, snad se obrátil z Bystrice v jinou stranu, snad do Detvy, a přijde později k Vám. - Bylo by Vám to ovšem těžko nyní, pohostit ho, ale on by zůstal beztoho v hostinci, jen kdyby měl přítele, který by mu radou byl nápomocen, o to se mu hlavně jedná. - A či shořela ta ulice, co se jede na Balog? - Či na Bacúch? - Či k Bystrici? - A kterak vypukl oheň? – Tak mně Vás je věru líto, že nemohu ani zapomenout na tu Vaši nehodu. Já byla nejednou při ohni a vím, jak to je hrozné; jednou měli jsme již také všecko z domů vyneseno, ale nás oheň nedošel, strhali vedlejší střechu, a tak nemohl dále. - V Praze se není co bát ohně, a byť i hořelo, neshoří jen v domě jednom nábytek, a to jen kde oheň vyjde. - Hned je pomoc a vždy se rychle oheň zahasí. Tuty dni navštívil mne Slovák, jistý Borbis, theolog, který jde do Lipska na studie. - Rázný chlapík; je z Liptova rodič. -A co dělá Vaše žena, asi se také polekala? A co matka a sestra, jsou v Březně? Štefan Daxner je prý také ženat; vzal si bohatou Rusínku a je nyní v Užhorodě, tak nám Borbis pravil. - Také mi sdělil, že se o to jedná, aby protestanti zřídili v Šťávnici čistě slovenské gymnasium, kde by se německá a maďarská řeč jen co obligátní předmět přednášela. - Mimo to i novinu tu, která mne i muže mého dojala, totiž že Janko Král z úřadu sesazen. Byl služným v Trnavě. - Divý jako vždy, měl tak jakési sváry s úředníky vyššími a ti ho potom žalovali a za tou příčinou byl propuštěn. - Co nyní ubohý počne, ženu má, dvě děti! Jakkoli je divý chlap a veliký cynik, je přece poctivý chlap a básník váš největší, škoda ho bude, jestli se zkazí! — Je mi ho velmi líto! Povídá se prý o tom, že ho chtí Maďaři upotřebit co redaktora časopisu, kterým se prý chtějí přiblížit k Slovákům a ve kterém se prý mají zastávat interesy Slováků i Maďarů proti vládě. Tomu ale nevěřím dosud, a Král by také nebyl člověk pro to, ne že by to nedokázal, ale on nemá žádný takt, kterého je takovému redaktoru třeba. (Ale nemluvte o tom dále!)
Přiložené napsala jsem některé otázky a prosím, kdybyste tak někdy při příležitosti a při dobré chvíli mi je zodpověděl. - Je to nyní ve Vašem rozpoložení mysli a nepohodlných okolnostech mnoho žádáno, ale nemusí to hned všecko být. - Jestlipak dostáváte Živu pořádně? - Také starý Purkyně Vás litoval, že jste pohořeli.
Můj muž pracuje na revisích jednoho panství, jenže mu to mnoho nevynáší. Jaroslava dovedla jsem ty dni do malířské akademie, chce být modelérem, aby se tedy v kreslení dokonale vycvičil. -
Pozdravujte Vaši rodinu a ženušku Vaši namísto mě pobozkejte. Také úctu moji na faře vyřiďte. Ach to se asi paní Chalúpková polekala? A či ještě věří na duchy? –
No, pozdravujem Vás srdečně a pište brzy; adresu Vám posílám.
Vaše upřimná přítelkyně
Božena
V Praze 13/10 58
Řeznická ulice (Fleischhauergasse)
číslo 1360.
[Příloha:]
1. Paromova skala, je to Bergkrystall? -
2. O duze (Regenbogen) co se praví mezi lidem u vás? Na Dolení zemi se povídá, že „pije duha z jedné studánky, a kdo by u té studánky stál, že by ho vypila“ -
3. Jaké mají u vás choroby stromy? -
4. Či roste i u vás huba, co se s ní zapalují fajky? - A či na buku! -
5. Jakže se jmenují mechy, co na stromech rostou, jako třebas ten suchý dlouhý mech, co na kanárech visí! -
6. Či vidíte kdy severní zář a při jakém počasí? A jak to jmenují handělčané? —
7. Co říkají o padání hvězd?
8. Jmenují u vás blesk jasná střela a paromova střela? -Rusíni u Miškolce říkají studený parom a ohňovitý parom (když blesk zapálí).
