*
* *
Zlatý vlas jménem Tintoretto
neklidná zvěř mi odnáší
je dobře vidět cesta tichá
neuhýbá a nepráší
*
* *
je blízko odvod padavčat a bubínků
všeci sa žení všeci
ukřižovaný listím hledám skulinku
v proutěné kleci
všeci sa žení všeci
*
* *
Ptáče v keři jak v
hodinách
zapomenutý na dopisy nůž
Janečku Skácele stejně mi nepíšou
pražádná žena žádný muž
*
* *
Vlasy ti jak zlaté kameny spí
oči se jak modré kameny budí
usínají tvá záda a pro mě
přilétli ptáci tak chudí
*
* *
na slavnosti Šábes v sukýnce Příběh
natahují se pro lásku Jmění
v košili Oběd
dívenko Hříbě
najdeš mi Kousky po setmění
Za
oslicemi
jsem si sed a seděl pod hvězdou
dokud ve městě nezhasli
pastýři stáli nad rybami
nelovili a nepásli
Jít
si
malým blátem
služebnic mají ony střevíce
režné znát ženské při tanci
ony je nemají z protější ulice
jdou vysmrkaní beránci
*
* *
pod kameny tráva bývá vždycky jiná
pod kameny tráva bývá přiopilá
i mé tělo takové je
když z něj ráno vstává milá
*
* *
Zelená rybníková
duše pryč v síni kůň
dívence Soustrasti květinu Tůň
dívence Soustrasti květinu Tůň
schovej se Lucie
a Lucie se schová
*
* *
Komu to jen když
ne apoštolům
že lidé mohou hrát a hrají
komu to jen když krásným poslům ne
že kamínky se sypou kudy mají
*
* *
ponocní milenci třesou se
a mají hlad a mají rýmu
červená tlustá žena v podpaží
nese si hloupou husu Zimu
*
* *
Krásné a staré vánoční květy
z nebe pomalu padají
anjelé jsme znovu narození
děti spí a na nás dýchají
*
* *
poloslepé
harmonium slepec sníh
zima jak samička jak vlčí máť
vodí si své nevidomé po kraji
Na každém pražci koníčka má trať
*
* *
Dvakrát do téže řeky
Vstupuje grošovaný kůň
Děvčátku co ho nenapojí
Děvčátku se splávkem a chvojím
Za groše skoupí žabí skřeky
Jen bílo filozof a tůň
Dvakrát do téže řeky
Vstupuje tiše bílý kůň
Dvakrát do řeky co je stejná
Vstupuje bělouš bez podkov
Děvčátku s potištěnou jutou
Se sponou z vlasců pod kajutou
Vyhání z lodi vraní hejna
Jen černozem a námořníků rov
Dvakrát do řeky co je stejná
Vstupuje vraník bez podkov
Do stejné řeky napodruhé
Vstupuje vraník stejným místem
Děvčátku co mu vše odnesla voda
Nanosí vědra a dá lodivoda
Se třemi rybami a břečťanovým pluhem
Jen velké prádlo s napadaným listem
Do stejné řeky na podruhé
Vstupuje hnědák s opáleným Kristem
Dvakrát na stejný říční kámen
Vstupuje Kristus — handlíř koní
Panence co ho nenapojí
Marii se splávkem a chvojím
Daruje mokrý letní ámen
Panenka stejně jako vloni
Pohladí bosky říční kámen
A s povídkou se k němu skloní:
Dvakrát do téže řeky
Vstupuje grošovaný kůň…
7. srpen 1988
Obrázek
Tak dneska není žádných věcí k pití
a zvony zvoní zvoní k tomu
nějaká husička nevydržela bití
a padla do potoka jako domů
A já můj bože nevím jestli mi jí líto
Anjeli proč mi něco berou
takovým řvaním v hoře ve vysoké
ví-li tu někdo z nich jaké mám oči Ví to
třeba mám černé oči holky modrooké
A třeba jiné mám však to je nebolí
hlavně že nenesu úplnou slepotu
a co mi nevezmou tož to mi dovolí
a branou putimskou v tom koňském klepotu
se dvě děvčátka za mnou nedívají
a zvony do běhu teď zvoní koním
a koně od žízně až oči zavírají
a ztratí směr Já už je nenapojím
Nářečí mojí mladosti posekali Tě v
lukách
už Tebou vypráví o starých voláních
anjel má pod mostem obličej v rukách
a hlouček maličkých strašně se naklání
13. květen 1989
Rispet
II
Pokvetla jablůň dokola
Jako když bílou sukní obtočí
Vymetáš květy ze stola
Pán Bůh Ti hřeje obočí
Na konci trávy ležím guslar daleký
A smutno je mi smutno od řeky
Pročpak v té blůňce neklokotá pták
Že tvoje ovce půjdou k nám a naopak
16. duben 1989
Rispet
IV
V
hubeném salášku
nablízku nebi
Za mostkem pro sedmou ovečku
Pastýř tam žil a ženu nebil
A že si žil panečku
Na všechno uměl hrát I na stůl s
chlebem
A třeba pro soumrak voňavý nebem
Zapískal na pusu a byla písnička:
O dobrejch o svatejch co padaj na víčka
20. duben 1989
Na
hodinách je noc
Na hodinách je noc
a zažhnout znamená na stěně je podpálit
zůstaňme tak je noc
povím Ti řeknu příběh o králi
zatímco budeš chodit k oknům od oken
Ubrus se měkce zlomí na lemu
a o hodiny křísne den
zhasnout bylo by poklonit se mu
únor 1989
Praha
*
* *
Je tma a ty Světlá
přimykáš a jdeš se mnou ven.
