Moderní domácnost

Mluví-li se u nás o moderní domácnosti, vždy nám tane na mysli její vzor – domácnost americká. Americká domácnost zmodernisovala se tak rychle a podivuhodně proto, že i pro domácí práci přijali v Americe všeobecně platné a používané vědecké zásady práce, jejichž výsledkem je zjednodušení a usnadnění všech pracovních výkonů.

Práce v domácnosti vyžaduje ovšem výkonů specielních a všeobecné pracovní zásady musily se jim přiměřeně přizpůsobiti. Úkol ten s dokonalým úspěchem první provedly Američanky pí Gilbrethová a paní Fredericková. Začaly se zabývati pracemi v domácnosti vědecky, odborně, a daly tak základ dnešním moderním americkým ústavům pro vědecké řízení práce domácí, a z nich šíří se moderní zásady i získané zkušenosti do celého světa, v posledních letech – bohudíky – také u nás.

Jaké jsou vedoucí zásady práce moderní hospodyně? Není jich mnoho, ale dají se obšírně a zajímavě rozvésti, což je thematem článků dalších. V tomto uvedu toliko hlavní, všeobecné zásady; jsou to soustavnost a plánovitost práce, soustředěnost při ní, je to její předem promyšlené účelné střídání, aby se zaměstnával vždy jiný tělesný nebo duševní orgán, takže nemůže nastati úplná vyčerpanost sil, jak se stává, pracuje-li se jednostranně po dobu příliš dlouhou. Byla-li na příklad hospodyně zaměstnána prací, při níž bylo třeba mnoho běhati nebo dlouho státi, vystřídá ji – jakmile začíná cítiti únavu – jinou, při které může seděti, tedy třebas šitím, látáním nebo – ještě lépe – prací duševní. Může na př. pořádati účty, zapisovati domácí výdaje, opakovati s dětmi úlohy nebo si přečísti noviny, časopis – má-li dosti času – a pod.

Je-li unavena přespříliš, doporučuje se odpočinek; lehne-li si hospodyně na čtvrt hodinky a zcela klidně odpočívá ničím se nezabývajíc a na nic nemyslíc, není to ztrátou času, jak se u nás myslívá, ani leností, jak soudívají staré hospodyně, naopak. Odpočinuté tělo je znovu schopno intensivní činnosti, takže nedokončená, odložená práce ukončí se pak daleko rychleji a lépe, než kdyby se bylo pracovalo s únavou a přemáháním nepřetržitě dále.

Jako se musí v moderních závodech průmyslových pracovati systematicky, má-li se docíliti úspěšných výsledků, právě tak systematicky a plánovitě musí se pracovati i v moderní domácnosti, tj. musí se najít pro každou práci v ní vždy nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jakým by se provedla nejlépe a co nejdříve, aby se ušetřilo sil hospodyně, jejího času, zdraví, a v její domácnosti peněz, místa i materiálu.

Americké domácnosti dle těchto směrnic skutečně pracují. Vše, co v domácnosti mají a v ní potřebují k bydlení, k úklidu, k čištění, k vaření, k topení atd., je jim přizpůsobeno a tak zařízeno, aby domácnost nepohltila všeho času hospodyně, aby vždy zbyla chvilka pro děti, pro osvěžení, pro zábavu, pro poučení. To je cílem každé inteligentní moderní hospodyně, toho bychom si přáli docíliti co nejdříve i u nás a k tomu také směřuje všechna snaha této knížky.

Jaké pomůcky mají Američanky pro svoji práci, jak plánovitě a účelně pracují, co praktického máme již také u nás, o tom budou vyprávěti další články.

(R. 1925.)

Muži a nová hlediska na ženskou výchovu a práci

Nová hlediska na ženskou práci v rodině a domácnosti, již dávno v cizině uplatněná, dostávají se přes Ameriku – urychlena válečnými důsledky – konečně i k nám, aby tu ve prospěch žen připravovala vhodně půdu k nové etapě jejich rozvoje.

Naše veřejnost dozvěděla se obšírněji o nových směrech v názorech na ženskou domácí práci teprve o I. sjezdu čsl. hospodyněk, jejž před časem na popud inž. R. Žižky svolala, a s pomocí významných odborníků – inž. Špačka a jiných – úspěšně zorganisovala „Jednota přátel Masarykovy akademie práce“.

Určitý časový odstup od každé události je jejím nejlepším a nejsprávnějším měřítkem. Z chaosu prvních dojmů lze klidněji, jasněji a přehledněji voliti nejvýznamnější body, oceniti je dle jejich skutečného významu a sestaviti je v jakousi základní formu, na níž možno vytvořiti celkový obraz.

Dnes tedy, kdy výsledky sjezdu i jeho plány pro budoucnost jsou již známy, možno o celé vykonané sjezdové práci pověděti několik získaných dojmů a náhledů o jejím významu i s hlediska těch, pro něž byla vykonána.

Je to především ideová cena tohoto prvního sjezdu, již dlužno z vytčeného hlediska zdůrazniti; jím ponejprv veřejně, oficielně, dostává se ženám zadost učinění, jehož již dávno zasloužily, neboť jím ponejprv se u nás ženská domácí práce spravedlivě hodnotí, v důsledku nového hodnocení staví se na vědecký základ a hledají se cesty, jimiž by se chyby minulosti nejrychleji napravily; uplatňováním vyšších hledisek na ženskou domácí práci, propagací jejího významu a důležitosti z ohledů národohospodářských a národních, dostává se jí cenného posvěcení a její úroveň – do nedávna přezíraná a posmívaná – se pozoruhodně vyzdvihuje. (Hodnocení soukromé, jehož ovšem jednotlivě se dostávalo ženám časem i dříve, v rodině, nemělo ceny – nemajíc veřejné platnosti; hodnoty stávají se skutečnými teprve tehdy, jsou-li za ně uznávány všeobecně.)

Stalo-li se tak konečně, nelze reformní myšlenku, již sjezd uvedl v život, našimi ženami dosti oceniti a jeho skutečný význam dle zásluhy dosti zdůrazniti.

Vlastní program sjezdu i všechna příští práce v budoucnosti, jak ji sjezd svým celým jednáním i závěrečnou resolucí naznačil, je již jen logickým důsledkem reformní myšlenky a reformního úsilí, práci v domácnosti učiniti důležitou složkou národního hospodářství a tak přispěti k zvýšené hospodářské úrovni celé rodiny, tím ovšem – samočinně – i celého národa.

Dostává-li se však hospodyňská práce a zájem o ni na toto veřejné pole reformních snah, vyplývá z toho další přirozený důsledek nutnosti veřejné kontroly, provádí-li se zmíněná práce vskutku ekonomicky, v zájmu a prospěchu celku, nikoli na jeho úkor.

Naši národohospodáři udávají, že ženy rozhodují o 60 % národního jmění, jež jejich rukama prochází a je tedy požadavek odborné kontroly pohybu tohoto jmění jistě dostatečně zdůvodněn; a zdůvodněno i volání po odborné výchově hospodyň, aby stály na výši nové doby a nových úkolů, které by – dostatečně připraveny – plnily svědomitě, s plným vědomím svého významu a své odpovědnosti.

O tomto mimořádně důležitém významu žen na poli národohospodářském obšírně referoval inž. dr. Stocký ve sjezdové přednášce: Žena jako činitel v národním hospodářství.

Nelze však bez výhrady souhlasiti s jeho míněním, přednáškou tlumočeným, že dnešní špatný hospodářský stav občanstva, zaviněný značnou měrou nepřiměřeným jeho přepychem a luxem, vyplývá z mělkosti duševního života dnešních žen, stále ještě nedosti emancipovaných z dlouhověkého společenského otročení, jež se stalo brzdou všeho jejich duševního rozvoje a příčinou, že nechápou života jako velikou závaznou povinnost, ale prožívají jej s povrchní a rozmarnou lehkomyslností, strhující lidstvo k nerozvážnostem, k zmatkům a k sociální bídě.

Toto, ne zcela domyšlené mínění, je velikým omylem běžného společenského názoru na ženy a při nejmenším je křivdou, jež se ženám děje, je-li všeobecně uplatňováno.

Záliba žen v přepychu není odvislá toliko od hloubky či mělkosti jejich duševního života; ženy všech společenských vrstev – bez rozdílu všechny – ať méně či více vzdělány, milují a rozvíjejí přepych nepřiměřený svým prostředkům především na základě zkušenosti a poznání, že většina mužů míjí nevšímavě ženskou krásu – ať tělesnou nebo duševní – je-li zasazena toliko v prostém, skromném, nevýbojném a nenápadném rámci a že naopak pozornost a smysly mužů reagují mnohem živěji a intensivněji na krásu, rozvinutou v celé nádheře, všemožně uplatňovanou a zdůrazněnou promyšlenými prostředky. A poněvadž tento způsob, ač daleko nákladnější onoho prostého, nevyzývavého kouzla ženské líbeznosti, nemíjí se zpravidla cíle, rozhodují se pro něj z žen i ony, jež vynikají velikými duševními hloubkami, jsou vysoce inteligentní a zjemnělé, pro svoje vyspělejší duševní kvality i schopné skutečného smyslu pro nutnosti a zájmy celku.

Ženám však je vždy třeba mužovy lásky. Pro ni se všeho odvažují, pro ni jsou bezohledny a všeho schopny, pro ni se také nezmění dříve v žádaném směru, pokud budou jisty, že by je jejich oběti celku připravily o vytouženou lásku. Výchova, vzdělání žen této otázky nerozhodnou. Rozhodnou ji mužové sami, až změní svoje nynější vztahy k ženám, až se naučí oceňovati je více dle duševního, niterného bohatství a krásy, nežli dle líbivého lesklého vnějšku, až v nich budou hledati více dobrého druha a oddaného přítele, nežli jen družky pro ztišení pobouřených smyslů; až budou dávati přednost novému typu ženské krásy, zduševnělé, niterně dokonalé, k němuž najdou nový, čistší, ženy osvobozující vztah, nebude jim více třeba divošských prostředků, lesklých cetek, drahých barevných cárů k vystupňování vlastní přitažlivosti, pro vznícení mužského zájmu, pozornosti a lásky.

Ženy ve své podstatě jsou pasivní a zpravidla takové, jakými je muži chtějí míti a jakými je činí; jsou poslušné, jsou poddajným materiálem, jejž mohou muži zvládnouti dle svých přání. Jaká jsou tato, takové jsou i ženy, jež se jimi řídí: pohotovy a ochotny – nebyly-li od mužů rozhýčkány – ke každé oběti, ke každé změně, ke každé námaze, ke každé povinnosti, před niž byly postaveny, trpělivě ji zdolávajíce, pokud jí neprovedou. Pravděpodobně převychovají se i k životu opravdově skromnému, prostému a nenákladnému, přivedou-li je k němu muži správným výběrem skutečných hodnot.

Je vlastně tedy problémem budoucna, s nímž tak těsně souvisí hospodářský život občanstva, spíše převýchova mužů nežli žen.

Nezmění-li se dosavadní mužský vztah k ženě, potrvá-li jeho záliba pro dnešní hospodářsky ruinující typ ženské krásy, sotva se změní dosavadní způsob života žen, vyžadující tolik zcela neproduktivně vyplýtvaného národního jmění; oněch 60 % národního majetku, jimiž disponují a o nichž rozhodují, bude i příště vyplýtváno úplně ztraceně pro veliké cíle národní a národohospodářské, nepřesune-li se i na muže trochu odpovědnosti za jejich užití.

Všechno úsilí, všechny nejlepší snahy o zvýšenou životní úroveň rodin, o technický pokrok domácností, o jejich hospodářský rozkvět i o rozkvět státu, rozbijí se o strohou skutečnost nedostatku kapitálu, podmiňujícího pokrok a rozkvět, ztraceného však a promrhaného v hodnotách zbytečných, neproduktivních, všechen pokrok brzdících.

Má-li dojíti k žádané nápravě, musí souběžně s úsilím a touhou po ní jíti i intensivní mravní výchova oboustranně spravedlivá k mužům i ženám, oboustranně spravedlivě odpovědná.

(R. 1925.)

Úzkost před strojem

Bůh ví, čím to je! Nelze říci o našich ženách, že by byly konservativní; národ, jehož ženám se dostává tolik intelektuelního vzdělání jako u nás, nemůže míti vysloveně konservativních žen. Kdyby se to o nich tvrdilo, křivdilo by se jim, protože vždy jsou ochotně tam, kde je třeba projeviti zájem, kde je možno vyslechnouti něco nového a poučiti se. Naprosto se nezdráhají seznámiti se s novinkou, kterou jim někdo nabízí, aby ulehčil jejich domácí práci, burcují svoje svědomí moderní ženy – jakou si přejí býti – a jdou se o věci poučit. Na vlastní oči vidí výhody předváděné novinky, uznají poctivě její význam a cenu, dokonce ji i koupí, mají-li k tomu prostředky – ale jakmile jsou doma, mezi čtyřmi stěnami své kuchyně a domácnosti, přese všechno svoje teoretické vzdělání a přesvědčení, přes hlas svého svědomí, přese všechny jiné své vynikající vědomosti, po krátkých pokusech s novým strojem nebo nářadím, jež si pořídily, pozbývají odvahy důvěrněji se s ním seznámiti a přivyknouti mu; rády upadají do starých zvyklostí, zapomínají na novinku a vracejí se ke starému způsobu práce, při němž raději plýtvají časem i silami, nežli by se nutily nové věci rozuměti; nemají k ní žádného veselejšího, teplého a přátelského vztahu, jaký mají ke všem svým starým věcem, s nimiž se seznamovaly od kolébky. Nová věc je jim tak cizí, že by ji nejraději – kdyby se nestyděly samy před sebou – zastrčily do nejtemnějšího, nejzastrčenějšího koutka, aby jí vůbec neviděly.

Je jim tolik cizí, protože nerozumějí dosud její řeči; neseznamovaly se s ní od dětství a pokud se později něčemu učily, nikdo jich neučil rozuměti řeči nových věcí.

Učili je kudy táhl Kyros na svých výpravách, ale neučili jak vzíti do ruky telefonní sluchátko a jak nahraditi spálenou pojistku; řekli jim, jak se člení tělo mravence, ale nic o tom, jak se vyvíjí dítě a jak se o ně pečuje; poučili je jak sestrojiti za určitých podmínek elipsu, ale nevysvětlili, co je účetní kniha, co jsou v ní pojmy „příjem“ a „vydání“, jak se s nimi manipuluje po celý rok, aby se udržely v rovnováze atd., atd.

Tak se stalo, že mají sice určitý dobrý vztah ke školním učebnicím, nikoli však k praktickým potřebám denního života, k nimž jsou přiváděny nepřipraveny, násilně, beze vší souvislé spojitosti.

Kuchyně, ve které se otáčejí jen kohoutky a zapínají knoflíky, aby se uváděla v činnost, je jim úžasnou novodobou pohádkou, které se upřímně podivují, ve které se jim však ještě stýská – jsou-li k sobě upřímny – po krásné intimitě starých útulných kuchyněk z dětství, v nichž vonělo pryskyřicí praskajícího dříví a sálalo z kamen, kamarádsky svítících rozžhavenými pláty. – V nové kuchyni sahá na ně chlad tovární dílny, ve které klape tisíc pístů a pák, písní jejich dětství neznámou a proto pro ně chladnou a nevzrušující.

Člověk má především rád to, co s ním od mládí souviselo a rostlo, co chápe, čemu rozumí, zůstává však lhostejným k tomu, co vešlo náhle do jeho cesty, čemu nerozumí, co mu připomíná něco nepříjemného z mládí.

Novým věcem, díky snůšce papírových učebnic z mládí, naše ženy prakticky ještě mnoho nerozumějí; americké vymoženosti se záhadným mechanismem, jehož dost nechápou, s elektrickými motory, s nimiž si nevědí rady, se spoustami kohoutků, připomínajících parní kotel před nímž mají hrůzu, nevnikají u nás pronikavým tempem ani do oněch domácností, pro něž prodejní ceny věcí jsou vedlejšími hodnotami; snad proto, že metamorfosa věcí od jejich prvotní nedokonalosti k dnešnímu úžasně zdokonalenému vývoji odbyla se tempem tak šíleně zrychleným, že náš člověk nepostačil se mu přizpůsobiti.

Všechny ty moderní zázraky, které tolik připomínají tovární dílny, fysikální kabinety a chemické laboratoře, podvědomě dosud u nás nahánějí ženám hrůzu, probouzejí k sobě instinktivní nechut a jsou zatím ještě něčím, čemu zrak i sluch teprve zvyká, aby to pochopil a naučil se jeho řeči. Není pochyby, až jí oko i ucho uvykne, až jí bude rozuměti, že si ji dokonale osvojí a bude k ní míti stejně vroucí vztah, jaký má dnes toliko k prostým kuchyňkám a zařízení svého dětství.

Bude to týž vztah, který k nim mají dnešní Američanky, které již od dětství slyšely píseň novodobé práce, přirozeně s ní splynuly, nacházejíce v ní půvab moderní poesie a které by sotva pochopily kouzlo práce našich idylických kuchyní.

Ale naše děti musí již zvykati práci novodobé, musí se jí učiti, vnikati v ni, splývati s ní. Naše doba má povinnost, dáti jim, čeho je jim třeba dnes, bez papírových učeností, k potřebám skutečného dnešního života. Již ve škole je musí učiti, jak má využíti pouček a zákonů vědeckých na předmětech denní potřeby, jak jim rozuměti, jak je ovládati, jak napravovati jejich porouchané funkce. Praktickými cestami je musí vésti ke smyslu pro nové věci, aby necítily stesku po věcech starých, nemůže-li jejich poesie nijak nahraditi nevýhody, které je dělí od věcí nových.

(N. L. 1925.)

Pracovní plán hospodyně

V bytech moderně architektonicky řešených, všemi vymoženostmi moderní techniky vybavených, je pro ženy hospodyně vykonáno velmi mnoho, ba téměř vše. Ale i v nejlépe architektonicky řešeném bytě může hospodyně vyplýtvati mnoho zbytečných sil a zdraví, nemá-li jej zařízený skutečně praktickým nábytkem, nemá-li nábytku správně rozestaveného, nemá-li pro svoje pracovní výkony při úklidu, vaření, čištění atd., vhodného a praktického náčiní, nástrojů a nádobí a nezná-li konečně správných method, podle nichž by svoji práci hospodyňskou úsporně vykonávala.

Nemůžeme ničeho měniti na domácnosti architektonicky špatně řešené a technicky chudě vybavené, mnoho však můžeme napraviti vhodně opatřeným a účelně vybraným nábytkem (především kuchyňským), prakticky voleným pracovním náčiním a konečně soustavností své práce v domácnosti.

Zejména poslední podmínka pracovního úspěchu hospodyně – soustavnost a plánovitost její práce – zaslouží mimořádné pozornosti, ježto není spojena vůbec s žádnými výlohami, přinášejíc naopak hospodyni jen nesčíslné výhody.

Nesčetnými a podrobnými studiemi amerických pracovnic pro reformu domácnosti bylo nepochybně zjištěno, že je možno soustavnou, promyšlenou a soustředěnou prací zredukovati čas, potřebný ke všem pracím v domácnosti, až na jednu třetinu času, jinak potřebného, pracuje-li se ukvapeně, nepromyšleně a neplánovitě. Při tom se za tuto zkrácenou dobu předem prostudovaná práce vykoná stejně dokonale, se stejnou fysickou i duševní námahou, nebo dokonce s námahou značně menší.

Pro každou dobrou hospodyni, jež chce šetřiti svým časem i svými silami, je tedy velmi důležito, aby dokonale znala svoji domácnost, všechnu v ní nutnou práci, aby o ní do podrobností přemýšlela a na výsledku svých úvah sestavila si podrobný a přesný plán své práce denní, týdenní, měsíční i roční. Nepracuje-li ve své domácnosti sama, jestliže ji toliko řídí a na ni dohlíží, má takový podrobný plán vypracovati pro pomocné síly, jež ve své domácnosti zaměstnává.

Celý postup denní práce každé domácnosti od přípravy snídaně, úklidu obytného pokoje, jídelny, ložnice, od prací nutných v kuchyni pro přípravu všech denních pokrmů spojených s nákupem potravin, s čištěním a mytím nádobí atd., až po večerní práce hospodyňské, jež vyžaduje úprava ložnice ke spaní, musí býti do poslední maličkosti účelně rozvržen tak, aby celý denní čas byl správně rozdělen pro práci, pro oddech, pro odpočinek. Učiní-li si hospodyně večer přesný rozvrh svých povinností pro příští den, pracuje pak rychle, účelně, bez zbytečného přebíhání, bez zbytečných pohybů a kroků, které tolik vyčerpávají síly, zbavují klidu, rovnováhy, radostné nálady, a zavinují pak nespokojenost i nervové vyčerpání, nejen hospodyně, ale často i celé rodiny. Pracovní rozvrh musí ovšem býti přiměřený fysickým i duševním silám hospodyně; nikdy si hospodyně nesmí uložiti povinností nad svoje síly, neboť je pak nemožno, aby svého pracovního plánu dodržela, čímž znechucena pozbývá radosti ze své práce, i zájmu pro ni, podléhajíc únavě, nespokojenosti a podrážděnosti.

Práce promyšlená, přiměřená silám hospodyně, výborně však se daří, jde rychle ku předu a zajišťuje značnou úsporu času.

Neosvědčí-li se pracovní plán prvního týdne, je třeba zlepšit jej na základě získaných zkušeností, až se konečně najde pravá norma pro všechny práce opakující se denně, týdně i měsíčně.

Naučí-li se hospodyně plánovati své denní výkony, je jí již snadno učiniti si rozvrh prací opakujících se týdně, nebo měsíčně, jako je na př. pravidelný větší týdenní úklid, spojený s mytím oken, čištěním koberců, podlah, mosazného nádobí, klik, důkladným utíráním prachu a p., určí se pak také pravidelný den pro praní, žehlení, správky prádla a tomu podobné povinnosti, vracející se v delších pravidelných přestávkách.

Pro velký úklid, jaký se v domácnosti provádí obvykle z jara nebo na podzim, činí se opět přesný rozvrh prací, v něž jsou zahrnuty i různé opravy v bytě, malování, úprava kamen na zimu, natírání podlah, veliké čištění domu a domácnosti od půdy až do sklepa, prohlídky prádelníku, šatníku, zásob, spíže, vyřadění všeho nepotřebného, doplnění nutného, atd., atd.

Kde se v domácnosti pracuje promyšleně, pracuje se dochvilně, přesně a dobře, není nepořádku a neladu, komplikujícího život, a střídá-li se rozumně práce s odpočinkem, zbude vždy čas i na zábavu a osvěžení a nastává ona žádoucí harmonie ducha i těla, jež je nejhospodárnějším způsobem života.

(29. XII. 1926.)

Domácí účetnictví

„Spořiti znamená pamatovati na zítřek“

(Ministr financí inž. Bečka.)

Poslední dny měsíce října byly prohlášeny finančními československými kruhy za svátky spořivosti. Byly určeny k tomu, aby po vzoru ciziny propagovaly morální i národohospodářský význam spořivosti a šetrnosti a proto se snažily všemožnými prostředky buditi pozornost k těmto významným a důležitým hodnotám, směřujícím k nápravě dosud neurovnaných hospodářských poměrů.

Tato akce českých finančních kruhů zaslouží zvláštní pozornosti žen; téměř dvě třetiny národního jmění procházejí dle údajů národohospodářů rukama žen a není tedy lhostejno ani pro jednotlivce, ani pro národ, jak se s ním hospodaří.

Je opravdu ku podivu, jak málo dosud pozornosti se věnovalo této zkušenosti. Je-li nepochybno, že význam a síla národa opírá se o pevnost jeho základů, jež spolutvoří – vedle jiných významných hodnot – především jeho finance, znamenající jeho hospodářskou sílu, je nepochopitelno, že se svěřuje ženám ke správě tolik národního jmění beze vší kontroly a beze vší jejich odborné výchovy pro tak odpovědný úkol.

Kolik našich žen-hospodyní, vydávajících ať mužovy, ať vlastní výdělky, vyzná se v odborném účtování? Kolik se jich učilo domácímu účetnictví a hlavním jeho zásadám, tak důležitým pro finanční rovnováhu domácnosti, jak důležito je odborné účetnictví v obchodě a jak je důležito a nezbytno ve státě, má-li se předejíti hospodářské katastrofě?

Co však se zdá v obchodě a ve státě samozřejmo, to se v rodině zcela přehlíží, připouští se, aby se hospodařilo neodborné, nazdařbůh, ačkoli se velmi často říkává, že rodina je základním elementem, stát tvořícím a udržujícím.

Nic by se tedy nezdálo přirozenějším, nežli aby stát pečoval o výchovu, zdar a prospěch své základní buňky, z níž by vyrostl zdravý celek, ve skutečnosti však jeho péče o rodinu – základ státu – je poněkud jednostranná, zejména v jejích hospodářských zájmech, nevšímajíc si téměř výchovy žen pro finanční správu domácností.

Naše ženy umějí ovšem dobře počítati; počítati neznamená však ještě také účelně a odborně hospodařiti, odborně, cílevědomě účtovati.

Většina našich žen, sotva se provdá, nečiní zajisté nic jiného, nežli že po celý další svůj život počítá; plna starostí počítá od rána do večera, týden za týdnem, měsíc za měsícem, aby s rodinnými příjmy alespoň – vyšla. Na úspory, jež znamenají hmotné zajištění budoucnosti, se neodváží ani pomysliti. Hlavní její starostí jest, udržeti alespoň rovnováhu mezi vydáním a příjmy, aby měsíc nekončil deficitem, pro který není úhrady, protože domácnost není státem, ve kterém se deficity kryjí mimořádně získanými úhradami. Rodinný deficit musí krýti jen rodina a musí tedy nepřetržitě počítati, jak jej krýti. Počítá-li se v rodině, kde výdaje děsivě převyšuji příjmy, neodborně, znamená to, přinášeti nepřetržité oběti a hraditi deficit tím, že v rubrice výdajů škrtají se – položka za položkou – především ony, které znamenají jakoukoli životní radost a rozptýlení; život se tak stává úžasně šedivým a plochým, utíkaje při tom s rychlostí, jež podráží a podlamuje.

Je nepochybno, že mnoho starostí by odpadlo ženám malých příjmů, ustaraným a upočítaným, kdyby měly o domácím účetnictví trochu odborných znalostí, jimiž by se ve svých výpočtech mohly říditi.