9. Když stojíte v Březně na rynku, na kterou stranu světa leží Balog? -
10. Nebozjec keď vindě nad nás, půlnoc znamená. - A či ho skuorej nevidět? A z které světa strany vychodí? -
11. Kosci a Kuriatka zapadajú proti ránu. Či ani těch skorej nevidět? —
12. Vuoz sa vykrúti ráno na vrch - právo nad nás. Nad Breznem? -
13. Slaví se svatby handělčanů jako v Horní Lehotě? -
14. Prosím o krátkou charakteristiku handělčana, abych jim v ničem neukřivdila při popsání jich. -
Toto vše psala jsem Vám již, ale beztoho že Vám to s list-mi shořelo, a proto opakuji a prosím ještě jednou, abyste mi to po chvíli pohodlně vysvětlil; - poněvadž to už musím do Živy dát, abych měla pokoj. Když byste si čeho z Prahy přál, jen pište, to víte, že Vám stojí[m] k službám.
[Adresa:] Wohlgeboren / Herrn, Herrn Gustav Zechentner / k. k. Bergarzt / in Bries / (Sohler Komitat) / pr. Neusohl. /
287. Václavu Čeňku Bendlovi — 1. listopadu 1858
1/11
Nehněvejte se, že Vám Puškina tak dlouho neposílám; ležel u Dominicusa, a ten nebyl doma, když jsem tam po obdržení Vašeho listu šla. — Nyní teprv jsem to dostala — neboť ti ostatní o tom nevěděli. - Povídal, že by to vydal, ale kdyby věděl, že bude odbyt, - poněvadž jsou básně ty již známý z Lumíra, Lady a Musejníka. - Odbyt nemůže člověk ovšem žádnému ujistit. Snad lépe pochodíte v Písku - on má také špatný odbyt na Máj a ztratil na vydávání české literatury. - Já překládala posledních čtrnácte dní Tartuffe, Pešková si ho chce vzít za příjem — a Fingerhut pro jeho bibliotéku. Je to proklatý kus práce. - Mnoho se pro divadlo muselo vynechat a ještě nevím, jestli jim to policie dovolí. Vyšla báseň satirická od Nerudy - U nás proti nové literatuře a lecčemu jinému. Nejvíc dostává Malý a Lešetický. Je to dobré. - Také brožurka nějaká hanušo-nebeskovská měla vyjít, ale nevím jak a co — neviděla jsem ji. Hálek píše dráma Alexej z ruských dějů - a vydá co nejdřív Večerní písně. Humoristické listy budou vycházet ale pod jiným jménem a co beletristický list na způsob Gartenlaube. Politický list, co měl týdně vycházet a na nějž měl již Müller koncesí nejspíš a již také vše si hotovil, nevíme, bude-li nyní vycházet, neboť se Müller rozstonal a není naděje na jeho uzdravení. - Hrabě mi psal, ale nepředal se. - Nám se vede vždy stejně - mizerně dost. Jarouš chodí do malířské akademie a spolu do modelování a jsou s ním profesoři velmi spokojení. Ze se Vorlíček ženit bude a plechatýho Červinky dceru si vezme, to snad víte? — Snad že už je ženat. O Hansmannovi neslyším nic. - Pozdravujem Vás všecky.
Buďte zdráv a pište zase jednou.
B
288. Karlu Němcovi — 2. listopadu 1858
V Praze. Na den Dušiček 2/11 58.
Milý Karle!
