Jiří Weinberger
Na konci chřipky je krásně
Praha 2017
1. vydání
Městská knihovna v Praze
Půjčujeme: knihy/časopisy/noviny/mluvené slovo/hudbu/filmy/noty/obrazy/mapy
Zpřístupňujeme: wi-fi zdarma/e-knihy/on-line encyklopedie/e-zdroje o výtvarném umění, hudbě, filmu
Pořádáme: výstavy/koncerty/divadla/čtení/filmové projekce
www.e-knihovna.cz
Znění tohoto textu vychází z díla Na konci chřipky je krásně tak, jak bylo vydáno v Brně nakladatelstvím Šimon Ryšavý v roce 2005.
§
Text díla (Jiří Weinberger: Na konci chřipky je krásně), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb.
Vydání (citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.
Verze 1.0 z 30. 11. 2017.
OBSAH
Kdybych byl drakem, přál bych si k svátku
Lidský trup v písku ztroskotán
budu mít všeho až až
Až poznám všechny salaše
od Kocourkova do Aše
A všechny, kterým na salaši
od Kocourkova k Aši straší
Pak jako zrnko v dalamánku
uložím se, než usnu, k spánku.
bota si žije
užívá si svá práva
Ponožka neví čí je
Jeden den levá
druhý pravá
Třetí den
zas jen nejistota
Až budu velká
budu bota
který mě provázel
jak šelest na poušti
jak voda v oáze
jak voda v oáze
jak šelest na poušti
jak šmouha od saze
jako klid před bouří
Byla jak obrázek
který mě provází
byla jak provázek
který se proplazí
z kvartálu na kvartál
z kvartýru do vily
po které zbyly jen
kružnice v obilí
Byla jak provázek
který mě provází
z kvartálu na kvartál
od středy k úterku
Byla jak copánek
který se rozpustí
když někdo rozsvítí
vybitou baterku
Byla jak provázek
který mě provázel
byla jak obrázek
spatřený v narkóze
Mluvil jsem o voze
a ona o koze
mluvil jsem o koze
a ona o střeše
Mluvil jsem o střeše
a ona o stáří
a potom o kytkách
co končí v herbáři
O kytkách v herbáři
o kytkách ve váze
o jednom metaři
o srážce na dráze
Byla jak jeleni
kterým se nelení
byla mou jedinou
na nudném školení
Byla jak obrázek
byla jak provázek
byla jak copánek
který se rozpustí
pod oknem kvete můj
rodokmen
Kořen má v zemi
mává haluzemi
Nezaprší-li
nezmoknem
český vzduch!
Do českého vzduchu
české Juchů!
Českým ženám
česká věna!
Českým ptákům
české vakuum!
uhnízdili se v kuchyni
a byla to náhodou kuchyně
ne naše, ale u tchýně
Zlí jazykové tvrdí
a nejsou to jazyky mé tchýně
že delfín v kuchyni smrdí
že nejlepší delfín je v kině
Ať padne komu padne
Žádám pro všechny delfíny
vnadné i nenápadné
presumpci neviny
Mozková kůro!
Blátivá, scvrklá a lenivá
Ty stará sůvo!
Balvane beztvarý
bez trávy, bez barvy
Světluško, která jen
larvou jsi na dlani
Jsi lampión, v němž skřítek čas
ustřihl knot a propadl se nocí
Zůstal jenom ten idiot
který tě v lebce nosí
a já mu řekla
„Nech si je“!
a vzala jsem si Pepu
Anebo si to pletu?
Franta mi nabídl akcie
a já mu řekla
„Nech si je!“
a investuj je za mě
On mi nabídl rámě
a já si vzala Frantu
Však investuji s Pepou!
Vyhrála ho babizna
vyhrála ho v tombole
teď už není ohyzdná
Charisma Charisma
v tom se nikdo nevyzná
kdo ho má, ten ho má
kdo ho nemá, ten ho nemá
Charisma Charisma
vyhrála ho v tombole
babizna ohyzdná
Ó lé Ó lé Ó lé
Ty bys zas jed?
Já bych zas jed.
Nedám Ti nic!
Já bych chtěl pít!
Ty bys zas pil?
Já bych zas pil.
Nedám Ti nic.
Já bych Tě chtěl!
Ty bys zas chtěl?
Já bych Tě chtěl.
Nedám Ti nic.
Já bych chtěl jít!
Ty bys zas šel?
Šel bych a šel.