Domácí účetnictví, vedle znalostí určitých obchodních zásad, vyžaduje i znalosti přesně vedených účetních knih, knih příjmů a vydání, do nichž se veškeré příjmy i výdaje, denní i celoroční, pečlivě zapisují; dosud však je u nás jen velmi málo hospodyní, které to vskutku dovedou. Pokud to dovedou, mají netoliko hlavní knížku příjmů a vydání, ale i pečlivý zápisník podrobných výdajů denních, roztříděných do zvláštních položek, určených všem životním potřebám rodiny a domácnosti. V položkách – rozdělených dle data od 1.–31. každého měsíce – zahrnuty jsou běžné a pravidelné výdaje denní (jako chléb, pečivo, mléko, maso, mouka, brambory, luštěniny, zelenina, ovoce, máslo, vejce, káva, cukr atd.) i nepravidelné výdaje denní a měsíční (oděv, obuv, prádlo, správky, nájem, platy, školní potřeby, knihy, časopisy, zábavy, dary), drobná a mimořádná vydání (lékař, léčení atd.).

Úhrnné každodenní vydání se v příslušné rubrice denně sečte a přenese do hlavní knihy příjmů a vydání. Koncem měsíce sečtou se jednotlivé položky životních potřeb, a tak se získá přesný obraz a přehled, kolik se vydalo za jednotlivé potřeby.

Dělá se také t. zv. uzávěrka, t. j. sečte se měsíční příjem i vydání, vydání se odečte od příjmů a zbytek příjmů – je-li nějaký – se přenese jako zůstatek do příštího měsíce a zapíše v položce příjmů nového měsíce. Přebytek se musí shodovati se skutečnou pokladní hotovostí.

To je účtování, jakému se dnes učí žačky rodinných a hospodyňských škol, jaké by však měly znáti všechny ženy-hospodyně. Je nesmírně důležito, protože podává úplný přehled a přesný obraz stavu domácnosti i jejích výdajů, ukazuje učiněné chyby nadbytečného vydání v některých položkách, ukazuje i cesty k nápravě správnými škrty nadměrných výdajů těch položek, v nichž lze vydávati méně, aniž by utrpěly zvláštní újmy položky, znamenající duševní osvěžení a životní radost.

Přesně vedené účetní knihy jsou nejlepším rádcem; z přehledu, jaký poskytují a jehož nedá nikdy počítání neodborné, lze se poučiti, kolik se smí vydati za stravu (praktické hospodyně určují 50 % příjmů), kolik za byt, palivo, světlo, čištění domácnosti, výchovu dětí, zábavu, knihy, za výlohy nepředvídané, na úspory atd. Lze tak sestaviti dobrý rozpočet, ve kterém nikdy nesmí chyběti položka pro vydání mimořádná a sebe menší položka pro úspory, které se hned na začátku měsíce uloží na úrok.

Tato pravidla domácího účetnictví jsou většině našich žen neznáma a jsou-li přece známa, jsou zpravidla záhy zapomínána. Naše ženy neúčtují rády, protože vyžaduje dosti času poříditi si doma přesně do určitých rubrik rozlinkované sešity a účetní knížky příjmů i vydání a denně do nich pečlivě zapisovati.

Kdyby však byly takové přesné denní zápisníky i hlavní knížky příjmů a vydání, jaké jsou u nás zatím jen učebnými pomůckami školními, běžně prodávány za levné ceny, snad by se ujaly v domácnostech všech žen, snažících se dobře hospodařiti. Ujaly by se pravděpodobně tím spíše, kdyby odbornými přednáškami a častými kursy domácího účetnictví se pečovalo o to, aby jim ženy rozuměly, uměly je vésti a učily se účelně zacházeti s vydělanými rodinnými penězi, aby nejen udržovaly rovnováhu mezi výdaji a příjmy, ale myslily i na budoucnost, ukládajíce jisté nespotřebované přebytky.

Kdyby prováděná akce československých peněžních ústavů zasáhla i toto zanedbané pole ženských vědomostí, nutných pro racionelní hospodaření, došla by jistě k zamýšlenému cíli rychleji a úspěšněji.

(N. L. 3. I. 1926.)

Bytová kultura a pořádek

Bytová kultura nesmí se nám jeviti toliko jako souhrn a výsledek peče o to, aby byl byt zařízen v technicky dokonale vypraveném domě, podle všech moderních zákonů architektonických, hygienických, estetických i ekonomických, ale musí se nám zároveň jeviti také jako nadání a schopnost, uměti všeho toho, co vybudovali technikové, hygienikové, filosofové, estetikové i praktikové, přiměřeně používati, účelně s tím zacházeti, udržovati to v původním souladu a v takovém stavu, v jakém to bylo vytvořeno, a podříditi vše oné kázni, zákonitosti a systematičnosti, kterou nazýváme všeobecně pořádkem.

Nelze mluviti o bytové kultuře ani v nejpokrokověji zařízeném bytě, kde není smyslu pro pořádek; bez pořádku, který udržuje harmonii všech věcí, na níž roste lidská spokojenost a soběstačnost, vzniká chaos, rozvrat, nespokojenost a zkáza, úplně protichůdná veškeré a jakékoli kultuře.

Z nejkulturněji vybudovaného obydlí může nepořádek vytvořiti nejzoufalejší hnízdo, z něhož se rodí rodinné tragedie, vzdálené veškeré kultury; starosvětský příbytek, moderního pohodlí úplně postrádající, přivádějící v zoufalství techniky posledního desítiletí, svou čistotností, zákonitostí a spořádaností všech v něm obsažených věcí, může být i naopak abecedou a čítankou všeho bytového kulturního snažení.

Nejde vždy jen o to, abychom měli poslední typy účelného, praktického nábytku, tvořeného dle nejosvědčenějších cizineckých vzorů, abychom měli nejmodernější a nejpraktičtější nádobí, náčiní, nástroje, i jakékoli ostatní pomůcky, jež tvoří novodobou domácnost; jde také o to, abychom měli domácnost útulnou, vlídnou, přívětivou, i když v ní postrádáme všeho dnešního pokroku a přepychu, abychom ji tvořili zdravě a krásně i z malých možností a s malými prostředky, přizpůsobujíce staré věci novým poměrům, dávajíce všemu, co máme a čeho nezbytně potřebujeme, nejenom pevný, určitý účel, ale i stálé neměnné místo, udržujíce to v dobrém stavu, v čistotě, umísťujíce vše tam, kde je toho nejvíce a nejčastěji třeba a tak se přičiňujíce skrovnými prostředky o veliký soulad, spořádanost a úhlednost všeho svého zařízení.

Místo chaosu, zmatku, mrzutostí a škod tvoříme pak všude harmonii, klid, útulnost, spokojenost, krátce domácnost vše konejšící a hojící, do níž – unaveni – se utíkáme pro chvíli pokoje a klidu, v níž nemaříme ani chvíli času marným hledáním, nacházejíce rychle a pohodlně vše na svém místě, bez zlosti a mrzutosti, že se nám věci ztrácejí, ničí a kazí.

I jednoduché skříně, prosté, levné, vzdušné police, skryjí nám mnoho nutných domácích potřeb, také v domácnosti velmi chudé moderním „příslušenstvím“ lze udržeti krásný soulad, a přívětivou hřející útulnost, opatříme-li si takové jednoduché, nenákladné kusy nábytku, do nichž se dá ukliditi mnoho soulad a útulnost domácnosti jinak rušících potřeb a pomůcek, nezbytných k úklidu, k metení, mytí, praní, žehlení, k nákupu i k osvětlování, v nichž zmizí pohodlně i rušící jinak kupy starých novin, nepoužívané často předměty, hračky, dětské hry atd., atd.

Nejen tedy nejmodernější technika, ale i staré dobré ženské vlastnosti, smysl pro pořádek, čistotu, úhlednost, úpravnost, hřejivost, přívětivost, tvoří ony zázračné hodnoty, z nichž vyrůstají spořádané rodiny, spořádaní čestní lidé, a všechno ono krásné, velké snažení, jemuž se říká kultura.

(P. T. 2. II. 1927.)

Po domácí inventuře

To jsou dva druhy hospodyni a paní domu, pro něž měsíc leden má určitý význam; jedny, strženy masopustním vírem a proudem společenského života, který vrcholí, tráví večery a noci v ozářených hlučných sálech, v koncertních síních, v divadlech a kabaretech, a leden je pro ně měsícem starostí o pohádkové roby, o nové účesy, hedvábné punčošky a brokátové střevíce; druhé – jako pravé skromné Popelky – odpočívají po vánočním shonu v klidu ztichlé domácnosti, odevzdaně spravují kupy roztrhaných punčoch, prohlížejí zásoby obnošeného, prořídlého prádla a uvažují, jak je obnoviti, spraviti, zužitkovati, přešíti a nové doplniti bez velikých výdajů; pro ně je leden měsícem domácí inventury, měsícem pořádku a zdlouhavé práce, kdy kontrolují a prohlížejí obsahy svých skříní, aby se přesvědčily o stavu svých zásob, dle potřeby je změnily a doplnily, aby měly své šatníky a prádelníky v pořádku dříve, nežli se přihlásí jaro, nežli jarní vůně a slunečné dny je zavolají a vylákají ven svými neodbytnými hlasy.

Ale i nejšetrnější a nejúzkostlivější hospodyňky mají pamatovati, že čas jsou peníze, že ani časem se nemá špatné hospodařiti a že neznamená vždy hospodařiti dobře, nehospodaří-li se také časem dobře. Nemá smyslu mařiti jej správkami a přešívkami věcí téměř nicotných, které za opravy již nestojí, je zcela bezúčelno látati prádlo již tak chatrné, že při nejbližším oblečení se roztrhne znovu vedle pracně urobené správky; je zbytečno pořizovati kus prádla, snad dětského, z vyřaděného prádla jiného, je-li již tak sešlé, že vydrží sotva jedno, dvoje oblečení.

Dříve nežli se provedou podobné úpravy starého v nové, má hospodyně proti světlu zjistiti, není-li tkanina, které chce k šití ještě upotřebiti, již příliš prořídlá, hodí-li se ještě k tomu, aby byla nově zpracována na něco, co snad vyžaduje k svému ušití mnoho času nebo dokonce výdaj za nové přípravy, ozdoby a pod.

Vystříhané kusy zdánlivě ještě dobrých, ale proti světlu hodně již prořídlých tkanin mají se upotřebiti toliko pro takové kousky prádla, jichž ušití stojí jen nepatrně času; jsou to, dejme tomu, kapesníky dětem, různé malé záclonky do špižírny, koupelny a pod., sáčky na zásoby ve špíži, ochranné obaly na předměty, jež se mají chrániti před prachem a hmyzem, utěrky k mytí oken atd.

Jen z kusů vskutku ještě dobrých, vystříhaných z odložených prostěradel, ubrusů, nemoderního prádla a pod., šije se prádlo dětem, zejména pro nemluvňátka, pro něž je třeba tkanin velmi měkkých; zdobí se však také jen starším, dosud dobrým materiálem (vyšíváním, krajkou) nebo zcela jednoduchým nějakým ozdobným stehem, který je vyšit za chvilku, aby byl vždy čas, použitý k nové úpravě věcí, přiměřený jakostí a trvanlivostí užitého materiálu. Nové úpravy zaslouží na př. také různé reformní trikotinové spodky, jen podél švů prodřené, které by už nebyly pěkné, kdyby byly spravovány; rozstřihnou se podél švů, látka se rozloží (pravý díl se položí na levý) a na rozložených velkých kusech dobré látky nakreslí se střih dívčích nebo dětských kalhotek beze švů uprostřed (jako nosí malé děti); ušijí se z nich kalhotky v pase a nad koleny sdrhnuté na gumu. Jsou-li krátké, všijí se do širšího pasu glotového nebo silkového, barvy shodné s látkou trikodnovou. Pro obratné ruce je to rychlá práce, která se dá snadno provésti.

(N. L. 1926.)

Hygienický úklid

Hygienický úklid je něco daleko pozoruhodnějšího a zajímavějšího nežli úklid obyčejný. K obyčejnému úklidu koupíme nové hadry, kartáče, mýdlo, sodu, Sidol, terpentýn a jiné takové prostředky (na všechny poruchy a skvrny, které nás znepokojují), ohřejeme hrnce vody, oblékneme staré šaty, natáhneme staré rukavice, hlavu omotáme šátkem, otevřeme okna dokořán, vyženeme neuklízející členy domácnosti a pak nerušeně se oddáme jarní ženské nemoci, uklízecí horečce.

S hygienickým úklidem je to poněkud jiné; opatříme si nejenom všechny vyjmenované potřeby, ale především si ještě vypůjčíme – nemáme-li svého – elektrický vyssavač prachu, zásobíme se jodovou tinkturou, sterilisovanou vatou, sterilní gázou, kalikovým obvazem, krabičkou náplastí (jodovou tinkturu na škrábnutí a oděrky, vatu s dřevěnou tyčinkou místo štětečku, abychom měly oděrky čím natírati, gázu k ochraně a léčbě utržených oděrek, obvaz nebo náplast k upevnění přiložené gázy) a jsme-li papežštější nežli papež, obstaráme si ještě na obličej masku proti prachu; pak si koupíme zásobu pojistek a doma si necháme toho mužského příslušníka domácnosti, který se vyzná v elektrotechnice (neboť my ženy – jak je dobře známo a jak každý ví – v elektrotechnice se mnoho nevyznáme).

Tato všechna opatření uděláme proto, poněvadž se nám snadno přihodí, sotva začneme vyssavačem uklízet, že spálíme za sebou tři pojistky, nežli náš rodinný elektrotechnik zjistí, že vyssavač není zařízen na náš proud a nežli nám jej reduktorem přivede k rozumné výkonnosti; i to se nám může státi, vypůjčíme-li si vyssavač poněkud již antikvární s prodřenou šňůrou, že nám krátkým spojením prodřená šňůra chytne – ale to jsou již poruchy vyššího řádu, na které rodinný montér nestačí. V tom případě se spokojíme tím, že po nehodě zbylý čmoud a kouř vyvětráme, záludně oněmělý stroj s celou garniturou složíme, svěříme jej k opravě elektrotechnikovi úředně oprávněnému a svůj úklid nehygienicky, ale osvědčeně po stáru dokončíme.

To jsou ovšem krajně nepříznivé eventuality. Máme-li stroj nový, proud v pořádku, pojistky rozumné, dobrou náladu, disposici k humoru (což je nejdůležitější při tom velkém jarním úklidu), půjde vše hladce a nesmí nás napadnouti, moderním strojům vypovídati pro maličkost nepřátelství – nebyly bychom pak ani hodny dýchati vzduch moderního století.

Nebudeme snad prvním pokusem s vyssavačem nadšeny, jako vůbec nebýváme nadšeni něčím, s čím neumíme ještě jak se patří zacházeti; ustavičně se nám bude ponejprv zdáti, že k podivným a nezvyklým násadcům nám chybí ještě alespoň dvě ruce; sotva se také budeme ponejprv vznášeti mezi vlekoucími se za námi šňůrami, mezi pracujícím motorem a složitými násadci v rukou, s jistotou, lehkostí a povýšeností obchodního zřízence, demonstrujícího neúnavně na výstavním pódiu všechny uklízecí kumšty; jistě se ponejprv poněkud lekneme rachotu, bručení a vytí stroje, které jsme úplně přeslechly ve výstavní místnosti v lomozu diváků a ve výstavním šumu, a nebude nic divného, bude-li nám za chvíli také v hlavě hučeti jak ve válci vyjícího netvora-stroje; ale nesmíme si nic dělati z následků první seznamovací horečky; s humorem se pokusíme sblížiti se s rámusícím nepřítelem, abychom našly a ocenily také jeho dobré vlastnosti; hnedle na ně přijdeme, jen co trochu ovládneme trubky v rukou, šňůry na zemi a motor na zádech. Až nám bude vůčihledě pod rukama mizet ze všeho prach, začneme být spokojeny, potom budeme chváliti, pak již pomalu budeme nadšeny, a na konec si řekneme s uspokojením, že ten dnešní úklid byl vlastně velmi veselou zábavou, a ten hlučící „nepřítel“ nejlepším naším přítelem.

Co se týče těch buněk, kterých ještě poněkud postrádáme pro domácí výkony elektrotechnické – dá pánbůh, podle všech pravidel zákonů vývojových, že se postupem času ujmou a zakoření i v našem mozku a že generace po nás provede svůj velký hygienický úklid jistě již i – bez mužské pomoci.

(N. L. 1926.)

Čištění podlah

Rychlost domácího úklidu závisí velmi mnoho na tom, jaké jsou v bytě podlahy a jak se dají čistiti; mají-li podlahy vyhovovati požadavkům hygienickým, musí bytí upraveny tak, aby zachycovaly prachu co nejméně a daly se čistiti lehce, rychle a dokonale. Pro splnění těchto podmínek opatřují se proto podlahy různými, snadno čistitelnými nátěry nebo se pokrývají linoleem, jež se dá očistiti rychle a lehce pouhým stíráním vlhkými hadry.

Zvláště jest radno klásti linoleum na bílé podlahy úplně nenatřené, protože ty zachycují svým drsným povrchem prach a jiné nečistoty nejvíce a musíme je ustavičně mýti, mají-li hygienicky i esteticky vyhovovati. Takové udržování čistoty vyžaduje však mnoho času, námahy i peněz, takže je mnohem výhodnějším a hospodárnějším takovou podlahu chrániti před znečištěním linoleem, třebas jeho opatření dosud značí dnes pro domácnost nemalý výdaj. Ale dnešní obchodní domy vycházejí i domácnostem, jež nemohou vydávati najednou velké obnosy za nákladná domácí zařízení, tak vstříc výhodnými platebními podmínkami, že není nemožností opatřiti si dobré linoleum, ani v rodinách se skrovnějšími příjmy. Dobré korkové linoleum, správně opatrované, vydrží – jako dobrý koberec dlouhá leta, je tedy výdaj za ně výdajem, který se hned tak neopakuje.

Místnost opatřená linoleem zaručuje nejrychlejší úklid, protože stačí otříti podlahu mokrým hadrem, otočeným na smeták. Může-li si ještě hospodyně opatřiti patentní vytírače podlah, jež jsou konstruovány tak, že hadr na konci hole upevněný může se ždímati sám posunováním rukojeti, aniž je třeba shýbati se a hadr rukama namáčeti má práci ještě rychlejší a snadnější.

Kromě tohoto denního čištění linolea vodou je ještě dobře jednou týdně nebo za 14 dní (podle potřeby) omýti linoleum hadříkem, namáčeným do směsi mléka a vody (obojího stejné díly); trvanlivost a zachování pěkného vzhledu linolea podporujeme, navoskujeme-li je občas leštidlem (pastou), prodávaným k tomu účelu. Navoskované linoleum se méně znečišťuje, vzdoruje lépe různým skvrnám a podržuje dlouho pěkný lesk. Totéž platí o voskování podlah vůbec; voskování podlahy má nejen estetický, ale i svůj hygienický význam. Hladce navoskovaná, vyleštěná podlaha nepohlcuje takové spousty prachu jako podlaha drsná, jež je příčinou, že při každém metení se v bytě rozvíří kotouče prachu, ohrožujícího jednak naše zdraví, jednak ztěžujícího úklid tím, že se usazuje na všem bytovém zařízení. Voskované podlahy mohou se čistiti vlhkým hadrem, což je nejhygieničtější způsob úklidu; vlhkým vytíráním podlah předejdeme tomu, aby se prach vířil a zabráníme i různému nepříjemnému hmyzu, žijícímu hlavně ve smetí a prachu, aby se usazoval v podlahách a rozlézal se pak po celém bytě.

Voskujeme proto nejenom podlahy parketové, ale i podlahy barvou (lakem) natírané. Barevnými laky natřené podlahy čistí se všeobecně tak, že se vytírají vlhkým hadrem, leštěné podlahy parketové, u nichž chceme zachovati jejich lesk, mohou se vytírati vlhkým hadrem jen tehdy, jsou-li leštěny leštidlem vodě vzdorujícím. (Takový krém podlahový je na příklad „Reformní krém“, který má i tu dobrou vlastnost, že nezapáchá a hodí se nejenom k leštění parket, ale i linolea.)

Uklízíme-li podlahy pomocí vlhkého hadru, je pak nezbytno, chceme-li je míti stále pěkné, přetříti je občas podlahovým voskem, vyleštiti kartáčem a vytříti pak suchým měkkým flanelem.

Všechny podlahové nátěry, krémy a vosky dostaneme již hotové v obchodech materiálních. Některé příliš spořivé hospodyně si je rády připravují po domácku, ale v dnešní době dokonalých a poměrně levných výrobků továrních, je to zcela zbytečné zvyšování domácích výkonů. Jednou z příčin, proč Američanky nejsou takovými otrokyněmi domácnosti jako Evropanky je právě ta, že většinou potřeb v domácnosti nezbytných, dostanou ve výborné jakosti hotově a nepotřebují mařit času – řídíce se zásadou, že čas jsou peníze – výrobou věcí opravdu zbytečných, užívajíce raději zbylého času k činnosti důležitější a cennější pro své zdraví i osvěžení.

Domácí výrobu takových potřeb jako jsou podlahové nátěry, nutno dnes opravdu pokládati za zbytečnost, zbývá-li našim hospodyním i tak ještě dost a dost práce, vskutku nezbytné, již musí vykonati samy. Je-li vůbec nějaká úspora při domácí výrobě podlahových přípravků, nemůže býti taková, aby stála za vynaloženou námahu; domácí přípravky zřídka se svou jakostí vyrovnají přípravkům vyráběným odborně, nemohou také býti mimořádné levné, protože výroba v malém nezískává suroviny tak levně jako velkovýroba. Mimo toho třeba upozorniti, že všechny podlahové nátěry jsou složeny z hořlavin snadno zápalných, takže je třeba při jejich přípravě mimořádné opatrnosti, aby se předešlo různým neštěstím, bohužel dosti častým.

(N. L. 1926.)

Hygienický úklid v domácnosti bez elektřiny

„Komu pán bůh, tomu všichni svatí“ – říkává se a je to – bohužel – pravda. Kdo má dost peněz, ten si celý život příjemně zařídí a běží-li o domácnost, snadno a rychle ji zekonomisuje podle všech moderních pravidel a vědeckých zákonů. Hůře je těm, kdož nemajíce peněz, přece si chtějí svou domácnost také nějak ekonomisovati a svůj život si rovněž zpříjemniti. Ti jsou odkázáni většinou na dary svého ducha, ale výsady ducha, jinak podivuhodné a nemalé ceny, v praktickém životě nebývají zpravidla mnoho platny, protože nejsou penězi, za něž se něco koupí, ani pomůckami, které by byly prakticky upotřebitelny. Na příklad v domácnosti: chytrost a důvtipnost zařídí sice leccos moudrého, stačí třebas na to, abychom si – zadarmo – udělaly znamenitý pracovní plán, ale již jeho provedení není bez překážek, postaví-li nás před nutnost opatřiti dobré pracovní pomůcky, které dlužno koupiti za peníze.

Ve skromné domácnosti nutno pak ovšem býti skromným a nelze hned mysliti na nejnovější, elektřinou poháněné zázraky techniky a poslední vymoženosti doby. Nezbývá, nežli poohlédnouti se po pomůckách malé domácnosti přiměřenějších.

Díky skutečně demokratickým Američanům, najdou se opravdu i takové, méně přepychové, jimiž na př. lze zcela dobře, rychle a hygienicky uklízeti. Pro malé domácnosti určen je dávno již Američany vymyšlený, prach vyssávající ruční smeták americký pro metení koberců, kterým se koberce zcela pohodlně a lehce přejíždějí, při čemž všechen prach a všechno smetí se vsaje do uzavřené smetákové schránky. Když je koberec vyčištěn, sklapnutím péra schránka se smetím se otevře a to se vysype do příhodného místa. Tento smeták byl používán u nás již před lety (dnes jej vyrábějí již i naše továrny) a snad jen jeho cena, vyšší ovšem nežli obyčejného smetáku, brání, že se ho k čištění koberců nepoužívá všeobecně.

Pro čištění podlah mají Američanky ještě jiné vynikající pomůcky. Poněvadž jejich heslem je šetřiti silami a časem, vyhýbají se všemu nářadí, které by je zbytečně unavovalo, které by je nutilo shýbati se nebo zbytečně se natahovati, mají proto opatřeno téměř všechno nářadí pro úklid přiměřenými držadly, dlouhými holemi, a upraveno tak, aby se co nejvíce vyhnuly zdraví hubícímu prachu.

K oprašování předmětů ve výši mají měkké smetáky na dlouhé holi, jež jim ušetří výstupy na židle, skříně, schůdky; k metení mají lopatky s dlouhými držadly, jež jim ušetří námahu shýbání, případně, jsou-li opatřeny automaticky se sklapujícím víkem, chrání jim i zdraví, neboť jsou ušetřeny prachu, jejž musí vdechovati naše ženy, uklízející s lopatkou o krátkém držadle. Této praktické a jednoduché úpravě nejběžnějšího domácího nářadí naši výrobci dosud nevěnovali pozornosti, bude tedy na našich ženách, aby si je samy vymohly ustavičnou poptávkou.

K vytírání podlahy vodou mají Američanky velmi důmyslně konstruovaný vytírač, tak upravený, že není nutno ani se shýbati, ani si máčeti ruce. Hadr, určený k vytírání, upraven je jako pytel, sdrhnutý na jednom konci do kroužku, kterým se připevní k držadlu, opatřenému šroubovitým závitem. Druhý konec pytle je sdrhnut do velké matice, nasunuté na dlouhé držadlo vytírače. Před prací vloží se hadr do nádoby s vodou, namočí se, vyždíme posunováním matice po šroubovité části držadla, matice se zase spustí, aby se hadr rozložil do normálního tvaru, načež se podlaha (linoleum, dlaždičky atd.) pohodlně vytírá, bez nejmenšího shýbnutí a máčení rukou. – Tuto novinku, bohudíky, dostaneme i u nás.

Dostaneme konečně u nás již i onen patentní vytírač podlahy, který jsme již dávno Američankám záviděly, protože je vskutku pozoruhodnou úlevou práce. Je to měkký smeták z knotů, na dlouhém držadle, určený pro stírání prachu podlah lakovaných, voskovaných (parket), linolea atd. Třepení tohoto smetáku je napuštěno tekutinou, vířící prach, který k němu při metení přilne, aniž by se vířil, usazoval na jiných místech a plnil plíce uklízející ženy. Tekutina, kterou se smeták impregnuje, podlahu zároveň leští, takže se tímto moderním náčiním podlaha zbavuje nejenom lehce a hygienicky prachu, ale i udržuje lesklou a čistou. Námaha, s jakou je jinak spojeno leštění parket a linolea, je tím značně zredukována. Smeták dá se občas vyprati a tak se dlouho zachová v nezměněném stavu.

