Cvičební řád pro polní dělostřelectvo československého vojska na Rusi

Стpoeвой ycтaв легкой артиллеріи.
Opyдійное ученье 1915.
Батарейное ученье 1913.
Стpoeвой ycтaв мортирной артиллеріи.
Opyдійноe ученье 1913.
Батарейноеoe ученье 1913.
Стpoeвой ycтaв полевой тяжелой артиллеріи (пpи cкорострђльныхъ орудіяхъ).
Opyдійное ученье 1915.
Батарейное ученье 1915.

Odchylky od těchto řádů odůvodněny zkušenostmi, získanými v bojích nynější války a snahou, zjednodušiti co nejvíce všechny výkony a přizpůsobiti je hlavně bojovým požadavkům.

Cvičební řád má býti pro velitele pouze vodítkem, ponechává se mu však v boji vždy možnost uchýliti se od předpisů, je-li to k dosažení cíle výhodnější.

Tento cvičební řád pokládá komise pouze za návrh, neboť k vypracování konečných řádů bude třeba ještě dlouholeté práce, jež ostatně závisí i na budoucí naší organisaci, materiálu, terénu atd.

Komise pro „Cvičební řád pro polní dělostřelectvo“

* * *

Díl I.

Výcvik při děle

Část 1. Cvičení při děle

Rozdělení obsluhy

1. Dělo a nábojna tvoří pravidelně jeden celek.

2. K obsluze děla a nábojny jsou určeni: ohněstrůjce a 8 mužů (číslo 1. – 8.).

3. Při střelbě stojí nábojna 1 krok na levo od děla, rozvorou k nepříteli. Náprava nábojny je jeden krok za nápravou děla. Vrchní sklápěcí štít je zdvižen, spodní spuštěn. Dvířka nábojny otevřena. Dvě nábojnice s náboji jsou vyňaty a položeny mezi nábojnou a čísly obsluhy; nábojnice jsou otevřeny. Nábojna může státi podle potřeby i na pravo od děla.

4. Povinnosti ohněstrůjce:

a) postaviti na posici dělo nápravou vodorovně,

b) dáti vyrýti brázdu pro chobot,

c) na zakryté posici naříditi čís. 1. změřiti nejmenší přícel v hlavním směru střelby a na strany,

d) dbáti, aby před děly nebylo předmětů, způsobujících předčasné výbuchy střel (větve, plot, kůl, stoh atd),

e) míti dozor na správný stav materiálu a starati se o okamžitou opravu neb výměnu poškozených součástí,

f) dohlížeti na přesné a rychlé výkony obsluhy,

g) kontrolovati množství střeliva při děle a hlásiti zavčas veliteli čety nedostatek střeliva,

h) přikázati odtáhnouti dělo na jiné místo (1 ¹/₂–2 kroky), je-li půda pod chobotem příliš rozryta (ve směru pomocného cíle, je-li tento blíže 200 m) anebo podložiti kola prkny, založiti kotvu dřevem atd.,

ch) zapsati prvky střelby a upraveně pro své dělo předati čís. 1.; zapsati čísla cílů a prvky usměrnění děla,

i) při přímé střelbě, stane-li se bod míření špatně viditelným neb neviditelným, naříditi čís. 1. přejíti k nepřímému míření,

j) při střelbě na cíl v nebezpečné blízkosti ukáže č. 1. úsek cíle, jemu přidělený k obstřelu,

k) v boji dbáti, aby obsluha využila štítu děla nábojny k úkrytu, a při přestávkách ve střelbě říditi maskování posice, vykopávání úkrytů pro obsluhu a zákrytu pro děla i nábojnu, byl-li dán k tomu rozkaz,

l) při selhání výstřelu po dvojnásobném spuštění dáti nabíti dělo po 30 vteřinách novým nábojem,

m) při uváznutí toulu v hlavni přikázati čís. 4. jej vyjmouti,

n) při uváznutí střely říditi se návodem v příloze.

Postavení za dělem

5. Viz obraz čís. 1.

Postavení při děle

6. Na povel:

„K dělu!“

udělají všechna čísla obrat: čís. 2. a 4. v pravo, ostatní v levo a nejkratší cestou zaujmou svá místa viz obr. č. 2.

Ohněstrůjce jest při činnosti tam, kde uzná za nutné a kryje se.

Čísla 1., 2. a 4. kryjí se štítem děla, 3., 5. a 6. nábojnou.

Číslům 7. a 8., dostanou-li rozkaz zůstati u děla, vykáže místo ohněstrůjce.

Po dobu výkonů při děle čís. 1. a 2. sedí na sklápěcích sedátkách, ohněstrůjce a ostatní čísla, není-li jiného příkazu, klečí.

Obsluze ponechána volnost zaujímati takovou polohu, při níž by mohla pohodlně a snadno dostáti svým povinnostem, zůstávajíc chráněna.

Do zakotvení lafety odskočí obsluha při výstřelu stranou, aby nebyla lafetou poraněna. Potom čís. 1. a 2. založí sedátka a sedají.

Příprava děla k střelbě

7. Na povel:

„K boji!“

obsluha odloží výstroj a překážející výzbroj na zemi – 4 kroky za nábojnou, načež

čís. 1.:

a) snímá čepec z přícelu a klade jej na lafetu,

b) přejímá od čís. 2. panoramu,

c) vkládá ji do hnízda přícelu,

d) odsunuje stříšku úrovně,

e) prověřuje uhloměr, přícel, úroveň a dává jim základní polohu,

f) měří nejmenší přícel do předu i na strany;

čís. 2.:

a) vyjímá z pouzdra panorámu,

b) předá ji čís. 1.,

c) spouští spodní a zdvihá vrchní štít,

d) snímá čepec se zámkové části děla, s jícnu, zároveň s obalem přícelu a klade je u odložené výzbroje,

e) vyjímá pochodovou závlačku;

čís. 3.: pomáhá čís. 5. a 6.:

a) otevříti nábojnu a spustiti dvířka,

b) vyjmouti a položiti na zem dvě nábojnice s náboji.

Není-li při děle nábojny a doplňování se děje z dělového předku, přinese čís. 3. Jednu nábojnici s náboji a položí ji na levo od lafety za čís. 1. tak, aby kolo děla při odsunu nemohlo na ni najeti;

čís. 4.:

a) založí vratidlo,

b) odvazuje lopaty, protěrky i výtyčku a klade je dva kroky v pravo od děla;

čís. 5. a 6.:

a) otvírají nábojnu a spouštějí dvířka,

b) vyjímají dvě nábojnice s náboji a kladou je na zem,

c) otvírají nábojnice.

Po této přípravě ohněstrůjce a všechna čísla kleknou na svých místech.

Střelba

8. Povel k střelbě při nepřímém míření:

1. „Cíl…, (pěchota v okopech)“

2. „Mířit na…“

3. „Šrapnel (granát)“

4. „Uhloměr…“

5. „Úroveň…“

6. „Přícel…“

7. „Klíč… (úder)“ nebo „Kartáč“.

Čís. 1.:

a) staví uhloměr, úroveň, přícel na velené číslo a opakuje nahlas všechny prvky,

b) namíří dělo na daný bod,

c) je-li dělo hotovo k výstřelu, hlásí:

„Hotovo“ a béře za šňůru;

čís. 2.:

a) vytahuje pojistku, byla-li zasunuta,

b) otvírá zámek;

čís. 3:

a) přijme náboj od čís. 5.,

b) prověřuje a čte hlasitě postavený klíč,

c) nabíjí,

d) přijme od čís. 5. další náboj a drží jej;

čís. 4.:

posunuje chobot, jak čís. 1. ukazuje;

čís. 5.:

a) béře z nábojnice náboj,

b) staví velený klíč,

c) předává náboj čís. 3.,

d) béře z nábojnice nebo od čís. 6. další náboj,

e) prověřuje nebo staví klíč a drží náboj;

čís. 6.:

a) béře z nábojnice náboj,

b) staví velený klíč a drží náboj.

9. Povel k střelbě při přímém nerozděleném míření.

1. „Cíl…“

2. „Mířit na…“

3. „Objektivem 0!“

4. „Šrapnel (granát)“

5 „Uhloměr 30–00“

6. „Přícel…“

7. Klíč… (úder) nebo „Kartáč“;

aneb povel:

1. „Cíl…“

2. „Mířit na…“

3. „Hledítkem!“

4. „Šrapnel (granát)“

5 „Přícel 00“

6. „Klíč 00 (úder)“ nebo „Kartáč“

Po povelu:

„Objektivem!“

čís. 1. a 2. každý ze svého místa spouštějí vrchní štít.

Po povelu:

„Hledítkem!“

čís. 1. otvírá okénko štítu; v obou případech čís. 1. namíří dělo na daný cíl objektivem postavený na 0 aneb hledítkem; čís. 4. dává dělu samostatný hrubý směr na cíl.

Ostatní výkony obsluhy zůstávají jak při nepřímém míření. Ihned po ukončení střelby objektivem zvedají čís. 1. a 2. vrchní štít.

Okénko štítu zavírá čís. 1. ihned po ukončení střelby hledítkem.

10. Povel k střelbě při přímém, rozděleném míření:

1. „Cíl…“

2. „Mířit na…“

3. „Objektivem 0!“

4. „Granát (šrapnel)“

5 „Uhloměr 30–00“

6. „Úroveň 00–00“

7. „Přícel 00“

8. „Klíč 00 (úder)“ nebo „Kartáč“;

11. Nabíjení a vypálení:

Čís. 3. nabíjí u vyzvaného děla náboj na povel:

„První… dělo!“

čís. 1. vypaluje na povel ohněstrůjce:

„Pal!“

Po výstřelu se tedy dělo nenabíjí, až teprve po novém vyzvání děla, nýbrž namíří se pouze při otevřeném zámku a postaví se posledně velený klíč; čísla: 3., 5, 6. staví se u připravených střel.

12. K nabíjení děla beze změny prvků veleti:

„První (druhé, třetí) … dělo!“

13. Není-li nábojna u děla a doplňování se děje z dělového parku, ohněstrůjce pomáhá číslu 3. stavěti klíč.

14. Na povel:

„Dva náboje rychle – palba!“

vypaluje se daný počet výstřelů, při čemž čís. 1. před každým výstřelem prověřuje míření.

15. Na povel:

„Rychlopalba!“

vypaluje se dělo, jakmile je hotovo, na povel ohněstrůjce do povelu:

„Stát!“

16. Při střelbě k odražení útoku z bezprostřední blízkosti:

1. „Cíl…!“

2. „Kartáč (granát)!“

a) Směr opravuje se jen při větších přemístěních cílů.

b) číslo 4. je neustále u vratidla,

c) mířiti možno podle hlavně,

d) kloboučky se se zapalovačů nesnímají.

17. Při přímé střelbě na pohyblivé cíle míří čís. 1. stále na cíl do povelu:

„První…!“

18. Číslo 5. a 6. využívají každé přestávky ve střelbě k tomu, aby uložily touly do prázdných nábojnic a tyto do nábojny.

19. Selhal-li výstřel, číslo 1, spouští ještě dvakráte; nenastane-li výstřel číslo 2.:

a) vyjímá (nejméně po 30 vteřinách) na rozkaz ohněstrůjce náboj z hlavně a drží jej,

b) zavírá zámek, jakmile čís. 3. nabilo nový náboj,

c) předává číslu 3. vyňatý náboj;

číslo 3.:

a) nabíjí náboj,

b) přejímá selhavší náboj od čís. 2.,

c) klade jej do nábojnice, nebo předává číslu 5. k témuž účelu.

20. K zastavení všech výkonů při děle povel:

„Stát!“

Na to všechna čísla přeruší své výkony a zůstávají na místech, kde zaslechnou tento povel.

Ohněstrůjce zvedá při tomto povelu ruku.

Usměrnění

Usměrnění děla – přechod od přímé střelby k nepřímé

21. Při přímé střelbě na pohyblivé cíle usměrňuje se dělo bez zdržování střelby. Ohněstrůjce ukazuje čís. 1. bod míření (pomocný cíl), číslo 1. hlásí ohněstrůjci přečtenou úroveň i uhloměr.

Nelze-li najíti k usměrnění děla vhodný předmět pro míření, staví čís. 4. na rozkaz ohněstrůjce výtyčku. Stane-li se při přímé střelbě cíl neviditelným, nebo špatně viditelným, pokračuje se ve střelbě s prvky, získanými usměrněním.

Změna uhloměru, úrovně, přícelu, klíče, střely a cíle

22. Změna uhloměru:

„Uhloměr 00–00!“ (počet tisícin nového uhloměru.)

23. Změna úrovně:

„Úroveň 00–00!“ (počet tisícin nové úrovně)

24. Změna přícelu:

„Přícel 00!“ (nový přícel)

ve všech případech číslo 1.:

a) mění uhloměr, úroveň, přícel, při čemž čís. 2. pomáhá,

b) čte hlasitě nové prvky,

c) míří,

d) po namíření hlásí „Hotovo!“ a béře šňůru.

25. Změna klíče:

„Klíč 00!“ (úder) nebo „Kartáč!“

Čís. 3., 5, 6. mění klíč, načež číslo 3. hlásí klíč a nabíjí.

26. Změna střely:

1. „Stát!“

2. „Šrapnel!“ (granát)

3. „Klíč 00!“ (úder) – „Kartáč!“

Bylo-li dělo nabito, vypálí se na povel:

„Stát! – Vypálit!“

27. Změna cíle (přenos ohně):

1. „Stát!“

2. „Nový cíl…!“

Dále, je-li třeba, veleti nové prvky střelby.

Přestávka ve střelbě a přerušení střelby

28. K přestávce ve střelbě veleti:

„Stát – vypálit!“

Zámek po výstřelu zůstane otevřen; čísla: 3., 5., 6. stavějí zapalovač střel, jež mají v rukách, na „K“ ukládají je zároveň s prázdnými touly do nábojnic a nábojny. Na to se vracejí na svá místa. Dělo zůstává namířeno na cíl.

29. K přerušení střelby veleti:

„(Stát – vypálit!) – Odboj!“

Čís. 1.:

a) spouští zámkovou část do nejnižší polohy,

b) staví lafetu do střední polohy,

c) staví přícel a úroveň v základní polohu a uhloměr na 00,

d) zakrývá stříšku úrovně,

e) pomáhá číslu 2. spustiti vrchní štít a zvednouti spodní,

f) snímá s přícelu panoramu a předává jí čís. 2.

g) sklápí své sedátko.

