Znění tohoto textu vychází z díla Disciplinární řád tak, jak bylo vydáno Informačně-osvětovým odborem min. vojenství v roce 1919 (Disciplinární řád. Rusko: Informačně-osvětový odbor min. vojenství, 1919. 16 s.).

 

Text díla (Disciplinární řád), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není vázán autorskými právy.

 

Citační záznam této e-knihy:

Disciplinární řád [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2014 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrr-mm-dd]. Dostupné z:

http://web2.mlp.cz/koweb/00/04/03/94/54/disciplinarni_rad.html.

 

Vydání (grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

 

Verze 1.0 z 23. 5. 2014.

 

SCHVÁLENO VE SCHŮZI ZVLÁŠTNÍHO
SBORU DNE 16. A 18. ÚNORA 1919.

§ 1. Vojenská disciplina záleží v přísném a přesném zachovávání vojenských řádů a předpisů. Ona zavazuje každého vojína, představeného stejně jako podřízeného, k svědomitému plnění služebních povinností a zachování pořádku v části; podřízenému ukládá povinnost přesně, bez váhání a bez odmluv plniti služební rozkazy představených, představenému povinnost býti spravedlivým, starati se o blaho svěřené mu části, býti rádcem a vůdcem svým podřízeným, nepromíjeti žádných nedostatků služby, za to vyvarovati se každé zbytečné přísnosti neodůvodněné požadavky služby.

§ 2. Disciplinárním deliktem jest každé porušení povinností plynoucích z discipliny pro představeného i podřízeného, pokud nezakládá povahy nějakého trestního činu. Pro disciplinární přestupek se stíhá jmenovitě ten,

1. kdo neuposlechne rozkazu. (Poznámka: byl-li rozkaz důležitý, byl-li pachatel dvakráte již disciplinárně trestán pro neuposlechnutí rozkazu nebo vzepřel-li se rozkazu, budiž vždy předán divisnímu soudu);

2. kdo nesprávně a neochotně plní služební příkazy;

3. kdo je líný a nedbalý, ve službě reptá na služební rozkazy;

4. kdo nepřijde buď vůbec nebo včas do služby, stejně jako ten, kdo samovolně odejde s místa služby, pokud nepřítomnost netrvala déle tří dnů;

5. kdo spáchav přestupek, nebo chtěje se vyhnouti odpovědnosti, nesprávně hlásí své jméno neb jinak se pokusí skrýti se;

6. kdo poruší pravidla o výkonu trestu;

7. kdo se hanlivě neb hrubě chová k představenému, k druhům a podřízeným slovem i činem. (Poznámka: jako přitěžující okolnost platí, jestliže přestupek spáchán veřejně nebo měl v zápětí nepořádek v části);

8. kdo vyvolává svévolně spory a hádky s vojáky i civilním obyvatelstvem;

9. kdo poškodí nebo ztratí věci z nedbalosti. (Poznámka: hrubá nedbalost ve správě státních věcí, stejně způsobení značné škody státu z nedbalosti, se stíhá soudně);

10. kdo samovolně použije cizích věcí, dopustí se menší krádeže, zpronevěry, podvodu, nebo úmyslně poškodí soukromé věci, pokud není tu zvláštních okolností přitěžujících a škoda nepřesahuje 5 rublů;

11. kdo schvaluje disciplinární delikty;

12. kdo navádí k disciplinárním deliktům;

13. kdo jako představený jakkoli projeví slabost.

§ 3. Disciplinární trest je trest ukládán velitelem za přestupky disciplinární bez řízení soudního. Disciplinární pravomoci nepodléhají:

1. přestupky stíhané trestními zákony;

2. takové přestupky disciplinární, která zasluhují trestu přesahujícího pravomoc velitelů;

3. přestupky politické;

4. porušení cti československého vojáka; (stíhání těchto trestních činů je vyhraženo soudům).

