Znění tohoto textu vychází z díla Ďáblův slovník tak, jak bylo vydáno v Praze nakladatelstvím Plus v roce 2010. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován.

 

§

Text díla (Ambrose Bierce: Ďáblův slovník), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, je vázán autorskými právy a jeho použití je definováno Autorským zákonem č. 121/2000 Sb.

 

Vydání (citační stránka a grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.

 

Verze 1.0 z 24. 8. 2018.

 

 

OBSAH

Předmluva.. 7

A... 8

B... 16

C.. 25

Č.. 28

D... 31

E.. 44

F.. 49

G... 52

H... 55

CH... 63

I. 69

J. 75

K... 78

L.. 92

M.... 101

N... 118

O... 135

P.. 147

R... 186

Ř... 197

S.. 198

Š.. 216

T... 223

U... 229

V... 234

W.... 248

X.. 251

Y.. 252

Z.. 253

Ž.. 264

 

Předmluva

Ďáblův slovník započal svou existenci v jednom týdeníku roku 1881, kde nepravidelně a s dlouhými přestávkami vycházel až do roku 1906. Ve stejném roce jeho podstatná část vyšla knižně pod titulem Cynikova encyklopedie, přičemž autor neměl ve své moci tento název ani odmítnout, ani s radostí schválit. Citujme vydavatele díla současného:

„Onen poněkud uctivější titul mu byl dříve vnucen náboženskými skrupulemi posledních novin, v nichž se dílo objevovalo, čehož přirozeným důsledkem v době, kdy vyšlo knižně, byla již země zaplavena imitátory a desítkami knih ‚cynikových‘ – Cynikovo To, Cynikovo Ono a Cynikovo Tamto. Většina těchto knih byla pouze hloupá, ačkoliv několik z nich se navíc vyznačovalo pošetilostí. Jejich společným působením upadlo slovo ‚cynik‘ do nelibosti tak veliké, že každou knihu, jež se jím honosila, pomlouvali ještě před vydáním.“

Mezitím si rovněž k uspokojení vlastních potřeb posloužili částmi díla jistí podnikaví humoristé v naší zemi a mnoho definicí, anekdot, frází a podobně více či méně zlidovělo. Toto vše vysvětlujeme ne proto, že bychom se pyšnili originalitou v maličkostech – pouze chceme popřít možná obvinění z plagiátorství, což maličkost není. Tím, že se autor pouze znovu chopí svého, doufá, že bude shledán nevinným všemi, jimž je dílo určeno – duchy osvícenými, kteří dávají přednost vínům suchým před sladkými, citu před sentimentem, vtipu před humorem a konečně bezúhonné angličtině před slangem.

Nápadným a doufejme ne nepříjemným rysem knihy jsou četné vysvětlující citáty z per významných básníků, z nichž nejhlavnějším je onen učený a důvtipný duchovní Otec Gassalasca Jape, S. J., pod jehož verši se nacházejí příslušné iniciály. Za laskavé povzbuzení a pomoc je Otci Japemu autor prozaických textů velmi zavázán.

A. B.

A

A. První písmeno abecedy, první slovo jazyka; ve výrazu já – ještě zdůrazněno délkou – je první ideou mysli a nejpřednějším objektem citu. V gramatice je zájmeno já první osobou jednotného čísla. Jeho plurál údajně zní my, ale jak může existovat více než jedno já, je nepochybně jasnější gramatikům než autorovi tohoto mimořádného slovníku. Představa dvou já je obtížná, avšak dokonalá. Upřímným, a přesto graciézním užitím zájmena „já“ se odlišuje dobrý spisovatel od špatného; ten se ho zmocňuje stylem zloděje snažícího se zamaskovat svůj lup.

ABDIKACE. Akt, jímž panovník osvědčí svůj smysl pro vysokou teplotu trůnu.

Ubohá Isabela mrtva jest — kdys její abdikace
jazykům lidu Španěl více než dosti dala práce.
Kdo by však soudit ji chtěl za ten čin,
necitlivostí kůže bude vin.
Královskou záhadou ji v historii stěží jen kdo nazve —
zůstane hrachem opraženým, pak vyskočivším z pánve.

— G. J.

ABNORMÁLNÍ. Nepřizpůsobující se standardu. Pokud se týká my­šlení a chování, být nezávislý se rovná být abnormální, být abnormální se rovná být nenáviděn. Pročež lexikograf raditi si dovoluje, aby se osoba každá ze všech sil snažila přiblížit takové podobnosti s Prů­měrným Člověkem, že ani on sám by si více podoben býti nemohl. Kdož tohoto dosáhne, bude odpočívat v pokoji, s vyhlídkou na smrt a v na­dějném očekávání Pekla.

ABRAKADABRA.

Abrakadabra znamená —
nekonečné množství jevů.
Je odpovědí bez jména,
slovem, jímž nesena
Pravda, s pohodlím svých výlevů,
je otevřena všem, kdož tápou v noci
o světlo křičíce, bez pomoci.

Je-li to slovo substantivem či verbem,
to neví snad samotný Bůh.
Jako by dědičným se stalo erbem —
z pokolení na pokolení,
bez jediného zastavení —
nesmrtelný toť slovní druh!

O jednom starci příběh se traduje,
spolu s ním staletími pak putuje —
on vysoko v horách a v jeskyni žil
(mezi námi — konec jeho už dávno byl).
Však sláva mudrcova zaplnila zemi,
neb lebku měl lysou, a obdivován všemi
byl jeho vous, dlouhý a bílý,
jakož i zrak, velice čilý.

I přišli filozofové, i zdaleka, i zblízka —
za chvíli jemu u nohou pak byli schopni výskat.
Leč jeho nikdo neslyšel,
on nepromluvil slova
než „abrakadabra, abrakadab,
abrakada, abrakad,
abraka, abrak, abra, ab“,
což opakoval znova.
A nic víc oni ani nechtěli,
rozvláčné činí črty, veselí,
že mystický projev publikovati budou,
a byvše ovlivněni tou úrodnou půdou,
přehojné psali pak komentáře.
(Mohutné, silné, tučné svazky,
počtem jak prababičky vrásky.)
Och vědo! Ta oslnivá záře!

Jak jsem já sám již kdysi řek,
sláva ta přetrvá snad věk —
mudrců knihy podlehnou zkáze,
však odkaz Jeho nevezmou snáze.
V Abrakadabře on velebně zvoní,
jak deštík, jenž provždy slzy jen roní.
(Och, jak krásné slovo to slýchat,
jeden by hádal až, či dýchat.)
Téma: Humanita Vyšší — toť o ní!

— Jamrach Holobom

ABSENTéR. Osoba disponující příjmy a dostatečnou předvídavostí na to, aby sama sebe odstranila ze sféry požadavků.

ABSOLUTNÍ. Nezávislý, nezodpovědný. Absolutní monarchie je ta­ková, v níž si panovník dělá, co se mu zlíbí, dokud se to líbí i úkladným vrahům. Mnoho absolutních monarchií již nezbývá – většina jich byla nahrazena monarchiemi parlamentními, kde je panovníkova moc konat zlo (i dobro) velmi omezena, a republikami, v nichž vládne náhoda.

ABSTINENT. Člověk, jenž se zdržuje silných nápojů – někdy absolutně, někdy pak ne tak absolutně.

ABSURDITA. Tvrzení, jež očividně odporuje našim vlastním názorům.

ADMIRÁL. Ta část válečné lodi, jež mluví, zatímco stěžeň myslí.

AFORISMUS. Předžvýkaná moudrost.

S jeho ochablým mozkem, toť těžká práce,
je to snad patologická deformace.
On z bezedné propasti kapky loví —
kapky moudra či aforismy? Kdo ví?

—    „Šílený filozof“, 1697

AFROAMERIČAN. Negr, jenž hlasuje tak, jak chceme my.

AGITáTOR. Politik, jenž třese ovocnými stromy svých sousedů – aby je zbavil červů.

AKADEMIE DŘÍVE. Starodávná škola, v níž se vyučovalo filozofii a morálce.

AKADEMIE NYNÍ. Moderní škola, v níž se vyučuje fotbalu.

AKORD. Harmonický souzvuk.

AKORDEON. Nástroj, jenž harmonicky souzní s pocity úkladného vraha.

ALIGÁTOR. Americký krokodýl, i tím nejmenším detailem nadřazený krokodýlům obskurních monarchií Starého světa. Hérodotos říká, že Indus je s malou výjimkou jedinou řekou, jež krokodýly produkuje – zdá se však, že tato zvířata se odebrala na Západ a dospěla v jiných tocích. Jen několik kroků pak krokodýly dělí od roku, kdy se stanou kabelkami.

ALLÁH. Mohamedánská Nejvyšší Bytost – na rozdíl od té křesťanské, židovské a tak dále.

Zákony Alláhovy k srdci já si bral,
za hříchy lidu noc sám proplakal.
A občas, když jsem v chrámu božím klečel, pak
uctivě ruce zkřížil a jen spal.

— Junker Barlow

AMBICE. Neovladatelná touha být za života znevažovaný nepřáteli a po smrti pak zesměšňovaný přáteli.

AMNESTIE. Velkomyslnost státu vůči těm provinilcům, jejichž potrestání by přišlo příliš draho.

ANTIPATIE. Emoce vyvolané přítelem našeho přítele.

APLAUS. Ozvěna otřepané fráze.

ARCIBISKUP. Církevní hodnostář o stupínek Svatější než biskup.

Kdybych já tak byl arcibiskup veselý,
v pátek bych jedl všecky ryby, a celý:
lososy, štiky, pstruhy na víně,
jiné dny pak vše jiné — nevinně.

— Joho Rem

ARÉNA. V politice imaginární krysí ring, v němž státník zápasí se svý­mi skutky.

ARCHITEKT. Člověk, jenž čerpá inspiraci k plánům na váš dům a zá­roveň plánuje odčerpání vašich financí.

ARCHIV SOUKROMÝ. Soubor výstřižků obvykle redigovaný hlupcem. Četné osoby méně než málo významné si sestavují kupříkladu sešitky ze všeho, co o sobě náhodou četly, eventuálně zaměstnávají jiné lidi, aby ony věci sbírali. Jednoho z těchto egoistů oslovuje v následu­jících řádcích Agamemnon Melancthon Peters:

Och, Franku, ty sešit máš, a ten se chlubí,
že záznamy přesné v něm vždycky chováš;
tam výsměch na stránce každé cení zuby,
ty zdáš se být však nevěřící Tomáš.

I nalepíš tam ty s klidem každičký žert,
jenž šklebí se přec jménu tvému právě;
myslíš si, nechť pisálek směje se jak čert,
že svědčí to jen o tvé vlastní slávě.

Pak pečlivě ty aranžuješ obrazy,
jež načrtala humoristy tužka —
postava směšná tvá tě sotva zarazí
či tvář podivná jak semitská služka…

Zapůjč ho, prosím. Já nemám sic ten vtip,
ni schopnost, však přísahám tu na svou čest,
že denně bys výprask dostal — dám ti slib,
kdyby však jen Pánbůh náš měl pádnou pěst.

ARISTOKRACIE. Vláda těch nejlepších. (V tomto významu je ono slovo archaismem, jakož i onen typ vlády.) Pánové, již nosí měkké klobouky a čisté košile; jsou vinni vzděláním a podezříváni z tučných kont v bance.

ARZENIK. Kosmetický prostředek, jemuž jsou silně nakloněny především dámy, a především dámy tento lehce skolí.

„Jíst arzenik? Ano, věc nemá háčku,“
on vyslovil se, lehce koktaje.
„Je lepší, když spapáš ho ty, miláčku,
než abys mi ho dala do čaje.“

— Joel Huck

ASKETA. Osoba slabá, jež podléhá pokušení odpírat si rozkoš. Úplným asketou je ten, kdo se zdržuje všeho kromě zdrženlivosti, a zejména nevměšování v záležitosti svých bližních.

„Myslel jsem,“ řekl muž mladíku nestřídmému,
„žes asketou ty úplným, můj synu.“
„To ano,“ odvětil lenoch malověrnému,
„leč nedávej mi bigotnost za vinu.“

— G. J.

ASPEKT FORMÁLNÍ. Muž jménem Home byl u anglického soudního dvora obžalován z urážky na cti, neboť svého souseda obvinil z vraždy. Jeho přesná slova zněla takto: „Pan Thomas Holt uchopil sekeru a praš­til jí svého kuchaře do hlavy, v důsledku čehož část oné hlavy upadla na jedno rameno, část pak na rameno druhé.“ Obžalovaný byl výrokem soudu osvobozen, neboť učení soudci se domnívali, že daná slova neobviňují z vraždy, poněvadž nepotvrzují kuchařovu smrt – ta je pouze domněnkou.

AUREOLA. Světélkující kruh obklopující astronomické těleso – často se však onen výraz mylně směšuje s „gloriolou“ čili „svatozáří“, což je jev dosti podobný, nošený božstvy a světci coby čelenka. Aureola je pouhou optickou iluzí, jež vzniká vlhkem ve vzduchu podobně jako duha, zatímco gloriola je udělována coby znamení nadřazené svatosti stejně jako biskupova mitra nebo papežova tiára. Na obraze Narození Páně, jehož autorem je Szedgkin, zbožný pešťský umělec, nenosí svatozář jen Panna s Dítětem, ale podobně je přizdoben i osel uštipující seno ze svatého žlabu a k jeho věčné slávě budiž řečeno, že onu nezvyklou důstojnost zjevně snáší s opravdovým půvabem světce.

AUSTRÁLIE. Země v jižních mořích, jejíž obchodní a průmyslový vývoj nevýslovně brzdí nešťastný spor mezi geografy, zdali je kontinentem, či ostrovem.

AVERNUS. Jezero, jímž naši předkové vstupovali do krajů pekelných. Skutečnost, že do krajů pekelných je možno vstoupit jezerem, inspirovala podle učeného Marca Ansella Scrutatora křesťanský obřad křtu ponořením do vody. Lactantius však dokázal, že tento výklad je mylný.

Facilis descensus Averno —
a smysl výroku básníka
spočívá v tom, že jdeš-li z kopce,
dostaneš jedině do trika.

— Jehal Dai Lupe

B

BAAL. Staré božstvo dříve mohutně uctívané pod nejrůznějšími jmény. Jako Baal bylo populární u Féničanů; jako Bélos nebo Bél mělo tu čest, že mu sloužil kněz Berosos, jenž sepsal slavné vylíčení Potopy; jako Bábelovi mu na počest vystavili babylónskou věž na šineárské planině. Od jména Bábel se odvozuje slovo „blábolit“. Ať už je uctíván pod jakýmkoliv jménem, Baal je bohem Slunce. Jako Belzebub je bohem much, jež jsou plozeny slunečními paprsky na stojaté vodě. Ve Fýsicii je Baal stále uctíván jako Bolus, a jako Bříško ho uctívají a četné oběti mu přinášejí kněží Hltounstva.

BABA. Postarší dáma, kterou náhodou nechováte v oblibě; občas se rov­něž nazývá slepicí či ropuchou. Staré čarodějnice a ježibaby se ozna­čovaly za baby v důsledku pověry, dle níž jejich hlavy obklopovalo zlověstné osvětlení, tzv. gloriola; baba byl lidový název pro ono podivné elektrické světlo, jež se někdy vyskytovalo ve vlasech. Kdysi však baba nebyla slovem výtky: Drayton hovoří o „překrásné babě samý úsměv“, zrovna tak jako Shakespeare mluvil o „sladké děvce“. Nyní by nebylo vhodné oslovovat vaši milou výrazem babo – tato poklona je rezervována jazykům jejích vnoučat.

BáJESLOVí. Soubor pověstí – zejména těch, které nelze doložit běžnými vědeckými výzkumy, a jež tedy vycházejí z četby okultních knih či přírody. Bájesloví slove tak, jak slove, neboť na počátku bylo slovo, jež pak přerostlo v lidové mýty a pověry. V dalších vývojových stadiích (což vidíme kupř. v Podivných mýtech středověku Baringa-Goulda) čtenář zjistí, kterak lze tyto vystopovat nazpátek přes různé kmeny v sbí­hajících se liniích až ke společnému původu kdesi v dávnověku. Mezi nimi se nacházejí báje o Teddym Zabijákovi, Spícím Johnu Sharpu Williamsovi, Červené Karkulce a cukrářském trustu, Krásce a Brisbaneovi, Sedmi předácích z Efesu, Rip Van Fairbanksovi a tak dále. Báje, již Goethe tak cituplně převyprávěl v Králi duchů, byla před dvěma tisíci lety známa v Řecku pod názvem Démos a nerozvinutý průmysl. Jedním z nej­univerzálnějších a nejstarších mýtů je arabská pohádka o Ali Babovi a čty­řiceti Rockefellerech.

BAKCHUS. Velice vhodné božstvo, jež vynalezli naši předkové, aby mohli omlouvat své pitky.

Je veřejné zbožnění snad hříchem
(hold Bakchovi přec všichni vzdávají),
že liktoři platí zaň jen smíchem
a do lidí pak rázně plácají?

— Jorace

BAROMETR. Důmyslný přístroj, jenž nám ukazuje, jaké máme právě počasí.

BAŠTONÁDA. Způsob, kterak špacírovat po dřevě bez sebemenšího úsilí.

BAZILIŠEK. Kohoutoještěr. Jakýsi plaz, jenž se vyklubal z kohoutího vejce. Bazilišek míval špatný zrak a jeho pohled býval osudný. Mnoho malověrných existenci tohoto tvora odmítá, avšak Semprello Aurator viděl i dotkl se jednoho exempláře, jejž oslepil blesk jakožto trest za to, že se fatálně zadíval na urozenou dámu, již miloval Jupiter. Junona posléze zvířátku zrak vrátila a uschovala ho v jeskyni. Nic není starými Řeky a Římany dosvědčeno lépe než existence baziliška, nicméně kohouti přestali snášet.

BELLADONNA. V italštině překrásná dáma; v angličtině prudký jed. Klasický příklad zásadní shody mezi těmito dvěma jazyky.

BENEDIKTiNI. Řádoví bratři známí též jako černí mniši.

Cos krákalo — myslela, že je to vrána,
a on to benediktin čtoucí si zrána.
„Hleď! Zde jeden člen řádu vařbuchtů,“ řekla,
„černý mnich světa tohoto, kuchař pekla.“

— „Ďábel na zemi“ (Londýn, 1712)

BEZBOŽNOST. 1) Základní masová víra světa. 2) Vaše neúcta k mému božství.

BEZBRANNÝ. Neschopný zaútočit.

BEZDOMOVEC. Ten, jenž zaplatil veškeré daně za domácí potřeby.

BEZELSTNOST. Jistá podmanivá vlastnost, kteréžto ženy dosahují dlou­hodobým studiem a náročnou praxí s muži plnými obdivu, přičemž potěšeným mužům silně připomíná upřímnou naivitu jejich mládí.

BEZHLAVÝ. Nacházející se v nepředvídatelné situaci křižáckého rytíře, jenž se bezmyšlenkovitě zatahal za ofinu pár hodin poté, co mu bez jeho vědomí prošla krkem saracénská šavle – jak kdysi vyprávěl de Joinville.

BEZNADĚJNĚ. Nepříliš slibně, jelikož auspicie jsou nepříznivé. Římané obyčejně předtím, než se pustili do nějaké závažné akce či obchodu, obdrželi od svých ptakopravců či státních věštců pár narážek, jak asi bude vypadat výsledek, a jeden z jejich nejoblíbenějších a nejvěrohod­nějších způsobů prorokování spočíval v pozorování letu ptáků – znamení, jež takto vyvodili, nazývali auspicie. Novináři a jistí bídáčtí lexikografové se rozhodli, že ono slovo – vždy v plurálu – bude znamenat „záštita“ nebo „vedení“, jako například „Slavnosti se konaly pod auspiciemi Dávného a Úctyhodného Řádu Zlodějů Mrtvol“ nebo „Všeobecné veselí a rozpus­tilosti nesmazatelným způsobem auspiciovali Rytíři Hladu“.

Otrok římský vám jednoho dne šel
k věštci. „Och řekni, zdali já bych měl —“
A tady věštec, úsměv na svých rtech,
protáhne nos, i následuje vzdech,
pak podává dlaň, jež zcela jistě svrběla,
neb sebou škube, a on ji drží od těla.
Denarius, jenž objeví se na přání,
více než úspěšně utiší lechtání,
i teprve poté otrok pokračuje:
„Och řekni, prosím, zda Osud nařizuje
úspěch, či neúspěch v tom, co jen já vím,
dnes večer že vykonat se pokusím.
Co je to? To není důležité — sám bych řek,
že psáno to jen v dlani mé, a jinak psí štěk
každému po tom“ — i obratem ruky vytáhne
minci zas další, jež zaskví se v hrsti proradné.
Peníz se třpytí jak nablýskaná kůže
a skončí v kapse dobrého toho muže,
jenž vážně řekl: „Počkej, nic vědět nebudem,
dokud já sám se dnes neporadím s Osudem.“
Osoba svatá pak zahalila líc,
tělesnou schránkou důstojně hnula, chtíc
dosáhnout dveří chrámu, a křikla: „Kšic!“
Pak zamávala róbou. A znenadání
každý páv svatý, jakož i jeho paní
(drženi pro Junonu) uletěli
ze stromů, kde se dříve zabydleli —
tam totiž oni vždycky na noc trůnili,
však vyrušeni po střeše se rozptýlí.
Na chrámu tedy končil jejich let,
když neodvážili se dolů zpět.
Pak zpátky k otroku ten věštec šel,
i předpovídal budoucnost — tak děl:
„Synu, toť vysuzuji z letu ptáků:
neúspěchů mít budeš jako máku.“
I otrok odešel, ne rozjásán,
neb opustit on musel tajný plán —
jímž bylo (což však věděl věštec lstivý,
jenž chytrý byl, v tom nejsou žádné divy)
přelézt zeď, i poté pochytat pávy tak,
by Junoně z drůbeže nezbyl ani pták.

— G. J.

BEZTRESTNOST. Bohatství.

BEZÚČELNÝ. Nezmanipulovaný tak, aby to podporovalo naše vlastní zájmy.

BEZÚHONNOST. Výsledek milostného poměru plešaté hlavy s ban­kovním účtem.

BIGAMIE. Omyl v chuti, za nějž moudrost budoucnosti přiřkne trest zvaný trigamie.

BÍLÝ. Černý.

BITVA. Metoda, pomocí níž se zuby rozvazuje politický uzel, jenž by nekapituloval před jazykem.

BLANKVERS. Nerýmovaný jambický pentametr; nejtěžší typ anglického verše, kterým se dá psát přijatelně – proto je tak oblíben těmi, co neumí psát přijatelně typem žádným.

BLÁZEN. Člověk, jenž proniká doménou intelektuální spekulace a šíří se kanály morálních aktivit. Je schopný tvořit vše, nabývat všech forem a vše chápat; je vševědoucí a všemohoucí. To on vynalezl písmo, tisk, železnici, parník, telegraf, otřepané fráze a systém věd. Stvořil vlastenectví a naučil národy válce – založil teologii, filozofii, právo, medicínu a Chicago. Zavedl monarchii i republikánské vlády. Je zde od věků a na­věky – již úsvit stvoření jeho činnost zřel. V čase rána zpíval na primitivních kopcích a v poledne existence vedl procesí bytí. Jeho babičkovská ruka laskavě zastrčila zapadající slunce civilizace a za soumraku připravuje Člověku pokrm večerní, mléko a morálku, a rozestýlá přikrývky univerzálního hrobu. A poté, co se my, zbytek lidstva, odebereme na noc do věčného zapomnění, on povstane a sepíše historii civilizace.

BLÁZNOVSTVÍ. Onen „dar a schopnost boží“, jehož kreativní a řídící energie inspiruje mysl Člověka, vede jeho jednání a dodává lesk životu.

Bláznovství! Tebe kdys Erasmus pochválil
knihou tlustou, jež srdci je milá;
jestli ne sláva, pak tvoje síla
přijala poctu od syna, jenž pilný byl,
i všechny své bratříčky-blázny shromáždil,
by život jim zlepšil, svůj prožil líp,
i chabě, leč přesto vypustil šíp,

jemuž útěk každý však ostří otupil.
Och Otče-Bláznovství! Toť úkol malý —
z plných plic teď na západním pobřeží
potomci pějí, vždyť o nic neběží —
ty inspiruješ mě k té písni chvály!
A jsem-li příliš slabý, tak pomůže mi řvát
Dick Watson Gilder, vážný, jak lze si snad jen přát!

— Aramis Loto Frope

BLBOSTI. Věci bezcenné, jako náboženství, filozofie, literatura, umění a věda kmenů zamořujících území ležící na jih od Boreaplas.

BLIŽNÍ. Ten, jehož máme nařízeno milovat jako sami sebe, přičemž on dělá, co může, aby nás přinutil k neposlušnosti.

BOHATSTVÍ.

Dar Nebes značící: „Tys můj milovaný syn, jenž mě velice potěšil.“

— John D. Rockefeller

Odměna za dřinu a ctnost.

— J. P. Morgan

Úspory mnohých v jedněch rukou.

— Eugene Debs

I nadaný lexikograf cítí, že k těmto vynikajícím definicím nelze nic hodnotného dodat.

BOHATÝ. Důvěryhodně něčím disponující, to jest mající na účtu majetek líných, nekompetentních, nešetrných, závistivých a nešťastných. Toto jest názor převládající v podsvětí, kde se Bratrstvo lidstva těší nej­logičtějšímu vývoji i upřímné obhajobě. Pro starousedlíky povrchu zem­ského ono slovo znamená dobrý a moudrý.

BOHOSLUŽBA. Veřejné vyznání Stvořeného Člověka solidní konstrukci a jemným povrchovým úpravám Svého Stvořitele. Oblíbená forma pokoření, jež v sobě obsahuje i prvek pýchy.

BOLEST. Nepříjemné rozpoložení mysli, jež může mít opodstatnění fyzické v čemsi, co se děje tělu, nebo může být čistě mentální, a způ­sobeno tedy štěstím druhých.

BONMOT. Peprná a chytrá poznámka, často citovaná a málokdy pochopená; to, co Filištíni s oblibou nazývají „vtip“.

BOTANIKA. Věda o všech druzích zeleniny – o těch, které nelze jíst, i o těch, které jíst lze. Povětšinou se zabývá jejich květy, jež jsou obvykle neumělých barev a špatně tvarovány, a též nepěkně voní.

BRAHMA. Ten, jenž stvořil Hindy, kteří jsou zachováváni Višnuem a ničeni Šivou – poněkud šikovnější dělba práce, než jakou je možno nalézt mezi božstvy jiných národů. Abrakadabraďané jsou kupříkladu počati Hříchem, vydržováni Lupičstvím a ničeni Pošetilostí. Brahmovi kněží, podobně jako kněží Abrakadabraďanů, jsou muži učení a svatí a nikdy nezlobí.

Och Brahmo, váženější božstvo velice,
Osobou První Hindské Svaté Trojice —
sedíš tak tiše a shlížíš tak vlídně,
nohy máš složeny umně, však klidně —,
Tys Osobou Singulár! — Hleď! Ta pozice!

— Polydore Smith

BRANDY. Osvěžující nápoj, jenž sestává z jednoho dílu hromů a bles­ků, jednoho dílu lítosti, dvou dílů klení, jednoho dílu nebe-pekla-ráje a čtyř dílů destilovaného Satana. Dávkuje se po bolehlavech. Dr. John­son tvrdí, že brandy je pitivem hrdinů. Konzumovat se ji odváží pouze hrdina.

BRÁNICE. Svalová přepážka oddělující poruchy dutiny hrudní od poruch střev.

BRK. Mučicí nástroj poskytovaný husou a obyčejně třímaný oslem. Toto užití brku je nyní zastaralé, avšak jeho moderní ekvivalent, plnicí pero, třímá táž věčná Přítomnost.

BRNĚNÍ. Druh oděvu nošený mužem, jehož krejčím je kovář.

BŘICHO. Chrám boha Žaludka, jehož zbožňování se s veškerými obětními právy účastní všichni opravdoví muži. U žen tato prastará víra vyvolává pouze zajíkavý souhlas. Občas neochotně a neúčelně u oltáře posluhují, avšak opravdové úcty k onomu jedinému božstvu, kterému se muži vskutku klanějí, neznají. Kdyby byla ženám na světovém trhu ponechána volná ruka, lidstvo by se stalo trávožravým.

BŘITVA. Nástroj, jejž běloši používají k tomu, aby zvýraznili svou krásu, Mongolci k tomu, aby ze sebe udělali chlapy, a Afroameričani k to­mu, aby se ujistili o své důstojnosti.

BUDÍČEK. Signál spícím vojákům, aby již nesnili o bojištích, nýbrž vsta­li a dali si spočítat modré nosy. V americké armádě se ono slovo vyslovuje budíííííííčéééék a této řvavé výslovnosti naši krajané slavnostně odevzdávají své životy, neštěstí i nečestnou čest.

BUDOUCNOST. Období, v němž nám vzkvétají obchody, přátelé jsou upřímní a máme zaručeno štěstí.

BYTÍ.

Přechodný, strašný, fantastický sen,
kde není nic, a přesto vše chce ven,
z něhož nás probudí až mírný štulec,
i Smrti zvolání: „Tys jenom pulec!“

C

CESTA. Pruh země, po němž člověk putuje z místa, kde vše bylo příliš únavné, tam, kam je marné jít.

Cesty všeliké, ať různé
jsou, vedou vždy zásadně
do Říma —
načež alespoň, dík Bohu
jen, jedna z nich domovem
zahřímá.

— Borey Plešatec

CíL. Úkol, k němuž směřujeme svá přání.

„Co chceš mít v životě dokončeno?“
něžně se manželka zeptala.
„Co? V podstatě nic, má milá ženo —
kdybys mi v cestě jen nestála…“

— G. J.

CIMPRCAMPR. Fragment, rozložená část, pozůstatek. Tohoto slova se užívá různě, avšak v následujících verších o významné reformátorce, jež se stavěla proti tomu, aby ženy jezdily na bicyklech, jelikož je to „vedlo k ďáblu“, je jeho význam nejnázornější:

Kola jdou kolem jak nehlučný Golem —
ulicí hlučí jen radostný smích;
tam totiž, nepříčetně veselé
panenky děsí staré přátele —
pádlovat na koleje přece hřích!

Baví se, zpívají a — cililink!
Zvonky zní každičké ráno celé;
světla pak blikají každičkou noc,
což chodcům doporučení vřelé.
S rukama vzhůru Charlotta stojí,
vzývati Boha silně se snaží;
na nemoci své teď zapomněla,
tuk se jí hněvem a zlobou smaží.
Cestu, jež vede k trestu, blokuje,
neb lidé na Satana se táží.
Kola jdou kolem jak nehlučný Golem,
světla jen září — ta krása, jistota!
Co leží však na cestě městem, polem?
Hrůza! Toť na cimprcampr Charlotta!

— John William Yope

CIRKUS. Místo, kde je koňům, poníkům i slonům dovoleno spatřit muže, ženy i děti, kterak ze sebe dělají blázny.

CIT. Úporná choroba způsobená tím, že srdce diktuje hlavě. Občas je doprovázena hojným vylučováním hydratovaného chloridu sodného z očí.

CITACE. Výkon spočívající v chybném opakování slov jiného. Slova chybně opakovaná.

Jelikož toužil citaci mít přesnější,
otevřel list si daný Knihy Vezdejší.
Slavnostně slíbil pak, že ona musí býti
navěky zatracena. Ach světe, ach Žití.

— Stumpo Gaker

CIVILISTA. Mrtvý kvaker.

CTIHODNÝ. Postižený překážkou v bezprostředním dosahu. V záko­nodárných institucích se obvykle všichni členové titulují jakožto ctihodní, například „tento ctihodný pán je podlá sketa“.

CTNOSTI. Odříkavosti jistého stupně.

CUI BONO? (Latinsky.) Co dobrého to přinese mně?

CYNIK. Ničema, jenž svým špatným zrakem vidí věci tak, jak jsou, a ne tak, jak by měly být. Odtud rovněž pochází jeden skytský obyčej: je-li nutno cynikovu vizi zlepšit, vyškrábou se mu oči.

Č

ČARODĚJNICE. 1) Ošklivá a odpudivá stará žena – co se zlomyslnosti týče, ve stejné třídě s ďáblem.
2) Překrásná a přitažlivá mladá žena – co se zlomyslnosti týče, o třídu níž než ďábel.

ČARODĚJNICTVÍ. Dávný prototyp a předchůdce politického vlivu. Nic­méně považovalo se za prostředek nepříliš úctyhodný a občas se trestalo mučením a smrtí. Augustin Nicholas vypráví, že podrobili mučení jistého chudého rolníka, jehož obvinili z magie, čímž chtěli vynutit doznání. Poté, co trpící prosťáček prožil pár menších agónií, přiznal svou vinu, nicméně se svých mučitelů naivně zeptal, zdali není možně být čarodějem proti své vůli.

ČERNOCH. Pièce de résistance v amerických politických problémech. Označivše jej písmenem č, Republikáni sestavili svou rovnici takto: „Nechť č = bílý muž.“ Tato rovnice však, zdá se, má jen nevyhovující řešení.

ČERNOUŠEK. Mládě rodu Procyanthropos neboli Americanus dominans. Je malý, černý a fatálně poznamenaný politickými pohromami.

ČETBA. Obecný souhrn toho, co kdo čte. V naší zemi zpravidla sestává z indiánek, povídek psaných dialektem a humoru podaného slangem.

Řekne vám o člověku četba
více než ledajaká věštba;
z toho, co vyvolá jeho smích,
odhadném snadno mu příští hřích.

Nečti nic, nesměj se vůbec —
sama Sfinx větší tě tupec!

— Jupiter Muke

ČLOVĚK. Živočich natolik ztracený v nadšených úvahách o tom, co si myslí, že je, až přehlíží vše, čím by nepochybně být měl. Jeho hlavním zaměstnáním je hubení všech ostatních živočichů, jakož i svého vlastního druhu, jenž se nicméně zmnohonásobuje tak neochabující rychlostí, že zamořuje celou obyvatelnou zemi včetně Kanady.

Když svět byl mladý a člověk zas nový
a všechno zdálo se velice krásné,
jak sama Příroda ráda vám poví,
rozdíly u lidí nebyly jasné.
Kdo král a kdo rolník v době té časné
nebylo znát, jako zde v republice,
kde stále máme režim onen starý,
neb všichni jsou králi; však pod poklice
když nahlédneš, uvidíš hlad a máry.
A vskutku, tu každý hlas má a plány
tyrana přijmout, však vlastní své strany.
Občan, jenž o volbách nechce debatu,
je nenáviděn, a mít má ruměnec,
i jednou oděn bude do kabátu
(dehtového a s peřím, však oděn přec)
právě tím, jenž rád se zove vlastenec.
„Vždyť povinností je tvojí,“ volal dav,
„ten lístek vhodit; copak je nemožné
vybrat si muže? Tys pyšný jako páv!“
On vysvětlil však mravy své bezbožné:

„Krajané drazí, to já bych hrozně rád,
leč není taký — mě nelze rozpárat!“

— Apperton Duke

D

DAň Z HLAVY. Hlavní typ daně, jejíž jednotkou je hlavodaň. Občasně se platí i hlavou.

Kdys v dávných dobách žil jeden král,
jehož výběrčí nemohli dál
z poddaných vymámit zlata dosti,
by král všeho míval do sytosti.
Neb cesty rozkoše, jakož i dámy,
jež půvaby svými krále jen mámí,
vyžadují si oprav stálých. Čili
výběrčí všichni, a v zástupu, milí,
pochodovali před trůn a prosili,
by král jim dodal moci či posily
či jinak zvýšil zdroje. Bez cirátů
řekli, že velké požadavky státu
neumožní, by pouhý desátek
vše uspokojil. A též nazpátek:
Jak, když desetinu odevzdají,
ze zbytku oni pak vyžít mají?
I panovník zeptal se v odpověď:
„K nepříteli vždy pouze čelem hleď —
což takhle tržní ekonomika?“
„I tu my zkusili, a prodali
platinu, zlato, perly, opály;
a pancíři my nyní stlačujeme
hlasy a krky těch, co zdaňujeme.
Občas my použijeme i kleště —
v případě lakomce, jenž víc chce ještě
a hrabe s chtivostí, což není zdrávo,
vše vůkol, na co má Majestát právo.“
Hluboké linky myšlenek tak zbrázdily
královské čelo, jímž všichni se pyšnili.
„Váš stav jest zoufalý, zde pochyb není,
návrhy slyšet chci, názorů tření.“
„Ó Králi Králů, my máme zprávu,
že uvalíš-li na každou hlavu
novou daň, prohloubíš si jediný zdroj,
a za sebou budeš mít celý náš voj.“
Tak jako slunce mraky prozáří,
ustoupí chmury králi ve tváři.
On ponuře se usmál. „Prohlašuji,
nechť tak se stane — a též doplňuji,
že jelikož oplývám štědrostí,
vyjmu každého z vás, mých dnes hostí,
z účinků zákonné té operace,
neb vás jest málo, což dost bude láce.
Však aby mě lidé mí nevinili,
neb oni vázaní, vy volní, čilí,
bylo by dobré vymyslet schéma,
ať ni já, ni lid výčitek nemá.
Pročež já zanechám vás nyní v diskusi
s ministrem, jehož úkolem jsou pokusy.“
A sotva vládce z komnaty se točí,
hned mezi výběrčí daňové vkročí
muž tichý, se zakrytýma očima —
Však co to? Snad sekeru on netřímá?!

— G. J.

DAREBÁCTVÍ. Bojovná hloupost. Činnost zamlženého intelektu.

DAREBÁK. Hlupák nazíraný z jiného úhlu.

DATÁŘ. Vysoký církevní hodnostář římskokatolické Stolice, jehož dů­ležitou funkcí je opatřovat papežovy buly slovy Datum Romae. Těší se královskému příjmu a přátelství Boha.

DĚDICTVÍ. Dar od osoby, jež si to hasí pryč z tohoto slzavého údolí.

DEFINITIVNÍ. Mýlící se co nejsilnějším hlasem.

DEGRADACE. Jedna z etap morálního i společenského postupu od ne­veřejné služby k politickému povýšení.

DEINOTHERIUM. Vymřelý tlustokožec, jehož vývojová linie dosáhla vrcholu v době, kdy byl v módě pterodaktyl. Ten pocházel z Irska a jeho jméno znělo Terry Dactyl či Peter O’Dactyl – podle toho, jak to kdo slyšel vysloveno či viděl napsáno.

DEJEUNER. Snídaně Američana, jenž přenocoval v Paříži. Vyslovuje se různě.

DELEGACE. V americké politice druh zboží, jež se vyskytuje v sériích.

DĚLO. Nástroj používaný k upravování státních hranic.

DEN. Období čtyřiadvaceti hodin, většinou promrhaných. Toto období lze dělit na dvě části, vlastní den a noc čili den nevlastní. Den vlastní je věnován hříchům obchodu, den nevlastní je pak zasvěcen hříchům jiného druhu. Tyto dva typy společenských aktivit se navzájem překrývají.

DENÍK. Denní záznamy o té části života, již si daná osoba může bez začervenání převyprávět.

Hearst vedl si deníček, kde jeho brk
zapsal moudra i vtipů, co ráčí krk.
A když pak Hearst zemřel, tu anděl strážný
smazal své záznamy a zcela vážný
vece: „Přec deník máš, můj milý zlatý!“
„Děkuji!“ vzkřikne Hearst „Dle něj jsem svatý!“
A ihned vytáhne, v nezměrné pýše,
všechny své údaje z pozemské chýše.
Anděl pak pomalu strany obracel,
každičkou řádku si znovu převracel,
mračil se, zářil, pak vypadal líp,
tam city našel, též kradený vtip;
chmurně pak dává knihu tu zpátky.
„Místa zde není pro tvoje hrátky.
Nedojdeš klidu na této straně hrobky,
na myšlenky velké nebe nemá škopky,
a peklo není moc příhodné k smíchu —
skopnu tě na zemi, marš zas žít v hříchu!“

— „Šílený filozof“

DESATERO. Série přikázání, celkem deseti – je jich právě dost, aby bylo možno inteligentně zvolit ta, která dodržována budou, avšak zase ne dost na to, aby výběr budil rozpaky. Následuje upravená verze Desatera, zamýšlená pro naše zeměpisné šířky.