Až na Měsíc.
druhá činka
třetí činka
palačinka
jedna dvě tři čtyři pět
docvičit a na oběd!
jak tulák Charlie
Vlkodlak žárlí
na luční bodlák
Jsem oblak a polapen
do lží a do pyžam
Měním se pod tlakem
Jsem povahou bodlák
které si samo hledá úložiště
Jsem vyhořelé palivo
které si samo hledá úložiště
Mám v plánu chladnout
pět set let
pět set let v plánu
chladnout mám
Pět set let v plánu
chladnout mám
(:::A rozpálit se příště:::)
Až k ránu zakuká ekolog
a zakokrhá kohout
Podpálím tenhle nekrolog
(:::boty si zkusím obout:::)
(:Utrhnu nevinný kvítek
na kraji prérie:)
(:::kde lišky dávaj
dobrou noc:::)
kde v duši skučí
(::V duši skučí::)
oč krásnější je zůstat spáčem
Probuzení je vteřina
co chutná jako zavináče
Budík mě vždycky dojímá
to vyděšené ranní ptáče
hrot Wagnerova kladiva
mu místo srdce v hrudi skáče
Zvonění do sna zaznívá
jako když na zeď padá hrášek
a já se za zdí usmívám
jsem ještě chvíli s to to snášet
Den ve snu je jen vidina
čistá jak pole bez oráče
má účast není povinná
a ranní ptáče ať si skáče dál
bourcem morušovým
každý je svého štěstí
bourcem Ledoborcem
Každý je svého štěstí
tvůrcem Muchomůrcem
Každý je svého štěstí
Iljou Muromcem
Každý je svého štěstí
Chytraktektem
Každý je svého štěstí
bydla Pálilem
Každý je svého štěstí
Oponentem
Každý je svého štěstí
plodem Omylem
Každý a každá
na náměstí
na předměstí
Každý a každá
na náměstí
na předměstí
i v neštěstí
hledá štěstí
Kdybych byl drakem, přál bych si k svátku
dietní sestru, dietní sestru
dietní sestru pro každou ze svých
pro každou ze svých devíti hlav
Dietní sestru pro každou ze svých
pro každou ze svých hlav
Pak po návratech z výletů
držel bych doma dietu
A po dietě siestu
zas bych se těšil na cestu
Tak jak se těší doživotní vězni
tak bych se těšil na princezny
Jídelní lístek bych nežádal pestrý
princezničky by mohly být sestry
Drak ovšem nesmí, nesmí zahálet
záhy zas musí na zálet
Kdybych byl drakem, přál bych si k svátku
dietní sestru, dietní sestru
dietní sestru pro každou ze svých
pro každou ze svých devíti hlav
Dietní sestru pro každou ze svých
pro každou ze svých hlav
Pro každou ze svých devíti
draci jsou totiž prevíti
Drak nemůže být dlouho věrný
kromě hlav má i dvanácterník
Proto se sotva nasytí
princezničkami devíti
Po hradech má nesemletý
do zásoby čtyři tety
Kazi Tetu Libuši
a Věstonickou Venuši
je z toho delší léčení
a když jsem zdráv a zrovna nezdím
po vlastech českých vlakem jezdím
Vlaky ty do sebe nevráží
chci poznat všechna nádraží
předhánět lehce auta i chodce
na českobrodské výpadovce
Navštívím Českou Třebovou
a posnídat tam vepřovou
koupím si housku a do ní šunku
slupnu tu šunku na pešunku
Kdykoliv spadnu z lešení
je z toho delší léčení
a když jsem zdráv a zrovna nezdím
po vlastech českých vlakem jezdím
Ve vlaku cejtím bezpečí
že nevyhynu po meči
že nevyhynou po přeslici
ti co maj rádi železnici
Tentokrát jedu do Písku
uzavřít životní pojistku
v Písku jsem totiž dosud nebyl
osud je osud, byl bych debil
Osud je debil
v Písku jsem nebyl
v Písku jsem debil
doposud nebyl
Nebyl jsem v Písku
nepil jsem whisku
nebyl jsem v Písku
a v San Franciscu.
vzbudí se ve mně rostlina
a když se vzbudí
usnu
Když usnu
vzbudí se ve mně rostlina
a když se vzbudí
usnu
Když usnu
tak se rozpíná
a když se vzbudím
usne
S rostlinou
usnu-li usínám
A neusnu-li
uschne
ti si žijou
Rožnovské hodiny
smutně bijou
Smutně, ach přesmutně
a nikdo se jich neptá
Odkud jste? Kam jdete?