Číslo 2.:

a) zavírá zámek,

b) vkládá pochodovou závlačku,

c) sklápí své sedátko,

d) spouští s číslem 1. vrchní štít,

e) zvedá spodní štít,

f) přejímá od čísla 1. panorámu a klade ji do skřínky.

Číslo 3.: pomáhá číslu 5. a 6. ukládati touly do nábojnice a tyto do nábojny.

Číslo 4.: sklápí vratidlo.

Číslo 5. a 6.: stavějí klíče střel na „K“ a ukládají je i touly do nábojnic a tyto do nábojny.

30. Po uložení příslušenství se odtáhne dělo z brázd, vyrytých koly a kotvou, přivazují se lopaty, protěrky a navlékají se čepce; mužstvo béře výzbroj a výstroj a staví se na svá místa.

Krytí obsluhy

31. Při střelbě ohněstrůjce a obsluha kryjí se štíty děla a nábojny. Stojí-li dělo v zákopu a nebo jsou-li u něho vyryty zákopy, veleti k úkrytu obsluhy:

„V úkryt!“

Čísla: 1., 3., 5, 6. kryjí se v levém, ohněstrůjce a čísla: 2. a 4. v pravém úkrytu.

Mají-li se krýti místními předměty, třeba to poznamenati při povelu.

Doplnění ztrát obsluhy

32. V případě ztráty ohněstrůjce stává se jeho zástupcem číslo 1., při čemž vykonává dále své povinnosti. Ostatní čísla vyměňují se podle určení ohněstrůjce. V případě nutnosti úlohu čísel musí zastávati ohněstrůjce i čísla 7. a 8.

Oddych a nástup čísel

33. Povel: „Pohov!“ dává se jen při nabitém děle. Čísla 3., 5., 6. nařídí klíč stře na „K“, ukládají náboje do nábojnic; ohněstrůjce a obsluha opravují si výstroj a výzbroj a zaujímají libovolnou polohu; vzdáliti se mohou jen s dovolením velitele.

34. Na povel:

„Za dělo!“

staví se obsluha na jeden krok za chobotem (nebo založeným vratidlem) podle obrazu čís. 1.

35. Na povel:

„K dělu!“

ohněstrůjce i obsluha zaujímají svá místa při děle.

Část 2. Cvičení se zapřaženým dělem

Rozdělení stavu: lidí a koní. – Zapřáhání

36. Při zapřaženém děle a nábojně jsou: 1 ohněstrůjce (1 vozataj) 8 čísel, 6 jezdových.

V každém spřežení tři jezdoví: zadní, střední a přední. V každém páru levý kůň pod jezdovým sluje podsední, pravý náruční.

37. K zapřáhání ohněstrůjce velí:

„Zapřáhat!“

Jezdoví přivádějí koně k dělu a zapřáhají. U děla čís. 2. a 3. zadní, čís. 4. a 5. střední přední a pár koní (čísla sudá podsední – lichá naruční); u nábojny čís. 6 koně zadního páru, číslo 7., 8. předního páru – 8. koně podsední, 7. náruční.

Jezdoví pomáhají zapřáhat číslům, jezdoví od zadního páru mimo to sami zapínají držáky.

Po zapražení ohněstrůjce velí:

„K dělu!“

načež obsluha jde k dělu a nábojně. Obr. číslo 3.

Poznámka: Čís. 1. prohlíží dělo a předek; je-li příkaz, snímá obaly.

38. Odpovědnost za správné zapřažení párů mají příslušní jezdoví. Za správné zapřažení nábojny ručí vozataj, děla a nábojny – ohněstrůjce.

39. K vypřažení ohněstrůjce velí:

„Vypřáhat!“

Čísla jdou ke svým koním jako při zapřáhání, vypřáhají napřed přední, potom střední pár a naposled zadní. Čísla dělají vše v obráceném pořádku jako při zapřáhání.

Sestavy děla

40. Sestava bojová:

Dělo a nábojna, sňaty s předků, stojí vedle sebe. Obr. č. 2. Předky jsou na vykázaném místě (v úkrytu).

41. Sestava pochodová:

Dělo i nábojna zavěšeny na předky. Vyřízení vždy podle děla. Obě spřežení jsou buď jedno za druhým na vzdálenost 8 kroků (obr. č. 4.), anebo vedle sebe na rozstup 6 kroků (obr. č. 5.).

42. Vzdálenost mezi spřežením počítá se od konce předního do hlavy zadního, rozstupy od středu jednoho do středu druhého spřežení.

Umístění obsluhy na místě a v pochodu

43. Ohněstrůjce (vozataj), jede vedle předního páru na levé straně. Zákryt v hlavním směru jízdy. Postavení obsluhy u zapraženého děla a nábojny viz obr. č. 3. a 5.

44. Na povel:

„Do sedla!“

vyskočí jezdoví i jezdci do sedel. Překážky při nasedání odstraňuje obsluha. Číslo 3. a 7. po tomto povelu uvazují podpory vojí, číslo 8. u dělového předku, číslo 7. u předku nábojny.

45. Na povel:

„Sedat!“

zaujímá obsluha místa podle obrazu č. 5. a drží se pod paží, krajní za opěradla.

46. Na povel:

„Ze sedla!“

seskočí jezdoví i jezdci s koní. Číslo 3. a 7. spouštějí na rozkaz podpory.

47. Obsluha slézá na povel:

„Slézat!“

Pohyb zapřaženého děla

48. Druhy pohybu:

Krok, rychlost 5–7 km. v hodině (1 km za 12 až 10 minut).

Klus, rychlost 12 km za hodinu (1 km 5 min.); nepřetržitě ne více než 3 km.

Cval, rychlost 14–16 km za hodinu (1 km asi za 4 minuty) nepřetržitě pouze dvě minuty.

Pohybu cvalem se užívá ve výjimečných případech, při čemž všechny koně nemusí skákati.

Při pohybu střídavým chodem (krokem, a klusem) jezdí se rychlostí 7–8 km za hodinu

Při špatných cestách tyto normy se zmenšují.

Povely

49. Povely dělí se na návěstí a vlastní povel; mezi návěstím a povelem jest malá přestávka. Povely, týkající se současně výkonů koní, pronášejí se táhle.

Povel, označující druh pohybu, dává se s posledním návěstím bezprostředně před vlastním povelem. Ku příkladu: „Krokem, klusem, cvalem – chod!“

Pohyb

50. K pochodu veleti:

„Směr na……… krokem – chod!“

Ohněstrůjce (vozataj) jede daným směrem a chodem.

51. Vzdálenost mezi jednotlivými spřeženími při kroku i klusu 3 kroky, při kroku i klusu 3 kroky, při cvalu 6 kroků.

Při pohybu v terénu nerovném vzdálenost mezi dělem a nábojnou může býti zvětšena.

52. Ohněstrůjce (vozataj), vedoucí dělo (nábojnu), prohlíží terén před sebou, obchází překážky a v případě potřeby upozorňuje na ně jezdové.

53. Povel k změně chodu:

„Klusem (krokem, cvalem) – chod!“

54. K zmírnění neb zrychlení chodu se velí:

„Zmírnit!“ nebo „Zrychlit!“

Zastavení děla

55. Dělo (nábojna) může býti zastaveno na vzdálenost: při pohybu krokem 5 ti kroků, klusem 10 ti kroků, cvalem 20 ti kroků, na povel:

„Stát!“

56. Pro vyřízení velí se:

„Vyřídit!“

Na tento povel ohněstrůjce neb vozataj vyjíždí do předu 6 kroků a zastaví se. Byli-li vedle sebe, vyjíždějí současně a po zastavení vyřizuje se vozataj podle ohněstrůjce. Dělo a nábojna odjíždějí a vyřizují se (t. j. přední páry).

Změna směru

57. Změna směru děje se: obratem (o 45° – 180°) a zatáčením.

Obrat dělá každé spřežení pro sebe, kdežto při zatáčení sestava zůstává.

Obraty a zatáčení dějí se v kruhu o poloměru 6 ti kroků. V rychlejším chodu nebo na nevhodné půdě se poloměr může zvětšiti. Před vyplněním povelu k obratu neb k zatáčce vykoná spřežení ještě 3 kroky v původním směru.

Při zatáčení jde osné (vnitřní) spřežení svým chodem dále vyřizujíc se na točné (vnější) spřežení; točné spřežení zrychlí krok podle potřeby, udržujíc rozstup od spřežení osného (obr. č. 6.).

Vzdálenost a rozstup, vzniklé po obratu, se nemění. Obr. č. 7.

58. Povely pro obraty:

„Na pravo (levo) vzpříčením – chod!“ –

„Směr…!“

„V pravo (levo) čelem vzad – chod!“ – „Směr…!“

59. Povely pro zatáčení:

„V pravo (levo) zatočit – chod!“

Pro zastavení zatáčení:

„Přímý směr!“ nebo „směr na…!“

Na povel:

„Přímý směr!“

volí si ohněstrůjce sám bod směru, ve kterém jede.

60. Změny sestavy (pochodové). Nábojna (dělo) vyjíždí v pravo nebo v levo, vpřed nebo nazad, na povel:

„Nábojna v pravo (levo) – chod!“

„Nábojna vpřed (vzad) – chod!“

Povel provádí to spřežení, které jest v zadu. Předjíždí se dle místa, pravidelně v rozstupu 6 ti kroků, vždy po levé straně. Předjíždějící spřežení zrychluje podle potřeby chod nebo tempo. Obr. č. 8.

Přechod ze sestavy pochodové v bojovou a naopak

Všeobecná pravidla

61. K této změně jsou výjezdy a odjezdy. K střelbě otočí se podle potřeby dělo nebo nábojna teprve po snětí s předků.

Nebyl-li velen k provedení výjezdu nebo odjezdu chod, pohybují se předky klusem.

Podle nutnosti může se na posici užíti i jiného způsobu výjezdu a odjezdu, při čemž udaná pravidla jsou pouze vodítkem.

Výjezdy a odjezdy

62. Povely pro výjezd:

Na povel:

„Palba v před!“

Obě spřežení se zastaví (nábojna podjede na levou stranu děla, byla-li v zadu), ohněstrůjce seskakuje s koně, předá jej jezdovému středního páru děla a jde k dělu. Obsluha slézá s děla a nábojny a běží: čísla 1., 2., 3., 4. k chobotu, 5., 6., 7., 8. k rozvoře nábojny; čísla: 3. a 7. vyjímají svorníkovou závlačku, čísla: 1. a 2. béře pod chobotem, 3. a 4. za skoby chobotu, 5. a 6. za rozvoru blíže předků, 7. a 8. blíže k nábojně a snímají dělo i nábojnu s předků. Jakmile předky na povel ohněstrůjce „Chod!“ odjedou (na levo – na pravo – nebo nazad – na stranu nábojny – na místo vykázané muničním důstojníkem), otočí se dělo ve směru střelby do bojové sestavy, při čemž čísla: 3. a 4. tlačí na kola, 7, a 8. stlačuje hlaveň. Obr. č. 9.

Nebyl-li dán příkaz číslům 7. a 8. zůstati u děla, odcházejí s předky.

63. Při povelu:

„Palba vzad!“

podjedou nábojny na pravou stranu děla a místo děla otáčejí čís. 5., 6. za rozvoru, 7. a 8. za kola nábojnu. Obr. č. 10.

Předky odjíždějí na místo, vykázané muničním důstojníkem.

64. K výjezdu na levo nebo na pravo velí se:

„Palba v pravo (levo)!“

Obě spřežení se zastaví, sejmou s předků, dělo se otočí na velenou stranu střelby a nábojna zatlačí se do bojové sestavy (nejbližší cestou na pravo neb na levo od děla). Ostatní výkony jako při povelu „Palba vpřed“ nebo „Vzad“. Obr. 11. a 12.

65. Povely k odjezdu:

Na povel: „Na předky vpřed!“

a) nábojna otočí se rozvorou na levo v příč, dělo o 45° chobotem v pravo,

b) předky podjíždějí těsně po vnější straně sestavy ke svým zadkům, podle směru udaného ohněstrůjcem. Obr. č. 13.

66. „Na předky vzad!“

a) obsluha otáčí nábojnou na levo o 135° dělo chobotem na pravo v příč,

b) předky podjedou v oblouku z vnější strany, každý k svému zadku. Obr. č. 14.

67. „Na předky v pravo (levo)!“

a) obsluha otočí dělo chobotem ve směru odjezdu v příč,

b) předky odjíždějí obloukem a zatáčejí v udaném směru těsně vedle svých zadků. Obr. č. 15.

68. Čísla vykonávají v opačném pořádku to, co vykonávají při výjezdu. Ohněstrůjce (vozataj) hlásí zvednutím ruky pohotovost k odjezdu.

Záměna boje neschopných, jezdových a koní

69. Při pochodu ohněstrůjce nahrazuje vozataj.

70. Záměnu jezdových a koní provádí ohněstrůjce; v případě, že předky byly odděleny od děl, záměnu provádí vozataj.

71. V případech nutnosti se zapřahají i jízdní koně.

72. Postroje s koní, neschopných k tahu, ukládají se na vůz.

Díl II.

Cvičení v baterii

Část 1. Všeobecná pravidla

Složení baterie

73. Baterie ve válce se skládá:

ze 4 děl, 8 nábojen, 2 telefonních dvoukolek, 4 kulometných dvoukolek a obozu.

Dělí se na:

a) bojovou část,

b) baterijní zálohu,

c) oboz první třídy,

d) oboz druhé třídy.

74. Bojová část baterie se skládá ze dvou čet po dvou dělech s jejich nábojnami, z oddílu rozvědky a spojení.

75. Baterijní záloha se skládá ze 4 nábojen.

76. Rozdělení mužstva, koní a složení obozu ukázáno ve stavech.

77. Důstojníci velí: dva důstojníci četám, jeden oddílu rozvědky a spojení, jeden předkům a baterijní záloze (muniční důstojník); velitele obozu naznačuje muniční důstojník. Obozům velí naznačení poddůstojníci.

78. Čety v baterii označují se jako první a druhá; děla: první, druhé, třetí, čtvrté; nábojny bojové části podle příslušných děl; nábojny baterijní zálohy číslí se od 5–8.

79. Toto číslování zůstává dělům při jakémkoli položení baterie, i když některé dělo nebo nábojna ubudou.

80. Čety. v bateriích a děla v četách nemusí býti umístěny v pořadí svého čísla. Přemístění děl různých čet se však nepřipouští.

Část 2.

Útvary baterie a umístění obsluhy

81. a) šik, b) bojový šik, c) četový šik, d) proud.