§ 4. Dopustí-li se kterýkoli příslušník vojska na místě služby obvodu vojenské části trestního činu neb disciplinárního přestupku, je povinen každý představený nebo vyšší zakročiti a třeba vinníka zatknuti, je-li to nutno k udržení pořádku a zamezení přestupků. Za účelem potrestání budiž o přestupku podána zpráva buď bezprostřednímu představenému viníkovu nebo, dopustil-li se ho vinník mimo svoji část, veliteli označenému v § 8.

§ 5. Disciplinární tresty jsou jednotné pro všechny příslušníky československého vojska.

§ 6. Jako disciplinární tresty se ukládají:

1. důtka, a to ústní nebo písemná; může býti učiněna soukromě (přípisem), nebo veřejně (před frontou, příkazem);

2. odnětí různých výhod (právo zdržeti se přes čas do 1 měs., dovolené do 3 měs.);

3. naznačení na práci nejvýše osmkrát mimo pořadí;

4. domácí vězení, ne více 30 dnů; záleží v tom, že potrestaný ve volném čase nesmí opustiti svého obydlí;

5 prosté vězení ne více 20 dnů; záleží v uzavření potrestaného ve zvláštní k tomu určené místnosti po skončeném denním zaměstnání. Po dobu trestu vyloučení ze služby strážní a dozorčí (děžůrstva). Stravování normální;

6. přísné vězení ve výši 15 dnů; záleží v uzavření potrestaného ve zvláštní k tomu určené místnosti po celou dobu trestu; potrestaný budiž používán k výkonu různých prací pro část; strava vězeňská (nařízení OČSNR z 28. srpna 1918 č. 17 UV);

7. zostřené vězení ne více 10 dnů; záleží v uzavření potrestaného ve zvláštní k tomu určené místnosti, po celou dobu trestu s tvrdým lůžkem a postem ob den (o chlebě a čaji). Odsouzený budiž před nastoupením trestu prohlédnut lékařem;

8. u poddůstojníků a svobodníků degradace úplná nebo částečná.

Tresty tělesné se zakazují.

§ 7. Tresty na svobodě (§ 6. bod 4–7) mohou býti zostřeny odnětím výhod nebo naznačením práce mimo pořadí (§ 6. č. 2 a 3). Kde byl odsouzen k vězení přísnému a zostřenému, odpykává zostření, když vypršela lhůta (po odbytí) trestu na svobodě.

Degradace může býti vyslovena sama o sobě nebo ve spojení s jinými tresty disciplinárními.

Uložení trestů těžších, než tuto stanoveno, je vyhrazeno soudům.

§ 8. Trestní pravomoc disciplinární mají přímí velitelé obviněného počínaje velitelem roty.

Každý vyšší je povinen naříditi vinníku, aby se hlásil u svého velitele k raportu. Proti tomuto rozkazu jest stížnost vyloučena.

Kdo se dopustil disciplinárního přestupku mimo svoji část, může býti za něj potrestán také od velitele nejbližší československé posádky; trest nesmí vybočovati a disciplinární pravomoci tohoto velitele vůči částem, jež jsou jemu podřízeny. O uložení trestu podává se zpráva přímému veliteli.

O trestnosti stížnosti rozhoduje velitel, který rozhoduje o stížnosti samé.

§ 9. Velitel pluku i velitelé vyšší mohou uložiti tresty uvedené v § 6, v plném rozsahu.

Velitel praporu kromě trestů uvedených v § 6. čís. 1.–4. může odsouditi k trestu vězení prostého do 15 dnů, přísného do 10 dnů, zostřeného do 5 dnů.

Velitel roty kromě trestu v § 6. č. 1.–4. k trestu vězení prostého do 10 dnů přísného do 5 dnů.

§ 10. Veliteli pluku jsou postaveni na úroveň velitelé samostatných praporů a divisionů, dělostřelecké brigády, parkového divisionu, náčelník štábu divise, starší plukovní lékař, velitel inženýrné roty,

veliteli praporu – velitel baterie, jezdecké švadrony, pomocník velitele pluku, velitel parku, velitel částí podléhajících přímo štábu divise, plukovní hospodář,

veliteli roty – velitelé samostatných oddílů, mladší lékař, velitel čety u divisního vozatajstva.