Jen jeden jediný Bůh tu bude:
nemůže více mít lidstvo chudé.

Nesnesu žádných ikon a model strojení —
Robertu Ingersollu byly by trápením.

Neber jméno Mé nadarmo; vybírej
dobu, klením pak patřičný dopad měj.

Nepracuj zásadně v neděli,
pohled na fotbal tě zocelí.

Cti rodiče oba. Tím přec vytvoříš
pojistku nízkou, k níž láskou zahoříš.

Nezabiješ, a nepomáhej zabíjení —
zaplatit účet u řezníka lehké není.

Nelíbej manželky cizí — snad jen v případech,
když souseda přistihneš s rukou své na zádech.

Nepokradeš; nebylo by ti nikdy hej
v obchodě poctivém a čestném. Podváděj.

A křivě nedosvědč — neb je to nízké —,
raději zaslechni — „z řeči tak blízké…“

A nechtěj mít nic, co nemáš sám —
nic víc. Já po tobě nežádám!

— G. J.

dětství. To období života lidského, jež se rozkládá mezi kojeneckou slabomyslností a mladickou nerozvážností – dva kroky od hříchů dospělosti a tři od lítosti stáří.

DIAGNóZA. Lékařova předpověď nemoci v závislosti na pacientově pulzu a peněžence.

DIKTÁTOR. Šéf národa, jenž dává přednost morovým ranám despotismu před malomocenstvím anarchie.

DILEMA. Mzda důslednosti.

DIPLOMACIE. Vlastenecké umění lhát v zájmu svého národa.

DISKRIMINOVAT. Povšimnout si zvláštních rysů, ke kterým u dané osoby či věci lze vznést, je-li to vůbec možné, ještě více námitek než u osoby či věci jiné.

DISKUSE. Metoda, pomocí níž utvrzujeme druhé v jejich omylech.

DÍTĚ ČI DĚCKO. Nevyvedené stvoření neurčitého věku, pohlaví a sta­vu, pozoruhodné zejména bouřlivými sympatiemi či antipatiemi, jež vzbuzuje u druhých, aniž by samo disponovalo jakýmikoli city či emocemi. V historii se vyskytovala i slavná děcka – například malý Mojžíš, z jehož dobrodružství v rákosí egyptští hierofanti ještě o sedm staletí dříve nepochybně odvodili svou neopodstatněnou pověst o dítěti jménem Osíris, jež bylo zachráněno na plovoucím lotosovém listu.

Než děti byly vymyšleny,
dívenky všechny spokojeny,
neb nemučily muže,
ať předmět jejich tužeb
zakoupí, byly. Nuže,
já o věci té dlouze přemítal,
myšlenky, nápady mé letí v dál —
raději supa bych než čápa bral!

— Ro Amil

DLAň. Odrůda dláta vyskytující se v několika variantách, z nichž ona známá „dlaň svrbivá“ (Dlata hominis) je variantou nejrozšířenější a nej­pečlivěji kultivovanou. Tento šlechetný nástroj zvláštním způsobem koroduje, což lze odhalit tak, že se přiloží k povrchu zlata či stříbra. Kov přilne s pozoruhodnou úporností. Výrobky, jež dlaň svrbivá produkuje, jsou natolik narychlo splácané a neuspokojivé, že značné procento se obvykle dává pryč ve formě toho, co v obecnou známost vešlo jako „milodary“.

DLOUHORUKOST. Neobvyklé rozpětí strachu ze smrti.

DLUH. Důmyslná náhrada otrokářova řetězu a biče.

Jako zavřený v láhvi pstroužek ten,
co plave kolem, hledá cestu ven,
nos na skle pevně má a nechce víc
než dostat se pryč z vězení, pak nic,
též chudák dlužník nevidí vůkol nic,
jen cítí hranice, užší pořád víc,
truchlí nad dluhem svým a mudruje,
myšlence na placení vzdoruje.

— Barlow S. Vode

DLUŽIT. Mít (a udržet si) dluh. Ono slovo původně označovalo nikoli zadluženost, nýbrž vlastnictví – znamenalo „dlet na majetku“, pročež v myslích dlužníků se dodnes značně matou položky má dáti a dal.

DNA. Lékařský termín pro revmatismus bohatého pacienta.

DOBRODINEC. Člověk, jenž systematicky skupuje nevděk, aniž by však podstatně ovlivnil jeho cenu, kterážto je stále dostupná v podstatě všem.

DOBRÝ. Vnímavý, madam, k přednostem zde přítomného autora. Živě si uvědomující výhody situace, kdy ho necháte na pokoji, pane.

DOKONALOST. Imaginární stav nebo vlastnost od skutečných se lišící prvkem známým coby perfekce; atribut kritika.

Redaktor anglického časopisu, jenž obdržel dopis zdůrazňující pomýlenou povahu jeho názorů a stylu podepsaný „Dokonalost“, okamžitě na okraj listu připsal: „Nesouhlasím s vámi“, a poslal jej Matthewu Arnoldovi.

DOMLUVA. Jedna z mnoha metod, pomocí níž hlupáci s oblibou ztrácejí přátele.

DOMORODCI. Osoby nevalné hodnoty, jež neúměrně obtěžují na půdě nově objevené země. Brzy však na oné půdě obtěžovat přestanou; pohnojí ji.

DONKICHOTSKÝ. Absurdně rytířský, jako Don Quijote. Hluboký vhled do krásy a ojedinělosti onoho nesrovnatelného adjektiva je naneštěstí odepřen tomu, jenž ke své smůle ví, že jméno daného pána se neblaze blíží substantivu jinému a značně podřadnému – „kýchot“.

Když ignorance z životů našich s klidem vykáže
filologii, hloupost španělštiny se dokáže.

— Juan Smith

DOPORUČENÍ. Pocta, již skládáme úspěchům, které se blíží – avšak zdaleka nerovnají – našim vlastním.

DOSAH. Akční rádius lidské ruky. Prostor, na němž je možné (a obvyklé) přímo vyhovět sklonu zaopatřovat se.

Toto je pravda, a stará jak hory,
život ji učí, seber odvahu:
chudáky sužují nejhorší mory —
vždyť překážky maj ve svém dosahu!

— G. J.

DOSAžENí CíLE. Smrt snahy a zrození nechuti.

DOST. Vše, co obsahuje svět vezdejší, pokud se vám to líbí.

Na hostině dost stačí, však věc má rub a líc —
dostiutrhač si totiž vždycky urve víc.

— Arbely C. Strunk

DRAGOUN. Voják, v němž se pojí temperament a neochvějnost tak dokonale vyváženým způsobem, že výpady činí pěšky a ustupuje na koni.

DRAMATIK. Člověk, který upravuje hry z francouzštiny.

DRAŽITEL. Muž, jenž prohlašuje kladívkem, že jazykem vybral něčí kapsu.

DRUIDOVÉ. Kněží a jiní duchovní dávného keltského náboženství, jež se nerozpakovalo používat skrovných lákadel lidské oběti. O druidech a jejich víře toho známe jen velmi málo. Plinius tvrdí, že toto náboženství vzniklo v Británii a šířilo se na východ až k Persii. Caesar prohlásil, že ti, kdo toužili studovat ona tajemství, se odebrali do Británie. I on sám se odebral do Británie, ale nezdá se, že by ho v druidské církvi nějak povýšili, přestože byl – pokud se lidských obětí týče – značně na­daný. Druidové své náboženské obřady provozovali v hájích a nevěděli nic o kostelech na splátky či o sezónním předplatném do prvních řad. Byli to prostě neznabozi a – jak je kdysi samolibě charakterizoval významný prelát anglikánské církve – odpadlíci.

DRUŽKA. Manželka neboli lehčí polovička.

„Slyš, proč ženu svou družkou zoveš, Pate?“
kněz ptá se. „Vždyť od dob, cos poznal ji na bále,
nikdy ti nepomohla, což však mate —
neb neděláš nic, ať máš či nemáš namále.“

„Toť svatá pravda, otče,“ Patrick odvětí
s tváří, jež nevedla by do ráje.
„Přec družkou je, jak objasním vám vzápětí,
neb pomáhá mi činit výdaje!“

— Marley Wottel

DUCH. Vnější a viditelný přízrak vnitřního strachu.

On viděl ducha.
Ten místo zaujímal — jak chmurná věc! —
na cestičce, jíž tehdy on kráčel přec.
Neměl moc času zastavit, a pak
zemětřesení zkalilo mu zrak,
jenž viděl ducha.
I upadl on jako pytel bláta,
však přízrak ten se nehýbá, nechvátá.
Hvězdičky, jež tančí před očima,
odehnal rychle, i poté vnímá —
toť sloup u ucha!

— Jared Macphester

Vysvětluje neobvyklé chování duchů, zmiňuje se Heine o čísi důmyslné teorii, jež tvrdí, že duchové se nás bojí stejně jako my jich. Není tomu tak docela, mohu-li soudit z oněch grafů komparativní rychlosti, jež jsem schopen sestavit ze vzpomínek na své vlastní zkušenosti. Víře v duchy stojí v cestě jedna nepřekonatelná překážka. Duch nikdy nepřichází nahý – zjevuje se buď v rubáši, nebo „ve svém hávu tak, jak žil“. Abychom v ně tedy věřili, musíme věřit nejen v to, že mrtví disponují mocí zviditelnit se i v době, kdy z nich již nic nezbylo, ale také tomu, že stejná moc spočívá v textilních materiálech. Za předpokladu, že výrobky stavu tkalcovského tuto schopnost mají, jakého cíle se asi snaží dosáhnout, když ji uvádějí do praxe? A proč se zjevení obleku někdy neprochází jen tak, aniž by v něm vězel duch? Toto jsou závažné otazníky. Sahají až na dno a křečovitě se chápou samotných kořínků oné vzkvétající víry.

DUCHAŘ. Spisovatel, jehož fantazie se zabývá nadpřirozenými jevy, zejména činnostmi duchů. Jedním z nejpříkladnějších duchařů naší doby je pan William D. Howells, jenž dobře vybavené čtenáře uvádí do té nejslušnější a nejvychovanější společnosti duchů, s jakou by se kdy toužili setkat. K hrůze, která obklopuje předsedu okrskové školské komise, přidává Howellsův duch něco z tajemství, jež obestírá farmáře ze sousedního městečka.

DUCHOVNí. Člověk, jenž se ujme správy vašich duchovních záležitostí, což mu zároveň slouží jako způsob, kterak vylepšit své záležitosti světské.

DůM. Dutá konstrukce vystavěná jako obydlí lidem, krysám, myším, broukům, švábům, mouchám, komárům, blechám, bacilům a mikrobům. Nápravné zařízení je pak specifický dům, kde se odměňují politické i osobní služby a zadržují ti, kdož spáchali nějaký přestupek, jakož i osoby disponující beneficiem. Zajímavým typem je též dům Páně, dům s věžičkou a hypotékou. Pes domácí je dotěrné zvíře držené v areálu domu za účelem urážení kolemjdoucích a lekání neodbytných návštěvníků. Pomoc v domácnosti je pomladší osoba něžného pohlaví zaměstnaná proto, aby byla všelijak nepříjemná a důmyslně nečistá v působišti, kam se ji Bohu uráčilo umístit.

DUŠE. Duchovní entita, o níž se vedla řada statečných disputací. Platón se domníval, že ty duše, jež v předchozím stadiu existence (před Athénami) dosáhly nejjasnějších pohledů na věčnou pravdu, vstoupily do těl osob, z nichž se stali filozofové. Platón sám byl filozof. Duše, jež o boží pravdě meditovaly nejméně, obydlely těla usurpátorů a despotů. Dionýsios I., jenž onomu filozofovi se širokým čelem vyhrožoval popravou, byl usurpátor a despota. Platón nepochybně nebyl prvním člověkem, jenž vypracoval filozofický systém použitelný proti vlastním nepřátelům; rozhodně nebyl posledním.

„Pokud se povahy duše týče,“ říká slavný autor díla Diversiones Sanctorum, „sotva nalezneme košatější argument než ten, jenž se zabývá jejím místem v těle. Já sám věřím, že duše sídlí v břiše – a v této víře lze rozeznat a dále interpretovat pravdu dosud nepochopenou, totiž že nenasytové jsou ze všech mužů ti nejoddanější. V Písmu se praví, že jejich ‚Bůh jest břicho‘ – a proč by tedy neměli být zbožnými, mají-li s sebou ne­ustále své Božstvo, jež je utvrzuje ve víře? Kdo jen by tak dobře jako oni mohl znát moc a majestát toho, jenž je obývá? Střízlivě a pravdivě vza­to, duše a žaludek jsou jedna Božská Entita, v což věřil i Promasius, jenž nicméně chyboval v tom, že jí upíral nesmrtelnost. Vypozoroval, že její viditelná a materiální podstata upadá a rozkládá se spolu se zbytkem těla po smrti, avšak o její nemateriální podstatě nevěděl nic. Ta se nazývá Chutí a přežívá ruinu i páru smrtelnosti, pročež je posléze na onom světě odměněna či potrestána podle toho, co si jako tělo žádala. Chuť, jež hrubě prahla po nezdravých potravinách běžného trhu a ve­řejných jídelen, bude uvržena do věčného hladomoru, zatímco chuť, jež pevně, nicméně zdvořile trvala na hortolánech, kaviáru, mořských želvách, ančovičkách, pâtés de foie gras a jiných takovýchto křesťanských poživatinách, se do jejich duší bude svými duchovními zuby zakusovat na věky věků, a božskou žízeň bude ukájet nesmrtelnými částmi těch nejvzácnějších a nejdrahocennějších vín, co kdy byla zde dole pita. Toto jest mé náboženské přesvědčení, ačkoli musím smutně přiznat, že ani Jeho Svátost Papež, a ani Jeho Velebnost Arcibiskup Canterburský (jichž obou si stejně a hluboce vážím) s jejím šířením souhlasit nebudou.“

DŮVĚRNÍK, DŮVĚRNICE. Člověk, jemuž osoba A svěřila tajemství osoby B, jež zase on svěřil osobě C.

DVAKRÁT. Příliš často „jednou“.

DÝKA DOBÍJECÍ. Dýka, již v průběhu středověkých válek používal pěšák, aby rytíři spadlému z koně připomněl smrtelnost.

DYSPEPSIE. Nemoc, již pacient a jeho přátelé často zaměňují za hluboké náboženské přesvědčení a zájem o spásu lidstva. Jak to vyjádřil prostý Rudokožec z Divokého západu, a budiž mu přiznáno, že se značnou razancí: „Docela dobře, modlitba nic. Veliké břicho bolest, Bůh pořád.“

E

EGOISTA. Osoba nevalného gusta zajímající se více sama o sebe než o mě.

Megacef, vybrán, by sloužil Státu,
zvolna se odebral do Senátu
a přišel dne onoho s listinou
ke dveřím budovy, a s touhou svou.
Vrátný naň vzhlédl, však v oku měl tik,
pomyslel: egoista-odpadlík,
a řekl: Jdi pryč, neb zde není dne,
kdy neřešíme věci záhadné,
a možné není, když mluvčí žádá
odpověď na tom, na kom je řada,
mít muže, jenž na všechno pod sluncem
slovem ‚já‘ odpovídá, a to všem.“

ELEGIE. Básnická skladba, v níž se spisovatel zaměřuje na to, aby bez použití komických prvků vzbudil v čtenářově mysli pocit co nejintenzivnější sklíčenosti. Nejslavnější anglický příklad začíná přibližně takto:

Hafan hrany zvuk předvídá, a končí den,
stádo se vine jak noci poslové,
muž moudrý domů se šine, já zůstal jen,
bych hlouposti pěl v tónině mollové.

ELEKTŘINA. Síla, jež zapříčiňuje všechny přírodní jevy, o nichž není známo, že by je zapříčinilo něco jiného. V podstatě se rovná blesku – její slavný pokus udeřit dr. Franklina je patrně nejpitoresknější příhodou v kariéře tohoto velkého a dobrého muže. Památka dr. Franklina se právem těší veliké úctě, zejména ve Francii, kde nedávno spolu s ná­sledujícím dojemným popisem životaběhu a služeb vědě vystavili jeho voskovou figurínu:

„Monsieur Franklin, vynálezce elektřiny. Tento proslulý učenec (poté co vykonal několik cest kolem světa) zemřel na Sandwichových ostrovech – spolykali ho divoši, z nichž se nám nedochovala ani jediná částečka.“
 

Zdá se, že elektřině osud přiřkl tu nejdůležitější roli v umění a prů­myslu. Otázka její ekonomické aplikace za jistými účely je stále nedořešena, ale experimentálně je již dokázáno, že dokáže pohánět tramvaj lépe než proud plynu a vydá více světla než kůň.

ELYSIUM. Imaginární země plná rozkoší, o níž se naši dávní předkové naivně domnívali, že je obydlena dobrými duchy. Tuto směšnou a ne­zbednou bajku smetli z povrchu zemského první křesťané – nechť duše jejich odpočívají v pokoji!

EMANCIPACE. Přechod nevolníka od tyranie druhých k vlastnímu despotismu.

Byl otrokem — pracoval, a pořád znova
ten řetěz železný ho řezal do kosti.
Pak Svoboda místo jména vlastníkova
napsala jeho vlastní — z vlastní hlouposti.

ENTUZIASMUS. Choroba mládí léčitelná malými dávkami lítosti ve spojení s vnější aplikací zkušeností. Byrona, jenž se z ní zotavil natolik, že ji nazýval „entity-musy“, stihl později silný záchvat a ten ho dostal – do Mesolongi.

EPIGRAM. Krátké, uštěpačné úsloví v próze či verších, často se vyznačující hořkostí či zatrpklostí a místy i moudrostí. Následuje několik vskut­ku pozoruhodných epigramů učeného a důvtipného dr. Jamracha Holoboma:

Lépe známe potřeby vlastní než potřeby druhých. Sloužit si, v tom spočívá hospodárnost administrativy.

V každém lidském srdci se nachází tygr, prase, osel a slavík. Charakterová rozličnost se odvozuje z jejich nevyvážených aktivit.

Máme tři pohlaví: mužské, ženské a dívčí.

Krása žen a skvělá pověst mužů se něčím podobají – nemyslícím připadají jako jistý ukazatel důvěryhodnosti.

Zamilované ženy se stydí méně než zamilovaní muži. Je prostě méně toho, zač by se měly stydět.

Drží-li vás přítel procítěně za obě ruce, jste v bezpečí, neboť můžete sledovat obě ruce jeho.
 

EPIKUREJEC. Oponent Epikura, zdrženlivého filozofa, jenž se domníval, že potěcha by měla být hlavním cílem lidstva, a tudíž nepromrhal ani vteřinu, aniž by potěšil své smysly.

EPITAF. Nápis na hrobce, jenž dokazuje, že ctnosti získané úmrtím působí retroaktivně. Následuje dojemný příklad:

Zde kosti leží v míru faráře Platta,
moudrého, skromného, to vše natotata;
on ukázal nám, jak každý měl by žít,
a taky — Bože, můžeš mu odpustit?

EPOLETA. Zdobný odznak sloužící k rozlišení vojenského důstojníka od nepřítele – to jest od poddůstojníka, jemuž by smrt daného muže přinesla povýšení.

ERUDICE. Prach, který vytřepali z knih do prázdné lebky.

Tak velká erudice jeho byla,
že Stvoření znal původ, také plán;
smutek mu náhoda jen způsobila —
myslel, že zloděj též jest požehnán.

— Romach Pute

ETNOLOGIE. Věda, jež se zabývá různými kmeny Lidstva, například kapsáři, zloději, podvodníky, tupci, blázny, idioty a etnografy.

EUCHARISTIE. Kultovní hostina náboženské sekty Teofágů. Kdysi mezi členy oné sekty vypukl nešťastný spor o podstatu toho, co vlastně jedí. V kontroverzi bylo dosud zabito asi pět set tisíc lidí a otázka zůstala nezodpovězena.

EVANGELISTA. Posel dobrých zpráv, zejména (v náboženském smyslu) takových, jež nás ujišťují o naší vlastní spáse a zatracení bližních.

EXEKUTIVA. Skupina vládních úředníků, jejichž povinností je prosazovat přání moci legislativní, dokud se Nejvyššímu soudu neuráčí prohlásit tato za neplatná a neúčinná. Následuje výňatek ze staré knihy s titulem Užaslý měsíčňan – Pfeiffer & Co., Boston, 1803.

MĚSÍČŇAN: Čili když váš kongres schválí zákon, předá ho ihned Nejvyššímu soudu, aby bylo okamžitě známo, neodporuje-li ústavě?

POZEMŠŤAN: Ale ne, zákon souhlas Nejvyššího soudu nepotřebuje, dokud snad po několika letech účinnosti kdosi neprotestuje proti jeho důsledkům působícím proti němu – tedy proti příslušnému klientovi. Jestliže ho schválí prezident, začne se bezprostředně uvádět do praxe.

MĚSÍČŇAN: Ach tak, exekutiva je součástí legislativy. A musejí vaši policisté též schvalovat místní výnosy, jimiž se řídí?

POZEMŠŤAN: Jistěže ne – alespoň ne ve funkci strážníků. Ovšem obecně vzato, všechny zákony vyžadují souhlas těch, které mají omezovat.

MĚSÍČŇAN: Aha. Tedy rozsudek smrti nenabyde platnosti, dokud ho nepodepíše vrah.

POZEMŠŤAN: Tos, příteli, zformuloval příliš přísně – nejsme tak důslední.

MĚSÍČŇAN: Ale tento systém, v němž vydržujete nákladnou soudní mašinérii, aby potvrzovala platnost zákonů jen poté, co dlouho působily, a to jen tehdy, když je jakási soukromá osoba předvede před soud – nezpůsobuje to značné zmatky?

POZEMŠŤAN: Způsobuje.

MĚSÍČŇAN: Tak co kdybyste vaše zákony potvrzovali nikoli podpisem prezidenta, nýbrž předsedajícího soudce Nejvyššího soudu, a to předtím, než by se začaly provádět?

POZEMŠŤAN: Pro takovýto postup neexistuje žádný precedent.

MĚSÍČŇAN: Precedent – co to znamená?

POZEMŠŤAN: Definovalo ho pět set právníků, každý ve třech svazcích. Tak jak to mám vědět?
 

EXKOMUNIKACE.

Ach, ta exkomunikace, toť výraz je,
jenž v řeči kazatele přímo žaluje
a zatraczaení znamená, dle svatých knih,
hříšníka velkého, jenž strašný spáchal hřích.
Obřadem tím ho Satan zotročí —
on nepohlédne Kristu do očí!

— Gat Huckle

EZOTERICKÝ. Velice zvláštně odlehlý a svrchovaně okultní. Dávné filo­zofy lze dělit na dva typy – exoterické čili ty, kterým částečně rozuměli samotní filozofové, a ezoterické, kterým nerozuměl nikdo. Právě ti posledně zmínění nejhlouběji ovlivnili moderní myšlení a došli v naší době největšího ohlasu.

F

FÁDNOST. Nuda; situace či stavy, v nichž se vynachází ten, kdo se nudí. Doloženo bylo mnoho bizarních derivací tohoto slova, avšak ona veliká autorita, jíž je Otec Jape, říká, že pochází z velice zjevného zdroje – první slabiky starobylého slova fanfáry. V tomto očividně přirozeném odvození lze vystopovat i dosti smutku.

FANATIK. Člověk tvrdošíjně a zaníceně zastávající názor, jejž nesdílíte.

FARÁŘ. V evangelických církvích Třetí Osoba farní Trojice, přičemž vikář a kurátor jsou ty další dvě.

FÉNIX. Klasický prototyp moderního „teplého španělského ptáčka“.

FILANTROP. Bohatý (a obvykle plešatý) starší pán, jenž se tréninkem dopracoval k širokému úsměvu, zatímco se mu v kapse nimrá svědomí.

FILOZOFIE. Systém mnoha cest vedoucích odnikud nikam.

FINANČNICTVÍ. Umění či věda, kterak řídit příjmy a zdroje k co největšímu blahu řídícího. Výslovnost onoho slova s fajn na začátku je jed­ním z nejvzácnějších amerických objevů, jakož i statků.

FORMA PAUPERIS. (Latinsky.) V osobě osoby chudé – metoda, pomocí níž se sporné straně nemající peníze na právníky taktně dovolí prohrát při.

Když Adam na Kupidově hrozném dvoře
(neb Kupido vládl dřív, než Adam vůbec byl)
zažaloval o Evinu přízeň (z hoře),
povstal a za neoděného se prohlásil.

„Tys in forma pauperis,“ zvolala Eva,
„tak žádat nelze, jak praví zákon krutý.“
Adam byl zavržen, neb porotu hněval,
i odešel tak, jak přišel — odmítnutý.

— G. J.

FOTOGRAFIE. Obraz, jejž kreslí slunce, aniž by bylo školeno v umění. Je poněkud lepší než dílo Apačovo, avšak ne zas tak dobré jako Komančovo.

FRANKALMOIGNE. Držba, kdy náboženský spolek vlastní půdu za předpokladu, že se modlí za duši dárce. Ve středověku oním jednoduchým a levným způsobem získalo své pozemky mnoho těch nejbohatších bratrstev, a jednou, když Jindřich VIII. Anglický vyslal jistého úřed­níka, aby zkonfiskoval rozlehlý majetek, který si mnišské bratrstvo touto držbou nárokovalo, odvětil převor takto: „Co? Zda by váš pán dopustil, aby duše našeho dobrodince spočinula v Očistci?“ „Ach,“ reagoval chladně úředník, „vždyť vy se nebudete modlit za nic, za co by se mohl smažit.“ „Ale pohleď, synu,“ trval na svém ten dobrý muž, „takovýto skutek se rovná oloupení Boha!“ „Ale ale, otče, můj pan král přece nedělá nic jiného, než že Ho chrání před rozličnými svody přílišného bohatství.“

FRENOLOGIE. Věda, kterak někomu vybrat měšec prostřednictvím lebky. Spočívá v lokalizování a zneužívání orgánu, jímž člověk hloupne.

FYZIOGNOMIE. Umění určit povahu druhého na základě podobností a rozdílů jeho tváře s naší, jež je vzorem dokonalosti.

„Uměním není,“ praví Shakespeare, hloupý muž,
„konstrukci mysli přečíst ve tváři.“
Fyziognomové však řekli: „Síly tuž,
moudrostí totiž tvář tvá nezáří!“
On věděl přece, že odkryje tvář jeho srdíčko —
v zájmu svém očernil umění to aspoň maličko.

— Lavatar Shunk

G

GENEALOGIE. Vylíčení původu dané osoby až k těm jejím předkům, kteří se nijak zvláště nestarali o to, aby vystopovali původ svůj.

GEOLOGIE. Věda o kůře zemské – k níž bezesporu přibude i věda o je­jím interiéru, a to vždy, vyjde-li povídavý jedinec ze studny. Již zaznamenané geologické formace planety jsou řazeny následovně: primární neboli nižší, jež sestává z kamenů, kostí mul pokrytých blátem, plynovodů, hornického nářadí, antických soch bez nosů, španělských zlatých mincí a našich předků; sekundární, jež je z převážné většiny tvořena žížalami a krtky; terciární, jež obsahuje železniční koleje, veřejné chod­níky, trávu, hady, ošuntělé boty, láhve od piva, plechovky po rajském protlaku, opilé občany, odpadky, anarchisty, rafající psy a blázny.

GHÚL. Démon posedlý ohavným zvykem požírat mrtvoly. O existenci ghúlů vedla spory skupina polemiků, jejímž zájmem bylo zbavit svět utěšujících pověr spíše než dát mu něco dobrého namísto nich. V roce 1640 spatřil jeden exemplář Otec Secchi na hřbitově ve Florencii a za­h­nal ho na útěk znamením kříže. Popisuje ho jako obdařeného mnoha hlavami a nezvyklým přídělem údů a viděl jej na více místech zároveň. Onen dobrý muž se tehdy právě navracel z večeře a vysvětloval, že kdyby „jídlem neztěžkl“, popadl by démona všem rizikům navzdory. Atholston vypráví, že jacísi robustní zemědělci chytli ghúla na hřbitůvku u kostela poblíž Sudbury a potopili ho do rybníčku určeného k plavení koní. (Zjevně se domnívá, že natolik významného zloducha by měli ponořit do nádrže tekutiny vonící po růžích.) Voda se ihned přeměnila v krev a „zůstala tak až po naše časy“. Od té doby se rovněž z rybníčku krev řine strouhou. Ještě na počátku čtrnáctého století v Amiens zahnali ghúla do kouta krypty katedrály a ono místo obklopila veškerá populace. Dvacet ozbrojených mužů v čele s knězem nesoucím krucifix vstoupilo dovnitř a ghúla zajalo, ten však pomyslel na útěk pomocí lsti, i přeměnil se do podoby velice známého občana, přesto ale byl oběšen, zbaven vnitřností a rozčtvrcen – to vše ve víru ohyzdných lidových orgií. Občan, jehož zevnějšek ghúl převzal, byl oním zlověstným jevem zasažen natolik, že se v Amiens už víckrát neukázal, a jeho osud zůstává zahalen tajemstvím.

GILOTINA. Přístroj, jehož působením Francouz z dobrých důvodů krčí rameny. Ve svém veledíle Nesouběžné linie vývoje ras učený profesor Brayfugle na základě dominance tohoto gesta – pokrčení ramen – u Fran­couzů usuzuje, že pocházejí z želvy a ono gesto je prostě pozůstatkem zvyku strkat hlavu pod krunýř. Jen se zdráháním se neshoduji s tak význačnou autoritou, avšak podle mého názoru (jak jsem ho rafinovaně vyjádřil a podpořil ve své práci pod názvem Dědičné emoce – sv. II, kap. X) je pokrčení ubohým základem k vystavení natolik důležité teorie, neboť před revolucí bylo toto gesto neznámé. Nepochybuji, že se přímo vztahuje k hrůze, již gilotina vzbuzovala v době svého působení.

GNOSTIKOVÉ. Sekta filozofů, jež se pokoušela zosnovat splynutí raných křesťanů s platoniky. Křesťané se však ke klice nepřipojili a onen plán tedy neuspěl, což velice pokořilo organizátory celé akce.

GNU. Živočich jižní Afriky, jenž ve své domestikované podobě připomíná koně, bizona a jelena. Ve volné přírodě se chová přibližně jako hromobití, zemětřesení a cyklón.

Lovec z Kew opustil základnu,
neb v dáli zahlédl koně gnu.
A řekl: „Krví se ruce zbrotí,
ať tělo mé sebevíc se potí.“
Však zvíře běží, lovce hbitě odhodí,
jenž poté rychlostí svou s čertem závodí,
i slovně situaci dále vévodí:
„Vždyť ještě chvíli, a popadnu
bez milosti zlého toho gnu!“

— Jarn Leffer

GORGONA.

Ta Gorgona byla panna smělá,
jež v kámen měnila řecká těla,
co pohlédla nad její obočí.
Však dnešek nám ruiny ty zúročí,
přísahá kopáč, že jich zjevení
sochařů dokazuje šílení.

GRÁCIE. Tři překrásné bohyně, Áglaia, Thaleia a Eufrosyné, jež sloužíce bez nároku na plat pomáhaly Venuši. Jejich oděv a strava nepřišly draho, neboť nejedly nic, co by stálo za řeč, a oblékaly se podle počasí, to jest nosily to, co jim náhodou přifoukl větřík.

GRAMATIKA. Systém pastí promyšleně připravených pro nohy nevzdělancovy na stezce, po níž tento postupuje směrem k životním úspě­chům.

GRAMOFON. Iritující hračka, jež vrací život mrtvým zvukům.

GRATULACE. Zdvořilost závisti.

GRAVITACE. Tendence veškerých těles navzájem se přitahovat silou, jež je přímo úměrná množství hmoty, které obsahují; množství hmoty, které obsahují, se pak zjišťuje silou tendence, jíž se navzájem přitahují. Toto jest překrásná a názorná ilustrace faktu, kterak věda, učinivši A dů­kazem B, činí B důkazem A.

H

HABEAS CORPUS. Písemnost, dle níž lze propustit z vězení člověka, který tam byl uvržen za nesprávný zločin.

HANOBIT. O daném člověku lhát. Říkat o něm pravdu.

HARFA ŽIDOVSKÁ. Nehudební nástroj, na nějž se hraje tak, že se pevně drží mezi zuby, přičemž prsty vyvíjejí snahu ho odloupnout.

HARMONISTÉ. Protestantská sekta, nyní vyhynulá, jež na počátku mi­nulého století přesídlila z Evropy a vyznačovala se ostrostí svých vnitřních kontroverzí a neshod.

HAŠÉ. Definice tohoto slova neexistuje – nikdo neví, co v tom je.

HEBREJEC. Žid (nutno lišit od Židovky a žitné, výtvorů zásadním způsobem nadřazených).

HIPOGRYF. Zvíře (nyní vyhynulé) sestávající z půlky koně a půlky gryfa. Gryf byl sám složeným tvorem – napůl lvem a napůl orlem. Hipogryf byl tudíž vlastně jen čtvrtákovým orlem, což činí dva dolary padesát centů ve zlatě. Studium zoologie skýtá nejedno překvapení.

HISTORIE. Výčet, povětšinou mylný, událostí, povětšinou nedůležitých, jež zapříčinili vládci, povětšinou syčáci, a vojáci, povětšinou hlupáci.

Z dějin římských tak devět desetin lhaní
odhalil Niebuhr. Však nemám ani zdání
(nežli ho přijmout chci za minci bernou),
zda pravdu vylíčil, a jakpak věrnou.

— Salder Bupp

HISTORIK. Pomlouvač těžkého kalibru.

HLAS VOLEBNÍ. Nástroj a symbol moci svobodného člověka, jímž ten­to ze sebe dělá hlupáka a z vlastní země ruinu.

HLUK. Zápach v uchu. Nezdomácnělá hudba. Hlavní produkt a neklam­ná známka civilizace.

HMYZOŽRAVCI.

„Hleď,“ vzkřikne skupinka poslušných kněží,
„jak Osud stará se o vše, oč běží!“
„Tu péči,“ řek komár, „lze popsati krátce —
nám poskytl žáby přec, rovněž tak vrabce.“

— Sempen Railey

HNĚV. Zlost vysoké kvality a stupně, náležitá pro exaltované osoby a závažné příležitosti, jako „Boží hněv“, „den hněvu“ atd. U našich před­ků byl hněv králův prohlášen za posvátný, neboť často dokázal nařídit činnost nějakému bohu, jenž se poté vhodně projevil, což dokázal i hněv kněží. Řekové před Trójou byli tak sužováni Apollónem, že vyskočili z pánvičky hněvu Chrýsa přímo do ohně hněvu Achilleova, i když Agamemnón, jediný, jenž ho urazil, se neusmažil, a ani neupekl. Podobně vyvinutou imunitu měl i David, jenž si přivodil Jehovův hněv tím, že sčítal svůj lid, přičemž sedmdesát tisíc lidí za trest zaplatilo svým životem. Bůh je nyní láska a ředitel statistického úřadu vykonává svou práci, aniž by si vůbec dokázal takovou katastrofu představit.

HODINY. Přístroj, jenž má pro člověka velikou morální hodnotu, neboť dokáže zmírnit jeho zájem o budoucnost, a to tak, že neustále připomíná, jak hodně času mu ještě zbývá.

Muž pilný jednou si stěžuje:
„Já nemám čas! Kam ten putuje?“
I zvolal přítel, líný šprýmař:
„Máš času víc, než jenom vnímáš,
je ho tu dosti, a věř mi, není
hodiny jediné bez prodlení.“

— Purzil Crofe

HOMEOPAT. Humorista lékařské profese.

HOMEOPATIE. Lékařská škola na půl cesty mezi Alopatií a Křesťan­skou Vědou. Ta je dříve uvedeným odvětvím medicíny nadřazena, neboť vyléčí i pomyslné nemoci, což ony nedokáží.

HOMILETIKA. Věda, jež upravuje kázání dle duchovních potřeb, schop­ností chápání a podmínek kongregace.

Kněz vyučen byl ve vědě homiletické,
že dávidla, taktéž prostředky laxatické
k léčení ducha budiž vždy smíchány,
dle úsudku sypány pak do rány,
a to jen po přísném vyšetření,
neb nad zkoušku pulzu prostě není.
I poté, co prozkoumal vážné stavy,
recepty lékař ten zhlédne a z hlavy
naordinuje — prášky tak účinné,
že bez zvracení zlého dne nemine,
a duše, jež dlouho žily v hříchu,
se zotavují, ztrativše pýchu.
Však jazyk Pomlouvače — sám potažen — vece
z hloubi mrzoutství, že je tu snad rozdíl přece:
vždyť v případech pacientů, již platí hned,
z pilulek cukr se stává, ze zvratků med!

— Životopis biskupa Pottera

HORKO.

Horko, tvrdil profesor Tyndall, pohyb je,
a nevím, jak on dokázal tu zvěst.
Jedno však jisté — slovo horké varuje,
a do pohybu uvádí nám pěst;
pak hvězdičky planou jak oheň v žitě.
Crede expertum — já viděl je, dítě.

— Gorton Swope

HOSPODÁRNOST. Zakoupení soudku whisky, kterou nepotřebujete, za cenu krávy, kterou si nemůžete dovolit.

HOSTINA. Slavnost. Náboženská oslava obyčejně se vyznačující obžerstvím a opilstvím, často na počest nějaké svaté osoby proslavené svou zdrženlivostí. Římskokatolická církev rozlišuje svátky pohyblivé a nepohyblivé, oslavenci jsou však neměnně nepohybliví, dokud nejsou plní. Ve svých ranějších fázích se tyto zábavy realizovaly ve formě hostin za mrtvé; takové hostiny pěstovali staří Řekové pod jménem Nemeseia, pak Aztékové i Peruánci, a v moderní době si je oblíbili Číňané, přestože převládá názor, že dávní mrtví, jakož i mrtví současní, jsou jedlíky střídmými. Z mnoha hostin Římanů vynikala Novemdiale, jež se podle Livia konala vždy, když padaly z nebe kameny.

HOUSLE. Nástroj, jenž třením koňského ocasu po vnitřnostech kočky lechtá lidské uši.

Římu řek Nero: „I když se v plameny obrátíš,
na housle já hrát nepřestanu, draze zaplatíš!“
A Řím jemu odvětil: „Udělej, co sám chceš,
neb omluvou mou jest, žes na housle dřív hrál též.“

— Orm Pludge

HRANICE. V politickém zeměpise imaginární čára mezi dvěma národy, jež odděluje imaginární práva národa jednoho od imaginárních práv národa druhého.

HROB. Místo, kam se ukládají mrtví, aby vyčkali příchodu studenta medicíny.

U hrobu osamělého já stál —
trny propletené vnímal;
strašlivý vítr lesíkem jen vál,
což neslyšel ten, jenž dřímal.
Já k venkovanu řku, jenž poblíž stojí:
„Ach, neuslyší on fukot víc!“
On opáčí: „Mrtví se sotva bojí —
z toho, co my tu, neslyší nic.“
„Pravda,“ já řekl, „ach příliš pravda,
jej neprobudí zpívání!“
„No, pane, vám se to špatné zazdá? —
mrtví, ti aspoň nežvaní.“
Já klekl: „Otče, kéž milost bys dal
jemu, jakož i všichni známí!“
Vesničan mezitím se zadíval
a vece: „Vy dva byli známí?“

— Pobeter Dunk

HROBKA. Dům Netečnosti. Hrobky jsou nyní dle obecného konsenzu obklopeny jistou posvátností, avšak byly-li obývány dlouho, nepovažuje se za hřích je otevřít a vyplenit – slavný egyptolog dr. Huggyns vysvětluje, že hrobku lze nevinně „vydolovat“, jakmile se její nájemník dostane do stadia „nevonícího“, jelikož tehdy se již celá duše vypařila. Onen rozumný názor nyní archeologové obecně přijímají, čímž se noblesní vědě řečené Zvědavost dodalo značné důstojnosti.

HROZNÝŠ. Druh hada. Jméno se odvozuje z toho, že k ostatním životním nákladům obyčejně přidává hrozné výdaje na pohřeb.

