Ještě je co ztratit

kéž bys tu byla

možná
že si časem budem pamatovat
jenom to pěkný a
na všechno to špatný zapomenem

možná že
si časem budem pamatovat jenom to pěkný a
na všechno to špatný
zapomenem protože

přijdou horší věci

umřou rodiče
umřou nejlepší kamarádi
kvůli nějaký blbosti
se všechno posere
posere doopravdy a my

si budem říkat že
to vlastně tenkrát
nebylo tak špatný že
to vlastně tenkrát
vůbec
nebylo tak špatný — —

budu si říkat
kéž bys tu byla
budeš si říkat
kéž bys tu byl

možná
že si časem budem pamatovat
jenom to pěkný a
na všechno to špatný zapomenem

budem chodit každej sám
každej po jiným městě a
říkat si že
tady

tady všude jsme
mohli bejt šťastný

tady všude jsme mohli

bejt spolu

nová šance

půjdeme spát a
na všechno zapomenem —

zítra ráno budeme dělat že
co se stalo
se nestalo
co jsme řekli
jsme neřekli
co jsme slyšeli
jsme neslyšeli — —

radši
půjdeme spát a
na všechno zapomenem

zítra ráno bude
novej den
novej den jako
nová šance
nová šance
si ublížit

ublížit jinak

ublížit víc

pausa

stárneme a
věci se měněj

v baru
kde jsme se potkali
dneska jiný lidi mluvěj a smějou se
hádaj se a brečej — —

jiný holky
maj dost síly
oholit si nohy
kdyby — —

jiný kluci
se po nich dívaj
jiný věci
se dneska v noci stanou — —

všechno je
jak je

jediná židle
neni volná

pohádka

věděli o sobě
celej večer

útulnej bar
svíčky
pohodlný křesla

občas se na ní podíval
občas
se na něj usmála

pili a
kouřili
kouřili a pili

ona s jiným
on
kvůli jiný

manekin

stárneme a
věci se měněj —

z baru kde jsi
každej den
několik let
pár let zpátky
pila
tančila
znala každýho
kdo vešel

je kavárna

lidi přicházej a
odcházej
cizí lidi
přicházej a odcházej

nikdo nepije
nikdo netančí

nikdo se

nevrací

amulet

odletěli jsme k moři
abysme byli fér
abysme ještě zkusili
mít se spolu pěkně — —

leželi jsme
na pláži vedle sebe
občas
se na sebe usmáli
pohladili se

mlčeli jsme

mlčeli jsme protože
všechny slova se
někde mezi náma
měnily ve výčitky
ve slova ostrý

zlý — —

ve vodě jsme sbírali škeble
jak amulety

jako bysme věřili že
jedna z nich
ta nejkrásnější
nás zachrání

jako bysme věřili že
ten
kdo jí najde
najde v sobě ještě sílu

se snažit
to zkoušet
to změnit a

něco říct
—
—
—
podívej se na tuhle

jaro přijde a zachrání nás

brzo bude zase jaro
a všechno bude jiný
nebo

aspoň jinak vypadat — —

půjdeme spolu na tramvaj
v teniskách
na suchym chodníku kopat
do kamínků štěrku

přivírat oči před světlem
usmívat se a říkat že

už je jaro že
konečně

je zase jaro

jako kdyby už nemohla přijít válka

bavíme se o tom
co řekneme dětem
až budou tohle a
až budou tamto

bavíme se o tom
jako kdyby jim bylo devět když
se ještě ani nenarodily
jako by jim bylo patnáct
dvacet — —

bavíme se o tom
co řekneme dětem jako
se asi bavili naši rodiče
v osmdesátejch letech
jako se lidi po válce bavili
jako se asi všichni
vždycky
bavili a

je jasný že
z nás jednou bude
další generace rodičů

který nevěděj o světě

vůbec nic

v půlce září

to v létě

—
—
—

řek on

to už je dávno — —

řekla ona

bylo to někdy
v půlce září

bylo chladno

pohlednice z třince

noc

pod oknem
třinecký sídliště
třinecký železárny
ten dým
ten beton
ty pouliční lampy
ty asfaltový chodníky — —

