všechno mi přijde tak snadný
v létě sedávám v okně
a kouřím
v takový chvíle na světě venku
nejsou než lidi který
seděj na
balkónech
v
oknech
kouřej
a ty
kterejm padá popel na hlavu
jeho poselství
před výlohou stál
nechutnej bezdomovec
trochu se kejval díval se do země
starej a špinavej
smrděl
lidi chodili kolem
obloukem ho obcházeli
každej viděl že to
nebude trvat dlouho
někde se svalí a
už se nezvedne
nikdo
se z toho neposere – –
každej viděl že
se z toho nikdo neposere
až se jednou svalej
až jednou nebudou moct dál
na malym městě
když jsme se viděli poprvý
nebylo těžký se do ní zbláznit –
oba zabitý na malym městě
ji čerstvě osmnáct a nemohla se dočkat
až vypadne
– do prahy!
říkala
– studovat architekturu!
– kreslit!
– modelovat!
– tvořit!
říkala
pár let zpátky
teď
sedíme naproti sobě v kavárně
plzeň vs. zázvorovej čaj
mluví o mateřský
o svatbě
o tom
jak je super
mít dvě děti
– jasně
říkám
– dvě děti jsou super!
– dvě děti jako dvě kotvy do života
– máš pro koho máš proč a tak – –
na malym městě
dvě děti jako dva šutry do pytle
zavázat špagátem a hodit do skruže
snad je aspoň hodnej ten její
říkám si cestou na nádraží
snad je aspoň hodnej a
i kdyby ne
dovolená u moře
na balkáně
jsou ještě lidi který
zažili válku!
někdo jim zastřelil tátu nebo kamaráda
znásilnil sousedku
zbořil dům –
nepoznáš
který to jsou a který jsou ty co
jim
to
udělali
všichni stejně
opálený
tričko a šortky
na balkáně
jsou ještě lidi který
zažili válku!
koupím si od nich zmrzlinu
pronajmu byt
na sídlišti
vracel jsem se z nákupu
v každý ruce igelitka
na sídlišti se potkaly dvě paní
zdravily se
něco si říkaly
pes čuměl na strom na kterym byla
veverka
štěkal
vrtěl ocasem
už asi neví co ale
něco v něm je
něco v něm bylo
mělo by bejt – –
napadlo mě když jsem se na něj díval
podíval se na mě jak
tam
stojím s těma
igelitkama a
dost možná
ho napadlo to samý
cizinecká policie praha
cizinecká policie je plná lidí který
potřebujou
pomoc!
neznaj zákony!
neuměj jazyk!
jsou ztracený!
jsou zoufalý!
děti cizinců brečej!
cizinky omdlívaj!
čekaj od tří ráno ve frontě kterou
stejně před sedmou nějakej rusák přerovná!
cizinecká policie je plná lidí který
potřebujou
pomoc!
celou noc
stojej o místa uklízeček!
kopáčů!
prodavaček v trafice!
prostitutek!
celou noc
stojej přede dveřma cizinecký policie
vyrovnaný v řadě jak
růže na střelnici
rasistická poezie
tohle je rasistická poezie –
nemá ráda cikány
nemá ráda negry
nemá ráda Vietnamce
rasistická poezie je
proti islámu
rasistická poezie říká že
cikáni kradou že
všichni cizáci by měli odjet
tam odkud jsou protože
tady
dělaj jenom
bordel!
chtěj bydlet v našich domech!
chtěj spát s našima holkama!
chtěj převychovávat naše děti!
chtěj dělat naši práci!
chtěj ji dělat zodpovědnějc a za míň!
rasistická poezie je
o strachu
z cizích zvyků cizích lidi divnejch barev!
rasistická poezie je o strachu ale
nebojí se –
sere na všechny kecy o
multikulturní společnosti říká že
neni správný
otevřít v zoo všechny výběhy a
nechat to tak
říká že
to nemůže dopadnout dobře že
je potřeba se připravit je potřeba zastřelit
nejbližšího negra! je potřeba
chodit v tlupách a pobíjet cikánský tlupy!
rasistická poezie zakazuje jíst kebab!
rasistická poezie zakazuje burky!
rasistická poezie maluje karikatury mohameda!
rasistická poezie mrdá mohameda do zadku!