HŘBITOV. Izolovaná lokalita za městem, kde truchlící pozůstalí lepí dohromady lži, básníci píší na cíl a kameníci hláskují o závod; následující nápisy poslouží jako ilustrace úspěchů, jichž bylo v této olympijské disciplíně dosaženo:

A ctnosti jeho byly natolik zřejmé, že je nemohli přehlížet ani nepřátelé, a tudíž je popírali; a jelikož volnějším životům přátel byly pak výčitkou, tito je chápali jako neřesti. Zde na ně vzpomíná jeho rodina, jež je sdílela.

Zde připravili jsme, jak sama ře- kla, místo poslední naší malé Kláře.— Thomas M. a Mary, manželé Frazerovi.
P. S. Dáme ji jenom Gabrielovi.

HUBA NEVYMÁCHANÁ. (Maskulinum.) Oponent.

HULVÁT. Muž, na jehož kvality – připravené k vystavení jako košík jahod na trhu, ty nejhezčí nahoře – bylo pohlédnuto ze špatné strany. Gentleman naruby.

HUMORISTA. Pohroma, jež by obměkčila i ojíněnou strohost srdce Faraónova a přesvědčila ho, aby bleskurychle propustil Izraelity, a to s přáním všeho nejlepšího.

Hle! Zde humorista, jehož mysl mučená
vidí vtip v davu, však sama žertu bez věna —
jehož chuť prostá, a neschopna se mýlit,
užírá mozek, jenž měl by pouze sílit.
Myslí si, že kdyby byl vpuštěn do chléva,
půvabný vepřík by se vůbec nehněval.

— Alexander Poke

HURIKÁN. Atmosférický jev kdysi velice běžný, od něhož se však nyní obecně upouští, a to ve prospěch tornáda a cyklónu. Hurikánu se stále s oblibou užívá v Západní Indii, a též mu dávají přednost jistí staromódní námořní kapitáni. Rovněž se ho užívá při konstrukcích vrchních palub parníků, avšak, obecně vzato, užitečnost hurikánů je přetrvala.

HURISKA. Půvabná žena obývající Mohamedánský Ráj, kde obveseluje dobrého Musulmana, jehož víra v její existenci je příčinou vznešených svárů s pozemskou chotí, které on ovšem upírá duši. Tato jemná dáma prý chová hurisky v naprosto nedostatečné úctě.

HUSA. Pták dodávající brky na psaní. Těmito pak pomocí jakýchsi okult­ních přírodních procesů v různé míře pronikají a prostupují jeho emo­cionální rysy a intelektuální energie, pročež tahá-li osoba nazývaná „autor“ nainkoustované brky mechanicky po papíře, výsledkem se stává velmi adekvátní a přesný přepis živočichových myšlenek a citů. Rozdíly mezi husami, jak ukázala tato důvtipná metoda, jsou značné – zjistilo se, že některé disponují jen triviální a nevýznamnou silou, avšak jiné jsou očividně husami vpravdě velikými.

HUSA-USA. Druh husy, jež se dávným domorodým echem ozývá mezi Indiány USA. Je většinou neopeřená a ne zcela jedlá, dokonce i když je naditá česnekem.

HYBRID. Společný výplod.

HYDRA. Typ zvířete, jež bylo našimi předky řazeno pod mnohohlavé.

HYENA. Zvíře, jež jisté východní národy chovají ve značné úctě, a to díky jeho zvyku navštěvovat v noci pohřebiště mrtvých. Což ovšem dělají i studenti medicíny.

HYPOCHONDRIE. Sklíčenost vlastního ducha.

Zamiřte vesnicí celičkou dozadu,
dojdete na skládku různého odpadu —
tam nápis na ruinách, jež sotva kdo odnese: „Hypochondrie.“ Což značí prostě Deprese.

— Bogul S. Purvy

CH

CHAJDA. Ovoce rostliny nazývané Palác.

Žvanivec měl chajdu,
Kecka zas vlastnil paláce;
Žvanivec dí: „Místo při zemi si najdu,
nechovám zášť já, žádné orace!“
Což je cit nový, znící do ticha
jak bobr skvící se na erbu kalicha.

Nožky se mu pak podlomily,
i na zadek pad Žvanivec;
čímž překvapen byl Kecka čilý,
jenž začal zvedat hlavu přec,
jež krmena byla hogo-fogo šálením
a šulením, i vyjmul z plen
svou soběstačnost. On model jest, a budiž pochválen!

— G. J.

CHAPADLO BEZPEČNOSTNÍ. Mechanické zařízení automaticky fun­gující tehdy, má-li zabránit pádu výtahu či klece v případě nehody zdviž­ného stroje.

Já kdysi viděl ležet lidskou trosku,
a byla ona v šachtě výtahu;
vše poházené bylo kromě mozku,
sebrat vše stálo by dost námahu.

I řek já, horlivý jak divý:
„Toť ruina, jen jí nyní hlavu sraz!
Stav její velmi překvapivý,
možné je, že si nezlomila vaz?“

I vrak ten na mě se usmál smutně
a dosti silně a rychle řek:
„No, nemusím teď se třásti nutně,
neb ležím já zde již celý věk.“

Pak ovšem on, pro lepší pochopení,
zaskočil hezky mě ze zálohy,
neb myslel si, že pro mě problém není
spočítat ruce ty, také nohy.

Jak leží si tam všechny pěkně vzpurně,
pozici tu si sotva oblíbí,
však stále lépe se maj nežli v urně,
dodají jedna druhé alibi.

Popis ten podrobný je jeho těla,
neb ukázat chci já ten chmurný stav,
jenž, tak jak duše má konečně chtěla,
stane se předmětem teď dalších zpráv.

Já opít se chtěl strašně, jako Dán,
neb nemám na to přece povahu,
když roztříštěný ležel jeden pán,
tam v šachtě dole na dně výtahu.

Však příběh ten je alegorický,
i všechno byly fantazie hrátky;
a výtah onen metaforický —
já slovo od slova beru zas zpátky.

Vždyť není morální, a pevně já tak soudím,
by spisovatel — muž spravedlivý lhal;
u jiných nesnáším, i sám málokdy loudím
o pocty vavřín, a sotva bych ho vzal.

Výtah ten neveze tě pouze do hrobu,
neb jisté je, že odpovídá vyzvání —
pozvedne rovněž jistou skvělou osobu,
má-li však ona k tomu správné nadání.

Plukovník Bryan ovšem nadání to míval,
neb on jest muž rozbitý (což vím podle očí);
a výtah ho vystřelil, ačkoli on zíval,
až došlo vše k tomu pak, že svět se s ním točí.

Vtom nad ním však najednou praskne lano,
i nenajde on teď ženu,
jež kávu by nosila jemu ráno,
neb pražádnou nemá cenu.

A i když přežil snad, on nemá se teď krásně,
pročež snad každého by napadlo,
jak vyzní as závěr té přežalostné básně —
olejuj bezpečnostní chapadlo!

— Porfer Poog

CHÁPÁNÍ. Mozkový výměšek, jenž tomu, kdo ho má, umožňuje, aby rozeznal dámu od domu podle střechy, jež se na domě nachází. Jeho povahu a zákonitosti vyčerpávajícím způsobem objasnil Locke, jenž se dvořil domu, a Kant, jenž bydlel v dámě.

On v chápání svém vždy si tolik liboval,
že věci, které cítil či jen matně znal,
dokázal vyložit, aniž měl brýle mámení,
byl-li snad v lochu on či venku, bez uzardění.
Když Inspirace přišla, bez váhání
on o všem psal učená pojednání,
a poté co zavřeli ho v ústavu,
on chovancům slíbil sto stran na hlavu.
Všichni pak prohlásili: „Muž tak veliký
neseděl dřív tu s námi, nejed rohlíky!“

— Jorrock Wormley

CHLASTAT. Ožírat se, nasávat, chlemtat, lokat, tankovat, mlaskat, na­lejvat se, pařit. U jednotlivců se chlastání hodnotí neuctivě, avšak chlastající národy jsou výspou civilizace a moci. Jsou-li se silně pijáckými křesťany srovnáni abstinentští mohamedáni, padají tito před nimi jako tráva pod srpem. V Indii sto tisíc hovězím se živících a brandy se sodou hltajících Britů drží v porobě dvě stě padesát milionů abstinentů a ve­getariánů téže árijské rasy. A s jak lehkým půvabem zbavili whisky do sebe obracející Američané mírné Španěly veškerého majetku! Od doby, kdy Berserkové zpustošili pobřeží západní Evropy a opilí se povalovali ve všech přístavech, kteréžto dobyli, se nic nezměnilo – vysledovalo se, že národy, jež přesmíru pijí, všude docela dobře bojují, a ne zcela čestně. Pročež se ony úctyhodné postarší dámy, jež v americké armádě zrušily polní láhev, právem mohou chlubit, kterak materiálně snížily bojeschopnost státu.

CHOBOT. Zakrnělý orgán slona sloužící mu namísto vidličky a nože, jež mu Evoluce prozatím odpírá. Za účely humornými se mu lidově říká rypák.

Když se proslulého Jo Millera tázali, jak pozná, vydává-li se slon na cestu, tento na své mučitele lítostivě pohlédl a roztržitě pravil: „Když se v něm rýpe“ a vrhl se z vysokého útesu do moře. Tak ve své pýše zmizel nejslavnější humorista dávnověku, zanechav lidstvu co dědictví strašné prokletí! Žádný jeho následovník hoden onoho titulu se ještě nevyskytl, ačkoli pana Edwarda Boka z Dámského domácího časopisu si díky čistotě a líbeznosti jeho nejvlastnější povahy všichni velice váží.

CHODEC. Z hlediska automobilů proměnlivá (a slyšitelná) část vozovky.

CHOROBA. Aklimatizační proces připravující duši na další, hořký svět.

CHOVÁNÍ. Jednání, jež je výsledkem nikoli zásad, nýbrž výcviku. Tohoto slova, zdá se, volně použil dr. Jamrach Holobom ve svém překladu následujících veršů Dies Irae:

Recordare, Jesu pie,
Quod sum causa tuae viae.
Ne nie perdas illa die.

Och pomni, Spasiteli, Pane Svatý,
čí ruka hřebík bila do tvé paty.
K chování tomu nebuď zlobou jatý!

CHRLIČ. Tryskač deště vyčnívající z okapů středověkých budov, obvykle ztvárněný v groteskní karikatuře nějakého osobního nepřítele architekta či majitele domu. Toto platí zejména v případech kostelů a církevních budov obecně, v nichž chrliče představovaly dokonalou výstavku darebáků, tedy oblastních kacířů a polemiků. Občas, když byl uveden do úřadu nový kapitulní vikář či kapitula, se staré chrliče odstraňovaly a nahrazovaly jinými, jež měly bližší vztah k soukromým nechutím nových obyvatel.

CHŘESTÝŠ. Náš pokleslý bratr, Homo ventrambulans.

CHUDOBA. Pilníček na zuby krys reforem. Počet plánů na její zrušení se rovná počtu reformátorů, již jí trpí, plus filozofů, co o ní nic nevědí. Její oběti se vyznačují vlastnictvím veškerých ctností a vírou ve své vůdce, již se pokoušejí vést všechny k prosperitě, kde, jak jsou přesvědčeni, tyto přednosti budou neznámé.

CHUŤ. Instinkt důmyslně vštípený Prozřetelností jakožto řešení otázky pracovních sil.

CHVALOŘEČNÍK. Speciální (ale ne specializovaný) typ lháře.

I

IDIOT. Člen velikého a mocného kmene, jehož vliv na záležitosti lidstva byl vždy dominantní a určující. Idiotova aktivita se neomezuje pouze na vybraná pole myšlení nebo činnosti, nýbrž „prostupuje vším a řídí celek“. Ve všem má poslední slovo; jeho rozhodnutí jsou neodvolatelná. Udává tón názorům i vkusu, vytyčuje hranice ústním projevům a s konečnou platností vymezuje vhodné chování.

IGNORANT. Osoba, jež není obeznámena s jistými vědomostmi, jimiž disponujete vy, a zároveň mající vědomosti jiné, o nichž vy nemáte ani tušení.

Tupec všechno ignoroval,
Mumlal zase nabifloval.
I řekl jednou Mumlal Tupci:
„Na Ignoranci nejsou kupci —
neb ty nemáš vědomosti,
jichž je v školách do sytosti.“
Však Tupec pravil vesmíru:
„Ty spokojen buď přesmíru.
O věcech ze škol já nevím nic,
ovšem znám tebe — tak co chtít víc?“

— Borelli

ICHOR. Tekutina, jež slouží bohům a bohyním místo krve.

Cudná Venuše, Diomédem bodnutá,
zkrotila zuřivce a v tváři nehnutá
dí: „Aj, smrtelnice, to by se ti líbilo,
duši zlou svoji zadarmo barvit nabílo!“

— Mary Doke

IKONOKLAST. Bořič idolů, jejichž uctívatelé jsou tímto představením ne zcela nadšeni a velice energicky protestují, že „an bourá, avšak nestaví, a strhává, avšak nic nevrší“. Neboť oni chudáčci si nacházejí jiné idoly namísto těch, jež „an bije do tváří a zahání“. Ovšem ikonoklast praví: „A ty žádné míti nebudeš, neb jich nepotřebuješ; a jestli se zde opětovní stavitelé za daným účelem potloukati budou, věz, že jim hlavy obtěžkám tak, že na nich seděti budu, dokud z nich ono prohlášení nevymáčknu.“

ILUMINÁTI. Sekta španělských kacířů druhé poloviny šestnáctého sto­letí; nazývali se tak, jelikož je všichni brali na lehkou váhu – vahavciones lehcovaznati.

IMBECILITA. Druh božské inspirace nebo posvátného ohně, jenž postihuje kritiky zatracující tento slovník.

IMIGRANT. Osoba neosvícená, jež považuje jistou zemi za lepší než ty ostatní.

INDISKRÉTNOST. Všeobecně ženský přečin.

INFERIAE. (Latinsky.) U Řeků a Římanů oběti na usmíření Dii Manes neboli duší mrtvých hrdinů; jelikož zbožní předkové nedokázali vynalézt dost bohů, aby uspokojili své duchovní potřeby, museli mít značné množství božstev podpůrných či, slovy námořníka, bohů-náhradníků, které si vyráběli z těch nejnevhodnějších materiálů. Když Laiaidés, kněz z Aulidy, obětovával vola Agamemnonovi, poctilo ho návštěvou obecenstvo v podobě stínu tohoto vynikajícího válečníka, jež mu věštecky vylíčilo zrození Krista a triumf křesťanství, k čemuž přidalo stručný, nicméně docela kompletní přehled událostí až k vládě Ludvíka Svatého. Vyprávění bylo v tomto bodě náhle ukončeno, jelikož neuváženě zakokrhal kohout, což ducha Krále Mužů dohnalo k úprku zpět do podsvětí. Onen příběh má jemnou středověkou příchuť a nebyl vystopován dále než k Otci Brateillovi, zbožnému, avšak pozapomenutému spisovateli ze dvora Ludvíka Svatého, a tudíž pravděpodobně nebudeme chybovat na straně presumpce, budeme-li ho považovat za podvrh, i když názor Monsignora Capela na celou věc se může lišit; a tomu se klaním (jakož i všem paním).

INFRALAPSARIÁN. Ten, jenž se odvažuje věřit, že Adam by nebyl býval hřešil, kdyby byl sám nechtěl – na rozdíl od Supralapsariánů, již se domnívají, že o pádu onoho nešťastníka bylo rozhodnuto od samotného počátku. Infralapsariáni se občas nazývají Sublapsariány, aniž by to nějak viditelně ovlivnilo důležitost a srozumitelnost jejich názorů na Adama.

Kdys duchovní dva, již kráčeli cestou svou
do chrámu, počli se zabývat šarvátkou —
poctivou logomachií, a kluzkou jako had,
jež Adama se týkala — co způsobilo pád.
Jo Osud byl!“ vzkřik jeden, „neb Pán náš
chtěl, aby upad sám, snaž se, jak snaž!“
„Nikdy — byla to Vůle,“ druhý opáčil,
„jež nařídila mu, co Pánbůh uráčil.“
Debata byla divoká, ohnivá,
že krev v očích vidí, kdo se zadívá,
pak sutany, birety jejich padly k zemi,
v boji se do sebe zaklesli prsty všemi.
Než kdokoli prokázal domněnku pravou
tím, že soku uštědřil ránu, a zdravou,
stařičký profesor latiny kolem šel,
v ruce hůl, v oku pak tragický výraz měl.
Když dozvěděl se příčinu hádky (neb stále
ti dva si povídali, ač padali málem,
o předurčené svobodě vůle i dále),
vzkřikl: „Pánové, utište tuto bitku
nad maličkostmi, vždyť zasloužíte výtku.
Sekty, k nimž náležíte — mohu přísahat hned —,
jen odlišná jména mají, a klamou tak svět.
Ty, och infralapsariánský synu molů,
tvrdíš, že Adam uklouzl — logicky dolů;
zatímco ty, supralapsariánské štěně,
říkáš nahoru — a razantně o nic méně.“
Neb jedno jest, zda na slupce nahoru či dolů
uklouzneš — vždyť pády jsou jeden jak druhý spolu.
Sám Adam též po pádu nepílil domů —
vždyť myslel si, že uklouz na slupce hromu!

— G. J.

INKOUST. Neblahá směsice železité soli kyseliny gallové, arabské gumy a vody, jež se hlavně používá za účelem šíření idiocie a k podporování intelektuálních zločinů. Vlastnosti inkoustu jsou zvláštní a protikladné – lze ho užívat k budování i ničení reputace, k očerňování i pozlacování, avšak obecně a velice vítaně se zužitkovává coby malta, jež spojuje kameny v síni slávy, a coby běloba, jež poté zakrývá ničemnou kvalitu materiálu. Existují mužové, kteří se nazývají novináři, a ti zavedli inkoustové koupele, přičemž některé osoby platí za to, aby se do nich dostaly, zatímco jiné za to, aby se z nich dostaly ven. Docela často se stává, že člověk, jenž zaplatil, aby se dostal tam, zaplatí dvakrát tolik, aby se dostal zpátky sem.

INKUBUS. Příslušník rasy vysoce nevhodných démonů, kteří, ačkoli patrně ještě zcela nevymřeli, již mají své nejlepší noci za sebou. Kompletní výčet incubi a succubi, včetně incubae a succubae, viz Protassovo Liber Demonorum (Paříž, 1328) – tento svazek obsahuje mnoho zajímavých informací, jež by se do slovníku koncipovaného jako učebnice pro státní školy příliš nehodily. Victor Hugo vypráví, že na Normanských ostrovech si – nepochybně pokoušen více než kdekoli jinde dámskou krásou – občas zahrál na inkuba samotný Satan; povětšinou ke škodě a neklidu poslušných žen, neboť ony si přály, obecně řečeno, zachovat loajalitu slibu manželskému. Jedna se obrátila na kněze farnosti, jelikož chtěla vyzvědět, jak by ve tmě odlišila drzého vetřelce od svého manžela. Svatý muž jí odvětil, že mu musí sáhnout na čelo, neucítí-li tam rohy, avšak Hugo je natolik negalantní, že o účinnosti daného testu poněkud zapochyboval.

INSTINKTIVNÍ. Vrozený, inherentní – jako instinktivní impulzy, to jest impulzy, s nimiž jsme se narodili, jež nám byly ještě předtím dány. Doktrína instinktivních impulzů je jednou z nejobdivuhodnějších filozofických teorií, jež je sama o sobě instinktivním impulzem, a tudíž nepodrobitelná vyvracení, přestože se Locke naivně domníval, že jí uštědřil „monokl pod oko“. K instinktivním impulzům lze přiřadit víru ve vlastní schopnosti řídit noviny, ve velikost vlastní země, v nadřazenost vlastní civilizace, v důležitost vlastních osobních záležitostí a v zajímavý průběh vlastních nemocí.

INTERREGNUM. Období, během něhož dané monarchii vládne teplé místečko na polštářku trůnu. Experiment, kdy se ono místečko nechá vychládat, je běžně provázen velice nešťastnými důsledky, jež pramení z horlivosti mnoha vážených osob snažících se ho opětovně zahřát.

INTIMITA. Vztah, do něhož Prozřetelnost táhne hlupáky, aby se navzájem zničili.

Dva Seidlitzovy prášky, jeden modrý,
druhý pak bílý, však rovněž tak bodrý,
a jelikož jeden druhého znal
po stránce kvality, za niž se bral,
oba své obaly hodili v dálku,
rozhodli sypat se do téhož šálku.
A tak důvěrná známost jejich byla,
že dát se chtěli do stejného díla.
A k intimnostem hovor přímo šel,
každý než poslouchat víc mluvit chtěl;
pak oba oznámili s lítostí,
že zbavili se již všech nectností,
a ctnosti, ježto stále setrvaly v nich,
byly tak velké, že až přerůstaly v hřích.
Čím více řekli, tím víc pak též cítili,
a duše jejich citů tály po chvíli —
bez slzí sentimentu ony nebyly.
Však hleď reakci krutou! Prášky pěnily!
Tak Příroda koná hněvu svého čin
na přátelích, ježto zbavit nelze vin:
vždyť oni neposlechli starého pravidla,
že ty jsi ty, já já jsem — pak darmo křísidla!

INTRIKY. Metoda, jíž využívají protivníci, aby zhatili naše upřímné a čestné snahy udělat správnou věc.

Výhody intrik dnes jsou bezpochyby jisté,
čímž morálku hlodají, svědomí též čisté;
a vlci čestní, již na ně myslí s nechutí,
berou si odění beránčí i obutí.
Um diplomata tedy prosperuje stále,
i Satan klaní se, kráčeje rychle dále.

— R. S. K.

J

J. Souhláska v angličtině, kteroužto některé národy používají jako samohlásku – nic by ovšem nemohlo být absurdnějšího. Její původní forma, jež se pozměnila jen lehce, napodobovala ocas poníženého psa a nebyla písmenem, nýbrž znakem vyjadřujícím latinské sloveso jacere, „házeti“, neboť hodíte-li po psu kamenem, jeho ocas se do výše zmíněného tvaru zformuje. Toto je původ daného písmena, jak byl vyložen renomovaným dr. Jocolpem Bumerem z Bělehradské univerzity – své závěry k danému tématu vyvodil z díla, jež sestává ze tří svazků kvartového formátu, a posléze spáchal sebevraždu, jelikož mu kdosi připomněl, že j v římské abecedě původně nemělo žádnou kudrlinku.

JABLKO KRÁLOVSKÉ. Úřední předmět, jenž symbolizuje autoritu. Jeho forma, to jest těžká koule, znázorňuje původní účel a použití, to jest hodem zrazovat od nesouhlasu.

JASNOVIDEC. Osoba, zpravidla žena, jež má moc uzřít vše, co je zákazníkovi neviditelné – zejména to, jaký je pitomec.

JÁTRA. Velký červený orgán, kterýžto nám důmyslná příroda poskytla k přechovávání žluči. City a emoce zmítající se, jak dnes ví každý literaturou dotčený znalec anatomie, v srdci, dle dávných pověr zamořovaly právě játra, a dokonce i Gascoygne, hovoří-li o emocionální stránce lid­ské povahy, nazývá ji „našú hepatititickú súčasťú“. Kdysi se játra pokládala za sídlo rysů osobnosti, a odtud má jméno – játra, věc, v níž přebývá naše já. Játra jsou vysloveným darem nebes huse – bez nich by nás onen pták nemohl zásobovat štrasburskou paštikou.

JAZYK. Hudba, jíž okouzlujeme plazy chránící poklady druhých.

JEDLÝ. Vhodný k jídlu a lehce stravitelný – jako červ pro ropuchu, ropucha pro hada, had pro prase, prase pro člověka a člověk pro červa.

JEDNOU. Dostatečně.

JEJÍ. Jeho.

JEŠITNOST. Hlupákův hold ceně nejbližšího osla.

Slepice v kdákání nejvíc se snaží,
když nemá v sobě život její vajíčko;
však studovala ona rovněž maličko
lidstvo — tvrdí, že podobní jsou muži,
jichž prací je řídit jazyk či tužku,
oslavit všechno, co zdá se špatná práce,
fanfárou silnou, a to je strašná láce;
slepici dělat mohli by hned služku.
Hleď! Major tam vojenský ve zlatém kabátě,
v klobouku tyčí se, vysoký jako čáp —
chová se pánovitě, drzý až proklatě,
ponurý, rázný je, nahání hrůzu chlap!
Kdo uhádl by, že ho pouhou ctností je
fakt ten: boje neschopen sotva zabije?

— Hannibal Hunsiker

JHO. Zařízení, madam, jehož latinskému názvu iugum vděčíme za jedno z nejpříkladnějších slov našeho jazyka – za slovo, jež přesně definuje stav manželský, s vnitřním nábojem i věcností. Tisíc omluv za to, že jsem ho zatajil.

JINAK. Ne lépe.

JÍST. Následně (a s jistými následky) demonstrovat funkci žvýkání, zvlhčování a polykání.

„Nacházel jsem se v obývacím pokoji a užíval si dobré večeře,“ vypráví Brillat-Savarin, začínaje legrační příběh.

„Co!“ přerušil ho Rochebriant. „Vy jste jedl večeři v obývacím pokoji?“

„Musím vás, pane, upozornit na jednu věc,“ odvětil veliký gurmán.

„Neřekl jsem vám, že jsem večeři jedl, nýbrž že jsem si jí užíval. Večeřel jsem o hodinu dříve.“

JÍT CIKCAK. Pohybovat se kupředu, avšak nejistě, ze strany na stranu, jako ten, jenž na svých bedrech nese úděl bělocha. (Odvozeno z cé-c a cak – islandského slova neznámého významu.)

On kráčel cikcak, wšak pohyb měl také šjře,
že na straně každé nechal po malé djře;
i chtěl-li gá dostat se dopředu,
kličkovat musel gsem gen we středu.

— Munwele

JUDr. Písmena označující hodnost doktora práv, člověka v daných vědách vzdělaného a obdařeného legální mírou kuráže. Panuje podezření, že vzorem k vytvoření onoho označení byl titul MUDr., kde první část zkratky naznačovala, k jakým živočichům se asi příslušná aktivita váže, zatímco druhá onomatopoicky vyjadřovala drkot zubů, kterýžto veškeré pokusy o léčení neměnně doprovázel. Osoba poznamenaná ti­tulem JUDr. neléčí těla, nýbrž zbytky smyslu pro spravedlnost, nad čímž lze oprávněně vyslovit údiv – například právě citoslovcem „jú“. Rovněž druhá část této zkratky prošla bouřlivým vývojem – ačkoli se zachovala její grafická podoba, vznikla avantgardním krácením slova dolar v již výše uvedené (a nevýslovně zvukomalebné) dr.

JUSTICE. Výrobek, jejž Stát ve více či méně znehodnoceném stavu prodává občanům coby odměnu za jejich věrnost, daně a osobní služby.

K

K. K jest konsonant, který nám předali Řekové, ale vystopovat ho lze ještě za ně, až k Cerathianům, malému národu živícímu se obchodem, jenž obýval Smeroský poloostrov. V jejich jazyce se nazýval Klatch, což znamená „zničený“. Tvar písmene původně přesně odpovídal našemu H, avšak erudovaný dr. Snedeker vysvětluje, že do nynější podoby byl pozměněn proto, aby připomínal zničení velkého chrámu v Jarutu, jenž padl za oběť zemětřesení circa r. 730 př. n. l. Ona budova se proslavila dvěma vznosnými sloupy portika, z nichž jeden byl katastrofou přelomen napůl, zatímco druhý zůstal nedotčen. Jelikož dřívější tvar písmene údajně tyto sloupy inspiroval, pak jeho tvar pozdější byl, podle jistého velkého archeologa, přijat jakožto jednoduchý a přirozený – ne­řkuli jímavý – způsob, kterak onu katastrofu navždy uchovat v paměti národa. Není známo, zda byl název písmene změněn coby mnemotechnická pomůcka, nebo zda jméno vždy znělo Klatch a zničení pak bylo pouhou hříčkou přírody. Jelikož se obě teorie zdají dosti pravděpodobné, nevidím námitek, abych nevěřil oběma, a i dr. Snedeker se přiklonil k tomuto řešení problému.

KÁBA. Veliký kámen, jejž archanděl Gabriel věnoval patriarchovi Abra­hámovi. Uchováván je v Mekce. Patriarcha archanděla patrně žádal o chleba.

KABINET. Důmyslná abstrakce v politice sloužící k tomu, aby inkasovala veškeré facky a kopance určené premiérovi či prezidentovi. Slamě­ný panák; opatření proti ostré kritice a házení pukavců.

KACÍŘ. Osoba zcela a naprosto bezcenná. Etymologicky toto slovo znamená bezvěrec a jeho současný význam lze považovat za nejno­blesnější příspěvek teologie k vývoji našeho jazyka.

KAJÍCÍ SE. Prožívající nebo očekávající trest.

KALHOTY. Dolejší část úboru dospělého civilizovaného muže. Onen oděv jest trubkovitý a není v místě ohýbání vybaven klouby. Údajně jej vynalezl humorista. Osvícenými nazýván „nohavice“, nevzdělanci pak „gatě“.

KANDIDÁT. Skromný gentleman couvající z úspěchů v osobním životě a horlivě hledající čestnou skrýš veřejného úřadu.

KANIBAL. Gurmán ze staré školy, jenž si uchoval prosté chutě a lpí na přírodní dietě doby předvepřové.

KAPESNÍK. Malý čtvereček hedvábí či plátna používaný k různým nedůstojným úkonům u obličeje, a zejména užitečný na pohřbech, kde skrývá nedostatek slz. Kapesník je vynálezem nedávným – naši předkové ho neznali vůbec a ony povinnosti svěřovali rukávům. Uvedl-li ho Shakespeare ve hře Othello, dopustil se anachronismu: Desdemona si utírala nos sukní, k čemuž v naší době dr. Mary Walkerová a jiné reformátorky využívají šosy kabátu – důkaz toho, že revoluce občas kráčejí pozpátku.

KARMEliTÁN. Žebravý mnich řádu hory Karmel.

Jednou si Smrt jen polehounku vyjede,
i přes horu Karmel ji cesta zavede.
Vtom na pěšině tu žebravý mnich
a pití má — jak jinak — plný břich.
Poťouchlý pohled má, úšklebek zbožný,
tlustý a drzý, jak hřích je jen možný,
i vztáhl pak ruce a zakřičel:
„Stůj, pane, vím, že ty bys dávat chtěl!
Ve jménu dobrodiní a církve dej
i synům jejím, a Bůh ti požehnej!“
na což naše Smrt odpověděla,
zeširoka se smějíc, zvesela:
„Já dám ti, otče, dám — však do těla!“

I všechny kosti zachrastily,
neb seskakoval jezdec čilý
z koně slavného, s kopím svým;
mnicha popadl poté za nohu
a na oři mu našel polohu
čelem vzad všem těm bláznovstvím.
Monarcha zasmál se smíchem, jenž zněl,
jak pobodaný byl by stádem včel:
„Žebráka na koni by se nenadál
ani samotný Pan Král!“ — A vtom žuch,
na zadku ucítil nezvyklý ruch —
toť jeho zbraň, a útočník cválá v dál!
Rychle a stále rychleji on letí,
až dospělí mu připadají děti
a stromy u cesty pak pouhé smetí.
I jezdec ten pak bez ustání zatáčí,
oči má převeliké, avšak nepláčí —

jen plavou v něm co borůvky to v koláči.
Smrt zasmála se opět, jako hrob,
i obřad pohřební tak zmařen byl,
neb záměr truchlících se překazil —
tím, že se tělo vztyčilo
a kolem sebe hlásilo,
že z duše akci celé dává stop.

Od události oné mnoho let
a činů uběhlo, jež nejdou zpět.
Mrtvolný prach je z tamtoho mnicha,
a pěší Smrt pak v zátylku píchá.
Mnich za ocas herku uchopil,
s vypětím všech těch svých chabých sil,
a za zdí kláštera kůň zmizel hned.
Tam jeho hlad a žízeň tišili
ovšem i kuřaty, jak zběsilí,
a on tak přibíral v zákoutí skrýše,
že nutně stal se proboštem — však tiše!

— G. J.

KARTEZIÁNSKÝ. Vztahující se k Descartovi, slavnému filozofu a auto­rovi proslulého výroku „Cogito ergo sum“ – čímž výše zmíněný radostně předpokládal, že dokázal realitu lidského bytí. Onen výrok však může být vylepšen, a to následovně: „Cogito cogito ergo cogito sum“ – „My­slím, že myslím, tedy myslím, že jsem“; takto se přiblíží pravdě více než veškerá filozofická moudra dosavadní.

KASÁRNA. Dům, v němž se vojáci těší části toho, o co služebně připravují druhé.

KAŠPAR. Populární postava ve starých italských hrách, jež s absurdní nekompetencí napodobovala buffona neboli klauna, a tudíž se opičila po opici, jelikož klaun sám napodoboval vážné postavy hry. Kašpar byl praotcem takových odborníků na humor, jaké dnes máme to neštěstí znát. V kašparovi lze vidět příklad stvoření, v humoristovi přenášení. Dalším vynikajícím druhem moderního kašpara jsou kaplani, již se opičí po farářích, již se opičí po biskupech, již se opičí po arcibiskupech, již se opičí po ďáblech.

KAT. Úředník zákona pověřený povinnostmi nejvyšší důstojnosti a nej­krajnější vážnosti, jehož chovají v dědičné neúctě jedinci mající kriminálnické předky. V některých státech Ameriky nyní jeho funkce přejímají elektrikáři, jako například v New Jersey, kde byly nedávno popravy elektřinou přímo nařízeny – první případ, o němž tento lexikograf ví, kdy kdo bral v potaz účelnost věšení svých spoluobčanů.

KATASTROFA. Nad slunce jasná a neklamná známka toho, že záležitosti světa vezdejšího nespočívají zcela v našich rukou. Katastrofy jsou dvojího druhu: naše vlastní neštěstí a štěstí těch druhých.

KEC. Lež, jíž se ještě neprořezaly zoubky. Lhářův obvyklý postoj nejbližší pravdě; perigeum jeho excentrické oběžné dráhy.

Když David řekl: „Všichni muži jsou lháři,“
kecal, tak jako všichni zloději.
Možná že přechovával naději
dokázat, že není jenom otrok v záři
Pravdy; přesto si myslím, že onen sketa
stal by se z jejích přívrženců šéf,
kdyby tak věděl, jak strašný jest hněv,
když po fíkovém listu záhad jest veta.
Ne, co řekl, to není Pravda Holá,
palicí udeřil na celou rasu,
a nedal hřebíku tu správnou ránu;
neb ať se díváme shora či zdola,
fakta se vzpírají, nemají jasu —
vždyť nelžou muži ti, kteří jsou v pánu!

— Bartle Quinker

KENTAUR. Příslušník lidské rasy, jež žila předtím, než dělba práce došla svého vrcholu, a řídila se následující primitivní ekonomickou poučkou: „Koněm sobě“. Ukázkovým exemplářem byl Cheirón, jenž k moudrosti a ctnostem koně dodal hbitost člověka. Biblický příběh o hlavě Jana Křtitele na míse dokazuje, že pohanské mýty svatou historii poněkud zkomolily.

KERBEROS. Hlídací pes podsvětí, jehož úkolem bylo chránit vstup – před kým nebo čím, není zcela jasné, neboť se tam dříve nebo později musel odebrat každý, a nikdo projít oním vstupem netoužil. Je známo, že Kerberos měl tři hlavy, a někteří básníci mu jich dokonce připisují sto. Profesor Graybill, jehož úřednická erudice a hluboká znalost řečtiny dodávají následujícímu názoru velkou váhu, určil průměr všech odhadů, i vyšlo mu číslo dvacet sedm – tento úsudek by byl zcela přesvědčivý, kdyby ovšem profesor Graybill věděl a) něco o psech a b) něco o arit­metice.

KLACEK. Ten, jenž vyrostl, namísto aby byl vychován.

KLARINET. Mučidlo, jež je obsluhováno osobou s vatou v uších. Existují pouze dva nástroje horší než klarinet – dva klarinety.

KLÁŠTER. Místo odpočinku pro ženy, jež si ve volném čase přejí meditovat o neřestech zahálky.

KLÁŠTERNÍK. Muž, jenž se zbožně sám uzavře, aby mohl přemítat o hříchu nestydatosti, a aby si ho v mysli udržel čerstvý, přidá se k bra­trstvu strašlivých příkladů.

Ó klášterníku, ó klášterníku,
ó člene řeholního stáda!
Ty jeden nepravý poustevníku —
samota přece není vada!
Masové zpěvy Bracha Toho ohluší
a kapky jednotlivé zraní na duši.

— Quincy Giles

KLAVÍR. Salonní náčiní ke krocení zatvrzelých návštěvníků. Obsluhuje se mačkáním klapek přístroje, což z obecenstva vymačká veškerou šťá­vu.

KLEIÓ. Jedna z devíti Múz. Její funkcí bylo předsedat historii – což či­nila velice důstojně. Na tribuně zaujímali místa prominentní athénští ob­čané, přičemž shromážděné oslovovali pánové Xenofón, Hérodotos i jiní populární řečníci.

KLEPTOMAN. Bohatý zloděj.

KLERIKALISTA. Ten, jenž pevně věří, že duchovní je kněz. Popření této závažné doktríny představuje největší výzvu, již nyní vmetli do tváře episkopální církvi neoslovníkáři.

KLÍN. Jeden z nejdůležitějších orgánů ženského systému – obdivuhodný dar přírody sloužící k odpočinku nemluvňat, avšak užitečný hlavně při venkovských slavnostech, kde na něm spočívají mísy s kuřaty a hla­vy dospělých mužů. Samci našeho živočišného druhu disponují klínem rudimentárním, nedokonale vyvinutým, jenž k jejich hmotnému blahobytu nikterak nepřispívá.

KLIŠÉ. Základní prvek a neobyčejná chlouba populární literatury. My­šlenka, jež chrápe ve slovech, z nichž se kouří. Moudrost milionu hlupáků v dikci tupce. Zkamenělý sentiment v umělé skále. Morální poselství bez bajky. Vše smrtelné na pravdě, jež odešla. Šálek mléka s mo­rálkou. Biskup neopeřeného páva. Medúza chřadnoucí na břehu moře myšlenek. Kdákání přežívající vejce. Vyschlý epigram.

KOČKA. Měkký nezničitelný robot; dar přírody určený ke kopání, neklape-li nám řádně domácnost.

Tady je má kočka,
onde zase lvice.
Zde manželka pejska,
tak řečená psice.
Ty, kočko, mléko liž,
lvice pak — co chceš hryž.

— Elevenson

KOMPLIC. Ten, kdo je spolčen s jiným v zločinných aktivitách, a má tudíž špatné svědomí i spoluvinu – jako právník, jenž obhajuje zločince, přestože je mu známo, že je vinen. Takovýto pohled na postavení právníka ve výše zmíněné situaci však prozatím nevyvolal v řadách oné profese souhlas, jelikož za souhlasný postoj nebyl nabídnut honorář.

KOMPROMIS. Takové usmíření střetávajících se zájmů, jež každému z protivníků poskytuje uspokojení, neboť si oba myslí, že mají to, co by mít neměli, a že zbaveni nebyli ničeho kromě toho, co jim náleželo právem.

KONDOLOVAT. Dokázat, že úmrtí je menší zlo než soustrast.

KONEC. Pozice z obou stran nejvzdálenější Mluvčímu.

Onen muž rychle se ztrácel,
jenž na tamburínu hrál.
Znak smrti v tvář se mu vracel,
vše vůkol pak rozplakal.
„Toto je konec,“ prohlásil,
slabě a bez lítosti.
Za další chvíli mrtvý byl,
a z tamburíny kosti.

— Tinley Roquot

KONGRES. Skupina lidí, jež se schází proto, aby rušila zákony.

KONOPÍ. Rostlina, z jejíž vláknité kůry se vyrábí jistý druh náhrdelníku – často se nasazuje po veřejném projevu pod širým nebem a chrání svého nositele před nachlazením.

KONVERZACE. Trh určený k vystavování menších duševních výrobků, na němž se každý vystavovatel zaobírá aranžováním vlastního zboží natolik, že nesleduje sousedovo.

KONZERVATIVEC. Státník, jenž je zamilován do existujících zlořádů, na rozdíl od liberála, který si je přeje nahradit jinými.

KONZUL. V americké politice osoba, jež si nedokázala vyzískat úřad, do něhož volí lid, a tudíž jí administrativa poskytla jiný s podmínkou, že opustí zemi.

