Nechlubím
se cizím peřím
Že umírám neuvěřím
Jedna
baba pije kafe
druhá baba čaj
dědek bafá baba blafe
Hraj muziko hraj!
Jedna baba pije kafe
druhá baba čaj
dědek bafá baba blafe
Nebe peklo ráj!
Jedna baba pije kafe
druhá baba čaj
dědek bafá baba blafe
občané se ptaj:
Proč je všechno pořád stejný
všechen světa kraj?
Z čeho melou boží mlejny?
Co to za mumraj?
Proč je všechno pořád stejný
všechen světa kraj?
Že už melou z posledního?
Nebe peklo ráj!
Na
oslavě u tety
klevety a krevety
Na oslavě u strýce
ústrky a ústřice
Na oslavě u bráchy
burani a buráky
Na oslavu
státních svátků
nosívám si
karimatku
Vlajkoslávy
láry fáry
zlaté plechy
na fanfáry
Všichni hosté
v dobré míře
malé zvíře
velké zvíře
Fanfáry a fanfáry
to je naše safari
Svědek
očitý
svědek ušitý
svědek chuťový
leží ve křoví
Čára na dlani
do tmy uhání
svědek ve křoví
už nic nepoví
Svědek očitý
svědek ušitý
svědek ubitý
v křoví ukrytý
Ten už nic nepoví
necítí kopřivu
co by ho pálila
kdyby byl naživu
Ten už nic nepoví
zahrado zelená
byť by mu lotrovi
vrtali kolena
Svědek očitý
svědek ušitý
svědek chuťový
Proč
já jsem vlastně
zasmušilý?
Zasmušilý
Včely? Nepřiletěly?
Proto jsem zasmušilý?
Anebo jenom proto
že mě to naučili?
Vylezl
jsem na horu Říp
až úplně nahoru
Nahoře jsem šlápl na hřib
který tam stál v pozoru
Kdybychom tu byli spolu
to bych věděl kudy dál
když tu nejsi slezu dolů
proč bych sám tu láskou plál
Kdybychom tu byli spolu
to bys věděl kudy dál
když tu nejsem tak slez dolů
proč bys láskou darmo plál
Proč bych láskou
na hoře Říp
darmo plál
darmo plál
Mezi
zuby mu zíval lev
dyž jsme tančili sólo
byla jsem jeho víno i zpěv
smál se mi na celé kolo
Mezi zuby mu zíval lev
mezi zuby mu zíval lev
který chlemtal mlíko a krev
ale teď říká jen byl bych býval
Mezi zuby mu zíval lev
který mě kdysi vzýval
to kdysi s dneškem nesouvisí
povečeřel a neposnídal
Zůstal mi po něm
jen ten smích
smích jako ozubené kolo
smích jako sníh v nebesích
Homeopatické pólo
Byl
jednou jeden
sekretariát
se sekretářkou kterou nikdy nikdo
neměl rád
Nad ní už byli jen papaláši
Čekala marně zda zaharaší
Obletovali mnohem lehčí ženy
Až jednou – se s ní utrh výtah
přetížený
Pochopil
jsem sebe sama
pochopil jsem svoji hru
nemám postel s nebesama
jedu někam na tygru
Bouře nad hlavou mi řádí
obloha má tvoji tvář
stroboskopem stromořadí
obrací se kalendář
Za roletou této bouře
pozře léto černý chřtán
kouřem přilne roura k rouře
mrtvé oko dokořán
Pochopil jsem sebe sama
pochopil jsem svoji hru
nemám postel s nebesama
jedu někam na tygru
Osm
let jsem opatroval
osmikrásku
A teď s ní jdu na veřejnost
Na procházku
Na chodníku čeká osm
odborníků
Odhlasují zda jí dají
do slovníku
Osmikráska vesele se
netváří
Ve slovníku je jí jako
v herbáři
Brouzdám
se pláží
moře mám pod kolena
nezvoní mobil
ubíhá dovolená
Příbojem láhev s lodí
z moře na břeh se brodí
venku je širý svět
uvnitř je trochu vody
Příbojem na břeh se brodí
zbloudilá láhev s lodí
zbloudilá záhada?