rasistická poezie přísně zakazuje
nakupovat
ve
vietnamskejch večerkách!
rasistická poezie říká že
je potřeba krást ve vietnamskejch večerkách!
je potřeba hodit bombu
do každý vietnamský večerky!
rasistická poezie vyzývá
k boji!
rasistická poezie je radikální je nacionalistická
rasistická poezie je nezbytná je aktuální a
zaslouží
si
pozornost!
napalm
na tohle město
všechno se mění je
všechno se posírá –
– zestárnem
– zošklivíme a umřem –
jednoduchý
jasný pravidla
neni co řešit
po letech ve tvym městě
stromy zase barevnější jak domy
v kodani
tudy jsme šli
tady jsme se fotili
támhle jsme se houpali na houpačkách –
město
jak bitevní pole
potkávám lidi který potkáváš
dívám se do výloh do kterejch se díváš
míjím kavárny ve kterejch si dáváš kafe
žárlím
snažit se začínat pořád znova někde
jinde
s
někym jinym je
říkat stejný slova a zase je myslet stejně vážně
poslouchat stejný slova a zase jim stejně věřit
dělat stejný věci a zase si je stejně užívat –
snažit se začínat pořád znova někde jinde
s někym jinym je
snažit se opatrnějc je
snažit se míň
po letech ve tvym městě
stromy zase barevnější jak domy
v kodani
všechno se mění
všechno
se posírá
paneláky
když stojím na balkóně
v šestym patře
v deset večer
je trochu chladno
důchodci venčej psy
pár lidi se vrací z města –
kdybych skočil dolu
co by zbylo – –
co by zbylo
kdybych skočil
za
dvacet let –
co by se změnilo kdyby
teď
někdo skočil z balkónu
v šestym patře
protějšího paneláku
rána
křik
pár rozsvícenejch oken
nevyšlo to
u stolu v kuchyni
poslouchali ticho
to ticho
něco znamenalo bylo to
nepříjemný
závažný ticho
ticho který nešlo přehlížet –
nevyšlo to
ani jedna věta nezbyla
ani slovo
nezbylo
co si půjčil to nevrátil
co měl to vsadil co vsadil
to prohrál
nevyšlo to – –
ani jedna věta
nezbyla
ani slovo nezbylo
sedm let manželství
dvě děti
v kuchyni u stolu sedí
čumí
jak malej kluk
takovej hodnej kluk
to byl
kdo by to čekal
před hospodou
– a cos dokázal ty?
– a cos dokázal ty?
řvala na něj před hospodou a
bylo jasný že
už dlouho nic nedokázal
v padesáti na ulici
najít si boudu a
záchody
kde se nemusí platit vstupný
nebude to lepší
tlustá čára za tim všim je
kolejnice v zatáčce –
položit se a zavřít oči
– – –
pro martina
– – –
nic neni jak má bejt a
nebude to lepší
ve čtyři ráno
v koupelně před zrcadlem si
zkus úsměv – –
zkus
jak to vypadá když
se usmíváš
jak to vypadá
jak se u toho tváříš –
počítat chomáče vlasů
v umyvadle
úsměv v zrcadle
může to takhle fungovat?