82. Šik: Děla na jedné přímce kolmo na směr pohybu na rozstup 6 ti kroků, nábojny vždy za svými děly. Ostatní bojové části baterie viz obr. č. 16.

Poznámka: Zbývající telefonisté (18) sednou si na nábojny baterijní zálohy.

Při slavnostním pochodu jezdci jedou v jednom šiku, za nimi dvoukolky v řadu (všech 6 vedle sebe; telefonní na pravém křídle), obojí za středem baterie.

83. Bojový šik; Děla na jedné přímce, kolmo na směr pohybu, na rozstup 30 ti kroků, nábojny na levo na rozstup 6 ti kroků. Viz obr. č. 17.

84. Četový šik: čety v proudu na přímce, kolmé na směr pohybu, na rozstup 60 ti kroků; nábojny mohou býti podle potřeby i v pravo i v levo od děla.

Při cvičení oddíl spojení a rozvědky jest 12 kroků za středem baterie; v boji se jezdci a dvoukolky řídí rozkazy velitele baterie.

85. Proud: Spřežení za sebou na vzdálenost 3 kroků; nábojny mohou býti podle potřeby i v pravo nebo v levo od děla. Viz obr. č. 19.

Část 3.

Baterie na pochodu a v boji

86. V pohybu:

a) bojová část v některém z uvedených útvarů,

b) baterijní záloha umísťuje se podle rozkazů velitele baterie. Nebylo-li dáno zvláštních rozkazů, jede za bojovou částí ve vzdálenosti 10 kroků, před bojem se odděluje od baterie,

c) oboz první třídy jede za baterijní zálohou ve vzdálenosti 10 kroků nebo podle rozkazu velitele,

d) oboz druhé třídy tvoří zvláštní kolonu; je-li u baterie, umístění jeho určuje velitel baterie.

87. V boji:

a) děla stojí v bojovém šiku, telefonní a kulometné dvoukolky jsou na místech, vykázaných velitelem.

b) baterijní záloha, oboz první a druhé třídy na místech, velitelem určených.

Řízení baterie

88. Velitel řídí baterii: a) znaky, b) hlasem, c) signály.

89. Velí se předepsanými znaky; je-li nutno, použije se též hlasu nebo signálu.

90. Velitelé čet, baterijní zálohy, ohněstrůjci a vozataji, opakují pouze znaky pro změny chodu a „Pozor“.

91. Jsou-li znaky velitele baterie doplňovány slovními povely, velitelé čet a velitelé baterijní zálohy opakují slovní povely, jen je-li toho třeba.

V proudu velitelé čet, ohněstrůjci a vozataji starají se všemožně o správné předání povelu.

Vyřizování a směr

92. Baterie vyřizuje se na pravo. Je-li zapotřebí, velí se:

„Na levo (na N-té dělo) vyřídit!“

93. V klidu stojí děla kolmo na linii fronty v předepsaných rozstupech a vzdálenostech, zadní mimo to v zákrytu.

94. Při pohybu baterie udává se: směr a druh pohybu.

95. Dělo řídící jede veleným směrem i rychlostí. Ostatní v závislosti na pohybu a terénu, udržují rozstupy a vzdálenosti, vyřizují se a kryjí na řídící dělo.

96. Po povelu velitele baterie „Za mnou!“ dělo řídící jede za velitelem baterie ve vzdálenosti 24 kroků, přejímajíc od velitele baterie jeho rychlost.

97. Na povel: „Přímý směr!“ nebo „Směr na ten a ten předmět!“, řídící dělo jede udaným směrem.

98. Při obratech se zadní vyřizují podle předního.

99. Při zatáčení se vyřizuje podle vnějšího křídla (točného), rozstup se zachovává podle křídla vnitřního (osného).

100. Při výjezdech a odjezdech předky se vyřizují na pravo.

101. Velitelé čet jsou povinni dohlížeti na zachování rychlosti, směru, rozstupu, vzdálenosti a vyřízení.

Pochod a zastavení

102. Pro pochod v před se velí:

„Směr…!“

„Krokem (klusem, tryskem)!“ nebo

„Za mnou!“

„Chod!“

103. Není-li dán směr pohybu, jede dělo řídící přímo vpřed.

104. Při obcházení nebo přecházení překážek, čety (děla – nábojny) na příkaz svých velitelů (ohněstrůjců a vozatajů) mohou dočasně měniti rychlost pohybu, vzdálenosti, rozstupy i útvar.

105. K zastavení baterie se velí:

„Baterie stát!“

106. Vyřízení baterie děje se na povel:

„Baterie vyřídit!“

Velitelé čet, oddílu spojení a rozvědky, ohněstrůjce, vozataji vyjíždějí na 6 kroků vpřed – zastavují se, vyrovnávají a vyřizují navzájem, načež spřežení vyřizujíce se zajíždějí k ohněstrůjcům (vozatajům).

Sraz a rozstup

107. Sraz a rozstup provádí se buď! v pochodu nebo na počátku pochodu.

108. „Sraz na x kroků – chod!“ Provádí se vždy k pravému křídlu; jinak nutno veleti:

„Sraz na levo (na N-té, nebo do středu) na x-kroků – chod!“

109. „Rozstup na x kroků – chod!“ Vždy na levo od pravého křídla; jinak se velí:

„Rozstup na pravo (od středu nebo od N-tého) na x kroků – chod!“

Přemístění spřežení

110. K přemístění spřežení se velí:

„Nábojna v levo (v pravo, vpřed, vzad) – chod!“

Provádí se jako při cvičení s dělem, načež v proudu (v šik) sráží se spřežení bez zvláštního povelu ku předu na vzdálenost 3 roků.

111. Pro sraz sestavy, byl-li rozstup větší než 6 kroků, se velí:

„Nábojna k dělu – chod!“

Na druhý povel nábojna zajíždí nejkratší cestou k dělu.

Změna směru

112. Směr pochodu baterie se mění:

a) obratem,

b) zatáčením.

113. Pro provedení jednotlivými spřeženími se velí:

„Vzpříčením v pravo (levo) – chod!“

„Na pravo (levo) čelem vzad – chod!“

Provádí se jako při cvičení s dělem.

114. Pro zatáčení se velí:

„V pravo (levo) zatočit – chod!“

„Přímý směr!“ nebo „Směr na…!“

Po druhém povelu dělo na straně, označené povelem, provádí zatáčku v původním chodu; ostatní děla zajíždějí zrychleným chodem na velenou stranu po obloucích, zachovávajíce rozstup od vnitřního křídla a vyřizujíce se podle vnějšího (které zrychluje chod o 1 stupeň).

Po třetím povelu jede baterie daným směrem původní rychlostí.

115. Změna směru pochodu podle udaného děla:

„N-té (dělo) směr na… – chod !“

Po druhém povelu jede řídící dělo veleným směrem. Ostatní děla vyřizují se podle něho, zmenšujíce nebo zvětšujíce rychlost a zaujmou novou frontu.

116. Podobným způsobem mění se směr pochodu na povel velitele baterie:

„Za mnou – chod!“

Přeměna útvarů

117. Baterie může přecházeti ze šiku v šik bojový, šik četový, nebo v proud neb obráceně.

118. Přeměna provádí se v pohybu, nebo s počátkem pohybu.

119. Při přeměnách vzájemná poloha spřežení v poločetě se zachovává, není-li jiného příkazu.

120. Přeměna šiku v proud (čelně):

„Proud z prava (leva) – chod!“

Pravé (levé) dělo jede přímo o 1 stupeň vyšším chodem, ostatní po sobě nejkratší cestou za ním podle toho, jak se uprázdní místo.

Chceme-li proud na stranu, velíme ještě:

„V pravo (levo) zatočit – chod!“

„Přímý směr!“ nebo „Směr na…!“

Viz obr. č. 20.

121. Přeměna proudu v šiky.

1. V četový šik (čelně):

„Četový šik na levo (pravo) – chod!“

Přední četa jde původním směrem a chodem dále, zadní četa vyjede nejkratší cestou a o stupeň vyšším chodem na linii fronty v předepsaný rozstup; po vyřízení přejde v původní chod.

Chci-li četový šik míti na stranu, velím ještě:

„V pravo (levo) zatočit – chod!“

(Viz obr. č. 21.)

„Přímý směr!“ nebo „Směr na…!“

2. V šik (čelně):

„Šik na levo (pravo) – chod!“

Přední dělo jede původním směrem a chodem dále, ostatní děla vyjíždějí nejkratší cestou o stupeň vyšším chodem na linii fronty v předepsaný rozstup; po vyřízení přejdou v původní chod.

Nutno-li míti šik na stranu, velíme ještě:

„V pravo (levo) zatočit – chod!“

„Přímý směr!“ nebo „Směr na…!“

Viz obr. č. 22

3. V bojový šik:

a) čelně:

„Bojový šik na pravo (levo) – chod!“

Přední dělo jede původním směrem i chodem, ostatní vyjíždějí nejkratší cestou o stupeň vyšším chodem na předepsané rozstupy. Viz obr. č. 23.

b) bočně:

„Bojový šik v pravo (levo) zatočit – chod!“

Všechny poločety, každá pro sebe, zatáčejí na udanou stranu o 90°, zachovávajíce původní chod a vyřizujíce se za přední dělo na ustanovený rozstup. Viz obr. č. 24.

122. Přeměna šiku:

1. Z četového šiku v šik bojový:

„Bojový šik na levo (pravo) – chod!“

První a třetí poločeta jede původním směrem dále, druhá a čtvrtá poločeta vyjede nejkratší cestou o stupeň vyšším chodem na předepsané rozstupy. Obr. č. 25.

V šik přejdeme povelem:

„Srazit na pravo (levo) – chod!“

Obr. č. 26.

Řídící dělo jede původním směrem dále, ostatní se srážejí k němu zrychleným chodem na předepsaný rozstup.

2. Ze šiku:

a) V bojový šik:

„Bojový šik na pravo (levo) – chod!“

Obr. č. 27.

b) V četový šik:

„Četový šik na pravo (levo) – chod!“

První a třetí poločeta jedou zrychleným chodem, první (třetí) v původním směru, třetí (první) na levou (pravou) stranu na rozstup 60 kroků, druhá a čtvrtá poločeta jedou v původním chodu, rovnoběžně s první a třetí poločetou, zahýbajíce za ně, jakmile se uprázdní místo. Viz obr. č. 28.

3. Z bojového šiku:

a) V četový šik:

„Četový šik na levo (pravo) – chod!“

První a třetí poločeta jedou původním směrem a chodem, druhá a čtvrtá zajíždějí nejkratší cestou a zrychleným chodem za příslušné poločety. Obr. č 29.

b) V šik: (Viz obr. č. 26.)

Část 4. Přechod baterie v boj a příprava ke střelbě

Volba posice

123. Posici, na níž se baterie staví v boji, volí velitel baterie. Posice má býti volena tak, aby s ní bylo možno provést i všechny úkoly, baterii dané, a aby odpovídala všem nevyhnutelným technickým podmínkám.

124. Velitel baterie volí posici po provedené rozvědce zvoleného neb přikázaného jemu rayonu. Rozvědku provádí velitel baterie osobně za pomoci rozvědčíků.

125. Při vyjíždce velitele baterie na rozvědku pravidelně s ním jede: velitel oddílu spojení a rozvědky (nebyl-li vyslán již dříve ku předu), muniční důstojník, trubač, telefonní dvoukolky a jezdci oddílu rozvědky a spojení. Pěší signalisté a telefonisté jdou k posici z poslední zastávky baterie ještě před jejím výjezdem. Před odjezdem dá velitel baterie staršímu důstojníku nezbytné příkazy pro další pochod, načež starší důstojník přejímá velení baterie a zřizuje spojení s velitelem.

126. Rozvědka a volba posice mají býti provedeny skrytě před nepřítelem tak, aby baterie mohla včas zahájiti střelbu. Je-li nutno ihned zahájiti střelbu, třeba se spokojiti s každou posicí, jestliže z ní lze vyplniti daný úkol.

Třeba obsaditi posici v noci, rozvědka a volba její provádí se obvykle za světla.

127. Podle výsledků rozvědky velitel baterie volí:

a) pozorovací bod,

b) místo pro děla,

c) místo pro předky,

d) místo pro baterijní zálohu.

128. S pozorovacího bodu musí býti možno:

a) pozorovati účinek střelby na cíle baterii určené,

b) říditi oheň baterie.

Mimo to má pokud možno vyhovovati těmto podmínkám:

a) rozhled má býti co možná největší,

b) pozorovací bod má býti skryt před zrakem nepřítele i jeho ohněm,

c) nemá, býti příliš vzdálen od baterie,

d) má připouštěti pohodlné umístění velitele baterie a nacházejících se při něm lidí, jakož i umístění nezbytných přístrojů,

e) připouštěti pohodlné a řádné spojení s baterií, představeným velitelem a sousedními vojenskými oddíly.

Pozorovací body nemají býti tam, kde nepřítel je bude předpokládati a obstřelovati. Nejlepšími pozorovacími body jsou vyvýšeniny, vysoké stromy a nebo vůbec vysoké předměty.

129. Místo pro děla je podle ukrytí před zraky protivníkovými ukryté, zakryté a odkryté. Při volbě jeho velitel baterie musí počítati s těmito technickými požadavky:

a) aby děla byla pokud možno vždy ukryta a nebo aspoň zakryta; jen v nejnutnějších případech velíme místo odkryté,

b) aby místo prostíralo se dostatečně do šířky i hloubky,

c) aby byl pokud možno velký kolmý a horizontální obstřel,

d) rovný povrch a tvrdý spodek (půda),

e) aby nebylo překážky, ztěžující spojení mezi děly,

f) příhodný příjezd a odjezd,

g) dostatečné maskování, ukrývající před zraky nepřítele,

h) krajina (barva krajiny) za baterií má býti taková, aby ztěžovala protivníku pozorování,

i) aby poblíž baterie nebylo předmětů, které se ostře odrážejí od okolí,

j) aby poblíž baterie nebylo předmětů, které mohou zvýšiti účinek nepřátelské střelby,

k) možnost bočného ohně na přidělený účastek.

130. Místa pro děla se označí vymezením místa každému dělu, zejména v terénu nerovném, přerývaném. Je-li vyznačeno jen jedno křídlo, velikost rozstupu mezi děly se oznámí staršímu důstojníkovi.

131. Místa pro předky a baterijní zálohu mají:

a) býti ukryta a nebo aspoň zakryta,

b) míti pohodlné a skryté spojení s děly,

c) nemají býti v zákrytu za baterií.