Kdepak se tu berete?
Nežerete dédété?
Proč tak smutně bijete?
Kluci a holky z masmédií
ti si žijou
Rožnovské hodiny
smutně bijou
Smutně bijou svý dežaví
nikdo se s nima nebaví
Nikdo se nikdy nezeptá
Hodiny! Kam jdete?
Kdepak se tu berete?
Nežerete dédété?
Proč tak smutně bijete?
Kluci a holky z masmédií
Ti si žijou
létajících koberců
žít a nezahálet
kroužit do čtverců
Ukrást z půdy chůdy
vyjít vikýřem
tísnivých snů zrůdy
tísnit trychtýřem
Heslotvorná slova
odlít do olova
zahledět se jako můra
do svíčky
Procitnout a omdlít
narodit se znova
a než zazní ouvertura
zkorumpovat sudičky
při vynoření vždycky říkal Heč!
Všichni ho měli plné zuby
a když se chystal na zásnuby
do lýtka chytla ho děsná křeč
Lidský trup v písku ztroskotán
vysílen leží trojskokan
ze všech stran běží lékaři
Pak moderátor do ochozů
zahlásí smutnou diagnózu
Trojskok se málokdy podaří
Poprvé dva a podruhé čtyři
Potřetí jeden a počtvrté dva
Popáté nula, pošesté nula
Nadarmos’ líbal ikonu
Ponaučení z toho plyne
že klíčem k této disciplíně
zvládnutí
početních
úkonů
dával všem do čaje dva čaje
Ač býval šarží
tak s nulovou marží
staré kosti
staré kosti
mě bolí
Nebolí mě dopoledne
nebolí mě odpoledne
zkrátka nebolí mě ve dne
bolí v noci, neboli:
Mám starosti
o své hosty
o své hosty
ve svých snech
na které jsem bez lítosti
oplzlý a zlý a sprostý
když mě ve snech bolí kosti
když jsem všem jen pro posměch
na poplach bijou
Mé bio-hodiny
bijou, že hnijou
Bijou, že hnijou
orgány všechny
ať si jdu pro nové
do Mototechny
Mé bio-kukačky
kukají zatáčky
mé bio-rytmy
kukají v přítmí
Mé bio-hodiny
Na poplach bijou
a napřel všechny síly
správným směrem
Měl jsem dobrou vůli
a napřel všechny síly
správným směrem
(:Však vektory
ty potvory
se posčítaly jinak:)
Měl jsem dobrou vůli
a hnal své molekuly
správným směrem
Měl jsem dobrou vůli
a hnal své molekuly
správným směrem
(:Však vektory
ty potvory
se posčítaly jinak:)
do oblak kštice ční mu
Mrakodrap, Mrakodrap
a pod ním Doktor práv
Mrakodrap se svou kšticí
nad kterou neon visí
Mrakodrap, Mrakodrap
a pod ním Doktor práv
Oba maj’ nohy v teple
oba maj’ mládí v pekle
Mrakodrap, Mrakodrap
a pod ním Doktor práv
Kolik hvězd, tolik šprýmů
Mrakodrap vypráví mu
o Velkém, o voze
o díře v obloze
Odkud Kam
Obchodníkům
onikám
Oni taky onikají
Odkud? Kam?
se rádi ptají
Odkud? Kam?
Odkud? Kam?
Od Odnikud
do Nikam
ze žalu žije
ze žalu žije
Ze žalu žije
a tma má astma
a tma má astma
a saze je mastná
Náměsíčná žaluzie
ze žalu žije.
Ze žalu žije
a mág má magma.
Magma.
Z Veselí nad Lužnicí
Zrestiuoval Gastronom
A všichni labužníci
Navyklí na své ovárky
A na hovězí ragú
Chodí teď k němu na kvarky
A Mlhovinu z krabů
A medovinu z mlhovin
A korpuskule s medem
A těžkou vodu z těstovin
A Big Bang s Galileem
A héliovou polévku
V aspiku ekliptiku
Vonnegutovu kolébku
Veršíky ze šuplíku
NNNNN NN NeNejmenovaný
astronom
Z Veselí nad Lužnicí
Zrestiuoval Gastronom
A všichni labužníci
NNavyklí na své ovárky
A na pozemské chutě
Čekají na dort z Polárky
A hledí na labutě
Bezbřehou tmou jdou na kutě
Pozemští labužníci
Nad nimi plují netknutě
Labutě nad Lužnicí
A ze vrat mává baterkou
Astronom z Gastronomu
A líbá se tam s Večerkou
Na ústa u sta hromů
Pokud to ovšem není fáma
Nejmenší jáma je Jamajka
Pokud to není jen bajbajka
Nejvyšší májka je Himalájka
Nejváhavější háj je Havaj
Nejdelší bajka je bajbajbajka
I ta však má konec
Bajbaj!