Neměla bych Ti sice psát, když Ty pranic o nás nedbáš, ale nechci nelaskavost spláceti nelaskavostí. -Pozejtří je Tvůj svátek, píšu Ti tedy a přeju, aby Ti Bůh zdraví dal a duši Tvoji chránil ode všeho nepravého a zlého. Lepšího Ti nemohu nic přát. Překládala jsem pro paní Peškovou divadelní kus z německého, Tartuffa od Gutzkowa, jestli to znáš, dostanu za to 25 fr.; i pospíchala jsem si, abych to měla záhy hotový a peníze dostala, z nichž jsem určila 5 fr. KM Tobě k svátku, -ale jak se mi nikdy nevyplní, nač se těším, tak se i tu stalo. - Musí se totiž každý kus k censuře dát, a teprv jestli ho censura propustí, smí se dávat, tak i Tartuffa, a tím se to zdrželo, neboť leží na policii někdy třebas tři neděle a divadlo nemůže tedy dříve kus vyplatit, dokud neví, je-li dovolen. Možná že za několik dní peníze dostanu, ale čekat jsem nechtěla, abys nemyslel, že jsme na Tvůj svátek zapomněli. Peníze ty dostaneš ale, jakmile je obdržím, a možná že se i něco více přistrádá, abys měl malou výpomoc. Věř mně, milý Karle, já bych Ti ráda pomohla, kdyby mně to bylo možno, ale my stěží sami vyjdeme s tou malou pensí a mým výdělkem. Příspěvky již dávno od nikoho nedostáváme, protože je nyní tuze mezi lidem zle a každému. Všecko je dražší, daně větší, a nyní máme nové peníze, při kterých je zase ztráta, tak to je, milý hochu, čím dále tím hůře. Táta je doma; měl práci nyní, revisí počtů hraběte Kolovrata, ale je to velmi pracná a mrzutá práce a málo za to a potom trvala jen čtvrt léta. Při fabrice nemůže nic dostat, je všude síla mladého lidu, techniků, šikovných realistů, kteří mají všude přednost. - Chce se nyní ucházet o místo u některého advokáta; ti platí písařům 1 fr. KM na den, a to by vlastně bylo nejlepší. - Je náramně mrzutý a já, to víš, nejvíc přitom zkusím, na mě přijde vina za všecko. - Dorinka je silná a veliká jako já. Chodí už druhý rok do frančtiny a hezky už mluví francouzsky. Napřesrok bude chodit na Malou Stranu do preparandy ženské, aby se za učitelku vzdělala. — Jarouš chodí od kursu do malířské akademie; tuze pěkně kreslí a přitom i modelovat se učí. - Na nějaké řemeslo byl by slabý; to je nejlehčí, a když bude šikovný modelér, může být dobře živ. Chtěl býti také zahradníkem, ale já jsem tomu nechtěla; za jedno neměl k tomu takovou schopnost jako Ty a za druhé je přece mnohem slabší. Byl zjara na smrt zase nemocen, sotva že se z toho vylízal; tím zmeškal zase školu, v letě potom poslali jsme ho do Bydžova, kde byl osm týdnů, a táta tam byl šest týdnů s ním. Zato zase jsem já nemohla nikam jít celé léto, což mně bylo na ujmu zdraví i výdělků. — Teprv v říjnu na začátku byla jsem šest dní na statku Palackých v Lobkovicích, protože pro mě poslali, abych se trochu zotavila. - Vyhlížím dost špatně, milý Karle, a stárnu hodně, což při mých starostích není divu. - Všecka starost na mně leží, když nejsou peníze, musím já je zaopatřit, vem kde vem, a přitom pracovat a ještě hubu poslouchat. Kdyby to nebylo o ty děti, já bych dávno byla šla někam sloužit a také by si mě paní Palacká k sobě vzala, ale dokud nejsou děti zaopatřeny, musím trpět. - Ty mi také děláš starosti; denně vzpomínám na Té, co asi děláš, jsi-li ještě na místě a jsi-li zdráv a jak se Ti vede. A tak každý večer, než usnu, vzpomínám na Hynka a na Tebe a opláču vás oba. - Byli jsme dnes na hřbitově ráno, donesli jsme mu tam věnec a svíčičky jsme pálili, také za Tebe jsme mu jednu postavili, jako vždy děláme. - Ta Tvá noha mne také trápí, jestlipak to máš zahojený? - A jakpak se Ti vůbec vede; já si to nemohu nikterak vysvětlit, proč Ty nikdá nepíšeš? Jsi tam již půl léta, a posud ani řádky! Jen si to rozvaž, co si mužem myslet o Tobě, jaká to nevážnost rodičů a lehkomyslnost! A také se musíme stydět za Tebe, když se lidé ptají na Tebe a my nevíme co říci, kdežto přece nejsi kraj světa. - Já vím, že jsi Aidě již kolikrát psal, a co Ti může Aida být proti matce? - Není-li Aida lehkovážná, tedy se Ti musí v duchu vysmát anebo Tě politovat, neboť si žádná rozumná holka v jejích letech neudělá známost s mladíkem takovým