radši
jít spát
probudit se
jít
jít spát
probudit
se
jít
jít spát
probudit se a jít
jít spát
nebo to aspoň ještě zkusit
vlci u dveří
v tom městě se ztratíš jak
v lese
domy jak stromy vysoký ani
si nejde představit že
od nich může mít někdo klíče –
v tom městě se ztratíš
v tý ulici
v tom bytě jak
v poli s kukuřicí
jak ve skalách
jak na mýtině
můžeš si sednout na pařez
a koukat se kolem sebe
můžeš se zavřít do skříně
klidně
se můžeš svalit doprostřed pokoje
stejně
se neschováš –
večer přijde tma
přijde noc a měsíc a hvězdy
ohňostroje budou blikat
očichávat strop
budou
se tě chtít dotknout –
s lahváčem v ruce to neni ty
vs. oni
spíš
budu si tady v koutě pít lahváče
třeba
mě nenajdou
v tom městě se ztratíš jak
v lese
domy jak stromy vysoký ani
si nejde představit že
od nich může mít někdo klíče –
vlci u dveří
ti nejdou popřát dobrou noc
přišli ti lhát
vypít ti pivo
sežrat tě
maj auta
maj černý boty
maj kravaty
maj uniformy
jsou všude
neni kam utýct
v tom městě
v tom městě se ztratíš
v tý ulici
v tom bytě jak
v poli s kukuřicí
jak ve skalách
jak na mýtině
můžeš si sednout na pařez a koukat se kolem sebe
můžeš se schovat do skříně
klidně
se můžeš svalit doprostřed pokoje
stejně
tě najdou
život ve dvou místnostech
život ve dvou místnostech je
pravidelnej režim je
adresa trvalýho pobytu a
adresa zaměstnavatele
život ve dvou místnostech je
rodný číslo je
telefonní číslo a
číslo účtu
obchody
domy
fabriky
nemocnice
všechno
je připravený
smrt srbům
plánovali jsme cestu do sarajeva
vyprávěla mi
o svý sestře která tam žila
o rozstřílenejch panelákách
o bratránkovi co se zbláznil protože
– ne každej je na to stavěnej
a
dovede zabíjet – –
představoval jsem si
jaký
to asi bude –
jít se v tom městě projít po sídlišti
chodit těma ulicema
jaký asi bude
kousek za městem odpočívat ve stínu stromu
na kterym se oběsila čtrnáctiletá holka
svinary
od zastávky hájovna
až po začátek svinar
neni ani jedna lampa
ve tři hodiny ráno je taková tma že
by v ní nemuselo bejt nic z toho
co bych tam čekal –
žádný domy
žádný lidi
žádná čára která
by půlila silnici na tu stranu
po který by se mělo jít
a tu
po který se chodit nemá
rakovina
všechny ty krásný
nový domy
ambiciózní
moderní architektura
to nejsou než strupy na kůži nemocnýho těla
tohle
se nevyléčí
s timhle
už nejde nic dělat –
dřív snad
za každejma dveřma bylo místo
kam jít
kam utýct
nebo se aspoň schovat ale
něco se změnilo
něco
hnije a smrdí
unavený lidi
rozšlapávaj hovna po chodníkách tohohle města
tohle město
držej pohromadě dluhy
tohle město
držej pohromadě antidepresiva
kravaty jak oprátky
auta jak rakve
tramvaje jako plynový komory
prosklený kancelářský budovy jak
odkrytý
masový
hroby – –
lidi na ulicích otvíraj
a zavíraj pusy
jako by mluvili ale
neříkaj nic
přejedený a prázdný
prázdný a přejedený
se míjej
pohlednice z prahy
v nákupnim centru je
všechno
v pořádku –
v poschodí plným restaurací je
u každýho pultu dost lidí který
maj hlad
i peníze
v patrech s oblečením
botama
kosmetikou
věcma do kanceláří
pračkama
televizema
hračkama – –
jsou lidi který
potřebujou zrovna dneska
zrovna tohle a
maj na to peníze
v nákupnim centru je
všechno
v pořádku –
zatim
je všechno v pořádku
taková byla národní hrdost
korejský vlastenci
na začátku 20. století
našli a zabili každýho kdo
pomáhal prodat jejich zem japoncům
– – –
spontánní
čistá a
spravedlivá
národní hrdost
cirkusovej slon
je super letět letadlem a
dívat se z okna na mraky
představovat si nějaký lidi tam dole
nějaký domy
nějaký auta
nic z toho se mě netýká
na ničem z toho nezáleží –
jsem cirkusovej slon kterej
pod sebou
koulí svět
zabitý lidi
dost možná se už všechno důležitý
stalo –
v tomhle bytě zůstaneš
v tý práci budeš až do důchodu
tuhle holku si za pár let vezmeš a
zůstaneš s ní –
je dost možný že se všechno důležitý
už stalo
že všechno dál bude jen
zapomínání
dělání velkejch i z těch malejch problémů aby
se
bylo o čem
bavit
omlouvání špatnejch rozhodnutí
ospravedlňování brzkýho vstávání
hledání odpovědí na nesmyslný otázky
nic víc
hlavně žádnou paniku říkali ve zprávách
hlavně žádnou paniku!
nějak to půjde!
dokud ještě důchodci dostávaj důchody
nemůže
bejt tak zle!
každej si před poštou na jednoho počká!
na dva
až bude hůř – –
ani jeden z nich to nedokázal
seděli na sídlišti
pili lahváče
kouřili
–
–
–
– třeba
– je to takhle správně
–
– jednou za dva roky dovolená u moře
– pravidelnej příjem
– děti
– profesní růst
– život orámovanej hypotékou – –
smrákalo se
ve skleněnejch domech někde ve městě
důležitý lidi rozsvěceli a zhasínali světla
plánovali
–
–
–
– dovedeš
– si to vůbec představit?