Volte Miss Kompromis
Nevolte královnu krásy
Těch už je jako mšic
Věnujte pozornost cedulkám
Milujte státní správu
A při výstupu na vulkán
nevypalujte trávu
že je velké ticho
kdyby někde v dálce
nebyl štěkl pes
Nezdálo by se mi
Ale mně se zdálo
V dálce třeskl výstřel
Slyšel jsem ten třesk
Slyšel jsem ho skvěle
lekl jsem se málo
neprobudil jsem se
měl jsem další sen
Co se mi to tenkrát
snad jen ve snu zdálo
Už si nevzpomenu
Už nevím čí jsem
ze služebních cest
rozjede to máti
doma na svou pěst
Začne k sobě zváti
existence bez inteligence
pomatence nevzdělance
sezve na své seance
Zodpovědný otec této rodiny
v zotavovně učí předmět povinný
v zotavovně u Smokovce
vyučuje jiné otce
v zotavovně u Smokovce
snídá čaj a noviny
Zodpovědný otec této rodiny
činí tak však pouze v denní hodiny
v zotavovně u Smokovce
dělá v noci kdo chce co chce
v zotavovně u Smokovce
tam se dějou koniny
Než se fotr vrátí
ze služebních cest
rozfofruje máti
rodinnou pověst
Nelze ututlati
domovnice bleskem do Smokovce
informovat musí otce
o té hrozné jobovce
Vrat se neprodlene
ze sluzebnich cest
zabranit sve zene
poskozovat cest
Strycek aristokrat
zjevil se tu na koni stokrat
na letisku Tatry-Poprad
popad fotra infarkt
Víckrát nevrátí se
ze služebních cest
a po boku strýce
odpyká si trest
Fyzicky se sice
nevrátí, ach nenavrátí
chemicky se obrátí v prach
neanorganistický
Dekomponovaný otec rodiny
neví ani v hrobě dne a hodiny
Kdykoli se matce zachce
Vstávej starej, nespi sladce!
Kdykoli se matce zachce
vyvolá ho z hlubiny
Dekomponovaný otec rodiny
dutou dlaní vyťukává pokyny
abecedou Morseovou
láme klacek nad svou vdovou
Abecedou Morseovou
boří tmářské doktríny
fascinován byl komárem
jakmile usedl do plyše
hned svého komára uslyšel
Komár byl jako pobočník
hned si mu sedal na moučník
A jejich vztah byl intimní
Když nechceš, tak mě vyplivni
na ocet týž den kdy bez místa
Protože dneska dentista
existence je nejistá
A tak šel pěšky tam a zpět
a vesele se zubil
jak ten čas, kdy byl na ocet
pochodem tam a zpět ubil
imunitu proti chřipce
a potom i proti rýmě
proti obrně
Proti průjmům
proti zácpám
proti újmám
proti fackám
proti fotkám
proti maskám
proti silné
koruně
A nastala
kalamita
protože ta
imunita
protože ta
imunita
byla infekční
Šířila se
masmédiem
za pokřiku
Carpe diem!
Carpe diem!
dokud žijem’
buďme zbyteční
obličej na sádle
a v očích na másle
panenky vyhaslé
Potkal jsem v divadle
dvě loutky povadlé
dvě loutky pokleslé
na zadky do sesle
Potkal jsem na mezi
šílené hovězí
smál jsem se helikoptéře
ukryt ve voliéře
Našel jsem v lukách
duchnu a dukát
dukát a stopu
v Tvém horoskopu
našel jsem stopu
po perleťové rtěnce
Ztratil jsem v řece kost
ztratil jsem souvislost
v červenci se na terase
ztratil jsem pojem o svém čase
Ztratil jsem nevím jak
spolknutý naviják
ztratil jsem ponětí
o teple v doupěti
O teple v doupěti
o chladu v divadle
o světě v zajetí
panenek v zrcadle
Ztratil jsem v lukách
duchnu a dukát
dukát a stopu
v Tvém horoskopu
ztratil jsem stopu
po perleťové rtěnce
na kladině s jeho Ego
A že to byl kolega
Nakop’ jsem ho do Ega
ta nezná kašel, ani rýmu
Je nesnadné ji potkat
odmítá každý kontakt
Nastydnout? Ani omylem!