nezkušeným, a dokonce se synem sestřiným, kterému by nikdy více býti neměla než upřimnou přítelkyní. — Když jsi z domů šel, měl jsi docela jiné předsevzetí a nadálá jsem se, že budeš upřimněji na domov pamatovat! -Já vím, že Tě to mrzí, že jsme Ti nemohli více pomáhat, ale proto bys přece jen neměl zapomínat a rozvážit si, že bychom Ti rádi pomohli, kdyby možno bylo. - Kdyby se Ti dnes něco stalo, kdopak se Tě ujme, kdo zastane než rodiče? Nevíš, co za Tebou stojí a nebudeš-li nás co nevidět potřebovat. - Já myslila, že mi na to psaní, co jsem Ti psala, odpovíš, a Ty nic; říkává se, když se člověku dobře vede, že nedbá. Já bych Ti to od srdce přála, aby se Ti hodně dobře vedlo, ale myslím, že to nebude valné a že by Ti pár grošů každý měsíc přišlo vhod; proto jsem se už leckdes skrze to ucházela a mám také slíbeno něco, ale od Nového roku teprv. - Jakpak to bude s pasem? Zjara Ti vyjde. - Piš skrze to; táta myslí, že si ho budeš moct nechat u vyslanectví podepsat, - aby se nemuselo zde žádat a o Tobě zmínka činit, poněvadž Ti pomalu čas přichází k stavění. Ale už jsme na to mysleli a táta Ti bude psát jak a co, kdyby to k tomu přišlo. Ale Tys míval tlustý krk a potom ta rána na noze, snad by to také prospělo, ostatně se nemusíš bát, nějak se to přece spraví, jenom když budeš mít od Tvých pánů dobré vysvědčení, že jsi se pořádně choval. Rádi bychom Tě viděli, tuze rádi, ale také se bojím, kdybysi přišel sem, že bys tu třebas uvázl. Až budeš vzdělán více, možná že bys do Rus mohl se dostat, kde mají zahradníci výborné platy. - Nyní Ti musím některé noviny psát. Josef Fričů je zase internýrován, jako byl pan Havlíček v Tyrolsku - tak dostal se on do Sedmihradska. - Policie dává pozor na každé slovo a on byl neopatrný, tak ho odvedli. — Karel Frič byl v prázdninách v Berlíně a v Sanssouci chodil celého půl dne - bylo nám to líto, když se vrátil a povídal o tom. Nevěděli jsme, že tam jede. - Pan Šťastný byl tuze nemocen, je mu nyní lepší, ale nemůže učit. Pan profesor Rozum umřel na souchotiny. - Krejčovic Tě pozdravujou, mají tři děti, čtvrté na cestě. - U Opottů mají také novou Hedvičku, a nové pískové lázně v zahradě. Hlavsova se také na Tebe ptala; ztratila už všechny zuby. - Podhorský dělá v Peštu. - Že se Eminka Fialová vdala, to víš, vzala si jistého Nováka, úředníka u dráhy v Holomúci. Za půl léta přišla domů i s ním, protože on skrze nějaké partyky do vyšetřování přišel a nejspíš i vyhnán bude. - U Fialu slehla a nyní odjela k jeho rodičům ven, protože se nemohla s Fialovou srovnat. Edík je kluk hezký. Pan Fiala se trápí nad Emou. - Zahrada je docela jinak zřízená a zvětšená až nahoře do samé špice. Pan Preusler také umřel vloni. O Pilzovi neslyším, ani o Marii. — U Hanušů všecko zdrávo. Eminka je doposud v Terstu u tety. Mají také nyní velké vydání, když to dorůstá. Pepíček je v lesnické škole. - Pan Mencl leje nyní pěkné sochy a vůbec jen takové práce dělá, ale nemá také nikdy peněz nazbyt. - Šlenkertka je zdráva a také se hněvá, že nepíšeš, vždy, když přijde, ptá se: Psal už Karlíček! - Bendi tu byl o prázdninách, jez něho hodný theolog. Jurenka vzal si v Březnici sládkovu dceru a je tam doktorem, ale se mu prý dobře nevede, protože není šarlatán a že od chudých nic nebere. — Vorlíček je učitelem prvním v Nymburku a vzal si plechatého Červinky dceru, bohatou. Také pan Hynk Tě pozdravuje, byl letos u nás. Donát se dostane za hospodářskýho na 400 fr. k Svarcenberkovi, za půl léta už. Jeníček Dlabačů je také při hospodářství a pan Černý umřel. Ty dni dostali jsme ty knihy ze Sagan. Ani mi dříve nepsali a jen to poslali; pan kmotr se dostal za amtsdirektora do Trutnova, na štěstí byl ale ještě v Liberci, sice kdovíkam by byly knihy přišly. A Marie mi psala, že tam žádný jsi nenechal, snad o nich nevěděla. Za ty Frauenbilder Ti děkuju, jsou pěkný, Eine Seele ale bylo pro Aidu, jak vidím? - Je to hezký kus, - zpočátku slabý. -Děti zvlášť měly radost z obrazů. Illustrierte Welt, dva půlročníky, a 2 Gartenlaube. - Potom Zschokkeho 14 svazečků - a od 15. chybí polovic. Budeš to mít schovaný.