Je-li v domácnosti ještě jeden menší, stejně napouštěný smeták k oprašování nábytku, lze uklízeti velmi pohodlně, bez únavy, v nejkratší době. Nábytek oprašuje se jím přímo ideálně, vystupování na židle, shýbání, natahování, úplně odpadá a domácnost – i malá – alespoň v tomto směru se ekonomisuje s malými výlohami, které ušetří výlohy větší, za drahou pomocnou sílu, tolik dnes zatěžující domácí rozpočet, neumíme-li jí levněji nahraditi.

(R. 1927.)

Květen v domácnosti

Květen v domácnosti není měsícem poesie, lásky, slavičího zpěvu, květů a libých vůní, ale měsícem horečné práce a vystupňované, neustávající činnosti.

V domácnosti poletující moli nepřipomínají jen, že je jejich lásky čas, nýbrž spíše, že je čas ohraditi se proti ní a chrániti se před ní; je tedy květen měsícem větrání, proklepávání, čištění, převracení, nelibého parfumování a nakonec ukládání věcí zimních k letnímu spánku.

Pak je také květen měsícem malování a měsícem odjezdů do lázní, do venkovských vil, na dovolenou – a proto je i měsícem šití a domácích švadlen. Je však také měsícem nejlepších vajec, nejsladších a posledních pomerančů a první, nejdražší a nejlepší zeleniny; proto je květen také měsícem konservování: vajec, pomerančů, chřestu.

V tom všem vězí však pramálo poesie, zato mnoho práce, starostí a námahy.

Kdo si na příklad vzpomněl, že si vymaluje byt, uvidí, že musí také nově natříti okna a dveře; když natře dveře, uvidí, že musí natříti a navoskovati také podlahy; potom že nové podlahy budou chtíti nový nebo nově vyčištěný koberec, a vyčištěný koberec že bude chtíti vyprané nebo nové záclony; že to zkrátka bude jako pohádka o kohoutkovi a slepičce; jedno bude chtíti druhé, jedno bude s druhým souviseti, nepůjde to, něco namátkou z domácího celku vytrhnouti, nýbrž bude třeba činiti jedno po druhém, pěkně soustavně a v souvislosti.

Nežli však s tím bude slepička-hospodyňka hotova, nežli všechno upraví, vyklepe, opraví, ušije, snese, vyčistí, vyžehlí, uklidí a naloží, bude konec smavému krásnému měsíci máji, měsíci květů, vůní, lásky a vzpomínání, zůstane jen to šedivé, co se dlouho vleče, a krása, která rychle utíká, bude rychle pryč, jako vždy je brzy pryč všechno, co je krásné.

Nám tedy, slepičkám-hospodyňkám, zůstane hlavně to šedivé: ona horečná, vystupňovaná práce. Neuděláme jí ovšem najednou, vybereme z ní nejdříve tu nejnaléhavější: pustíme se v boj s moly.

Vyklepané a vyčištěné kožichy a drahé kožišiny poslali jsme zajisté již ke kožišníkovi. Zbylé levné kožišiny, zimní šaty, klobouky a vlněné věci, dáme vyklepati, vykartáčovati, pozorně prohlédneme, mastné a jiné skvrny z nich vyčistíme.

Kožišiny vyčistíme horkými pšeničnými nebo žitnými otrubami, kožišiny bílé horkou moukou, nebo ohřátým práškem bílé křídy, kterým kožišinu prosypeme, promneme rukama, položíme ji na slunce, posléze vyklepeme.

Plstěné a velurové klobouky vyčistíme pálenou magnesií, kterou rozděláme na kašičku benzinem (pozor na oheň!), nebo chloridem uhličitým. Kašičku naneseme v slabé vrstvě (po vlase dolů), necháme zaschnouti, suchou venku vykartáčujeme a vyklepeme.

Šaty pánské i dámské, vyklepané, vykartáčované z prachu, budeme čistiti kartáčem nebo hadříkem, smáčeným ve vodě, smísené s několika kapkami čpavku. Práci tu provedeme na prkně, necháme šaty trochu oschnouti, vlhké je vyžehlíme přes suchý šat, ne však zcela do sucha, aby látka nedostala lesk. Byly-li již v látce zárodky molů, zničí se tímto napařením látky úplně.

Vyprášené, vyčištěné, prohlédnuté věci bezpečně uložíme.

Na kožišiny a drobné vlněné věci koupíme v drogerii veliký papírový pytel, napuštěný „obrannou“ směsí proti molům. Věci do něho vložíme (prosypeme je po případě ještě práškem proti molům, rovněž v drogerii koupeným, na příklad „Garantolem“ a jiným podob.), pytel nahoře uzavřeme, a uložíme do skříně, nebo – ještě lépe – do kufru či bedny, vylepené papírem, s pevně přiléhajícím víkem, s krytým zámkem, aby moli nikudy nemohli vniknouti. Nemáme-li tohoto specielního pytle proti molům, balíme jednotlivé věci, práškem proložené, do novin, složíme je v kufru, pokryjeme prostěradlem, dobře je všude zastrkáme, kufr pak pevně uzavřeme.

Skříně, do kterých pověsíme vyklepané šaty, dříve dobře vytřeme hadrem, navlhčeným terpentýnem a mezi šaty rozvěsíme sáčky s práškem proti molům. Odjíždíme-li, dáme do skříně noviny, pokropené terpentýnem.

Rovněž plyšové pohovky a křesla vyklepeme, vykartáčujeme z prachu, pak vytřeme kartáčem (žíněným), smočeným ve vodě, k níž byl přidán terpentýn, na to do sucha šatem vytřeme; nebo vytíráme roztokem vody, čpavku, terpentýnu, boraxu (aby nepouštěla barva), vyčištěný nábytek suchým hadrem vysušíme. Roztok připravíme z 1 l vody, lžičky terpentýnu, lžičky čpavku, 5 g boraxu, zamícháme, necháme půl hodiny ustátí. Osvěžíme tak barvy povlaku nábytku a uchráníme proti molům. Krásně se také osvěží barvy a povlak nábytku se pěkně vyčistí, použijeme-li vlažného roztoku trisaponu (půl 1 vody, 1 lžíce trisaponu), v němž smáčíme měkký kartáč nebo hadřík, látku jím vytíráme, pak třeme vlhkým a konečně suchým čistým hadrem. (Stejně vyčistíme kožené klubovky – třebas nejsou moly ohroženy – jež nejdříve třeme uvedeným roztokem, potom čistým vlhkým a pak suchým flanelem, nato je přetřeme hadříkem navlhčeným lněným olejem, nakonec vyleštíme do sucha flanelem.)

Koberce a vlněné pokrývky vyčistíme podobně jako plyšové pohovky, buď na velké kuchyňské tabuli, nebo v prádelně na převrácených neckách nebo na cementové podlaze.

Kožišinové předložky od postelí, kožišinové kočárkové pokrývky (z kozí srsti), vyčistíme opět roztokem trisaponu nebo (není-li ho po ruce) vlažným roztokem neutrálního mýdla, v němž namáčíme houbu a kožišinu opatrně po srsti vytíráme, aby se kůže kožišiny nenamočila. Špinavou houbu vypereme vždy v čisté vodě a znovu ji namáčíme v čistém roztoku. Vyčištěná, suchým hadrem vytřená kožišina usuší se v průvanu.

(N. L. 9. V. 1926.)

O parketových podlahách

Špatná podlaha v elegantním bytě je jako pěkně oblečený člověk ve špatných botách. Podlahou celkový ráz bytu vrcholí; podlahou pěknou a úpravnou získává, i když není nádherně zařízen, podlaha špinavá a špatně opatrovaná ubije dojem i nejkrásnějšího zařízení. Neříká se nadarmo: čistota je elegancí chudých – platí to především o podlaze chudých. Čistě vydrhnutá zem v chudém příbytku činí světnici přívětivější, nežli zašlé, neopatrované parkety nejnádhernější salon.

Zato ovšem krásné, zrcadlově lesklé parkety půvab bytového zařízení náležitě uplatní, zdůrazní a zvýší; v mnohém opravdu se podobají jemné, elegantní obuvi. Nesnesou bláta, hrubého zacházení, vyžadují pečlivého stírání měkkými flanely, opatrného kartáčování a častého leštění.

Parketovou podlahu nutno denně vytírati měkkým flanelem; třeba ji chrániti, aby se příliš nezašpinila, koberci a linoleem, na místech, kde se nejvíce pracuje, chodí a pobývá; zvláště tedy v předsíni, v dětských pokojích, v ložnici kolem umyvadla.

Denní vytírání parket nestačí ovšem udržeti ustavičně také jejich pěkný lesk, musí se tedy občas přeleštiti kartáčem. K unavující této práci používá se nejčastěji kartáčů páskou opatřených, jež se navlékají na nohu. Pohodlnější jsou francouzské kartáče, upravené s opatkem, jako sandály, jež se upevňují k noze dvěma řemínky. Nebo se používá kartáčů nasazených na hůl, s nimiž je práce snadnější a méně namáhavá. Nejméně namáhá kartáč nejnovější, uváděný v pohyb elektřinou. Tento kartáč je součástí přístroje, který podlahu netoliko leští, ale předem ji i napouští obsaženou v něm pastou. Suchá, pastou napuštěná podlaha leští se dvěma kartáči, v přístroji zasazenými, jež po parketách klouzají beze vší tělesné námahy. Osoba stroj obsluhující řídí toliko směr přístroje.

Jestliže se parkety často vytírají a kartáčují, udrží se dlouho čisté a není třeba je mýti, čehož se má hospodyně varovati, chce-li předejíti tomu, aby parkety nepěkně sesedly, jak se stává po jejich umytí vodou a sodou, jichž se zpravidla při této práci nesprávně používá.

Správněji zbaví se parkety přílišné špíny silicí terpentinovou; zdlouhavá tato práce provádí se jednak novým rýžovým kartáčem, který se namáčí v terpentinu (nalitém do starého umyvadla a pod.), jednak pomocí dřevěných pilin, terpentinem navlhčených.

Navlhčeným kartáčem drhne se parketa po parketě po celé délce tak dlouho, až se všechna špína odstraní. Čistí-li se pilinami, nasypou se tyto na parketu a ta se drhne hadrem, vlhkými pilinami obaleným. Vyčištěné parkety vytrou se ze špíny lněnými hadry (piliny se smetou) a po skončené práci se celá podlaha znovu ještě čistým hadrem vytře. Tímto způsobem čistí se parkety lehčeji, nežli ocelovými pilinami nebo hoblinami, jež zvíří mnoho prachu.

V poslední době dostanou se pro tuto práci již i drátěné kartáče na dlouhé holi, jimiž se parkety oškrábou poměrně pohodlně.

Je-li podlaha znečištěna skvrnami, jako na př. po malování a pod., nezbývá ovšem, nežli parkety umýti, po případě vydrhnouti pilinami neb hoblinami ocelovými. Podlaha se myje teplou vodou, sodou poněkud změkčenou a mazlavým mýdlem. Drhne-li se pilinami ocelovými, namažou se parkety napřed mazlavým mýdlem, když trochu zaschne, posypou se pilinami a drhnou se pak kartáčem nebo hadrem. Při tomto postupu se nepráší a podlaha se lehce, rychle čistí.

Použije-li se hoblin, upraví se tyto v jakýsi kartáček, kterým se parkety drhnou; na ruku se při tom natáhne stará kožená rukavice, aby hobliny nedřely do rukou.

Dokonale čistá, úplně suchá podlaha se teprve voskuje a leští. Voskuje se zcela slabě pastou, kterou je nejlépe koupiti již hotovou v obchodě. Parkety světlé voskují se pastou bílou, parkety tmavé žlutou; nátěr má býti zcela slabý, čím slabší jeho vrstva, tím snáze a rychleji se po úplném zaschnutí vyleští.

Mastné skvrny z vyleštěných parket odstraňují se dobře benzinem; skvrna přetírá se ssavým, benzinem navlhčeným papírem tak dlouho, až zmizí.

Natírati parketové podlahy barvou lakovou, je barbarstvím. Lakované podlahy (jantarovými barvami) vyžadují sice práce a péče daleko méně nežli parkety voskované, ale jsou nehezké a byly-li jednou zkaženy, stěží se dají napraviti a přivésti do původního krásného stavu. V nabarvené podlaze není krásné ušlechtilosti voskovaných parket, jako není v juchtové botě ušlechtilosti salonního střevíčku.

(N. L. 1926.)

O líné Zuzance

* * *

To, co píši v následujících řádcích, není pohádka o líném stvoření, kterému říkali Zuzanka. „Líná Zuzanka“ není vůbec živé stvoření; je to jen neživý pojízdný stoleček, kterému tak říkají Američanky, jež jej mají k tomu, aby na něm dopravovaly upravená jídla z kuchyně do jídelny, a v kuchyni jej mají stále při ruce, aby si ušetřily každý zbytečný krok. Mají jej ony Američanky, které se v domácnosti řídí zásadami vědecké práce a protože s ním mají dobré zkušenosti, doporučují jej vřele i ostatním, jež ho dosud nemají, jako dobrého pomocníka v domácnosti, který výborně slouží, a téměř nic nestojí.

„Líná Zuzanka“ udělá mnoho práce za ně, protože šetří jejich kroků, běhajíc místo nich, a tím ovšem šetříc jejich sil a zdraví.

Co to je, šetřit zdravím a silami hospodyně, tím jsme si u nás ještě do nedávna mnoho hlavy nelámaly, teprve poslední dobou se tomu začínáme učiti od Američanek.

U nás jsme dovedly a dovedeme šetřiti penězi, ale na tom, uděláme-li v domácnosti o nějaký ten krok více či méně, nám opravdu mnoho nezáleží, třebas si věčně naříkáme na svoji únavu; zato Američanky mají každý svůj krok dobře spočítaný, dobře vědí, co každý v domácnosti udělaný krok znamená, vědí i to, co representuje každý zbytečně vyplýtvaný krok a jakou znamená úhrnem vyplýtvanou sílu, o kterou se zdraví poškozuje. Převede-li se tato vyplýtvaná síla na hodnotu peněžitou, znamená vskutku slušný kapitál.

Ničím při práci neplýtvat, je však jednou z oněch moderních amerických zásad vědeckého řízení práce i veškeré činnosti, jež si osvojily i pokrokové americké hospodyně.

Brzy zjistily, čím vším se v domácnosti plýtvá a našly si prostředky, jak tomu předejíti. Vzpomeňme jen, co se při své domácí práci zbytečně u nás nashýbáme, naběháme, nachodíme, namluvíme, nežli uděláme nebo dostaneme to, co v domácnosti potřebujeme!

Moderní Američanka – jak se z amerických časopisů a rad dozvídáme – nic zbytečného nedělá; neshýbá se zbytečně, protože vědeckými ústavy řízení práce v domácnosti má přesně vyměřeno, jak má který kus domácího nářadí a zařízení býti vysoký či nízký, aby byl přiměřený výšce jejího těla a bránil tak únavě, jež by zbytečným shýbáním a tím tísněním vnitřních orgánů těla vzešla; domácnost zařizuje si dle udělených rad tak, aby každý její pohyb byl účelný, bez zbytečného výdaje síly.

Pracovní stoly, mycí stoly, žehlicí prkna, pokud nebyly předem zhotoveny přesně pro výšku své majitelky, nastavují se špalíčky k nohám nábytku přišroubovanými nebo pod jeho nohy podloženými; takové špalíčky jsou vyhloubeny do žlábků, aby nohy nábytku v nich dobře stály.

U pracovních a umývacích stolů jsou židle, jež se dají posouváním sedadla snížiti nebo zvýšiti, nebo židle na vysokých nohách jako dětské stoličky, aby mohly hospodyně při své práci seděti; v Americe se nepokládá totiž za lenost – jako u nás – jestliže hospodyně pří své práci sedí.

Pracovní nářadí, jako jsou smetáky, košťata, lopatky a pod., je opatřeno vesměs dlouhými držadly, aby nebylo třeba se shýbati. Prach vyssává se elektrickými a jinými vyssavači (americkými smetáky na př.), vesměs na dlouhých násadách upevněnými, jež ušetří každé zbytečné shýbnutí. U nás? – ani věc tak jednoduchá, jako je lopatka na smetí s dlouhým držadlem (na způsob těch, jež mají metaři) se snad ještě vůbec u nás nedostane.

Tolik o shýbání.

Aby ušetřili počet kroků, nestaví Američané především zbytečně velikých kuchyní a nábytek v nich potřebný rozestavují promyšleně a účelně. Pracovní stůl v blízkosti sporáku, umývači stůl těsně u dveří jídelny, v níž stojí kredenc s nádobím a příbory, aby přenášení příborů z kuchyně do jídelny a naopak, stálo co nejméně kroků. Přípravný stůl staví se pak zase co nejblíže k vodovodu, aby byla voda nutná k čištění ustavičně při ruce. Není-li byt architektonicky tak řešen, aby se dal nábytek a nutné nářadí rozestaviti podle těchto zásad, je tu právě k ruce „líná Zuzanka“, která lehce dopravuje potřebné s místa na místo, vše najednou, aby se neběhalo zbytečně s každou maličkostí sem tam. (Kolik vyplýtvaných kroků je to u nás!)

Sporáky jsou ovšem plynové, elektrické nebo petrolejové, odpadá tedy všechno zatápění, vyhrabávání popela, donášení paliva ze sklepa atd. Kolik zase kroků a kolik shýbnutí zad ušetřeno! Byt je zpravidla vyhříván ústředně, jakýmkoli topným zařízením, umístěným ve sklepě; obstarává je v nájemných domech domovník, v rodinných rodina sama a nedá prý to mnoho práce, i když si topení obstará rodina sama. Rády věříme! Kolik kamen ve svých bytech musíme obstarati a nesmíme reptati; jak bychom reptaly nad jedněmi, jež by nám vyhřály najednou celý byt! Kolik kroků bychom zase ušetřily!

A kolik nekonečných kroků bychom ušetřily, kdybychom nakupovaly jako Američanky! Co se naběháme z obchodu do obchodu, kolik drahého času vystojíme u pultu obchodů živě vyhledávaných, co se marně namluvíme, že to a ono by mělo a mohlo býti prodáváno již očištěné, upravené, obrané z peří, hlíny, kořínků atd., atd.

Američankám – a nejen jim, i hospodyňkám jiných zemí, Francouzkám, Dánkám atd. – přinesou žádané rovnou z obchodu, jakmile si zatelefonují, v takové úpravě, že mohou vše dáti rovnou do hrnku a na rendlík, ne-li přímo na stůl, jen po malém, nepříliš zdržujícím očištění. Stojí to vše jen nepatrný příplatek na ceně.

Tolik ušetřených kroků – to ještě nemluvíme ani o praní a žehlení – může opravdu již znamenati nemalou sílu, jejíž úspora se obráží i ve fysickém vzhledu hospodyňky. Můžeme se pak diviti, mluví-li se tolik o svěžesti Američanek i o jejich pověstném „věčném mládí“?

A není – konec konců – to vše, co tu bylo vyprávěno, pro nás vlastně přece jenom ještě pohádkou? – zmodernisovanou ovšem!

(N. L. 24. X. 1926.)

Mytí nádobí

Snad si myslíte, milé čtenářky, že je směsné, mluviti o něčem tak snadném a jednoduchém, jako je mytí nádobí. Všeobecně totiž opravdu považujeme mytí nádobí za tak lehký hospodyňský výkon, že nestojí ani za nějakou úvahu, ač přece víme dobře, že je to práce, která hned po vaření pohltí nejvíce našeho času a že je to práce, kterou zřídka kdy vykonávají dvě osoby při stejném množství nádobí stejně rychle.

Zlobíme-li se někdy na myčku, že jí práce trvá příliš dlouho a tvrdíme-li, že některá její předchůdkyně byla se stejným množstvím nádobí hotova mnohem dříve, spokojujeme se zpravidla tím, že prohlásíme jednu myčku za loudu, druhou za rychlou a obratnou osobu, aniž bychom hlouběji přemýšlely o tom, co je toho vlastní příčinou. Je to chyba; právě o tak zdlouhavé a každodenně se opakující práci měly bychom velmi mnoho přemýšleti po příkladu Američanek, které si z mytí nádobí učinily celou vědu a díky tomu, ušetří velmi mnoho denního času. Na práci, jež se opakuje denně a nezměněně, lze ušetřiti nejvíce času, protože ji dokonale známe a můžeme si tedy pro ni nejspíše najíti nejvhodnější normu.

Američankám tuto práci usnadňují v prvé řadě kuchyňská zařízení, nesčetné praktické pomůcky a přístroje pro snadné a rychlé mytí, v druhé řadě – což je velmi důležito úsporná pracovní metoda, kterou se při své práci řídí. Jaké mají v kuchyni zařízení pro mytí nádobí, je dnes celkem u nás dosti známo. Různé obrázkové časopisy přinášejí časem ukázky amerických mycích stolů (sinků), spojených s vodovodem, přivádějícím vodu studenou teplou. Tyto stoly mají jednu nebo dvě nádrže pro nádobí, v nichž se nádobí myje, v čisté vodě druhé nádrže oplachuje. Po stranách nádrží jsou upraveny stolky, na něž se nádobí skládá; po pravé straně umístí se nádobí neumyté, na stranu levou odkládá se nádobí čisté, velmi často do zvláštních stojanů a drátěných košů, v nichž se nechá uschnouti, aniž by se utíralo, čímž se získává velmi mnoho času. Postranní stolky pro nádobí zastupují zhusta sklápěcí a odklápěcí desky (praktické úsporou místa), k umývači vaničce připojené.

Praktické drátěné koše pro umyté nádobí také u nás se dostanou, a ježto jich používáním se získá mnoho času – utírání nádobí téměř odpadá – měly by je i naše hospodyňky zavésti do svých kuchyní.

Hračkou a zábavou stává se mytí nádobí v těch domácnostech, jež mají v kuchyni některý z četných elektrických samočinných umývačů nádobí nebo umývač tlakový, podobný hadici s nasazeným stříkačem, obsahujícím teplý roztok mýdla a sody. Prudkým proudem tohoto roztoku myčka oplachuje nádobí v sinku srovnané tak dlouho, až je úplně čisté, pak je najednou s košem vyndá a ve stojanu vlevo postaveném osuší.

Vrcholem pohodlí jsou ovšem elektrické umývače samočinné; celá práce mytí nádobí záleží v tom, že přiměřeně roztříděné nádobí a oškrabané pečlivě ode všech zbytků jídel, urovná se do drátěných košů vložených do přístroje, načež se uvede v činnost zařízení, jež přivádí do košů s nádobím proud teplé vody a samočinně je oplachuje. Čisté nádobí se vyndá a nechá oschnouti v koších pro sušení nádobí.

Veliká úspora času – vedle samozřejmé samočinnosti stroje – je i v tom, že se nádobí neutírá a v koši uschlé ukládá se najednou do kredence, postavené účelně hned vedle umývacího stolu. Kde není tohoto výhodného rozestavení kuchyňského zařízení, tam se použije k dopravě nádobí do kredence „líné Zuzanky“, t. j. lehkého, kolečky opatřeného plechového nebo dřevěného stolku, potaženého na horní desce voskovaným lehce čistitelným plátnem.

Pečlivé studium všech, při mytí nádobí nezbytných pohybů rukou i nohou, přineslo Američankám mnoho zisku, neboť na základě těchto vědeckých výzkumů dala se sestaviti pro tento zcela všední hospodyňský výkon přesná pracovní úsporná metoda s přesně vytčenými zásadami pro účelný postup rychlé práce.

Tato úsporná pracovní metoda vyžaduje, aby výška umývacího stolu byla přizpůsobena výšce pracujícího, aby se předešlo únavě, vznikající zbytečným shýbáním se.

Všímá si dále velikosti a tvaru nádržky určené k mytí, doporučujíc, aby nádržka byla tak hluboká a veliká, aby se do ní vešlo nádobí různé velikosti, a voda při mytí z ní nevystřikovala, čehož se dociluje asi při hloubce 20 až 25 cm.

Důraz se klade na to, aby bylo nádobí se stolu přinesené a určené k mytí, připraveno po pravé straně umývači nádržky, aby se předem všechny zbytky jídla najednou oškrabaly, nádobí se pak umylo, opláchlo a čisté kladlo na levou stranu umývači nádoby, nejlépe do drátěných košů, v nichž oschne bez utírání utěrkou. Používání těchto košů považuje se za hygieničtější, nežli používání utěrek, jež se rychle špiní a tím se stávají nepěkné i nezdravé.

Výkon se urychluje, jestliže se nádobí roztřídí, stejné ke stejnému, a sedí-li se při mytí, ušetří se i mnoho zdraví, ježto se předejde únavě.

Práce se konečně zkrátí, jsou-li police a kredenc pro čisté nádobí umístěny co nejblíže umývacího stolu, aby se neučinilo ani kroku zbytečného.

Těchto úsporných pracovních zásad měly by si všímati především ty hospodyně, jež si nemohou svoji kuchyň zaříditi nebo zmodernisovati praktickým americkým nábytkem, americkými moderními zařízeními, elektrickými umývači nádobí a pod.; pracovní zásady a systém v práci nestojí nic, nežli trochu přemýšlení, pozornosti a úvahy a přece poskytují mnoho výhod urychlením domácích výkonů a jejich usnadněním. Pracovati úspěšně bez velkého vydání, jen s dobrou vůlí mysliti na práci, všímati si jí a rozuměti jí – to snad přece stojí za trochu duševní námahy!

(P. T. 12. I. 1927.)

Elektrická domácnost

Není už pro nás více pohádkou, co jsme si nedávno ještě jen vyprávěly o amerických kuchyních a domácnostech. Pohádky se realisují a dnes již na vlastní oči můžeme viděti všechny ty zázraky americké domácnosti, o nichž jsme až dosud jen slyšely a četly.

Umožnily nám to pražské elektrické podniky; mílovými kroky dohánějí, v čem jsme dosud byli pozadu a předkládají nám od veletrhu k veletrhu nová a nová překvapení.