Jen bezdrátovým mobilem
lze si s ní zaševelit
v aerodynamickém tunelu
Obstáli jsme
v bariérové zkoušce
Byla jsem krásná figurína
s pásem cudnosti přes prsa
A On byl Samouk Airbag
Rád bych jednou namaloval rozesmátou sfingu
jak si zkouší po snídani prvky windsurfingu
Jak jí sluší bílá plachta
a jak pod ní voda čvachtá
Rád bych jednou namaloval rozesmátou sfingu
Rád bych jednou namaloval rozesmátou sfingu
jak si zkouší po obědě prvky windsurfingu
Jak pod prknem voda mlaská
voda prkno facka facka
Rád bych jednou namaloval rozesmátou sfingu
Rád bych jednou namaloval rozesmátou sfingu
jak si zkouší po večeři prvky windsurfingu
Jak se mokrá pěkně leskne
a jak na ni košile schne
Rád bych jednou namaloval rozesmátou sfingu
že mu jde kolikrát o život
když rozkatí se živly
Že mu jde kolikrát o život
Když rozkatí se živly
říkal mi jeden lodivod
zamkne se ve své kabině
ve které beztak bydlí
se svojí blondýnou na klíně
V té rozkacené kabině
říkal mi jeden lodivod
když rozkatí se živly
v té rozkacené kabině
se svojí blondýnou na klíně
bydlí
přes přeskáče, přes přeskáče
Kampak skáčeš, ranní ptáčku?
To já jen tak na přeskáčku
Přeskakuji přeskáče!
Kdo nechce, ať neskáče
nad rozbitým eroplánem
spatřili jsme za topolem
zorná pole, zorná pole
S kuřím okem, husím krokem
flintu v žitě, s jedním brokem
zahlédli jsme nad hlavami
sněžné jámy, sněžné jámy
Spodem, vrchem, s husím brkem
sami sobě lezem krkem
sami sobě, sobě sami
i s oběma odvěsnami
Sněžné jámy, sněžné džemy
sněžní muži, sněžné ženy
šabaduba hola hola
roztáčíme zorná kola
do láhve s dobrou vodou praží
Bublinka zdánlivě nevinně
urve se a stoupá k hladině
Cesty té vzhůru se velice leká
a stříbřitě se třpytí
Nad hladinou ji čeká
mé vychlípené chřípí
Kolikrát už tak čekalo
vychlípené a chlípné
na vylekanou bublinku
až na rtu sotva pípne
Sluníčko však už zapadá
za starou Zeměkouli
Bublinka do červánků
své rybí oko poulí
cestou necestou
šel jsem a šel jsem
a mlel jsem svou
Na krku tou dobou
měl jsem svou hlavu
po stranách ruce
do rukávů
A dole nohy
do nohavic
a to je všechno.
a byl už celý potrhlý
Šel starý baron se svým kýblem
neoholen a nevymydlen
a nespokojen se svým bydlem
Šel starý baron pro uhlí
Šel starý baron k vagónu
po zpustošeném perónu
šel starý baron hrdě vztyčen
rozvrzaný a nerozcvičen
a od terénu nerozlišen
šel starý baron pro uhlí
Šel starý baron šel a šel
až přišel z Pyšel do Pyšel
Nezastavil se, nezazívl
neudolal ho těžký kýbl
po okraj plný vody z deště
nepřeštíply ho klíšťat kleště
sající krev a mlíko z lýtek
dál pod parukou kráčel zbytek
vysátý zbytek šel a šel
neviděl, nebydlel, neslyšel
Šel starý baron pro uhlí
a byl už celý potrhlý
Na lukách plakal
šlapal po kolejích
veřejně tlachal
vrzal ve veřejích
Šel s vodou, ale bez chleba
na jih, kde vládne obleva
šel znechucen
šel v dechu sen
za chlebem, za uhlem
Za sluncem
Šel rovně
rovně za nosem
po špičkách
po patách
s patosem?
patří stáří
Vrže jak vrata do chlíva
Nehneš ni brvou
Práh vrže a vrže
to byl lampasák
a požádal mě o hasák
k opravě Mercedesu
Byl to zkrátka jen lampasák
vracející se z plesu
Byl to zkrátka jen lampasák
vracející se z plesu
a požádal mě o hasák
a pak i o adresu
Byl bych se nejraději hanbou vsák
Nebyl to totiž lampasák
byl to, nanejvýš, pasák lam
Anebo jen optický klam?