KONZULTOVAT. Pokoušet se získat souhlas jiného v záležitosti, o níž už bylo rozhodnuto.

KOPYTO. Ševcovo náčiní, jež šklebící se Prozřetelnost pojmenovala tak, aby poskytla příležitost autorům slovních hříček.

Ach, slovíčkáři, kéž našel já bych světa kraj,
kde pojem švec i čert je zcela neznámý
a lidé všichni posléze tam jen zazíraj,
když že kopyta jsou, jim někdo oznámí.

— Gargo Repsky

KORÁN. Kniha, o níž se mohamedáni bláhové domnívají, že byla napsána z božího vnuknutí, zatímco křesťané vědí, že je to sprostý podvod odporující Písmu svatému.

KOREKTOR. Zločinec, jenž odčiňuje to, že z vašeho díla udělal nesmysl, neboť sazeči dovolí učinit je nesrozumitelným.

KORPORACE. Důmyslné zařízení, jímž lze bez individuální zodpovědnosti získat individuální zisk.

KORUNOVACE. Ceremonie, během níž je panovník vybaven hmotnými a viditelnými znaky svého božského práva vyletět s pomocí dynamitové nálože až do oblak.

KORZÁR. Politik moří.

KOST. Singulár slova „kostky“. Onen výraz slyšíme v idiomech zřídka, snad jen v obratu „vyhublá na kost“. Pouze výjimečně někdo prohlásí: „Kosti jsou vrženy.“ Toto tvrzení je však nepravdivé, neboť psi by je okamžitě roznesli. Dané slovo se rovněž nachází v nesmrtelném dvojverší významného básníka a národohospodáře senátora Depewa:

Kostička sýru, ne větší než kost,
a myš se chytí, ty nemáš pak zlost.

KOUPEL. Mystická ceremonie nahrazující náboženské obřady, jejíž duchovní účinnost nebyla stanovena.

Muž, jenž si právě lázeň parní dal,
o kůži přišel, prudce zčervenal,
a jelikož tak krásnou barvu měl,
o čistotě pak písně dlouhé pěl.
Zapomněl však, že plíce sobě ničí
parami, jimiž horká voda syčí.

— Richard Gwow

KRÁL. Osoba rodu mužského, v Americe běžně známá jako „hlava korunovaná“, přestože korunu nikdy nenosí a obvykle nemá hlavu, jež by vůbec stála za řeč.

Král v čase, jenž kdys dávno byl,
oslovil líného svého šaška:
„Kdybych já na tvém místě žil,
ničím bych sebe netrápil
a vznášel se vesele jak vážka!“

„Důvod, proč vzkvétal bys, pane,“
řek kašpar, „všem hned tak zřejmý není:
neb když ze mne král se stane,
uzřeš, že z hlupců všech vane
ze mne největší duch odpuštění.“

— Oogum Bem

KRÁLOVNA. Žena, jíž je říše ovládána, má-li tato krále, a jež říši vládne, když tato krále nemá.

KRÁSA. Moc, jíž žena okouzluje milence a děsí manžela.

KRASOŘEČNĚNÍ. Spiknutí mezi promluvou a jednáním, jehož cílem je ošidit porozumění. Tyranie zjemněná stenografií.

KREMONKY. Drahocenné housle vyráběné v Connecticutu.

KRITIK. Člověk, který se pyšní tím, jak nesnadné je ho uspokojit právě proto, že se ho nikdo uspokojit nesnaží.

Za Jordánem a jinde nikde není,
země, v níž nenajdeš sic zlato,
kde ale světci, bíle přistrojení,
hážou zpět kritikovo bláto.

A jak se tak šourá po nebi,
černé barvy je jeho kůže —
pak sotva on ovšem velebí
rány, jež těžko zpět vzít může.

— Orrin Goof

KROCAN. Veliký pták, jehož maso má, pokud se jí u příležitosti jistých náboženských svátků, mimořádnou vlastnost – svědčí o pietě a vděč­nosti. Čistě náhodou i docela dobře chutná.

KŘEST. Posvátný obřad takové účinnosti, že člověk, jenž se ocitne v nebi, aniž by jej podstoupil, bude nešťastný navěky. Provádí se vodou, a to dvěma způsoby – ponořením neboli hozením a pokropením neboli postříkáním.

Zdali je ponoření
lepší než pokropení,
nechť rozhodnou dle bible naší
pokřtěnci ještě noví, plaší;
a není-li to verze pravá —
věštění budiž věčná sláva!

— G. J.

KŘESŤAN. Člověk, který věří, že Nový zákon je kniha napsaná z Bo­žího vnuknutí, jež obdivuhodně vyhovuje duchovním potřebám jeho bližního. Člověk, který následuje učení Kristovo, pokud není neslučitelné s životem v hříchu.

Já snil, že stál jsem na kopci, a v dálavě
bohabojné to davy, hlava na hlavě —
všichni tam v nedělním šatu oděni
a s přezbožnou tváří, řádně zpoceni
běhali, zatímco v kapli zvonili
jak na poplach těm, co denně hřešili.
Pak jsem se ještě jednou zahleděl
a vybral obličej, zpod mnoha čel —
on klidný byl; ten muž pak v róbě bílé,
oči měl melancholické, leč čilé.
„Zdař Bůh!“ já zvolal, „tys cizinec!
(Ukázal mi to tvůj oděv přec!)
A přesto já chovám naději,
že sám jsi též křesťan — raději.“
Neřekl nic, však pohlédl mi do očí
způsobem, jenž jen hlavou každou zatočí,
i vece, pravda, hlasem jako píst:
„Co? Já a křesťan? — Nikdy! Já jsem Krist.“

— G. J.

KŘÍŽ. Dávný náboženský symbol, jehož význam se mylně přičítá nejvážnější události v historii křesťanstva, ale který ji ve skutečnosti o tisí­ciletí předchází. Mnozí věřili, že je totožný s oním crux ansata prastarého uctívání falu, avšak vystopován byl až za vše, co o této etapě víme, k rituálům primitivních kmenů. Dnes máme Bílý Kříž coby symbol cudnosti a Červený Kříž coby známku shovívavé válečné neutrality. Přemítaje o onom prvním, ctihodný Otec Gassalasca Jape udeřil v struny své lyry s tímto výsledkem:

„Ach dobrý, jenom dobrý buď!“ sesterstvo
zpívá se svatými slzami,
a od hříchu nás všechny zrazujíc,
předvádí kouzla svá před námi.

Však proč, och proč já nikdy neviděl
rozmilou sestru, s velkou rozvahou,
půvabem, taktéž hezkým obličejem,
Bílého Kříže mávat zástavou?

Kdo potřebuje traktáty a řeči,
by vylepšil si chování?
Plán jednodušší pro záchranu lidstva
(není-li hodno zklamání)

spočívá v tom, že prchnout-li odmítne
před myšlenkami zlými kolem
a Zákon jako mouchu ignoruje,
pak se mu nařídí — a honem!

KUPEC. Člověk zabývající se komerčním lovem. Komerční lov je takový lov, v němž se loví dolar.

KUPIDO. Takzvaný bůžek lásky. Tento hybridní výtvor barbarské představivosti byl na mytologii nepochybně uvalen za hříchy jejích božstev. Ze všech nehezkých a nevhodných představ je tou nejnerozumnější a nejurážlivější. Nápad symbolizovat sexuální lásku asexuálním děckem a bolesti vášně ranami šípu – zavedení onoho zavalitého homunkula do sféry umění, čímž se hrubě zhmotňuje jemný duch a dojem z celého díla – to vše jen vrcholně patří k věku, jenž daný předmět zrodil a položil na práh příštím generacím.

KVORUM. Dostatečný počet členů zákonodárného orgánu, aby se tento usnesl tak, aby mu to něco přineslo. V Senátu Spojených států kvorum sestává z předsedy finančního výboru a poslíčka z Bílého domu, v Sněmovně reprezentantů z předsedy a ďábla.

L

LAKOMÝ. Nadmíru toužící ponechat si to, co si mnoho záslužných osob přeje získat.

„Hnusný, lakotný Skote!“ osočí
Johnson J. Macphersona, který šetří;
„pohleď — srdce mi blahem poskočí,
dám ti vše, do přízně jen se vetři!“

A Jamie řekl: „Toť pravdu díš,
tys zosobnění ctnosti!
Však jakož i sám moc dobře víš,
ctnost soudíš po libosti.“

— Anita M. Bobe

LAKOTA. Obezřetnost bez přičinlivosti. Šetrnost moci.

LÁOKOÓN. Slavný kus antického sochařství, jenž zobrazuje kněze tohoto jména a jeho dva syny v objetí dvou ohromných plazů. Zručnost a horlivost, s jakou stařec a chlapci hady podporují a napomáhají jim v díle, je právem považována za jednu z nejvznešenějších uměleckých ilustrací toho, kterak lidská inteligence vítězí nad zvířecí lhostejností.

LASCIVNOST. Jistá literární kvalita často se vyskytující v lidových románech. Zejména těch, jejichž autorkami jsou mladé ženy a dívky, které jí ovšem dávají jiné jméno a domnívají se, že tím, jak ji zavádějí, obhospodařují zanedbané pole písemnictví a sklízejí všemi přehlíženou žeň. Dožijí-li se nešťastnou náhodou vyššího věku, mučí je touha své svazky spálit.

LÁSKA. Dočasná nepříčetnost léčitelná sňatkem či odstraněním pa­cienta z oblasti vlivů, jež mu onu poruchu přivodily. Tato choroba, podobně jako kostižer či mnohá jiná onemocnění, decimuje pouze rasy civilizované, žijící v umělých podmínkách; národy barbarské, dýchající čistý vzduch a konzumující prostou stravu, se vůči této spoušti těší absolutní imunitě. Někdy je smrtelná, avšak častěji pro lékaře než pro pacienta.

LASKAVOST. Stručná předmluva k deseti svazkům požadavků.

LAUREÁT. Osoba korunovaná listy vavřínu. V Anglii existuje též poeta laureatus, jenž zastává místo úředníka u panovníkova dvora, kde u každé královské hostiny funguje jako tančící kostra a u každého královského pohřbu jako němý zpěvák. Ze všech držitelů tohoto vysokého úřadu nejpozoruhodněji ovládal jisté triky Robert Southey, jenž dokázal stáhnout Samsona z výsluní veřejného zájmu a ostříhat mu vlasy dohola. Rovněž měl umělecký smysl pro barvy, což mu umožňovalo očernit veřejný smutek natolik, až mu dodal dimenzi národního zločinu.

LAURUS. Vavřín; zelenina zasvěcená Apollónovi a dříve zbavovaná lis­tů, jež poté věnčily čela vítězů a těch básníků, kteří měli vliv u dvora. (Viz LAUREÁT.)

LEHKOMYSLNOST. Uspokojení potřeb dneška ze zdrojů zítřka.

LÉK. Kámen hozený kdesi na Bowery, jenž má zabít psa až na Broadwayi.

LÉKÁRNÍK. Spojenec lékařů, dobrodinec funebráků a dodavatel krmiva hrobním červům.

Když Jupiter seslal požehnání lidem všem,
on nechal je dopravit Merkurem se džbánem.
Lstivě zavedl ten přítel podvodníků
nemoc na zdraví všelikých lékárníků.
Jejich vděčnost ho pak k tomuto prohlášení přiměla:
„Jméno patronovo ponese smrtelný lék pro těla!“

— G. J.

LÉKAŘ. Ten, jehož pronásledujeme nadějemi, jsme-li nemocní, a psy, když jsme zdraví.

LENIVOST. Neoprávněná ochablost mravů u osoby neurozeného původu.

LENOCHOD. Číšník, jenž vám má servírovat minutku, neboť máte jen pár minut času, avšak spíše než na příslušný chod pomýšlí na vlastní odchod z daného restauračního zařízení.

LEONINSKÝ. Nemající nic společného se lvem ze zvěřince. Leoninské verše jsou takové, v nichž se slovo uprostřed řádku rýmuje se slovem na jeho konci, jako například v této slavné pasáži z Belly Peelerové-Sil­coxové:

Světlo elektrické podniklo útok od lesa, i bez váhání vpadne v říši
                                                                                                               Hádesa.
Vtom Pluto však hlasem zachrápe, který neplesá: „Ó strašlivá to
                                                                                        doba! Jaká móresa!“
 

Je záhodno objasnit, že paní Silcoxová se neobtěžuje učit gramatice řec­kého a latinského jazyka. Leoninské verše jsou nazvány na počest básníka jménem Leon – jak se zdá, prozódistům činí radost věřit, že právě on jako první objevil, kterak lze rýmující se dvojverší vmáčknout do jediného řádku.

LEVIATAN. Obrovské vodní zvíře, o němž se zmiňoval už Job. Někteří předpokládají, že se rovná velrybě, avšak významný ichtyolog dr. Jordán ze Stanfordské univerzity se značným zápalem tvrdí, že jest druhem gigantického Pulce (Puleus bezhlavius) nebo Mloka – Maria pseudohlavatica. Vyčerpávající popis a historii Pulce najdete ve slavné monografii Jane Porterové Půlka pulce pohledu pečlivému podrobená.

LEXIKOGRAF. Otravný chlapík, jenž pod záminkou zachycení jistého stupně vývoje v jazyce dělá vše, co může, aby zastavil jeho růst, vyztužil pružnost a zmechanizoval metody. Neboť každý lexikograf, jenž sepíše svůj slovník, vejde ve známost jako „autorita“, zatímco jeho úkolem je pouze zaznamenat, nikoli uzákonit. Jelikož ho vrozená bezpáteřnost lidského chápání vybavila mocí soudcovskou, člověk se vzdává svého práva na úsudek a podřizuje se letopisům, jako kdyby to bylo přikázání boží. Představme si (například), že slovník označí dobré slovo za „zastaralé“ nebo „zastarávající“ a jen pár jedinců se ho poté odváží použít, ať už ho potřebují sebevíc či jakkoli je pro své zabarvení ono slovní znovuzavedení žádoucí – čímž se urychluje proces ochuzování a řeč upadá. Naopak smělý a bystrý spisovatel, jenž rozpozná pravdu – totiž že jazyk, pokud vůbec roste, musí růst invencí –, nová slova vytváří a stará používá v neobvyklých významech, nemá přívrženců a jedovatě se mu připomíná, že „to není ve slovníku“ – ačkoli do dob prvního lexikografa (Bůh mu odpusť!) žádný spisovatel nikdy nepoužil slovo, jež by ve slovníku bylo. Za zlatých časů a doby rozkvětu anglické řeči, kdy ze rtů velkých alžbětinců padala slova, jež měla svůj vlastní význam a ten byl nesen jejich pouhým zvukem, kdy mohli tvořit Shakespeare a Ba­con, a jazyk, jenž nyní na jednom konci bleskurychle mizí a na druhém se liknavě obnovuje, mohutně rostl a rozhodně se zachovával – sladší než med a silnější než lev –, lexikograf byl osobou neznámou, slovník pak výtvor, k jehož stvoření ho Stvořitel nestvořil.

Bůh praví: „Nechť nad Duchem zde vládne Forma!“
Hned lexikografů hejno křičí: „Norma!“
Nápad prch bez oděvu a oni dle vize
přísné, již chovali přec, vše zapsali v knize.
Tak nyní, když nápad ten z listnaté skrýše
volá: „Šaty mi vraťte!“ i sotva dýše,
stádo má seznam a bez slitovné ódy
zařve jen: „Pardon, vždyť dávno vyšly z módy!“

— Sigismund Smith

LHÁŘ. Právník s přelétavým zplnomocněním.

LIDSTVO. Lidská rasa kolektivně, vyjma antropoidních básníků.

LISTOPAD. Jedenáctá dvanáctina zemdlenosti.

LOAJALITA.

Tahleta loajalita, ta předivnou věcí jest,
jak kroužek v nose poddaného, jenž drží — ale fest.
Pročež orgán onen pak správně ukazuje,
ve směru vůně Boží sám se zaměřuje.

— G. J.

LOGIKA. Umění myslet a přemýšlet v přísném souladu s omezeními a nezpůsobilostmi lidského neporozumění. Základem logiky je sylogis­mus, jenž sestává z hlavního a vedlejšího předpokladu a důsledku.
Například:

Hlavní předpoklad: Šedesát mužů dokáže vykonat práci šedesátkrát rychleji než muž jeden.

Vedlejší předpoklad: Jeden muž vykope díru na kolík za šedesát sekund, tudíž –

Důsledek: Šedesát mužů vykope díru na kolík za sekundu jednu.

Toto lze nazvat sylogismem aritmetickým, v němž kombinováním logiky a matematiky dosáhneme dvojí jistoty i dvojího požehnání.

LOGOMACHIE. Válka, v níž zbraněmi jsou slova a ranami píchnutí do plovoucího měchýře sebedůvěry – druh soutěže, v níž si přemožení neuvědomují svou porážku, čímž vítězi odpírají radost z úspěchu.

Říkali ti, co učencům vykrádaj krk,
že Salmasius zemřel jen na Miltonův brk.
Bohužel nevíme, zda pravdou toto jest,
neb lid Miltonův vtip čtoucí mizí ze všech cest.

LORD. V americké společnosti anglický turista postavení vyššího než pouliční obchodník, jako lord ’Aberdasher či lord Hartisan a tak dále. Cestujícího Brita pocházejícího z nižších vrstev oslovujeme „pane“, ku­příkladu pane ’Arry Donkiboi z ’Amsted ’Eath. Slova „pán“ se též občasně užívá coby titulu Nejvyšší Bytosti, avšak v tomto případě se spíše než o opravdovou uctivost jedná o pouhé lichocení.

Slečna Ann, kolem níž byla nápadníků horda,
z vlastní vůle se vdala za anglického lorda.
Vzala si ho a bydlela s ním se svým „tátou“
(ten loterii hrál a vstával před desátou).
Lord Hulvát však, a všechno pro to svědčí,
nezasloužil si tchána svého péči;
jelikož věděl, jak oba ho maj rádi,
on s radostí zřek se hloupůstek všech z mládí —
bohužel ale namísto k vděku
dopracoval se k neřestem věku.
Nejhorší bylo, že zdál se strašně chtivý,
na kapsu tchána útočil jako divý;
a když bohatství své vyčerpal starý pán,
tak sám si řekl, že osudu všanc je dán,
a aby zvětšil své jmění a zmenšil žal,
on též se coby povoláním lordem stal.
Svůj oděv padnoucí si svéhlavě svlék,
do směnek oděl se, což byl snadný lék;
bradu si oholil, však ponechal u uší
kotletky malinké, jež každému nesluší.
Na krk svůj pečlivě odstín zvolil růžový,
kterýžto ráno každé přikrášlí, obnoví.
Též lorňon veliký držel si u oka,
jímž v budoucnost sladkou zřel s tváří buldoka.
Klobouky tvrdé hlavu mu zastřešily,
botky pak špičku měly a nízké byly.
V řeči, by vystříhal se rozepře,
artikulaci nos svůj odepřel;
výslovnost vybrousil, až jemný cit
ni lingvistu nemohl urazit.
A erka jeho byla tak po francouzsku sladká,
že cestu značila mu i otvírala vrátka.
Vybaven tak on zbořil bariéry —
jako lord Zpych dal se do kariéry!
Bohužel Vůle však, jež spřádala osud ten,
rozhodla jinak: lord první, málem pomaten,
přinucen hrůzou byv, ať jméno očistí,
opouští náhle zemi lordských kořistí.
A Lady, v zajetí manýrů Starého světa,
otci vlastnímu propadla — čímž po všem je veta!

— G. J.

LOTR. Osoba s větší podnikavostí než taktem, jež si při využívání příležitostí vytvořila nešťastné vazby.

LUMPENPROLETARIÁT. Rodina obratlovců a savců zastávajících po­litické názory Denise Kearneyho, notorického demagoga ze San Fran­ciska, jehož obecenstvo se shromažďovalo na volných prostranstvích města. Uznávaje tradice svého druhu byl tento vůdce proletariátu nakonec koupen svými zákonně třídními nepřáteli a tiše žil v prosperitě, dokud zatvrzele bohatý neumřel. Avšak předtím, než zradil, uvalil na Kalifornii ústavu, jež byla směsicí hříchů a hemžila se jazykovými prohřešky. Prefix „lump“ je u slova „lumpenproletariát“ problematicky významný, nicméně nepochybně sugestivní.

LUPIČ. Upřímný muž činu.

O Voltairovi se vypráví, že se jedné noci se svými společníky na cestách ubytoval v hostinci na křižovatce. Okolí bylo velice sugestivní, a tak se po večeři všichni shodli na tom, že si budou vyprávět lupičské příběhy. Když přišla řada na Voltaira, řekl: „Byl jednou jeden výběrčí daní.“ Jelikož se nerozvykládal, povzbuzovali ho, aby pokračoval. „To,“ řekl, „je celé.“

LŮZA. V republice ti, kdo mají největší moc, jíž dosáhli podvodnými volbami. Lůza je jako posvátný Simurgh z arabské bajky – všemocná pod podmínkou, že nebude nic dělat. (Ono slovo je aristokratské a v na­šem jazyce přesného ekvivalentu nemá, avšak znamená, abychom se mu přiblížili co nejvíce, asi tolik jako „vznášející se vepři“.)

LYRA. Středověký mučicí nástroj. Onoho slova se nyní užívá v pře­neseném významu k označení básnických schopností, jako například v následujících oslnivých řádcích naší veliké autorky Elly Wheelerové-Wil­coxové:

Já na Parnasu sedím, svírám lyru,
i ve schopnosti svoje chovám víru,
když pastýř vtom hloupý se klátí o holi;
ni pohled nevěnuje mi, což zabolí.

Já na čas vhodný čekám, pak mám se k dílu,
s titánskou energií seberu sílu;
své struny sevřu v pěst, i nechci zahálet,
však trpět bude svět, pustím-li já je v let!

— Farquharson Harris

M

MAGDALENA. Obyvatelka Magdaly. Lidově „ta, jež mnoho milovala“. Tato definice daného slova však zavání ignorantstvím, jelikož Marie z Magdaly jest jinou osobou než ona kajícná žena, o níž se zmiňuje svatý Lukáš. Rovněž ji podporují vlády Velké Británie a Spojených států. V Anglii se řečený výraz vyslovuje [Módlin] a odtud rovněž pochází adjektivum „maudlin“, nepříjemně ufňukaný. Svou Módlin místo Magdaleny a odvozením slova „bedlam“, což jest blázinec, z proslulého Betlému se Angličané právem mohou chlubit jakožto nejoddanější reformátoři.

MAGIE. Umění, kterak pověry přeměnit v mince. Existují i další umění sloužící stejně noblesnímu účelu, avšak diskrétní lexikograf je neuvádí.

MAGNET. Něco, nač působí magnetismus.

MAGNETISMUS. Něco, co působí na magnet. Tyto dvě výše uvedené definice jsou shrnutím prací tisíce význačných vědců, již na dané téma vrhli ostré bílé světlo, čímž nevýslovně obohatili lidské vědění.

MAJÁK. Vysoká budova na pobřeží, v níž vláda udržuje světlo a vy­dr­žuje politikova přítele.

MAJETEK. Jakákoli materiální věc bez zvláštní hodnoty, již může držet osoba A oproti chtivosti osoby B. Cokoli, co uspokojuje vášeň vlastnit u osoby jedné a zklamává ji u těch ostatních. Předmět krátkodobé lidské dravosti a dlouhodobé netečnosti.

MAJONÉZA. Jedna z omáček, jež slouží Francouzům namísto státního náboženství.

MAKROBIÁN. Osoba pozapomenutá bohy, jež se dožila vysokého věku. Historie přímo přetéká příklady, od Metuzaléma až k Starému Lososovi, ale jisté pozoruhodné případy dlouhověkosti jsou méně známy. Rolník z Kalábrie jménem Coloni, narozen roku 1753, žil tak dlouho, až se mu podařilo – jak on sám tvrdil – zahlédnout rozbřesk univerzálního klidu. Scanavius vypravuje, že znal arcibiskupa, jenž byl tak starý, že se nemohl upamatovat na dobu, kdy by nezasluhoval oběsit. V roce 1566 jistý obchodník s plátnem z anglického Bristolu prohlásil, že žije už pět set let a za celou tu dobu ještě nevyřkl lež. Případy dlouhověkosti (makrobiózy) se najdou i v naší zemi. Senátor Chauncey Depew je už dost starý na to, aby na dané téma zasvěceně pohovořil. Redaktor new­yorského deníku The American disponuje pamětí, jež si vybavuje dobu, kdy byl ničema, avšak ne onen samotný fakt. Prezident Spojených států se narodil tak dávno, že mnozí z jeho přátel z mládí se dostali do vysokých politických či vojenských funkcí, aniž by se bral ohled na osobní zásluhy. Následující verše napsal jeden makrobián:

Vše bylo krásné, když já byl mlád,
příjemný prostě celý svět.
Vědělo slunce, jak vás má hřát,
a voda zdála se být med.
Žerty se hned dávaly v let
a čestně jednali státníci,
měli též bezchybné chování,
a lid byl zásadně věřící,
neb zprávy nebyly k zasmání.
Nechvástali se a neřvali muži,
i ženy vždycky byly „ve své kůži“.

A dlouhé vskutku bylo léto —
sezónu celou tehdy trvalo!
Neměla nikdy Zima veto,
když Nerozum chtěl, by svět zahřálo
slunce, a lusky takto vítalo.
Však nyní nemá smysl, u čerta,
nazývat něco vůbec slovem rok,
neb ihned, začne-li ten poberta,
objasní, ke konci že je jen skok.
Za mého mládí rok se každičký táh
od měsíce k měsíci na misce vah.

Já nevím, proč se takto změnil svět
v temno pouhopouhé a chmury;
všude je nyní prostě plno běd,
lidé teď mají noční můry.
Bojím se, že Počasí shůry
má také v tom prsty, neboť zajisté
vzduch odpor tvůj dnes snadno zlomí:
dusí tě, má-li částečky nečisté,
když nemá, pohyb zas tě zchromí.
S okny zavřenými jsi astmatický,
s otevřenými vždy ischiatický.

No, předpokládám, že režim nový
šedivé této degenerace
jen zlý se zdá, a vůbec ne snový,
což usoudí přec každý bez práce —
dost, nechť ustanou tyto orace!
Dobrodiní se v masce skrývá,
však nevidí ho zrak smrtelníka —
když andělí se oko dívá,
o odhalení si přímo říká!
Je-li Věk požehnáním, ach dobrý bože,
jak přestrašné přichystals tu pro nás lože!

— Venable Strigg

MALBA. Umění, kterak chránit ploché povrchy před nepřízní počasí a vystavovat je kritikům.
Dříve se malířství a sochařství kombinovalo v témž díle – naši předkové své sochy pomalovávali. Jediný současný styčný bod mezi těmito uměními spočívá v tom, že moderní malíř svého zákazníka pěkně odře.

MALTHUSIÁNSKÝ. Týkající se Malthuse a jeho doktrín. Malthus věřil, že je třeba uměle omezit populaci, avšak zjistil, že tak nelze učinit mluvením. Jedním z nejpraktičtějších zastánců Malthusových názorů byl Hérodes z Judska, nicméně stejně uvažovali i všichni slavní vojáci.

MÁMENÍ. Matka té nejváženější rodiny sestávající z Nadšení, Lásky, Sebezapření, Víry, Naděje, Dobročinnosti a mnoha dalších poslušných synů a dcer.

Zdravím tě, Mámení! Kdyby tě nebylo,
málokomu by se na světě líbilo,
neb Neřesti, ty fantazie — hm — cudné,
Cti předešly by, tak vhodné, však — hm — nudné!

— Mumfrey Mappet

MAMON. Bůh hlavního světového náboženství. Jeho ústředním chrámem je svaté město newyorské.

Víry jsou švindl, řek, a chrámy potom zejména —
však zbožňoval mamon, až prošoupal si kolena.

— Jared Oopf

MANA. Jídlo, jež se zázrakem servírovalo Izraelitům v divočině. Když dodávky ustaly, Izraeliti se usadili i počali obdělávat půdu, již zpravidla hnojili těly původních obyvatel.

MANES. Nesmrtelné části mrtvých Řeků a Římanů. Nacházely se ve stavu otupujícího nepohodlí, dokud těla, z nichž vydechovaly, důkladně nepohřbili a nespálili, a nezdá se, že by byly příliš šťastné ani poté.

MANICHEISMUS. Dávná perská doktrína neustálého boje mezi Dobrem a Zlem. Když se Dobro vzdalo, Peršané se přidali k vítěznému Soupeři.

MANŽEL. Ten, jemuž je po večeři přidělen úkol postarat se o talíř.

MANŽELSTVÍ. Stadium či forma společenství sestávající z pána, paní a dvou otroků, tedy dohromady dvou lidí.

MÁRY. Kočárek smrti.

MASOŽRAVEC. Narkoman krutosti, jenž požírá ustrašené vegetariány, jakožto i jejich dědice a následovníky.

MASY. Dav; zdroj politické moudrosti a ctnosti. V republice předmět státníkova zbožňování. „V masách poradců spočívá moudrost,“ tvrdí pří­sloví. Jsou-li však masy mužů jednotlivě stejně moudrých moudřejší než kterýkoli z nich, logicky získávají onu přemíru moudrosti pouhým aktem shromažďovacím. Odkud se tedy tato bere? Zjevně odnikud – podobně je možné říci, že pohoří je vyšší než jednotlivé hory, z nichž sestává. Masy jsou právě tak moudré jako jejich nejmoudřejší příslušník, poslouchají-li ho; jestliže tomu tak není, nejsou o nic moudřejší než člen nejhloupější.

MATERIÁLNÍ. Skutečně existující, na rozdíl od existence imaginární. Důležitý.

Co vidím či cítím, vše materiální věci,
nic dalšího pak ne, a svět ten nechci ztéci.

— Jamrach Holobom

MAUZOLEUM. Poslední a nejlegračnější pošetilost bohatých.

MĚ. Problemativní pád zájmena já. Toto osobní zájmeno má v ang­ličtině tři pády: dominativ, problemativ a opresiv. Každý z nich je obsažen i v těch ostatních.

MEANDROVAT. Postupovat křivolace a bezcílně. Toto slovo je odvozeno ze starodávného názvu jisté řeky asi sto padesát mil jižně od Tróje, jež sebou točila a škubala ve snaze dostat se z doslechu, kdykoli se Římané a Trójané chlubili svou chrabrostí.

MEDAILE. Malý kovový disk udělovaný jako odměna za více či méně věrohodné ctnosti, schopnosti či služby.
O Bismarckovi, jenž obdržel medaili za galantní záchranu tonoucího, se vypráví, že když se ho otázali na význam oné medaile, odvětil: „Občas zachraňuji životy.“ A občas taky ne.

MEERSCHAUM. (Doslova mořská pěna; mnozí se mylně domnívají, že z ní vskutku vyrábějí pěnovku.) Jemná bílá hlína, jež se snadno barví nahnědo, a proto se z ní vyrábějí dýmky, z nichž kouří dělníci v onom průmyslovém odvětví zaměstnaní. Účel barvení výrobci dosud neodhalili.

Byl jednou jeden mladík (a jaký žal
přinese vám as mé povídání),
neb on si dýmku koupil, i přísahal:
„Barvu mít musí, to jest mé přání!“

A nezajímal ho víc širý svět,
on vidět nechtěl živou duši.
Prokouřil den noc, škoda závidět,
vdechoval přitom, jak se sluší.

Pes sténal a zemřel ušlou na lásku,
v hněvu on větrů zavřel víček;
plevely rostly mu v cestě oblázků,
na střeše houkal smutný sýček.

„Odešel v dál a nepřijde už více,“
sousedé se zármutkem říkali.
Vpadli hned do dveří, šetříce plíce,
i odnesli všechno, co pobrali.

S dýmkou v ústech ležel mladík, mrtvý byl,
měl hnědou tvář, všechno; dýmku bílou.
„Barvu dýmky bych si také oblíbil,“
pravili, „však ho to zabarvilo!“

Poselství zde jest a všichni si cení
pravdy, jež tady jasně se zračí:
Vždyť radno zahrávat si nikdy není
s věcmi, kteréžto rovněž jsou hráči.

— Martin Bulstrode

MENU. Ústupek šetrného zásobovatele univerzální touze po nezodpovědnosti.

Starý pan Panděro, čerstvý tehdy ženich,
madam P. zprvu ke stolu si vzal,
kdežto si lahůdkami cpal přímo čenich —
rychlostí takovou, že vlastně žral.
„Miluji skvělou baštu,“ křičet nepřestal
(v jídle ho nikdy já nedoženu).
„Ach ano,“ prohodila smutná nevěsta,
„zajímá tebe jen dobré menu.“

— Sdružení básníci

MěSíČŇAN. Starousedlík z Měsíce, na rozdíl od náměsíčníka, jenž je měsícem posedlý. Měsíčňany popsali Lucian, Locke i jiní pozorovatelé, avšak přílišné shody nedosáhli. Například Bragellos tvrdí, že jsou anatomicky totožní s Člověkem, zatímco profesor Newcomb prohlašuje, že se více podobají horským kmenům žijícím ve Vermontu.

MESMERISMUS. Hypnotismus předtím, než se oděl do krásného šatu, začal si vydržovat kočár a zvát Nedůvěřivost na večeři.

MĚSTO HLAVNÍ. Sídlo bezvládí. Anarchistovi poskytuje oheň, hrnec, večeři, stůl a příbor; tou částí pokrmu, již si poskytuje sám, je maso, které mu ovšem leze krkem. Přijít o krk je pak sankce, o jejíž spravedlnosti a účelnosti mnoho úctyhodných osob – včetně úkladných vrahů – pochybuje víc než značně.

MĚŠEC. Kolébka motivu a hrob svědomí. Ženy tento orgán nemají, tudíž jednají bez motivu a jejich svědomí, kterémuž byl odepřen pohřeb, zůstává stále živé, přičemž se zpovídá z hříchů druhých.

METROPOLE. Bašta provincialismu.

MILÉNIUM. Období tisíce let, na něž je nutno přišroubovat víko, a to tak, aby pod ním zůstali všichni reformátoři.

MILOST. Oblíbený výraz přistižených recidivistů.

MINSTREL. Dříve básník, zpěvák nebo hudebník; dnes chabě načerněný běloch s humorem drsnějším, než při jakém se lze ještě červenat.

MINULOST. Ta část Věčnosti, s jejímž malým zlomkem jsme se – bohužel – letmo seznámili. Pohyblivá čára nazývaná Přítomnost ji dělí od imaginárního období známého jako Budoucnost. Tyto dva veliké úseky Věčnosti, z nichž jeden neustále vymazává druhý, se sobě vůbec nepodobají. Jeden tmavne hořem a zklamáním, druhý září prosperitou a ra­dostí. Minulost je oblastí vzlyků, Budoucnost říší písní. V jedné se krčí Paměť, oděna v duchu pokory a smutku, a mumlá kajícné modlitby, ve slunečním svitu druhé poletuje nespoutaná Naděje kynoucí chrámům úspěchu a altánkům lehkosti. A přesto je Minulost Budoucností včerejška a Budoucnost Minulostí zítřka. Jedno jsou – poznání i sen.

MÍR. V mezinárodních záležitostech období podvádění mezi dvěma obdobími bojů.

Och, co je to za hluk, jenž tady třás
uchem mým vskutku přesmíru?
Toť přece nadějný jest míru hlas,
hrůzy on nese vesmíru.

Och míre, míre, tobě se dvoří
všichni, co sňatek si přejí;
uzavřít musí ho dřív, než shoří
věčný klid, o tom přec pějí.

Pracují na problému i v noci,
což zdá se býti nezdravé.
Och zachraň, Bože, Nebeskou mocí,
ty jejich duše šťouravé!

— Ro Amil

MLÁDÍ. Období Možností, kdy Archimédes objevil otočný bod páky, Kassandra měla své obdivovatele a o čest obdarovat živého Homéra bojovalo sedm měst.

Mládí jest skutečná Saturnova říše,
kde každý holduje jen své vlastní pýše,
i fíky tam rostou na bodláčí,
prasata zpívají si, když jim se uráčí,
a štětinami svými se podobají knírači,
i stále žijí pouze v jeteli,
a krávy každému cos nadělí,
i mléko zanechají u dveří,
že Spravedlnost spí,
to nikdo nevěří,
a z vraha každého se stane duch,
jenž kvílící uvržen jest do Baltimostu,
jak chce Bůh!

— Polydore Smith

MLUVIT. Dopustit se indiskrétnosti, aniž by nás kdokoli pokoušel, tedy impulzivně, a navíc bezúčelně.

MÓDA. Despota, jehož moudří zesměšňují i poslouchají.

Byl jednou král, jenž přišel o oko,
když na vášeň pěl ódu,
a dvořané, neb on stál vysoko,
chtěli držet tu módu.

Než před trůn kráčeli, v monarchův sál,
vždy oko přivřeli, bez ptaní;
doufali, takto že zajásá král,
neb popravou trestal on mrkání.

Co dělat? Nemohli přec veselí
riskovat takovou pohromu;
a vůbec odvahu pak neměli
ostřeji vidět než pán domu.

Slzy tak plynuly lidem všem,
felčar však utěšil truchlící:
napustil hadříky lepidlem,
zakryl jim kukadla zářící.

Tu látku nosil dvůr celý, bezmála,
i utišil se nám pan král sám.
Tak náplast kdysi se na svět dostala —
pokud jsem ovšem já nelhal vám.

— Naramy Oof

MODLIT SE. Žádat o zrušení zákonů vesmíru jménem jediného prosebníka, jenž sám doznává, že toho není hoden.

MOLEKULA. Konečná a nedělitelná částečka hmoty. Je třeba rozlišovat ji od korpuskule, rovněž konečné a nedělitelné částečky hmoty, ne­boť se více podobá atomu, rovněž konečné a nedělitelné částečce hmoty. Existují tři velké vědecké teorie o struktuře vesmíru: teorie molekulární, korpuskulární a atomová. Ta čtvrtá tvrdí, spolu s Haeckelem, že se hmota zahustila či srazila z éteru – jehož existence je dokázána zahušťováním či srážením. Současný trend vědeckého myšlení směřuje k teorii iontů. Ion se od molekuly, korpuskule a atomu liší tím, že je ion. Pátou teorii zastávají idioti, je však sporné, vědí-li o celé záležitosti něco více než ti ostatní.

MONÁDA. Konečná a nedělitelná částečka hmoty. (Viz MOLEKULA.) Podle Leibnitze, pokud se snad alespoň trochu snažil, aby mu kdo rozuměl, má monáda tělo bez objemu a mysl, jež se neprojevuje – Leibnitz ji vytušil vnitřní úvahovou silou. Založil na ní teorii vesmíru, což ono stvoření snáší bez odporu, neboť jest gentlemanské. I když je monáda maličká, obsahuje v sobě veškerou moc a možnosti potřebné k to­mu, aby se z ní vyvinul prvotřídní německý filozof – vcelku schopný drobný chlapík. Nelze ji zaměňovat za mikroba či bacila – svou neschopností rozeznat ji dobré mikroskopy dokazují, že jest druhem zcela ojedinělým.

MONARCHA. Osoba zabývající se vládnutím. Dříve monarcha skutečně vládl, o čemž svědčí i původ daného slova a což měla možnost zjistit pěkná řádka poddaných. V Rusku a v Orientu má monarcha stále značný vliv na veřejné záležitosti, jakož i na umisťování lidských hlav, avšak v západní Evropě se politická administrativa většinou svěřuje jeho ministrům, neboť on sám je zcela zaneprázdněn myšlenkami vztahujícími se k stavu hlavy vlastní.

MONARCHIE. Každá vláda.

MONOSYLABICKÝ. Složený ze slov jednoslabičných – k potěše literárních prosťáčků, jež stále baví dokazovat svou radost z nudné složeniny náležitě dětským žvatláním. Ona slova jsou původu saského, to jest slova lidu barbarského, jenž postrádá jakékoli myšlenky a není schopen než těch nejzákladnějších citů a emocí.

Člověka, jenž píše sasky,
sekerou bych zabil — z lásky.

— Judibras

MONSIGNORE. Vysoký církevní titul, jehož nesporné výhody přehlédl i Zakladatel našeho náboženství.

MOR. V dávných dobách obecné potrestání nevinných, jímž se napomenul vládce, viz velice známý případ Faraóna Imunního. Mor dneška, jak ho máme to štěstí znát, je pouze náhodným projevem nezáměrné nežádoucnosti Přírody.