132. Baterijní záloha umísťuje se zpravidla odděleně od předků. Nebyla-li místa pro předky a baterijní zálohu velitelem baterie ukázána přesně, a byl vykázán pouze obvod, muniční důstojník vybírá je sám.

Vzdálenost předků a baterijní zálohy od děl závisí na útvaru terénu

Obsazení posice

133. Před výjezdem baterie na posici, velitel baterie posílá staršímu důstojníku rozkaz se vším, co našel nutným pro vykonání výjezdu na posici, rozložení na ní (jako útvar, druh pohybu, rozstupy, které nábojny mají jeti s děly). Doručitel rozkazu je současně průvodcem baterie, ukazuje jí krytou cestu pro výjezd.

134. Přesné označení míst pro děla i předky a pečlivá volba cesty k výjezdu usnadňuje správné a rychlé obsazení pozice. Proto v nerovné krajině, při obsazení posice v noci nutno předem velitele čet, ohněstrůjce a velitele předků seznámiti s vybranými místy a nejpříhodnějšími cestami k nim.

135. Hlavním požadavkem při výjezdu je, aby se dál rychle a skrytě. Skrytosti se dostihuje hlavně pečlivou volbou cesty. Někdy je nutno, aby jezdoví slezli s koní a někdy dokonce, aby obsluha dopravila sama děla na určená místa. Není-li možno na posici ukrytě vyjeti ve dne, má se posice obsaditi v noci. Rychlost výjezdu má hlavně význam při obsazení odkryté posice.

136. Posice se obsazuje zpravidla v proudu, nebo v bitevním šiku s nábojnami na levé straně.

137. K bezprostřednímu přechodu z pochodu v bojové postavení jsou výjezdy a odjezdy.

138. Při změně posice v před, předává velitel baterie řízení střelby staršímu důstojníku a sám s nutným počtem lidí odjíždí, aby provedl rozvědku a vybral novou posici.

139. Při změně posice do zadu, velitel baterie zůstává na pozorovacím bodu a rozvědku i volbu nové posice provádí vyslaný důstojník.

Zařízení posice

140. Po volbě posice okamžitě se zahajuje její zařízení, které spočívá:

a) v organisaci pozorování,

b) zřízení spojení,

c) přípravě k střelbě.

Úplnost zařízení posice závisí na volném času. Stav posice nesmí zdržovati zahájení střelby; může v ní býti pokračováno i ve střelbě.

141. Velitel baterie:

a) organisuje pozorování bitevního pole,

b) organisuje spojení s baterií, s bezprostředním představeným i sousedními oddíly. Současně rozděluje po ruce jsoucí prostředky spojení.

Spojení může býti hlasem, optickými znaky, telefonem nebo ordonancí. Pro jistotu doporučuje se v hlavnějších směrech míti dvoje spojení. Zřízení a ochrana spojení přísluší veliteli rozvědky s spojení.

c) studuje bezprostředním pozorováním a pomocí mapy rayon rozložení vojsk, vlastních i nepřátelských, jakož i bitevní pole, aby,

1. zjistil protivníka,

2. našel nejvýhodnější orientační body,

3. ustanovil pravděpodobné rozložení pozorovacích bodů a posic nepřítele, jakož i přístup k nim s jeho i své strany.

d) dá baterii směr na orientační bod,

e) stanoví základní prvky k zahájení střelby a pro přenos ohně na body, kde se dá nejspíše očekávati protivník, jakož i k střelbě v noci,

f) stanoví nejmenší přícel, mrtvé prostory a stará se o jejich obstřel,

g) zanáší výsledky přípravy ke střelbě na croquis situační i panoramické,

h) vysílá, je-li třeba, pozorovatele v před, neb na strany,

i) zajišťuje se proti přepadení s boků,

j) dělá včasnou rozvědku pro případnou změnu posice.

142. Při zařizování posice a při vedení střelby veliteli baterie je k ruce oddíl rozvědky a spojení.

143. Starší důstojník podle instrukcí velitele baterie:

a) připravuje baterii k boji,

b) prověřuje spojení baterie s pozorovacím bodem velitele, a není-li ho, stará se o jeho okamžité zřízení a stálé udržování,

c) sestrojuje rovnoběžný vějíř ve směru kolmém na front a usměrňuje baterii na pomocný cíl.

Poznámka: Při odkryté posici rovnoběžný vějíř sestrojuje se jen na rozkaz velitele baterie.

d) oznamuje veliteli nejmenší přícel,

e) nařizuje maskování děl a rytí zákopů,

f) dbá o spojení mezi děly a předky.

144. Velitelé čet provádějí povely a nařízeni staršího důstojníka:

1. ukazují místa pro děla a zadky nábojen a nařizují jejich maskování,

2. ukazují a vyjasňují bod míření a starají se o včasné a pravidelné řízení děl, není-li společného bodu míření viděti,

3. oznamují staršímu důstojníku nejmenší přícel,

4. označují lidi na kopání zákopů a úkrytů.

145. Ohněstrůjci řídí se předpisy pro dělo.

146. Muniční důstojník, umístiv předky a baterijní zálohu na vybraných místech, zřizuje spojení se starším důstojníkem.

Část 5. Baterie v boji. – Střelba

Místo obsluhy

147. Velitel baterie je na pozorovacím bodě. Oddíl rozvědky a spojení jest tam, kde nařídí velitel baterie. Starší důstojník řídě bezprostředně baterii, zdržuje se na příhodném místě. Velitelé čet jsou u svých čet.

148. Na posici důstojníci slézají s koní a odevzdávají je: velitel baterie trubači, starší důstojník a velitelé čet vozatajům svých čet, ohněstrůjci jezdovým středního páru.

149. Šikovatel dohlíží na pořádek v týlu baterie a zdržuje se v rayoně baterijní zálohy.

150. Všem předkům velí muniční důstojník Jsou-li předky umístěny po četách, veliteli jejich jsou vozataji pro každou četu zvlášť.

Řízení střelby

151. Velitel baterie řídí oheň baterie prostřednictvím staršího důstojníka. Velitel baterie předává povel a nařízení hlasem nebo telefonem.

152. Povely staršího důstojníka předávají se velitelům čet a opakují se jimi tak hlasitě, aby každý předávaje povely byl přesvědčen o tom, že povely přijaty byly správně.

Jednotlivé povely předávají se těm, jichž se týkají. O pohotovosti čety k střelbě velitelé čet dají znamení zvednutím ruky.

153. Povel velitele baterie týká se celé baterie. Týká-li se povel jen části, musí se předem veleti:

„První (druhá) četa!“ nebo

„První (druhé) dělo!“

154. Při střelbě na každý cíl po prvním pozorování ukazujícím, že směr výstřelu je správný, veleti:

„Správně!“

155. K postavení rovnoběžného vějíře jednotlivých děl baterie velí se:

1. „Pomocný cíl…!“

2. „N-té uhloměr!“

3. „Uhloměr 00-00!“

4. „N-té a M-té vzájemně se usměrnit!“

5. „Rozdělit oheň od N-tého o 0-00!“

nebo „Soustředit oheň k N-tému o 0-00!“

Na druhý povel, označené dělo se usměrňuje v daném směru. Takto získané postavení uhloměru předává se veliteli čet staršímu důstojníku:

„N-té uhloměr 00-00!“

Pro první usměrnění označuje se pravidelně některé křídelní dělo.

Na třetí povel všechna děla postaví přikázaný uhloměr a míří. Postavení uhloměru děje se dle získaných prvků usměrněním podle druhého povelu. Postavení uhloměru vždy se velí v desítkách tisícin uhloměru.

Na čtvrtý povel čís. 2. každého z označených děl béře tyč a staví ji kolmo nad objektivem panoramy; čísla 1. těchto děl, usměrňují se vzájemně na tyto tyče.

Získané usměrnění polohy uhloměru hlásí velitelé čet staršímu důstojníku, načež čísla 2. snímají tyče.

Na pátý povel naznačené dělo zůstává při veleném uhloměru, ostatní děla mění postavení uhloměru dle příkazu ohněstrůjců.

Při soustředění ohně postavení uhloměru se mění na stranu naznačeného děla; při rozdělení ohně na stranu protivnou.

Stupeň rovnoběžnosti, podávaný pátým povelem, stanoví se rozdílem vzájemných usměrnění, zmenšeným o 30-00 a dělený počtem rozstupů mezi děly.

156. Pro zastavení prací baterie se velí:

„Stát!“

Obsluha baterie končí všechnu činnost až do příštího povelu.

Povel „Stát!“ přijímá a předává se veliteli čet, ohněstrůjci, při čemž tito zvedají ruku.

157. Povel „Stát!“ se dává:

1. při změně cíle nebo střely,

2. má-li se provádění daného povelu zastaviti,

3. když to velitel baterie pokládá za nutné.

158. K opravě nesprávného povelu se velí.

„Stát!“ – „Znovu!“

Na to děla, která postavila velenou polohu, postaví polohu starou.

159. Při střelbě po několika cílech velitel baterie jo čísluje, zapisuje prvky střelby a velí!

1. „Stát!“

2 „Cíl čís. 00!“

3. „Zapsat!“

Po tomto povelu starší důstojník, velitelé čet a ohněstrůjci zapisují číslo cíle a poslední prvky střelby.

Zahájení a vedení střelby

160. Velitel baterie po obdržení rozkazu zahájit střelbu:

1. hledá cíl, při čemž, nutno-li, změní bod, nebo vyšle rozvědčíky,

2. podle možnosti stanoví kraje cíle, čelnou šířku, hloubku, položení vzhledem k fronte baterie, druh zákrytu a úkrytu i tvářnost nejbližšího okolí,

3. volí způsob míření (přímého, rozděleného nebo nerozděleného a nepřímého),

4. pro případ přímého míření stará se, aby obsluha baterie rychle a přesně našla ukázaný cíl,

5. volí druh střely, jakož i způsob vedení střelby.

161. Při rozděleném míření povel:

1. „Cíl …!“

2. „Šrapnel (granát)!“

3. „Uhloměr 00-00 (busola 00-00)!“

4. „Úroveň 00-00!“

5. „Přícel 00!“

6. „Klíč 00!“ („úder nebo kartáč!“)

7. „Baterie (N-tá četa, N-té dělo)!“

Starší důstojník velí místo třetího povelu rozdíl mezí již postaveným a veleným uhloměrem;

„Na pravo (levo) 00-00!“

162. Chce-li velitel baterie ukázati bod míření sám, velí:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Uhloměr 00-00!“

5. „Rozdělit od N-tého o 0-00!“ nebo

„Soustředit k N-tému o 0-00!“

6. „Úroveň 00-00!“

7. „Přícel 00!“

8. „Klíč 00!“ („úder nebo kartáč!“)

9. „Baterie (N-tá četa, N-té dělo)!“

Starší důstojník opakuje tyto povely hlasitě. Po posledním povelu nabíjí celá baterie, četa nebo pouze dělo podle povelu.

163. Povel pro přímou nerozdělenou střelbu:

1. „Směr…!“ „cíl…!“

2. „Mířit přímo (hledítkem – objektivem)!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Přícel 00!“

5. „Klíč 00!“ (úder) nebo „kartáč!“

6. „Baterie (N-tá četa, N-té dělo)!“

Starší důstojník i velitelé čet, tyto povely opakují.

Při střelbě přímé velitelé čet a ohněstrůjci se starají, aby střelmistři našli správný cíl. Bod míření a povely k uhloměru (s opravou na vítr) velí se veliteli čet.

164. K přechodu od rozděleného míření k nerozdělenému:

„Uhloměrem!“

Polohy uhloměru i úrovně pro každé dělo velí ohněstrůjce podle prvků, získaných při usměrňování děla.

165. Pro přechod od přímého míření nerozděleného k rozdělenému povel:

„Úrovni!“

166. Baterie střílí těmito druhy střelby:

1. skupinami výstřelů,

2. jednotlivými výstřely,

3. salvami,

4. rychlopalbou.

167. Zahájení ohně děje se podle instrukcí nebo povelu velitele baterie. Nebylo-li jich, dělem na křídle, veliteli baterie bližším.

168. K zahájení palby skupinami výstřelů velí se:

„Baterie (N-tá četa)!“

Skupinový oheň vede se celou baterií nebo četou, děly po řadě. Střílí se na povel staršího důstojníka:

„N-té!“

načež dělo se vypálí na povel ohněstrůjce:

„Pal!“

Rychlost střelby řídí se instrukcemi velitele baterie nebo, není-li jich, tak rychle, aby se mohly jednotlivé výstřely při pozorování odlišiti.

169. Pro střelbu jednotlivými výstřely velitel baterie velí:

„N-té dělo!“ nebo

„N-té dělo (N-tá četa, baterie) každých n… vteřin (minut) výstřel!“

Děla střílejí na povel staršího důstojníka. Chce-li velitel baterie sám opět říditi střelbu, velí:

„Na můj povel!“

170. Salvami se střílí na povel velitele baterie:

1. „Baterie (N-tá četa)!“

2. „Salva!“

Týž povel opakuje starší důstojník. Jakmile děla jsou připravena k výstřelu, hlásí ohněstrůjci:

„Hotovo!“

Střílí se na povel staršího důstojníka, resp. velitele střílející čety a na pokyn staršího důstojníka (znamení rukou).

171. Povel k rychlopalbě:

1. „Baterie (N-tá četa, N-té)!“

2. „N… nábojů!“

3. „Rychlopalba!“

Týž povel opakuje starší důstojník. Děla, jakmile jsou hotova k výstřelu, vypálí velený počet nábojů.

172. Je-li třeba prováděti nepřetržitou rychlopalbu, velíme:

„Rychlopalba!“

bez ohraničení počtu výstřelů. Děla střílejí jakmile jsou hotova, na povel svých ohněstrůjců do povelu velitele

„Stát!“

173. Po vypálení počtu výstřelů při všech druzích střelby hlásí starší důstojník veliteli:

„Vypáleno!“

174. Druh střelby zůstává do povelu nového drátu bez ohledu na změny uhloměru, úrovně přícelu, klíče i druhu střel. Při opakování střelby téhož druhu i s týmiž prvky a děly veleti;

„Opakovat!“

175. Pořadí střelby v baterii i četách zůstává totéž. Odstřílela-li celá baterie nebo četa, vracíme se k témuž dělu, které začalo stříleti.