přesně tohle
někdo viděl z tohohle okna
dvacet třicet let zpátky

úplně stejnej smysl

to mělo

olympiáda

— ondrovi —

odletěl jsem se svojí holkou na jih a ty
se svojí na sever —

dovolená

víno a škeble
ryby a fjordy

zestárli jsme
kamaráde

říkal jsem si když jsem
se díval na televizi —

další olympiáda

na balkóně vedlejšího pokoje
hrál někdo kostky
někdo vyhrál
někdo prohrál
těžko říct
jak moc důležitý
to bylo
těžko říct
jak důležitý

to všechno bylo

doma

tu fabriku zavřeli

tu alej skáceli

ten dům zbořili

toho psa někdo otrávil

ta holka se vdala

ta holka tady nebydlí

ta cesta

už nikam nevede

líp už nebude

líp už nebude —
líp už nebude to
je jasný — —

líp
bejt snad ani nemusí

stačilo by
kdyby

bylo jinak

nad ránem v cizím bytě

je tma
je ticho

jen občas někde projede vlak nebo
někde zazvoní tramvaj nebo
zaštěká pes — —

nad ránem v cizím bytě

je tma
je ticho

jen občas někde někdo spláchne
někde někdo bouchne dveřma
někdo zakřičí

zavzlyká — —

někdy se zdá

že
je
toho
tolik

co chtít
co získat
tolik

o co bojovat — —

a jindy

že
      už
                neni
                               ani

co ztratit

jaro

každej na jedný straně cesty

to hezký

se rozpustilo

do kaluží

bylo jaro

jako každý zvíře

jako každý zvíře
v zimě

nastavuju větru záda

chtěl bych bejt tim na koho čekáš

chtěl bych bejt tim
na koho čekáš

na koho se budeš těšit
kvůli komu si budeš
holit nohy
od koho si necháš
masírovat záda
o kom budeš mluvit s mámou a
kamarádkama
koho se budeš každej den ptát
jak bylo v práci?
s kym budeš plánovat — —

chtěl bych bejt tim
na koho čekáš

tim
komu dáš jednou děti
ten s kym se nebudeš bát
stárnout
—
—
—

mít proč

dýl
si na to ani nevzpomeneš —

na baru
seděla holka
u stolu
seděla holka
někde
na tramvajový zastávce
v metru
v autobusu
na ulici
—
—
—
byla holka — —

ale ty jsi pil nebo
myslel na blbosti
nebo se zrovna díval
někam jinam — —

dýl
si na to ani nevzpomeneš
dýl
si na to nevzpomeneš že
jsi moh

něco říct
něco udělat

něco změnit

v osmým patře v okně hotelovýho pokoje

představ si že
všechno co bylo
bylo špatně

že
jsi odešel
když jsi měl zůstat
že
jsi mluvil
když jsi měl mlčet
že
jsi byl zticha když jsi měl

něco říct — —

zkus

si to představit

rytíř skleněnýho hradu

tohle jsem
tohle
bych moh bejt —

statečnej
rytíř jednoho z miliónů
skleněnejch hradů
od pondělí do pátku
od devíti do sedmnácti třiceti
—
—
—
v sedm ráno
nejsem statečnej

na balkóně v šestym patře

měl bych se zabít
měl bych
si dát sprchu
—
—
—
noci vítězů a
rána poraženejch
rámujou dny rytíře jednoho z miliónů
skleněnejch hradů

noci vítězů
a rána poraženejch

takhle jsem vyrost
takhle
mě nechali vyrůst

a dal bych všechno
aby to bylo jinak ale
všechno co mám
to dlužim

protože dlužim protože

dlužim

nevim
jak jsem se sem dostal a
nevim

jak se dostat pryč

rekvizity

města fabriky
zahrádkářský kolonie
pole louky lesy hory

za oknem vlaku

rekvizity

představuju si
lžu si že
tady
bych
moh
taky
žít

támhletudy chodit domu
támhle do práce a
tam na pivo

představuju si
lžu si že

s tamtím
s tamtou bych si třeba

měl co říct

záchranná loď

její město bylo jako záchranná loď

když se to moje
utopilo v chlastu

když z mýho města zbyly jen
hospody a bary — —

jezdil jsem za ní a
viděl domy jaký
jsem dřív neviděl

chodil jsem ulicema a
viděl lidi
viděl řeku a stromy
ochutnával cizí jídla
cejtil nový vůně
a všechno to bylo opravdový a