MORÁLNÍ. Být morální znamená zařídit se dle místních proměnlivých norem správnosti. Nést rysy obecně účelného opatření.

I říká se, že na Východě horský řetěz jest, na jehož jedné straně jisté chování veřejnost jakožto nemorální hodnotí, avšak na straně druhé se ono úctě těší, pročež horolezec zaujímá pozici výtečnou, neboť jen na něm záleží, kterou cestou se dolů dá, a tak smí jednat, jak se mu zlíbí, aniž by urazil kohokoli.

— Gookeovy Meditace

MOUCHA TSE-TSE. Bodalka dobytčí. Africký hmyz (Lesklina soustovitá), jehož kousnutí se běžně považuje za nejúčinnější lék na nespavost, ačkoli někteří pacienti zde dávají přednost kousnutí amerického romanopisce (Lživax nekonečný).

MOUSQUETAIRE. Dlouhá rukavice pokrývající část paže. Nosí se v New Jersey. Avšak „mousquetaire“ je hodně ubohý způsob, kterak napsat slovo mušketýr.

MOZEK. Orgán, jímž myslíme, že myslíme. To, co rozlišuje muže spokojené, že něčím jsou, od těch, kteří touží něco vykonat. Velice bohatý muž nebo muž, jenž byl dosazen na vysoké místo, má obyčejně mozku plnou hlavu, před čímž jeho sousedé musí smeknout. V naší kultuře a našem republikovém státním uspořádání se mozek ctí a odměňuje natolik, že se osvobozuje od úředních starostí.

MRTVOLA. Hotový výrobek, jemuž jsme my surovinou. Obsah Tádž Mahalu, hrobky Napoleonovy a Grantova mauzolea. Mrtvolu obyčejně přetrvá struktura, v níž Ona sídlí, ale „i ta musí odejít na věčnost“. Patrně nejhloupější práce, jaké se jen člověk může věnovat, je budování vlastní hrobky. Onen velebný účel není nikdy důstojný, nýbrž pouze metodou kontrastu zvýrazňuje předvídanou marnost.

Hlupáku ctižádostný! Jak mohlo se ti stát,
že do práce se pustíš, jež neslibuje plat —
pracuješ na příbytku, jehož krásu
nájemce oceniti nechce i nesmí znát.

Stav hluboko, vysoko, stav zleva i zprava —
ať děláš cokoli, poroste zde jen tráva,
jež na dva kameny všechny rozpůlí
v momentu krátkém, což stěží chápe tvá hlava.

Čas pro mrtvé tak nadobyčej rychle letí,
že mramor když prachem bude, jakož i děti,
ty vzbudíš se, protáhneš a zazíváš —
zjistíš, že ze statků všech je pouhé smetí.

Proč ze všech děl lidstva by stála jen tvá hrobka,
když představíš si, že Času je dána stopka,
a jakou by výhodu měl ten nápad,
že duše tvá na šutru tom co blecha hopká?

— Joel Huck

MRTVÝ.

Dokonáno jest s dechem, dokonáno
jest s celým životem, i doběháno
v čase tom bláznivém; však zlatá meta,
jíž dosaženo jest, je díra světa!

— Squatol Johnes

MUČEDNÍK. Ten, jenž se cestou nejmenšího odporu pohybuje k vytou­žené smrti.

MUČIDLA. Argumentativní nástroj dříve hojně používaný k přesvěd­čování stoupenců falešné víry, aby se chopili živoucí pravdy. Jako výzva k nekonvertovaným mučidla nikdy nedosahovala zvláštní účinnosti a ny­ní se mezi lidem těší jen nevelké oblibě.

MŮJ. Patřící mně za předpokladu, že si to udržím či získám.

MULAT. Dítě dvou ras stydící se za obě z nich.

MUMIE. Dávný Egypťan, jenž byl dříve mezi moderními civilizovanými národy obecně užíván coby medicína, nyní zaměstnán tak, že zásobuje umění výborným barvivem. Rovněž se hodí v muzeích, kde uspokojuje onu vulgární zvědavost, jež slouží k rozlišování člověka od zvířat nižších.

Údajně lidstvo prý všem pomocí mumie
před bohy úctu k těm dokáže, co přežije.
Pleníme hrobky, ať je v nich hříšník či svatý,
sbíráme těla, bereme hlavy i paty;
též neváháme schránky tělesné vystavit,
neb bez peněz, byť za cenu hanby nelze být.
Och pravte, bohové, ukažte vy mi spásu,
pro respekt k mrtvému kde najdu limit času?

— Scopas Brune

MUSTANG. Těžko zvládnutelný kůň prérií Západu. V anglické společnosti americká manželka anglického šlechtice.

MUŠINEC. Prototyp interpunkce. Garvinus vysledoval, že různými gra­motnými národy používané systémy interpunkce původně závisely na společenských obyčejích a obecné dietě much, jež dané země zamořovaly. Tato stvoření, vždy se vyznačující sousedským a přívětivým vztahem k autorům, štědře či skoupě krášlí rukopisy, jež jim vyrůstají pod perem, a to v závislosti na svých tělesných zvyklostech, čímž vyzdvihují smysl díla specifickou interpretací spisovatelovým silám nadřazenou a na nich zcela nezávislou. „Staří mistři“ literatury, to jest dřívější spisovatelé, jejichž prací si vysoce cenili pozdější pisálci a kritikové téhož jazyka, interpunkce nepoužívali vůbec, nýbrž pracovali bezprostředně a volnou rukou, bez přerušení myšlenek, kteréžto vyvolává použití teček. (Dnes pozorujeme totožný jev u dětí, jejichž používání výše zmíněného je nápadným a překrásným příkladem zákona, jenž praví, že dětství jednotlivců reprodukuje metody a fáze vývoje charakterizujícího dětství ras.) Moderní badatelé pomocí optických přístrojů a chemických testů zjistili, že v dílech těchto primitivních pisálků je veškerá interpunkce dodána důvtipnými a úslužnými spolupracovníky autorů, běžnými mouchami domácími – Musea maledicta. Při přepisování oněch dávných rukopisů (za účelem buď přivlastnění onoho díla, či zachování toho, co pozdější spisovatelé považovali za boží sdělení) se pak uctivě a přesně kopírují veškerá znaménka, jež se na papyrech či pergamenech nalézají, čímž se nevýslovně zvyšuje srozumitelnost myšlenek a hodnota dané práce. Spisovatelé žijící ve stejné době jako opisovači přirozeně využívají zřejmých výhod těchto znamének ve své vlastní tvorbě, a s onou pomocí, již jsou snad ochotny zaručit mouchy jejich domácností, často se staršími sklad­bami soupeří, ba někdy je i předstihují, alespoň pokud se týká interpunkce, což je sláva nemalá. K tomu, aby se plně ocenily důležité služby, jež mouchy poskytly literatuře, je nutné pouze položit stránku jakéhosi oblíbeného románu vedle misky plné lákavého medu v prosluněné místnosti a sledovat, kterak „vtip se rozjasňuje a styl zjemňuje“ v přímé závislosti na délce vystavení.

MUŽ. Příslušník pohlaví, kteréžto netřeba brát v úvahu, neboli pohlaví zanedbatelného. Muž lidské rasy je obecně označován (ženami) za Pouhého Muže. Tento druh se vyskytuje ve dvou odrůdách: jako dobrý zaopatřovatel a špatný zaopatřovatel.

MYRMIDON. Následovník Achillův – zejména v oněch případech, kdy tento nevedl.

MYSL. Záhadná forma hmoty vylučovaná mozkem. Její hlavní činnost spočívá ve snaze zjistit svou vlastní povahu, přičemž marnost onoho pokusu je dána faktem, že se nemůže poznávat ničím jiným než sama sebou. Z latinského slova mens, což nebylo známo jistému poctivému obuvníkovi, jenž poté, co objevil, že jeho vzdělaný konkurent odnaproti umístil do svého výkladu motto „Mens conscia recti“, vyzdobil si vlastní krámek slovy „Menší i větší conscia recti“.

MYŠ. Zvíře, jež za sebou trousí omdlévající ženy. Jako v Římě házeli lvům křesťany, tak o několik staletí dříve v Otumwee, nejstarodávnějším a nejslavnějším městě světa, házeli myším ženy-kacířky. Jakak-Zotp, historik, jediný Otumwump, jehož dílo se nám dochovalo, říká, že ony mučednice přijímaly svou smrt jen s pramálem důstojnosti a velkou námahou. Dokonce se snaží očistit myši (neb taková je potměšilost bigotnosti) prohlášením, že ony nešťastné ženy hynuly buď vyčerpáním, nebo přeražením vazu, když zakoply o vlastní nohy, eventuálně i nedostatkem oživovacích prostředků. Myši, tvrdí, vychutnávaly honičku velice soustředěně. Ale je-li „římská historie z devíti desetin lež“, sotva lze očekávat menší poměr oné rétorické figury v análech národa, jenž byl schopen tak neuvěřitelné krutosti vůči krásným ženám; drsné srdce má totiž falešný jazyk.

MYTOLOGIE. Soustava pověr primitivních národů týkající se jejich původu, raných dějin, hrdinů, božstev a tak dále, na rozdíl od pravdivých vysvětlení, jež byla vymyšlena později.

N

NABÁDAT. Ve věcech náboženských umístit svědomí druhého na rošt a péci, dokud nedosáhne oříškověhnědého neklidu.

NABALZAMOVAT. Ošidit vegetaci tím, že se uzavřou látky, jimiž se vyživuje. Balzamováním svých mrtvých, a tedy narušováním přírodní rovnováhy mezi světem flóry a fauny Egypťané z oné dříve úrodné a lidnaté země udělali pustinu, jež nebyla schopna uživit více než jen skrovný člověčí spolek. Moderní kovová rakev je krokem ve stejném směru a nemálo mrtvých, kteří by nyní měli krášlit trávník bližního svého coby strom či obohacovat jeho stůl coby svazek ředkviček, je odsouzeno k dlouhodobé nepotřebě. Budeme-li sami ušetřeni, po nějaké chvíli je dostaneme, ale mezitím pomněnky a růže mřou touhou po kousíčku glutaeus maximus.

NÁBOŽENSTVÍ. Dcera Naděje a Strachu, jež Nevědomosti objasňuje povahu Nepoznatelného.

„Jakého jsi vyznání, synu?“ tázal se arcibiskup remešský.
„Promiňte, monseigneure,“ odvětil Rochebriant; „stydím se za to.“
„Tak proč se nestaneš ateistou?“
„To je nemožné! Za ateismus bych se styděl.“
„V tom případě byste se, pane, měl dát k protestantům.“
 

NACTIUTRHAČ. Absolvent Školy pomluv.

NADĚJE. Touha a očekávání smíchané v jedno.

Ó Naděje! Když muž je všeho zbavený —
štěstí i zdraví, nemá přátel vážených,
když opustí ho koza, a pak vlastní pes
s posměchem velikým oběhne celou ves
a vyštěká vše; tak jen musí vesele
sledovat hvězdu, jež září přec na čele
andělu, který nese z nebes neskrovně
slib místa úředníka, a to v mincovně.

— Fogarty Weffing

NÁDHERNÝ. Oplývající velikostí či krásou nadřazenou těm, na něž je divák zvyklý (například ušima osla ve srovnání s ušima zaječíma či slá­vou světlušky ve srovnání se slávou larví).

NADHLAVNÍK. Bod na nebesích přímo nad hlavou stojícího muže nebo nad hlávkou rostoucího zelí. U muže v posteli nebo zelí v hrnci se o nadhlavníku neuvažuje, ačkoli názory učenců na tento aspekt daného jevu se kdysi značně lišily – někteří se domnívali, že pozice těla je věc nepodstatná. Tito se nazývali Horizontalisty, jejich oponenti pak Vertikalisty. Kacířství Horizontalistů nakonec zlikvidoval Xanobus, filozof a král abarský a zanícený Vertikalista. Při vstupu na shromáždění filozofů, jež o daném problému diskutovalo, hodil k nohám svých oponentů odseknutou lidskou hlavu i tázal se jich, jak by určili její nadhlavník, přičemž vysvětlil, že příslušné tělo visí za paty venku. Jelikož Horizontalisté zpozorovali, že to je hlava jejich vůdce, spěšně potvrdili, že přecházejí k jakýmkoli názorům, kteréžto ráčí zastávat Koruna, načež Horizontalismus zaujal své místo mezi fides defuncti.

NÁHLÝ. Neočekávaný, bez jakýchkoli ceremonií, jako když přiletí koule z kanónu a odejde voják, jehož zájmy jsou onou koulí výsostně ohroženy. Dr. Samuel Johnson výstižně prohlásil o myšlenkách jiného autora, že jsou „neočekávaně zřetězeny v neočekávaně dlouhý řetězec“.

NÁJEMNÍK. Osoba, o niž se bytostně zajímá pronajímatel.

NAOLEJOVANÝ. Mazaný, hlaďoučký, úlisný.

Disraeli kdysi popsal způsoby biskupa Wilberforce jako „namydlené, olejnaté, kluzké“. A onen dobrý prelát byl od té doby znám jako Mydlinkový Sam. Pro každého člověka existuje v lexiku něco, co naň padne jako druhá kůže. Jeho nepřátelé to pouze musí najít.

NÁPIS. Cosi napsané na jakési věci. Vyskytuje se mnoho druhů nápisů, avšak převažují nápisy vzpomínkové, jejichž cílem je připomenout slávu nějaké příkladné osoby a odevzdat příštím pokolením záznamy o je­jích službách a ctnostech. Do této kategorie nápisů patří jméno Johna Smithe vyvedené na Washingtonově památníku. Následují příklady vzpo­mínkových nápisů na hrobech (viz EPITAF):

K nebi moje duše běží,
zatím tělo v zemi leží!
Postupně však ono stoupá,
kouká, jak se duše houpá,
zaťatou má v mracích pěst,
1826.

Zasvěceno památce Jeremiáše Ječmínka. Zkosen 9. května 1862 ve věku 27 let, 4 měsíce a 12 dní. Domorodec.

Soužení dlouho ona nesla,
lékaři marní byli —
pak Smrt jí odebrala vesla
a uzavřela žíly.
Odešla k Ananiovi do země blaha.

Hlína, jež tady zde odpočívá,
Silas Wood byla, když byla živá.
Nyní já ležím a nejsem vůbec hnut,
tážou-li se, zda dobrý muž byl S. Wood.
Člověče, ambice jsou i bez tebe —
netrap se, to radí Silas W.

Richard Haymon z Nebes. Na Zem spadl 20. ledna 1807, i prach z něj byl sfouknut 3. října 1874.
 

NARAZIT NA KŮL. Lidově propíchnout jakoukoli zbraní, jež zůstane pevně v ráně. Tento výklad je však nepřesný – narazit na kůl správně znamená usmrtit tak, že se do těla kolmo vrazí ostrý kůl, přičemž se oběť zanechá v poloze vsedě. V dávnověku to byl běžný typ trestu u mnoha národů a stále je oblíben v Číně a jiných zemích Asie. Až do počátku patnáctého století nacházel široké využití v momentech, kdy bylo nutno podrobit kacíře a schizmatiky církevní kázni. Wolecraft ho nazývá „nástrojem pokání“ a mezi prostým lidem se mu žertovně říkalo „jízda na jednonohém koni“. Ludwig Salzmann nás informuje, že v Ti­betu se naražení na kůl považuje za nejpříhodnější potrestání zločinů proti církvi, a přestože se v Číně občas uděluje i za světské přestupky, nejčastěji se takovýto rozsudek vynáší v případech svatokrádeží. Osobě, jež narážení na kůl aktuálně zakouší, je určitě docela lhostejné, jakým druhem občanských či náboženských neshod bylo zapříčiněno, že se s oním nepohodlím seznamuje, ale nepochybně by pocítila jisté uspokojení, kdyby nad sebou coby živoucím ztělesněním korouhvičky na věžičce Pravé Víry mohla v klidu přemítat.

NAROZENÍ. První a nejtragičtější ze všech pohrom. Pokud se týká její povahy, nezdá se, že by zde panovala shoda. Castor a Pollux se narodili z vejce. Pallas vyšla z lebky. Galateia byla kdysi kusem kamene. Peresilis, jenž tvořil v desátém století, tvrdí, že vyrostl z půdy, na niž kněz rozlil trochu svěcené vody. Je známo, že Arimaxus pochází z díry v ze­mi, již vyhloubil úder blesku. Leukomedón byl synem jeskyně na hoře Etně a já sám jsem spatřil muže, jenž vyšel z vinného sklípku.

NÁSLEDEK. Druhý ze dvou jevů, jež se vždy vyskytují spolu a ve stejném pořadí. Ten první, nazývající se Příčinou, ho údajně vyvolává – což není o moc logičtější, než kdyby někdo, kdo nikdy neviděl psa jinak než ženoucího se za králíkem, prohlásil, že králík je jeho příčinou.

NÁTLAK. Výřečnost moci.

NÁVNADA. Prvek, jenž činí háček chutnějším. Jeho nejlepší odrůdou jest krása.

NEAMERICKÝ. Zlý, nesnesitelný, barbarský.

NEBE. Místo, kde vás bezbožníci přestanou otravovat řečmi o svých osobních záležitostech a spravedliví budou pozorně naslouchat, zatímco vy vyjevíte vše o osobních záležitostech vlastních.

NEBEZPEČÍ.

Divoká bestie, již, když spí,
člověk jen dráždí a síru dští,
sotva však řek bych, že ho přitahuje —
když ta se probudí, jak upaluje!

— Ambat Delaso

NEDUH KRÁLOVSKÝ. Nemoc, jež se dříve léčila dotekem panovníka, avšak nyní ji musí léčit lékaři. Tak svou královskou ruku přikládá na churavějící poddané Edvard Vyznavač a tuží se, neb

ubohých
tam čeká dav na jeho léčení.
Jich neduh vědy velkým úsilím
všem vzdoruje, leč jeho dotknutím
— neb takou svatost nebe vložilo
mu do ruky — se pozdravuje hned,

jak pravil Doktor v Macbethovi. Tato užitečná vlastnost ruky královské se mohla, jak se zdá, předávat spolu s ostatními majetky koruny, neboť dle Malcolma

říká se,
že zůstaví i trůnu dědicům
to požehnání nemoc léčící.

Avšak onen dar se jaksi v následnické linii vytratil – pozdější panovníci Anglie již neléčili pohmatem a nemoc dříve poctěná termínem „královský neduh“ nyní nese název skromnější: krtice, což se vztahuje k jis­tému zvířeti, jakož i jeho produktům. Datace a autorství následujícího epigramu jsou známé pouze autorovi tohoto slovníku, ale dost staré na to, aby dokázaly, že vtipy o skotských národních zdravotních potížích nejsou záležitostí včerejška:

Náš pan král wložilť na mnie swoje zlo,
čjmž kouzlo Skotska inhed pohaslo.
Wložilť ruku swou na mou a wece:
„Zmiz! Nezóstaneš tu nemoc přece!“
Však och! Jak strašná gest má kondice —
svrbjť mnie dlaň (čjmž začla tradice).

Pověra, že choroby lze léčit královským dotekem, je mrtvá, nicméně jako nemálo vymizelých přesvědčení za sebou nechala jakýsi pomník zvyklostí, aby si uchovala věčnou památku. Rituály čekání v řadě a po­třásání rukou s prezidentem nemají odlišný původ, a když onen veliký hodnostář uděluje svou blahodárnou zdravici těm, jež lze označit za lidi, navštívené podivně,

vše opuchlé a vředy pokryté,
že žalostno se na ně podívat
a u nichž lékař zoufá,

on a jeho pacienti si předávají vyhaslou pochodeň, jež byla kdysi zapálena u obětního ohně víry, kteréžto se dlouho držely všechny vrstvy lidu. Je to překrásný a povznášející „přežitek“ – takový, jenž niterně přibližuje posvátnou minulost našim „srdcím i záležitostem obchodním“.

NEHODA. Nevyhnutelná událost jakožto následek neměnných přírodních zákonů.

NEKTAR. Nápoj servírovaný na hostinách olympských božstev. Tajemství jeho přípravy se ztratilo, avšak moderní obyvatelé Kentucky věří, že už téměř znají jeho hlavní ingredienci.

Junona vypila číš nektaru,
doušky ty nevedly však ke zdaru.
Junona vypila pak číšku žitné,
i sbohem dala si, neb to jest pitné.

— J. G.

NEMORÁLNÍ. Nevýhodný. Cokoli lidstvo dlouhodobě a vzhledem k vzrů­stajícímu počtu příkladů shledá obecně nevýhodným, počne se považovat za špatné, zlé, nemorální. Kdyby lidské chápání dobra a zla mělo jiný základ než osobní prospěch; kdyby ony veličiny měly původ nebo mohly mít původ někde jinde; kdyby činy samotné nabývaly morálního rozměru mimo své důsledky a nebyly na nich nijak závislé – pak by veškerá filozofie byla lží a rozum chaosem mysli.

NENASYTA. Osoba, jež uniká zlu umírněnosti tím, že páchá dyspepsii.

NENÁVIST. Cit určený pro příležitosti, kdy má někdo jiný převahu.

NEOBLOMNOST. Nerost, jenž se často nachází pod korzetem. Rozpustný v případech, kdy nemravné návrhy činí zlato.

NEPOSLUŠNOST. Stříbrný lem mraku poroby.

NEPRAVDĚPODOBNOST.

Příběh svůj řekl s vážnou tváří,
na níž jen něžný úsměv září.
Nepravděpodobný byl, to zas ano,
když zapřemýšlíš nad ním, hlavně ráno,
však fascinoval davy,
jež překvapení baví,
a všichni pak jednohlasně tvrdili,
že není to příběh, jejž by zažili,
až na jednoho, ten neřekl ni slova,
však seděl mlčky jak ryba,
což právě byla ta chyba,
neb netečný on pozornost poutal znova.
Tak ostatní se obrátili k němu,
a pozornost věnují skoro všemu —
rozložili ho na částečky, zaživa,
však pro něj to nic neobvyklé nebývá,
neb klidnější on je snad každou minutu,
jak platit nemusel by za to pokutu.
„Co?“ vzkřik jeden, „ty nejsi překvapený
tou zvěstí?“ I on pak, zrak pozdvižený
střízlivě k obočí a zahleděný
klidně, jakoby kamsi do dáli,
odpoví na vše, nač se tázali,
předtím však zkříží nohy na římse:
„Já sám jsem lhář, tak sotva divím se.“

NEPŘÁTELSTVÍ. Mimořádně ostrý a speciálně aplikovaný smysl pro přelidnění naší planety. Nepřátelství je možno klasifikovat jako aktivní či pasivní, respektive jako cit, který žena chová ke svým přítelkyním, a cit, jejž si vyhradila pro zbytek příslušnic svého pohlaví.

NEPŘÍPUSTNÝ. Nekompetentní k tomu, aby byl vzat v úvahu. Toto se tvrdí o jistých druzích svědectví, o nichž se předpokládá, že je nevhodné, aby byla svěřena porotě, a jež tedy soudci zamítají, což se týká dokonce i akt, která mají před sebou samými. Důkaz z druhé ruky je nepřípustný, neboť osoba citovaná nebyla vzata pod přísahu a nenachází se před soudem, aby mohla být vyslechnuta; a přesto se ty nejzávažnější akce vojenské, politické, obchodní a veškeré ostatní podnikají na základě důkazů z druhé ruky takřka denně. Na světě není náboženství, jež by se opíralo o něco jiného než o důkazy z druhé ruky. Zjevení je důkazem z druhé ruky; o tom, že Bible je slovem Božím, máme jen svědectví mužů již dlouho mrtvých, jejichž totožnost nebyla jasně prokázána, a rovněž není známo, že by v jakémkoli smyslu byli pod přísahou. Podle definice důkazu, jež nyní existuje v této zemi, nemá ani jediné tvrzení z Bible podporu v důkazu, který by připouštěl soudní dvůr. Nelze dokázat, že se kdy vůbec bojovala blenheimská bitva, že vůbec žil jakýsi muž jménem Julius Caesar, že se kdes rozkládala nějaká Asýrie. Avšak jelikož záznamy soudu přípustné jsou, snadno lze dokázat, že kdysi existovali mocní a škodolibí čarodějové, již se stali metlou lidstva. Důkazy (včetně zpovědí), na jejichž základě byly jisté ženy obviněny z čarodějnictví a popraveny, jsou bezchybné; stále jsou nenapadnutelné. Rozhodnutí soudců, jež se o ně opírala, byla logicky a legálně správná. Na žádném soudním dvoře nebylo od té doby nic tak důsledně dokázáno jako ona obvinění z čarodějnictví a černé magie, jež tolika lidem přinesla smrt. Kdyby nebylo čarodějnic, výpovědi lidí ani rozum lidský by neměly žádnou hodnotu.

NEPŘÍTOMNÝ. Velice silně vystavený zubu pomlouvání; urážený; beznadějně na šikmé ploše; vytěsněný z myšlenek a citů druhých.

Mužovi muž jest myslí. A neprosí
o tvář či šaty, jež stejně obnosí.
Však ženské tělo jest ženou, navěky —
ach zůstaň, lásko, neplánuj útěky!
Před varováním učených a moudrých respekt měj —
být ženou nepřítomnou, to jest mrtvou, nezkoušej.

— Jogo Tyree

NEROZHODNOST. Hlavní element úspěchu; „neboť,“ jak pravil Sir Thomas Brewbold, „jest zde jen jedné cesty, kterak nedělat nic, však cesty různé, kterak něco dělat, a tudíž zcela jistě jen jedna z nich jest správnou, z čehož vyplývá, že ten, jenž nerozhodně stojí stranou, nemá tolik šancí zbloudit jako ten, jenž kráčí vpřed“ – jak jasný a uspokojivý výklad daného jevu!

„Vaše okamžité rozhodnutí zaútočit,“ sdělil generál Grant při jisté příležitosti generálu Gordonu Grangerovi, „bylo obdivuhodné – měl jste pouhých pět minut na to, abyste si vše promyslel.“

„Ano, pane,“ odvětil vítězný podřízený, „je výborné, když přesně víte, co dělat v případě krize. Pochybuji-li, zda zaútočit, či ustoupit, nikdy ani na okamžik neváhám – hodím si měďákem.“

„Chcete říci, že jste to udělal i tenkrát?“

„Ano, generále – ale proboha nekárejte mě: já té mince neuposlechl.“

NESCHOPNÝ KOEXISTOVAT. Neschopný existovat, existuje-li něco jiného. Dvě věci jsou neschopny koexistovat, má-li svět bytí dosti prostoru pro jednu z nich, nikoli však pro obě – jako pro poezii Walta Whitmana a Boží milost k lidem. Neschopnost koexistovat je, jak ukážeme později, pouhou neslučitelností dohnanou do krajnosti. Místo tak podřadného jazyka jako „Mizte mi z očí, a to hezky rychle, sic vás na místě zabiju“ slova „Pane, nejsme schopni koexistovat“ sdělují stejně významnou důvěrnost, a pokud se týká vznešené zdvořilosti, jsou naprosto nadřazená.

NESKROMNÝ. Mající silně vyvinutý smysl pro vlastní zásluhy, jenž se pojí s chabou představou o kvalitách druhých.

Kdysi žil člověk v Isfahánu,
a bylo to už před léty —
on hlavu měl, jak říkalo se,
pro exhibiční výlety.

Neb skromnost tvořila mu bouli
(hle, Příroda ztropila vtip)
a vršek její stál nad vlasy —
on nemohl vypadat líp.

Tak skromný muž v Isfahánu,
což přísahali všichni zas,
mírný, též cudný jako on,
nebyl tam vidět dlouhý čas.

Mezitím hrbol oné boule
dorostl do nebes a zpět,
a tvora toho nazývali
mužem, který má minaret.

Nebylo muže v Isfahánu,
jenž víc chválil své hlavy —
jazykem neúnavným, hlasem,
co prospěšný jest zdraví.

I v hněvu Šáh poslal páže
s pytlem, ve kterém byl provaz,
a s úsměvem dítě hlásí:
„Toť dárek maličký pro vás.“

Muž nejsmutnější z Isfahánu
uznal, že šňůra je pravá.
„Kdybych žil,“ vzdychl, „má pokora
neumře nikdy, ta sláva!“

— Sukker Uffro

NESLUČITELNOST. Ve svazku manželském podobnost chutí, zejména chutě dominovat. Nicméně neslučitelnost může též sestávat z mat­róny s pokorným pohledem, jež bydlí hned za rohem, a dokonce je znám případ, kdy nosila knírek.

NESMRTELNOST.

Hračka, po níž lidstvo křičí,
na kolenou věčně cvičí,
v hádkách veliké lži líčí.
I kdyby Nesmrtelnost mohla být
jedinou věcí, pro niž toužím žít,
finálně pak lidstvo zničí.

— G. J.

NESMYSLY. Námitky vznesené proti tomuto skvělému slovníku.

NESPRAVEDLNOST. Břemeno, jež je ze všech těch, která nakládáme druhým a sami neseme, nejlehčí v rukou a nejtěžší na zádech.

NESTÁLOST. Opakované znechucení podnikavého citu.

NESTRANÍK. V politice člověk stižený sebeúctou a navyklý neřestem nezávislosti. Termín vyjadřující opovržení.

NEŠTĚSTÍ. Onen druh štěstí, jenž nikdy neřekne ne.

NETEČNÝ. Nedokonale vnímající rozdíly mezi věcmi

„Ty nudný jsi,“ zvolá Indolenciova žena,
„a netečný ke všemu, co zasluhuje jména.“
„Netečný?“ odvětil, i usmál se na svou ženu —
„to bych byl, miláčku, však kdyby to mělo cenu.“

— Apuleius M. Goknul

NEUPOSLECHNOUT. Patřičně honosně oslavit vyzrálost rozkazu.

Vládnout mi on má nad slunce jasné právo,
však poslouchat vždy a všude není zdrávo,
a když si někdo odmlouvání přivykne,
nechť on i povinnost ta ihned zanikne.

— Israfel Brown

NEVDĚČNÍK. Člověk, jenž přijímá peněžní příspěvky od druhého či se jiným způsobem stává předmětem dobročinnosti.

„Lid nevděčný jest,“ šklebí se cynik. „Přesto vizte,“
dobrý filantrop odvětí,
„pamatuji si, že poskytl jsem služby jisté,
i člověk ten nespílal vůbec jak anarchisté,
nepomlouval mě vzápětí.“

„Ho!“ zvolal ten cynik, „zaveď mě k němu hned, přímo,
já nemohu úctu nemít,
o požehnání žádám.“ „Bohužel zde jsi mimo,
on neuslyší slova tvá, neb já něco vím, ó,
ten člověk je prostě němý.“

— Ariel Selp

NEVĚREC. V New Yorku ten, jenž není křesťanského vyznání; v Istan­bulu ten, jenž je (viz DŽAUR). Druh padoucha skoupě přispívajícího a nedostatečně uctivého k teologům, duchovním, papežům, kaplanům, kanovníkům, mnichům, mullahům, šamanům, presbyterům, hierofantům, prelátům, kouzelníkům, abbéům, jeptiškám, misionářům, exhortátorům, diákonům, řeholníkům, hadžiům, veleknězům, muezzinům, bráh­manům, medicinmanům, zpovědníkům, eminencím, starším, primasům, prebendářům, poutníkům, prorokům, imámům, prebendantům, anglikánům, kantorům, arcibiskupům, biskupům, opatům, převorům, kazatelům, páterům, abatyším, caloyerům, žebravým mnichům, kurátům, patriarchům, boneszům, mohamedánským mnichům, orodov­níkům, kanonistkám, sídelním kanovníkům, diecezánům, děkanům, proděkanům, venkovským děkanům, abdalům, prodavačům talismanů, arcijáhnům, hierarchům, vedoucím seminářů, obročníkům, členům ka­pituly, šejkům, buddhistickým mnichům, postulantům, písařům, guruům, předzpěvákům, kostelním sluhům, fakírům, hrobníkům, velebným pánům, evangelíkům, klášterníkům, doživotním vojenským kaplanům, zástupcům farářů, mudjům, lektorům, novicům, vikářům, pastorům, rabínům, ulemům, lámům, sakristiánům, kostelníkům, dervišům, předčitatelům církevních textů, hlídačům kostelů, kardinálům, proboštkám, sufragánům, ministrantům, rektorům, curéům, sofistům, mu­fistům a pompézníkům.

NEVĚSTA. Žena mající krásné vyhlídky do budoucna již beznadějně za sebou.

NEWTONSKÝ. Vztahující se k filozofii vesmíru, již vynalezl Newton; ten zjistil, že jablko spadne na zem, ale nedovedl říci proč. Jeho následovatelé a žáci již pokročili tak daleko, že dovedou říci kdy.

NEZAUJATÝ. Neschopný vnímat jakékoli sliby osobního prospěchu, jež by pramenily z obhajování jisté strany v kontroverzi či přijetí libovolného ze dvou odporujících si názorů.

NIHILISTA. Rus, jenž popírá existenci všeho kromě Tolstého. Vůdcem této školy je Tolstoj.

NIRVÁNA. V buddhistickém náboženství stav blaženého zániku, jímž jsou odměněni moudří – zejména ti, kteří jsou dost moudří na to, aby onen stav vůbec pochopili.

NOBLESNÍ. Kultivovaný, zcela ve stylu někdejší nobility.

Pozoruj pečlivě, můj synu, rozdíl, jejž já odhaluji:
gentleman je elegantní, pán však noblesní —
nevšímej definic si slovníkových, to já prohlašuji,
neb páni nepíšou přec vydání kapesní.

— G. J.

NOHA. Část stolu nebo americké dámy.

Jednou pár bot si dáma koupila,
i obuvník vázal je těsně;
abych tak vlastně pravil přesně,
výše, než ona mu přec radila —
morálka řekla by as děsně.
Neb v Bibli stojí — však to nevadí:
copak já zrovna komu tvrdit mám
slepě, kterak dobro vše nahradí
(oč pak se toto dobro zasadí?),
když já sám hříchy ony nepáchám?
Všichni jsme slabí, i když mé vlastní ámen
je čistota, neb já stvoření mravné;
však stále si myslím, že není správné
hodit ten první, zatracující kámen.
A kromě toho, kdybych měl pravdu říci,
ty její boty nebyly trpaslíci.
Když vázal tkanici, obličej trpící
měla, a jestli citovat mohu,
celá rudá řekla (hlasem jako z pekla):
„Držíte — vy držíte mou — nohu.“
Obuvník usmál se lehce a hbitě,
naprosto ve stylu „naivní dítě“;
pak, jelikož věděl, že dosáhl strop,
vyrobil pohled on, ach smutný jak hrob.
Ačkoli tato byla krásná děva,
on zbla se nezajímal o její muka,
přestože přivodila je jeho ruka —
řekl, jak byla by to samozřejmá věc
(nemoc z povolání možná): „Nevěděl já přec,
že nohy máte ze vzácného dřeva.“

— B. Percival Dike

NOMINOVAT. Navrhnout za účelem opravdového politického zhodnocení. Protlačovat kupředu vhodnou osobu, jež by na sebe přivodila házení bláta a drtivou kritiku opozice.

NOS. Nejzazší výběžek obličeje. Z okolnosti, že velcí dobyvatelé disponovali velkými nosy, Getius, jehož dílo předznamenává věk humoru, nazývá nos orgánem utlačovatelským. Jest vypozorováno, že nos je nejšťastnější tehdy, strká-li se do záležitostí druhých, z čehož jistí fyziologové vyvodili hypotézu, že postrádá dimenzi čichovou.

Byl jednou jeden muž a ten měl taký nos,
že kamkoli on šel, ač prost byl všechněch póz,
ti, kdož ho zřeli, pouze křičeli:
Jelikož vatu nemáme,
smrkneš-li, rychle prcháme,
ten hluk nám sotva uši zocelí!“
I proto pak právníci žádali
o zákaz soudní; spor však prohráli.
Sudí řek: „Žalovaný má prefigaci,
jež, kamkoli ať už ukazuje,
limity soudu nám překračuje,
zatknout ji bezpochyby se nevyplácí.“

— Arpad Singiny

NOTORIČNOST. Touha konkurentů po veřejných poctách. V rámci průměrnosti druh nejpřístupnějšího a nejpřijatelnějšího věhlasu. Jáko­bův žebřík vedoucí na cirkusovou scénu, po němž nahoru a dolů pochodují andělé.

NOUMEN. To, co existuje, na rozdíl od toho, co se pouze zdá, že existuje – zde hovoříme o fenoménu. Noumen lze jen s obtížemi lokalizovat a pochopit ho lze jen v procesu uvažování – což je fenomén. Nicméně objev a zavedení pojmu noumen nabízí široké pole pro to, co Lewes nazývá „nekonečnými rozmanitostmi a vzrušeními filozofického myšlení“. Ať (tedy) žije noumen!

O

OBÁLKA. Rakev dokumentu, pochva účtu, slupka šeku, župan milostného dopisu.

OBDIV. Zdvořilé uznání toho, že se nám někdo podobá.

OBCHOD. Druh transakce, během níž osoba A ukořistí od osoby B zbo­ží patřící osobě C a jako kompenzaci pak osoba B vyplení kapsu osobě D, v níž se nacházely peníze osoby E.

obouRUKý. Schopný stejně dovedně vybrat kapsu pravou i levou.

OBRÁTIT SE. Náhle změnit názor a přejít na druhou stranu. Nejpozoruhodnějším zaznamenaným obratem je případ Saula z Tarsu, jehož coby odpadlíka přísně kritizovalo několik našich avantgardních časopisů.

OBRATNOST. To, čím hlupák nahrazuje intelekt.

OBRAZ. Zachycení ve dvou rozměrech něčeho, co je nudné i v roz­měrech třech.

„Hle, tam veliký Daubertův obraz — k němu běž,
on ze Života.“ Kdyby to pravda byla, kéž
s pomocí Boží sešel bych ze života též!

— Jali Hane

OBSERVATOŘ. Místo, na němž astronomové odmršťují dohady svých předchůdců.

OBVINIT. Potvrdit vinu či bezcennost druhého – nejčastěji tímto způsobem ospravedlňujeme fakt, že jsme mu kdysi ublížili.

OCAS. Ta část zvířecí páteře, jež překročila přirozené meze i ustavila si ve svém vlastním světě zcela nezávislou existenci. Vyjma embryonálního stadia je Člověk bez ocasu, přičemž o této újmě svědčí dědičné a ne­lehké vybavování mužů šosy a žen vlečkami, jakož i zjevná tendence zdobit tu část hávu, kde by ocas být měl a nepochybně kdysi byl. Onu tendenci lze nejlépe vypozorovat u samiček daného druhu – zde je vazba na předky silná a neustupuje. Ocasatí muži popsaní lordem Monboddem se nyní obecně berou jakožto produkt imaginace neobvykle náchylné vlivům, jež pocházejí ze zlatých časů naší opoidní minulosti.

OCEÁN. Masa vody zaujímající asi dvě třetiny světa, jenž byl stvořen pro člověka – jenž nemá žábry.

ODDANOST. Zvrácený cit, kterýžto omylem zabloudil až k vlastní manželce.

ODKLAD. Oddálení nepřátelství vůči odsouzenému úkladnému vrahu, aby Zodpovědný Činitel mohl posoudit, zda by vraždu nebyl býval mohl provést prokurátor. Jakákoli přestávka v průběhu nepříjemného očekávání.

Altgeld, když válel se na žhnoucí posteli,
shlížel naň démon z výše, plný veselí.

„Och, dopřej mi přec pauzy, krutý kuchaři —
oddech od pečení, neb mně se nedaří.

Pomni, jak osvobodil já jsem ve státě
přátele tvé — zajati byli proklatě.“

„Nešťastná duše! Sama se stále kroutíš
nad ohněm věčným, a Bůh ví, kdy se zhroutíš.

Však jelikož je mi stavu tvého líto,
rozsudek zmírním, k bolesti přidám síto.

Ni jediná věc pohodlí tvoje zmaří,
vůbec ne připomínka lidských tváří.“

Přes vesmír chvilka ticha poté utekla —
Nebe se třese: Soucit vstoupil do Pekla.

„Oddech mi skytni, démone ty můj sladký,
přec dobře víš, že odplatil bych ti zpátky.“

„Dlouhý jak čas, v němž nikomu se nelení
z bandy mé opět popatřit své vězení.“

Chlad dých na muže, jenž málem byl už v pánu —
Ďábel ho točí, avšak na druhou stranu.