Je-li některé dělo nebo četa nepřipraveno k střelbě, může se přejíti, kdyby se střelba na delší doba zadržela. Nutno to však ohlásiti veliteli baterie:

„N-té dělo (četa) vypuštěno!“

Dělo (četa) střílí teprve při budoucím pořadí.

176. Při střelbě míří všechna děla podle podávaných povelů, třebaže nenabíjejí.

Byla-li děla nabita při přechodu k novému druhu střelby a je-li nutno je připraviti pro novou střelbu, vypalují se.

177. K soustředění nebo rozdělení ohně nutno veleti:

„Soustředit oheň k n-tému o 0-00!“ nebo

„Rozdělit oheň od n-tého o 0-00!“

Starší důstojník povel opakuje.

178. Změna uhloměru provádí se na povel:

„Uhloměr 00 00!“ nebo

„Na pravo (levo), o 0-00!“

Starší důstojník povel opakuje.

179. Změna úrovně děje se na povel:

„Úroveň 00-00!“ nebo

„Úroveň více (méně) o 0-00!“

Starší důstojník povel opakuje.

180. Stojí-li děla na svahu, nutno veleti úroveň pro řídící dělo:

„Úroveň 00-00!“ a pro ostatní:

„Od N-tého děla stupnici více (méně) o 0-00!“

Velitelé čet (ohněstrůjci) vypočítají příslušné úrovně.

181. Povel k změně přícelu:

„Přícel 00!“

182. Pro změnu klíče velíme:

„Klíč 00 (úder)!“ nebo „kartáč!“

183. Povel pro obstřel:

a) do hloubky:

„N-té přícel 00, klíč 00!“

b) do šířky:

„N-té dělo uhloměr 00-00!“

„Stupnici méně (více) o 0-00!“

184. Ke změně cíle nebo přenosu ohně povel:

1. „Stát!“

2. „Nový cíl!“

Dále se podávají povely pro změnu prvků střelby. Starší důstojník povely opakuje.

185. Nutno-li změniti druh střel, velitel velí:

1. „Stát!“

2. „Granát!“ nebo „Šrapnel klíč-00 (úder) neb kartáč!“

Část 6.

Zásobování střelivem

186. Velitel baterie je povinen:

1. šetřiti střelivem,

2. doplňovati je,

3. zvýšiti zásoby střeliva k rozhodným okamžikům boje.

187. Děla se zásobují střelivem, složeným u nábojny, potom z nábojen samých. Zásoba střeliva doplňuje se ihned, jakmile je to možno, z baterijní zálohy.

Starati se o doplnění střeliva jsou povinni ohněstrůjci, velitelé čet a starší důstojník, kteří mu jí vždy znáti počet střeliva v baterii

188. Doplnění nařizuje velitel baterie nebo starší důstojník, který o tom hlásí veliteli.

189. Dovoz střeliva je třeba prováděti tak, aby toho nepřítel neviděl. Dá-li se předpokládati dlouhý boj a nesnadné dorážení střeliva, velitel baterie může dáti přivážeti dostatečnou zásobu a umístiti ji u baterie tak, aby obstřelem a vlhkostí netrpěla.

190. Nábojny z baterijní zálohy dojíždějí pod velením jednoho z vozatajů pokud možno blízko k dělům. Vyňaté náboje dávají se do nábojen u děl. (Po případě do úkrytu). Prázdné nábojny se naplňují nábojnicemi s touly a odjíždějí opět do baterijní zálohy.

191. Není-li možno pro silný obstřel obvod a baterie dojeti k dělům, nábojny se zastaví za nejbližším úkrytem a zařídí zde dočasný sklad střeliva; odtud se střelivo dopravuje lidmi nebo i jízdními koni.

192. Doplňování baterijní zálohy se děje z předního parku tím způsobem, že prázdné nábojny baterijní zálohy odjíždějí za velení jednoho vozataje k parku.

Pouze ve výjimečných případech si může velitel baterie písemně vyžádati z parku určitý počet nábojen (nejvýše čtyři). Tyto pak náleží baterijní záloze.

193. Při změně posice – obzvláště do zadu – musí se velitel baterie postarati o to, aby zásoby střeliva i prázdné touly byly zavčas odrozeny do bezpečí.

194. V případě nutnosti možno střelivo doplniti z předku nábojen a v krajních případech i z dělových předků; nutno se však pokud možno nejdříve postarati o opětné jich naplnění.

195. Po boji hlásí starší i muniční důstojník spotřebu střeliva i doplnění jeho z parku, velitel baterie hlásí pak nadřízenému celkovou denní spotřebu.

Záměna a oprava materiálu

196. Při pochodu nesmí správka spřežení (děla, nábojny, povozky) zadržeti pohybu celku.

Při pochodu na zad velitel čety zůstává při poškozeném děle a stará se o jeho dopravu.

V boji se nahrazují poškozené součástky na rozkaz velitelů čet.

Rozdělení záložních částí rovným dílem děje se na poukaz staršího důstojníka.

Část 7. Přehlídky a slavnosti

Všeobecně

197. Na přehlídky a slavnosti vyjíždí baterie se všemi děly a s takovým počtem nábojen, kolik je děl. Dvoukolky telefonní a kulometné, i oboz vyjíždějí pouze na přímý rozkaz.

Přijetí představeného

198. K přijetí představených postaví se baterie v šiku, nábojny za děla. Obsluha sedí.

199. K vyřízení vysílají se předem čísla 5. z každé obsluhy. Tato čísla vyřizují se v udané linii a děla dojíždějí pak na ně. Po vyřízení čísla 5. odcházejí na svá místa na povel:

„Znameníci na místa!“

200. Jakmile se představený přiblížil na 100 kroků k baterii, velí velitel baterie:

1. „Pozor!“

2. „Baterie v pravo (levo) hleď!“

Na druhý povel jezdci tasí šavle a všichni obracejí hlavy k představenému.

Velitel baterie jede cvalem vstříc představenému a zastaviv se vzdá zbraní čest a hlásí. Hlášení obsahuje titul představeného, číslo baterie a označení pluku, počet děl. Na př.: Bře plukovníku, druhá baterie druhého pluku (1. divisionu); čtyři děla.

201. Když představený přehlíží baterii, velitel její jej provází s vnější strany se šavlí spuštěnou. Všichni v baterii provázejí představeného očima a obracejí při tom hlavu na tu stranu, kde se nachází.

202. Po přehlídce velitel baterie zajíždí před baterii a velí:

„Přímo hleď!“

Na tento povel všichni zasunou šavle v pochvy.

203. Jsou li při přehlídce nadřízení a hosté, postaví se v řady na 6 kroků od pravého křídla a vzdávají čest přiložením ruky ke štítku.

204. Jestliže sám velitel baterie přijíždí k baterii, vzdává mu baterie čest na povel staršího důstojníka.

205. Při přehlídce pluku (divisionu) stojí baterie v šiku vedle sebe na rozstup 12 ti kroků. Štáb (rozvědčíci, telefonní dvoukolky) pluku (divisionu) umístěn na pravém křídle v rozstupu 12-ti kroků.

206. Je-li při pluku chor trubačů, postaví se na stranu, odkud se očekává představený, 6 kroků od křídla a jakmile se představený blíží, troubí slavnostní pochod.

Slavnostní pochod

207. Baterie vyjíždí k slavnostnímu pochodu zpravidla v šiku (není-li místa, i v jiném útvaru) klusem nebo podle rozkazu představeného.

Velitel baterie přivede baterii do naznačeného útvaru a vede ji na linii slavnostního pochodu, v témž útvaru, jako při přehlídce, jen oddíl rozvědky a spojení jede za středem baterie, jako při šiku četovém.

208. Jakmile baterie vyjela na linii slavnostního pochodu, velitel baterie velí:

1. „K slavnostnímu pochodu!“

2. „Baterie v pravo (v levo) hleď!“

3. „Krokem!“ (povel ke klusu dá se teprve po 15–20 krocích)

4. „Chod!“

Na druhý povel všichni jezdci tasí šavle.

209. Velitel baterie vzdává čest šavlí na 12 kroků před představeným. Všichni obracejí hlavu na naznačenou stranu.

Velitel baterie, jakmile minul představeného na vzdálenost 4 kroků, přiloží šavli k ramenu, zajíždí tryskem k představenému, zastaví se čelem k jeho boku, vzdává čest šavlí a zůstane tak do té doby, dokud baterie nepojede. Potom vzdává čest a odjíždí tryskem za baterií.

210. Nadřízení a hosté jsou u přehlížejícího.

Vzdávání cti

211. Baterie je povinna vzdáti čest všem vojenským praporům, mořským vlajkám, vojenským částem, pohřebním průvodům, představitelům státu a všem představeným.

212. Baterie vzdává čest:

1. „Pozor!“

2. „Baterie v pravo (levo) hleď!“

Velitel zdraví rukou, ostatní obracejí hlavu označeným směrem.

213. Setkají-li se dva oddíly vojsk, povel vzdáti čest dává nejprve velitel menšího oddílu; jsou-li oddíly stejné, vzdávají čest současně.

214. Vzdání cti přerušuje se povelem:

„Přímo hleď!“

215. Baterie nevzdává cti při cvičeních, manévrech, střelbě i na oddychu při odchodu. Velitel baterie předává pouze hlášení představeným.

216. Na pohřbu, čekajíc výnosu těla zemřelého, baterie cti nevzdává. Při příchodu představeného velí se pouze „Pozor!“ V pohřebním průvodu baterie nikomu cti nevzdává.

* * *

Příloha I.

Znaky k povelům

„Pozor!“: Trčit do vzpažení, otáčet v zápěstí.

„Pohov!“: Upažit šikmo dolů, obloukem vzhůru na levo do předpažení na levo šikmo dolů. Šavli do pochvy.

„Chod, stát!“ neb znak k vyplnění: Skrčit a spuštěním šavle napřed připažit!

„Krok!“: Upažit v pravo, šavli spustit dolů (bez šavle natažený palec dolů).

„Klus!“: Upažit v pravo, šavle vzhůru.

„Cval!“: Nejméně dva bočné kruhy napřed. Děje-li se pohyb s místa, připojuje se znak pro „chod!“

„Na pravo!“ (návěští): Skrčit v pravo, trčit do upažení (šavle v prodloužení ruky).

„Na levo!“ (návěští): Totéž na druhou stranu.

„Vpřed nebo vzad!“: Vzpažit a ohýbáním předloktí nazad máchati šavlí do předu a do zadu.

„Čelem vzad!“: Ve vzpažení kroužit šavlí nad hlavou na levo. Poznámka: „Čelem vzad!“ vykonává se vždy na levo. Má-li se vykonati na pravo, připojí se znak „Na pravo!“

„Vpříč!“: Předpažit šikmo vzhůru zevnitř (na pravo) nebo dovnitř (na levo) a máchati šavlí napřed a nazad ve směru ruky.

„Nábojna!“: Upažit šikmo vzhůru v pravo; šavle v prodloužení ruky.

„Šik!“ Zvláštní znak se nedává. Znak na pravo nebo na levo značí provedení šiku.

„Četový šik!“: Šavli sklopit rovně nad hlavou.

„Bojový šik!“: Máchat několikráte na pravo a na levo až do upažení.

„Sedat a slézat!“: Několikráte trčit do upažení a skrčit. (Šavle ve směru ruky.)

„Do sedla a ze sedla!“: Několikráte trčit do vzpažení a skrčit.

„Nejbližší podřízený k nadřízenému!“: Vzíti čepici, trčit do vzpažení a držeti ji rovně nad hlavou.

„Na předky!“: Vzíti čepici, trčit do vzpažení, dva bočné kruhy nazad s výdrží v předpažení.

„V pravo (levo) zatočit!“: Předpažit na levo nejkratší cestou, výdrž, upažit nejkratší cestou, předpažit, výdrž; současně otočiti koně do nového směru.

„Směr na mne!“: Pomalu předpažením připažit.

Poznámka: Znaky dávají se v pořadí ústních povelů. Před každým povelem dává se znak „Pozor!“: k provedení každého povelu nutno dáti znak „Chod!“.

Příloha II.

Provádění výkonů při děle

Zacházení s přícelovým zařízením

Panoráma, uhloměr panorámy:

a) levou rukou otočiti nahoru vypínač do odporu a držeti v této poloze,

b) pravou rukou otáčeti objektiv a zhruba postaviti velený uhloměr proti ukazovateli,

c) spustiti vypínač.

Poznámka: Nezaskočí-li vypínač na své místo, nesmíme naň tlačiti rukou, nýbrž nutno zlehka otočili bubínkem.

d) Otáčeje bubínkem uhloměru, pravou rukou, přesně postaviti velený počet tisícin.

Objektiv panoramy:

pravou rukou otáčeti bubínek výškového šroubu, pokud udaná tisícina není proti ukazovateli.

Úroveň:

Otáčením bubínku pravou rukou postaví se nejprve velená sta na oblouku, a potom jednotky na bubínku úrovně.

Přícel:

a) pravou rukou nazvednouti k sobě vypínač do odporu a držeti jej v této poloze,

b) levou rukou uchopiti za hnízdo panorámy, neb stéblo přícelu pod konsolou, vytáhnouti přícel vzhůru a postaviti zhruba na udaný dílek,

c) spustiti vypínač,

d) otáčením pravou rukou hlavice nekonečného šroubu, postaviti přícel přesně na udaný dílek.

K zamezení mrtvého chodu, staví se vždy dílky otáčením bubínku od menší vzdálenosti k větší.

Míření

Rozdělené míření (přímé i nepřímé):

a) Podle povelu staví se: úhloměr, úroveň a přícel

b) Otáčejíce pravicí rukojeť zvedacího mechanismu, zhruba přivádíme bublinu vzduchoven do středu.

c) Hledáčkem namíříme hrubě dělo, dávajíce rukou znamení k posunutí chobotu.

d) Nařídíme přesně vertikální nitku v panorámě na bod míření, otáčejíce levou rukou otáčecím mechanismem.

Poznámka: Jest-li bod míření je od děla na vzdálenost 200 metrů a nebo blíže, nelze užíti otáčecího mechanismu.

e) Ustalujeme přesně úroveň, otáčejíce pravou rukou rukojetí zdvihacího mechanismu. Výškový šroub muže býti na libovolném dílku, nutno jen, aby bod míření byl v jeho zorném poli.

Poznámka: V případě poškození optických součástí panorámy, horizontální míření se děje hledáčkem připevněným z pravé strany objektivu, při čemž musí býti oko velmi blízko štěrbiny.

Dělo jest namířeno, je-li bod míření uprostřed nitek.