–
– žít do osmdesáti šesti?
– pomalu umírat zapomínat a hnít dovedeš
–
– si to představit?
cigareta jako sebevražda jako protest
v pondělí ráno na autobusový zastávce
je
všechno jasný –
narodil jsem se jako robot
budík mi nařizuje kdy vstát
autobus
eskalátory metro eskalátory
tramvaj
výtah – –
nechávám semafory aby
mi ukazovaly cestu
konec světa
byl krásnej podzimní den –
modrá obloha
vítr
sklízel listí ze stromů
světlo
se trhalo o větve a
lámalo o domy – –
místní říkali že takovejch dní je
v jyväskylä
pár do roka a
některý roky takový dny ve finsku
nejsou vůbec –
seděl jsem na lavičce
v seminaarinkatu
díval se po lidech a
bylo mi fajn protože
i když ten den jako každej jinej
někomu někde daleko našli rakovinu
ukradli dítě
někoho někde daleko srazilo auto
zmrzačil granát
bylo jasný že
odsud je konec světa
ještě daleko
neříkej to
– dneska jste
nevyhráli – zkuste to příště!
– dneska jste nevyhráli – zkuste to příště!
zbytečně
máš blonďatý vlasy –
je tma a já a ty
nebudem lyrický
budem se dívat na televizi
jíst a pít a chodit na záchod
neni za co demonstrovat
mohlo by bejt líp ale
zase tak špatně ještě neni –
klidně
můžeš odejít a
můžeš se vrátit
nemusíš odcházet a
nemusíš se vracet
tady
se nic nestane –
dnešní večer neni jinej než ostatní večery a
zejtřejší
nejspíš taky nebude
porno
v praze se ve středu
cestou ze školy ztratila
devítiletá anička
roztomilá blondýnka
ze
čtvrtý třídy –
všichni už jí pár dní hledaj a
každýmu musí bejt jasný že
je
to v prdeli –
že jestli ještě žije tak
určitě
nezažívá nic pěknýho
že se domu nevrátí a
jestli jo tak už nikdy
nebude jako dřív – –
v praze se ve středu ztratila
devítiletá holčička
věc
jaká se stává každou chvíli a
to jen co napíšou v novinách
co řeknou v televizi –
co pak v africe
co na ukrajině v rusku
co v brazílii – –
věc jaká se stává
věc jaká
se
stává
věc
jaká se stává
můžeš nesouhlasit
problémy
nikam nespěchaj
problémy
maj času dost
můžou čekat
třeba věčně
– – –
řekni
že to všechno dává smysl
že tě to ještě pořád baví
že chceš dál
že máš proč
že chceš další
že máš proč
že chceš znova
že máš proč
na letišti v cizí zemi
když zůstaneš
nic se nezmění jako
se nic nezmění když odjedeš jako
se nic nezmění když někam přijedeš jako
žádná cesta
nikdy nic nezmění
vánoce v děcáku
– nebreč
– budeš mít rampouchy na tvářích
–
– nepřijde
–
– víš
– to se lehko zabloudí
– v kouření od pusy
zadržování dechu
co nejdýl
mráz a sněhulák
a ticho –
slova
jsou na nic
slova se drolej
slova
nedržej pohromadě
sváteční
přesvědčování se o pohodě
vystěhuje rybníky
obrázky princezen budou
zase důmyslnější
jako každej rok
jako
každej rok
všechno stejný
něco se děje
tak jak to je
to už nebude dlouho
tak jak to je
to už dál nejde
– – –
lidi se zbláznili!
pusť si večer zprávy!
přečti si noviny!
radši
se podívej z okna
jestli
už nejsou
tady!
lidi
se zbláznili!
zabíjej se na ulicích!
zapalujou
bořej města!
něco
se děje!
něco
se mění!
hladový lidi maj vztek a
nejsou daleko!