— Joel Spate Woop

ODMÍTNUTÍ. Odřeknutí něčeho žádoucího, jako odmítnutí sňatku s bo­hatým a pohledným nápadníkem starou pannou v letech, cenné výsady pro bohatou korporaci jejím předákem, rozhřešení zatvrzelému králi knězem a tak dále. Odmítnutí jsou odstupňována v sestupné řadě konečnosti takto: absolutní odmítnutí, podmíněné odmítnutí, nezávazné odmítnutí a odmítnutí ženské. To poslední jistí kazuisté nazývají odmítnutím souhlasným.

ODPADLÍK. Pijavice, jež po proniknutí dovnitř želvina krunýře zjistila, že onen živočich je již dávno mrtev, i považuje za účelné vytvořit si podobný vztah k želvě živé.

ODPOČÍVAT. Přestat obtěžovat.

ODPOVĚĎ POHOTOVÁ. Obezřetná urážka na oplátku. Používaná gen­tlemany s vrozenou averzí k násilí, avšak se silnými dispozicemi k ha­nobení. V bitvě slov taktika severoamerického Indiána.

ODSTOUPIT. Vzdát se pocty pro výhodu. Vzdát se výhody pro větší výhodu.

V pomluvách běží, že Wood Leonard podepsal
věčné a skutečné se vzdání
titulů, postů, vlastně všeho tak, co kdy vzal,
pozic vojenských, jež jsou k mání —
pozic čestných všech, jež jsou k mání.

A příklad jeho dobrý byl — on zasel sémě,
neb víte, že vývoj se vrací.
I pokorně rezignovala celá země
poté na jeho rezignaci —
na křesťanskou tu rezignaci.

— Politik Greame

ODŠKODNĚNÍ. Kompenzace bez uspokojení.
Pokud se u Anglosasů poddaný domníval, že mu král ukřivdil, mohl na důkaz své újmy mlátit mosaznou podobiznu královského utlačovatele bičem, jenž byl poté aplikován na jeho nahá záda. Onen obřad prováděl veřejný kat, čímž se zajišťovala umírněnost v žalobcově volbě biče.

ODVAR RÝŽOVÝ. Mystický nápoj tajně konzumovaný našimi nejoblíbenějšími romanopisci a básníky, neboť reguluje imaginaci a narkoti­zuje svědomí. Údajně je bohatý na otupiny i letarginy a vaří ho v půl­noční mlze tlustá čarodějnice z Ponuré Bažiny.

ODVETA. Pevná skála, na níž se tyčí Chrám Práva.

ODVOLAT SE. V jazyce práva zatřást kostkami v hrsti k novému hodu.

OFENZIVNÍ. Vzbuzující nepříjemné emoce či pocity, jako například postup armády proti nepříteli.
„Byla taktika nepřítele ofenzivní?“ tázal se král. „To bych řekl!“ odvětil neúspěšný generál. „Ti ničemové ze zákopů nevystrčili ani nos!“

OKCIDENT. Ta část světa, jež leží na západ (nebo na východ) od Orien­tu. Obývána je povětšinou Křesťany, mocným to podkmenem Pokrytců, kteří se živí převážně vraždami a loupením, což oni s rozkoší nazývají „válkou“ a „obchodem“. Toto jsou rovněž hlavní průmyslová odvětví Orientu.

OKLESTIT. Zkrátit.

Nastane-li v neúprosném běhu dějin okamžik, kdy je nutné, aby lid oklestil pravomoci svého krále, tradiční úcta k veřejnému mínění si žádá, aby vyjevil příčiny, jež ho k zkrácení oné osoby dohnaly.

— Oliver Cromwell

OLOVO. Těžký modrošedý kov používaný převážně k tomu, aby dodal stability přelétavým milovníkům – zejména těm, již nemilují s roz­myslem, nýbrž manželky jiných. Olovo také dobře slouží jako protizávaží k argumentu takové váhy, jenž vyrovnanost debaty převáží špatným směrem. Zajímavá skutečnost v mechanismu mezinárodních sporů nastává v okamžiku kontaktu dvou vlastenectví, kdy se olova vylučuje značné množství.

Hoj, svaté Olovo! Velikých sporů
nestranný soudce, jenž obdařen však
silou, co probodne každičký mrak,
mlhu a nenávist seješ dle vzoru
ďáblova. Hledáš-li hned odplatu,
nevyhnutelný, přímý je tvůj chod,
i najdeš skrytý, ústřední přec bod,
čímž chirurgicky řešíš debatu.
Ó kove! Bez tebe by země celá
řešila spory taháním uší,
však slyšíme-li tvůj bzukot jak včela,
pryč utíkáme — „nechceme rušit“.
A poté, co živáčci urychlí své kroky,
Satanáš mrtvé roztaví na nové broky.

OLTÁŘ. Místo, na němž dříve kněží rozbalovali drobnější vnitřnosti posvátné oběti za účelem věštby a její maso pak vařili bohům. Tohoto slova se nyní používá zřídka – pouze tehdy, vztahuje-li se ke společnému obětování svobody a klidu jedním hlupákem mužského a druhým ženského pohlaví.

Dva před oltářem stáli a dodali
sami ten oheň, v němž pak se žahali.
Však marná jejich oběť! Ona jest kamenem,
neb vznícena kdys byla nesvatým plamenem.

— M. P. Nopput

OLYMPSKÝ. Vztahující se k hoře v Thesálii kdysi obývané bohy, nyní pak k odkladišti žloutnoucích novin, lahví od piva a vyjedených konzerv se sardinkami, což svědčí o přítomnosti turistů a jejich chuti.

Svá jména škrábou culící se turisté
na stěny chrámu Minervy, kde zajisté
kdys olympský Zeus metal blesky —
čímž projeví vkus svůj, hezky česky.

— Averil Joop

OMÁČKA. Jediná neselhávající známka civilizace a osvícenství. Lid bez omáček má tisíc neřestí; lid s jednou omáčkou jich má pouze devět set devadesát devět. Za každou vymyšlenou a obecně přijatou omáčku se odvolává a odpouští jedna neřest.

OMEN. Znamení, že pokud se nic nestane, něco se stane.

OMILOSTNIT. Odpustit trest a znovuuvést na dráhu zločinu. K lákad­lům zločinu přidat svody nevděku.

OMLUVIT SE. Položit základy další urážce.

OPERA. Hra, jež nám představuje život v jiném světě, jehož obyvatelé nemluví, nýbrž pějí, nepohybují se, nýbrž gestikulují a nezaujímají postoje, nýbrž přístupy. Veškerý děj je simulací, a slovo simulace se odvozuje z výrazu simia, opice; v opeře si však herec bere za vzor druh Simia audibilis (nebo Pithecanthropos stentor) – opici, jež kvílí.

Po muži opičí se herec jak loutka mluvící,
operní zpěvák se však opičí jen po — opici.

OPICE. Zvíře žijící na stromech, jež zdomácnělo ve stromech genealogických.

OPIČINKY. Naše odsuzující řeči týkající se druhých. Onen výraz je kla­sicky vytříbený a údajně ho použil v bajce i Georgius Koadjuktor, pokud jde o idiomy, jeden z nejvybíravějších spisovatelů patnáctého století – často, pravda, považovaný za zakladatele Idiomaticko-idiotic­ké školy.

OPIUM. Neuzamčené dveře v žaláři Identity. Vedou na vězeňský dvorek.

OPLZLOSTI. Odsuzující řeči druhých týkající se nás.

OPONOVAT. Napomáhat obstrukcemi a námitkami.

Jak samoten ten, jenž myslí si, že otráví
škádlením pouhým tak Důležité Pohlaví!
Na lehkovážnost ty si pozor dej, Pouhý Muži,
za tu Hrob Nepoctivec zaslouží, jenž se tuží!

— Percy P. Orminder

OPOVRŽENÍ. Cit, jejž chová prozíravý muž k nepříteli příliš impozantnímu, než aby se mu dalo bez rizika protivit.

OPOZICE. V politice strana, jež chrání vládu před tím, aby propadla amoku, a to tak, že ji ochromuje.

Král Ghargarie, jenž cestoval, aby prostudoval vědu vládnutí, jmenoval stovku svých nejtlustších poddaných členy parlamentu, kterýžto měl vytvořit zákony o inkasování příjmů. Čtyřicet z nich nazval Stranou Opozice a svému Ministerskému Předsedovi uložil, aby je pečlivě informoval o povinnosti hlasovat proti jakémukoli královskému výnosu. Nicméně první z předložených výnosů jednomyslně prošel. Značně rozčarovaný Král jej vetoval a sdělil Opozici, že pokud to udělají znova, každý z nich zaplatí za svou zatvrzelost hlavou. Všech čtyřicet se okamžitě nato vykuchalo.

„A co si počneme nyní?“ otázal se Král. „Liberální instituce přece nemohou bez opoziční strany existovat.“ „Och, nekonečno vesmíru,“ odvětil Ministerský Předseda, „je pravdou, že tito bídní psi již přišli o svou důvěryhodnost, nicméně není vše ztraceno. Ponech onu záležitost tomuto červu pozemskému.“

A Předseda nechal těla Jeho Královské Opozice nabalzamovat a vycpat slámou, i usadil je zpátky na místa mocných, kde je přibil. Proti každému návrhu se ozvalo čtyřicet hlasů a národ prosperoval. Avšak jednoho dne neprošel zákon uvalující daň na bradavice – členy Vládní strany nikdo k sedadlům nepřibil! Což Krále popudilo natolik, že Ministerského Předsedu poslal na smrt, parlament rozehnal dělostřeleckou palbou a vláda lidu, lidem a pro lid z Ghargarie zmizela navždy.

OPTIMISMUS. Doktrína či víra, že vše je krásné, včetně šeredného, taktéž dobré, zejména to špatné, a konečně že to, co je chybné, je správ­né. Nejpřijatelněji se prezentuje úšklebkem, jenž chabě napodobuje úsměv, a s největší houževnatostí se jí drží ti, co si nejvíc přivykli nehodám, při nichž upadají v nepřízeň osudu. Jelikož je to víra zaslepená, není přístupna světlu důkazů svědčících o opaku; je to intelektuální choroba, již nic – kromě smrti – nevyléčí. Je dědičná, ale naštěstí ne nakažlivá.

OPTIMISTA. Zastánce doktríny, že černé je bílé.

Pesimista žádal Boha o útěchu.
„Ach, chceš, abych posílil tvou naději a veselého ducha,“ praví Bůh.
„Ne,“ odpovídá prosebník. „Chci, abys stvořil něco, co by oprávnilo
                                                                                                jejich existenci.“
„Celý svět je už stvořen,“ na to Bůh, „ale cosi jsi přehlédl —
                                                                                optimistovusmrtelnost.“
 

ORTODOXNOST. Vůl nesoucí oblíbené jho náboženství.

ORTOGRAFIE. Věda psát tak, jak vidíme, a nikoli tak, jak slyšíme. Zastávána jest spíše se zápalem než osvícenstvím absolventy všech ústavů pro choromyslné. Od dob Chaucera museli v několika bodech ustoupit, avšak přesto vášnivě brání ty, v nichž budou muset ustoupit později.

Reformátora pravopisu obvinili,
neb na citát zmatený soudně narazili.
I soudce řek: „Mám toho dosti,
svíci mu zhasím bez milosti,
a hrobku jeho posléze nikdo nevybílí.“

OSAMĚLÝ. Nemající nižádné přízně na rozdávání. Postrádající majetek. Chorobně navyklý pravdivým výrokům zdravého rozumu.

OSEL Veřejný zpěvák s dobrým hlasem, avšak špatným sluchem. V ne­vadském Virginia City se nazývá Washoeským Kanárkem, v Dakotě Se­nátorem a všude pak Demokratem. Ono zvíře je rozličně a důkladně oslavováno v literatuře, výtvarném umění i náboženství každého věku a každého státu; nikdo jiný nezaměstnává a nepodněcuje lidskou představivost tak jako onen vznešený obratlovec. Někteří dokonce pochybují (Ramasilus, lib. II, De Clem. a C. Stantatus, De Temperamente), zda není Bohem – jako takového ho uctívali Etruskové, a můžeme-li věřit Macrobiovi, též Cupasiané. K jediným dvěma zvířatům vpuštěným do mohamedánského ráje spolu s dušemi lidí patří jako první oslice Balaamova, jako druhý pak pes Sedmi Spáčů. Což není jen tak nějaké vyznamenání. Z toho, co bylo o daném živočichovi napsáno, by se dala vybudovat knihovna nevídaného lesku a významu, kterážto by soupeřila pouze se shakespearovským kultem a svazky, jež se nakupily okolo Bible. Obecně se dá říci, že veškerá literatura je víceméně oslovská.

„Buď zdráv, ach Osle Svatý!“ pějí andělé,
„ty Knězi Nerozumu, Králi Neděle!
Veliký spolutvůrce, nechť pověst, sláva plá:
Bůh uhnětl vše jiné, však mula je jen tvá!“

— G. J.

OSLNIVÝ. Jako obyčejný Americký občan hrající si ve svém domku na vévodu nebo potvrzující si vlastní důležitost v Plánu Věcí coby základní jednotka průvodu.

Rytíři Dominia ve zlatě a sametu oslňovali natolik, že jejich pánové je poznávali jen stěží.

— „Kronika tříd“

OSOBA REHABILITOVANÁ. Dobrodinec; filantrop.

OSTŘÍHANEC. Člen parlamentní strany v anglické občanské válce – tak nazývaný dle svého zvyku mít vlasy ostříhané nakrátko, zatímco jeho nepřítel, Kavalír, je nosil dlouhé. Různili se i v jiných bodech, avšak styl účesu byl základní příčinou hádky. Kavalíři byli roajalisté, neboť král, líný to chlapík, zjistil, že výhodnější je nechat si narůst vlasy než mýt si krk. Což Ostříhanci, převážně holiči a výrobci mýdel, prohlásili za útok na obchod, a královský krk se tak stal předmětem jejich obzvláštního rozhořčení. Potomci obou válčících stran nyní pěstují účesy stejné, avšak oheň nepřátelství, jenž vzplanul v onom dávném sváru, doutná pod sněhy britského chladu podnes.

OSUD. Veličina, jež je tyranovi oprávněním ke zločinu, hlupákovi pak omluvou za neúspěch.

OSVÍCENEC. Ten, jenž na daný předmět vrhne jisté světlo – například redaktor tím, že o něm nenapíše.

OŠKLIVOST. Dar věnovaný bohy jistým ženám, jenž má za následek ctnost bez pokory.

OTRAVA. (Maskulinum.) Člověk, jenž mluví, když si přejeme, aby poslouchal.

OTRLÝ. Nadaný ohromnou mravní silou, jež pomáhá snášet nesnáze postihující druhé. Když sdělili Zénonovi, že jeden z jeho nepřátel odešel navždy, bylo vidět, jak hluboce jím to otřáslo. „Co!“ vzkřikl jeden z jeho učedníků. „Ty truchlíš nad smrtí svého nepřítele?“ „Ano,“ odvětil veliký Stoik, „ale měl bys mě spatřit, kterak se usmívám nad smrtí přítele.“

OVACE. V starověkém Římě přesně vymezená formální slavnost na počest těch, kteří neprokázali služby nepřátelům národa. Menší „triumf“. V moderní angličtině se onoho slova používá nesprávně k ozna­čení jakéhokoli nevázaného a spontánního projevu lidové pocty hrdinovi daného místa a času.

Herec řek: „Bouřlivé byly ovace!“
Však mně je to divné; nechť zde zazní
myšlenka, že vydělal je bez práce —
kritik a divák má přec sluch vlastní.

Lexikon latinský takové „novum“
objasní alespoň maličko;
kořenem slovíčka totiž je „ovum“,
což znamená přece — vajíčko.

— Dudley Spink

P

PALÁC. Hezká a nákladná rezidence zejména vysokého úředníka. I re­zidence vysokého hodnostáře křesťanské církve se nazývá palác – rezidence Zakladatele jeho náboženství byla známa coby pole či okraj cesty. Tak funguje pokrok.

PAMÁTNÍK. Struktura zamýšlená k připomínání něčeho, co buď žádné připomínání nepotřebuje, nebo co připomínat nelze.

Agamemnonovy kosti podívanou jsou,
a ruinou pouhou královský jeho památník,

avšak Agamemnonova sláva není v důsledku toho o nic menší. Zvyk stavění památníků má své reductio ad absurdum v památnících „neznámému vojínu“ – to jest v památnících, jež zvěčňují památku těch, co za sebou žádnou nezanechali.

PANDEMONIUM. Doslova Palác Všech Démonů. Většina z nich se vy­tratila do světa politiky a financí a ono místo nyní používá Slyšitelný Reformátor jako přednáškový sál. Rozruší-li jeho hlas dávná echa, tato křičí vhodné odpovědi, jež velice uspokojují jeho pýchu pramenící z pocitu výjimečnosti.

PANNA. Mladá příslušnice slabého pohlaví navyklá naivnímu chování a názorům, jež dovádějí k šílenství i zločinu. Tento druh je široce geograficky zastoupen – nachází se všude, kde je vyhledáván, a je litován všude, kde se nalézá. Panna není oku zcela nepříjemná ani (bez svého klavíru a názorů) uchu nesnesitelná, ovšem pokud se týká půvabu, zjevně pokulhává za duhou, a zajímáme-li se o její slyšitelnou část, je na tomto poli překonaná kanárkem – jenž je též přenosnější.

Samotná panna sedíc zpívala —
písničku sladkou, však divnou:
„Toť mladík s vůlí muže bezmála,
svalovou přímo pak hřivnou.
Vždyť kapitánem pouze on
může být, týmu šampión!
A zářit bude on, byť pod nohama měl gril,
neb vládce on právem božím, to jest jeho styl —
nepůjdu s ním já, když kývnou!“

— Opoline Jones

PANTEISMUS. Doktrína, že všechno je Bůh; tvoří protiklad k doktrí­ně, že Bůh je všechno.

PANTOMIMA. Hra, v níž se vypráví příběh, aniž by se zároveň znásilňoval jazyk. Nejméně nepříjemná forma dramatické činnosti.

PÁNVIČKA. Část donucovacího aparátu využívaného v onom kárném zařízení, jež sluje ženská kuchyně. Pánvičku vynalezl Kalvín, kterému sloužila při vaření několikacentimetrových dětí, jež zemřely bez křtu; a jelikož velká božskost jednoho dne sledovala strašlivé utrpení vandráka, který neopatrně vytáhl smažené robě ze skládky odpadu a zhltl je, napadlo tuto zbavit smrt veškerých hrůz, tedy zavést pánvičku do všech ženevských domácností. Odtud se pánvička rozšířila do všech koutů světa a nesmírně pomohla propagaci Kalvínovy ponuré víry. Ná­sledující řádky (údajně z pera Jeho Důstojnosti biskupa Pottera) patr­ně implikují, že užitečnost tohoto nádobí není omezena na tento svět, nýbrž důsledky jeho využití v našich životech přesahují i do životů příštích, čili že se onen předmět může objevit též na druhé straně, kde odmění své příznivce:

Rarach byl kdysi povolán do nebe.
A řekl Petr: „Vše se projeví —
dobrý tys muž, však nevidím u tebe
smysl a vtip pro nové objevy.

Hleď, plameny, toť dávného trýznění
způsob vhodný, však sluch mého ucha
nahlásil, že na pánvičce smažení
nejlépe sežehne zlého ducha.

Jdi, jednu mi přines, dej do ní tuk,
nechť hříšník dohněda smaží se tam.“
„Já znám však skutečná muka všech muk.“
řek Rarach. — „Uvařím jídlo mu tam!“

PAS. Dokument zrádně uvalený na občana cestujícího do zahraničí, jenž ho odhaluje coby cizince, a předurčuje tak ke speciálnímu odsouzení a hněvu.

PATOLÍZAL. Ten, jenž se k Veličině přibližuje po břiše, tudíž mu nemůže být nařízeno, aby se za účelem zkopání otočil. Občas se rovná redaktorovi.

Tak jako pijavice bídná, jež hledá oběti,
i na nemocné části vrhne se ihned vzápětí,
dokud tou krví špatnou se nenafoukne kůže —
pak prostě padne do bláta či jinam, kam může;
a podobně nízký patolízal s radostí pátrá,
kde sousedovo místo slabé, občasně též játra —
s ústy přisátými jak pijavici se mu daří,
na rozdíl od ní však pokus o odtrhnutí zmaří.
Rosole, dají ti peníze, jídlo, šaty, vozy,
s klidem pak odevzdáš talent svůj službám jedné kozy;
i mocnou logikou dokážeš, že její bradka
tak krásná jest, že Áronova je na ni krátká,
a máš-li úkolem pak uctívat její vůně,
zisk pobídne tě, aniž čest či snad láska stůně —
svět z tebe prospěch má, radostí moh by skákat,
zatímco bohatci nadšením pouze plakat;
svou laskavost jsi vesmíru upřel aspoň na chvíli,
však brzy se zas ona k objektům vzácným nachýlí.
Vždyť zbohatlíci všichni, což není na tom dosti,
náklady plení, rabují všechno po libosti,
či prokleti svědomím, jež stále křičí „nevinný“,
páchají raděj temné, však bezpečnější zločiny.
Zřeknou se oni zlodějství i vesele, třeba,
vrhnou se na kradení (či „dobývání“) chleba;
i tážu se, v lízání bot kdo as je zastaví,
když oni žebrají si o kopanec laskavý?
A stejně následovat musí až do konce ony
rysy své povahy pochlebnické, také pak sklony,
a ve své chtivosti těšit, bavit bohaté,
rušit klid ranní, hříšníky honit o páté…
Ke chvále Morgana udeřte v mluvící drát,
zpívejte hosana Kohnovi, co víc si přát?
Co proved Satan, že ho se zdržuješ, ó nebe?
Vždyť též je hnusně bohat — připočet přec si tebe!

PEČEŤ. Značka vtlačená na jisté druhy dokumentů, kde svědčí o jejich původu a pravosti. Občas je vyvedena ve vosku a k papíru přidána, občas je přímo na papíře. Pečetění v tomto smyslu je přežitkem dávného zvyku, kdy se důležité dokumenty opatřovaly kabalistickými slovy či značkami, aby nabyly magické účinnosti nezávisle na autoritě, již představují. V Britském muzeu se přechovává mnoho letitých dokumentů, zejména církevního charakteru, jež jsou stvrzeny nekromantickými můřími nohami a jinými prostředky, často počátečními písmeny slov, s nimiž se čaruje – v mnoha případech jsou připojeny stejným způsobem, jako jsou nyní přivěšovány pečetě. Jelikož téměř každý iracionální a zjevně bezvýznamný zvyk, rituál či obřad moderní doby má svůj původ v jakési vzdálené užitečnosti, je potěšitelné zaznamenat případ dávného nesmyslu, jenž se v procesu věků vyvinul v něco opravdu užitečného. Naše slovo „církev“, dříve „cerkev“, se odvozuje z fráze sine cero, bez vosku, avšak učenci nedospěli k závěru, zdali se toto vztahuje k nepřítomnosti kabalistických znaků, či vosku, jímž se dříve dopisy uzavíraly před veřejnou kontrolou. Oba pohledy na daný jev poslouží tomu, jenž potřebuje okamžitou hypotézu. Iniciály L. S., běžně přidávané k podpisu právních listin, znamenají locum sigillis, místo pečetě, ačkoli pečetě se již neužívá – obdivuhodný toť případ konzervatismu, jímž se Člověk liší od zvířat, kterážto zanikají. Slova locum sigillis lze skromně navrhnout coby vhodné motto pro Pribyloffské ostrovy v okamžiku, kdy za­ujmou své místo jako nezávislý Stát Americké Unie.

PENÍZE. Dary shůry, jež nám nepřinášejí nižádné výhody; výjimkou je situace, kdy se s nimi loučíme. Vizitka kulturnosti a vstupenka do lepší společnosti. Snesitelný typ majetku.

PERIPATETICKÝ. Popocházející kol dokola. Vztahující se k filozofii Aristotela, jenž při jejím výkladu přecházel z místa na místo, aby unikl námitkám svých žáků. Zbytečné toť opatření – o celé věci nevěděli o nic více než on sám.

PES. Typ dodatečného nebo podpůrného Božstva, jemuž bylo určeno zachycovat přemíru a nadbytky pozemského zbožňování. Tato Božská Bytost v některých svých pomenších a hedvábnějších inkarnacích za­ujímá v citech Ženy místo, na něž se neodváží aspirovat žádný muž. Pes je přežitkem, anachronismem. Nepachtí se a nepřede, a dokonce ani Ša­lamoun se ve své slávě nikdy nepovaloval celý den na rohožce, zalévaný sluncem a krmený pamlsky a pěkně vypasený, zatímco jeho pán by pracoval, aby získal prostředky ke koupi onoho zahálečného filuty moudřejšího Šalamouna, jenž občas zavrtí ocáskem a obdaří ho pohledem shovívavého uznání.

PESIMISMUS. Filozofie, k níž mysl pozorovatele přivádí pohled na skličující početní převahu optimistů s jejich děsivou nadějí a šeredným úsměvem.

PETLICE. Zařízení, jímž se vyznačuje civilizace a osvícenství.

PIETA. Úcta k Nejvyšší Bytosti založená na Její údajné podobnosti s člo­věkem.

Vepře teď učí modlitby a epištoly
věřit, že Bůh měl štětiny a rypák holý.

— Judibras

PIRÁT. Dobyvatel drobných obchodních položek, jehož anexím schází posvěcující pečeť velikosti.

PIRÁTSTVÍ. Obchod odrostlý plenkám pošetilosti, právě takový, jak ho Bůh stvořil.

PIROH. Předsunutý agent zubaté, jehož jméno zní Poruchy trávení.

Truchlící pozůstalí si pirohu velice vážili.

— Ctihodný dr. Mucker v pohřební řeči nad britským šlechticem

Piroh je nechutná — nejeden po něm stonal —
americká potravina.
A proto jsem já skončil — či lépe snad skonal —
daleko tak od Londýna.

— Z náhrobního kamene britského šlechtice v Kalamazoo

PISÁLEK. Profesionální spisovatel, jehož názory jsou s našimi vlastními naprosto nesmiřitelné.

PÍSMO. Posvátné knihy našeho náboženství; nutno rozlišovat od lživých a rouhačských spisů, na nichž jsou budovány všechny víry ostatní.

PITNÝ. Vhodný k pití. Voda je prý pitná – vskutku, někteří prohlašují, že je naším přirozeným nápojem, ačkoli i oni ji shledávají chutnou jen tehdy, trpí-li úpornou opakovanou poruchou známou coby žízeň, na niž je voda lékem. Kvůli ničemu jinému se nesešli tak velcí a přičinliví duchové všech dob a všech zemí, kromě těch nejvíce necivilizovaných, než aby se utkali s vynalezením náhrady za vodu. Domnívat se, že tato obecná nechuť k oné tekutině se nezakládá na pudu sebezáchovy rasy, je nevědecké – a bez vědy jsme jako hadi a žáby.

PLAGIÁT. Literární shoda okolností spočívající v pochybném prvenství a čestné následnosti.

PLAGOVAT. Převzít myšlenku nebo styl jiného autora, jehož ten dotyčný nikdy, ale nikdy nečetl.

PLÁNOVAT. Usilovně přemýšlet o nejlepší metodě, jíž se dosáhne ná­hodného výsledku.

PLATONICKÝ. Týkající se filozofie Sokrata. Platonická láska je pošetilcův termín pro cit mezi neschopností a mrazem.

PLEBEJEC. Dávný Říman, jenž si krví své země neposkvrnil kromě rukou nic. Nutno rozlišovat od patricije, jenž byl onou tekutinou prosáklý skrz naskrz.

PLEBISCIT. Lidové hlasování, jež potvrzuje vůli panovníka.

PLENÉR. Ta část našeho prostředí, na niž ještě žádná vláda nebyla schopna uvalit daně. Užitečná hlavně jako inspirace básníků.

Já na horu vylez, neb měl jsem náladu
na slunce zřít — nic krásy jeho nemá;
i napadla mě tam, při jeho západu,
variace — na zcela divné téma.

Muž osedlal si jednou oslíka,
i jel, však tomu došly síly;
na pána bujně dvakrát zahýká,
a nesen je pak celou míli.

Měsíc se zvedal nad hřebenem
kopců všech, jež leží na východě;
probleskl svit — ten nedoženem
v letící naší té periodě.

Já pomyslel na vtip (a smál se, až řval);
otálí u kaple žena mladá,
nevěstu vidět chce, a nejde přec dál,
když vdává se sama dnes — ta zrada!

Básníkům všem plna je Příroda
myšlenek, jakož i citů. Ké hoře,
hlupákům že jeví se náhoda
řeč země, rovněž tak nebes a moře.

— Stromboli Smith

PLEONASMUS. Armáda slov doprovázející poručíka myšlenky.

PLUH. Nástroj, jenž nahlas volá po rukou přivyklých peru.

POČASÍ. Klima hodiny. Stálé téma konverzace mezi osobami, kteréžto nezajímá, ale jež zdědily tendenci bavit se o něm po nahých předcích ze stromů, neboť těch se bytostně dotýkalo. Zřizování oficiálních předpovědí počasí a udržování jejich lživosti dokazuje, že i vlády jsou přístupny naléhání drsných praotců z džungle.

Já jednou do budoucna vnořil své oko člověka,
mrtvého Předpovědce spatřil, jak na nic nečeká.
Lhář byl od narození a v Podsvětí pak prokletý,
neb rekord on zlomil svými pozemskými úlety.
A když jsem se zadíval, věčné ho zdvihlo mládí
z uhlíků přežhavých, jež míň než pravda mu vadí.
Oči on obrátil, zakoulel jimi i začal psát
na desku azbestu to, co dovolím si citovat —
neb četl jsem to v záři růžové, již kdos tam dých:
„Pod mrakem, větry silné, přeháňky, chladnějc — sníh.“

— Haleyon Jones

PODÍL. Číslo ukazující, kolikrát je částka peněz patřící jedné osobě obsažena v kapse osoby druhé – obvykle zhruba tolikrát, kolikrát se tam jen vejde.

PÓDIUM. V Anglii scéna, na níž muži, ženy, všichni jsou jen herci. V Americe místo, z něhož kandidáti na jisté úřady energicky objasňují moudrost, ctnost a sílu chátry.

PODLÉZAVEC. Užitečný funkcionář, jenž se nepříliš zřídka nachází na místě redaktora nějakých novin. Postava redaktora se poutem příležitostné identity těsně pojí s vyděračem, neboť podlézavec jest vpravdě pouze vyděračem svého druhu, přestože vyděrač se často vyskytuje i coby druh nezávislý. Podlézavost jest nechutnější než vyděračství, stejně jako jest profese podvodníka nechutnější než zaměstnání po­uličního zloděje, a tato paralela vede též dále, neboť zatímco jen málo lupičů podvádí, raboval by každý podlézavec, jenž by k tomu našel odvahu.

PODNÁJEMNÍK. Nepříliš oblíbené jméno pro Druhou Osobu oné utěšené úřední Trojice, jež sestává z Nocležníka, Nájemníka a Strávníka.

PODSVĚTÍ. Nižší vrstva světa; rezidence vzdálivších se duchů; místo, kde žijí mrtví. U Řeků a Římanů se pojem Podsvětí nerovnal našemu Peklu, neboť tam značně pohodlně přebývalo mnoho velmi úctyhodných mužů antiky. Skutečně, částí Podsvětí byla též samotná Elysejská pole, ačkoli později je přemístili do Paříže. Když se pracovalo na jakubovské verzi Nového zákona, zbožní a učení muži účastnící se díla většinou hlasů naléhali, aby řecké slovo Αιδης bylo přeloženo jako „Peklo“, nicméně uvědomělý příslušník menšiny se záznamu tajně zmocnil a ono zavrženíhodné slovo vyškrtl všude, kde ho našel. Na příští schůzce se náhle biskup ze Salisbury, jenž právě dílo přehlížel, vymrštil na nohy a značně vzrušeně pronesl větu: „Pánové, kdosi zde vymazal slovo ‚peklo‘, kdykoli na něj jen padl!“ O pár let později se již na biskupovu smrt vzpomínalo v dobrém, neboť ho Prozřetelnost učinila nástrojem k vytvoření významného, potřebného a nesmrtelného příspěvku ve frazeologii našeho jazyka: „propadnout peklu“.

PODVAZEK. Elastický proužek určený k tomu, aby zabránil ženě vyklouznout z punčoch a zničit zemi.

PODVODNÍK. Konkurent rovněž aspirující na veřejné pocty.

POEZIE. Způsob vyjádření příznačný pro Zemi mimo dosah Časopisů.

POHAN. Tvor neosvícený, jenž pošetile zbožňuje pouze to, co vidí a cí­tí. Podle profesora Howisona z Kalifornské státní univerzity jsou pohany též Hebrejci.

„Hebrejci pohani jsou!“ tvrdí Howison. On sám
křesťanský filozof. Řeknu vám co malinu,
že já jsem hrubý, agnostický chlap, co mám, to dám,
a příliš, prosím, já navykl jsem zločinu
náboženských besed v rýmu — bez nich zahynu.

Ač Hebrejec a Howison k shodě nedospějí
v názorech svých na modus vivendi — to oni ne! —
přesto mě Nebesa účelně navrhnout smějí,
a vychování moje není nevinné,
rád přidám já se k rvačce s každým zlosynem.

Neb toto je mé krédo, jakož i pravda čistá
a vyznání mého jak začátek, tak konec:
„Kdo liší se ode mne ve víře, je jen -ista,
případně -ář, -áč, podobně -án, -el, hleď — on -ec!
A já se na něj (či na ni) krutě vrhnu přec!“

Ať Howison naléhá, je netečná jen brada
k nápadu tolerance, až by srdce měklo,
že smažení je „blbost“, v nose jeho je zrada,
vždyť on sám doma má — čichnutí mi to řeklo —
tajné a osobní (čili intimní) Peklo!

— Bissell Gip

POHOSTINNOST. Ctnost, jež způsobuje, že krmíme a ubytováváme osoby, kteréžto stravu ani příbytek nepotřebují.

POHŘEB. Podívaná, jíž dokazujeme svou úctu k zemřelému, a to tak, že obohatíme funebráka a posílíme svůj vlastní smutek výdaji, jež zintenzivní naše steny a zdvojnásobí naše slzy.

Zemřel divoch — i obětovali koníka,
jenž údajně s ním do lovišť věčných utíká.
Zemřel přítel — peníze naše vyletí;
kéž následuje duše jeho vzápětí!

— Jex Wopley

POJIŠTĚNÍ. Důmyslná moderní hra na náhodu, v níž je hráči dovoleno těšit se příjemnému přesvědčení, že poráží muže, jenž drží všechna esa.

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Vážený pane, vy máte ale krásný dům – prosím, dovolte mi, abych ho pojistil.

– MAJITEL DOMU: Ale s radostí. Prosím, stanovte roční poplatek v takové výši, abych vám do doby, kdy můj dům dle vaší pojistné matematiky patrně vyhoří, zaplatil podstatně méně, než kolik činí jmenovitá částka pojistky.

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Ale milý zlatý, to ne – to si nemůžeme dovolit. Poplatek musíme stanovit tak, abyste zaplatil více.

– MAJITEL DOMU: Ale jak si něco takového potom mohu dovolit já?

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Váš dům přece může vyhořet kdykoliv. Podívejte se například na Smithovy, kteří –

– MAJITEL DOMU: Toho mě ušetřete – vždyť tu byli naopak i Brow­novi, Jonesovi a Robinsonovi, kteří –

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Toho ušetřete zase mě!

– MAJITEL DOMU: Tak abychom si rozuměli. Vy po mně chcete, abych vám platil a předpokládal, že se něco stane dříve, než dle vás samotných pro danou událost uzraje čas. Jinými slovy očekáváte, že se s vámi vsadím, že můj dům prostě nevydrží tak dlouho, jak vy sami říkáte, že pravděpodobně vydrží.

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Ale vyhoří-li váš dům bez pojištění, bude to naprostá ztráta.

– MAJITEL DOMU: To pardon – dle vaší vlastní pojistné matematiky v době, kdy vyhoří, budu mít pravděpodobně našetřeny veškeré poplatky, jež bych vám jinak poukázal – činící více než částka pojistky, kteroužto by koupily. Ale předpokládejme, že by vskutku nepojištěný vyhořel, a to před onou dobou, na níž jsou založena vaše čísla. Když si to nemohu dovolit já, jak byste si to mohli dovolit vy, kdyby byl pojištěný?

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Och, s tím bychom se vyrovnali prostřednictvím našich šťastnějších kontraktů s jinými klienty. Vždyť oni vlastně platí vaši ztrátu.

– MAJITEL DOMU: A nepomáhal bych já vlastně platit jejich ztráty? Copak není pravděpodobné, že jejich domy zrovna tak jako můj vyhoří dříve, než vám oni zaplatí tolik, kolik musíte zaplatit vy jim? Problém spočívá zde – vy předpokládáte, že od svých klientů získáte více peněz, než jim zaplatíte, není-liž pravda?

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Samozřejmě, kdybychom ne –

– MAJITEL DOMU: Já bych vám své peníze nesvěřil. Dobrá tedy. Je-li jisté, vezmeme-li vaše klienty jako celek, že na vás budou finančně tratit, pak je pravděpodobné, vezmeme-li každého z nich, že tratit bude i on. A tyto individuální pravděpodobnosti vytvářejí úhrnnou jistotu.

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: To nelze popřít – avšak podívejte se na čísla v tomto letáč –

– MAJITEL DOMU: Bože chraň!

– POJIŠŤOVACÍ AGENT: Hovořil jste o ušetření veškerých poplatků, jež byste mi jinak poukázal. Není pravděpodobnější, že je rozmařile rozházíte? Nabízíme vám motiv, proč šetřit.

– MAJITEL DOMU: Ochota osoby A postarat se o peníze osoby B není vlastní jen pojišťovnám, avšak coby dobročinná organizace si zasluhujete úctu. Račte přijmout její vyjádření od Osoby, Jež By Toho Byla Hodna.

POKÁNÍ. Věrný společník a následovník Trestu. Obvykle se projevuje v takovém stupni nápravy, jenž není nesouměřitelný se setrváním v hříchu.

Pekelným ranám, jež sotva kdo tu zacelí,
pokáním v lůně Církve se vyhni, Parnelli.
Zbytečné! — Rarach tě před uhlíky uchrání;
bědami duší on zostřit jen chce vnímání!

— Jamater Abemy

POKER. Hra, jež se údajně hraje s kartami, ovšem za účelem, jenž zůstal tomuto lexikografovi utajen.

POKORA. Neobyčejná trpělivost prokázaná při plánování pomsty, jež za to skutečně stojí.

M prostě Mojžíš znamená,
jenž zabil Egypťana.
Pokorou klesaj kolena,
neb M být sladký znamená.
Památník jeho bez jména,
nápis není, toť rána,
vždyť M Mojžíš jen znamená,
jenž zabil Egypťana.

— Životopisná abeceda

POKRYTEC. Ten, jenž hlásáním ctností, které sám nerespektuje, ponechává sobě výhodu, neboť se zdá být tím, kým pohrdá.

POLEMIKA. Bitva, v níž slina či inkoust nahrazuje škodlivé výstřely z děl a netaktní bajonety.

V polemice přeobratného jazyka —
válce to nekrvavé kmeta, mladíka —
na protivníka neútočte řevem,
hleďte, ať vyčerpá se vlastním hněvem,
jako had, jenž u země budí rozpaky,
přesto zasadí ránu svými tesáky.
Co dělat, aby vám bylo do skoku?
Přijmout mínění jeho, krok po kroku,
a on vyvrátí ho; ve své zlosti
nenechá nic na ničem, kost na kosti.
A poté přistupte k servírování,
větu vždy uveďte: „Já nemám zdání.“
Nebo: „Jak vy sám moudře říkáte.“
„Ten názor podporujete i vy sám,
a lépe.“ Pak není důvod k obavám,
neboť on splní všechny naděje
a píseň vaši správně zapěje.

— Conmore Apel Brune

POLIBEK. Slovo vynalezené básníky jakožto rým na „dlouhý věk“. Ve velice obecném smyslu údajně znamená jakýsi druh obřadu či ceremonie, jenž přispívá k lepšímu porozumění, avšak způsob jeho provádění je tomuto lexikografovi neznámý.