Přímé míření (nerozdělené):

1. Hledítkem:

a) postaviti velený dílek přícelu,

b) zvednouti víčko hledítka a namířiti tak, aby cíl byl v zorném poli hledítka; rukou se dává pokyn k posunování chobotu.

Poznámka: Hrubý směr na cíl dává číslo pracující vratidlem bez vybídnutí střelmistra (čís. 1.),

c) spustiti víčko hledítka,

d) přivésti nitkový kříž hledítka v cíl; pomáhati pravicí zdvihacím a levicí otáčecím mechanismem.

2. Objektivem:

a) výškový šroub staví se na 0 a uhloměr 30-00 nebo na udané číslo,

b) spouští se vrchní štít,

c) dále postupuje se tak jako při míření hledítkem.

Usměrnění děla

Není-li v terénu vhodný bod míření, postaví se výtyčka co nejdále od děla a

a) otáčí se nejdříve objektivem panoramy a potom bubínkem uhloměru tak dlouho, až vertikální nitka se kryje s bodem míření,

b) ustáluje se úroveň otáčením bubínku,

c) čte se hlasitě postavení uhloměru a úrovně.

Je-li bod míření (výtyčka) příliš blízko, označí se na půdě poloha kol.

Vložení a vynětí panorámy z hnízda

Při vkládání panorámy:

a) uvolní se upevňovací šroubek hnízda,

b) pravice uchopí panoráma za hořejší část,

c) levou rukou otáčí se od sebe vypínač hnízda do odporu,

d) panoráma se vloží v hnízdo okulárem napřed,

e) vypínač se uvolní,

f) upevňovací šroub se ne příliš silně zatáhne.

Při vynímání:

dělá se totéž v obráceném pořádku.

Uložení panorámy v skřínku

Všechny stupnice se postaví na nulu (nejlépe před vynětím z hnízda), panoráma se vloží do skřínky a zavře.

Vynětí náboje z nábojnice, držení a vkládání náboje do nábojnice

Levou rukou se béře náboj uprostřed, pravou za dno. Náboj opře se dnem toulu o koleno, levou drží se uprostřed, pravá ruka je volná. Před vložením staví se klíč na kartáč, pravicí uchopí se dno toulu a na to vkládá se náboj do nábojnice v odpovídající hnízdo; v nábojnici vkládají se náboje zapalovačem střídavě v před a v zad.

Postavení klíče

Zatažením za očko drátu, strhne se klobouček. Velený klíč postaví se rukou a nebo klíčem: držíce náboj ukazovatelem talířku k sobě, uchopíme výstupy pohyblivého distančního prstenu dvěma prsty pravé ruky (nebo klíčem) a otáčíme jím tak dlouho, až udaný dílek je proti ukazovateli talířku.

Nabíjení a vynětí náboje

a) při nabíjení levice uchopí střelu uprostřed, pravice za dno náboje;

b) střela se opře prostředkem o spodní hranu hnízda zámku;

c) náboj se vsune pravou rukou v nábojovou komoru tak, aby dno toulu nepřečnívalo sřez hlavně.

Vyjímajíce náboj, otevřeme zámek, uchopíme ze spodu levou rukou dno toulu a vytáhneme náboj z hlavně, podloživše pravici.

Otvírání a zavírání zámku

K otvírání stlačíme pravou rukou rukojeť kliky, jedním pohybem ruky otočíme klikou zpět ve směru do zadu a v pravo až do odporu. Silné nárazy se nedovolují. V těch případech, kde pojistka zavřena, nutno ji dříve vytáhnouti. Při cvičení a střelbě naslepo, třeba pojistku ze zámku vyjmouti.

Zavírání děje se pohybem opačným, při čemž zub rukojeti musí zaskočiti za výstup rámu. Pohyb zámku musí býti plavný a ne příliš rychlý, údery zámku na toul z tuha jdoucí, se nedovolují.

Výstřel

a) trhnouti šňůrou pokud možno ve směru osy hlavně;

b) po výstřelu vypustiti šňůru ihned z ruky.

Vynětí střely uvázlé v hlavni děla

Do toulové komory děla vloží se kus koudele, svinutý v chumáč, a uzavře zámek. Do hlavně opatrně se vsune protírka, jejíž hlavice má výřez tvaru hlavice šrapnelu tak, aby hlavice seděla v tomto otvoru. Na druhý konec protírky uváže se prostředek šňůry délky asi 6 metrů, jejíž konce se přiváží k loukotím kol. Potom se tlačí dělo do předu, čímž se napne provaz a tím protírka tlačí na hlavici střely. Vytlačená střela opře se dnem na vložku z koudele a tím se zabrání silnému nárazu.

Po vytažení protírky otevře se zámek a opatrně vyňatá střela z hlavně vkládá se zvlášť do prázdné nábojnice, odděleně od toulů s náplní. Otvor toulu třeba těsně ucpati koudelí, aby prach při převáženi se nerozsypal.

Příklady k povelům

Povely k postavení uhloměru a úrovně, dávají se vždy dvěma skupinami čísel: první udává tisíce a sta „tisícin“ na uhloměrném kruhu neb oblouku úrovně – druhá desítky a jednotky na bubínku panorámy nebo úrovně.

Na příklad: uhloměr a úroveň

35 – 60 (třicetpět – šedesát)

40 – 05 (čtyřicet – nula pět)

8 – 25 (osm – dvacetpět)

0 – 90 (nula – devadesát)

19 – 00 (devatenáct – nula nula)

0 – 05 (nula – nula pět)

Přícel a klíč: velí se jednou skupinou čísel. Na př.:

25 (dvacetpět)

100 (sto)

130 (stotřicet)

* * *

Příloha III.

Stav polní lehké baterie. (Vzor.)

Název	Důstoj.	Mužstvo					Koně
Název	Důstoj.	Šikov.	Čet.	Des.	Nápř.	Děl.	Jízd.	Děl.	Tažn.
Velitel baterie	1						2
Starší důstojník	1						1
Muniční důstojník	1						1
Velitel oddílu rozvědky a spojení	1						1
Velitelé čet	2						2
Obsluha		1	4	6	8	20	7“
Vozataji		1		4			5
Jezdoví					12	24		72
Rozvědka			1	1	2	4	8
Pozorovatelé			2	2			4
Telefonisté			2	2	8	16	6
Trubač			(1)	1			1
Kulometci			1	1	4	4	2
Vozkové					3	16		10	26
Písaři		1““			1	1
Zdravotní služba			1		1	1
Zvěrolék. služba			1		1		1
Kováři			1		1	1
Zámečník				1
Sedlář				1
Kolář				1
Krejčí						2
Obuvníci						2
Skladník				1
Kuchaři					1	1
Důstojn. sluhové						6
Podkoní (ordon.)						4	2
Záložní lidé a koně						9	3	6
Celkem	6	3	14	21	42	111	46	88	26
				v				v
		191					160

Poznámky: “ = 1 kůň pro šikov., dále pro čet. a ohněstrůjce: a pro kul., tel. a kuch. ““ = správní šikov.

Telefonní dvoukolky……………………………………………….....… 2

Kulometné dvoukolky……………………………………………..…… 4

Povozky:

Kuchyně jízdní (1. tř.)…………………………………………………… 2

Kancelářská povozka (1. tř.)……………………………………….…… 1

Povozka pro zavazadla (2. tř.)………………………………………….. 1

Pro kovářské nářadí (1. tř.)…………………………………………...… 2

Potravní (1. tř.)…………………………………………………………… l

Obroční (jedna 1. tř, ostatní 2. tř.)…………………………………….... 5

Sanitní (1. tř.)…………………………………………………...…….….. 1

Hospodářské (2. tř.)…………………………………………...………… 2

Výzbroj důstojníků:

1 šavle,

1 autom. pistole.

Výzbroj poddůstojníků:

1 šavle,

1 revolver

(pro rozvědku a pozorovatele karabiny).

Jezdci: šavle, karabina.

Dělostřelci, jezdoví a vozkové: tesáky a karabiny (bodáky).

Pušky 8 cm……………………………………………………………….. 4

Nábojen…………………………………………………………...……… 8

Technická výzbroj:

Busoly…………………………………........………………………..…… 2

Stereotrub.………………………….……...…………….……………..… 2

Binoklů děl.……………………………....……………………...……… 12

Dálnoměr………………………………………………...……….……… 1

Kompasy……………………………………………………...………… 30

Měř. stůl s příslušenstvím……………………………………...…….… 1

Transporteur……………………………………………..……………… 6

(4 quardrant)

Telefonních aparátů………………………………………...………..… 14

Telefon. drátu…………………………………………..………..… km 25

(z toho 10 av., 15 obyč.)

Lampy na signalisování………………………………………...…….… 2

* * *

Doplňky pro 48“ houfnici

Ad 3.: Vyňaty 4 střely (i s touly) a položeny pod nábojnou na plachtě. Z předku nábojny vyloží se všechno střelivo a položí za nábojnou na plachtu neb nějakou podložku.

Ad 4. a) Hleděti, aby hnízdo přícelu bylo v poloze vertikální.

b) Vymění se pouze toul s náplní.

Ad 6.: Viz obr. č. 2a.

Ad 7.: Čís. 1. a) snímá čepec s přícelu a klade jej na lafetu,

b) vynímá panorámu,

c) vkládá ji do hnízda přícelu,

d) prohlíží uhloměr, přícel, korektor i obě úrovně a dává jim základní polohu (přícel 0, uhloměr 30-00, úroveň 200, korektor 200, objektiv 0)

e) vynímá a dává číslu 5. háček k vytažení závlačky a klíč k zapalovači, číslu 2. dlouhou spouštěcí šňůru.

Čís. 2. a) uvolňuje lafetu z pochodové polohy,

b) spouští spodní štít,

c) posunuje ukazatel odsunu do přední polohy,

d) snímá čepce se zámkové části děla i jícnu a klade je i s čepcem přícelu a odložené výzbroje,

e) přijímá od čís. 1. dlouhou šňůru a připevňuje ji ke krátké,

f) staví pojistku spouště do bojové polohy.

Čís. 3. a) staví pomocí rukojeti a rádla zároveň s čís. 4. a 7. kotvu z polohy pochodové v bojovou,

b) pomáhá čís. 5. a 6. otevříti nábojnu, vyjmouti a položiti na zemi 2 nábojnice se střelami a jednu s touly.

Poznámka: Není-li při děle nábojny a doplňování střeliva děje se z dělového předku, za dělem čís. 3., 5. a 6. a) běží k předku,

b) vynímají 2 nábojnice se střelami a touly,

c) přinášejí je k dělu a kladou je na levo od děla (viz obr. č. 2a).

Čís. 4 a) založí vratidlo,

b) pomocí vratidla staví spolu s čísly 3. a 7. rádlo z polohy pochodové v bojovou,

c) odvazuje protírku a klade ji 2 kroky v pravo od lafety.

Čís. 5, a 6. a) otvírají nábojnu, čís. 5. přijímá od čís. 1. háček k vytažení závlačky a klíč,

b) vynímají dvě nábojnice se střelami a jednu s touly a kladou je na zemi,

c) otvírají nábojnice.

Čís. 7. a) staví pomocí rukojetí a rádla zároveň s čís. 3. a 4. kotvu v bojovou polohu,

b) pomáhá čís. 4.

Čís. 8. Je-li při děle, řídí se rozkazem ohněstrůjce.

Vykonavše tyto práce, kleknou všichni na svých místech.

Ad 8.: Povel k střelbě v 48“‚ při nepřímém míření:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň celá nebo 0!“

5. „Uhloměr 00-00!“

6. „Úroveň 000!“

7 „Korektor 000!“

8. „Přícel 00!“

9. „Klíč 00 (úder) nebo kartáč!“

Čís. 1. a) staví na přícelu pohyblivý ukazovatel na velenou náplň,

b) staví uhloměr, úroveň, korektor a přícel na velené číslo tisícin (dílků), opakuje všechny tyto prvky hlasitě,

c) namíří dělo na ukázaný bod, při čemž bublinka na příčné úrovni musí býti uprostřed,

d) jakmile dělo je hotovo k výstřelu – hlásí „hotovo!“

Čís. 2. a) posouvá levou rukou pojistku, tlače pravou zdola na krátké její rameno,

b) otvírá zámek,

c) po vložení střely i náplně v hlaveň, zavírá zámek, a jakmile dělo je hotovo, béře za šňůru.

Čís. 3 a) pomáhá čís. 5. stavěti klíč i vytáhnouti zavlačku, drže střelu oběma rukama,

b) prověřuje a čte hlasitě klíč,

c) béře střelu a jde k zámkové části děla,

d) zatlačuje střelu silně do hlavně,

e) přijímá od čís. 6. toul a vkládá jej do hlavně,

f) pomáhá čís. 5. stavěti klíč další střely.

Čís. 4. a 7. a) jdou k vratidlu,

b) pohybují chobotem podle znamení střelmistra.

Čís. 5. a) béře z nábojnice střelu a staví ji na dno nábojnice,

b) staví s čís. 3. klíč podle povelu a vytahuje závlačku,

c) béře z nábojnice další střelu, postaví ji opět na dno nábojnice a staví klíč.

Poznámka: Závlačky vytahují se teprve přímo před vložením střely do hlavně.

Čís. 6. a) béře z nábojnice toul a připravuje náplň podle povelu,

b) jde k čís. 3. a předává mu toul,

c) béře z nábojnice toul a připravuje náplň.

Poznámka: Při střelbě se zmenšenou náplní ukládají se vyňaté sáčky ve vystřelených toulech.

Ad 9.: Povel k střelbě při přímém nerozděleném míření:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň 0!“

5. „Objektivem 0!“

6. „Uhloměr 30-00!“

7 „Korektor 000!“

8. „Přícel 00!“

9. „Klíč 00 (úder) nebo kartáč!“

Číslo 1. namíří na cíl objektivem.

Čísla 4. a 7. nečekajíce na pokyn čísla 1. dávají dělu vratidlem hrubý směr na cíl.

Všechny ostatní práce vykonávají se čísly jako při nepřímé střelbě.

Ad 10.: Povel k střelbě při přímém rozděleném míření:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň 0!“

5. „Objektivem 0!“

6. „Uhloměr 30-00!“

7 „Úroveň 000!“

8. „Korektor 000!“

9. „Přícel 00!“

10. „Klíč (úder) nebo kartáč!“

Ad 11.: Čís. 2. a) vypálí a otevře zámek,

b) po zakotvení děla odepne dlouhou spouštěcí šnůru a ukládá ji do skříňky lafety.