Není tomu dávno, co jsme marně hledaly po Praze kuchyňský elektrický samočinný umývač nádobí, dnes jej již můžeme viděti v pražských elektrických podnicích, poslední, nejosvědčenější typ, jaký se ujal v nejmodernějších amerických domácnostech.

Pravda, díváme se na tuto nejčerstvější zásilku z Ameriky dosud jako na podivuhodnou a drahocennou kuriositu, neboť víme, slyšíme-li ceny, že ještě dlouho nebude v každé české kuchyni státi takový nádherný umývači kuchyňský stůl s vloženým v něm přístrojem pro samočinné umývání nádobí, jaký je poslední vymožeností průmyslu pro ekonomisací domácnosti, ale utěšujeme se sdělením, že nestojí ani v každé domácnosti americké, že i do nich si teprve razí cestu a předpokládáme – při naší lásce ke všemu americkému – že si ji bude úspěšně raziti u nás alespoň v přepychových novostavbách příštích let.

Přáli bychom jej ovsem nejraději všem našim hospodyňkám; jaká úspora námahy, vloží-li se nádobí prostě do drátěného koše umývacího aparátu, zapne se elektrický proud a stroj se pak dá za nás samočinně do práce! Prudký, horký proud mýdelného roztoku nádobí očistí, nový čistý proud horké vody je opláchne, a pak už není třeba nic jiného, nežli nádobí i s košem vyndati ze stroje, nechati v koši oschnouti a hned uložiti do vedle stojící kredence.

Stejně bychom chtěly viděti ve všech českých kuchyních universálního, elegantního „kuchyňského pomocníka“ (Kitchen-Aid), strojek, který dle přání míchá, hněte nebo tře těsto, šlehá sníh a smetanu, mele maso, lisuje ovoce, cedí šťávy, připravuje zmrzlinu atd., dle toho, kterou strojovou součástku do aparátu zasadíme. Je to pomocník, který nemluví, nemlsá, nelelkuje, neodmlouvá, nepomlouvá, ale pracuje vytrvale, tise, rychle a důkladněji, nežli nejobratnější, nejpilnější lidské ruce.

Dá se připojiti na každé světelné vedení, spotřeba proudu nepadá téměř na váhu, dá se říditi ve své rychlosti jednoduchým zařízením, je-li třeba, pracuje pomalu (při hnětení a tření, při lisování atd.), je-li třeba, pracuje rychle (zasadíme-li na př. šlehačku na sníh a pod.), má zkrátka vlastnosti, že bychom bez rozpaků do služební knížky tohoto „pomocníka domácnosti“ napsaly „k úplné spokojenosti“ – ale také o něm víme, že dlouho nebude součástí výbavy každé české nevěsty a každé české domácnosti, a jistě není třeba říkati, proč.

Totéž platí o velkolepé elektrické domácí ledničce; vyrábí si sama hygienicky bezvadný led, je uvnitř dokonale a jednoduše vypravena, snadno si dovedete představiti radost majitele takové ledničky, pořídí-li si ji, ale dozvíte-li se její cenu, jste jisty, že majitelé této technické dokonalosti budou asi u nás ještě dlouho tvořiti „numerum clausum“.

Za to zvláštního zájmu všech hospodyněk zaslouží si už elektrické trouby.

Pražské elektrické podniky demonstrují na veletržních a hospodyňských výstavách vždy několik jejich typů v činnosti; některé jsou zcela samostatné, takže je možno poříditi si toliko samotnou troubu, jiné jsou spojeny s elektrickým sporákem. Lze si vybrati trouby větších i menších rozměrů, ale úplně stačící, aby se do nich vešel plech s vánočkou nebo pekáč s pečení. O výkonnosti této trouby je možno přesvědčiti se o výstavách, kdy kuchař, v kuchyni zaměstnaný, staví divákům před od tak lákavé výsledky svého umění – upečené v elektrické troubě – že okamžitě jsou přesvědčeni a získáni pro tento moderní způsob práce v kuchyni.

Když zjistíme cenu tohoto novodobého čaroděje kuchyňského, pod nímž není třeba přikládat, topit, vyhrabávat popel atd., uznáme, že má mnohem více naděje vniknouti do našich kuchyní, nežli nejlepší a nejdokonalejší, ale přece postrádatelná americká lednička. Počítá-li se s ciframi, jež mají na konci jen dvě nuly, dá se již mluviti o rychlejším úspěchu a postupu.

A docela rychlý úspěch můžeme předpovídati elektrické žehličce, kterých stává ve výstavách hned celý špalír, od nejmenší cestovní do největší kuchyňské, v různém provedení a v různých typech. Dobrá žehlička i s přívodem stojí asi 85 Kč; za tu cenu může opravdu vklouznouti již téměř všudy, kde je instalováno elektrické vedení. Kdo by si přál více, může si koupiti elektrickou žehličku s malou vodní nádrží v držadle, která dodává pramínek vody do dolejší žehlicí plochy, takže prádlo se současně kropí i žehlí.

Elektrické vyssavače prachu nesčetných již typů, leštíce parket a linolea, rozmanité kuchyňské vařiče, kávovary, čajovary, ohřívače, opékače topinek, formy oplatkové, doplňují zařízení moderní kuchyně a domácnosti. (Elektrické pračky, původní americké originály, i levnější typy, stejně dobré, ne-li pro nás lepší, vyrobené již v Československu, tvoří zvláštní kapitolu.)

Elektrický leštíc podlah, který za půl hodiny vyleští tři pokoje, je nejpronikavější novinkou pro úsporu síly a času v domácnosti a měl by spolu s elektrickým vyssavačem prachu, tolik důležitým pro hygienu domácností, býti nezbytnou součástí zařízení každé větší domácností. Díky splátkovým systémům dnešní doby se i toho snad dočkáme.

(N. L. 1927.)

Praní kyslíkovými přípravky

Nejvýznamnější pokrok dnešní doby spočívá v tom, že se pokouší různé přirozené procesy a jevy nahraditi a provésti cestou umělou, kdykoli má k tomu oprávněné důvody, a je důkazem pronikavosti a bystrosti lidského ducha, že se mu to daří často s podivuhodnými výsledky.

V četných případech dopracovali se tak svými pokusy na př. chemikové neočekávaných výsledků, stali se jimi mnohdy přímo dobrodinci lidstva a pokud právě ne dobrodinci, tedy přispěli svými výzkumy často alespoň k tomu, že značně usnadňují lidskou práci, nahrazujíce výsledky své vědy práci přírody, jež často byla možná jen za určitých podmínek, nejsoucích vždy člověku k disposici a proto jej nutících, konstruovati je uměle a docházeti tak k týmž výsledkům, k nimž dochází příroda.

Lidstvo má vskutku důvody k tomu, aby bylo chemikům vděčno a protože chemie usnadňuje i v domácnosti mnohou práci, mají také hospodyně dosti důvodů vděčnosti k nim.

Z nejtěžších problémů hospodyňských na příklad je, jak práti prádlo, aby bylo vypráno čistě a bělostně, bez dosavadní značné námahy. Na venkově, kde má hospodyně k disposici dostatek měkké vody a pěkný čistý trávník, na kterém se může prádlo za přispění slunce běliti, přestává býti úkol dobře vypraného prádla problémem, protože slunce, voda a vzduch obstarají prací pradleny tak dokonale, že se může hospodyně snadno chlubiti skvěle bílým prádlem.

Problémem stává se tento hospodyňský úkol teprve ve velkých městech, kde není měkké vody, kde není trávníku, na kterém by se prádlo bělilo, kde není ani dobrých pradlen, ani řádné, pohodlné prádelny, kde by se tato obtížná práce mohla dobře provésti. Za takových okolností se nemůže velkoměstská hospodyně mnoho svým prádlem chlubiti a praní se jí často stává přímo útrapou.

Chemikové pokoušeli se již dávno pomoci hospodyním z těchto nesnází, nabízejíce jim různé chemické přípravky, jež měly nahraditi výkony slunce, účinkujícího blahodárně na prádlo za součinnosti vody a vzduchu, ale nabízené prostředky zklamaly pro nepříjemné následky, jimiž prádlo zle utrpělo. Hlavními součástkami oněch dříve nabízených pracích prášků byly chlornany, které sice prádlo bělily (na př. chlornan vápenatý, zv. chlorové vápno (lidově „Bleich“), nebo chlornan sodný a j.) ale zároveň je velmi porušovaly, ničíce vlákna tkanin, jestliže nebyly po vyprání z prádla úplně a dokonale mácháním odstraněny. Také zápach po chloru, kterým takto prané prádlo bylo prosyceno, byl velmi nepříjemný a neodstranitelný ani parfumy, k práškům přidávanými. (Parfumované prací prášky vzbuzují vždy podezření, že obsahují některý prádlu škodlivý chlornan.)

Teprve v novější době počali chemikové nabízeti k prádlu lučebniny neškodné, obsahující slabě vázaný kyslík, který se zahříváním z nich uvolňuje a působí na prádlo podobným způsobem, jako kyslík vzduchu při bělení prádla v přírodě na trávníku, za spolupůsobení slunce a vody.

Z neškodných těchto lučebnin, tvořících podstatu dnes nabízených přípravků, osvědčuje se nejvíce perborát (natriumperborát); přidá-li se do vyvářky k prádlu, namočenému do studené vody, jež se pak zvolna zahřívá až k varu, uvolní se kyslík, uvolněný působí pak na prádlo podobným chemickým procesem, jakému je podrobeno na bělidle v přírodě.

Nahrazují tedy tyto neškodné prací prostředky, vedle perborátu obsahující zpravidla ještě sodu a mýdlo, především přírodní bělidlo, neboť prádlo se jimi krásně bělí, ale usnadňují také značně praní vůbec, protože špínu výborně rozpouštějí a rozmanité skvrny z prádla odstraňují; kyslíkem prádlo zároveň desinfikují.

Omylem by však bylo domnívati se, že vskutku postačí jak někdy reklama tvrdívá – špinavé prádlo v roztoku toliko vyvařiti a dle předpisu dobře vymáchati, aby již bylo dokonale čisté. Tak snadný a rychlý způsob hodí se toliko pro prádlo nepatrně špinavé, spíše jen zmuchlané; prádlo opravdu špinavé, jaké je pravidlem ve městech plných sazí a kouře, musí se práti důkladněji. Postup praní je individuelní, dle podmínek každé domácnosti; jinak je nutno práti, pere-li pradlena zjednaná na den, jinak pere služebná, u níž nepadá čas na váhu, jako u zjednané pradleny, jinak se pere v prádelně, kde se prádlo ve větším kotli vyváří rychleji a jinak v kuchyni, kde se musí zdlouhavě vyvařovati v hrncích.

Je právě úkolem hospodyně a důkazem jejího hospodyňského důvtipu, dovede-li zvoliti nejvhodnější způsob, odpovídající podmínkám její domácnosti.

Doporučuje se na př. tento postup: Prádlo se náležitě roztřídí (na jemné a málo špinavé, jež se pere nejdříve, na prádlo obyčejné a špinavější, na utěrky, na barevné – to zase se rozdělí na světlo a stálobarevné, na tmavé nebo nestálobarevné – a posléze na punčochy a ponožky); že se všechno řádně spočítá a sepíše, ví snad každá hospodyně. Bílé prádlo se namočí do vody změkčené sodou, které se přidává jen tolik – řídí se to tvrdostí vody – aby voda mezi prsty „nevrzala“. Příliš mnoho sody prádlo žlutí. Za 1–2 hodiny se odmočené prádlo v této vodě vymáchá (místa příliš špinavá se v rukou nebo na valše zhruba properou), vyždíme, každý kus se dobře namydlí, vloží do kotle naplněného do ²/₃ studenou vodou, v níž je rozpuštěno potřebné množství pracího prášku kyslíkového – v podstatě jsou si všechny svým složením podobny a stejně účinkují, nechť se jmenují jakkoli.

Prádlo, které nesmí býti v kotli nebo v hrnci příliš napěchováno, aby se mohlo často převraceti a aby na ně mohl kyslík všude stejně působiti, zahřívá se pak zvolna až do varu, povaří se několik minut, pak vyndá do dřevěné nádoby, přikryje a do rána nechá v mydlinkách. Ráno se na obou stranách – po rubu i po líci – vypere „na čisto“ obvyklým způsobem. Prádla, jež bylo nepatrně špinavé, není téměř třeba již práti, z ostatního pouští nečistota velmi lehce. – Aby kyslík účinkoval na prádlo co nejúčinněji, musí býti zahříváno pomalu, neboť pak účinkuje kyslík déle a pronikavěji, než zahřívá-li se rychle, čímž se i kyslík uvolňuje rychle a jeho účinek je zeslaben krátkým působením. Z téhož důvodu nemá se vkládati prádlo do horkého již roztoku, zejména ne prádlo špinavé, jehož nečistotu horký roztok sráží a činí nerozpustnou. – Vyprané prádlo se dobře vymáchá v horké vodě, pak ve studené a praní se obvyklým způsobem skončí; vyprané prádlo vskutku pozoruhodně zbělí. Ještě lepšího výsledku se docílí, jestliže se prádlo ještě jednou vyvaří – místo máchání v horké vodě – v čisté vodě, změkčené jen sodou (bez přídavku mýdla) a potom vymáchá známým způsobem.

Pere-li prádlo pradlena na den zjednaná, nehodí se ovšem tento způsob praní, leč by se prádlo pradleně den před tím připravilo, čímž by ovšem hospodyně veliký kus její práce přesunula na sebe; v takových případech spíše by bylo vhodno postupovati takto: prádlo se na večer namočí jen obvyklým způsobem do vlažné vody změkčené sodou, ráno se vymáchá, vyždíme (na místech zvláště špinavých zhruba propere), namydlí a pak výše udaným způsobem s přídavkem bělícího prostředku vyvaří. Vyvařené se nechá zatím ležeti, aby kyslík na ně mohl ještě účinkovati, v mydlinách v dřevěné nádobě (ve dřevěné kyslík neuniká tak rychle, jako v kovové a tedy déle působí), a zatím se pere prádlo barevné, utěrky a punčochy; všechno toto prádlo má se práti zvláštním způsobem, prádlo barevné, mají-li se uchovati jeho pěkné barvy, nikdy ve vodě s přídavkem sody; rovněž punčochy se perou vždy jen v čisté vodě s přídavkem mýdla, bez přídavku sody. Po vyprání těchto věcí může se doprati bílé prádlo, které se zatím v roztoku již dosti vymáčelo.

Konečně se doporučuje práti takto: Namočené, vymáchané, vyždímané a namydlené prádlo sbalí se pevně kus po kuse, složí do kotle, zalije vlažnou vodou, k níž přidáno trochu sody, po případě i kousek mýdla. Ráno se prádlo zahřívá, až je voda k praní přiměřeně horká, pere se pak po obou stranách z největší nečistoty („odepere“ se), načež se vyvaří s perborátovým přípravkem podle udaných pravidel. Vyvařené se dle potřeby na špinavých místech ještě propere, pak vymáchá v horké a ve studené vodě. Nečistota při tomto postupu nepouští ovšem tak lehce jako z prádla vyvařeného s perborátem večer, a ležícího v něm po celou noc.

Dobrá hospodyně nejlépe sama zkouškami pozná, který způsob a který postup praní je nejvhodnější pro podmínky její domácnosti a po získané zkušenosti jej trvale zavede.

(N. L. 1926.)

Jak se pere a čistí hedvábí

Hedvábí, které je původu živočišného a velmi choulostivé, jako vlna, vyžaduje při praní a čištění podobné, ba ještě větší péče a opatrnosti nežli vlna.

Základním příkazem péče o věci vlněné a hedvábné jest pravidlo, že se nikdy nesmějí příliš zašpiniti, aby bylo možno, zbaviti je nečistoty beze všeho násilného drhnutí a mnutí, jehož hedvábí ani jemné vlněné věci nesnesou; hedvábí i vlna mohou se v předepsaném čisticím roztoku jen lehce propírati pomocí houby nebo jen máchati a v mydlinkách lehce mačkati.

Druhým pravidlem jest nutnost správně teplého roztoku mýdelného, k praní tkanin tohoto druhu potřebného, roztok nesmí býti ani příliš studený, ani příliš horký, neboť obojí tkaniny živočišného původu poškozuje; horký je sráží, studený je zbavuje pružnosti a měkkosti. Přiměřená teplota je kolem 37 st. C.

Pro běžné denní čištění hedvábných předmětů (klobouků, šatů atd.) nesmíme používati drsného kartáče, který hedvábí snadno poškodí. Místo kartáče používáme kusu sametu nebo měkkého flanelu, jímž prach a smítka s hedvábí stíráme. (Kartáčky potažené sametem dostanou se v obchodě hotové.)

Některá hedvábí, zejména těžké druhy, s vazbou atlasovou, brokáty a pod., praní v mydlinkách a jiných roztocích vůbec nepřipouštějí a je nezbytno, dáti je čistiti chemicky. Menší skvrny čistí se doma pomocí houby, jež se namáčí ve vhodném čisticím prostředku. Skvrny po blátě, které se z látky opatrně vymnulo, když zaschlo, čistí se měkkou vlažnou vodou, do které přidáme jen několik kapek čpavku. Počínáme si tak, že šaty natáhneme na žehlicí prkno a postižená místa lehce přetíráme houbou, v roztoku namočenou a vymačkanou (z houby nesmí roztok kapati). Je-li třeba, vyžehlíme pak vyčištěná místa po rubu málo teplou žehličkou (horká by hedvábí poškodila).

Voda, které se používá pro čištění hedvábných a vlněných věcí, má býti vždy měkká, tedy říční, čistá dešťová, nebo tvrdá voda, varem změkčená.

Skvrny na tmavém hedvábí vytíráme vychladlým roztokem volské žluči, v horké vodě rozpuštěné (na 2 litry vody kávová lžička žluči). Šat, dříve zbavený prachu, natáhne se na prkno nebo položí na čistý stůl a čistí se výše uvedeným způsobem. Opláchne se pak čistou vlažnou měkkou vodou s obou stran, je-li třeba, utuží se látka opět apreturou, kterou si pořídíme z 10 gr arabské gumy, rozpuštěné ve sklenici studené vody. Natíráme málo navlhčenou houbou po rubu látky, necháme trochu zaschnouti, je-li třeba, rubem přežehlíme nepříliš teplou žehličkou.

Lesk tmavého hedvábí odstraňujeme odvarem černé kávy, k němuž přidáme stejný díl čistého lihu (kořalky žitné). Někdo doporučuje opět odvar čaje, smíšeného s kořalkou. Čistí se pomocí houby, když se látka dříve zbavila prachu. Vyčištěná, ještě vlhká se po rubu žehlí, má-li býti utužena, může se do roztoku přidati trochu cukru, který látku apretuje.

Hedvábné satiny, stuhy a jiné hedvábné látky, zbavené prachu, natáhneme na prkno a vytíráme houbou, již máčíme v ohřátém roztoku soli amoniakové, rozpuštěné ve vodě (hrst soli na 2 l vody). Na špinavých místech vytíráme několikráte po sobě, až skvrna zmizí, vlažnou vodou opláchneme, pak vlhkou látku po rubu přežehlíme. Musíme rychle pracovati, je-li třeba apretury, utužíme látku roztokem arabské gumy, jak popsáno výše.

Skvrny od jídel a nápojů se čistí odvarem quillajské kůry, který pění jako mýdlo. Čistí se tak tmavé hedvábí (světlé v něm žloutne). Ke zvýšení lesku přidá se do čisticího roztoku čistý líh.

Skvrny mastné, po mléce, tucích, olejích, pak po dehtu a kolomazi, čistí se trichlorethylenem. Počínáme si takto: kolem skvrny nasypeme pálenou magnesii, na skvrnu uprostřed nakapeme trichlorethylen a roztíráme jej pomocí hadříku nebo vaty s magnesií po skvrně, až zmizí. Předejdeme takto nepříjemným kruhům kolem čištěné skvrny. Je-li třeba, přepereme postižené místo ještě mydlinkami marseilleského (benátského) mýdla, mírně teplými.

Lehká práci hedvábí (pongis, surové, taft, crêpe de Chine, foulard, popeline), z nichž se šije také prádlo, límečky a jiné ozdoby, jež se snadno ušpiní, mohou se práti ve vlažných mydlinkách neutrálního mýdla, jako je mýdlo benátské, nebo v odvaru quillajské kůry. Odvar připraví se z kůry, jež se polije horkou vodou a nechá půl dne státi. Procezený odvar zahřeje se do přiměřené teploty (nejvýše 40 st. C) a tkanina se pak lehce v něm propírá, až je čistá. Vymáchá se pak v teplé vodě, voda se potom z ní mírným tlakem vymačká beze všeho ždímání, nebo se vysuší v ručníku (jde-li o drobnější předměty). Větší předměty rozložíme na stůl, pokrytý tlustou pokrývkou nebo několikrát složeným prostěradlem, vytáhneme do příslušného tvaru a přišpendlíme nerezavějícími špendlíky; za vlhka po rubu málo teplou žehličkou žehlíme. Do vody, určené k máchání, přidává se pro zvýšení lesku trochu líhu, pro osvěžení barev sůl.

Světlá hedvábí, pokud nejsou příliš znečištěna, perou se s oblibou v bramborové vodě, připravené ze syrových oloupaných a roztrouhaných brambor, vodou prolévaných. Roztok se procedí řídkým plátěným pytlíkem, ohřeje, při praní se pak postupuje, jak popsáno u jiných čisticích prostředků. Bramborová voda látky lehce apretuje, choulostivé barvy v ní nepouštějí, ale bílé hedvábí v ní žloutne. Je proto výhodnější, práti hedvábí v mydlinách trisaponu, který nepoškozuje tkaniva ani barvy, naopak osvěžuje je a hedvábí přidává lesku. (Na 1 l měkké vlažné vody lžíce roztoku trisaponu a trochu neutrálního mýdla benátského.) Trisaponem perou se výborně také látky vlněné.

Dobré je také, práti hedvábné látky v odvaru pšeničných otrub (1 l otrub se vaří půl hodiny ve 4 l vody); vyprané máchají se v teplé vodě, ve které se rozpustí hrst soli.

Drobnůstky hedvábné, límečky, vestičky a pod., mohou se dobře vyprati ve vlažném mléce; tak perou Francouzky zvláště jemné druhy hedvábí. Předměty, jež se nemohou z čistících roztoků máchati (jako na př. klobouky, střevíčky atlasové a pod.) čistí se teplým lihem (kořalkou) pomocí houby nebo vaty. (Líh si ohřejeme přilitím horké vody.)

S oblibou a úspěšně pere se hedvábí a vlna poslední dobou v roztoku mýdlových vloček, jež se mohou připraviti doma, sušením jemně krájeného neutrálního bílého mýdla.

(N. L. 1926.)

Krok ku předu

(O elektrických pračkách.)

Není třeba obšírné se šířiti o tom, s jakou námahou a s jakým rozruchem celé domácnosti je spojeno praní prádla starými ručními způsoby; víme to všichni velmi dobře. Praní prádla bylo vždy nejnamahavějším a nejvíce vysilujícím výkonem domácí práce a proto již desítky let lámali si mnozí lidé hlavy problémem, jak tuto práci zjednodušiti, usnadniti a práci ruční nahraditi mechanickou prací strojní. Vznikly tak nesčetné typy dřevěných i kovových praček, které se přiváděly v pohyb ručně, pomocí různých pák, kol atd. atd. Nečistota z prádla odstraňovala se mechanicky jeho třením o vroubkované stěny, dna a rozmanitá lopatkovitá zařízení, mezi nimiž se prádlo otáčením hřídele vnitřního zařízení volně převracelo a hnětlo. Ale námaha, spojená s ručním pohonem celého tohoto pracího zařízení, zůstávala stále dosti značná, takže všechny stroje těchto konstrukcí – přes některé pozoruhodné svoje výhody proti nejprimitivnějšímu dřívějšímu způsobu praní na valše – vnikaly jen velmi pomalu do našich domácností.

Pronikavý obrat nastává teprve tehdy, když ruční pohon nahražuje se výhodnějším elektrickým, šetřícím lidské síly mnohem pronikavěji.

Nové systémy pracích strojů, poháněných elektřinou místo lidskou silou, vznikaly nejdříve v Německu a v Americe, rychle se zdokonalovaly a dnes hotoví se pračky již tak vynikající, že úplně nahrazují ruční práci a nejenom nahrazují – velmi často téměř úplně ji odstraňují. Jsou pračky tak konstruované, že lidská ruka, která prádlo do pračky toliko vložila, téměř se ho již nedotkne až do úplného skončení pracího procesu. A s radostí dlužno konstatovati, že právě pračky v naší republice vyrobené patří k těmto nejlepším systémům. Ale o tom až dále. –

První elektrické pračky, amerického i evropského původu, ukázaly nám pražské elektrické podniky. Opatřily nejlepší americké typy, značkované a doporučené americkými vědeckými ústavy pro ekonomické vedení domácnosti a tak s nimi seznámily nejenom naše hospodyňské kruhy, ale daly i popud k výrobě praček v našich výrobních kruzích, takže dnes nemusíme býti odkázáni toliko na drahé americké výrobky, ale můžeme nákupem dobrých československých výrobků přispěti k rychlému rozvoji tohoto slibného průmyslového odvětví. Národohospodářské výhody z toho plynoucí jsou zřejmy.

Americké původní pračky jsou různých systémů, rozlišujících se dle potřeby pro praní prádla jemného, nebo hrubšího a více špinavého.

Některé z těchto typů mají vnitřní zařízení podobné ruční valše, takové, že se jím prádlo pere pochodem jednak mechanickým – hněte se čtyřlopatkovým míchadlem podobným veliké kvedlačce a zároveň se tře o rýhované stěny a dno – jednak pochodem chemickým, ježto horká mýdlová voda, ustavičným pohybem proháněná špinavým prádlem, rozpouští jemné částečky nečistoty, odplavujíc je z prádla.

Hřídel s lopatkami, hnětoucími prádlo, uvádí v pohyb malý elektromotor, jenž obstarává zároveň také pohon připojené ždímačky válcové.

Práce stroje je jednoduchá, každému pochopitelná, takže se s ním pracuje snadno a s dobrými výsledky, pracuje-li se přesně dle návodu určitých pravidel. Tento typ pracího stroje určen je pro prádlo příliš špinavé. Pere-li se dle daného návodu, odpadá všechno dodatečné ruční propírání, jež bývá nutné při pračkách starších systémů s ručním pohonem.