Pinzle ani barvy nebyly při tom. Prosím Tě tedy, Karle, piš jen co nejdříve, vždyť to nemusí být mnoho. Vázaného 5 fr. dostaneš, snad co nejdřív. Táta Tě také líbá, ale psát Ti nechce, až Ty psát budeš. Líbám Tě srdečně a do ochrany boží Tě poroučím.
Tvá Tě milující
matka. -
Feslovku už nemají Haasovci. - chodíváme okolo a vždy na Tebe vzpomínáme. Je to tam pěknější. To ti povídám, piš!
289. Karlu Němcovi — před 25. listopadem 1858
Milý Karle! Obdržela jsem oba Tvoje listy a potěšila
se, že tedy přece jednou chybu svoji napraviti chceš, jen drž slovo. Byla bych
Ti hned odepsala a
Líbáme Tě, a já v duchu Tě objímajíc zůstávám
Tvá matka.
[Adresa:] Prag. / Herrn, / Herrn Karl Němec / in Kondition bei dem königlichen Hofgärtner Herrn Fintelmann in / Potsdam / (Neues Palais). /
290. Karlu Němcovi — 29. listopadu 1858
29/11 58, večer. –
Milý Karle!
Chtěla jsem Ti dnes ty věci odeslat, táta sám šel s tím
do celnice, kde se vše udat muselo, co se posílá, ale když potom na dráhu dáti
to chtěl a odvážit to nechal, neměl balík jen
Tvá máma BN
Abys nemusel v psaní teprv hledat a přehled při ruce měl, píšu Ti to ještě jednou:
košil - 6
podvleček - 4 -
kap. šátky - 3 -
punčochy 7 -
kravátle - 2 -
šály... 2
vesty - - 3
šmízetka - i
dóm. střevi[ce] - 1
frak - 1
kabát let. - 1
zimní - 1
V škrobené košili bílé - uvnitř černý kravátl. -
V rukávech zimního kabátu střevíce. —
V jedněch nitěných punčochách 42groš.
V kapsách šedé vesty, letního kabátu, fraku a zimního nitě, tkanice, knoflíky a vlna - a pečítko. -
Paní Šlenkertka se vždy na Tebe ptá. - Také pan Krejčí Tě pozdravuje; pan Šťastný je dosud na venku. Byl tu předešlý týden císař, zdržel se tu as 14 dní i s císařovnou a byl také v reálce české a vyslýchal děti česky. Máme nové peníze, ale ne pro dobrotu, je při tom ztráta; šesták platí jen 10 nových krejcarů, krejcar dobrý jen 1 1/2 nového, a tak je při všem ztráta trojník, což při sumě do roka mnoho dělá. Staré šajnové peníze už neplatí. Tím je všecko dražší, takže jen za rohlíčky k snídání o 6 fr. KM ročně více platit musíme. Také se bouřili skrze to lidé leckdes, i ve Vídni. Čím dále tím hůře. - Vidák je zdráv, ale mrzouš je už. -Květiny nemám nyní, jen co jsi mi Ty dal. Thuja je už hodně vysoká, břečtan okolo okna se vine, kurkuligo letos kvetlo. Aukuba jako koš - juniperus košík, kaktus jako bachor a ten starý hibiscus od kořene vyrazil a pěkně roste vzhůru. Máme slunce celý den a mnoho v letě. Pan dr. Lambl Tě také pozdravuje.
[Adresa:] Wohlgeboren / Herrn, Herrn Karl Němec, / Gärtnergehilfen im königlichen / Garten /in / Sanssouci / (Preuβen) /
291. Gustavu Kazimíru Zechenterovi — 28. prosince 1858
28/12
Milý příteli!