maně mě napadá:
Že možná kdysi trosečník na skále v
oceánu
večer co večer usínal a probouzel se k ránu
Deštěm promoklý a zimou ztuhlý
v propadlých důlcích dvě oči jak uhly
Byl a žil v polospánku
stále měl na kahánku
a láhev kterou hodila mu hodná vlna
byla už dávno prázdná a ne plná
Brouzdám se pláží
moře mám pod kolena
nezvoní mobil
ubíhá dovolená
Jeho loď z přístavu vyplula ladně
a teď je jako on nadobro na dně
Vypiplal v lahvi loď z třísek a ze stébel
jak to zvlád to nejspíš sám vůbec nevěděl
Co nejdál do moře ze zoufalství
loď v lahvi odhodil místo svých strastí
Brouzdám se pláží
moře mám pod kolena
nezvoní mobil
ubíhá dovolená
Vyhlíd
jsem si v moři
vlnu
jen tu jednu ze všech vln
byla malá vypadala
jako překocený člun
Jen ta jedna po mně bleskla
slunce vodu vzdech a vzduch
Létající vesla ze skla
zasáhla můj zrak i sluch
Vyhlíd jsem si v moři vlnu
jen tu jednu ze všech vln
byla malá vypadala
jako překocený člun
Ne já ji to ona mě
oslovila významně
Od té doby po mně touží
polykána velkou louží
Pátrá po mně na všech plážích
má mě v srdci má mě v pažích
má mě v jámě mámení
má mě na dně v kamení
Vyhlíd jsem si v moři vlnu
jen tu jednu ze všech vln
byla malá vypadala
jako překocený člun
Stará láska nerezaví
ležím v trávě u Sázavy
svobodný a nezávislý
myslím na ni všemi smysly
Prohledala všechny pláže
najít už mě nedokáže
ani slunce z ekvipáže
už se po mně slehl svět
A co ona? Touhou seschla
Pak jen o skaliska pleskla
Zprávu v lahvi kterou nesla
sama spláchla zpět
|
Do české pneumatiky český vzduch!
|
Let’s buy
only British
air
for
British
tyres
|
In die
deutschen
Autoreifen
passt nur die
deutsche Luft
|
De l’air
français dans
les pneus
français
|
Do
slovenskej
pneumatiky
slovenský
vzduch!
|
|
Do českého
vzduchu
české juchů!
|
Cheerily fill
British air
with British
fliers
|
Was man
in der
deutschen
Luft so sah
war das
deutsche
Juchheisa!
|
Des ah ah
gauloises
Dans l’air
gaulois
|
Do
slovenského
vzduchu
slovenské
juchú!
|
|
Českým
ženám
česká věna!
|
For
British females
just
British he‑males
|
In den echten
deutschen
Dramen
gibt’s für
Frauen
deutsche
Gaben!
|
A ces
dames
gauloises
l’abondan-ce
|
Slovenským
ženám
slovenské
vená!
|
|
Českým
ptákům
české
vakuum!
|
Let’s expose
British cocks
into the
British fogs
|
Und die
deutschen
Vögel fliegen
um
das
grosshoch-
deutsche
Vakuum
|
A leur dard
que dalle
|
Slovenským
vtákom
slovenské
vákuum!
|
S
překlady pomohli: Stephan
von Pohl, Peter Grant,
Suzette Hejda, Michaela Ondová.
Až
mi bude jednou
čtrnáctkrát sedm
tak jako dneska mému psovi
stanu se vědmou
která už nikdy nic
nikomu nezodpoví
Dámy a páni v nejlepších letech!
Člověk sám v sobě se tak snadno splete
Dámy a páni v nejlepších letech!
Hleďte co vyroste ze štěněte!
Až mi bude jednou
čtrnáctkrát sedm
tak jako dneska mému psovi
stanu se vědmou
která už nikdy nic
nikomu nezodpoví
Čtrnáctkrát sedm to číslo mě deptá
vsadím se s vámi že nevíte proč:
Dneska už dohlédnu jak lebku mi leptá
že se mě vůbec nikdo na nic neptá
Na
svatbě loňské
královny krásy
dávali gratis
loňský sníh
Na svatbě loňské
královny krásy
zazníval letos
loňský smích
Na svatbě loňské
královny krásy
byla už všechna
krása pryč
Proč tedy stále
podoben skále
zůstává se mnou
loňský chtíč?
Má
milá se mi dívá
čím dál více po klice
po klice se dívá
jí a zívá
nežli řeknu švec
tak bude pryč
A já mám chuť
na sto zámků
zamknout branku
spolknout klíč
Jsi moje kýchnutí
s kyselou příchutí
Jsi ale nepřicházíš
Jsi příští bouřka
na spadnutí
Jsi ale nepřicházíš
Co není nebude?