Druhým typem, který mají pražské el. podniky k disposici, jsou pračky bubnové, také u nás již dříve v podstatě známé, ale jen s pohonem ručním a tím únavným. Americké bubnové pračky sestávají z plechové nádoby uvnitř pocínované, do níž je zasazen buben z dírkovaného zinkového plechu, otáčející se kolem podélné osy vodorovně. Uvnitř bubnu je umístěno 5 žeber dřevěných. Pohon tohoto stroje i válcové ždímačky, po straně umístěné, obstarává elektromotorek. Prádlo, uložené v bubnu v horkých mydlinách, otáčením přivádí se v pohyb, naráží na žebra a prostupováno ustavičně horkou vodou, zbavováno je špíny.

Třetí typ, t. zv. vakuový, hodí se pro praní jemného prádla. Sestává z válcovité kovové nádoby, uvnitř poniklované, a ze tří zvonů, upevněných na tříramenném držáku, spojeném se svislým hřídelem. Hřídel i zvony uvádějí se do pohybu motorkem, opět pohánějícím nejen pračku, ale i připojenou ždímačku. Zvony se rychle pohybují složitým pohybem, jednak nahoru a dolů, jednak kolem hřídele po obvodu válcovité nádoby, naplněné prádlem. Složitý pohyb brání tomu, aby se prádlo hromadilo na jediném místě, posunuje je po celé pračce sem tam, zvony prádlo důkladně prohnětou, ssajíce z něho zároveň mýdlovou vodu, jakmile se při pohybu vzhůru – jímž vzniká zředění vzduchu – dostanou nad vodu a nad prádlo; prossávání mýdla a horké vody prádlem dociluje pak dokonalého odstranění špíny. Prohánění vzduchových bublin prádlem připisuje moderní industrie pracích strojů veliký a důležitý význam.

V principu ani tento stroj není u nás neznám. Prací stroj „Faraón“, českým vynálezcem před časem uvedený na náš trh, buduje na stejné základní myšlence, propírati prádlo nejen mechanickým třením, ale i prostupem vzduchu a mýdla, zvonem z prádla vyssávaného. Český výrobek je však poháněn namáhavěji, toliko ruční pákou (hodil by se tedy domácnostem bez elektrického zařízení) a postrádá ještě onoho složitého pohybu, který činí americký stroj dokonalým. Ale je-li tu dokonalý vzor, mohou býti i české výrobky dle něho snadno zdokonalovány.

Nejpozoruhodnějším typem z Ameriky došlým, je pračka další, jež vedle popsaného zvonového vakuového zařízení je zdokonalena o mísu odstředivkovou, jež slouží nejen k důkladnému prohnětení prádla, ale i k jeho vysoušení.

V pohyb se uvádí zvláštním zařízením pákovým.

Ždímání prádla odstředivou silou je ovšem výhodnější, nežli ždímání kaučukovými válci, jež má některé vady. (Nesnese příliš horké vody, knoflíků na prádle a j.)

Nejdůležitější je, že práce u těchto strojů je omezena vlastně jen na plnění pračky prádlem, na jeho vyndávání ze stroje, konečně máchání a ždímání, s modřením spojené. I tuto práci strojem lze značně zjednodušiti.

Všechny výše vyjmenované a popsané pračky, dřevěná třecí (německá), americká bubnová, americká vakuová (se třemi zvony) s připojenou ždímačkou, i americká vakuová s odstředivkou, jsou překonány nejuniversálnější a nejvýkonnější pračkou vakuovou třízvonovou, značky New Easy Washer (njů ízy vošr = „Nová pohodlná pračka“), která je spojena s odděleným samostatným bubnem odstředivkovým, v němž se vyprané prádlo „vyždíme“ za 3 až 5 min. Nechá-li se prádlo v odstředivkovém bubnu 15–20 minut, je tak vysušeno, že se může hned žehliti. Prádlo pere se v pračce třemi zvony, pohybujícími se směrem svislým i otáčivým po obvodu bubnu. V této pračce lze současně práti, vyprané prádlo hned přeložiti do odstředivky (aniž přestává pračka pracovati), v ní máchati, modřiti a vysoušeti. Veškerá práce spojená s praním záleží v přenášení prádla z nádoby (pračky) do nádoby (odstředivky). Prádlo prané proháněným vzduchem a mydlinkami, velmi šetrným způsobem se dokonale vypere.

Americké vynikající originály mají jednu vadu: jsou na naše poměry drahé a proto musíme si všímati především u nás doma zhotovených praček, z nichž dlužno uvésti následující, dobře již osvědčené; další se zatím ještě připravují, záhy však i ty budou uvedeny na trh.

Jedním z našich je prací stroj „Elektra 27“, výrobek továren „Neptun“ v Komárově, druhým je elektrická pračka Křižíkova „Stella“. Obě pračky jsou spojeny se ždímačkami válečkovými. Stroj „Elektra“ pere křídlovým práčem, nejosvědčenějším ze všech dosavadních typů. Prádla nedře, ani netrhá. Motorový pohon stroje, umístěný na spodku dřevěné, dubové kadečky, je uzavřen v litinové skříni, takže nebezpečí zranění při práci nebo poškození náhodou spadlého prádla, je vyloučeno. Stroj pracuje lehce a tiše, jeho obsluha je jednoduchá, pomocí pákového zařízení. Motor uvádí se do pohybu pouhým zapnutím zásuvky na světelný kontakt. Samočinně ždímající ždímačka může býti řízena do libovolné posice, nad kadečku s prádlem, nebo mimo kadečku, nad přistavenou nádobu.

Křižíkova pračka „Stella“, sestává z poloválcového kotle, opatřeného výpustným kohoutem a krycím víkem.

V kotli je zapuštěn otáčivý žebrový buben, do něhož se vkládá připravené prádlo. Kotel naplní se mýdelným horkým roztokem, změkčeným sodou, terpentinem nebo čpavkem. Na to se spustí motor, stroj uvede se v činnost, buben počne se otáčeti, otočí se několikráte v jednom směru, na to opět několikrát ve směru opačném, takže prádlo se valchuje jako na ruční valše. Podle znečištění prádla nechá se stroj v činnosti 10-20 minut, pak se prádlo ždíme válci ždímačky, uvedené do chodu rovněž motorkem. Vyždímané prádlo se máchá v horké vodě, znovu ždíme, pak modří a suší. Pračka i ždímačka mohou pracovati – jako originelní americké pračky – současně, čímž se výkon praní značně urychlí a zjednodušší. Námaha – proti ručnímu praní – je nepatrná, úspora času veliká.

Pračku „Stella“ lze připojiti na každou světelnou síť a pokryje-li se dřevěnou deskou, může býti umístěna v kuchyni, kde dobře zastoupí i kuchyňský stůl.

Pozoruhodnou pračkou naší výroby je „Perun“, zdokonalený tím, že je spojen s topeništěm, takže se dá pračka přímo vytápěti buď uhlím, neb plynem, elektřinou či parou. Tím je pračka přizpůsobena našim poměrům. V Americe, kde je v každé domácnosti a prádelně po ruce voda studená i teplá, nečiní při praní nutná zásoba teplé vody žádných potíží. U nás musíme potřebnou teplou vodu zvláště připravovati a do strojů přilévati. Tato pračka obstará si potřebnou zásobu teplé vody i teplých mydlin sama, jsouc přímo vytápěna a spojena s nádrží na teplou vodu, jež se zahřívá prostřednictvím potrubí, topeništěm procházejícím. „Perun“ je pračka bubnová, podobného systému, jako výše popsané bubnové pračky, prádlo se v ní namočí, a poněvadž se dá vytápěti, přímo v ní se vyvaří, vypere, vymáchá i omodří, aniž je třeba vyndávati je, přenášeti a vůbec na ně sahati. Prádlo pere se týmž principem, jaký byl uveden u bubnové americké pračky. Pohon pračky obstarává elektrický motorek, jejž možno připojiti na světelné vedení.

Prádlo se ždímá až po skončeném praní, samostatnou odstředivkovou ždímačkou, umístěnou vedle pračky. Zařízení prádelny s pračkou „Perun“, doplněno je ještě korytovým elektrickým žehlicím strojem, který odstředěné prádlo dosuší, vymandluje, vyžehlí.

Uvědomujete si, jaké to zjednodušení práce? Kolik únavných a pracných výkonů odpadá? Prádlo dáte do pračky, uvedete ji v činnost a více na ně nesáhnete, až když je přendáváte omodřené do odstředivky, z odstředivky je vhodně složené vkládáte rovnou pod horké válce žehlicího stroje, který je současně suší, mandluje, žehlí, takže vám nezbývá nic jiného, nežli je složití a uložiti do skříně. Žádné tahání prádla na špinavé půdy, žádné zlosti s hokyněmi u mandlů, žádné hádky a mrzutosti na dvorcích, kdo dřív bude věšet!

Půjde-li to tak dále, počkáme-li ještě několik let, dočkáme se snad i stroje, který prádlo také složí a sám dopraví rovnou do skříně – ale to již raději ne! Co bychom, pro pána, dělaly potom my?

(N. L. 1927.)

Půda a sklep

Půda a sklep nejsou sice salony k přijímání přátel a hostí, ani se v nich nepořádají rodinné zábavy a schůzky, přes to však jsou stejně – ne-li více důležity jako salony a musíme se časem také jimi zabývati, chceme-li si zasloužiti čestného titulu dobré hospodyně.

Pražské půdy a sklepy ve starých činžácích, začerněné sazemi, opředené temnými stíny a pavučinami, plné tajemných tmavých koutů, vyplněných odloženým harampátím, hromadami nepotřebných cihel, tašek, střepů, neodvezeného písku a hlíny, páchnoucí dole hluboko pod zemí vlhkem a stuchlinou, nahoře pod rozžhavenou střechou tísnící dech rozpáleným vzduchem – jsou místa jakési velkoměstské romantiky a zvláštní přitažlivosti pro děti. Pro děti – nezažili jste toho také ve svém dětství? – je výprava do sklepa za uhlím a na půdu k zavěšení mokrého prádla, v pražských starých činžácích, malým, dráždivě vzrušujícím dobrodružstvím; ničím nedají se zdržeti, aby nešly se služkou, sotva navléká popruhy putny či nůše na ramena, a třebas se jim trochu tají dech, přece statečně a opatrně capkají za ní, držíce se křečovitě její sukně nebo ruky. Bezděčně tlumí hlas, když sestupují po temných schodech do černého prostoru, trochu poplašeně se dívají za každým pitvorným stínem, tančícím před nimi po stěnách, po schodech za zády, ale jsou šťastny, když konečně stojí ve hlubokém sklepě a když se dívají, držíce blikavé světýlko v ručkách, s nepochopitelným pro nás velké zájmem, jak služka nakládá do putny velikou lopatou z černé veliké hromady uhlí, vybírá z bedny do košíka brambory, vydechující divný, vlhký pach a do náruče si rovná naštípaná polínka dříví. To je také obyčejně vše, co pražské a vůbec velkoměstské dítě ve sklepě vidí; dítě venkovské má podívanou daleko bohatší a zajímavější –

Jsou obrovské rozdíly mezi sklepem a sklepem, mezi půdou a půdou; rodinné domky, vily a venkovské domy mívají krásné, světlé sklepy ve výši sklepních bytů velkoměstských činžáků, a půdy? – dobré hospodyně s vkusem a smyslem pro pořádek a útulnost, tvoří z nich nejen skladiště všeho, čeho v domácnosti není stále třeba, co se potřebuje jednou za čas a ukládá „pro strýčka Příhodu“, ale vykouzlí z čisté, světlé půdy i rozmilá zákoutíčka, která jim slouží jako šatna, spíž, a třebas i pokojíček pro služebnou.

Stará nějaká skříň, věšák, pevná, dobrá bedna, pomohou všechno to zaříditi s nepatrným nákladem. Do skříně a beden uloží se v zimě šaty, prádlo a boty letní, aby v pokojích neubíraly místa, v létě zase přestěhují se do nich dobře opatřené, vyklepané a zabalené šaty zimní, kožišiny, peřiny, těžké pokrývky a p.

Některý kout dá se upraviti pomocí několika poliček a věšáčků jako spíž, kam se uklidí nepotřebné nádobí (zavařovací přístroje a j.), sáčky s vařivem opatřené nápisy, větší zásoby vajec ve stojáncích, větší množství mouky, luštěnin, ovoce čerstvého i zavařeného, hrnce s povidly, sušené ovoce, houby a pod.

Ovšem musí se taková půda uklízeti, čistiti a větrati, jako ostatní obývací místnosti domu; často se tu smýčí, větrá a mete pomocí vlhkých pilin, čas od času umyje se podlaha a odrhnou trámy a pažení; domácí mandl může tu pak býti také zcela dobře umístěn.

Část půdy, kde se věší prádlo, má dobře zatlučené ve stěnách a trámech cínované háčky, na něž se pevně natáhnou šňůry, udržované stále v dobrém stavu. Na podzim, když se přestává prádlo věšeti venku a věší se výhradně na půdě, se šňůry zpravidla sejmou a vyperou. (Natočí se pevně – závit vedle závitu – na větší prkénko nebo na valchu, pomocí kartáče se perou v čistých, vlažných mydlinkách, vymáchají se v teplé čisté vodě, pak přetočí, aby se vypraly po všech stranách, znovu se potom perou a máchají, až zůstává voda, v níž se máchá, úplně čistou.) Vyprané šňůry se venku natáhnou, aby uschly, uschlé se znovu napnou na půdě nebo uloží v košíčku, natočeny na dřevěném kříži.

Venkovské sklepy a sklepy rodinných domků, upravují se dle zásob, jaké má dům k disposici. Kde je u domu zelinářská a ovocnářská zahrádka, dělí se sklep na dvě i tři od sebe oddělené části; jedna je určena výhradně mléku, smetaně, máslu, a jiné věci do ní nepatří, zejména ne brambory a zelenina, jež dodávají smetaně a máslu nedobré, natuchlé a hnilobné příchuti.

Ovoce, víno, pivo, naložené okurky, zelí a pod., ukládá se v druhé, oddělené části. Pro brambory a zeleninu je nejlepší zvláštní sklípek, není-li ho, ukládají se tyto zásoby společně s ovocem, ale nikdy s mlékem a smetanou.

Dlužno dbáti toho, aby byl sklep studený, suchý, větraný. Nevětraný vlhne a zachycuje všemožné plísně.

Vlhku a plísním se předchází úpravou podlahy, častým sířením sklepa a bílením stěn. Podlaha má býti nepropustná, cementovaná; větrání umožňuje okno, jež nemá chyběti. Nejlepší je dvojité, jedno zamřížované a opatřené sítí, aby se zabránil přístup myším a kočkám, druhé zasklené.

Brambory nemají nikdy ležeti přímo na zemi; lépe se uchovají, leží-li na slámě, nebo na dřevěných policích.

(N. L. 10. X. 1926.)

Žehlička a elegance

Když dva dělají totéž, není to totéž, a když dva oblékají totéž, není to rovněž totéž; k vrcholnému umění vynikajícího krejčího – uvádíme-li příklad – musí ještě přistoupiti nemenší umění nositele jeho výrobků, aby teprve podle toho, jak nositel s uměním svého krejčího zachází, vznikl souhrn, jemuž říkáme elegance.

Lví podíl má na ní žehlička, která pomáhá dobré krejčovské a švadlenské dílo udržeti v onom původním elegantním tvaru, v němž vyšlo z mistrovských rukou a zaslouží si jistě proto i ona určité pozornosti, případné chvály a několik slov o své existenci.

Můžeme začíti typicky po školácku: žehličky rozeznáváme velké a malé, lehké a těžké, laciné i drahé, vyhřívané uhlím, lihem, elektřinou a plynem.

Není lhostejno, chceme-li žehliti, jakou žehličku si k tomu vybéřeme; každá práce, která se má provésti správně a co nejrychleji, potřebuje přiměřeně správné a vhodné nástroje; vědecké metody práce všímají si všech složek a všech okolností, jimiž se dociluje bezmála ideálního výsledku práce, a jednou ze složek vědeckého zájmu je tedy i tvar, úprava a vhodnost nástroje. Ani tvar žehličky, její tíha a způsob jejího vyhřívání, není lhostejným pro výsledek naší práce; všechno to má na ni veliký vliv a je příčinou, můžeme-li žehliti lehce a hbité, či táhne-li se nám žehlení jako ševci smůla.

Žehlička nadmíru těžká, vysokého nemotorného tvaru, zvolna, špatně se zahřívající, práci ztěžuje, prodlužuje ji do nekonečna a kladouc přílišné požadavky na výkonnou sílu, vyřaďuje se z obliby, protože za sebou vleče nesmírnou únavu. Ovládne ji jen pevná, silná ruka mužská, která se k ní jenom tehdy utíká, potřebuje-li, aby žehlička jak se patří přitlačila.

Pro rychlou, hbitou, čistou a lehkou práci potřebujeme žehličku, která přiměřeně rozehřátá, lítá po látce, jako blesk, jen se po ní kmitajíc. Takovou vlastností se chlubí – chcete-li opět příklad – plná žehlička amerického tvaru; je nepříliš velká, není ani příliš těžká, ani zase příliš lehká, má tak správný, dokonalý tvar, že se výborně drží v ruce a vnikajíc krásně do všech záhybů látky, nijak ani po delší době neunavuje.

Potřebujeme-li vyžehliti velké kusy prádla ložního a stolního, můžeme si k tomu vzíti větší duté žehličky – výtopné – jež si vyhřejeme vloženým dřevěným uhlím, nebo vloženými rozpálenými železy; tato mohou býti litá a kovaná, rozhodneme se pro poslední, která se rychleji rozpálí, nežli železa litinová.

Žehličku výtopnou dřevěným uhlím dáme jako nezdravou raději na index; uniká z něho jedovatý kysličník uhelnatý, z něhož by nás – při nejmenším – rozbolela hlava.

Musíme-li žehliti s leskem – límce, manžety, náprsenky vezmeme útočiště k žehličce výtopné želízkem, ale máme-li dvě americké žehličky, které se střídavě na plotně zahřívají, raději se přidržíme těchto; vraťme se k nim nejraději, protože nás unavují nejméně.

Nesmíme zapomenouti na žehličky lihové, plynové a elektrické. Pracují všechny čistě, plynové mají výsadu, že se zahřejí nejrychleji, lihové, že jsou poněkud drahé, ale praktické, udržujíce vytrvale stejnoměrnou teplotu a jsou bezpečné, bez dýmu a škodlivých plynů.

Elektrické jsou král mezi poddanými; vystupují vždy bezvadně, pracujíce dokonale čistě a stejnoměrně, ale poněkud déle to trvá, nežli se rozehřejí, což je přirozená vlastnost všech králů; jakmile se rozehřejí, nedá se jim již mnoho vyčítati, leda protivná šňůra, jež se za nimi ustavičně vleče, jako protivné komonstvo za králem; ale jako se dovedou králové zbaviti své přítěže, vystupujíce časem i bez svých stínů, tak je na světě i žehlička, která se zbavila při své práci přívodní šňůry, vyhřívajíc se jejím prostřednictvím jen potud, pokud stojí na podstavci se samozapínačem. Jakmile ji vezmeme do ruky a zdvihneme se stojánku, vyhřívá se jen vloženým do ní žárovým tělesem; šňůra zůstává na podstavci. Postavíme-li ji na stojan, žárové těleso žehličky automaticky se spojí a žehličku dostatečně vyhřeje za tu chvíli, nežli látku žehlenou posuneme nebo vyměníme za jinou.

Také malé žehličky cestovní – lihové nebo elektrické – zaslouží zmínky.

Elektrická je v zavazadle pohodlnější, nepotřebujíc, aby se s ní vozilo vyhřívající ji topivo, ale má někdy tu nehodu, že se nehodí na každý proud. Poslední doba i tomu odpomohla, vyrábějíc dnes takové cestovní elektrické žehličky, které se hodí na každý proud. Nedají-li se na cestách v některém hotelovém pokoji zapnouti, není-li v něm zásuvky, není to jejich vina. Ale i tomu poslední doba odpomáhá prostřednictvím objímky, kterou lze připojiti k světelnému vedení na místo vyšroubované žárovky.

Kuriositou mezi elektrickými žehličkami je ona, která má zařízení na vývin páry při žehlení; duté držadlo žehličky je jakousi nádržkou vody, která se důmyslným zařízením mění v páru, jež si samočinně navlhčuje žehlenou látku, takže není třeba předem ji kropiti. (Patent švýcarský.)

Zbývá ještě připomenouti, že si žehličky přejí, abychom je uschovávaly v suchu, jsou-li zrezivělé, abychom je vyleštily smirkovým papírem a před žehlením je vyhladily na žehlicí ploše i na bočních stranách parafinem nebo voskem. Žehlí potom úplně hladce a dokonale – a tím je o žehličkách řečeno snad již více než dost.

(N. L. 25. VII. 1926.)

Péče o peřiny

Lidé vychovaní sportem, vyrostlí na volném vzduchu a slunci, spící v létě při otevřených oknech, peřin nenávidí. Spokojují se polštářem pod hlavou a přikrývají se lehkou pokrývkou, jsouce tolik otužilí, že se snadno přizpůsobují různým změnám teploty a necítíce téměř zimy, jestliže temperatura klesla níže, nežli bývá příjemno a snesitelno lidem zchoulostivělým a neotužilým.

Nechut proti peřinám jest do jisté míry oprávněna a odůvoděna, jsou-li příčinou přílišného choulostivění těla; nutno přiznati, že obrovská peřina, natlučená k úplné nehybnosti a nepružnosti, nemůže býti tělu zdráva a příjemná jako pokrývka, a že spánek pod takovou horou peří je spíše vším jiným nežli žádoucím odpočinkem.

Naplní-li se však sýpek peřiny jen tolik, aby tato tvořila vskutku lehkou, pružnou a příjemnou pokrývku, naplní-li se peřím lehkým, dobře během let opatrovaným a udržovaným, pečuje-li se denně o dobré provětrání a proslunění peřin, aby byly co nejméně nádržkou a sběrnou škodlivých bacilů a zárodků – jak se jim vytýká – není příčiny, proč by se jim v určitých ročních dobách nemohla dáti přednost před lehkou, tenkou, nijak nechránící a nehřející pokrývkou.

V sychravých, deštivých dnech, za třeskutých mrazů, ve studených, nevytopených bytech, za nemoci a v různých stavech duševní depresse, v obdobích nechuti k životu (kdo jich časem neprodělává? –) – hodnotívá se a oceňuje i lichotivé, utišující příjemné teplo měkké peřiny a mnohému a mnohému zdává se tato dokonce nejoddanějším, nejspolehlivějším přítelem, v jehož objetí se nejkrásněji zapomíná na všechnu tíseň, na všechno trápení, na všechen neúspěch a nezdar…

Nejde však o psychologickou studii oprávněnosti peřiny; jde v těchto řádcích o to, jak se mají peřiny udržovati – jsou-li již součástí domácnosti – aby se udržely lehké, pružné, co možno všech škodlivých zárodků prosté.

Pružné a lehké je každé nové peří dobré jakosti. Těžkým, chuchvalcovitým a nepružným stává se staré peří, v peřinách, jež se denně ustýlají aniž byly provětrány, natřeseny, zlehka proklepány a mírně prosluněny. Přílišnému slunečnímu úpalu a žáru se nemají vystavovati, nejde-li o peřiny, jež pokrývaly nemocného. (V tom případě slunce je nejlepším ničitelem zárodků nemoci v peřinách shromážděných.) Přílišný sluneční žár ani peří křehkým, takže se láme a drtí, pozbývajíc své pružnosti i ceny. Také tkanivo povlaku přílišným sluncem trpí; láme se a v prádle se brzy trhá.

Za vlhka se však peřiny rovněž nevynášejí ven, protože vlhkem nasáknou, a vlhké peřiny jsou tělu velmi nepříjemny i nezdravy.

Málo provětrané peří se časem slehává a tvoří chuchvalce, je proto nutno v delších časových obdobích (za 5–8 let) peří ze sypků vysypati, prosíti sítem, zbaviti všeho prachu a nečistoty, chuchvalce rozcupovati, nechati pak peří rozložené na silných papírech nebo v suché koupací vaně po několik dní dobře proschnouti a provětrati.

Hodí se k této práci ovšem slunná, letní doba, kdy se peřin nepotřebuje, a je možno ji prováděti jen tam, kde je k tomu vhodná prázdná místnost, v níž není průvanu a kudy se nechodí, aby se peří nerozletovalo.

Nejlépe se hodí koupelna; peří se vysype do čisté suché vany, prosívá hrubým sítem, prosáté se buď ponechá proschnouti ve vaně, není-li to možno, nasype se do připravených čistých sypků a nechá doschnouti v nich, ve vhodné k tomu místnosti. (Na venkově, kde jsou čisté slunné půdy, schne peří nejlépe na půdách; ve velkých městech je to ovšem nemožno.)

Sypky mají býti vždy dle možnosti dvojí. Sýpek, do něhož přijde přímo peří, bývá hrubší a hustší, vrchní je jemnější, občas se stáhne jako povlaky a vypere.

Je-li peří již staré, je nutno dáti je čistiti; lze sice vyprati je i po domácku v mydlinkách (peří zůstane v pytli a pere se i s pytlem), ale práce ta je tak obtížná, že doma těžko se provádí.

(M. R. 20. VI. 1925.)

Z kuchyňské hygieny

(Kuchyňské zařízení a nádobí.)

Mluvíme-li o hygienické kuchyni, míníme tím jednak správnou skladbu a úpravu potravin a pokrmů, aby byly lidskému organismu dostatečně výživny i snadno stravitelny, jednak zahrnujeme v pojem hygienické kuchyně také její zařízení, její nádobí a náčiní.

První podmínkou hygienického kuchyňského zařízení je možnost, udržovati je snadno v dokonalé čistotě, je tedy nutno, zařizuje-li se kuchyně, předem pamatovati na vše, co tento úkol usnadňuje.

V moderních kuchyních upravují se proto podlahy stěny tak, aby bylo možno co nejpohodlněji, nejrychleji a často je čistiti; tomu účelu vyhovují nejlépe podlahy xylolitové, dlaždičkové, nebo kryté linoleem, které se snadno myjí, stěny se obkládají alespoň do poloviny své výše hladkými dlaždičkami, opatřují se olejovým nátěrem, který se snadno myje, nebo se alespoň polepují voskovaným plátnem – tak to činí v Americe – které je rovněž možno bez veliké námahy udržovati stále čisté.