POLICIE. Ozbrojená síla určená k ochraně a účasti na zločinu.

POLITIK. Úhoř v blátě základů, na nichž se tyčí nadstavba organizova­né společnosti. Když se kroutí, podráždění ocasu zaměňuje za otřesy stavby. Ve srovnání se státníkem trpí tou nevýhodou, že je živý.

POLITIKA. Střet zájmů zamaskovaný coby konfrontace principů. Řízení záležitostí veřejných v zájmu jednotlivce.

POLITOVÁNÍHODNÝ. Stav nepřítele či oponenta po imaginárním setkání s naší osobou.

POLOVINA. Jedna ze dvou stejných částí, do nichž je možno rozdělit danou věc – nebo ji za rozdělenou považovat. Ve čtrnáctém století se mezi teology rozpoutala bouřlivá debata, zdali by Vševědoucnost dokázala rozdělit předmět na tři poloviny, a zbožný Otec Aldrovinus se veřejně modlil v rouenské katedrále, aby Bůh onen předpoklad demonstrativně potvrdil, a to zjevně a nezpochybnitelně, a zejména (pokud by On ráčil) na těle drzého rouhače Manutia Procina, jenž zastával názor opačný. Procinus byl nicméně ušetřen, aby později zemřel na uštknutí zmije.

POLYGAMIE. Nápravné zařízení či kaple vykoupení vybavená několika stolci pokání, na rozdíl od monogamie, jež disponuje pouze stolcem jedním.

POMAZÁNÍ POSLEDNÍ. Naolejování či natření tukem. Obřad nejsvětějšího posledního pomazání spočívá v tom, že se olejem posvěceným samotným biskupem kdosi několikrát dotkne různých částí těla člověka, jenž se zabývá umíráním. Marbury vypráví, kterak se poté, co bylo poslední pomazání uděleno jistému zlomyslnému anglickému šlechtici, zjistilo, že onen olej nebyl patřičně posvěcen, a jiný nebyl k mání. Když toto sdělili nemocnému, v hněvu odvětil: „To by bylo, kdybych teď umřel, do pekel horoucích!“
„Synu,“ opáčil kněz, „obáváme se, že právě tam by ses dostal.“

POMAZAT. Namastit krále či jiného významného hodnostáře, jenž je již tak dostatečně kluzký.

Tak jako knězi pomazáni jsou vládci,
stejně mastí si kapsy národa zrádci.

— Judibras

POMLOUVAT. Hovořit o člověku tak, jak se vám jeví, když se zrovna on sám zjevit nemůže.

POMLUVA. Oblíbená zbraň vrahů charakteru.

Ostrá, jí neodolá snad žádný štít,
ta nekryje se nikdy, sotva padne —
och, Pomluvo milá, ty máš taký břit,
že přešťastný ten jest, jenž tebou vládne!
Jazyk tvůj není přece nikdy líný;
když sokovy ruce zas se mihly,
on v mžiku líčí jeho dávné viny,
letí si vesele, dlouhý, štíhlý.
Tak zničil já tu ruinu bez síly —
jazyka rány dobře mířily.
Vyčkám, až přítel přijde nemilý!

— Joel Buxter

PONDĚLÍ. V křesťanských zemích den po baseballových utkáních.

PONECHAT SI.

On odkázal všechny statky svoje
a poté hned zemřel, však přitom ze spánku
mumlal: „Alespoň nebudou boje
o čistotu jména — nechci tu říkanku.“
Však ono na hrobě křičelo, a z plných plic:
„Čí já jsem?“ — neb neponechají si mrtví nic.

— Durang Gophel Arn

PONÍŽENÍ. Obvyklý a slušný postoj ducha v přítomnosti bohatství nebo moci. Zejména vhodný u zaměstnance, jenž oslovuje zaměstnavatele.

POPLIVAT. Zlomyslně připisovat jinému nemravné skutky, jež nás již nelákají či nemáme příležitost je páchat.

POPULISTA. Zkamenělý patriot raného zemědělského období, jenž se nachází v prastarém červeném mastku v hlubinách Kansasu; charakteristický je neobyčejnou šíří boltce, což, jak tvrdí někteří přírodovědci, mu umožňuje létat, ačkoli profesoři Morse a Whitney, sledujíce nezávislé myšlenkové linie, důvtipně zdůraznili, že kdyby létat vskutku uměl, už by byl dávno jinde. V pitoreskní mluvě svého období, jejíž některé fragmenty se nám zachovaly, byl znám jako „kansaská otázka“.

PORUČÍK. Muž, jenž na vojenském žebříčku zaujímá tu nejnižší příčel.

Divoce bitva zuřila a — já neříkám to rád —
náš poručík hrdinnou smrtí pad.
Sláva pak ztráty počítala od oka,
i praví: „Muž ten neupadl zvysoka.“

— Giacomo Smith

POŘEKADLO. Vykostěná moudrost pro špatné zuby.

POSEDLÝ. Trýzněný zlým duchem, jako to gadarské prase a další kritici. Posedlost byla kdysi běžnější než nyní. Arasthus vypráví o rol­ní­kovi, jehož pronásledoval každý den v týdnu jiný ďábel, a o nedělích pak dva. Měl-li nějakého, často jej bylo možno vidět, kterak kráčí vždy v jeho stínu, avšak nakonec je všechny zahnal vesnický notář, svatý to muž; rolníka ovšem vzali s sebou, neb on zmizel dočista. Ďábel vypuzený z ženy arcibiskupem remešským běžel pronásledován stovkami lidí ulicemi až na volné prostranství, kde jediným skokem vyšším než kostelní věž unikl proměněn v ptáka. Kaplan Cromwellovy armády vyhnal ďábla z těla vojáka tím, že jej hodil do vody, načež ďábel vyplaval na hladinu. Voják naneštěstí nikoli.

POSLANEC. V národní politice člen Dolní sněmovny na tomto světě, a bez zřejmé naděje na povýšení v tom příštím.

POSMĚCH. Slova zamýšlená tak, aby ukázala, že osoba, k níž se vztahují, postrádá onu důstojnost charakteru, jíž se od ní liší ten, co ona slova vyřkl. Posměch může být grafický, mimetický nebo pouze usměvavý. Často se cituje Shaftesbury, jenž ho prohlásil za test pravdivosti – směšné tvrzení, jelikož nejeden závažný klam již prošel staletími posměchu, aniž by se snížil stupeň přijatelnosti mezi lidem. Čemu se například kdy kdo srdnatěji vysmíval než doktríně Počestnosti Dítěte?

POSTAVENÍ. Relativní vyvýšení na stupnici lidské ceny.

On vysoké tak měl na dvoře postavení,
až šlechtici ostatní byli udiveni.
„Neb,“ vysvětlil on, „vše stojí a padá
se schopností drbat královská záda.“

— Aramis Jukes

POSVÁTNÝ. Určený nějakému náboženskému účelu; mající božskou povahu; inspirující velebné myšlenky či emoce; jako Dalajlama z Tibe­tu, Moogum z M’bwanga, chrám Opic na Cejlonu, Kráva v Indii, Krokodýl, Kočka a Cibule ve starém Egyptě, Mooshský Muftí, chlup psa, jenž kousl Noema, atd.

Věci jsou posvátné, či sprosté, kdosi vřísk.
Ty první církvi naší ovšem nosí zisk,
zatímco k jiným se přec ďábel vždycky tisk.

— Dumbo Omohundro

POTĚŠENÍ. Forma sklíčenosti mající nejdále k nenávisti.

POTĚŠIT. Položit základ nadstavbě nepřiměřených požadavků.

POTLESK. Mince, jimiž lid platí těm, co ho lechtají a následně požírají.

POTOMSTVO. Odvolací soud, jenž zvrátí verdikt současníků oblíbeného autora, přičemž odvolávající se stranou je jeho bezvýznamný sok.

POTOPA. První významný pokus o křest, jenž odplavil hříchy (a hříšníky) tohoto světa.

POTUPA. Satira v pojetí hlupáků a jim podobných trpících poruchami vtipu.

POUSTEVNÍK. Osoba, jejíž neřesti a pošetilosti nemají společenský ráz.

POUTNÍK. Pocestný, jehož berou vážně. Otec-Poutník je ten, kdo poté, co v roce 1620 opustil Evropu, neboť mu tam nedovolovali zpívat žalmy nosem, vyrazil rovně za nosem až do státu Massachusetts, kde si mohl zosobňovat Boha dle diktátů svého svědomí.

POVINNOST. To, co nás přísně pohání ve směru zisku a podél hranic touhy.

Sir Lavender Portwine, oblíbenec to dvora,
zlobil se, neb sám král líbal mu ženu, shora.
Hněv jeho veliký královu hlavu chtěl stíti,
však povinnost převládla, on musí chleba míti.
K žití.

— G. J.

POVOLANÝ. Zastavený v dosavadní činnosti; poté je člověku přiděleno místo v systému, jako například oběšenému vzbouřenci stožár.

POZITIVISMUS. Filozofie, jež popírá naši znalost Skutečného a po­tvr­zuje naši ignoranci Zjevného. Jejím nejdelším zastáncem je Comte, nejširším Mill a nejbystrozračejším Spencer.

PRÁCE. Jeden z procesů, jimiž osoba A získává majetek pro osobu B.

PRAČLOVĚK. Příslušník experimentální a zjevně neuspokojivé rasy, jež předcházela Stvoření a žila v nelehko představitelných podmínkách. Melsius věřil, že její příslušníci obývali „Prázdnotu“ a tvořili jakýsi přechodný článek mezi rybami a ptáky. Víme o nich málo – pouze to, že Kainovi dali ženu a teologům téma ke kontroverzím.

PRACH STŘELNÝ. Činitel civilizovanými národy používaný k vyřeše­ní sporů, jež by, ponechány jen tak, mohly působit obtíže. Většina autorů vynález střelného prachu připisuje Číňanům, avšak bez dostatečně přesvědčivých důkazů. Milton tvrdí, že byl vynalezen ďáblem k rozhá­nění andělů, a zdá se, že jistou podporu tohoto názoru lze vyvodit z jejich nedostatku. Navíc si ona teorie získala bezmezný souhlas váženého pána Jamese Wilsona, ministra zemědělství.

Ministr Wilson se začal zajímat o střelný prach díky jisté události, jež se stala na experimentální vládní farmě, a to na území hlavního města. Jednoho dne před několika lety jakýsi lotr, zcela neuctivý k ministro­vým hlubokým znalostem a výjimečnému charakteru, věnoval tomuto pytel střelného prachu, přičemž ho ovšem vydával za semena Strašnoblesku ohromovače, patagonské obilniny značné obchodní hodnoty, jež se obdivuhodně přizpůsobuje našemu klimatu. I instruoval poslušného ministra, aby je roztrousil v brázdu a posléze zasypal hlínou. Ten vše ihned vykonal a vyrobil nepřetržitou řádku přes celé desetiakrové pole, když vtom ho výkřik štědrého dárce přinutil, aby pohlédl zpět – ona osoba právě na začátek brázdy odhazovala zapálenou sirku. Kontaktem se zemí prach poněkud navlhl, nicméně překvapený funkcionář uzřel, že ho pronásleduje zběsile se vyvíjející vysoký pohyblivý sloup ohně a kouře. Na okamžik se ochromený a neschopný slova zarazil, pak se mu ale smysly navrátily a on se odtamtud poté, co vše upustil, vzdálil s takovou hbitostí, že se v očích diváků po cestě, již si vyvolil, jevil pouhou dlouhou a nejasnou čarou, jež se neuvěřitelnou rychlostí prodlužovala přes sedm vesnic a slyšitelně odmítala jakoukoli útěchu. „Propánakrále, copak to je?“ zvolal zeměměřičský figurant, jenž stíně si zrak hleděl za ztrácejícím se obrysem ministra, kterýžto mu rozsekl viditelný horizont. „To,“ pravil jeho šéf, jenž bezstarostně popatřiv na onen fenomén opět se soustředil na svůj přístroj, „je washingtonský poledník.“

PRANÝŘ. Mechanická pomůcka, jež na danou osobu uvaluje jisté vyznamenání – prototyp moderních novin řízených osobami upjatých ctností a životů bez poskvrnky.

PRASE. Ptáček pozoruhodný univerzálností své chuti, jenž zároveň slouží k tomu, aby dokumentoval naši chuť vlastní. U mohamedánů a židů se prase coby položka jídelníčku netěší přílišné oblibě, ale vysoce se hodnotí vybranost jeho zvyků, krása opeření a melodičnost hlasu. Onen ptáček je v úctě především jako zpěváček – je-li ho plná klec a zpívá-li sborem, dokáže vyloudit slzy i ze dvou osob najednou. Vědecký název tohoto ptáčínka je Vepřus Rockefelleri. Pan Rockefeller prase neobjevil, ale je mu přisuzováno právem podobnosti.

PRAVDA. Důmyslná směs přání a zdání. Objevení pravdy je jediným cílem filozofie, představuje náplň nejstaršího zaměstnání lidského mo­zku a má před sebou slušné vyhlídky, že se s vzrůstající naléhavostí do­čká konce světa.

PRAVDIVÝ. Hloupý a negramotný.

PRÁVNÍK. Osoba zručná v obcházení práva.

PRÁVO. Legitimní zplnomocnění být, dělat nebo mít; jako právo být král, dělat někomu souseda, mít spalničky a tak dále. Kdysi se obecně věřilo, že první z těchto práv se přímo odvozuje z Boží vůle, což se stále občas potvrzuje in partibus infidelium mimo osvícené říše Demokracie – jako v následujících známých verších Sira Abednega Binka:

I právem jakým je v rukou krále vláda?
Kdo posvětil stav jeho plný moci?
Byl zatvrzelý ten jak mul celá stáda,
jenž vydržel alespoň dvě tři noci
bez vůle Boží sedět chvíli na trůně
či z křesla prezidenta vládnout komuně.

Vše, co stane se, je bez bázně a hany
věc Práva Boha. A není žádná past
říci, že skvělé by byly jeho plány,
kdyby je lotr nemoh zkřížit či zmást.
Je-li to fakt, pak Bůh (což tvrdím beze zlosti)
přinejmenším je vinen jistou nedbalostí.

PRÁVO VOLEBNÍ. Vyjádření vlastního názoru prostřednictvím hlasovacího lístku. Volební právo (jež se zároveň chápe jako privilegium i povinnost) znamená, jak se obyčejně vykládá, právo hlasovat pro člověka, jehož vybral někdo jiný, a jako takové je vysoce ceněno. Odmítnutí volit dostalo škaredé jméno – „nedostatek občanské uvědomělosti“. Takovéhoto nezdvořilce však nelze za jeho zločin patřičně pohnat před soud, neboť neexistuje legitimní žalobce. Je-li žalobce sám vinen, před soudem veřejného mínění nedojde žádného zastání; není-li vinen, ze zločinu má prospěch, neboť zdrží-li se hlasování osoba A, hlas osoby B má větší váhu. Volebním právem žen se míní právo ženy hlasovat tak, jak jí řekl nějaký muž. Je založeno na ženské odpovědnosti, jež je poněkud omezena. Žena, jež se nejdychtivěji pokouší vyskočit ze své spodničky, aby ono právo uplatnila, do ní pak jako první skáče zpět, hrozí-li jí za zne­užívání práv výprask.

PRECEDENT. V Právu předchozí rozhodnutí, pravidlo či praktiky, jež za nepřítomnosti definitivních stanovisek měly onu sílu a autoritu, jakou si Soudce umanul jim přidělit, čímž se značně zjednodušoval jeho úkol rozhodovat, kterak se mu zlíbí. Jelikož pro všechno existují precedenty, musí Soudce pouze ignorovat ty, jež stojí proti jeho zájmu, a zdů­raznit zbytek podporující jeho vlastní přání. Vynález precedentu povznáší soudní proces z nízkého stavu náhodných zkoušek ohněm k vznešenému stupni řiditelných výroků.

PREDESTINACE. Doktrína, že vše se děje podle programu. Tato doktrína by se neměla směšovat s osudovostí, jež tvrdí, že vše je naprogramováno, avšak nepotvrzuje skutečné děje – ty jsou pouhou implikací jiných doktrín, jež je mají za následek. Onen rozdíl je dost veliký na to, aby křesťanstvo zatopil inkoustem, a to se nezmiňujeme o prolité krvi. Uvědomuje-li si člověk důsledně rozdíl mezi těmito dvěma doktrínami a věří-li uctivě oběma, může doufat, že unikne zatracení, bude-li ovšem ušetřen.

PREEXISTENCE. Opomíjený faktor stvoření.

PREFERENCE. Pocit či stav mysli vyvolaný mylnou představou, že nějaká věc je lepší než jiná.

Dávného filozofa, jenž vyjadřoval své přesvědčení, že život není lepší než smrt, se učedník zeptal, proč tedy nezemře. „Protože,“ odvětil, „smrt není lepší než život.“

Je delší.

PREHISTORICKÝ. Patřící do dávných dob a do muzea. Předcházející umění a zvyku zvěčňovat klam.

Zažil on období to prehistorické,
věci moc absurdní, fantasmagorické.
Později Kleió, zapisovatelka nebeská,
rovnala události v řadě coby hosteska;
i neviděl nic směšného, jak zákon káže,
na zemi — pouze lži ty, jež ona sem háže.

— Orpheus Bowen

PRELÁT. Církevní úředník těšící se vysokému stupni svatosti a tuč­ným desátkům. Příslušník Nebeské aristokracie. Vazal Boha.

PRELUDOVAT. V jazyce milenců rušit noční klid pod oknem žádoucí osoby. V jazyce muzikologů hrát na hudební nástroj, jako například „preludovat na pikolu“.

Titulkář v ruce svíral článek
a s vážnou tváří sobě předčítal:
„Hudba ta byla jako vánek —
nejlepší, co se zde poskytuje,
kdykoli náš pan Brown preluduje
na varhany; to městys uvítal.“
Pak titulkář onen přestal čísti,
i položiv na stůl článek, jako klaun,
legračně, rychlostí, jež vše jistí,
načmáral: „Zamiloval se opět Brown?“

— Orpheus Bowen

PRESBYTERIÁN. Člověk, jenž je přesvědčen, že vládnoucí církevní autority by se měly nazývat presbyteři.

PREZIDENT. Vedoucí osobnost malé skupinky mužů, o kterýchžto – a pouze o kterýchžto – je stoprocentně známo, že ohromující množství jejich krajanů nechtělo žádného z nich za prezidenta.

Je-li to čest, pak nemáte nic na práci
než skromní být a chovat se jak diváci.
Zřete, jak výjimečný se ve mně skrývá jas —
jasné, že neodepře mi volič cenný hlas!
K prezidentství muž nebohatý může mířit,
ideu aklamace však pak musí šířit.
Hurá, vy sluhové, již svižně jdete polem —
ušima stříhám já, neb právě kráčím kolem!

— Jonathan Fomry

PREZIDENTSTVÍ. Podmazané prase v míčové hře na americkou politiku.

PRIMAS. Hlava církve, zejména státní církve, jež je podporována nedobrovolnými dary. Primasem anglickým je arcibiskup canterburský, příjemný postarší pán, jenž živý obývá Lambethský palác, mrtvý pak Westminsterské opatství. Obyčejně je mrtvý.

PRIVILEGIUM. Právo panovníka činit zlo.

PROCES. Formální zkoumání určené k tomu, aby se dokázalo a úředně zapsalo vše o bezchybné povaze soudců, advokátů a porotců. Aby bylo onoho cíle dosaženo, je nutno poskytnout kontrast v osobě zvané obžalovaný, vězeň nebo obviněný. Je-li dosaženo kontrastu dostatečně jasného, daná osoba je přinucena podstoupit taková trápení, jaká jen těmto pánům poskytnou pohodlný pocit vlastní imunity, jenž se přidá k po­citu vlastní důležitosti. V současnosti je obžalovaným obvykle lidská bytost nebo socialista, avšak ve středověku se před soud předváděla i zvířata, ryby, plazi a hmyz. Zvíře, jež připravilo o život člověka či praktikovalo magii, bylo okamžitě uvězněno a hnáno před spravedlnost, a bylo-li usvědčeno, na smrt ho vedl obecní kat. Hmyz plenící pole s obilím, sady či vinice byl předvolán, aby se dostavil k radě u civilního tribunálu, a po svědectví, obhajobě a odsouzení, pokračoval-li proces in contumaciam, byla věc předána vysokému církevnímu soudu, kde viníka s veškerou vážností exkomunikovali a dali do klatby. V ulicích Toleda jakási zlomyslná prasata proběhla pod nohama vicekrále a povalila ho, pročež na ně byl vydán zatykač – byla souzena a potrestána. V Nea­poli odsoudili osla k upálení na hranici, ale nezdá se, že by rozsudek vykonali. D’Addosio čerpaje ze soudních listin vypráví o mnoha procesech s prasaty, býky, koni, kohouty, psy, kozami atd., jež, jak se věřilo, posloužily ke zlepšení jejich chování a morálky. V roce 1451 byla podána žaloba na pijavice, jež zamořovaly rybníky v okolí Bernu, a tak biskup z Lausanne, instruovaný profesorským sborem z heidelberské univerzity, nařídil, aby pár oněch „vodních červů“ předvedli k místní­mu smírčímu soudci. Což se stalo a pijavicím, přítomným i nepřítom­ným, bylo přikázáno, aby do tří dnů opustily místa, jež zamořily – pod pohrůžkou, že jinak si přivodí „prokletí Boží“. V objemných svazcích o této cause célèbre se nenachází nic, co by naznačovalo, zda obžalované trestu vzdorovaly, či opustily-li tehdy onu nepohostinnou jurisdikci.

PROKLÍNAT. Energicky pracovat slovní plácačkou. Tato operace se v literatuře, a zejména dramatu obyčejně stává své oběti osudnou. Nic­méně náchylnost k proklínání je riziko, jež činí jen malou položku při určování výše životní pojistky.

PROLHANÝ. Propadnuvší rétorice.

PROROKOVÁNÍ. Umění a zvyk prodávat vlastní důvěryhodnost s tím, že zboží se doručí později.

PROSLULÝ. Vhodně nastavený šípům potměšilosti, závisti a pomlou­vání.

PROSTĚRADLO.

„Druh látky, jejíž výroba, je-li tato vyrobena z konopí, je v důsledku ohromným mrháním konopí.“

— Calcraft Oběšenec

PROTEKCE. Jmenování vaší babičky na vysoké místo v zájmu strany.

PROUTKAŘ. Ten, jenž používá virgule k vyhledávání cenných kovů v kapse hlupáka.

PROVAZ. Zastarávající zařízení, jež připomíná vrahům, že i oni jsou smrtelní. Dává se kolem krku a zůstává tam po celý zbytek života. Povětšinou ho nahrazuje o něco komplexnější elektrická pomůcka, jež se nosí okolo jiné části lidského těla, a i tu rychle nahrazuje vynález známý coby exhorta.

PRŠÁK. Typ nosu, jejž Stvořitel vyhnětl k obrazu svému.

PŘÁTELSTVÍ. Loď dost veliká na to, aby za hezkého počasí unesla dva, ovšem je-li ošklivo, pouze jednoho.

Moře bylo klidné, nebe zas modré,
my dva tak vypluli v náladě bodré.
(Barometr byl vysoko, každý pak rád.)
Na loď opilou, a nebyl to jen sen,
přišla vtom bouře a my vypadli ven.
(Přeošklivé jest chození — strašný to pád!)

— Armit Huff Bettle

PŘE SOUDNÍ. Stroj, do něhož vstoupíte jako prase a vyjdete coby tlačenka.

PŘECPANOST. Pocit, kterýžto člověk chová k talíři poté, co vyjedl je­ho obsah, madam.

PŘEČIN. Přestoupení zákona, jež s sebou nese méně důstojnosti než zločin a na jehož základě nelze nárokovat vstup do té nejlepší kriminálnické společnosti.

On pokusil se dostat svými přečiny
do spolku, kdežto nikdo není bez viny.
Však běda mu! Neb strašná jeho muka,
když finančníky odmítnuta ruka
podaná jest — nedochází on uznání,
magnáti smíchem odvětí mu na přání.
Úctu chtěl, vyloupil banku jeden den,
však odmrštili ho zas — byl dopaden!

— S. V. Hanipur

PŘEDNÁŠEJÍCÍ. Člověk s rukou ve vaší kapse, jazykem ve vašem uchu a vírou ve vaši trpělivost.

PŘEDSTAVIVOST. Skladiště faktů, jehož společnými vlastníky jsou básník a lhář.

PŘEDSTAVOVÁNÍ. Společenská ceremonie vynalezená ďáblem, jenž takto uspokojuje své služebníky a trápí nepřátele. Představování dosáhlo nejškodolibější fáze právě v naší zemi, neb je, pravda, těsně spjato s da­ným politickým systémem. Jelikož jsou si všichni Američané rovni, logicky má každý právo znát všechny ostatní, v čemž je implikováno právo představovat bez požádání či dovolení. Prohlášení nezávislosti by mělo mít tuto kapitolu:

„Domníváme se, že tyto pravdy jsou zřejmé: že všichni lidé byli stvořeni jako navzájem si rovni; že Stvořitel je obdařil jistými ne­zcizitelnými právy, že mezi nimi je život a právo dovést život druhého k zoufalství tím, že na něj uvrhneme nesčíslné množství známých; dále pak svoboda, zejména svoboda představovat lidi navzájem, aniž bychom se nejprve ujistili, zda se již neznají coby nepřátelé, a rovněž sledování štěstí druhého s pomocí rafající smečky cizinců.“

 

PŘEDSUDEK. Rozmarný názor bez viditelných podpůrných prostředků.

PŘEDURČENÍ. Toto slovo se zdá být lehce definovatelným, ale vezmu-li v úvahu, že zbožní a učení teologové strávili své dlouhé životy tím, že je vysvětlovali, a sepsali knihovny, aby tato vysvětlení vysvětlili, a připomenu-li si, že rozdíl mezi předurčením a osudem způsobil rozvrat mezi národy i krvavé bitvy a že byly vynaloženy miliony peněz ve snaze dokázat, či vyvrátit jeho slučitelnost se svobodou vůle a účin­ností modliteb, chvály a svatého života – připomenu-li si tato strašná fakta z historie daného slova, ocitnu se zděšen před obrovským problémem jeho významu a sklopím svůj duchovní zrak, a jelikož se o oné zlověstné velikosti bojím meditovat, uctivě smekám a pokorně odkazuji na Jeho Eminenci kardinála Gibbonse a Jeho Důstojnost biskupa Pottera.

přejídat se. Večeřet.

Hej, Gastronome, Přemíry Apoštole, buď zdravý —
tys k přejídání dobře zařízen, což též tě baví!
Tvůj vynález ten, hostina osudová k nevíře,
jasně všem ukáže, Muž že nadřazen jest nad zvíře.

— John Boop

PŘEKONAT. Získat si nepřátele.

PŘEKRUCOVAČ. Lhář ve stadiu housenky.

PŘEMÍRA. V etice shovívavost, jež patřičnými tresty prosazuje zákon zdrženlivosti.

Buď zdráva, Přemíro — a hlavně ve víně!
Před tebou v bázni já rychle klekám,
na žehnání střídmosti jen čekám —
má hlava oltář jest, břicho tvá svatyně!
Rozkaz nad rozkaz, žádné nařízení
se nevyrovná tvému doteku,
něžnému tak, až je mi do breku —
přesvědčivějšího nic prostě není!
Ach, já zdržím se poháru rozkoše
a hrozny nepovzbudím už svůj vtip;
na stolci pokání se cítím líp,
neb papírem netrefím se do koše!
Nevděčný ten, kdo chce se zachvěti
při myšlence na další oběti!

PŘEMÍTÁNÍ. Činnost mysli, jíž jasněji nazíráme na náš vztah k věcem včerejším, a jsme tudíž schopni vyhnout se nebezpečím, s nimiž se už více nesetkáme.

PŘENOSNÝ. V důsledku střídání majetkových vztahů vystavený proměnlivému vlastnictví.

Takzvaný statek jeho, kteréhož on ještě nemá,
jejž vlastník skutečný stále třímá rukama všema,
přenosný majetek jest či verze na dané téma.

— Worgum Slupsky

PŘEPOČÍTAT VOLEBNÍ LÍSTKY. V americké politice opětovně hodit kostkami na přání hráče, proti němuž mířily.

PŘEPRACOVÁNÍ. Nebezpečná choroba postihující vysoké státní úřed­níky, kteří chtějí jít na ryby.

PŘETVAŘOVAT SE. Navléci povaze čistou košili.

Přetvařujme se.

— Adam

PŘEZIMOVAT. Strávit zimní období v domácí izolaci. Na téma přezimování rozličných druhů zvířat stále přetrvává dosti podivných lidových pověr. Mnozí se domnívají, že medvěd prospí celou zimu a vy­živuje se tím, že si mechanicky saje tlapky. Dokonce připouštějí, že v létě vychází ze svého útočiště tak hubený, že se jeho tělu napoprvé ani nepodaří vrhnout stín. Před třemi nebo čtyřmi stoletími byl v Anglii nejvěrohodněji dosvědčen fakt, že vlaštovky tráví zimní měsíce v blátě na dnech říček, přičemž shlukováním vytvářejí kulovité útvary. Zjevně byly donuceny se svého zvyku vzdát, a to kvůli znečištění vodních toků. Sotus Escobius objevil ve střední Asii celý lidský kmen, jenž přezimovává. Někteří badatelé považují předvelikonoční půst za původní modifikovanou formu přezimování, jíž Církev dodala náboženský význam, ale onomu názoru vášnivě oponoval biskup Kip, významná to autorita, jež si nepřála, aby se upíraly jakékoli pocty památce Zakladatele jeho rodu.

PŘÍBĚH. Vyprávění, povětšinou nepravdivé. Nicméně pravda oněch příběhů, jež zde následují, dosud úspěšně zpochybněna nebyla.

Jednou večer pan Rudolph Block z New Yorku zjistil, že ho na recepci usadili ke stolu vedle pana Percivala Pollarda, významného kritika.

„Pane Pollarde,“ řekl, „má kniha Biografie mrtvé krávy byla vydána anonymně, avšak sotva jste si mohl nepovšimnout autorství. Přesto o ní ve své recenzi hovoříte jako o díle idiota Století. Zdá se vám, že je taková kritika fér?“

„Velice lituji, pane,“ odvětil přátelsky kritik, „ale nenapadlo mě, že si vskutku nepřejete, aby veřejnost věděla, kdo ji napsal.“

Pan W. C. Morrow, jenž bydlíval v San José v Kalifornii, byl posedlý psaním duchařských příběhů, při nichž se čtenářům zdálo, že se jim po zádech plazí proud ledově studených ještěrek, jež se poté schovávají ve vlasech. V té době se věřilo, že v San José straší viditelný duch slavného bandity jménem Vasquez, jenž tam byl oběšen. Město nebylo příliš dobře osvětlené a obyvatelé se mírně řečeno zdráhali zdržovat v noci venku. Jedné obzvláště tmavé noci se pak v nejosamělejším koutku na území města nacházeli dva pánové mluvící hlasitě, aby si dodali odvahu, když vtom narazili na pana J. J. Owena, známého to žurnalistu.

„Copak vás sem, Owene,“ pravil jeden z nich, „takhle v noci přivádí? Řekl jste mi, že tady je jedno z Vasquezových nejoblíbenějších lovišť. A vy v něj věříte. Nebojíte se potmě venku?“

„Milý zlatý,“ odvětil novinář s pochmurnou podzimní kadencí v hlase, jako by zaúpěl vítr nesoucí kupu listí, „bojím se být vevnitř. V kapse mám jednu povídku Willa Morrowa a neodvažuji se jít někam, kde by bylo dost světla na čtení.“

Kontradmirál Schley a Senátor Charles F. Joy stáli ve Washingtonu poblíž Památníku míru a diskutovali o problému, zda je úspěch zklamáním. Pan Joy se náhle zadrhl uprostřed rozvinuté věty a vykřikl: „Hej! Tuhle kapelu jsem už někde slyšel. Santlemanka, řekl bych.“

„Já žádnou kapelu neslyším,“ odvětil Schley.

„Když se tak zamyslím, já taky ne,“ prohlásil Joy, „ale spatřil jsem generála Milese, kterak kráčí tamhle po ulici, a jeho zevnějšek na mě působí stejně jako dechovka. Dojmy je nutno analyzovat velice pečlivě, jinak lze zaměnit jejich původ.“

Zatímco se admirál pokoušel strávit toto ukvapené filozofické sousto, generál Miles prošel těsně kolem – skutečný obraz majestátné důstojnosti. Když zmizel z dohledu i konec onoho imaginárního průvodu a oba pánové se zotavili z dočasné slepoty zapříčiněné jeho září –

„Zdá se, že se těší dobrému zdraví,“ pravil admirál.

„Nevím o ničem,“ rozvážně souhlasil Joy, „co by ho těšilo alespoň z po­loviny tak nesmírně.“

Příkladný státník Champ Clark kdysi žil asi míli od vesnice Jebigue ve státě Missouri. Jednoho dne si zajel do města na své oblíbené mule a přivázal ji na slunečné straně ulice před barem, i coby abstinent vešel dovnitř, aby barmanovi oznámil, že víno je škodolibec. Bylo šílené horko. Po chvíli se v baru objevil soused, a když spatřil Clarka, řekl: „Champe, neměl bys nechávat mulu jen tak na slunci. Vždyť se upeče – když jsem šel kolem, už se z ní kouřilo.“

„Ale to nic, vše je v pořádku,“ odpověděl zlehčujícím tónem Clark, „holka je holt silný kuřák.“

Soused si dal limonádu, nicméně potřásl hlavou a zopakoval, že to tak není dobře. Byl to pěkný konspirátor. Předchozí noci byl ve vesnici požár – shořela stáj za rohem a několik koní se vydalo na cestu k ne­smrtelnosti, mezi nimi i jedno hříbě upečené do sytě čokoládověhněda. Pár hochů mulu pana Clarka odvázalo a nahradilo ji smrtelnou částí onoho koníčka. V tom okamžiku vstoupil do baru další muž.

„Bože milostivý,“ zvolal a dal si limonádu s cukrem, „barmane, udělej něco s tou mulou – nevoní mi, jak to zvíře nevoní.“

„Heleď,“ vmísil se do hovoru Clark, „když ti má mula nejde pod nos, nos ho trochu víc nahoru.“

I v patřičné době se pan Clark odebral ven, kde očividně ležely seschlé a spálené zbytky jeho nositele. Avšak hoši si moc legrace s panem Clarkem neužili, neboť on na tělo jen pohlédl a s nezúčastněným výrazem, jemuž tolik vděčil za své politické jmenování, odkráčel pryč. Avšak když pozdě večer přicházel domů, spatřil, kterak jeho mula v mlhavém měsíčním světle stojí tiše a vážně u cesty. S mimořádným důrazem se pan Clark zmínil o jakémsi místě „U Joviše“ a polní stezkou pelášil, co mu nohy stačily, načež noc strávil ve městě.

Generál H. H. Wotherspoon, ředitel Vojenské válečné akademie, vlastnil paviána s mřížkovaným nosem, zvíře neobyčejně inteligentní, avšak nepříliš krásné. Když se jednou večer vrátil domů, s údivem a trochou bolesti našel svého Adama (generál onoho tvora pojmenoval takto, je­likož byl zuřivým zastáncem Darwina), kterak sedí na jeho místě oděn v nejlepší pánově uniformě s epoletami a vůbec se vším všudy.

„Ty zatracený vzdálený předku!“ zaburácel veliký stratég, „copak tím sleduješ, že jsi po večerce z postele? – a na sobě máš můj plášť!“ Adam se zvedl, s lítostivým pohledem klesl dle zvyku svého druhu na všechny čtyři a cupital přes pokoj až ke stolu, načež se vrátil s navštívenkou – dostavil se generál Barry a soudě dle prázdné láhve od šampaňského a několika cigárových špačků byl, zatímco čekal, přijat velice pohostinně. Generál se svému věrnému praotci omluvil a poté se vzdálil. Příštího dne potkal generála Barryho, jenž mu pravil: „Spoone, ty starý brachu, když jsem od tebe včera večer odcházel, zapomněl jsem se tě zeptat na ta výtečná cigára. Odkud je máš?“

Generál Wotherspoon jej neuznal za hodna odpovědi a kráčel pryč. „Prosím tě, promiň,“ dohonil ho Barry, vece: „samozřejmě jsem jenom žertoval – už po čtvrthodince mi bylo jasné, že to nejsi ty.“

PŘÍJEM. Přirozené a racionální kritérium a měřítko úctyhodnosti, přičemž ostatní běžně přijímané ukazatele jsou umělé, despotické a chyb­né; neb, jak „Sir Lízopat Úslušný“ v dramatu správně poznamenal, „opravdové použití a funkce majetku (ať se již skládá z čehokoli – mincí či země, domů, kupeckého zboží nebo něčeho jiného, co lze označit za držitelovo právem jeho vlastního užitku), jakož i poct, titulů, povýšení a postavení, rovněž přízně a známosti osob z vyšších vrstev či schopných, jest pouze získati peníze. Z čehož vyplývá, že veškeré věci je vskutku nutno hodnotit v relaci jejich hodnoty přispívající k využití tomuto; jejich majitelé by se na onom bodě měli shodnout, neboť ani pán nevýnosného statku, jakkoli rozlehlého a starodávného, ani ten, jenž se pyšní nezpeněžitelnou důstojností, ani chuďas, byť oblíbenec krále, jenž je postaven na stejnou úroveň brilantnosti s tím, jehož bohatství denně narůstá, a vůbec ti, jejichž bohatství neplodné jest, sotva by měli žádat a získat více úcty nežli bídní a nehodní.“

PŘÍKOŘÍ. Přestupek – na stupnici závažnosti hned vedle pohrdání.

PŘÍLEŽITOST. Vhodná chvíle, kdy lze chňapnout po zklamání.

PŘÍLEŽITOSTNÝ. Postihující nás s větší či menší frekvencí. Toto ovšem není onen význam, v němž je daného slova použito ve spojení „příležitostné verše“, což jsou verše psané pro určitou „příležitost“, jako je výročí, oslava či jiná událost. Pravda, postihují nás o něco hůř než jiné typy veršů, avšak jejich název se zásadně nevztahuje k nepra­videlnému opětovnému výskytu.

PŘILNAVOST. Jistá kvalita lidské ruky vztahující se k mincím dané říše. Nejvyššího stupně vývoje dosáhla v ruce autoritativní a v politické kariéře se považuje za nadmíru užitečnou výbavu. Následující ilustrativní verše se týkají jistého politicky vysoce postaveného člověka z Ka­lifornie, jenž dával k lepšímu tento příběh:

Stisk jeho ruky je tolik přilnavý,
že všeho, co má, se nikdy nezbaví.
Zkuste si třeba vzíti úhoře,
máslem je mažte dole, nahoře —
vše marno, neb z jeho drtivého stisku
nic nevykroutí se ni o zrnko písku.
Veliké štěstí, že on nemá v plánu
vdechovat rukou, neb pak ani ránu
bych nedal za to, že ve své chtivosti
dech poslední vtáhne velkou rychlostí.
No, to problém by snad nebyl, jen hezký sen —
pravda, však vzduch by nepustil on nikdy ven!

PŘÍMĚŘÍ. Opravdové přátelství.

PŘÍSAHA. Právnicky vážný apel k Božstvům, jenž je pro svědomí závazný, neboť by mohl následovat trest za křivou výpověď.

PŘÍSTAV. Místo, kde jsou lodě ukrývající se před bouří vystaveny běsnění celníků.

PŘISTĚHOVALEC. Americký svobodný občan ve zkušební lhůtě.

PŘÍTOMNOST. Ta část věčnosti, jež odděluje panství zklamání od říše naděje.

PŘÍVRŽENEC. Stoupenec, jenž ještě neobdržel vše, v co doufal.

PŘIZNAT. Vyzradit. Přiznat nedostatky druhých je naší nejsvětější povinností, již nám ukládá láska k pravdě.

PŠTROS. Veliký pták, jemuž (nepochybně za jeho hříchy) příroda ode­přela zadní prst, v čemž mnoho zbožných přírodovědců spatřuje zřejmý důkaz prozřetelnosti. Nepřítomnost funkčního páru křídel se nejeví jako defekt, neboť, jak bylo důmyslně zdůrazněno, pštrosi nelétají.