Ad 19.: Selhal-li výstřel čís. 2.

a) spouští ještě dvakráte,

b) nenastane-li výstřel, vyjímá (nejméně po 30 vteřinách) na rozkaz ohněstrůjce toul z hlavně a drží jej v ruce,

c) zavírá zámek, jakmile čís. 3. vloží nový toul do hlavně,

d) předává číslu 3. vyňatý z děla toul.

Čís. 3 a) vkládá jej do hlavně; béře od čísla 6 nový toul,

b) přijímá od čís. 2. selhavší toul a dává jej číslu 6;

Čís. 6 a) podává číslu 3. nový toul,

b) přijímá od čís. 3. starý toul a ukládá jej v nábojnici s prázdnými touly.

Ad 21.: Výtyčku staví čís. 7.

Ad 27.: Změna náplně:

1. „Stát!“

2. „Náplň celá nebo 00!“

Číslo 1. staví pohyblivý ukazatel přícelu na velenou náplň.

Číslo 6. a) předává náplň podle nového povelu a předává toul číslu 3.,

b) doplňuje ihned vyňatý toul sáčky na plný počet a ukládá jej do nábojnice.

Bylo-li dělo nabito, starý toul se vyjme a nový se vloží do hlavně.

Ad 29.: Čís. 1. a) staví hlaveň v pochodovou polohu,

b) pomáhá čís. 1. zvednouti spodní štít,

c) staví přícel, korektor a úroveň v základní polohu a uhloměr na 00-00,

d) snímá panoramu a ukládá ji do skříňky,

e) přijímá od čís. 5. háček k vytahování závlačky a klíč a od čís. 2 dlouhou spouštěcí šňůru a ukládá je do skřínky,

f) navléká čepec na přícel.

Čís. 2. a) zavírá zámek,

b) dává pojistku v pochodovou polohu,

c) upevňuje lafetu v pochodové poloze,

d) zvedá s číslem 1. spodní štít,

e) snímá dlouhou šnůru a předává ji čís. 1.,

f) navléká čepce na zámkovou část i jícen děla.

Čís. 3. a) sklápí v čís. 4. a 7. kotvu v pochodovou polohu pomocí rukojetí a rádla,

b) pomáhá čís. 5. a 6. ukládati touly a střely v nábojnice a tyto do nábojny.

Čís. 4. a) zároveň s čís. 3. a 7. staví kotvu v pochodovou polohu pomocí vratidla,

b) sklápí vratidlo a přivazuje protírku.

Čís. 5. a) předává háček a klíč číslu 1.,

b) ukládá střely do nábojnic a tyto do nábojny.

Čís. 6. a) přesvědčuje se, zda náplně v toulech jsou všechny doplněny na celé,

b) ukládá touly v nábojnice a tyto do nábojny; čísla 5. a 6 zavírají potom dvířka nábojny.

Čís. 7. zároveň v čís. 3. a 4. sklápí kotvu k pochodu.

Po skončení všech těchto prací obsluha podle rozkazu ohněstrůjce

a) vytlačuje dělo z brázd, vyrytých koly i chobotem,

b) obléká odloženou výstroj a výzbroj a staví se na svá místa (obr. č. 2a).

Ad 34.: Viz obr. čís. 2a.

Ad 157.: 1. při změně cíle, střely nebo náplně.

Ad 161.: Povel při rozděleném míření:

1. „Cíl…!“

2. „Šrapnel (granát)!“

3. „Náplň celá nebo 0!“

4. „Uhloměr 00-00 (busola 00-00)!“

5. „Úroveň 000!“

6. „Korektor 000!“

7 „Přícel!“

8. „Klíč 00 (úder) nebo kartáč!“

9. „Baterie (N-tá četa, n-té dělo)!“

Ad 162.: Chce-li velitel baterie ukázati bod míření sám, velí;

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň plná nebo 0!“

5. „Uhloměr 00-00!“

6. „Rozdělit od N-tého o 0-00!“ nebo

„soustředit k N-tému o 0-00!“

7. „Úroveň 000!“

8. „Korektor 000!“

9. „Přícel 00!“

10. „Klíč 00 (úder) nebo kartáč!“

11. „Baterie (n-tá četa, n-té dělo)!“

Ad 163.: Povel pro přímou nerozdělenou střelbu:

l. „Směr…!“

2. „Cíl…!“

3. „Mířit přímo (objektivem)“

4. „Šrapnel (granát)!“

5. „Náplň 0!“

6. „Přícel 00!“

7. „Klíč 00 (úder) nebo kartáč!“

8. „Baterie (n-tá četa, n-té dělo)!“

Ad: Příloha 1.

Úrovně:

1. příčná

Levou rukou, otáčejíce ručkou šroubovité osy, postavíme bublinu příčné úrovně na střed.

2. bočná

Pravou rukou, otáčejíce bubínkem, postavíme boční úroveň na velené číslo tisícin.

Korektor:

pravou rukou, otáčejíce ručkou korektoru, postavíme jej na velené číslo tisícin. Korektorem odstraňují se pouze rozdíly nosnosti děl.

Přícel:

a) pravou rukou, otáčejíce hlavicí ukazovatele, postavíme jej na velenou náplň;

b) pravou rukou, otočivše v pravo excentrickou vložku do nárazu, držíme ji v tomto postavení;

c) levou rukou vzíti za hmatník, postaviti bubnovitý přícel hrubě na velené číslo dílků;

d) spustiti excentrickou vložku;

e) otáčejíce pravou rukou hlavou stavěcího šroubu, postavíme přícel přesně na velený dílek.

Stupnice na postranní stěně bubnovitého přícelu

Poskytuje možnost, je-li třeba, měniti postavení přícelu o veličinu menší jednoho dílu přícelu. Hodnota tohoto dělení stupnice je rovna ¹/₁₀₀₀ vzdálenosti = 1 dílek uhloměru.

Otvírání a zavírání nábojny a předku

Otvírání: a) otočiti kličkou nahoru;

b) sklopiti petlici;

c) zvednouti dvířka a upevniti na řetízky.

Zavírání provádí se v obráceném pořádku.

Vynímání a vkládání nábojnic

Vynímání:

oběma rukama pozdvihnouti nábojnici v hnízdě a vytáhnouti.

Vkládání:

vkládati nábojnici v hnízdo tou stranou, kde není úporu a potom ji zasunouti do nárazu.

Vynímání nábojnice s touly:

uchopí se za železné ucho a vytáhne.

Otvírání nábojnic

Se střelami:

a) odklopiti páku a osvoboditi čelist;

b) odklopiti čelist;

c) otevříti stříšky stranou.

S touly:

a) osvoboditi petlici ze zubů;

b) odklopiti víko.

Zavírání obráceně.

Příprava náplně

Po vynětí kartónového víčka odebrati takové číslo sáčku, jak bylo veleno, a vložiti víčko zpět. Vyňaté sáčky vložiti do vystřeleného toulu.

Vyňaté sáčky vložiti do chladného vystřeleného toulu. Při vyjímání nutno prověřiti číslo těch, které zůstaly.

Vkládání a vynímání z hlavně

Vkládání střely:

a) levou rukou vzíti střelu za střed, pravou pode dnem;

b) vložiti střelu v hlaveň a silně posunouti ku předu tak, aby přední vedoucí pás narazil na vinutí roury.

Vkládání toulu:

vzíti toul pravou rukou za obrubu dna a zatlačiti jej těsně do roury.

Vynímání toulu:

po otevření zámku vzíti levou rukou za obrubu dna a vyjmouti jej.

Otvírání a zavírání zámku

Vzíti pravou rukou za rukojeť, stlačiti ji dolů a jedním pohybem otočiti pákou kruhem do nárazu. (Jestliže pojistka je v pochodovém postavení, otočiti ji dříve dolů.) Vystříhati se příliš silných nárazů při otvírání.

Je-li knoflík cvičebné pojistky v dolním důlku, třeba dříve dlouhé jeho rameno odsunouti levou rukou, zatím co pravou působíme na krátké.

Poznámka: Při cvičení a slepé střelbě, třeba knoflík cvičebné pojistky postaviti ve vrchní důlek.

Zavírání děje se obráceně, až spěrka zaskočí do výjemky rukojeti. Pohyb zámku má býti volný. Vystříhati se zavírání zámku tehdy, nebyl-li toul úplně zatlačen.

Odpálení

a) Volně táhnouti za šňůru příčně nazad do výstřelu,

b) ihned po výstřelu pustiti šňůru.

Zakládání vratidla

Uchopíce za rukojeť vratidla, odklopíme je tak, až zapadne do zubů.

Sklapování

Pravou rukou uvolniti kličkou zub a levou sklopiti vratidlo do vidlice.

Založení kotvy

a) uvolniti rukojeť rádla ze zubu pravou rukou,

b) zdvihnouti chobot za skoby a vratidlo, sklopiti rukojeť v před do prvé značky (na tvrdé půdě) na ložisku. (Třeba starati se, aby rádlo nepadlo na nohy obsluhy.)

c) zatlačiti rukama rádlo k chobotu do úporu o chobotový plát a držeti jej v této poloze.

d) založiti rukojeť opět nazad do zubů.

Poznámka: Na měkké půdě staví se rukojeť rádla na druhou značku. Při sklápění rádla do pochodové polohy, obrácený způsob výkonů.

Přivádění vrchní části lafety v normální postavení

Zdvihacím mechanismem zdvihnouti zámkovou část do takového postavení, aby obě značky, umístěné na čepu a stříšce, stály proti sobě.

Otáčecím mechanismem přivede se ukazovatel proti nule stupnice upevněné na levé stojině.

Odčepení a začepení kolébky

Odčepení:

a) vyjmouti svorník spojovacího ramene,

b) otočiti spojovacím ramenem na levo až do nárazu na štít,

c) vložiti svorník zpět do hnízda.

Začepení:

v obráceném pořádku.

* * *

Doplňky pro 6“ houfnici

Ad 3.: Vyňaty 4 střely (i s touly) a položeny pod nábojnou na plachtu. Z předků nábojny vyloží se všechno střelivo a položí za nábojnou na plachtu nebo nějakou podložku.

Ad 4.: a) hleděti, aby hnízdo přícelu bylo v poloze vertikální,

b) vymění se pouze toul s náplní.

Ad 6.: Viz obr. 26.

Ad 7.: Číslo 1.:

a) nazdvihuje chobot lafety a pomáhá čís. 3. založiti kotvu,

b) osvobozuje kolébku a nazdvihuje zámkovou část děla,

c) snímá čepec s přícelu a klade jej na lafetu,

d) vynímá z lafetní skřínky panorámu,

e) prohlíží uhloměr, přícel, úroveň a staví je v základní polohu (přícel úplně spuštěn, uhloměr a úroveň 30-00, objektiv 0-00),

f) v ukryté a zakryté posici mířením po hřebenu překážky stanoví nejmenší přícel a hlásí jej ohněstrůjci,

g) přijímá od čís. 5. spouštěcí šňůru a zapíná ji v karabinku spouštěcího zařízení,

h) odepíná řemen od hlavice otáčecího zařízení.

Číslo 2.:

a) zdvihá chobot a pomáhá čís. 3. založiti kotvu,

b) pomáhá osvoboditi čís. 1. kolébku,

c) vzpěrku pochodového mechanismu přestavuje z pochodového položení v bojové,

d) snímá čepce se zámkové části děl a s jícnu a klade je na lafetu,

e) staví pojistku spouště v bojovou polohu,

f) přijímá od čís. 5. háček k vytahování závlaček zapalovačů.

Číslo 3.:

a) zakládá kotvu podle pokynů ohňostrůjce,

b) snímá čepec s kolébky a společně s druhými čepci klade jej k odložené výstroji,

c) pomáhá čís. 4. přestaviti vratidlo,

d) pomáhá čís. 5. a 6. vynímat střely a nábojnice a touly,

e) odepíná řemeny a klade je vedle čepců.

Číslo 4.:

a) zakládá vratidlo,

b) zdvihá chobot a pomáhá čís. 3. založiti kotvu,

c) za pomoci čís. 8. vyrývá brázdu pro kotvu,

d) odvazuje protírku a vybíječ, jež odkládá k čepcům,

e) je-li třeba, na rozkaz ohňostrůjce odvazuje výtyčku a staví tam, kde třeba.

Číslo 5.:

a) vypíná z nábojny spouštěcí šňůru, klíč pro zapalovače a háček pro vytahování závlaček zapalovačů,

b) předává šňůru čís. 1., háček čís. 2. a klíč zasunuje za pás,

c) spolu s čís. 6. rozestýlá plachty za nábojnou, vynímá střelivo a klade je na ně tak, že zapalovače jsou obráceny k číslům.

Číslo 6.:

a) pomáhá čís. 6. rozestýlati plachty, otevříti dvířka nábojny a ukládati na plachty střelivo,

b) vynímá z nábojny jednu nábojnici s touly a klade ji na zemi pod levý kraj nábojny a otvírá ji.

Číslo 7. a 8.:

a) skládají na plachty střelivo,

b) s čís. 4. ryjí brázdu pro kotvu a řídí se dále rozkazy ohněstrůjce.

Po skončení práce odebírají se ohněstrůjce i obsluha na svá místa.

Ad 8.: Povel k střelbě při nepřímém míření:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň celá!“ nebo „0!“

5. „Uhloměr 00-00!“

6. „Úroveň 00-00!“

7. „Přícel 00!“

8. „Klíč 00!“ (úder) nebo „Kartáč!“

Číslo 1.:

a) staví na přícelu ukazatel na velenou náplň,

b) staví uhloměr, úroveň a přícel na velené číslo tisícin, při čemž vše hlasitě opakuje,

c) staví přícel vertikálně příčnou úrovní,

d) hlásí pohotovost děla k střelbě „Hotovo“ a uchopí šňůru při prvém výstřelu, připjatou ke karabince spouště.

Číslo 2.:

a) otevírá zámek,

b) otevírá nábojnici,

c) vytahuje závlačku zapalovače u střely, donesené čís. 3.,

d) jakmile náplň se střelou jsou vloženy v hlaveň, zavírá zámek,

e) po prvém nabíjení staví vypínač pojistky v bojovou polohu, v níž jej ponechává do ukončení střelby,

f) po výstřelu zachycuje prázdný toul a staví jej na levou stojinu lafety.