Z téhož důvodu má být kuchyňský nábytek, opatřený emailovým nátěrem, zcela jednoduchý, bez zbytečných ozdob, rýh a záhybů, aby se nikde nemohl usazovati prach a neztěžoval se úklid. Desky stolní jsou nenatřené, desky kredencové chráněny snadno čistitelnou vložkou skleněnou nebo emailovaným plechem, nebo alespoň voskovaným plátnem či linoleem, pro ten účel upraveným.

V hygienické kuchyni nesmí se ovšem vykonávati také práce, vířící prach a působící nečistotu, jak se nezbytně stává, čistí-li se v kuchyni boty a šaty, vyhrabává-li se neskropený popel, vysypává-li se potřebné uhlí do truhlíků v kuchyni atd. Plynové, petrolejové nebo – což je ovšem nejideálnější kuchyňské zařízení – elektrické sporáky a nářadí elektřinou hnané a vyhřívané, odstraňují tyto hygienické závady dokonale.

Ježto hygienická kuchyně vypovídá boj všemu prachu a nečistotě, rozumí se snad již samo sebou, že podlahy se čistí toliko vlhkými hadry a napouštěnými americkými smetáky, a že je nepřípustno vířiti prach metením na sucho.

Absolutní čistota vyžaduje se ovšem i pro všechno v kuchyni používané nádobí a náčiní; všechno musí býti dokonale vydrhnuto, prachu zbaveno a ještě přímo před upotřebením čistou utěrkou otíráno. Z důvodu naprosté čistoty nedoporučuje se proto v kuchyních se sporáky, vytápěnými uhlím, kuchyňské nádobí a potřebné drobnosti rozvěšovati po stěnách a nad sporákem, ač rychlejší a pohodlnější práce tento způsob umístění nádobí omlouvá, a v kuchyních se sporáky elektrickými, plynovými, petrolejovými, u nichž odpadá prášení popelem, dokonce jej zavádí a doporučuje pro úsporu času.

Šťastné majitelky amerických kredencí, ve kterých je možno umístiti věci pro vaření potřebné a po skončené práci jednoduchým uzavřením kredence nádobí před prachem uchrániti, jsou ovšem prosty rozporů, čemu dáti přednost, zdali hygieně, či úspoře času; jejich kredence jsou praktické i hygienické zároveň.

Také nádobí, má-li se považovati za dobré a hygienické, musí vyhovovati několika podmínkám; musí býti trvanlivé účelné rozumí se samo sebou – vzdorné proti změnám teploty a chemických reakcí a snadno čistitelné.

Měděné a cínové nádobí dřívějších let, vyhovovalo toliko částečně těmto podmínkám; bylo sice nade vše trvanlivé a vskutku krásné, jestliže se s ním ušlechtile zacházelo, ale zdravotně bylo závadné, protože tvořilo s některými, zejména kyselými pokrmy, zdraví škodlivé chemické sloučeniny a podléhalo různým chemickým změnám i ve vlhku, při špatném a nedokonalém mytí, osušení a pod. Vymizelo proto z dnešních kuchyní – hlavně ovšem také vlivem války – téměř úplně a je-li kde ještě jaké, je spíše předmětem dekorativním a kulturním dokumentem, nežli předmětem skutečné denní potřeby.

Jeho místo zcela zaujalo ohnivzdorné nádobí smaltované, se silnou vrstvou smaltu, jež snese prudké změny teploty, prudká zahřátí i slabší údery beze všech škodlivých následků. V hygienické kuchyni dává se mu přednost před obyčejným, slabě smaltovaným nádobím, jehož smalt lehce odprýskne a je lidskému zdraví potom nebezpečný. V nádobí s poškozeným smaltem nedoporučuje se vůbec vařiti, nejméně pokrmy kyselé, protože v takovém, podobně jako ve výše uvedeném kovovém nádobí, vznikají různé chemické, lidskému tělu škodlivé jedovaté sloučeniny. Aby se všemu nebezpečí lidského zdraví předešlo, je radno nové nádobí, jehož glasury mohou někdy obsahovati chemické škodliviny, vyvařiti dobře vodou, ke které přidáme ocet a sůl; vyvařené nádobí se potom ještě dobře vymyje horkým roztokem sody.

V poškozeném nádobí se nemají schovávati zbytky jídel, zvláště kyselých. Uložené zbytky prodělávají zejména v teplých, nevětraných a nečistých špížích různé chemické změny (kysají, kvasí, žluknou, hnijí a pod.), jež mají zhoubný vliv nejenom na chut uschovaných pokrmů, ale na zažívací ústrojí, v němž zaviňují často různé obtíže nebo i onemocnění. Je-li nezbytno uložiti zbylé jídlo, je pro uschování daleko vhodnější nádoba porculánová nebo skleněná, jež na chut jídla nemá vůbec vlivu a také změn chemických nepodporuje tak, jako nádobí kovové.

Hygienická kuchyně varuje se vůbec všech zbytků a doporučuje vařiti jídla jen tolik, kolik se ho najednou spotřebuje a pro každou potřebu novou radí jen jídla čerstvě připravená, neohřívaná. Vařiti najednou větší zásobu pokrmu a k večeři ohřívati zbytky, nebo příštího dne novým způsobem je upravovati, je sice hospodářsky výhodné, protože úsporné, ale hygienicky závadné. Je vidno, že šetrnost s hygienou přicházejí často do kolise.

Chybou nádobí smaltovaného, jak již bylo řečeno, je, že časem jeho smalt se poškozuje a odprýskne, čímž nádobí pozbývá ceny. Průmysl nádobí nabízí však i dokonalejší výrobky, přiměřeně ovšem dražší, totiž nádobí hliníkové, niklové, ohnivzdorné porculánové a ohnivzdorné skleněné.

Hliníkové nádobí, pokud je vyrobeno ze silného plechu, je velmi trvanlivé, lehké, rychle se prohřívá (zejména na plynu) a urychluje tedy kuchyňskou práci. Jeho vadou je, že mu škodí soda, nesmí se jí proto při jeho mytí používati. Také mastnota, usazená na špatně umytém nádobí hliníkovém, podobně je poškozuje, jako kyselé pokrmy, v něm uložené.

Zčerná-li hliník, snadno se chyba napraví, vyvaří-li se nádobí ve vodě slabě okyselené ovocnými slupkami, citrónovou šťávou a pod. Hygienicky je méně závadné, než smaltované nádobí, protože neohrožuje odprýskaným smaltem, ale kyselé pokrmy vyvolávají v něm rovněž škodlivé reakce, hodí se tedy toto nádobí toliko pro přípravu pokrmů nekyselých.

Daleko dokonalejší je nádobí niklové. Je neobyčejně trvanlivé, snese největší žár i prudké střídání teploty, je krásné, snadno se čistí, jídla se v něm nepřipalují, zdravotně je nezávadné, ale je velmi drahé a to je jeho jediná, zato největší chyba.

Dokonale hygienické je nádobí porculánové a skleněné, protože se nejsnáze čistí a pokrmy v něm nepodléhají ani chutovým změnám, ani chemickým reakcím. Pokud je porculánové nádobí i ohnivzdorné, může býti nazváno ideálem hygienického kuchyňského nádobí. Vskutku ohnivzdorné jsou však zase jen drahé výrobky francouzské (také u nás na skladě v předních závodech), a není to tedy opět nádobí pro každého. Je krásně bílé, krásně upravené (vkládá se do kovových niklovaných kroužků), takže je možno pokrmy, které nesnesou překládání, nemají-li utrpěti na vzhledu a chuti ihned, jakmile byly upraveny, nésti v něm rovnou na stůl. V tomto nádobí připravují se některá jemná masa dušená, různé míšeninky, omelety, lehké nákypy (ušlehané jen z vajec) a pod.

Nádobí skleněné, které přichází do obchodu jako „nádobí ohnivzdorné“, má vlastnosti podobné a bylo by ideálem hospodyněk, kdyby skutečně se osvědčilo ve všech případech ohnivzdorným; dosud však to nelze tvrditi.

Hygienická kuchyně pečuje při přípravě pokrmů také o to, aby výživné a nejdůležitější látky potravin zůstaly přípravou nezměněny, pokrmy tedy nejraději vaří a dusí v páře a ve vlastní šťávě, čímž se zároveň stávají křehčími a stravitelnějšími. Tomuto účelu slouží vařiče a dusíce bietigheimské, Kuncovy dusiče, Nohův patentní dvojvařič, nebo jen i zcela levné dírkované vložky, jež se vkládají do nádob trochu naplněných vodou. Potraviny, položené na vložku, pod níž se vaří voda, vaří se v pevně přikryté nádobě vzniklou parou. Tak se vaří maso, brambory, zelenina, rýže, ovoce atd. Na vaření ryb, chřestu, šunky a p., dostanou se zvláštní podélné pánve, s vloženou vložkou, na které se pokrmy v páře uvaří, pak se vyndají i s vložkou, takže se nijak nepoškodí a neutrpí na vzhledu.

Pokrmy, které se musí dlouho vařiti (kaše rýžová, krupková, ovesná, jahelná a p.), snadno se připálí; aby se tomu zabránilo, používá se hrnků s dvojitými stěnami Levněji si to zařídí každá hospodyně tak, postaví-li nádobu s pokrmem do nádoby jiné, naplněné vařící vodou.

(N. L. 1926.)

Moderní kredence

Pro ekonomii kuchyňské práce má veliký význam kuchyňské zařízení. V moderních kuchyních není zbytečného nábytku, který by nutil hospodyni plýtvati kroky přebíháním od jednoho kusu zařízení ke druhému, ale to, co v ní jest, jest tak konstruováno a účelně zařízeno, aby slučovalo v sobě vlastně hned několik kusů kuchyňského zařízení.

Pro moderní kuchyni, zařízenou dle zásad nového bydlení, jsou nejdůležitější tyto kusy nábytku: kuchyňská kredenc, přípravný stůl, stůl umývači a židle.

Praktické kredence dnešní doby mají býti kombinací špižírny, poličky pro nádobí i náčiní a pracovního stolu. Americké typy kuchyňských kredencí jsou vzory pro všechny kredence, pokrokovými truhláři vyráběné dnes po celém světě, neboť americké modely jsou právě kombinací výše uvedených několika kusů nábytku.

V moderní kredenci, jaké se již hojné vyrábějí také u nás, využívá se každého nejnepatrnějšího místa, každého prostoru, aby se v ní dalo srovnati vše, čeho je v kuchyni při vaření třeba. Taková praktická kredenc má nesčetné příhrady, zásuvky a sklopná i výsuvná zařízení, takže v ni umístíme nádobí porculánové i sklo (nahoře), nádobí železné a plechové, potřebné k přípravě pokrmů (dole), kořenky i schránky na mouku, cukr a jiné vařivo (některé novější americké modely mají nádoby na mouku a cukr, z nichž se dá otočením dolejší uzávěrky vypustiti právě potřebné množství vařiva), sklenice s marmeládou, láhve s olejem, octem atd. Složí se v nich však také všechno kuchyňské náčiní, určené k zavěšení, zpravidla na postranních deskách, příhrady uzavírajících. Na nich najdou místo vařečky, pokličky, cedníky a pod. Příhrady s nádobím jsou u většiny typů výsuvné, takže se potřebné nádobí, umístěné vzadu, pohodlně vyjme, když se celá deska s nádobím z kredence vytáhne. Také hořejší část kredence bývá tak upravena, že lze z ní všechny věci snadno vyndati, aniž by bylo třeba sundávati přední, abychom se dostali k předmětům vzadu postaveným. Stolní desky těchto kredencí jsou zpravidla rovněž výsuvné a pak zastupují přípravný stůl, vál, stolek pro odkládání nádobí a pod. Jsou většinou vyrobeny z materiálu lehce čistitelného, takže sil, času a práce hospodyně se vskutku ideálně šetří.

Všechny přihrádky a oddělení těchto kredencí zavírají se dvířky, deskami, nebo – jak je tomu u jednoho modelu americké kredence – roletovým závěsem, aby po práci v kuchyni se na nádobí a náčiní zbytečně neprášilo a bylo zároveň docíleno krásného dojmu pěkně a stále uklizené kuchyně.

(P. T. 1927.)

Některé ukázky praktického zařízení americké kuchyně

Bytová tíseň, která je výsledkem dnešních hospodářských a sociálních poměrů, řeší se všude jinak. Touhou všech kulturních lidí jest, bydliti zdravě, útulně a pohodlně; u nás vycházíme těmto požadavkům vstříc tím, že se snažíme i malé byty vybaviti vedlejšími místnostmi, které umožňují odstraniti z místností obývacích všechny málo dekorativní hospodyňské potřeby, pro něž v bytech starého rázu nebývá žádného vhodného úkrytu, takže opravdu bývá zcela nemožno v bytech nemoderně vypravených udržeti soulad a úpravnost, i při nejvyvinutějším smyslu pro stylovost bydlení a pro význam přísného pořádku.

Bohaté moderní bytové příslušenství zajišťuje sice pohodlí a dovoluje udržovati bezvadný pořádek, ale zdražuje bydlení výší nájemného, často nepřijatelného lidem normálních středních příjmů a přidává také hospodyni práce, což není lhostejno v domácnosti, nucené obejíti se bez pomocné síly.

Američané již dávno rozluštili podobné nesnáze svým praktickým smyslem pro potřeby doby; oni, budujíce obydlí, nemají na mysli toliko úpravnost domácnosti a levnost bydlení, ale i to, jak zjednodušiti všechno zařízení, aby se hospodyňská práce, kterou Američanky středních vrstev vykonávají samy bez drahé pomocnice, dala provésti nejsnáze a nejrychleji. Soustřeďují proto – jsouce k tomu i nuceni malými rozměry bytu – všechny hospodyňské výkony dle možnosti na jediné místo a všechno zařízení domácnosti přizpůsobují těmto okolnostem. To je přivádí k tomu, aby daného malého prostoru bytového krajně hospodárně využívali a stavěli nábytek tak konstruovaný, aby zaujímal co nejméně prostoru, určeného k pobytu lidem.

Všechen americký kuchyňský nábytek je proto svrchovaně účelný, nahrazuje úplně řadu našich místností vedlejších.

Většina nejpotřebnějšího nábytku staví se pro úsporu místa do výklenků zdí, nejen v ložnici a v jídelně, ale i v kuchyni. Nářadí pro úklid, praní, pro žehlení atd., pro něž je u nás nezbytno bohaté moderní příslušenství, chceme-li si udržeti úpravný ráz domácnosti, ukládá se v domácnosti americké do výklenků ve zdi, zvláště k tomu účelu v kuchyni upravených, nebo do praktických skříní, účelně v kuchyni rozestavených podle pokynů a rad ústavů pro vědecké studium hospodyňské práce.

Jak pohodlně ukládají Američanky na př. žehlicí prkna, s nimiž si my v našich domácnostech zpravidla nevíme rady! Přenášíme je nepohodlně a s velkými ztrátami času s místa na místo, do vzdálených úkrytů, po případě necháváme je státi neukryté někde v koutku kuchyně, jíž se tím ovšem nepřidává úpravnosti!

To by odpadlo, kdyby se u nás v novostavbách po vzoru Ameriky při zařizování kuchyně pamatovalo na to, aby se v její stěně vhodně umístilo (blízko okna a elektrického vypínače) sklopné žehlicí prkno, chráněné, není-li ho třeba, zavřenými dvířky, nebo kdyby se běžně a prakticky vyráběl i levný kuchyňský nábytek, který by ve starých domech, postrádajících moderního „příslušenství“, nahrazoval všechny potřebné vedlejší místnosti.

Takovým kusem nábytku je na příklad skříň, upravená tak, aby se v ní dalo ukrýti především žehlicí prkno, nejlépe sklopné, případně i smetáky, vyssavače prachu a jiné nářadí k úklidu.

V domácnosti, v níž je instalováno elektrické osvětlení, kde se může používati elektrické žehličky, postaví se taková skříň do samého sousedství elektrického vypínače, takže prkno i žehlička jsou okamžitě pohotově, kdykoli jich hospodyně potřebuje.

Velmi praktická je i jiná skříň, hodící se rovněž k zmodernisování domácnosti starého rázu. Zaujímá málo místa, neboť tím, že řada praktických přihrádek staví se nad sebou, využívá se velmi výhodně prostoru výškového a kuchyň zůstává dostatečně volná k pobytu. Do přihrádek dá se uložiti velmi mnoho domácích potřeb, které by jinak překážely a hyzdily byt.

Skříněmi tohoto typu rozšiřují se obyčejně původní kuchyňské příborníky při vzrůstu domácnosti, jíž starý nábytek pro všechny potřeby nestačí. V tomto případě je nutno tuto skříň výškově přizpůsobiti příborníku, k němuž se prostě přistaví. Může ji zhotoviti každý truhlář a těšme se, že i typu skříně se sklopným žehlicím prknem si všimnou naši výrobci, mají-li smysl pro potřeby dnešní doby. S náběhy k těmto moderním směrům a požadavkům se již setkáváme, jak ukazují vystavené kuchyně na různých výstavách poslední doby. Mnohé kuchyňské kredence jsou již spojeny se skříní, upravenou pro úkryt žehlicího prkna a všelikého moderního úklidového nářadí.

(P. T. 1927.)

Moderní kávovary

Všechny moderní pomůcky kuchyňské sledují určitý cíl; buď byly vymyšleny, aby uspořily práci, čas, síly nebo peníze, anebo proto, aby zdokonalily výrobek. K pomůckám této kategorie druhé, dlužno řaditi moderní kávostroje.

Nic není zajímavějšího, nežli ohlédnouti se časem zpět a zjišťovati, jak určitá novinka, znamenající zdokonalenou práci nebo zlepšený výrobek, byla přijata a jak se rozšířila. Běželo-li o novinku veliké prodejní ceny nebo takovou, jež vyžaduje ne vždy pohotových podmínek, aby se jí mohlo v domácnosti používati, nepřekvapuje, jestliže se očekávaný úspěch nedostavil.

Překvapuje však, jestliže nepříliš nákladný a při tom nesporně zdokonalený výrobek drobnějšího průmyslu, všímajícího si potřeb každodenního života, jen zvolna si razí cestu ku předu.

Pro způsob vaření kávy, bez níž se neobejde u nás snad žádný stůl, je toto volné tempo pokroku zvláště nápadné; ba je skorém výsměchem pokroku, vaří-li se ještě dnes, v době, která disponuje již výrobkem přímo pohádkové dokonalosti a výkonnosti, káva ve většině domácností – zejména na venkově – starým, zcela primitivním způsobem, tím, že se prostě zavařuje do hrnku, volně při krytého; zbavuje se tak nehospodárně všech aromatických látek, činíc z hledaného výborného a povzbuzujícího nápoje, bezcenný, nechutný odvar.

Hospodyně, která chce vařiti opravdu dobrou kávu, neobejde se bez kávovaru, ať již volí jeho nejjednodušší druhy v podobě konvic plechových, aluminiových, porculánových, s nasazenou kávovou nálevkou rozmanitě konstruovanou, nebo si dopřeje oněch úplně dokonalých kávostrojů-samovarů, automaticky spařujících umletou kávu vařící vodou, obsaženou v připojené nádržce, v níž se přivede do varu lihovým kahancem nebo zapnutím elektrického proudu, či zapálením plynu, v několika minutách. Tyto automatické samovary jsou vesměs nejlepší; jsou neprodyšně uzavřeny, aroma kávy nemůže unikati a tak se dociluje vůní i silou vynikajícího výtažku.

U kávovaru „Eleonora“, onoho pohádkového výrobku demonstrovali jej na kterési hospodyňské výstavě – zesiluje se výsledek ještě tím, že se v tomto stroji káva přímo praží, a ježto je uzavřen, zůstává aroma pražící se kávy v něm, nemohouc nikam unikati. Stačí vložiti do stroje hrst zelené kávy, která se přímo v něm hned upraží, pak umele, vařící vodou přitékající z jiné nádržky se automaticky spaří, a nakonec vytéká po nedlouhé době jako hotový nápoj, k němuž se přidává již jen smetana. Není stroj takové dokonalosti vrcholem důvtipu a nezaslouží přívlastku „pohádkový“? Je přirozeno, že tato pěkná hračka, provedená z niklu, je přiměřeně drahá, a že si jí každý nekoupí. Káva může se v ní vařiti přímo na stole jídelny a může se tedy tento podivuhodný mlýnek-kávovar uplatniti velmi dobře ve společnosti bohaté domácnosti.

Méně zázračné, ale rovněž výborné jsou kávostroje-samovary jiných systémů a konstrukcí – výrobky většinou cizozemské (jako ona popsaná „Eleonora“) – jež jsou u nás známy pod různými jmény. Patří sem t. zv. kávostroje vídeňské (známé v našich obchodech pode jménem kávovaru „Non plus ultra“ a j.), mající dvojitý plášť, který tvoří dvě nádoby, z nichž jedna jest nádržkou vody, jež se přivádí do varu lihovým kahancem a pak vlivem tlaku vzniklé páry vniká úzkou trubičkou do oddílu, obsahujícího pevně uzavřenou semletou kávu, kterou dokonale spaří a vyextrahuje. Hotová káva vytéká postranními otvory do poslední nádržky, ze které se kohoutkem vypouští rovnou do koflíčků. Kávostroje tohoto systému vaří větší i menší množství kávy a jsou tak upraveny, že se v nich může káva rovněž připraviti přímo na stole jídelny. Témuž účelu vyhovuje i nový kávostroj anglický „Kona“, z ohnivzdorného skla, sestrojený na výrobu silné černé kávy, připravované rovněž přímo na rodinném stole; je sestrojen v různých velikostech, takže je vhodný pro jednotlivce, pro menší rodinu i pro větší společnost. Jeho princip je podobný jako u kávovaru vídeňského, voda – odměřená v potřebném množství – se v něm uvede do varu v několika minutách, zapálením připojeného lihového kahanu, a spáruje pak kávu podobně, jako kávovar vídeňský. V několika minutách mohou si tak zcela jednoduchým způsobem připraviti dobrou kávu i lidé, kteří jinak vůbec vařiti neumějí, nebo kteří bydlí v podnájmu a nemají vlastní kuchyně a plotny. Paní domu dovede pak teprve oceniti podobný kávostroj, protože jí umožňuje připraviti hostům kávu, aniž by bylo třeba je opouštěti.

Všechny tyto cizí kávostroje úplné však nahradí i levnější a jednodušší kávovary konvicové, do nichž se dolévá vařící voda shora, na kávu umístěnou na sítcích, důmyslně zkonstruovaných a zdokonalených; i v nich se uvaří výborná káva – vyhoví-li se ovšem i ostatním podmínkám dobré kávy. Z kávovarů porculánových osvědčený jest na př. klášterecký, nebo kávovar hliníkový, zv. „Melitta“, na jehož sítko se vkládá kolečko filtračního papíru, umožňujícího dokonalou extrakci spařené kávy, pak kávovar karlovarský a j.

K modernímu kávostroji patří ještě také velmi pěkná moderní schránka na kávu, spojená s mlýnkem a odměrkou kávy. Upevňuje se na zdi nebo na kuchyňské kredenci, upražená káva se vsype do schránky, je-li jí třeba, semele se otáčením kliky a potřebné množství, padající do skleněné, značkami rozdělené odměrky, odměří se dle značky.

Jaké jsou ostatní podmínky dobré kávy – dostatečné množství nejlepšího jejího druhu, dobré mléko a smetana, dobrá náhražka (cikorka), o tom není třeba se zmiňovati obšírněji, protože to ví každá dobrá hospodyně. Jen pro nezkušené ještě připojuji, že na koflík dobrého, silného odvaru se předpisuje 1 dkg pražené kávy, rodinná káva vařívá se ovšem slabší.

(N. L. 1926.)

Čajové a přípravné (servírovací) stolky

Moderní domácnost, která pěstuje společenský život a přijímá často hosty, sotva by se dnes obešla bez moderního pomocného stolku servírovacího, který umožňuje domácí paní, že své hosty pohostí pohodlně, nehlučně a rychle, s jistotou a bezvadností společensky vyspělé dámy.

Bývalo zvykem, že společnost sezvaná k čaji sesedla se u velikého prostřeného stolu; dnes se stále více upouští od staré zvyklosti a daleko příjemnějším a intimnějším se nám zdá, můžeme-li se rozprchnouti po přijímacím pokoji, usednouti se svým koflíkem čaje kdekoli je nám libo, ve společnosti přátel, s nimiž si rozumíme a s nimiž si máme vždy co říci, nijak nejsouce omezováni ve výběru své společnosti, ani nijak vázáni ke škrobenému, nucenému hovoru u společného stolu s lidmi, s nimiž nemáme nejmenšího společného zájmu a vztahu.

Paní domu nebo kdokoli ji zastupuje a hosty obsluhuje, roznáší hostům, po skupinách rozptýleným, připravený čaj a zákusky, používajíc k tomu pomoci pohyblivého čajového stolku, na němž má schystáno vše potřebné. Na horní desce postaven je samovar, potřebné příbory, talířky, koflíčky a lžičky, nádobky s rumem, smetanou, citrónovou šťávou, cukřenky, ozdobné nádobky s medem, máslem, marmeládou, atd., v dolejším oddělení připraveny jsou mísy a talíře se zákusky, všemožné chlebíčky, slané tyčinky, rohlíčky i sladké zákusky, které jsou dobře chráněny – pokud se hosté nesešli – sklápěcí skleněnou deskou. Při obsluze hostů deska se sklopí dolů a slouží jako podnos pro připravené zákusky, které se mohou hostu pohodlně předložiti k výběru.

Stolek, pohybující se lehce na kolečkách nebo na sáňkově upraveném spodku, dopraví snadno občerstvení ke všem skupinkám hostů, kteří jsou obslouženi nehlučně a klidně, jak toho vyžaduje správná a dokonalá obsluha i dobré pohoštění.

Pomocné pohyblivé jídelní stolky výborně se osvědčují i při obsluze u velkého stolu, předkládá-li se oběd nebo večeře.

Jednoduchost, která je charakteristickým znakem dnešní doby, zvítězila i při úpravě stolu, který se dnes nepřeplňuje příbory, nádobím a všemožným náčiním, prostíráme-li pro hosty nebo pro rodinné slavnostní dny. Podává-li se dnes oběd o několika chodech, takže je třeba měniti příbory nebo je něčím doplňovati, připraví se potřebné nádobí, různé skleněné a desertní talířky, mističky a pod. na přípravný pojízdný stolek, který lehce a snadno dopraví dle potřeby všem stolujícím nutné nádobí a příbory, zároveň hned odvážeje náčiní již upotřebené a nepotřebné.