List Váš mě velmi těšil, neboť jsem nemyslila jinak, než že jste bud již někde zmrzl, nebo se dal na pokání a o bezbožné Boženě nic vědět nechcete, což by nebyl div, an v klášteře bydlíte! - Nuž ale když jste zatím robil tak pěkné cigánské básně, musím Vám dlouhé Vaše mlčení prominout. - Ale cože toho hlavatého Deutschböhma, pošlete ho na medvědací polovačku jako toho Němce! Ej, však i my tu v Čechách máme takých lidských potvor, takých mrzáků na duši i na těle, co nezaslouží, aby je zem nosila! I na ně dojde! - Nejdříve tedy skrze ty kovy - špatný by Vám to zaopatřit nemohl, za jedno tomu málo rozumí, za druhé je skoro celý den v úřadě a za třetí má jen tolik, co je skrovně živ, a co mu zbyde ze 600 fr., to s utrhnutím sám sobě obětuje na vydávání a zpracování Slovníku řemeslnického, kterého vydal již tři svazky. Ty Zábavy myslivecké vydává též na své útraty. Bratr jeho je forstem u Schwarzenberka, velmi vzdělaný a zkušený myslivec, a otec jejich byl též myslivcem u knížete toho. - Odtud datýruje se vědomost Špatného, co se myslivectví týče, a láska jeho k tomu, sám ale je tichý, dobrosrdečný úředník, který ani kuřeti neublíží, veselý ale a žoviální člověk a horlivý Čech. - Rád by, aby všecky řemesla, obchody i umění česká názvosloví měla, a to ho přivedlo na myšlénku sepisovati slovník řemeslnický, a by i myslivci nějakou zábavu v české řeči měli a výrazy rozličné německé se odnaučili, vydává ty Zábavy myslivecké, ale honorár platit nemůže. - Já s ním ale promluvím, možná že by Vám přece s některými kovy posloužiti mohl, an mnoho známých má. - Kdo ale kovům rozumí a příležitost nejlepší má Vám žádané zaopatřit, je prof. Krejčí, spoluredaktor Živy, - a k tomu jsem hned šla, neboť jsem mu již dříve byla o Vaší nehodě povídala a žádala ho, aby Vám, co se minerálií týče, vypomohl. — šla jsem tedy k němu, když jste mi psal, a dala jsem mu poznamenané od Vás soli. - On byl hned ochoten, že Vám je zaopatří, — ale dříve je nedostanete, až ku konci ledna, poněvadž se musí teprv po nich u obchodníků podívat, kteří podobné věci pro museum a školu zaopatřují. -Johanit ale nedostanete, neboť v Museum je jediný exemplár a nikde jinde k dostání, leč by se schválně z Jáchymova objednal, a tu by stál malý kousek 10-12 fr. KM. Proto ho nikdo nemá. - Také z ostatních solí, mimo alaun z Černíku, nemají žádnou v Museum, a sice proto, že se každá záhy zkazí a vždy čerstvé objednání mnoho stojí; jsou ale k dostání. V reálce používají se k učení sole umělecké — s nimiž by Vám mohl Krejčí ihned posloužit; jsou jako v přirozeném stavu a nezkazí se, proto je mají pro školy. -Jak je potom dostanu, pošlu Vám to ihned po poště, jak jste si přál. - Když byste chtěl něco psát do Živy, přijali by to rádi, jen něco přírodního — ale proto se nemusíte ostýchat a můžete, kdykoliv co potřebujete, psát; Krejčí také řekl, že Vám milerád s kovy poslouží, s čím jen bude moci, a on není člověk, který jinak mluví a jinak myslí. — Tedy byť jste i nic nepsal, přece Vám rádi posloužíme. - Mohl byste třebas i něco takového napsat, co by se do jiného časopisu hodilo, něco národopisného, neboť Živa platí sice 20 fr. za tištěný arch, ale na její arch, 16 listů velký, vejde se šestnáct listů psaných, papír velkého formátu a mého drobného písma. — Mimo Lumír je to největší formát a v poměru k jiným nejmenší honorár. - Já jsem dala jim ale nyní přece také článek, dávno slíbený. - První polovice vyjde v i. čísle Živy na 1859. - Pojmenovala jsem ho Kraje a lesy Zvolenské stolice a podala jsem stručný přehled celé stolice, řídíc se v tom, dílem co jsem sama