Přes tajně rozpuštěné kouty Blanice
neuvidím Ti do oken.
A budu z Tebe vycházet,
ucítím pohled. Snad se otočím.
Přes tajně rozpuštěné vlasy z tkanice
neuvidím Ti do očí.
7. listopad 1988
Praha
Všech
svatých
Okap ťuká parapetu malou melodii
U hřbitova se dnes hraje drobný jazz
Ty květiny mají barvu starých žaluzií
A já jsem ti je ještě nedones
Pozůstalí kráčí k pochovaným
Mezi všemi proplétá se mladý pes
Pánbůhkřič děvče macešky v pláni
A já jsem ti je ještě nedones
Den jako obléci si smutek
Den divný jako nedaleký ples
Jako bych udělal zlý skutek
Jenž se ti ještě nedones
říjen 1989
*
* *
Teď pod zimou jak v přístěnku je září
Ty řeklas V říjnu kdysi
Jsou Dušičky a Magdalenka Máří
Mi naslouchá když listopadky křísí
Padají jeřabiny do výklenků
Ty řeklas Beze slov jsem celá
Jsou Dušičky a Máří Magdalenku
Teď hledám někde blízko těla
A volám na ní každou noc a denně
Ty řeklas Celá se ti skrčím
Jsou Dušičky a Máří Magdaleně
Sám naslouchám když mlčí mlčí mlčí
29.
říjen 1988
Louňovice pod Blaníkem
Mechanické
dušičky
Říjen Tě celičkou
poskládal do květnice
a ustlal v přístěnku
Ustlal Ti v přístěnku
daleko za světnice
Chtěla jsi vidět tenhle říjen
složená do květnice podél stěny
pak tedy neplač pro tu noc
Řeklas: Jsme loutkoherci vyšňoření
A na hodinách bylo moc
Chtěla jsi vidět tenhle říjen
vím a proto Ti teď svítím
na cestu plnou vozíků a věnců
Na cestu plnou vozíků a věnců
na příbuzné když pospíchají s kvítím
Chtěla jsi vidět tenhle říjen
složená do květnice podél stěny
pak tedy neplač pro tu noc
Řeklas: Jsme loutkoherci vyšňoření
A na hodinách bylo moc
Chladno je už k oknu přistmívá
ten přístěnek Ti divně sluší
je plný říjenek a listopadu
Tak plný říjenek a listopadu
tak plný dušiček a duší
Chtěla jsi vidět tenhle říjen
složená do květnice podél stěny
pak tedy neplač pro tu noc
Řeklas: Jsme loutkoherci vyšňoření
A na hodinách bylo moc
28. říjen 1988
Louňovice pod Blaníkem
*
* *
(paní Janě Andreasové)
Za pohřbem prší
od božího rána,
déšť pro návrší
a pro Pána Jána.
Takový déšť, zas, zas a potají,
pozvolný jako ti černí živí,
věčný jak host, jenž všude po kraji
už roky kácí samé staré jívy.
Za pohřbem prší
od božího rána,
déšť pro návrší
a pro Pána Jána.
Pláč. V blátě se courají
tkaničky smutečních hostí
a víko rakve, na něž padají
drobounké mokré kosti
je nedovřeno jako bílý sníh,
který tu bude dřív než další mrtvá písnička.
Pláč. Písmena nebeklíčních knih.
Hlína a hlína. Věnce. Krabička
s obrázky klepajících Kristuspánů:
Christus anklopfend. Mater dolor a při ní brána.
Za pohřbem prší od božího rána,
déšť pro návrší a paní Janu.
22. září 1989
Blázínek
Chárek
Talířky letí v potok jak děti.
— Kdyby si, Chárku, raděj hrál. —
— Je podzim, pane, přijel král květin,
král slaměných květin, dušiček král.
Má lesy medu a zlaté mísy
a já znám děvče, které má rád,
bude se ženit u naší lísy,
pak teprv, pane, já budu hrát. —
28. říjen 1989
*
* *
Z
člověčích posedů ku
zvířecím stolům
svatí scházejí,
Lucie posněžené dají pít volům,
malá jablka jmelí padají dolů.
Kouře jdou z dvorů rozkrojených
po cestě k neštěstí,
na ženy lidí spokojených
volají Marie a laně — nevěsty.
Tu ženy poslechnou a vyjdou ze
světnice,
v mrazu mají těsta plný klín,
z trojího dýchání pak umí narodit se
Jezulátko, teplé stádo, syn.
10.
leden 1989
Praha
*
do rybek v řece vkládám hrstky sněhu
pečou se voňavě a v prosinci
prostíráš na stůl do tichého kříže
do mechaniky pouštíš minci
za mincí
pečou se voňavě a v prosinci
do rybek v řece vkládám hrstky sněhu
do mechaniky pouštíš minci za mincí
za bekavé boží za stavbičky a něhu
březen 1990