Stane se to téměř neslyšně a nepozorovaně, stoleček tiše klouže po vyleštěné podlaze, nehrozí nebezpečí, že obsluhujícímu personálu sřítí se na zem stohy odebraných talířů, nožů, lžic, vidliček, že celá společnost se vyděsí nenadálým řinkotem nebo bude trapně dotčena nemilou scénou mezi společensky špatně vychovaným hostitelem a personálem, postiženým nehodou.

Na stolečku mohou býti připraveny i kompoty, saláty, dessert, zásobní mísy příloh, příkrmů, studených omáček a pod., aby se jimi mohlo rychle obsloužiti, jakmile je toho třeba a vyprázdněné mísy na stole vyžadují doplnění.

Rychle se pohybující stoleček koná při tom výborné služby, ušetří mnoho práce a zbytečného pobíhání, slouže hostu dokonale, neboť rychle mu nabídne vše, čeho potřebuje, aniž by ho nechal dlouho čekati.

Přijímají-li členové rodiny své známé a přátele ve svém pokoji, připraví se malé pohoštění v kuchyni nebo v jídelně, upraví se vše potřebné na čajovém stolku a ten se pak snadno dopraví do pokoje, v němž host dlí a kde si hostitel svého hosta pohodlně potom sám obslouží; nikdo z ostatních členů rodiny není zbytečně vyrušován, hovor hosta s hostitelem není nemile rušen odchodem do jídelny ke společnému stolu, jak bývá nutno, chceme-li hosta pohostiti a nemáme malého dopravního čajového stolku, který tak výborně a pohodlně řeší hostitelské povinnosti, je-li po ruce a může-li býti bez obtíží dopraven kamkoli v domácnosti.

(P. T. 1927.)

Petrolejové vařiče

To, co tolik milujeme a čemu se podivujeme při elektrickém a plynovém zařízení, je rychlost a pohotovost, s jakou nám jsou tato zařízení k službám. Bez úmorného, zdlouhavého rozdělávání ohně, bez zdržujícího předchozího čištění kamen od popela a sazí, máme v několika minutách – při zachování absolutní čistoty – uvařené jídlo, ohřáté žehličky, vodu a vše, co právě potřebujeme. Bohužel jen nepatrná část domácností se honosí elektrickým a i plynovým zařízením, domácností převahou městských, venkovských výjimečně tam, kde užívají dobrodiní elektrisace kraje nebo výhod, místní plynárnou poskytovaných. Sice i v nejzastrčenějších horských krajích, kde podnikaví, zámožní jednotlivci zřizují soukromé elektrárny, využívajíce pohotové bohaté vodní síly, se stane, že nás překvapí – kde bychom toho nejméně očekávali – elektrické osvětlení a jiné pohodlí, děkující technickému pokroku založenému na elektrickém proudu, ale takové výjimky jsou vskutku vzácné a těší se z nich jen nepatrný zlomek venkovských domácností.

Nemusíme se však příliš rmoutiti, že dosud jen tři procenta všeho našeho obyvatelstva používají v domácnosti výhod elektřiny; útěchou nám může býti, že i v Americe, zemi největšího pokroku a pohodlí, nemají dosud elektrického zařízení ve všech domácnostech, že i tam zatím jen třetina všeho obyvatelstva používá ve své domácnosti elektřiny pro osvětlení a pro různé domácí výkony. Také v bohaté Anglii není používání elektřiny v domácnosti dosud tak všeobecné, jak bychom se domnívali; v obou těchto zemích, v Americe i Anglii, většina domácností stejně jako u nás, je ještě odkázána na osvětlení a zařízení plynové, petrolejové a jiné.

V zemi petrolejových králů, dodávajících levnou surovinu pro výrobu tepelné a světelné energie, je ovšem přirozeno, že byla vymyšlena a zkonstruována i vhodná a přiměřená zařízení, jež by jí krajně využila. Tak se zrodily praktické a úsporné hořáky, vařiče a sporáky petrolejové, velmi oblíbené pro jednoduchost obsluhy, pro láci vytápějícího a vyhřívajícího je materiálu, pro čistotu, rychlost a snadnost práce při vaření i při pečení. Jsou běžnými v amerických kuchyních, jež nemají dosud sporáků elektrických a oblíbeny jsou zejména na farmách, kde není plynu, aby se používalo jeho znamenitých služeb; sporáky petrolejové úplně nahrazují výborné sporáky plynové.

Jakou časovou úsporou je sporák, do něhož není třeba ustavičně přikládati, vyhrabávati z něho popel, unavovati se obtížným opatřováním paliva ze sklepa, paliva, jehož venkov mnohdy i citelně postrádá a draho je nakupuje ze vzdálených míst, není jistě třeba zvláště zdůrazňovati.

U nás velké petrolejové sporáky nejsou ještě mnoho rozšířeny; známe zatím jen petrolejové vařiče švédské a francouzské sporáky (jež zastupují firmy vídeňské, vystavující na našich hospodářských výstavách), bezpečnější a výhodnější, nežli vařiče lihové. Ale i u nás již lze dostati malé petrolejové sporáčky (s nasazenou pečící troubou), na nichž je možno vařiti i péci; jejich trouba je vyhřívána horkým vzduchem, jenž byl ohřát teplem petrolejového plamene a jenž je řízen tak, aby obcházel stěny trouby a prohříval je dokonale se shora i zdola, takže trouba peče rychleji a stejnoměrněji nežli u sporáku uhelného.

(N. L. 1926.)

Parní hrnce a dusiče

Všechny pomůcky v moderních kuchyních směřují k tomu, aby výkony hospodyně urychlily, usnadnily a zdokonalily. K moderním takovým pomůckám dnešní kuchyně patří různé dusiče a hrnce parní, v nichž se potraviny jednak daleko rychleji uvaří, nežli v obyčejných hrncích, jednak se uvaří mnohem dokonaleji. Vaří-li se potraviny v páře, neztrácejí ze svých cenných součástí tolik, jako obyčejným varem, kdy se zpravidla velmi mnoho důležitých látek vyluhuje do vody a vařená potravina pak ztrácí na chuti i výživnosti. Nádoby, jež umožňují takové hospodárné a zdokonalené vaření, měly by tedy znáti všechny skutečně šetrné hospodyně a užívati jich ve svých kuchyních co nejvíce. Zejména některé potraviny – brambory, luštěniny, zelenina – vyžadují, aby se nevařily jinak nežli v páře, mají-li zůstati chutnými a výživně cennými. V moderních kuchyních používá se proto pro vaření vyjmenovaných potravin zvláštních parních vařáků, konstruovaných tak, že potravina nepřijde vůbec do styku s vodou, vaříc se toliko parou, z vody vystupující. Vařáky tohoto druhu sestávají z dvojité nádoby, z nichž vnější naplní se vodou, jež se přivede do varu, vnitřní, jež těsně do vnější zapadá, opatřena jest dirkovaným dnem, na něž se vloží potravina k vaření určená. Dirkami dna této nádoby prostupuje horká pára, jež potravinu uvaří, aniž by z ní vytoužila její nejcennější látky. Některé z těchto hrnců zařízeny jsou tak, že se v nich vaří dvě i více potravin najednou. (Nohův parní dvojvařič.) V dolejší nádobě dusí se na př. maso, pára z něho vystupující vaří pak brambory, rýži, nebo jinou potravinu, vloženou do vrchního rendlíku s dírkovaným dnem.

Pro rychlé a dokonalé uvaření masa výborně se doporučují parní dusíce a hrnce bietigheimské. Jsou to železné nádoby uzavřené těsně přiléhajícím víkem, takže pokrmy do nich vložené vaří se pod zvýšeným tlakem páry, čímž se doba varu zkrátí téměř o polovinu. Víko neprodyšně přiléhající, opatřeno jest ochranným ventilem, páru vypouštějícím, je-li napětí v hrnci příliš značné, a kohoutkem, kterým se pára pomalu z hrnce vypustí, chceme-li jej otevříti. Víko jest k hrnci těsně přidržováno pomocí páky, k hrnci přišroubované. – Jakmile se hospodyně s hrncem seznámí, manipuluje s ním zcela snadno a uvykne mu tak, že jen stěží by se bez něho obešla. Přímo nepostrádatelným je hospodyním venkovským, jež nedostanou vždy křehkého, odleženého masa dobré jakostí a musí proto v obyčejném hrnci vařiti maso kolik hodin nežli změkne.

Hrnec bietigheimský znamená v kuchyni nejen úsporu času, ale i zdokonalenou úpravu pokrmu. V kuchyních, opatřených plynovým vařičem, znamená také ještě značnou úsporu plynu, ježto postačí – jakmile je obsah hrnce uveden do varu – stáhnouti plamen plynový na minimum, aby se potravina vařila dále. Hrnec uspoří hospodyni i stálý dohled – vaří sám, aniž by se polévka vyvařovala jako v obyčejných hrncích a jest tedy vskutku jednou z nejdokonalejších pomůcek moderní kuchyně.

(P. T. 1927.)

O zavařování a přístrojích zavařovacích

V zemích tak bohatých ovocem, jako jsou naše, je přirozeno, stoupá-li ustavičně zájem o jeho konservování pro doby cenou i úrodou nepříznivé. Zvýšiti co nejvíce konsum ovoce čerstvého i konservovaného je nejen zájmem našeho zdraví, ale i zájmem našeho zemědělství, obchodu, průmyslu sklářského i potravinářského a není tedy divu, propaguje-li se všemožně konservování ovoce a zelenin jednak ve velkém, po továrensku, jednak v malém, v našich domácnostech.

Poněvadž hospodyňkám nejsou všeobecně známy správné metody zavařovací, aby se ovoce zužitkovalo skutečně výhodně a zbytečně se nekazilo neznalostí postupu, pořádají různé hospodyňské školy a spolky v letní době kursy i přednášky, s praktickými ukázkami správného zavařování, poučujíce tak nejsprávnější cestou své posluchačky, jak si mají při konservování počínati, aby svou práci konaly skutečně se zdarem. Hospodyně, které mají dosti volného času i možnosti, zásobiti se ve vhodné době ovocem a zeleninou, měly by takových příležitostí k poučení používati co nejčetněji.

Aby se zavařování skutečně dařilo, je nezbytno pracovati přesně a pečlivě, kvapná práce je bezúčelná, protože ovoce, jemuž nebylo věnováno při zaváření oné nutné pozornosti, jaké vyžaduje pravděpodobně se co nejdříve zkazí.

Nemálo je důležito, aby bylo použito přiměřených pomůcek, jednak pro urychlení práce, jednak pro záruku dobrého výsledku. Ovoce se může konservovati v různém stupni zralosti a podle toho, pro jaký způsob závaru se rozhodujeme, potřebujeme i pomůcky.

Na kompoty a jamy volíme výhradně bezvadné ovoce, zralé, ale nepřezrálé; ovoce poněkud vadné (nikdy však nahnilé), přezrálé, hodí se zase spíše na marmelády, huspeniny, šťávy a povidla, ovoce nejhorší jakousti (na př. padavky jablek) na ocet. Příliš zralé, ale nezkažené ovoce, je vhodné i k výrobě ovocného vína.

Pro zavařování kompotů musíme míti především dobré láhve, buď obyčejné nebo patentní se zvláštní uzávěrkou, jež umožňují zavařovati ovoce zcela jednoduchými metodami, bez zvláštních přídavků chemických, jež mívají vliv na jeho přirozenou chut. Zavařuje-li se v obyčejných lahvích, konservuje se ovoce – po starším způsobu – velkým přídavkem cukru, nebo přísadou lihovin (rumu, araku, kořalky žitné a pod.), také octa nebo některých chemikálií, jako je na př. oblíbený salycil a kyselina citronová. Salycil přidán k ovoci v malém množství konservuje výborně, ale ve větším množství je zdraví škodlivý.

Moderní metody konservování ovoce založeny jsou na jeho sterilisaci. Při sterilisaci zahřívá se ovoce na vysoký stupeň teploty, čímž se ničí v ovoci obsažené bakterie a plísně, zaviňující jeho zkázu, jestliže nebyly odstraněny nebo nějakým způsobem učiněny neškodný. Hermetická uzávěrka brání jejich novému vniknutí.

Důležito je, že patentní láhve zavařovací, opatřené skleněnými víčky a gumovými kroužky, umožňují sterilisování ovoce při teplotě nižší nežli 100 stupňů, čímž se zachraňují v ovoci obsažené důležité vitaminy, jimž dnešní věda přikládá tak veliký význam pro lidské zdraví. (Při teplotě 100 st. se vitaminy ničí.)

Pro sterilisaci ovoce potřebujeme vedle vhodných lahví ještě velkého hrnce, v němž se láhve, naplněné ovocem a uzavřené, srovnají na dně, vyloženém dřevitou vlnou, senem nebo podobně, aby nepřišly přímo do styku s prudce zahřívaným dnem a nepraskaly. Také mezi láhve se dává seno nebo utěrky, aby se vzájemně nedotýkaly. Do hrnce nalije se pak tolik vody, aby byly láhve ponořeny až k víčku, voda se potom pomalu zahřívá, až dostoupí žádoucího stupně tepla, což zjistíme teploměrem, k tomu určeným. Každé ovoce vyžaduje jiného stupně tepla i jiné doby sterilisace, což bývá obvykle připomenuto při všech národech a předpisech zavařovacích. Na drobné a měkké ovoce stačí zpravidla 15–20 minut při lahvích jednolitrových, u lahví menších stačí 8–10 minut sterilisace. Ovoce peckovité a tvrdé, jako na př. hrušky, vyžaduje 30–40 minut sterilisace.

Jakmile vystoupil teploměr na potřebný stupeň tepla, odtáhneme hrnec s lahvemi na okraj plotny, aby se temperatura vody více nezvyšovala, a ponecháme jej tam po předepsanou dobu. Na to jej odstavíme s plotny, sundáme poklici, aby se teplota snížila, a láhve necháme ve vodě tak dlouho, až sneseme teplotu vody na ruku; potom je vyndáme, přehodíme utěrkou, aby se náhle neochladily a nepraskly. (Z téhož důvodu nesmí státi v průvanu.) Úplně vychladlé láhve se otrou, opatří štítkem s nápisem a uloží do chladné, suché místnosti na tmavé místo.

Ovoce v lahvích musí býti těsně srovnáno, docilujeme toho jednak střásáním ovoce, jednak pomocí zvláštní skleněné lžíce s dlouhým držadlem. (Volně urovnané ovoce vyplave na povrch.) Láhve musejí býti vždy čistě vymyty teplou vodou, v níž je rozpuštěna soda, osušeny, gumové kroužky se vyvaří a rovněž dobře osuší; zůstanou-li mokré, zavaří se ovoce chybně, víčko nepřilehne neprodyšně a obsah musí se znovu zavařovati. Ovoce zalévá se – dle své kyselosti – slabším či silnějším roztokem cukru (zpravidla 30–35 dkg na 1 litr vody), v patentních lahvích se může zavařovati i bez cukru. Malým přídavkem cukru se však chut ovoce zpravidla zlepšuje.

Celý popsaný postup této práce si zjednodušíme, zavařujeme-li pomocí zavařovacího přístroje. Tento sestává rovněž z hrnce (většího nebo menšího, dle ceny), pak z vložky, na kterou se staví sklenice, čímž odpadá obtížné obalování lahví senem, dále z poklice a teploměru, procházejícího otvorem poklice, takže pohodlně kontrolujeme stoupání teploty. Podobné přístroje zavařovací, stačící úplně pro malou domácnost, dostanou se již (úplné s teploměrem) za 60 Kč. Hodí se netoliko k za varování ovoce a zeleniny, ale i ke konservování připraveného masa, k pasteurisování mléka pro kojence a pod.

Obyčejné láhve hodí se dobře na marmelády a rosoly. Uzavírají se pravidelně pergamenovým papírem, který se smáčí v lihu, v němž je rozpuštěno trochu salycilu, nebo se láhve převazují pergamenovým papírem dvojnásobně, mezi oba papíry se vsype trochu salycilu, který se rozetře na povrchu papíru spodního. Také se převazují v teplé vodě vypraným měchýřem, ale nejspolehlivěji se zavařeniny uchovají, zalijí-li se čistým parafinem. Parafin nežlukne, nedodává zavařenině žádné příchuti a neprodyšně ji uzavírá.

Vaří-li se ovoce na marmelády, konají nám výborné služby odpeckovače ovoce, vaříme-li šťávy, rosoly a pod., usnadní nám práci americké lisy, jimiž se pracuje rychle a spolehlivě (lisy „Tutti-frutti“ a pod., v cenách od 110 do 130 Kč.) Obejdeme se ovšem i bez nich, pro malé množství ovoce stačí řídké plátěné sáčky, opatřené posunovací cívkou, nebo obyčejná žíněná síta, k lisování ovoce určená. K nim je pak třeba ještě dřevěné rýhované paličky, protírající ovoce sítem.

Důležitým pravidlem je, že nádob a pomůcek používaných ke konservování ovoce (jako rendlíků, vařeček) nepoužívá se k ničemu jinému; jen úzkostlivá čistota a přesné dodržování předpisů, zabrání rozkladu ovoce i zavařenin a zajistí skutečně spolehlivé a dobré konservy.

(N. L. 1926.)

O zmrzlině

Ničemu, co přišlo z Ameriky, jsme nepřišli tak rychle na chut jako zmrzlině. Američané jsou pomlouváni, že jedí zmrzlinu ráno, v poledne a večer jako kávu, že jim docela nic nevadí, střídají-li horkou kávu s ledovou vodou a zmrzlinou nebo naopak, kazí-li si zuby a ničí žaludky, aby je pak léčili ve světových evropských lázních, a je jim lhostejno, učí-li se od nich těmto nectnostem v jídle a pití i celý ostatní svět.

Z jejich končin sladká studená vlna se převalila k nám, hlavně do Prahy, zaplavila všechny pražské ulice a uvázla tu jako „Pravá italská zmrzlina“ na všech nárožích, aby se všem mimojdoucím nabízela od 50 hal. výše a v lidech jí nedůvěřujících probouzela alespoň neočekávaný zájem, jak že se vlastně vyrábí vůbec a po domácku zvláště. Na tyto otázky odpovídám:

Nejsou to docela žádné zázraky pro toho, kdo si může opatřiti led, sůl, americký strojek na výrobu zmrzliny, trochu smetany, cukru a žloutků, nebo ovoce a ovocné šťávy.

Americký strojek je k tomu účelu nejlepší, protože pracuje spolehlivě a nejrychleji, ale jde to i bez amerického stroje, stačí také jen plechová cínová krabice, dobře zavřená víkem, dokonce stačí i obyčejný kotlík na sníh, přikrytý jen pokličkou; v žádném případě to ovšem nejde bez ledu.

Americký stroj (jmenuje se „americký“, ale vyrábí se u nás), je dřevěné vědro větší nebo menší (podle toho, na kolik litrů zmrzliny stroj potřebujeme), v němž je uvnitř připevněna plechová nádoba, opatřená víkem a mísidlem, které se uvádí v pohyb klikou. Prostor mezi plechovou krabicí a stěnami kbelíčku vyplňuje se ledem, drobně roztlučeným, prosoleným hrubou solí (třebas červenou od materialisty). Na 5 kg ledu je třeba asi 1¹/₂ kg soli, přibližně vždy asi třetina. Je-li soli méně, zmrzlina pomalu mrzne, je-li jí příliš mnoho, vznikne zmrzlina příliš tuhá, tvrdá, hrubozrnná; od správně vyrobené se vyžaduje, aby byla hladká a jemná, jako máslo. Zvláštní jemnosti zmrzliny docilují kuchaři velkých kuchyní tím, že ji, když ztuhne, propracují vařečkou, robí ji ze smetany místo z mléka (nebo dávají alespoň díl smetany), nebo konečně ke ztuhlé již zmrzlině přidají a s ní zpracují trochu šlehané smetany.

Kdo nemá amerického strojku a použije jen cínové krabice nebo kotlíku na sníh, počíná si takto: dřevěný škopíček naplní roztlučeným, se solí promíchaným ledem (dobře se tluče v pytli), do něho postaví prázdnou nádobu, která se bude plniti hmotou, určenou ke zmrazení, led kolem dokola dobře upěchuje a po chvíli, když se nádoba dosti již ochladila, pečlivě ji otře, aby se nedostal žádný osolený led dovnitř, a pak ji do poloviny nebo do dvou třetin naplní připravenou tekutinou. Nádobou (eventuelně kotlíkem) otáčí asi 10 minut, otře pak víko, otevře formu, ztuhlou již zmrzlinu shrne dřevěnou lžící od stěn nádoby do středu, promíchá a nechá dále v ledu, až utuhne úplně. Nesmí se nechati přemrazit, aby nebyla hrubozrná, je-li tedy již hotova a není ještě čas ji předkládati, shrne se všechna zmrzlina od stěn nádoby do středu v podobě kužele.

Nejlépe se daří zmrzliny ze smetany (nebo mléka) a žloutků, jež jsou hutnější a rychle tuhnou. Pomaleji tuhnou zmrzliny ovocné, jejichž základem je cukrový syrup a některá ovocná šťáva nebo ovocná prolisovaná kaše. Syrup cukrový má mít určitou hustotu, proto odborníci používají při přípravě zmrzliny k měření hustoty cukru hustoměru. Je-li ovocná zmrzlina přeslazena, stává se, že nechce ztuhnouti, pak je třeba zřediti obsah nádoby přídavkem vody a ovocné šťávy. K ledu při výrobě ovocné zmrzliny se přidává více soli, nahromaděná voda z tajícího ledu se odlévá a přidává se čerstvý prosolený led. S přípravou ovocné zmrzliny začíná se také dříve, nežli s přípravou mléčné, poněvadž její výroba déle trvá. Ke všem ovocným zmrzlinám přidává se zpravidla i trochu citronové šťávy. Lihové a vinné zmrzliny tuhnou nejpomaleji.

Chce-li kdo uměti připraviti dobrou zmrzlinu, stačí, naučí-li se základní vanilkové; ostatní, jako na př. kávová, čokoládová, mandlová, oříšková, jahodová, malinová atd. – připravují se právě tak, ze základní vanilkové, ke které se přidá ta přísada, která dává zmrzlině jméno; tedy pro oříškovou přidají se oříšky, pro čokoládovou čokoláda, pro jahodovou prolisované jahody atd. V jakém poměru se vše smísí, najdete ve všech kuchařských knížkách, v návodu, který dostanete zadarmo s americkým strojkem za 130 Kč, a konečně i v různých hlídkách časopisů, kde jsou přinášeny recepty pro mlsné čtenářky.

Na konec ještě, jak se zmrzlina podává: vanilková zpravidla na skleněných talířcích nebo mističkách, které se předem na ledu ochladí, aby se zmrzlina rychle nerozplývala. Kávová, jahodová, likérová a pod. se podávají ve skleněných nebo kovových pohárcích, zdobí se šlehanou smetanou, případně i ovocem. Pro slavnostní tabule se zmrzlině dává tvar ovoce nebo nějaké ozdobné podoby. Pro tvar ovoce dostanou se formičky, rozkládající se na dvé nebo více částí, jež se nechají v ledu hodně vychladiti, potom se do nich vtlačí zmrzlina, tvořítka se uzavrou, otvory se zamažou máslem (čerstvým), aby do tvořítek nevnikala slaná voda, zabalí se do pergamenového papíru a zahrabou do ledu, kde zůstanou 1–3 hodiny. Před upotřebením se otrou, pak rychle ponoří do horké vody a hned vyklopí. Dle potřeby se takto ozdobně vyrobené tvary neškodnými barvivý přibarví a obloží vhodnými listy, hodícími se tvaru ovoce.

Ke zmrzlině podává se vždy drobné pečivo, především oplatkové; s pečivem podávaná zmrzlina poškozuje zuby a žaludek méně nežli zmrzlina bez pečiva.

(N. L. 1926.)

Proč nejíme zeleniny?

Kdyby se uspořádala anketa, proč se u nás jí tak málo zeleniny, ačkoli o jejím výživném významu snad nikdo dnes již u nás nepochybuje, došla by jako odpověď asi takováto vysvětlení a stesky: Je drahá, nesytí, není dobrá (leda s kusem masa), je špatná, je v ní malý výběr, její příprava vyžaduje mnoho práce, a z venkova dokonce by pravděpodobně došly nářky, že se u nich zelenina nedostane vůbec. A bylo by nutno přiznati, že většina těchto výtek a stesků je oprávněna, obsahujíc mnoho pravdy.

Je na příklad pravda, že u nás opravdu není zelenina tak levná, jak by měla býti a jak je levná v zemích, kde je běžnou, pravidelně denně používanou potravinou, pěstovanou ve velikém výběru, ve velkém množství a proto i levnou. U nás je cena zeleniny začarovaným kruhem; konsumenti ji málo kupují, že je drahá, prodavači zase tvrdí, že je proto drahá, že jí nikdo nekupuje; že její prodej málo vynese a že se proto zelenina také málo pěstuje; při malé nabídce ceny přirozeně neklesají. – Kdo má pravdu a kdo začarovaný kruh prolomí?

Připustíme-li, že je zelenina vskutku drahá, nesmíme se pak ovšem také diviti, že hospodyně, jimž směrodatným imperativem pro nákup musí býti více mužův příjem nežli vědecké rady, nakupují raději místo drahé zeleniny, která je pouhým příkrmem a kterou musí nezbytně doplniti ještě jinými potravinami (masem, moučníky, mléčnými pokrmy), aby se rodina nasytila, potraviny takové, jež za stejnou, případně ještě levnější cenu, vydají sytý oběd.

Kde v domácnosti tržní cena zeleniny nerozhoduje, bývá tu proti ní ještě jiná námitka: zdlouhavost její přípravy, vyžadující mnoho času. A tato výtka naší zelenině je opravdu zasloužená. Přinášíme si z trhu zeleninu plnou hlíny, kořínků, svadlého listí a zmaříme mnoho času jejím čištěním. Nechceme sice právě míti na trhu špenát hned uvařený a usekaný, jak jej kupují Pařížanky, ale očištěný, přebraný, hlíny a kořínků zbavený mohl by se snad i u nás prodávati, abychom netrávily v kuchyni spoustu času jen přípravou, jež by měla býti starostí prodavače; byl by to velmi ekonomicky použitý čas, prodavačkami často na trhu na piano promarněný, kdyby ho bylo použito k očištění zeleniny a pomoženo jí tak k rychlejšímu odbytu.