dávalo to smysl — —

její město bylo jako záchranná loď a
nikdy
nebylo líp než tenkrát
nikdy nebylo líp
než tenkrát a nikdy

hůř
než teď

když
se
taky

potápí

až umřu

až umřu
budu možná někomu chybět ale
už nikdo
o mě nebude

mít strach — —

přál bych si abych

až umřu

neměl o nikoho strach a
nikdo

mi už nechyběl

cizí

odešel jsem ze svýho města
odjel
odletěl do jinejch měst
viděl jsem jiný města a
žil v nich

chodil jsem jinejma ulicema
fotil jiný domy
mluvil
jinou řečí — —

odjel
odletěl jsem do jinejch měst a
myslel si že
se něco stane

že se něco změní

že jiný
bude jiný
bude nový
bude lepší

ale

jen cizí

prosklený dveře

pil jsem
pil jsem moc

díval se na umazaný prosklený dveře
na druhý straně baru a
doufal že
tam někde uvidim tvoji tvář
že tě tam někde můj
rozostřenej pohled nakreslí — —

přál jsem si abych
tam někde uviděl tvoji tvář ale
nic se nestalo
žádný znamení
jen umazaný

prosklený dveře

včera sis zničil život

zničíš si život
ani o tom nebudeš vědět —

úplně na sračku
zavoláš holce
jediný holce na světě se kterou bys moh
bejt doopravdy šťastnej a
řekneš jí že
je ta jediná holka na světě
se kterou bys moh
bejt doopravdy šťastnej a
ona
ti řekne
ať jdeš spát —
a sobě řekne
že seš debil
že seš fajn kamarád ale

ale

ale — —

ráno se vzbudíš a
nebudeš si nic pamatovat

nebudeš ani tušit že
sis včera

zničil život

ta větší půlka

říkáš že
hůř
už bejt nemůže že

co je tohle za život?
co je tohle
za život? — —

říkáš že
si přeješ aby
už byl konec
že doufáš
že už je pryč aspoň
větší půlka

toho všeho — —

říkáš že
hůř
už bejt nemůže hůř
už bejt nemůže
říkáš že
hůř
už bejt nemůže

jako kdyby to nešlo
jen kvůli tomu

že si to nedovedeš představit

na procházce mezi panelákama

na procházce mezi panelákama
třicet let
stejná cesta aspoň
dvakrát denně

dávno víš
kudyma je to nejblíž do obchodu
kudyma na autobus

víš
koho pozdravit a
koho radši ne

kterej bezdomovec
se tady poflakuje nejdýl a
kam chodí spát

kterej kluk má u sebe
boxera
nůž
pistoli

víš
ve kterým vchodě
naposledy někdo umřel a
jestli se už nastěhoval někdo novej

kterej pes štěká
kterej kouše a
kterej komu patří

po třiceti letech
na jednom sídlišti tě
na procházce mezi panelákama už

máloco překvapí

kam chceš utýct?

kam chceš jít?
kam chceš utýct?

kam se chceš dostat
dneska v noci?

poslední klíč kterej
máš v kapse
je od posledních dveří
který můžeš odemknout
poslední postel
ve který můžeš spát je
za těma dveřma — —

kam chceš jít?
kam chceš utýct?

kde se chceš schovat?

zachraň mě zachraň

zachraň mě zachraň
něco se stalo —

nechci
co bych
měl chtít
necejtim
co bych měl
cejtit

nejsem sám sebou
nejsem sám
nejsem sám sebou
sám —

zachraň mě zachraň
něco se stalo —

nechce se mi spát a
nechce se mi jíst
nechce se mi mluvit a
nechce se mi dýchat —

něco
se stalo
—
—
—
něco se stalo

druhá strana světa

takový to je
umírat

dívat se na druhou stranu světa
přes prázdnou sklenici

to co bylo
už neni — —

to co bylo
už neni a
neni pochyb že

to co bude

to co může přijít
to všechno co
se ještě
může
stát

nebude víc než to

co bylo