Osude, osude
Jsi ale nepřicházíš
Jsi kyslík v dusnu
Neusnu? Usnu!
Už mě to nebaví
Už mě to nebaví
tentokrát zrezaví
Mé žabí dežaví
Sukně
jako odstředivka
v epicentru útlá dívka
Slunce po obloze krouží
stín se krátí stín se dlouží
Dívka stárne krev se vzteká
lačná kočka na myš čeká
Lačné mračno popelavé
po nebi i v moři plave
Lekl
mi u ucha mobil
a tak jsi zas měla poslední slovo
ještě než jsem ho dobil
Ještě než jsem ho dobil
vybavil jsem si tvou přísahu
že všude ve svém dosahu
zresuscituješ všecko
co se jen trochu
podobá
leklé
rybě
A tak jsi zas měla poslední slovo
Můj
první ranní vjem?
Hlava jak vodojem
To je můj první ranní vjem
Večer se stařec svalí
pantofle pod postelí
ráno je nevyspalý
a celý nedospělý
Můj první ranní vjem?
Hlava jak vodojem
To je můj první ranní vjem
Zastřený hlas mi velí:
hele ty vole aspoň vstaň!
Povídám vole aspoň vstaň
když už ne rovnou k poctě zbraň
Poslouchám rád ten břeskný hlas
však ležím dál a zvolna dýchám
nechystám se a nepospíchám
nepospíchám už vůbec nikam
vůbec nikam – mám čas
zůstávám Sám sobě napospas
Můj první ranní vjem?
Hlava jak vodojem
To je můj první ranní vjem
V hloubi své lbi si z dlouhé chvíle
prohlížím odlesk prapolární záře
Bez hranic jsem a poslouchám
vzdalující se popeláře
Šumění
deště bažina
v bažině řeka začíná
a to i ta co končí v poušti
Neúspěch? Ten se neodpouští
Degenerace vzešlá z jeslí
po stěnách kosočtverce kreslí
a pámbů ví co tropí v houští
Neúspěch? Ten se neodpouští
Radost? Brek? Smutek? Brod?
Pustý svět? Bez náhod?
Co nás to neopouští?
Neúspěch? Ten se neodpouští
Šumění deště ornament na skle
a tma se z nebe spouští
Dnes tedy nic tak zatím nashle
Neúspěch? Ten se neodpouští
Po
zdlouhavé chřipce
zase vidím lidi
a mé kroky málo jisté kráčí k záhadě
v kaluži tu pláče
za osumnáct káčé
ušmudlaný lístek pražské em há dé
Stojím nad tou louží
s rozpáleným čelem
v silně zamračeném prvním jarním dnu
po čem vlastně toužím
to ví oči šelem
které za tímto účelem mnou si ofinu
Stojím nad tou louží
ve které se zračí
obloha i ptačí trylky – čtverylky
svoboda mě souží
nic mě nepovznáší
a tři oči na pavlači rdousí zátylky
Stojím nad tou louží
s rozháranou duší
nosohltan hrtan uši hlenem zalehlé
jak boxer váhy muší
srdce v hrudi buší
na erytrocyty moje vybledlé
Stojím nad tou louží
jako nad zrcadlem
netušil jsem jaký dojem na mě udělá
stojím nad tou louží
ve svém těle zvadlém
a ten lístek v louži to je moje druhé já
Byla
jednou jedna vědma
v obou nohou měla regma
Nadranc plíce
játra nadranc
léků plnou
kredenc
k tomu
ono
mato
poe
tické
deli
rium
tremens
Ví
to každá kapka
kde je oceán
Aby nám čaj nevytekl
máme sklo a porcelán
Ví to každá kytka
každý v lese list
odkud zlaté slunko září
že nezáří ze všech míst
Nikdo z lidí neví
co se stane když
tiše se zasníš
a usneš si a spíš
Ó
zazni písni vznešená
o práci která vrozena
přírodou lidstvu jest
Zásada naše na světě
po šťastném boji rozkvete
Buď v práci v šest
buď v práci v šest
Ta práce matka koláčů
a s ní armáda boháčů
jde hájit ten svůj svět
Kyselina ne zásada
a lůza ať nám vleze na záda
buď v práci v pět
Odpoledne v pět
Antianalfabeticum
s tištěnou informací
je volně k dispozici
pro negramotné publikum
u benzinových pump
Antianalfabeticum!