Číslo 3.:

a) přijímá od čís. 5. střelu,

b) kontroluje a čte hlasitě klíč,

c) jde k zámkové části a nechá čís. 2. vytáhnouti závlačku,

d) klade střelu na podnos,

e) přejímá od čís. 6. náplň, vkládá ji do hlavně a zatlačuje rukou,

f) při delším nabíjení béře z lafety vystřelený toul a předává jej čís. 6.

Číslo 4.:

a) vtlačuje střelu nabíječem do hlavně,

b) jde k vratidlu a s čís. 7. a 8. pohybuje chobotem podle znamení, daných střelmistrem.

Číslo 5.: a) staví klíč podle povelu,

b) předává střelu čís. 6.,

c) připravuje k nabíjení další střelu,

d) s čís. 6. připravuje náplň.

Číslo 6.: a) pomáhá čís. 5.,

b) ukládá vystřelené touly,

c) béře z nábojnice náplň,

d) vynímá z něho počet sáčků podle povelu,

e) předává náplň čís. 3. a připravuje další.

Číslo 7. a 8.: pohybují s číslem 4. chobotem a pomáhají druhým číslům podle potřeby.

Poznámka: Při střelbě se zmenšenou náplní vyňaté sáčky ukládají se ve vystřelených toulech.

Ad 9.: Povel k střelbě při přímém nerozděleném míření:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň 0!“

5. „Objektivem 0!“

6. „Uhloměr 30-00!“

7. „Přícel 00!“

8. „Klíč 00 (úder) Kartáč !“

Číslo 1.: namíří na cíl objektivem.

Číslo 4. a 7.: nečekajíce na pokyn čís. 1. dávají dělu vratidlem hrubý směr na cíl.

Všechny ostatní práce vypínají se čísly jako při nepřímé střelbě.

Ad 10.: Povel k střelbě při přímém rozděleném míření:

1. „Cíl…!“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň 0!“

5. „Objektivem 0!“

6. „Uhloměr 30-00!“

7. „Úroveň 00-00!“

8. „Přícel 00!“

9. „Klíč 00! (úder) Kartáč!“

Ad 11.: Číslo 1. vypálí; při prvních výstřelech trhnutím za šňůru a při dalších po zakotvení děla béře za rukojeť spouště.

Číslo 2. po výstřelu otvírá zámek.

Ad 19.: Číslo 1.: a) selhal-li výstřel, spouští ještě dvakráte. Nevyšel-li výstřel, vyjímá čís. 2. na rozkaz ohněstrůjce po uplynutí půle minuty toul a předává jej č. 4.

b) zavírá zámek, jakmile čís. 3. nabilo.

Číslo 3.: a) nabijí nový toul,

b) přijímá od čís. 2. selhavší toul a předává jej čís. 6.

Čís. 6.: předává čís. 3. nový toul a od něho přijímá selhavší a vkládá jej v nábojnici.

Ad 27.: změna náplně:

1. „Stát!“

2. „Náplň celá!“ nebo „0!“

Jestliže bylo dělo nabito:

Čís. 2.: a) otvírá zámek, vynímá toul a předává čís. 3.,

b) zavírá zámek, jakmile čís. 3. nabilo nový toul.

Čís. 3.: a) přijímá od čís. 6. nový toul a nabíjí jej,

b) přijímá od čís. 2. starý toul a předává jej čís. 6.

Čís. 6.: a) připravuje nový toul a dává čís. 3.,

b) obdržený starý toul doplňuje sáčky do plného počtu.

Ad 29.: Čís. 1.: a) staví kolébku v pochodovou polohu,

b) staví přícel, úroveň a uhloměr v základní polohu,

c) snímá panorámu a ukládá ji v lafetní skříňku,

d) snímá spouštěcí šňůru, béře od čís. 2. háček na vytahování závlaček a ukládá obojí v nábojnu,

e) přikrývá přícel čepcem,

f) s čís. 3. a 2. přikrývá zámkovou část děla i kolébky,

g) upevňuje řemen otáčecího mechanismu.

Čís. 2.: a) upevňuje lafetu v pochodové položení,

b) zavírá zámek,

c) zakládá pojistku spouště,

d) předává čís. 1. háček od závlaček,

e) přikrývá společně s čís. 3. zámkovou část děla a kolébky i jícen.

Čís. 3.: a) přináší čepce a klade je na lafetu,

b) s čís. 2. přikrývá zámkovou část děla i jícen,

c) zapíná řemeny.

Čís. 4.: a) vyrývá rádlo lopatou,

b) přiřazuje výtyčku, protírku a vybíječ k lafetě,

c) upevňuje brzdu.

Čís. 5. a 6.: a) staví zapalovače šrapnelů na úder,

b) ukládá střely i vystřelené touly, při čemž čís. 6. doplňuje úplné náplně a ostatní sádky ukládá do prázdných toulů,

c) ukládá nábojnice a zbylé střelivo v nábojnu; zavírá dvířka,

d) klíč pro zapalovače dává číslo 5. v nábojnu.

Čís. 7. a 8; ukládají s čís. 5. a 6. střelivo do nábojny a zavírají dvířka.

Po ukončení všech prací na rozkaz ohněstrůjce:

a) všechna čísla vytlačují děla z brázd, koly a kotvou vyrytých,

b) čís. 3. a 4. sklápějí kotvu i vratidlo v pochodovou polohu,

c) čís. 1., 2. a 8. odepínají čepce s pod lafety,

d) všechna volná čísla ukládají a přivazují pro pochod rohože, podložky, plachty a ostatní příslušenství,

e) oblékají odloženou výstroj a výzbroj.

Ad 34.: Viz obr. č. 2b.

Ad 36.: Při zapřaženém děle a nábojně jsou: ohněstrůjce (vozataj), 8. čísel a 7 jezdových. V dělovém spřežení 4 jezdoví: zadní, 2. střední, 1. střední a přední. V nábojně 3 jezdoví: zadní, střední a přední.

Ad 37.: Při děle čís. 1. a 2. zapřahá s počátku zadní pár, potom první střední; čís. 3. a 4. s počátku 2. střední a potom přední pár. Místa obsluhy viz na obr. č. 3a.

Ad 41.: Viz obr. č. 5a,

Ad 43.: Viz obr. 3a. a 5a.

Ad 45.: Viz obr. č. 5a.

Ad 48: Druhy pohybu: Krok – rychlost 4 – 5 km za hodinu (1 km za 12 – 15 minut) klus dopouští se pouze při pochodu na tvrdých silnicích, ne více bez přestávky než 2 km (rychlost 1 km za 6 minut).

Ad 57.: Obraty a zatáčení provádějí se v kruhu o poloměru 8 kroků.

Ad 114., 120., 121., 122.: Při změně útvaru a sestav jede řídící dělo krokem (bylo-li v klusu, přechází v krok) ostatní spřežení zrychlují tempo a chod až do klusu.

Ad 157.: Při změně cíle, střely nebo náplně.

Ad 161.: Povel při rozděleném míření:

1. „Cíl…!“

2. „Šrapnel (granát)!“

3. „Náplň celá!“ nebo „0!“

4. „Uhloměr 00-00!“ (busola 00-00!)

5. „Úroveň 00-00!“

6. „Přícel 00!“

7. „Klíč 00!“ (úder) – „Kartáč!“

8. „Baterie! (N-tá četa! N-té dělo!)“

Ad 162.: Chce-li velitel baterie ukázati bod míření sám, velí:

1. „Cíl! …“

2. „Mířit na…!“

3. „Šrapnel (granát)!“

4. „Náplň celá! nebo 0!“

5. „Uhloměr 00-00!“

6. „Rozdělit od N-tého o 00-00!“ nebo

„Soustředit k N-tému o 00-00!“

7. „Úroveň 00-00!“

8. „Přícel 00!“

9. „Klíč 00!“ (úder) „Kartáč!“

10. „Baterie (N-tá četa, N-té dělo)!“

Ad 163: Povel pro přímou nerozdělenou střelbu:

1. „Směr…!“

2. „Cíl…!“

3. „Mířit přímo (objektivem)!“

4. „Šrapnel (granát)!“

5. „Náplň 0!“

6. „Přícel 00!“

7. „Klíč 00!“

8. „Baterie (N-tá četa! N-té dělo)!“

* * *

Doplňky pro 42“ pušku

Ad 3: Vyňaty 4 náboje a položeny pod nábojnou na plachtu.

Z předku nábojny vyloží se všechno střelivo a položí za nábojnou na plachtu neb nějakou podložku.

Ad 4: a) u japonského modelu hledati, aby hnízdo přícelu bylo v poloze vertikální.

Ad 6: Viz obr. č. 2b.

Ad 7: Čís. 1.: a) nazdvihuje chobot a pomáhá čís. 3. založiti kotvu;

b) osvobozuje kolébku a zdvihá poněkud zámkovou část děla;

c) snímá čepec s přícelu a klade jej na lafetu;

d) béře cd čís. 2. panorámu a klade ji v hnízdo přícelu;

e) prohlíží uhloměr, přícel, úroveň a staví je v základní polohu, (přícel úplně spuštěn, uhloměr a úroveň 30-00, objektiv 0-00),

f) v ukryté a zakryté posici mířením po hřebenu překážky stanoví nejmenší přícel a hlásí jej ohněstrůjci;

d) přijímá od čís. 5. spouštěcí šňůru a zapíná ji v karabinku spouštěcího zařízení.

Čís. 2. a) zvedá chobot a pomáhá čís. 3. založiti kotvu;

b) pomáhá čís. 1. osvoboditi kolébku;

c) vynímá panoramu ze schránky a předává čís. 1.; vzpěrku otáčejícího mechanismu představuje z pochodového postavení v bojové;

d) snímá čepce se zámkové části děla i s jícnu a klade ji na lafetu;

e) staví pojistku spouště v bojovou polohu;

f) přijímá od čís. 5. háček k vytahování závlaček zapalovačů.

Čís. 3: a) zakládá kotvu podle pokynů ohněstrůjce;

b) snímá čepce s kolébky a společně s druhými klade je k odložené výzbroji;

c) pomáhá čís. 5. a 6. vynímat střely a nábojnice s touly;

d) odepíná řemeny a klade je vedle čepců.

Čís. 4.: a) zakládá vratidlo;

b) zdvihá chobot a pomáhá čís. 8. založiti kotvu;

c) s pomocí čís. 8. vyrývá brázdu pro kotvu;

d) odvazuje protírky a vybíječ a odkládá je k čepcům;

e) je-li třeba, na rozkaz ohněstrůjce odvazuje výtyčku a staví ji, kde třeba.

Čís. 5.: a) vypíná z nábojny spouštěcí šňůru, klíč pro zapalovače a háček k vytahováni závlaček zapalovačů;

b) předává šňůru čís. 1., háček čís. 2. a klíč zasunuje za pás;

c) spolu s čís. 6. rozestýlá plachtu za nábojnou, vynímá střelivo a klade je na ně tak, že zapalovače jsou obráceny k číslům.

Čís. 6.: pomáhá čís. 5. rozestlati plachty, otevříti dvířka nábojny a ukládá na plachty střelivo.

Čís. 7. a 8.: ukládají na plachty střelivo, s čís. 4. ryjí brázdu pro kotvu a řídí se dle rozkazu ohněstrůjce.

Ad 8.: čís. a) staví uhloměr, úroveň a přícel na velené číslo tisícin (dílků), při čemž vše hlasitě opakuje;

b) staví přícel vertikálně příčnou úrovní;

c) míří na ukázaný bod;

d) hlásí, jakmile dělo připraveno k výstřelu:

„Hotovo!“

a uchopí šňůru připjatou při prvním výstřelu na karabinku spouště.

Čís. 2.: a) otvírá zámek;

b) vytahuje závlačku zapalovače střely, donesené čís. 3.;

c) jakmile náboj vložen, zavírá zámek;

d) po prvním nabíjení staví vypínač pojistky v bojovou polohu, v níž jej ponechává do ukončení střelby;

e) po výstřelu zachycuje prázdný toul a staví jej na levou stojinu lafety.

Čís. 3.: a) přijímá od čís. 5 náboj;

b) prověřuje a čte hlasitě klíč;

c) jde k zámkové části a dává číslu 2. vytáhnouti závlačku;

d) vkládá náboj a zatlačuje jej rukou;

e) při dalším nabíjení béře s lafety vystřelený toul a předává jej čís. 6.

Čís. 4.: a) pohybuje chobotem podle znamení, dávaných střelmistrem.

Čís. 5.: a) staví klíč podle povelu;

b) předává náboj čís. 3.;

c) připravuje k nabíjení další náboj.

Čís. 6.: a) pomáhá čís. 5.;

b) ukládá vystřelené touly;

Čís. 7. a 8.: pohybují s čís. 4. chobotem a pomáhají druhým čís. dle potřeby.

Ad 9.: Čís. 1.: namíří na cíl objektivem.

Čís. 4. a 7. nečekajíce na pokyn čís. 1., dávají vratidlem hrubý směr na cíl.

Všechny ostatní práce vyplňují se čísly jako při nepřímé střelbě.

Ad 11.: Čís. 1.: Vypálí dělo. (Při prvních výstřelech trhnutím za šňůru, po zakotvení děla za rukojeť spouště.)

Čís. 2: Po výstřelu otvírá zámek.

Ad 19.: Čís. 4.: Vynímá selhavší náboj a předává jej čís. 3.

Ad 34.: Viz obr. č. 2b.

Ad 36.: Při zapřaženém děle a nábojně jsou:

1 ohněstrůjce (1 vozataj),

8 čísel,

7 jezdových.

V dělovém spřežení jsou 4 jezdoví: zadní, druhý střední, první střední a přední.

V nábojním spřežení jsou 3 jezdoví:

Ad 37.: Při děle zapřahá čís. 1. a 8, s počátku zadní pár, potom první střední, čís. 3. a 4. s počátku druhý střední a potom přední pár.

Místa obsluhy viz obr. č. 3a.

Ad 41.: Viz obr. č. 5a.

Ad 43: Viz obr. č. 3a a 5a.

Ad 45.: Viz obr. č. 5a.

Ad 48: Druhy pohybu:

Krok: rychlost 4 – 6 km za hodinu (1 km za 15 – 12 minut).

Klus: dopouští se pouze při pochodu na tvrdých silnicích ne více než 2 km bez přestávky; rychlost 1 km za 6 minut.

Ad 57: Obraty a zatáčení provádějí se v kruhu o poloměru osmi kroků.

Ad 114., 120., 121., 122. Při změně útvarů a sestav jede řídící dělo vždy krokem (bylo-li v klusu, přechází v krok); ostatní děla zrychlují chod do klusu.

* * *