viděla, dílem od Vás a p. chaloupky slyšela, a některé věci použila jsem z Zipsera a Čaploviče. O handělčanech přijde ale hlavně v druhém oddělení. - Nevím, jak se Vám to bude líbit. - A či sté ničehož nepočuli, kde všade malíř Čermák jezdil, a či sté mu ten list nemohli zaslať? - Psal z Paříže, kam direktně z Dalmácie jel, že kdekolvěk už po světě cestoval, nikde tak hodných a poctivých lidů nenašel jako v Slovensku a i v Dalmácii. Ale ho na Slovensku také žandáry stíhali, kamkolivěk šel, a to proto, že on s francúzským pasem jel a že všude dobře lidem zaplatil a je obdaroval. Mysleli tedy, že je voláky emisar. - Má, jak píše, krásné studie ze Slovenska a bohdá že brzy uslyšíme, jak se Pařížané a Belgičané diví Slovákům! Já mu také domlouvala, aby k Vám jel, vědouc, že se mu tam bude líbit. - Škoda že jste ho nepoznali, je to švarný šuhaj v každém ohledu! -On a Mánes jsou naší chloubou, nejen co malíři, ale i co do charakteru! Přála bych Vám vidět Mánesovy ilustrace ke Králodvorskému rukopisu, Záboje, jak zpívá v lese shromážděnému lidu a k boji je vyzývá a jak vítězí nad Němci! Ty postavy krásné, ten čistě slovanský kroj, ty krásné tváře! — Ta pakáž německá závidí nám tu drahou starou památku a rádi by nás o ni připravili - ale nyní se jim zatne žíla, aby kušovali navždy. - Však, asi držíte také Slovenské noviny, budete tedy vědět o té hádce a že se od vlády poručilo, aby státní návládní zavedl při proti redaktoru Tagesbotu Kuheovi (židu), který to dovolil tam dát. Musí vyzradit, kdo to psal, bude trestán a ztratí koncesí na časopis. Však byl jednou čas, aby tomu byl konec, neboť už dávno ti Němčourové proti tomu brojili, že je to falešné. — Palacký jim ale také vyhováral, a to vlastně rozdmýchalo všeobecný jásot z naší strany a vztek z protivné, neboť teprv na Palackého články upozornilo se i ministerstvo a následkem toho přišel onen rozkaz. — Oni jsou vůbec Němci rozjítření, že se Slovanstvo ze všech stran zdvíhá a pokračuje kupředu, - tu Černá Hora - Multánsko, tu zase nyní Srbové si Miloše zvolili, a což teprv Rusko! Tenvelikáš, ten obr! -To bude co nevidět nejsvobodnější stát, jakož už dávno nejbohatším je. - A jak se podobá, budou mít sněmovny; na onu námitku šlechty, že nemá cár právo sám jediný v záležitostech osvobození od nevolnictví rozsuzovati, nýbrž sněm národní, nejspíše že král přisvědčí a svolá sněm, alespoň nebyl proti tomu. - Píšete mi stranu toho časopisu? — Co vím, to Vám povím a spolu poradím. V Moskvě vychází již po tři léta vědecký časopis Beseda, který na zřeteli měl a opisoval záležitosti Slovanů. - Obnášel každý rok as 30 archů a měl svou redakcí a velký kapitál. — Ředitelstvo jeho jsou vzdělaní lidé, jedním slovem panslavisté. - Letos bude se mimo časopisu Beseda, jehož vyjdou tři velké svazky do roka, obsahu vědeckého, vycházeti ještě beletristický list Parus (to je plachta lodní, Segel). Do toho budou se přijímati životopisy znamenitých mužů, národopisné články a obrázky, malé povídky, básně - a p., ale nota bene, všecko jen ze slovanského života. Z redakce činí se vyzvání na všecky bratry Slovany, aby k tomu přispívali, abychom se tak vespolek poznávali, poznáním se blížili -a tak prý, co sbratřené národy, s literaturou naší všeslovanskou do boje proti jiným národům vstoupili. - Politického se nic nepřijme (chytráci). Každý ať píše v svém nářečí, v redakcí Parusa jsou překladatelé všech slovanských řečí znalí, slovníky a vše, co třeba. - Honoráru se platí 40 rublů za tištěný arch. - Máme tu ohlášení i agenty, ale vše pod rukou, to víte. — Kdo se chce na Parus předplatit, bude se