u benzinových pump
pro negramotné publikum
je volně k dispozici
s tištěnou informací
Antianalfabeticum
Tenkrát
jsem měl jen
Tebe Qwerty
a v hlavě poušť a plamen
probořen jsem byl do puberty
omámen neodbytným plánem
U mě to bylo ponejprv
však tys už byla ochmataná
od předchůdců i současníků
za nocí s nedohlednem rána
Přesto jsi stále svěží panna
proobcovaná anděly i čerty
co tváří už je za horama
A Ty jsi stále se mnou Qwerty
Vygoogloval
jsem krásný
světa kout
kde nejhlubší je les
po kterém ještě do včerejška
neštěkl ani pes
A dnes tam stojí hotel jak kráva
s tobogánem až do mraků
ječí tam děti a golfová tráva
je plná divných panáků
Vygoogloval jsem krásný světa kout
kde nejhlubší je les
po kterém ještě do včerejška
neštěkl ani pes
Proč na vzdor oklikám
vždycky se doklikám
tam kam už spěchají davy
mentálně vzato – do šatlavy?
Z šatlavy hledíme všichni stejným
směrem
V šatlavě žvatláme všichni stejná slova
Kéž by šlo z heren ten zgooglený terén
v tichosti zase odgooglovat!
Až
budem jednou staří a sami
budou nám chodit už jen samý spamy
s nabídkami:
na levnou viagru
na titul z Harvardu
blondýnu v kombiné
Kolíne Kolíne
Až budem jednou staří a sami
budou nám chodit už jen samý spamy
s nabídkami:
na zábal v čokoládě
na čokla za oknem
na jídlo po kterém
opasky nedopnem
Až budem jednou staří a sami
budou nám chodit už jen samý spamy
s nabídkami:
na baštu po které
za týden zhubnem
na hudbu při které
v tu ránu zblbnem
Až budem jednou staří a sami
budou nám chodit už jen samý spamy
s nabídkami:
na investice
za statisíce
na Nový rok
v prdeli brok
A naše tržní hodnota
mine i stepního kojota
až budem jednou staří a sami
Až budem jednou staří a sami
Šlo
jednou jedno velké
sousto
bezvětřím jícnu střevu vstříc
a sápalo se na žaludek
jak všežravý mrak na Měsíc
Šlo jednou jedno velké sousto
bezvětřím jícnu up and down
Háv z naftalínu na forbínu
pobledlých lící kráčel klaun
Tmou nad hlavou klauna
první hvězda blikla
a hned se mu v útrobách ujala vlády
vždyť hvězdy hvězdné maj pády a spády
zatímco mléčný zub času se viklá
Hvězdám i padlým se klauni klaní
K zemi a vztyk a pukrlat spousta
Noc co noc den co den za svítání
despotické zní kokrhání:
Bereš si synku moc velká šousta
Po
celém světě široširém
ať je to hotel či nora
leží každé ráno miliarda chlapů
dala by se z nich poskládat hora
Potom by ta hora
zastlaných komiků
mohla porodit tvora
myš nebo motyku
Co kdyby se ta hora
naráz probrala z mrákot?
A řekla Rebarbora?
To by musel být rachot!
Hrom utržených lavin
Závratná údolí
Číhá tam nový den
A noc
A nové úkoly
Od
lidí s vytříbeným
vkusem
odvrátil jsem se mírně zhnusen
A užasl jsem: Proč to dělám?
Proč mě to stále pudí jinam?
Proč teprve tam pookřívám?
Proč v sobě stále hledám elán
ten který závidím
všem psům a včelám?
Proč mě to stále pudí jinam?
Proč teprve tam pookřívám?
Od lidí s vytříbeným vkusem
odvrátil jsem se mírně zhnusen
A užasl jsem:
Ať dělám co dělám nemám
proporce pro porcelán
Jiří Weinberger
Antianalfabeticum
Edice Současná česká poezie
Redakce Jaroslava Bednářová
Vydala Městská
knihovna v Praze
Mariánské nám. 1, 115 72 Praha
1
V MKP 1. vydání
Verze 1.0 z 1. 12. 2017
ISBN 978-80-7587-510-5
(epub)
ISBN 978-80-7587-511-2 (pdf)
ISBN 978-80-7587-512-9 (prc)
ISBN 978-80-7587-513-6 (html)