zvedá se jižní vítr
z tvých ramen blýskl flitr
chystám se do záhuby
Ubývá mi mezi zuby mezer
jižní vítr se zvedá
přichází slavný drezér
a obloha je šedá
Zadul sluneční vítr
Mezer mi zuby ubývá mezi
Plavím se v sudu po Zambezi
S nápisem Byl jsem a budu
Z tvých ramen blýskl flitr
A mezi zuby mezer ubývá mi
Co zbylo z dámy chutná mi
Chutná mi bitter
Esperanto esperanto
nebuď mamlas, uč se nahlas
uč se hlasitě
Staň se Franto stokrát Frantem
už vidím, jak meleš pantem
už vidím, jak meleš pantem
esperantem esperantem es
(:Kolik řečí člověk umí
tolik řek mu v hlavě šumí
tolik různých potoků
mu šplouchá do kroku:)
taškařici se skořicí
Nadrobil jsem sýkorce
bratrance v cikorce
Na magistrátu
jsem nahlásil ztrátu
legitimace a
pletacích drátů
Pak jsem si ze zvyku
zaplaval v aspiku
V železné košili
chytal jsem motýly
Chytal jsem na třpytku
odchlíplou omítku
Chytal jsem lelky
malý a velký
Velký a malý
i ty, co lhali
Na ty, co nelhali
troubil jsem halali
Upekl jsem sestřenici
bratrancovu brokovnici
Nadrobil jsem sýkorce
oleandr v ponorce
Na magistrátu
jsem nahlásil ztrátu
legitimace a
pletacích drátů
Pak jsem si ze zvyku
zaplaval v aspiku
V železné košili
chytal jsem motýly
Chytal jsem na třpytku
odchlíplou omítku
Chytal jsem lelky
malý a velký
Velký a malý
i ty, co lhali
Na ty, co nelhali
troubil jsem halali
Co bylo dál?
Lhal jsem a lhal.
pracoval jako anonym
Měl vlastní masku
i výplatní pásku
a na vše říkal Ano i Ne
jsou všechny deště
a ve všech deštích
je všechen žal
Žal ze všech dešťů
je v jediném dešti
Jen v jediném dešti
je všechen žal
Jen v jediném dešti
je všechen žal
jen v jediném dešti
jenž nenastal
stát po kolena v ozónu
stádo macatých bizonů
Zdálo se mi, že ozónu
je na dně toho kaňonu
mnohem míň, nežli bizonů
Bizonů bylo hodně
Ozónu sotva po dně
Pár zatoulaných atomů
z poloprázdného flakónu
A k tomu, v mírném záklonu
pár fyzikálních zákonů
Viděl jsem na dně kaňonu
stádo macatých bizonů
a mizerných pár atomů, ozónu
Byl červen, velmi pěkný den
Stál jsem tam hladce oholen
Vánek hovořil s lukami
žádný žár, žádné tsunami
Byl červen, velmi pěkný den
Stál jsem tam hladce oholen
Vánek hovořil s lukami
Bizoni blbli s muchami
A ozón jim byl ukraden
a já mu z něj vytáhl svícen
A hned mi bylo jasné
že svícen potmě v jícnu hoří
ale na vzduchu, ve větru
Zhasne.
na Etnu
zapsat se do kurzu
na flétnu
Etnu si spletl s Vesuvem
A tak se učí na buben
Etnu si spletl s Vesuvem
A tak se učí na buben
vlastní píšťalky ostrý svist
A probuzen tím ostrým svistem
pochopil rázem celý systém
Systém pochopil a byl si jist
že to byl nejšťastnější svist
Jen šuplérou bych změřil dráhu
která mi schází k úsměvu
Na konci chřipky je do zpěvu
Na konci chřipky rostou paláce
Jiří Weinberger
Na konci chřipky je krásně
Edice Literatura pro děti a mládež
Redakce Jaroslava Bednářová
Vydala Městská knihovna v Praze
Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1
V MKP 1. vydání
Verze 1.0 z 30. 11. 2017
ISBN 978-80-7587-518-1 (epub)
ISBN 978-80-7587-519-8 (pdf)
ISBN 978-80-7587-520-4 (prc)
ISBN 978-80-7587-521-1 (html)