Kolik hospodyněk vyřaďuje špenát jen proto z jídelního lístku, že nemají v kuchyni pomocnice a musí počítati s minutami, ztrávenými kuchyňskými přípravami!

Úprava zeleniny očištěné věru nedá již mnoho práce, opatříme-li si vhodné nástroje, jimiž možno zeleninu krájeti, sekati, krouhati atd. Přístrojky na usekání špenátu, kruhátka na mrkev, brukev atd., jsou nejlevnějšími, opravdu cennými pomůckami, vymyšlenými k urychlení kuchyňské práce, jež si za několik korun může opatřiti každá šetrná hospodyně.

Musíme-li si již zeleninu čistiti samy – pokud se tržní poměry u nás nezmění – opatříme si pro tu práci ostrý kartáček, určený jediné k mytí zeleniny. Je daleko rychlejší vydrhnouti zeleninu (mrkev na př.) dobře kartáčkem a omýti, nežli ji zdlouhavé škrábati a třísniti si ruce; ze zeleniny nepřijde také tímto způsobem alespoň nic na zmar.

Povážlivou výtkou zelenině je, tvrdí-li se, že není dobrá, že je to tráva a pod. Ukazuje zpravidla na špatnou kuchařku, někdy také – zejména u dětí – na nezvyk. Zelenině je třeba zvykati a zvykati určitému jídlu je nejlépe již v dětství, v dětství zcela ranném, jak to také skutečně předpisují všechny vědecké autority, výživou člověka se zabývající. V dnešní době již v prvním roce dětství podává se dětem jemně usekaná zelenina, v dávkách s počátku sice zcela nepatrných, ale z malé původní lžičky později stále postupně zvyšovaných. Děti uvyknou tak zelenině, jako kterémukoli jinému jídlu.

Pro dobrou přípravu zeleniny je třeba pamatovati si několik pokynů; především to, že zelenina je ve svém složení chudá tuky a musíme ji proto, má-li býti chutná, vždy dosti mastiti, více, nežli připravujeme-li maso, jež je tuky dosti bohaté.

Nikdy nesmíme zeleninu dlouho připravovati. Dlouho vařená nebo dušená zelenina pozbývá své výborné vůně chuti a nikomu zpravidla nechutná. Máme ji vařiti, nebo ještě lépe dusiti, jen tolik, co změkne, pak její úpravu rychle dokončíme a podle možnosti hned ji předkládáme. Ohříváním ztrácí na chuti a zažívacímu ústrojí škodí.

Nejsprávnější je, jestliže zeleninu jen dusíme, po případě smažíme; méně správné jest, jestliže zeleninu vaříme a zahušťujeme ji pak zápražkou, která jemnosti zeleniny škodí. Je-li přece při některém předpisu udána zápražka, má býti velmi jemná, světlá, z nejlepšího tuku a zelenina se jí zahustí jen zcela nepatrně.

Vody ze zeleniny vyvařené nevyléváme, jako se to dělávalo, ale používáme jí k přípravě polévek, omáček, k zalití rýže (z květáku na př.) a pod.

Na výtku špatného výběru nebo úplného nedostatku zeleniny možno odpověděti tolik, že by bylo třeba organisovati jak pěstění zeleniny, tak její dopravu z krajů zeleninou bohatých do okresů úplně jí postrádajících tak, aby úroda zeleniny byla rozdělena stejnoměrně všemu obyvatelstvu a nesoustřeďovala se jako dosud jen v určitých místech, kde je jí nadbytek, zatím co jiné kraje jsou na celé měsíce z výhod požívání zeleniny úplně vyloučeny.

To ovšem jsou starosti, připadající jiným kruhům.

(N. L. 18. IV. 1926.)

Quaker oats a česká domácnost

Vyskytla se nedávno v kterémsi listě otázka, čím to, že české domácnosti, ve kterých se tolik uplatňují vlivy naší moderní zdravotně-sociální péče, váhají zavésti do svých kuchyní, zejména do jídelních lístků dětských, rychlé a výživné pokrmy z ovesných vloček, jež jsou národní zvláštností amerických, anglických a švédských snídaní.

Jistě byla tato otázka odůvodněna; ovesné vločky – Quaker oats – dle údajů všech vědeckých autorit jsou neobyčejně výživné, vynikají příjemnou chutí, obsahují mnoho důležitých látek potřebných k vývoji svalů a vůbec ke správné výživě a měly by tedy již dávno býti zavedeny do českých domácností pro přípravu výborných polévek, kaší a jiných jídel, zejména na dětském jídelním lístku.

Péče o dítě je dnes u nás tak dokonale organisována (o různých výstavách jsme měli příležitost se o tom přesvědčiti), že není snad dnes u nás jen poněkud pokročilé mladé matky, jež by nevěděla, jak má býti její děťátko správně živeno a ošetřováno, a nebýti nešťastného dnešního systému jednoho, nejvýše dvou dětí, který činí – přirozeně – mladé maminky dost úzkostlivými, aby svědomitě poslouchaly i oné rady dnešní organisované péče o děti, jež doporučuje pravidelnou měsíční lékařskou prohlídku nemluvňat, mohli by málem lékaři nemocí dětských své ordinace zavříti.

Ovšemže tedy ani naše sociální instituce, pečující o správnou výživu a životosprávu našeho dorostu, nezapomínají při svém poučování na důležitost a výživnost ovesných přípravků, doporučujíce je k přípravě dětských krmí, zejména polévky a kaší.

Ale náš poměr k ovesné kaši, která tvoří onen hutný základ americké snídaně pro celý den, je asi takový, jako je vztah cizinců k našim knedlíkům, všemi podceňovaným.

Kuchyně všech národů vykazují v příkrmech své určité zvláštnosti; Američané, Skotové, Švédové mají nezbytnou ovesnou kaši, Angličané ovesnou kaši a pudingy, Italové polentu a makarony, Francouzové zeleninu, Rusové pohankovou kaši, Orientálci rýži atd. atd. – a cizincům, kteří přijedou do vlasti těchto národů, ani nenapadne, pohoršovati se nad nezvyklou kuchyní a vyžadovati snad zvláštnosti kuchyně své vlasti, ale samozřejmě jedí to, co jim cizina nabízí zcela dle moudrosti našeho pěkného přísloví, nabádajícího: „Doma jez, co máš, v cizině, co ti dají.“ Nechutná-li někomu, nikdo si pro to hlavy neláme. Jenom u nás je jinak. Stane-li se, že některému z cizinců nechutná náš knedlík, zvláštnost naší kuchyně, strhneme sami nad cizím hostem pokřik, jako by byl, ubohý, odsouzen zemříti u nás hlady a jako by opravdu nebylo možno najísti se u nás i něčím jiným nežli knedlíkem, třebas brambory a zeleninou, rýží a makarony, nebo ovesnou kaší – vším zkrátka, co vykazují i cizí kuchyně; a jsme hned ochotni, zahajujíce boj proti knedlíku, který naší kuchyni vyčítáme, nahraditi jej něčím novým a nezvyklým z ciziny. Narážíme ovšem na odpor, který vysvětlujeme stereotypně tradicí, konservatismem – rozumí se ženským – vyčítajíce hned také nedostatek ovoce, zeleniny a jiné věci, aniž bychom pátrali, nemá-li ta naše tradice a konservatismus hlubších důvodů a své příčiny.

Nevšímáme si, že způsob výživy všech národů je především diktován zeměpisnou polohou jejich vlasti, jejich hospodářskou zdatností, úrodností a plodností půdy, příznivostí podnebí, zaměstnáním obyvatel, jejich majetkovými poměry, a jinými a jinými podmínkami.

Přehlížíme, že ryby nejsou u nás proto tak často na jídelním lístku jako v cizině, protože nemáme přístupu k moři a k jeho darům; zapomínáme, že zelenina je proto tak vzácná v našich kuchyních, že je příliš drahá pro skromné příjmy našich středních domácností; nepřipomínáme si, že všechno naše levné krásné ovoce domácí zmizí hned po sklizni záhadným způsobem z trhu, že tu zůstane mizerný nepotřebný brak a že je nemožno většině domácností dávati pravidelně na stůl za naše levné ovoce drahé banány, španělské hrozny, kalifornské datle, italské pomoranče, australská, kanadská a bůh ví ještě jaká jablka a hrušky tropických krajů, i kdyby všechno toto exotické ovoce vykazovalo ve srovnávacích tabulkách výživnosti vyšší výživné hodnoty nežli naše ovoce domácí.

Nejen tedy tradice a konservatismus udržují knedlíky v naší kuchyni; tvrdí-li se to, je v tom právě tolik křivdy, jako tvrdí-li se, že se všeobecně přejídáme a dokazuje-li se to našimi uzenářskými dopoledními posnídávkami a poledními obědy. Nemluví se zpravidla o naší chudé snídaní – kávě nebo čaji s rohlíkem – ani o našich skromných večeřích. Srovnáme-li však spravedlivě cizí kuchyně s naší, musíme uznati, že rozdíl mezi nimi nespočívá ani tak v množství a výživné hodnotě pokrmů, jako spíše v časovém uspořádání našeho jídla.

Jestliže si některý našinec (a to ještě jedině ten, který je finančně lépe situován) dopřeje uzenářské posnídávky, nečiní vlastně nic jiného, nežli že snídani, kterou na př. Američan odbude najednou, rozdělí na dvakrát. Obědváme-li u nás v poledne (díky slabé snídani!) více, než je zvykem jinde, zase proti cizině, která v době naší večeře hojně obědvá, večeříme daleko skromněji a jednodušeji.

Celkový rozdíl denní dávky jídla není tedy jistě tak značný jak se říkává a kdybychom chtěli po této stránce naši kuchyni reformovati, musili bychom reformovati spíše jen časové uspořádání naší výživy. Jistě by bylo úsporou nejlepšího dopoledního času, který je nejvhodnější pro všechny důležité práce a který snad zbytečně marníme starostí o žaludek v dobu nevýhodnou.

Že by se k jediné důkladné ranní snídani dobře hodila jako celodenní základ výživná ovesná kaše, není pochybnosti; ale to je právě otázka zvyku a tradice, která se těžko láme. Nedovedeme se ještě nadchnouti pro ovesnou kaši zrovna tak, jako se cizinec nemůže nadchnouti našimi knedlíky (s výjimkou švestkových!); alespoň ti toho nedovedou, kdo nevyrůstali od peřinky na ovesné výživě, jak vyrůstají dnešní děti – díky naší zdravotně sociální péči.

U nás je kaše stále ještě úzce spjata s představou nemluvněte a nemocného, a tato představa je největším nepřítelem kaše ovesné. U nás jsme byli do nedávna živeni kaší krupicovou; snad to nebyla tak přílišná chyba, pokud jí nebyla nemluvňata přecpávána v příliš útlém věku. Co se nedostává pšeničné krupici na výživnosti proti ovesným vločkám, to jí přidáváme mlékem, jehož potřebujeme k přípravě pšeničné kaše krupicové více, nežli k přípravě ovesné kaše z vloček.

Ale přes děti dojdeme pomalu snad všichni časem k tomu, že uznáme znamenitost Quaker-oats, a že jim dopřejeme vítězství nad českou krupicovou kaší.

A kdo by se přece nemohl s tou kaší smířiti – nebyly kdysi v české kuchyni zavedeny výživné ranní polévky mléčné, a nevyrovnaly se svaly českého sedláka, pokud dával základ své denní stravě polévkou, svalům Seveřana, živícího se stravou ovesnou? – Snad – kdybychom hledali – ještě všelicos by se našlo, co bychom mohli míti doma a pro co nemusíme choditi do ciziny.

(N. L. 30. V. 1926.)

Slavnostní úprava jídla a stolu

Kdybychom opravdu – jak se vyčítává našim lidem – jedli po celý rok u nepokrytých stolů, na špinavých ubrusech, na zamaštěných uzenářských papírech místo na talířích, kdybychom opravdu – jak se o nás říkává – nosili po celý rok uvařená jídla na stůl rovnou s plotny v hrncích, rendlících a pekáčích, nedopřávajíce si radosti z úhledně podaného jídla na stole vkusně upraveném, přece jistě alespoň o takových slavnostních dnech, jakými jsou svátky, nenašli bychom hospodyně, jež by se nesnažila alespoň v těchto dnech dokázati, že v ní dříme kousek estéta, majícího smysl pro půvab, vkus a úpravnost stolu.

Většině žen je tento smysl vrozen a jakmile se ohlásí nějaká příležitost, kde by jej mohly uplatniti, snaží se o to poctivě a upřímně. Je ovšem chybou, že si jej dosud uvědomují jen o příležitostech mimořádných a slavnostních, ale při snaživosti našich žen, odpoutati se ode všeho nepěkného, co se jim vytýká jako národní vada a chyba, můžeme očekávati, že také u nás stane se záhy všedním zvykem, co se dosud považuje za mimořádnou slavnostnost.

U nás tedy alespoň o svátcích probouzí se všechen ženský smysl pro půvab dekorativnosti a pro význam úpravnosti jídla; kde by i v těchto dnech zůstávala hospodyně lhostejnou, kde by prostřela stůl a připravila pokrmy tak všedně, jako kdykoli jindy, bylo by to vskutku špatným znamením pro ni i pro její rodinu. Svátky nebyly by svátky, nebylo by žádné slavnostnosti ani radosti, a bylo by opravdu škoda peněz za všechny dary a dárky, za bohatěji nakoupené jídlo, za všechna jiná mimořádná vydání, jež svátky doprovázejí, kdyby také něčeho nepřinášely a svojí slavnostností se nelišily od ostatních dnů všedních.

Dodati jim té výjimečné mimořádnosti a nevšednosti, vytvořiti onu sváteční atmosféru, v níž domácí bůžkové ožívají, rodinné city a vztahy se křísí a znovu osvěžují, je právě jedním z těch čistě ženských úkolů, jimiž se dokazuje zralost a schopnost pro manželství i pro rodinný život.

Slavnostně prostřený stůl se slavnostně upravenými mísami svátečních pokrmů, je jedním z hlavních prostředků, připravujících náladovou mimořádnou atmosféru. Nejlepší ubrusy, nejkrásnější porculán a broušené sklo, všechno rodinné stříbro, ozdobné, stříbrem montované mísy na kompoty, saláty, cukrovinky, stojany a podnosy na ovoce a lahůdky, vázy s krásnými květinami – to vše má putovati o svátcích ze svých úkrytů, aby přispělo ke skvělosti a lesku večeře.

Stůl se pokryje dlouhým splývajícím ubrusem, do jeho středu se položí krajkový nebo vyšívaný pruh nebo čtverec, na něj se postaví nízká váza naplněná květy, také malý smrček postavený v ozdobném květináči nebo košíčku, nebo mísa krásně urovnaného ovoce, i ozdobný stojan s cukrovím docílí velmi působivého a teplého dojmu. Na dlouhém stole postaví se květinová výzdoba na obou jeho koncích, střed tabule může pak zdobiti mísa živě zbarveného ovoce. Novou a oblíbenou výzdobou vánočního stolu bývají nyní také květinami, smrčím nebo jmelím dekorované několikaramenné svícny, stříbrné, křišťálový někdy dřevěné, bohatě vyřezávané a silně zlacené; do dřevěných staví se barevné svíce, do stříbrných bílé. Touto originelní výzdobou má se zvláště poeticky přispěti k radostnému významu štědrého večera.

Přepychově upravené stoly bývají prostřeny mimo to ještě malými kulatými krajkovými pokrývečkami, které se položí pod každý talíř, k němuž se přiloží i malá kytička, svázaná ze snítky jehličí, mimosy, konvalinky, asparagu nebo větvičky jmélí pro štěstí.

Všední jednoduché příbory rozmnoží se o příbor na ryby a příbor příkrmový; uspořádány jsou tak, že polévková lžíce, nože na maso a na rybu položeny jsou po pravé straně talíře, vidličky po jeho levé straně, příbor desertní nad talířem (nůž se střenkou k pravé ruce a ostřím k talíři, vidlička střenkou k levé ruce a hroty vzhůru) a nad něj klade se ještě malá kompotová nebo kávová lžička. Nad talířem vlevo se umístí talířek desertní (na kompot, salát a pod.), vpravo sklenice na vodu a pivo, pije-li se víno, rozestaví se nad sklenicí na vodu ve vkusné skupině tolik pohárků na víno, kolik druhů vína se bude píti (v postupu zleva napravo na bílé, červené, šampaňské); podává-li se likér nebo sherry (při hors d’oeuvre), přidá se i malý pohárek likérový. Ubrousek se prostě složí vlevo nebo vpravo pod vidličku nebo lžíci, na něj se položí malá kytička, nebo se vloží ubrousek do talíře a na něj malá žemlička, podávaná k polévce.

Slánka, pepřenka, lahvičky s olejem a octem, košíčky s chlebem, umístí se uprostřed stolu, je-li tabule velká a mnoho hostů, rozestaví se těchto potřeb na tabuli více, v přiměřené vzdálenosti.

Nejen úprava tabule, ale i mís s předloženými jídly musí dokazovati vkus a péči paní domu. Masa, ryby, pečeně, drůbež atd., se vkusně nakrájejí, složí zpravidla v původním tvaru na přiměřenou mísu, ozdobí se snítkami petržele, koláčky citronu či ozdobně vykrojené zeleniny, salátem, kopečky rýže nebo osmažených brambor a pod. Ryby se ověnčí okolkem barevného aspiku nebo se jím pokryje dno mísy a ryba se na něj položí, po okraji mísy vkusně se pak umístí proužky citronu, salát atd. Ani okolky pečení – brambůrky, rýže, zelenina atd. – nezůstávají bez výzdoby; brambory se zdobí zelenou petrželí, rýže sekanou šunkou, květák smaženou houskou nebo majonésou, chřest podloží se zeleným hráškem a pod.

Mnoho pěkného účinku docílí se již samotnou volbou nádobí, na němž se jídlo předkládá. Velmi dekorativně působí krásné, skleněné mísy salátové, kompotové, nebo skleněné mísy dělené na několik políček, v nichž se předkládají předkrmy. Vyplňují se střídavě, na př. naloženými hříbečky, zeleným hráškem, květákem, sardelovými očky atd., nejlépe protilehle stejně. Úprava předkrmů je nejvděčnějším polem pro kuchařčinu fantasii, právě tak jako úprava salátů, kompotů a příkrmů, kterými se obkládají vzácnější pečeně o hostinách a slavnostních obědech. Tak na př. vlašský nebo rybí salát; upraví-li se na krásné skleněné misce, ozdobí se vkusně majonésou (nejlépe vařenou), vařenými vejci nebo hlávkovým salátem, zeleným hráškem nebo ruskými sardinkami, okurkou vějířovitě krájenou, úhořem atd., docílí jistě nejpronikavějšího úspěchu a uznání. Také se nechává vlašský salát ztuhnouti v ozdobné formě pudingové, vymaštěné olejem, z níž se lehce vyklopí na připravenou misku, když se forma před tím na okamžik ponořila do horké vody. Vyklopený salát se pak polije majonésou a zdobí.

Z obložení, jakého se dostává na př. beefsteakům a svíčkové pečeni, nutno alespoň o některých se zmíniti. Svíčková pečeně bývá obkládána nejrozmanitějšími způsoby a dle toho, čím je obložena, dostává i nejrůznější jména. Na beefsteak se klade na př. sázené vejce a přes ně kousky sardelí. Přílohou bývá zelenina (hrášek, mrkev, špenát), rýže, makarony sypané sýrem a šunkou, brambory v různých tvarech, nakrájené a osmažené atd.

Svíčková, nakrájená v úhledné plátky, složí se na mísu v původním tvaru, podlije troškou šťávy a obkládá se jako beefsteak zeleninou, osmaženými brambory nebo různými tvary z máslového těsta, z rýže, při hostinách se podává mimořádně bohatě obložená máslovými košíčky nebo smaženými hnízdečky, naplněnými jemnou zeleninou, brusinkami a pod. Někdy tvoří toto slavnostní obložení vzácně plněné paštičky, lastury s jemnými míšeninkami, obloučky z máslového těsta atd.

Nářezy, upravené ze studených pečení a sýrů, zdobí se aspikem, bílým i barevným, salátem, červenou řepou, růžičkami z řetkviček a másla, citronem a pod. Růže z másla upraví se velmi krásně a lehce zvláštním přístrojkem.

Při výzdobě dortů a cukroví dokáží mnohé hospodyňky skutečné umělecké vlohy a vytvoří často věci opravdu tak pozoruhodné, že musíme litovati jejich pomíjejícího trvání; ale to je, bohužel, osud všeho kuchařského umění, které se nezrodilo pro dlouhé trvání, ale pro radosti jen krátké a prchavé.

(N. L. 12. XII. 1926.)

K problému malého bytu

Staré typy nábytkového zařízení jsou pomalu zatlačovány typy novými, přiměřenějšími dnešním potřebám; nejen v Americe, která jest nám v tomto směru klasickým příkladem, ale dnes téměř ve všech hustě zabydlených zemích a také u nás, kde problém, jak zaříditi malý byt přiměřeně dnešním požadavkům, stává se rovněž stále naléhavějším, a nutí všímati si nových forem všeho domácího zařízení, modernímu životu způsobilejších.

Naši výrobci lpí sice ještě velkou většinou na starých vžitých již typech nábytkového zařízení, ale kupující, odkázaní zhusta na velmi malé byty, jistě je přinutí nevšímavostí k oněm starým typům a poptávkou po nových, aby se co nejrychleji přizpůsobili potřebám doby.

Zaříditi si byt o několika místnostech, přesně vymezených jedinému určitému účelu, je dnes dovoleno jen nemnohým, třebas přísné požadavky hygieny by vyžadovaly přesné oddělování jednotlivých výkonů denního života; většina lidí, často i dobře situovaných, musí se však spokojiti se zcela malým bytem a soustřediti do něho celý život domácí, společenský, často i činnost výdělečnou.

Ložnice zhusta musí býti zároveň pracovnou, pokojem obývacím i přijímacím, jindy jídelnou a dětským pokojem, nezřídka, je-li k disposici pouze jediná místnost, musí býti rodině kuchyní, jídelnou, ložnicí i pracovnou atd. zároveň.

A přece dnešní vyšší styl života s nově vyhraněnými požadavky nechce se v zájmu jednoho účelu vzdávati čehokoli z ostatních důležitých životních požadavků a snaží se realisovati všechny potřeby moderního rodinného života – třeba byl stísněn do velmi malých rozměrů – s pohotovostí, k jaké mu dává prostředky vysoká dnešní technická dokonalost a pronikavý současný technický pokrok. V čele jsou ovšem zase Američané.

Usnadňují si úkol, jak již bylo řečeno, architektonickým řešením bytu, do něhož staví ony nové typy nábytku ostatního zařízení, jež vyhovuje nově daným podmínkám.

V amerických pokojích není na příklad skříní; zastupují je výklenky ve zdi, sloužící jako šatník. V jídelně není kredence, u nás nezbytné. V americké domácnosti bývá vestavěna do zdi, patříc k bytovému zařízení, najímanému zároveň s bytem. Plyne z toho dvojí výhoda: ušetří se místa a hospodyni práce, protože kredenc umístěná v blízkosti kuchyně vylučuje mnoho zbytečného pobíhání.

V ložnici bývají pro úsporu místa nahrazeny po francouzském způsobu naše dvě postele jedinou velkou, nebo se zavádějí sklápěcí postele, umístěné ve zdi nebo ve skříni, z nichž se spouštějí toliko na noc, činíce tak z pokoje, který ve dne zachovává ráz pracovny nebo přijímacího pokoje, pohodlnou ložnici. Po anglickém způsobu zastupuje v jediném pokoji potřebnou postel nízký, drátěnou vložkou a žíněnkami opatřený otoman. Na žíněnky se položí ve dne prošívaná, peřím plněná pokrývka, přes ni se přehodí moderní veliký přehoz, na polštáře navléknou se povlaky z téže látky, z níž je zhotoven přehoz a slouží pak ve dne jako polštáře dekorativní, jež se ledabyle na otomanu pohodí. Pokoji se tak dodá rázu elegantního pokoje, v němž možno ve dne přijímati i hosty.

Umyvadlo, jako kus nábytku v Americe vůbec zbytečné, odpadá dnes již také u nás v moderně stavěných bytech, opatřených koupelnou, upravenou zároveň jako umyvárna, s umyvadlem na zdi.

Zbytečnými stávají se dnes dříve nezbytné dva noční stolky a nahrazují se společným jediným, nebo kulatým stolkem, jehož se může také použíti jako stojanu pro lampu nebo šicího či čajového stolku.

Ne jediná věc jedinému účelu, ale jediná účelům dvěma, více – je heslem dnešní doby, a tím je charakterisován všechen praktický moderní nábytek i všechno moderní domácí zařízení, kombinující zpravidla dřívější dva kusy nábytku nebo zařízení v jediný.

Naše kuchyňská výlevka (americký sink), kombinována jest na př. u Američanů s mycím stolem nejnovější soustavy (do něhož je již zapuštěn i moderní stroj k mytí nádobí) v jediné praktické zařízení, umožňující, že kuchyně může býti použita také jako jídelna, aniž by byla přeplněna, tím spíše, je-li sklápěcí nábytek nutný pro snídani, složen ve skříni u zdi, z níž se spustí jen pro dobu potřeby. Snadno se tak dodá kuchyni přívětivého rázu obývací místnosti, zejména pokryje-li se podlaha linoleem vzoru kobercového, jaké se pro ty účely vyrábí.

Rozumí se, že i ostatní kuchyňské moderní zařízení šetří místem; tak plynový sporák bývá kombinován s jakousi naší kuchyňskou „almárkou“, neboť jeho dolejší oddělení dovoluje uložiti velmi praktickým způsobem mnoho k vaření potřebných pomůcek.

Americké kredence – nejnověji bohudíky u nás zaváděné – jsou známy jako kombinace naší špižírny, přípravného stolu, příborníku i ledničky a často připojenými zasunovacími deskami činí ještě zbytečnými některé kuchyňské pomůcky, jako vál a pod.

Problém, jak zaříditi prakticky, ekonomicky a vkusně malý byt, je tím v cizině velkolepě řešen. U nás ukázky pokusů tohoto směru přinášejí zaváděné hospodyňské výstavy, výstavy úsporného hospodaření, pokrokoví výrobci a moderní architekti.

Oldřiška Zemanová

Moderní domácnost

Vydala Městská knihovna v Praze

Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. vydání

Verze 1.0 z 18. 2. 2015

ISBN 978-80-85041-54-5 (html)