mu pravidelně posílat, jen ať píše (je udána adresa, kterou se Vám bojím psát). Chcete-li tedy, pište jen mně a já zeptám se na patřičním místě, mnoho-li se platí, - a pak bych Vám to vše obstarávala. Chcete-li tam něco psát, tedy mně to pošlete, já Vám to jistě obstarám. U nás se musíme přece jen bát, oni ti špiclové na vše pasou a hned by se mohl dostat člověk, kam by nerad, dokonce kdo v službě císařské. - Já budu také psát obrazy ze života lidu - ale nepodepíšu se mým jménem. Je tu o muže, neboť se u nás nahoře všecko čte, co se tam do časopisů odtud píše. - Ale je to přece jen znamenitý úkaz a útěcha. - Gusto, bratře, — když si rozvažuju naši budoucnost v takovémto spojení — tu zapomínám na všecku svoji starost a věj skala bych radostí! - Mnoho mnoho bych Vám měla co povídat - ale tomu papíru se nesmí vše svěřit - já se beztoho bojím - jen ho hned spalte - čert nespí. Copak dělá Vaše milá žena - a či nemáte ještě nic malého - eh bude to šuhajík jako tata, co bude medvědy strielat! - Pozdravte ji srdečně i mamušku a Petronku; a kdeže jsou, či v Březně u Vás? A co Samko Chaloupka? Povězte mu o Parusu a že ho pozdravuju a proč mi nepíše. - Jeho Vážen je v Musejníku a zajisté že ho již má. - Však se mi ten Borbis též nelíbil, a do nebe chválil Hurbana. - Bude to asi voláky talafúz! - Ale chodí ke mně dva šuhajci, hodní hoši, Zvěřina, malíř, Trenčák, a Vansa, učitelů syn z Pily, výborný pianista, který tu ve prvním ústavu hudebním za učitele je, dobrý plat má, dobře se chová a švarného šuhaje představuje a přitom Slovákom je. - Zvěřina dělal loňský rok do výstavy hrad Trenčín a slovenského vozku, ale výborně, — letos dělá baču a gajdoša. - Můj Jaroslav chodí také do akademie malířské, budou-li schopnosti jeho růsti, zůstane historickým malířem, né-li, tedy modelérem; má ale veliké vlohy. -Ještě Vás prosím, kdybyste mi přiložené otázky zodpověděl jen krátce, ale prosím velmi, čím nejskuor. - Ráda bych také věděla, jak jste list můj dostal. Až Vám ty sole pošlu, přidám to ruské vyzvání. - Nehněvejte se, že Vás k Vaší práci ještě já obtěžuju, ale dám Vám nyní pokoj nadlouho!
Pozdravujíc Vás srdečně zůstávám
Vaše B
Šťastný a veselý nový rok!
Seznam adresátů a osob častěji jmenovaných
Barák, Josef. List č. 272.
Bellmann, Karel. List č. 264.
Bendl, Václav Čeněk . Listy č. 197, 198, 202, 209, 215, 219, 237, 242, 256, 271, 287.
Frič, Josef Václav. Listy č. 231, 279.
Hansmann, Leopold. List č. 223.
Hanuš, Ignác Jan (1812—1860). List č. 277.
Hattala, Martin (1821—1903), rodem Slovák z Trstěné, jazykozpytec, profesor slovanské filologie na pražské universitě. List č. 241.
Hodža, Michal Miloslav . Listy č. 240, 274.
Karadžič, Vuk Stefanovič. List č. 252.
Kolovrat Krakovský, Hanuš. List č. 266.
Lauermannová,. List č. 276.
Majar, Matija. Listy č. 207, 234, 281.
Mencl, Josef Branislav . Listy č. 258, 260.
Němcová, Kateřina. List č. 278.
Němec, Jaroslav. List č. 254.
Němec, Josef. Listy č. 200, 205, 208, 213, 214, 216, 218, 221, 227, 236, 244, 246, 247, 249, 253, 254, 255, 257, 259, 261, 262.
Němec, Karel. Listy č. 196, 199, 203, 204, 206, 211, 220, 232, 243, 230, 263, 267, 268, 280, 288, 289, 290.
Němečková, Marie. Listy č. 212, 222, 248.
Staněk, Ladislav. List č. 217.
Staňková, Karolína. Listy č. 210, 224, 229, 230.
Šembera, Alois. List č. 270.
Vinařický, Karel. List č. 235.
Zechenter, Gustav Kazimír. Listy č. 225, 226, 228, 233, 239, 265, 269, 273, 275, 284, 285, 286, 291.
Božena Němcová
Listy III
Vydala Městská knihovna v Praze
Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1
V MKP 1. vydání
Verze 1.1 z 30. 8. 2012