Velitelé částí operujících neb rozložených odděleně od pluku, mají po dobu, po kterou jejich odloučení trvá, disciplinární pravomoc v rozsahu velitele pluku.

§ 11. Stíhání disciplinárních přestupků v první řadě přísluší nejbližšímu přímému veliteli s pravomocí disciplinární, který na prvém místě je odpověden za pořádek ve svěřené mu části a jehož bezprostřední znalost lidí i jejich dosavadního chování umocňuje spravedlivé potrestání.

Jen tehdy, nestačí-li disciplinární pravomoc nižšího velitele k náležitému potrestání přestupku, předává vinníka veliteli vyššímu. Předávání vinníků vyššímu ze snahy vyhnouti se odpovědnosti, ukazuje nezpůsobilost velitelovu zastávati svěřený mu úřad a je trestné.

Na druhé straně vyšší velitelé nemají zasahovati do působnosti svých podřízených velitelů ukládáním trestů, které tito mohou uložiti sami. Oslabují se tím u podřízených vědomí zodpovědnosti, znemožňuje splnění úlohy, na ně vložené.

§ 12. Přestupky disciplinární sluší trestati dle jejich jakosti s náležitým zřetelem k okolnostem přitěžujícím i polehčujícím, jmenovitě k dosavadnímu chování pachatelovu ve službě i mimo službu i k účinku, jaký přestupek měl na část vojenskou.

§ 13. Dříve, než velitel odsoudí obviněného, vždy jej osobně vyslýchá.

§ 14. Ve výroku odsuzujícím musí býti uveden přestupek, pro který byl pachatel souzen, jakož i trest, k němuž se odsuzuje.

§ 15. Trest se nastupuje ihned.

§ 16. Proti odsouzení možno podati stížnost. Stížnost pouze do výše trestu je vyloučena, leda že by velitel vyřknuvší trest překročil meze své pravomoci a uložil trest, který buď vůbec nemůže býti uložen cestou disciplinární nebo který může uložiti jen vyšší velitel.

§ 17. Stížnost nemá účinku odkládacího, leda že by velitel uloživší trest sám odložil výkon trestu do rozhodnutí o stížnosti.

§ 18. Stížnost proti disciplinárnímu rozsudku se podává a vyřizuje dle pravidel, platných pro podávání vojenských stížností vůbec.

§ 19. Pořad instanční je tento: velitel roty, velitel praporu, velitel pluku, velitel divise, velitel českoslov. vojska na Rusi.

Z rozhodnutí staršího plukovního lékaře (velitele nemocnice) stížnost jde k divisnímu a odtud k vrchnímu lékaři českoslov. vojsk na Rusi, jenž rozhoduje s konečnou platností.

§ 20. Shledá-li velitel, rozhodující o stížnosti, že se odsouzený buď nedopustil činu, za vinu mu kladeného, nebo že tento čin není přestupkem disciplinárním, osvobodí odsouzeného; pakliže přizná i on vinu pachatelovu, nemůže trestu snížiti, jestliže velitel nižší nepřekročil své pravomoci.

§ 21. Velitel, který přikročil meze své pravomoci, který se při uložení trestu dopustil nespravedlnosti tím, že z lehkomyslnosti nebo z nedbalosti řádně věci nevyšetřil, se tresce.

§ 22. Disciplinární tresty se zapisují do seznamu vedeného: pro důstojníky u štábu pluků, pro poddůstojníky a vojáky u velitele roty. Při převodu do jiné části zasílá se výpis ze seznamu do nové části.

Jestli-že se odsouzený po 6 měsíců od posledního zápisu nedopustil ani přestupku disciplinárního ani trestního, trest se mu ze seznamu vymaže.

§ 23. Kdo byl odsouzen k trestu vězení § 6. č. 5–7, nemůže býti povýšen, dokud trest není vymazán. Degradovaný nemůže býti povýšen do 6 měsíců.

§ 24. Při mimořádných okolnostech (vzorná služba, udatenství a pod.) mohou býti disciplinární tresty vymazány již po třech měsících.

Povolení k tomu dává velitel pluku.

Schváleno ve schůzi „Zvláštního sboru“ dne 16. února 1919.

Politický plnomocník vlády
Československé Republiky:
Bohdan Pavlů.

Velitel československého
vojska na Rusi:
generál-major Syrový.

Náčelník Vojenské správy M. V.:
podplukovník Medek.

Vzorec k disc. řádu (§ 22).

Rejstřík disciplinárních trestů

* Ukázání řadových čísel dřívějších trestů disciplinárních.

 

O stížnostech

§ 1.

Každý vojín je oprávněn podati stížnost do nesprávného opatření neb nařízení představeného, jestliže nařízení či opatření jeho se týká, nebo rozkaz jemu byl udělen k výkonu.

Stížnost nemá účinku odkládacího.

§ 2.

Stížnosti podávají se buď ústně nebo písemně tomu veliteli, jemuž je bezprostředně podřízen velitel, na něhož se stížnost podává.

Stížnost na velitele nenadané pravomoci disciplinární, podává se vždy u velitele roty.

§ 3.

Ústní stížnost přednáší se u raportu velitele, který o stížnosti rozhoduje (§ 2.). Velitelé nižší jsou povinni vojína, který hlásí se k raportu za účelem přednesení stížnosti, k raportu předvésti a mohou pouze upozorniti ho na to, že za stížnost může býti trestán (§ 8).

§ 4.

Místo předvedení k raportu stěžovatel může žádati, aby o jeho stížnosti byl sepsán v rotné kanceláři protokol, který předkládá se služební cestou veliteli oprávněnému k rozhodnutí.

§ 5.

Stížnost písemná podává se buď přímo veliteli, který o ní rozhoduje nebo služební cestou. Velitelé nižší jsou povinni stížnost podanou u nich bez průtahu předložiti veliteli oprávněnému k rozhodnutí, připojíce k ní vyjádření o důvodech svého opatření.

Stížnost písemná musí býti stěžovatelem podepsána. Stížnosti k velitelům vyšším než-li je velitel pluku podávají se vždy písemně.

§ 6.

Nepředvedení k raportu, nebo nepředání písemné stížnosti, neodůvodněné průtahy, neslušné vyhrožování stěžovateli nebo nátlak, aby od stížnosti upustil se tresce disciplinárně.

§ 7.

Velitel, kterému byla podána stížnost řádnou cestou (§ 3.–5.) je povinen ji prozkoumati a shledá-li ji odůvodněnou, nejen postarati se o nápravu, nýbrž ihned zjistiti, nedopustil-li se podřízený velitel svým nařízením disciplinárního nebo trestního deliktu.

§ 8.

Svévolné podání stížnosti, podání stížnosti bez zachování předepsaného postupu, podání stížnosti nepřípustné se stíhá disciplinárně.

Vědomé tvrzení nepravdy ve stížnosti stíhá se soudně.

§ 9.

O vyřízení stížnosti musí býti stěžovate1 vyrozuměn. Neobdrží-li stěžovatel do měsíce zprávy o vyřízení stížnosti, je oprávněn podati stížnost do odmítání práva nadřízenému veliteli.

§ 10.

Stížnost je vyloučena, jestliže o ní rozhodly již dvě instance rekursní.

§ 11.

Mimo případy § 2. až 4. může býti stížnost přednesena při přehlídce, byl-li inspektorem učiněn dotaz o stížnostech. Při přehlídce nemohou býti předneseny stížnosti na činnost velitele provádějícího přehlídku ani jeho představených.

Schváleno ve schůzi „Zvláštního sboru“ dne 18. února 1919.

Politický plnomocník vlády
Československé Republiky:
Bohdan Pavlů.

Velitel Československého
vojska na Rusi:
generál-major Syrový.

Náčelník Vojenské správy M. V.:
podplukovník Medek. 

 
 
  

Disciplinární řád

 

Vydala Městská knihovna v Praze

Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

 

V MKP 1. vydání

Verze 1.0 z 23. 5. 2014