PTÁČEK ŠPANĚLSKÝ. Hovězí rolka v řeči nehumorných, kteřížto zdů­razňují, že to vůbec není pták. Kterýmžto lze slavnostně vysvětlit, že poživatina známá coby kapr namodro není vlastně modrá a že riz-de-veau à la financière není telecí úsměv připravený dle receptu jisté bankéřky.

PUBLIKOVAT. Pokud se literatury týče, stát se základním prvkem ku­želu vystavěného z kritiků.

PŮDA. Ta část povrchu zemského, jež se považuje za majetek. Teorie, že půda je majetek vhodný k soukromému vlastnictví a ovládání, je základem moderní společnosti a výsostně vhodná pro nadstavbu. Dovedena až ke svému logickému závěru znamená, že někteří lidé mají právo zabránit jiným v životu, neboť právo vlastnit implikuje výhradní právo obývat a zákony o rušení držby jsou v podstatě platné kdykoli, uznává-li se vlastnictví půdy. Z čehož vyplývá, že celá plocha terra firma je majetkem osob A, B a C, a tudíž není místa, kde by se mohly narodit osoby D, E, F a G či kde by mohly zrozené coby rušitelé držby v poklidu žít.

Život na vlně oceánu,
dům kolébavý — toť pohoda;
já chráním ho, bych nebyl v pánu,
neb jiskru dala mi příroda.

A zmrskají mě strašně bičem,
kdykoli vylezu nad ponor;
vůkol je plocha slaná, přičemž
jsem přirozený já komodor!

— Dodle

PUNČOCHÁČE. Jevištní přiodění, jež má obecným chvalozpěvům pro­pagačních pracovníků dodávat konkrétní publicitu. Pozornost veřejnosti od tohoto oděvu kdysi poněkud odvrátilo odmítnutí slečny Lillian Russellové onen artikl nosit, pročež panovalo mnoho dohadů, jaký asi měla důvod, přičemž uceleným uvažováním a značnou mírou důvtipu se vyznačovala domněnka slečny Pauliny Hallové. Tato slečna byla přesvědčena, že příroda slečnu Russellovou neobdařila krásnýma nohama. Je nemožné, aby onu teorii přijalo mužské chápání, avšak koncepce chybné ženské nohy se vyznačovala tak geniální originalitou, že se rázem zařadila k nejbrilantnějším lahůdkám filozofických spekulací. Kupodivu se zdá, že v celé této kontroverzi týkající se punčocháčové averze slečny Russellové nikoho nenapadlo přisoudit ji tomu, co naši předkové znali pod pojmem „skromnost“. Nyní povaha tohoto citu není úplně chápána a se slovní zásobou, jež nám zůstala, je patrně nemožné ji vyložit. Nicméně studium ztracených umění bylo nedávno znovu uvedeno v život a některá umění se dokonce křísí. Naše doba je epochou renesancí a je zde důvod k naději, že by se ono primitivní „zardění“ mohlo ze své skrýše mezi antickými hrobkami vytáhnout a vypískat na scénu.

PURITÁNKA. Kuplířka skrývající se za zády svého chování.

PYGMEJ. Příslušník kmene velice malých lidí, kteréžto dávní cestovatelé nacházeli v mnoha částech světa, ti moderní pak pouze ve střední Africe. Pygmeji se nazývají proto, aby se odlišili od méně čistotných bělochů – to jsou Nemejové.

PYRRHONISMUS. Dávná filozofie pojmenovaná po svém vynálezci. Sestávala z absolutní nevíry v cokoli kromě pyrrhonismu. Což dodali její moderní profesoři.

R

RABOVAT. Přebírat majetek druhého, aniž by se dodržovala obvyklá slušná diskrétnost krádeže. Způsobit změnu vlastnictví s upřímnou konkomitancí dechové kapely. Vyždímat majetek osoby A z osoby B a za­nechat osobu C v slzách nad ušlou příležitostí.

RACIONÁLNÍ. Zbavený všech iluzí kromě těch, jichž subjekt nabyl pozorováním, zkušenostmi a přemítáním.

RADA. Nejmenší mince v oběhu.

Ten muž si zoufal takou měrou,
že muselo být pomoženo.
„Já alespoň mu radu dám,“ řek Jim.
„Kdybys mu méně mohl dát, já vím,
a znám tě velmi dobře, jsi můj syn,
je jasné, jak by vypadal tvůj čin.“

— Jebel Jocordy

RADIKALISMUS. Konzervatismus zítřka vpraven do záležitostí dneška.

RADIUM. Minerál, jenž vydává záři a stimuluje orgán, jímž vědci hloupnou.

RADNÍ. Důvtipný kriminálník, jenž své tajné krádeže zakrývá tím, že předstírá otevřené nájezdy.

RAK. Drobný korýšovec, jenž silně připomíná humra, avšak je méně nestravitelný.

Domnívám se, že tato malá ryba skvěle znázorňuje a symbolizuje lidskou moudrost; neboť podobně jako rak chodí pouze pozpátku, a tudíž se mu naskýtá jen retrospektiva a nespatřuje nic než ta nebezpečí, jež dávno pominula, stejně tak moudrost člověka nedokáže, aby se vyhnul pošetilostem, jež útočí na jeho životaběh, nýbrž pouze to, aby později pochopil jejich podstatu.

— Sir James Merivale

REALISMUS. Umění zobrazovat přírodu tak, jak ji vidí ropuchy. Kouzlo, jež se rozlévá krajinkou namalovanou krtkem či povídkou napsanou píďalkou.

REALITA. Sen šíleného filozofa. To, co by zbylo ve zkumavce, kdyby se rozpustil přízrak. Jádro vakua.

REBEL. Zastánce nového bezvládí, jemuž se nepodařilo ho zavést.

REBELIE. Oblíbená zábava, již vojsku poskytují nevinní přihlížející.

RECENZOVAT.

Předvést svou moudrost (bezpochyby jsi v právu,
i když tvůj článek nemá patu či hlavu)
v recenzi o knize; podoben tak pávu
kvalitou nesmírnou zajistíš si slávu.

RECEPT. Lékařův odhad, co asi nejefektivněji prodlouží situaci a záro­veň nejméně uškodí pacientovi.

REDAKTOR. Osoba, v níž se slučují soudcovské funkce Mínóa, Rhada­manthya a Aiaka, zároveň však usměrnitelná jistým obolem; krutě ctný cenzor, ale rovněž tak dobrotivý, že toleruje ctnosti druhých a své vlastní neřesti; ten, kdo kolem sebe metá klikatými blesky a dunícími hromy výtek, dokud se nezačne podobat petardě, jež nedůtklivě vyjadřuje své mínění psovi u ocasu; pak náhle zamumlá sladkou melodickou píseň, něžnou jako cukrování osla, jenž notuje své modlitby večerní hvězdě. Mistr mysterií a pán práva, vysoko vyzdvižen na trůnu myšlenek s obli­čejem zalitým matnou září Proměny, nohama propletenýma a povyplazeným jazykem, onen redaktor rozlévá svou vůli podél papíru a usekává ji v právě takových kousíčcích, aby se zavděčil. A občas se zpoza chrámové opony ozve hlas předáka, jenž požaduje pár centimetrů vtipu a šest řádků náboženských meditací, či naopak přikazuje, aby ona osoba zarazila moudra a narychlo splácala trochu patosu.

Och, Práva Pán na Trůně Myšlení,
on pozlacený podvod je.
Háv jeho z cárů hadry mámení,
koruna zas jen měděná,
on sám pak osel bez jména
a věčně pouze šprýmuje.
Svéhlavě, žvanivě totiž breptá
hloupý ten Král, co nikdy se neptá.
On sleduje mínění veřejné,
plení a drancuje — toť zákeřné!
Vyumělkovaný,
podezřelý,
lhář jeden prolhaný,
hezky celý!
Současník doby bezedné!

— J. H. Bumbleshook

REDUNDANTNÍ. Nadbytečný; nepotřebný; de trop.

Tak Sultán pravil: „Důkazy máme vpravdě hojné,
pes nevěřící redundantní zdá se vlastní kojné.“
Načež pak Velký Vezír, s tváří naprosto netečnou,
vece: „Alespoň hlava jeho jeví se zbytečnou.“

— Habeed Suleiman

Pan Debbs je redundantní občan.

— Theodore Roosevelt

REFERENDUM. Zákon o předání navrhované legislativy hlasu lidu, aby se zjistil nesmysl veřejného mínění.

REFORMA. Akt povětšinou uspokojující reformátory, kteřížto jsou proti reformaci.

REGÁLIA. Rozlišující insignie, klenoty a úbory tak dávných a ctihod­ných řádů jako Rytíři Adamovi, Vizionáři Utěšených Nesmyslů, Starověký Řád Moderních Troglodytů, Liga Svatého Švindlu, Zlatá Falanga Kuskusu Skvrnitého, Vytříbená Společnost Reformovaných Chuligánů, Mystický Svazek Oslňující Vrchnosti, Rytíři a Dámy Žlutého Psa, Orientální Řád Synů Západu, Žvanilstvo Nepřetrpitelných Žvástů, Bojovníci Dlouhého Luku, Strážci Velké Lžičky z Parohu, Banda Bestií, Zatvrzelý Řád Mlátičů Manželek, Vznešená Legie Hýřivých Okázalců, Zbožňovatelé Elektrolyticky Pokované Svatyně, Zářící Nedostupní, Uf-fuf Kuřáci Nenapodobitelného Grifu, Janičáři Páva s Plně Rozvinutým Ocasem, Opeření Dorostenci Magického Chrámu, Velká Klika Nestěhovavých Usedlíků, Přidružená Božstva Obchodu s Máslem, Zahrada Nešiků, Laskavé Bratrstvo Mužů Podobně Bradavičnatých, Zapálení Užaslí, Dámy Hrůzy, Kooperativní Asociace pro Vstup do Záře Reflektorů, Vévodové Ráje, Militantní Učedníci Skryté Víry, Rytíři-Šampióni Zdomácnělého Psa, Svatí Gregariáni, Rezolutní Optimisté, Dávná Družina Nepohostinných Vepřů, Sdružení Panovníci Prolhanosti, Poručníci Mystického Bahna, Společnost pro Prevenci Převahy, Králové Alkoholu, Zdvořilá Federace Společensky Významných Pánů, Tajemný Řád Nerozluštitelného Svitku, Uniformovaný Řád Zavšivených Koček, Monarchové Zásluh a Hladu, Synové Jižní Hvězdy, Preláti bez Bázně a Vany.

REHABILITACE. Zakládání či dotování univerzit a veřejných knihoven, a to buď darem, nebo odkazem.

REKREACE. Zvláštní druh sklíčenosti, jež má ulehčit obecné únavě.

REKRUT. Osoba od civilisty se lišící uniformou a od vojáka krokem.

Zčerstva z farmy či vísky, kde vyvolen byl Bohy,
vpřed i vzad nyní pochoduje, neb on má vlohy,
a chůze tato je podívanou skutečnou;
zde dvě závady malé pouze — jeho nohy.

— Thompson Johnson

REKVIEM. Mše za mrtvé, o níž nás nepříliš velicí básníci ujišťují, že ji zpívá vítr nad hroby jejich oblíbenců. Někdy, aby poskytl jiný druh zábavy, zpívá žalmy.

RELIKVIÁŘ. Schránka pro takové posvátné objekty jako kousky původního kříže, úlomky žeber svatých, uši Balaamovy oslice, plicní laloky kohouta, jenž Petra vyzval k pokání, a tak dále. Relikviáře jsou zpravidla vyrobeny z kovu a vybaveny zámkem, jenž obsahu zabraňuje vycházet a konat zázraky v nevhodnou dobu. U Svatého Petra kdysi uniklo během bohoslužeb peříčko z křídla Anděla Zvěstování a tak polechtalo nosy kongregace, až se přítomní probudili a každý s velkou razancí třikrát kýchl. V knize Gesta Sanctorum se vypráví, kterak sakristián canterburské katedrály překvapil v knihovně hlavu svatého Denise. Je­likož ji onen přísný strážce káral, vysvětlovala, že hledala korpus dogmatu. Tato nepatřičná frivolnost diecezána rozzuřila natolik, že na provinilce veřejně uvrhl klatbu, hodil jej do řeky Stour a nahradil jinou hlavou svatého Denise, již přivezl z Říma.

REPARACE. Satisfakce, jež je náhradou za spáchané zlo. (Odčítá se ovšem od satisfakce, jež byla pociťována v okamžiku jeho konání.)

REPLIKA. Reprodukce uměleckého díla umělcem, jenž vytvořil originál. Nazývá se takto, aby se odlišila od „kopie“, jež je vytvořena umělcem jiným. Jsou-li ony dvě vytvořeny stejně dovedně, replika je cennější, neboť se předpokládá, že je krásnější, než se zdá.

REPORTÉR. Spisovatel, jenž si prohádá cestu k pravdě, již posléze rozežene bouří slov.

„Ty dražší jsi mi nežli vše, co ví má vlastní hruď —
och, zalep rety své a víc než věrohodný buď!“
Tak pěje reportér přerozmarný, světa mor,
pod rukou jehož roste — jak jinak — „rozhovor“.

— Barson Maith

REPUBLIKA. Národ, v němž, jelikož věc vládnoucí a ovládaná jedno jest, existuje jen povolená autorita, jež si vynucuje volitelnou poslušnost. V republice je základem veřejného pořádku stále slábnoucí zvyk podřídit se, kterýžto jsme zdědili po předcích – ti, jelikož se jim vskutku vládlo, se podřizovali, neboť museli. Existuje tolik druhů republik, kolik je mezistupňů mezi despotismem, z něhož vzešly, a anarchií, k níž směřují.

RESPIRÁTOR. Přístroj umístěný na nose a ústech obyvatele Londýna, jímž se filtruje viditelný vesmír na cestě do plic.

RÉVA.

Ach ovoce božské! — o tobě Homér pěl,
a Anakreón, též autor Chajjám;
chválu ti vzdali, jež zněla jak bzukot včel,
mužové lepší, než zdám se já sám.

Má ruka nikdy ještě v lyru nehrábla,
nehrála song, jenž připomíná ptáčka;
však pravím, bleskurychle by se natáhla,
když umlčet by chtěla posměváčka.

Pijáci vody a jim podobní cvoci,
jež konzumace likéru tak bolí —
já s radostí, kdybych to ve své měl moci,
na břicha tučná ťukal bych jim holí.

Dolej si Číši, a rychle — moudrost chladne,
když víno oddech má, či rovněž v půtce.
I připij, na prohibici nechť smrt padne,
taktéž na každého vinného škůdce!

— Jamrach Holobom

REVOLUCE. V politice náhlá změna ve formě bezvládí. Zejména v ame­rické historii náhrada vlády administrativy vládou ministerstev, čímž se blahobyt a štěstí lidu pohne kupředu o celou půlku palce. Revoluce obyčejně doprovází značné prolévání krve, avšak věří se, že to za to stojí – tak si jí cení leníci, jejichž krev neměla to pochybné štěstí být prolita. Francouzská revoluce má pro dnešního socialistu nevyčíslitelnou hodnotu – zatáhne-li za drátky, jež ovládají její kosti, ona gesta nevýslovně zděsí tyrany potřísněné krví, již jsou podezřelí z podněcování práva a po­řádku.

REZOLUTNÍ. Tvrdohlavý ve směru, s nímž souhlasíme.

R. I. P. Neopatrná zkratka fráze requiescat in pace, jež dosvědčuje lhostejný stupeň přátelství k mrtvému. Dle učeného dr. Drigga nicméně ona písmena původně neznamenala nic víc než reductus in pulvis.

RITUÁL. Náboženská či polonáboženská ceremonie předepsaná zákonem, návodem či zvykem, z níž je pečlivě vymačkáván tak důležitý olej upřímnosti.

RITUALISMUS. Holandská zahrada Boha, kde On smí kráčet v linii přímočaré svobody, přičemž se vyhýbá trávníkům.

RODOKMEN. Známá část cesty od předků žijících na stromech a trpí­cích závratěmi k urbanizovanému potomkovi s cigaretou.

ROK. Období tři sta pětašedesáti zklamání.

ROMÁN. Krátký příběh s oklikami. Druh kompozice mající k literatuře stejný vztah jako panoráma k umění výtvarnému. Jelikož je příliš dlouhý, než aby se dal přečíst na posezení, dojmy, jež zanechají následné části, se následně vymazávají – jako u panoramatu. Jednota či celistvý efekt jsou nemožné, neboť kromě několika naposled přečtených stránek se v paměti udrží pouze osnova toho, co se odehrálo předtím. K romanci se román vztahuje stejně jako fotografování k malířství. Jeho distinktivní rys, pravděpodobnost, doslovně odpovídá realitě fotografie, a tím ho jasně řadí do kategorie zpravodajské, zatímco ničím nespoutaná křídla dokážou autora romancí odpravit do takových výšin fantazie, jakých je jen schopen dosáhnout, a první tři zásady literárního umění jsou fantazie, fantazie a fantazie. Umění psát romány, tak jako se psávaly kdysi, již dávno všude vymřelo – kromě Ruska, kde je nové. Pokoj buď jejich památce – některé romány se velmi dobře prodávají.

ROMANCE. Beletrie, jež nesložila přísahu věrnosti Bohu Věcí Tak, Jak Jsou. V románu jsou spisovatelovy myšlenky svázány s pravděpodob­ností podobným způsobem, jako je kůň přivázaný ke kůlu, ale v ro­manci se pohybují opravdovým královstvím fantazie dle autorovy libovůle – volně, beztrestně, vzdorujíce udidlu i uzdě. Romanopisec je stvořením žalostným, jak by řekl Carlyle – pouhým reportérem. Může si vymyslet postavy a zápletku, ale v ději si nesmí představit nic, co by se nemohlo stát, ačkoli celé jeho vyprávění je upřímně jedna velká lež. Proč na sebe uvaluje tak těžké podmínky a „každým krokem popotahuje onen prodlužující se řetěz sebeklamu“, dokáže vysvětlit v tlustých svazcích, aniž by alespoň plamenem svíčky prozářil hlubokou čerň vlastní nevědomosti v této záležitosti. Máme velké romány, neboť velcí romanopisci „promarnili mnoho sil“, aby je napsali, ale faktem je, že zdaleka nejvíce fascinující beletrií zůstávají pohádky Tisíce a jedné noci.

ROUCHA MEŠNÍ. Pestrobarevné kazajky, do nichž se halí Šašci Nebeského Dvora.

ROZHODNOUT SE. Podlehnout převaze jisté skupiny vlivů na úkor skupin ostatních.

Strom upustil list, a ten pronese:
„Já na zem chci. Vítr mě donese.“

Však západní vítr ho otočil
a pravil: „Teď na východ! Ze všech sil!“

Vtom zvedl se vítr východní
a řekl: „Se mnou se dohodni.“

A mocí velkou počaly zápasit.
On řekl: „Pro úsudek už ztrácím cit.“

Větry zemdlely; list, plný pýchy,
prohlásil: „Teď padat budu, tichý.“

„Dvakrát měř?“ To není poselství hlavní,
vyber si svoje, a s tím si i padni.

Ať se už rozhodneš tak či tak,
všechno vždy dopadne naopak.

— G. J.

ROZUM. Náklonnost k předsudkům.

ROZUMNÝ. Přístupný nákaze našimi vlastními názory. Náchylný k pře­svědčování, zrazování a vytáčkám.

ROZVÁŽIT SI. Vyhledat ospravedlnění pro již učiněné rozhodnutí.

RUČITEL. Hlupák mající jistý majetek, jenž se rozhodne být zodpovědným za to, co bylo svěřeno jiným člověkem osobě třetí.

Filip Orleánský, jenž si přál jmenovat jednoho ze svých oblíbenců, pro­stopášného šlechtice, do vysokého úřadu, se otázal, jaké záruky je mu tento schopen poskytnout. „Nepotřebuji ručitele,“ odvětil, „neb vám mohu dát své čestné slovo.“ „Probůh, a jakou má ono slovo hodnotu?“ zeptal se pobavený regent. „Pane, má cenu své váhy ve zlatě.“

RUDOKOŽEC. Severoamerický Indián, jehož kůže rudá není – alespoň ne z venkovní strany.

RUKA. Vzácný nástroj umístěný na konci lidské paže a obyčejně vrážený do cizích kapes.

RUM. Obecně ohnivá voda, jež u naprostých abstinentů vyvolává šílenství.

RUS. Osoba s tělem bělocha a duší Mongola. Tatarské Emetikum.

RÝM. Souhlasné zvuky v zakončeních veršů, povětšinou nedobře znějící. Verše samotné, na rozdíl od prózy, jsou povětšinou nudné. Neobvykle (a šibalsky) lze psát jako rhým.

RYTÍŘ.

Toť válečník byl kdysi šlechtického rodu,
pak občan civilní, jenž sledoval jen módu —
dnes na něj posměšnou my zapějeme ódu.
Válečník, občan, poté óda — a nic víc:
což pasovat psy na Rytíře z Nemanic?
Nechť tedy jsou Stateční Rytíři Stoky,
a Rytíři Blech nechť přetrvaj zde roky,
jakož i Rytíři Svatého Bivoje,
též Velkohubí, již rádi tak nápoje.
Bože, dej den, kdy všechny rytířské módy
potáhnou ke psům, a psy pak polknou vody!

Ř

ŘEČNĚNÍ. Výbuch oratorické rakety. Oslepuje, avšak pro pozorovatele se špatným druhem nosu je nejnápadnější zvláštností zápach několika druhů esencí, z nichž byla připravena.

S

SABAT. Slavnost odehrávající se jednou za týden, jež má svůj původ ve skutečnosti, že Bůh stvořil svět za šest dnů, pročež sedmého byl zatčen. U Židů si slavení tohoto dne vyžaduje Přikázání, jehož křesťanská verze zní následovně: „Pamatuj na sedmý den a přiměj své bližní, aby ho světili.“ Stvořiteli se zdálo vhodné a účelné, aby se sabatem stal poslední den týdne, avšak Raní Otcové Církve zastávali jiné názory. Svatost onoho dne je tak nesmírná, že i když má Pán nad těmi, již jdou na (a eventuálně do hlubin) moře, pochybnou a povážlivou jurisdikci, je uctivě uznávána, o čemž svědčí následující oceánská verze Čtvrtého Přikázání:

Šest dní ty budeš pracovat, večer stejně jak ráno;
den sedmý drhnout palubu, rovněž tak dříti lano.

Paluby se již nedrhnou pískem, avšak lano stále kapitánovi skýtá možnost dokázat, kterak zbožně respektuje božské řízení osudu.

SAKRA. Slovo, kterého kdysi hojně užívali Paflagoňané – jeho význam je nyní ztracen. Učený dr. Dolabelly Gak zastává názor, že vyjadřovalo uspokojení a implikovalo nejvyšší možný stupeň duševního klidu. Profesor Groke se naopak domnívá, že zachycovalo emoci bouřlivé radosti, neboť se často vyskytovalo s prefixy „pr“ či „dopr“, jež zde zastupují substantivum „práce“. Jen s velikou rezervovaností bych zaváděl výklad ke kterémukoli z těchto dvou protichůdný – oba byly vypracovány tak pozoruhodnými autoritami.

SALAMANDR. Původně plaz žijící v ohni; později antropomorfní nesmrtelník, ale pořád ještě pyrofil. Nyní se věří, že salamandři vymřeli, přičemž o posledním z nich máme zprávu, že ho v Carcassonu spatřil abbé Belloc, jenž ho zaříkával kbelíkem svěcené vody.

SALÁT. Bylina rodu Lactuta. „Jíž,“ jak praví zbožný labužník Hengist Pelly, „Bůh s potěšením obdařil dobré a potrestal zlé. Neb člověk spravedlivý svým vnitřním světlem rozezná způsob, kterak na ni namíchat chutnou zálivku, v níž se spikne množství bombastických koření, jež usmíří i vylepší hojnost oleje, čímž celá poživatina rozveselí srdce člověku hodnému a rozjasní mu líc. Nicméně osobu duševně méněcennou úspěšně svádí Ďábel, aby jedla salát s nedostatečným množstvím oleje, hořčice, vajec, soli a česneku, zato však s dostatečnou sprškou octa znečištěného cukrem. Tudíž osoba duševně méněcenná trpí při zažívání bolestmi rozmanitě roztodivnými, i hlas svůj pozvedá k výkřiku.“

SÁM. Ve špatné společnosti.

Že křemen na ocel se neváže,
to jiskry, plamen hnedka ukáže.
Vždyť on je kov, ona pak kámen,
a každý sám si říká ámen!

— Booley Fito

SAMOZŘEJMÝ. Zřejmý mně a nikomu jinému.

SARKOFÁG. U starých Řeků rakev vyrobená z jistého druhu masožravého kamene, mající tudíž onu zvláštní vlastnost, že tělo v ní umístěné prostě sežrala. Sarkofág známý moderním znalcům pohřbů je obvykle produktem umění truhlářova.

SATAN. Jeden ze Stvořitelových politováníhodných omylů, jenž se kaje oděn v šerpě, sypaje si popílek na hlavu. Dosazen coby archanděl za­vdal Satan rozmanité příčiny k námitkám, a nakonec byl z Nebe vyloučen. Na půli cesty při sestupu se zastavil, v myšlenkách na okamžik sklonil hlavu a poté se odebral zpět. „Chtěl bych požádat o laskavost,“ řekl.

„Vyslov se.“

„Pokud tomu dobře rozumím, bude stvořen člověk. Ten potřebuje zákony.“

„Co, bídáku! Ty, jmenovaný jeho protivník, na nějž jest od úsvitu věčnosti uvalena povinnost nenávidět lidskou duši – ty si žádáš práva stvořit mu zákony?“

„Pardon – chtěl jsem jen žádat o to, aby mu bylo povoleno stvořit si zákony sám.“

A tak se stalo.

SATIRA. Zapomenutý druh literární skladby, v níž se s nedotaženou něžností obnažovaly nectnosti a pošetilosti autorových nepřátel. V této zemi se satira nikdy netěšila ničemu jinému než smutně nejisté existenci, neboť jejím duchem je vtip, jehož se nám žalostně nedostává, přičemž humor, kterýžto zaň zaměňujeme, je jako všechen humor shovívavý a tolerantní. A navíc, přestože Američany „jejich Stvořitel obdařil“ nectnostmi a pošetilostmi víc než hojně, není obecně známo, že toto jsou vlastnosti zavrženíhodné, a tudíž lid satirika bere jako zatrpklého páprdu a výkřiky jeho obětí po spoluobráncích pak vyvolávají celonárodní souhlas.

Satiro, zdar! Nad tebou věčně se naříká
v tónině mrtvé kdys mumiina jazyka.
Neb umění tvé jest mrtvé — tys utekla
s vypětím sil všech pracovat až do Pekla.
Nic tobě podobného se v Bibli nekoná,
tys právem vymizela pod rukou zákona.

— Barney Stims

SATYR. Jedna z mála postav řecké mytologie, jíž se dostalo uznání v hebrejštině (Lev 17, 7). Satyr byl nejprve členem rozpadající se komunity přiznávající volný svazek s Dionýsem, avšak prošel mnoha transformacemi a vylepšeními. Ne právě málokdy se plete s faunem, pozdějším a slušnějším výtvorem Římanů, jenž se méně podobal člověku a více koze.

SAVCI. Rodina obratlovců, jejichž samice v přírodním stavu kojí svá mláďata, ovšem jsou-li civilizované a osvícené, předají je kojné či po­užívají láhev.

SAZBA. Smrtonosné kousky kovu podezřelé z toho, že zničily civilizaci a kulturu, navzdory jejich zjevnému působení v tomto nesrovnatelném slovníku.

SEBELÍTOST. Selhávající smysl pro vlastní výjimečnost, inspirovaný kontrastem.

SEBEÚCTA. Mylné hodnocení.

SEKYRKA. Mladá sekyra, mezi Indiány známá jako Tomášský hák (tomahawk).

„Ó zakopej sekyrku, Rudochu milý,
neb Mír jest požehnání,“ řekl Muž Bílý.

A Divoch souhlasí; hbitě se zbraně svojí zbaví,
tím, že ji zasekne — avšak do Bělochovy hlavy.

— John Lukkus

SENÁT. Těleso sestávající z postarších pánů pověřených zodpovědnými úkoly a přehmaty.

SERIÁL. Literární dílo, zpravidla s nepravdivým příběhem, jenž se vleče několika čísly novin nebo časopisu. Často se ke každému pokračování přidává „obsah předchozích kapitol“ pro ty, co je nečetli, ale mnohem naléhavější se jeví potřeba obsahu kapitol následujících pro ty, co nehodlají číst ani je. Obsah celého díla by byl ještě lepší. Zesnulý James F. Bowman psal příběh na pokračování pro jistý týdeník ve spolupráci s géniem, jehož jméno se nám nedochovalo. Psali nikoli spolu, nýbrž „na přeskáčku“, tedy Bowman dodal pokračování pro jeden týden, jeho přítel pro ten další a tak dále, jak doufali, až navěky. Naneštěstí se pohádali a jistého pondělního rána, když si Bowman pročítal noviny, aby se připravil na svůj úkol, zjistil, že je mu práce předložena způsobem, jenž ho překvapil a zranil. Jeho spolupracovník veškeré postavy vyprávění nalodil na parník a ten pak potopil v nejhlubší části Atlantiku.

SCHOPNOST. Přirozená výbava k realizování jakési pomenší částečky oné ubohoučké ctižádosti, jíž se odlišují muži schopní od mužů mrtvých. V konečné analýze se shledává, že schopnost obvykle sestává hlavně z vysokého stupně obřadnosti. Snad jest ona impozantní vlastnost odhadnuta správně – být obřadný, toť není úkol lehký.

SÍLA.

„Síla jest mocí pouhou,“ řek učitel —
„toť definice hutná.“
Hoch nepravil nic, však tiše přemítá,
v paměti hrabe, tam hlava rozbitá:
„Síla je moc, však chutná!“

SIRÉNA. Jeden z několika hudebních géniů – proslavila se marným pokusem odradit Odyssea od života na mořské vlně. V přeneseném smyslu každá dáma, jež slibuje mnohé, svůj záměr tají a výkonem příliš nenadchne.

SIROTEK. Osoba žijící, již smrt zbavila schopnosti synovského nevděku – což jest odnětí, jež s mimořádnou výřečností apeluje na vše, co je v lidské povaze soucitné. Je-li sirotek mladý, běžně se posílá do ústavu – tam ho pečlivou kultivací rudimentárního smyslu pro lokalitu naučí, kde je jeho místo. Poté je vzděláván v umění závislosti a úslužnosti a nakonec vypuštěn ven do světa, kterýžto počne vysávat coby čistič bot nebo myčka nádobí.

síť vlečná. Typ sítě, jež zapříčiňuje nedobrovolnou změnu prostředí. Na ryby se vyrábí síť silná a hrubá, avšak ženy se lépe loví tkaninou mimořádně jemnou, jež je obtěžkána malými broušenými kameny.

Hodili síť vlečnou ďáblové,
zatížili ji drahokamy.
(Pokušení je to přenové,
rozšiřují se různé fámy.)

Duše žen všech byly v tom pytli —
skvělý tah, čekali naň roky!
Než spočítali však, co chytli,
utekly ženušky ty oky.

— Baruch de Loppis

SKARABEJKA. Totéž jako skarabeus.

On pad, a sťala ho vlastní ruka,
pod velikým dubem — jaký to žal!
Projel on cizinou, strašná muka,
by chápala ho, však srdce puká,
při sarabandě jím všechno cuká,
a on ten tanec skarabejkou zval!
Zvali ho muži tak, sobě přejíce
by ona stala se světlem harému.
Jen usmála se. Dík tělu vzácnému,
jež strnulé bylo v záři měsíce,
zavděčit sotva jen lze se mrtvému,
a vzpomínka žádná prostě nebude.
Och krutý, překrutý osude!
I pohřbí ho tam, jak tam leží,
čeká přec na den, o nějž běží,
ve stavu tom —
dvě hříčky možné snad, malé a též bledé,
nad hrobem zatruchlí, pak dál život jede.
Pro skarabejku mrtvé jsou!

— Fernando Tapple

SKARABEUS. Posvátný brouk starých Egypťanů spřízněný s naším známým „chrobákem“. Údajně symbolizoval nesmrtelnost, což je fakt, kterýžto Bůh znal, když ho vybavil onou zvláštní svatostí. Jeho zvyk – kladení vajíček do hromádky hnoje – ho patrně doporučil též laskavé pozornosti kněžstva a jednoho dne mu snad zajistí i obdobnou úctu u nás. Pravda, Americký brouk je broukem podřadné jakosti, ale stejné jakosti je i Americký kněz.

SKARIFIKACE. Forma pokání praktikovaná zbožnými za středověku. Onen rituál se občas prováděl nožem a občas rozžhaveným želízkem, avšak vždy, jak říká Arsenius Asceticus, došel uznání, pokud se kajícník neušetřil jediné bolesti či neškodného znetvoření. Skarifikace spolu s jinými primitivními pokáními byla nyní nahrazena dobročinností. Za­ložení knihovny či dar univerzitě prý zasadí kajícníkovi hlubší a déle trvající ránu, než by dokázal nůž či želízko, a je proto jistějším projevem laskavosti. Nicméně k této kajícné metodě se vztahují dvě vážné námitky: dobro, jež činí, a ona příchuť spravedlnosti.

SKŘÍTEK. V severských mytologiích trpasličí rarášek obývající vnitřní část země, jenž se speciálně stará o nerostné poklady. Bjørsen (zemřel v roce 1765) tvrdí, že v letech jeho chlapectví byli v jižní polovině Švédska skřítkové docela běžní a často je vídal za soumraku poskakovat po kopcích. Ludwig Binkerhoof spatřil tři exempláře i v roce 1792, a to v Černém lese, a Sneddeker prohlašuje, že v roce 1803 skřítkové vyhnali ze slezských dolů skupinku horníků. Založíme-li naše výpočty na údajích čerpaných z těchto výroků, zjišťujeme, že skřítkové pravděpodobně vymřeli již v roce 1764.

SKUTEČNĚ. Zřejmě.

SKUTEČNOST PRŮKAZNÁ. Důkaz o kapku více věrohodný než nepravděpodobný. Svědectví dvou důvěryhodných osob proti svědectví osoby pouze jedné.

SLABOSTI. Jisté prvotní pravomoci Ženy-Tyrana, jimiž dominuje samcům svého druhu, zavazuje je k službám své vůli a paralyzuje jejich bouřící se energii.

SLANG. Zachrochtání lidského vepře (Prasoramus intolerabilis) se sly­šitelnou pamětí. Mluva toho, jenž jazykem vyřkne vše, co si pomyslí jeho ucho, a navíc pociťuje pýchu tvůrce, jelikož dokázal reprodukovat výkon papouška. Způsob (v rámci Prozřetelnosti Boží), kterak se představit jako vtipálek bez špetky rozumu.

SLAVNÝ. Okázale ostudný.

On smaží se navěky — toť odplata
tomu, jenž velmi slavným stát se chtěl.
Spokojen? Vždyť gril má mřížky ze zlata —
čas obdivu tak přece nadešel.

— Hassan Brubuddy

SLEČNA. Titul, jímž označujeme neprovdané ženy, abychom zdůraznili, že jsou stále na trhu. Slečna (sl.), paní (pí) a pán (p.) jsou tři nejvýrazněji nechutná slova po stránce jazykové, zvukové i významové. Dvě z nich jsou zkorumpovanou podobou milostpána a milostpaní, třetí vzniklo krácením slova „svlečená“. V průběhu obecného rušení společenských titulů v naší zemi jen zázrakem vyvázla, aby nás i nadále sužovala. Musíme-li je už mít, buďme alespoň důslední a přidělme jedno i svobodnému muži. Odvažuji se navrhnout titul chlap, zkráceně cp.

SLOVNÍK. Zlovolné literární zařízení, jež slouží k utlačování jazykového růstu a pružnosti a k celkovému znepříjemnění jazyka. Tento slovník je však dílem nadmíru užitečným.

SLUŠNÝ. Ohavně přistrojený ve stylu místa a doby.

Na Boorioboola-Gha je muž slušně oděný pro slavnostní příležitosti tehdy, má-li břicho namalované na jasně modro a obepíná-li ho kravský ocas; v New Yorku může, pokud se mu ráčí, vynechat barvu, avšak po západu slunce musí nosit ocásky dva, jež jsou vyrobeny z ovčí vlny a obarveny načerno.

SMÍCH. Vnitřní křeče odrážející se v znetvoření rysů a doprovázené neartikulovanými zvuky. Jsou nakažlivé, a přestože přerývané, zůstávají nevyléčitelné. Náchylnost k záchvatům smíchu je jednou z vlastností, jíž se člověk liší od zvířat – ta jsou nejen natolik nepřístupná, že se nedají vyprovokovat zářným příkladem, ale zároveň povznesená nad mikroby, již původní jurisdikcí v udělování choroby disponují. Zdali je možné přenášet smích na zvířata očkováním látek lidského pacienta, je otázkou, jež nebyla zodpovězena žádnými experimenty. Dr. Meir Witchell se domnívá, že infekční povaha smíchu je dána okamžitou fermentací výměšku slinných žláz rozšiřovaného postřikem. Podle této zvláštnosti nazývá chorobu Convulsio cropens.

SMÍR. Přerušení nepřátelských akcí. Ozbrojený oddech za účelem vykopání mrtvých.

SNÁŠENLIVOST. Mírnější forma zoufalství maskovaná coby ctnost.

SOBECKY. Postrádající porozumění pro sobectví druhých.

SOFISTIKA. Kontroverzní metoda oponenta, jež se od naší liší větší neupřímností a šizením. Této metody využívali zesnulí sofisté, řecká sekta filozofů, jež začala tím, že učila moudrosti, prozíravosti, vědě, umění, zkrátka všemu, co by měl člověk vědět, avšak sama sobě se ztratila v bludišti dvojsmyslů a mlze slov.

Na fakta soka svého vezme pometlo
a sofistiku vlastní tahá na světlo.
Říká, že k zešílení vedou kroky pomalé,
jež k falši uchylují se přec takhle zoufalé.
To pravda není, neb jako drny na hrudi
působí faleš — kdo má ji, ten se nenudí.

— Polydore Smith

SOUBOJ. Formální obřad předcházející usmíření dvou nepřátel. K jeho uspokojivému provedení je třeba značné šikovnosti; je-li vykonáván neohrabaně, mohou se z něj odvinout ty nejneočekávanější a nejpolito­váníhodnější důsledky. Kdysi dávno přišel jistý muž v souboji i o život.

Souboj je zlozvykem gentlemana,
tvrdím, a kéž by bylo tak mým osudem
žít život v zemi, kde as nikdy nebudem —
kde prostě vůbec nic neznamená,
když ze soka naděláš krajíce,
a na manžela hodí se jen dýka,
a prostě normální je, že dlužníka
pak vždycky jen čeká zas márnice.
Bídáky všechny prostě toužím
postřílet, propíchat či jinak smést,
jsou to jen lotři a tuláci.
Vždyť už je vidím, dav se plouží,
tihle mě na souboj nemohou vést —
co, nemají snad nic na práci?

— Xamba Q. Dar

SOUD POSLEDNÍ. Déšť ohně a síry, jenž stejnoměrně padá na spravedlivé i ty nespravedlivé, co si neobstarali úkryt tím, že z něj jiné vyhodili.

Z následujících veršů Otce Gassalasca Japy určených císaři v exilu se zdá, že ctihodný básník naráží na jeho nerozumné pohnutky obrátit se a poslednímu soudu v době konání čelit:

Co, cože! Ty, Pedro, žádáš si jít
pryč rychlostí, až za tebou se kouří?
Proč myslíš si, že v Chile najdeš klid,
když nedávno byls v centru všechněch bouří
svých poddaných, a separace moří
přec nepomůže. Propad jsi hrdlem; víš,
že říše nevděčné jsou, však nezraníš
sebe ve státě svobodném jen tím spíš?

SPĚCH. Rychlé odpravení fušerů.

SPOJENECTVÍ. V mezinárodní politice svazek dvou zlodějů, z nichž každý má ruce vraženy v kapsách toho druhého tak hluboko, že sám nemůže vyplenit kapsu třetí.

SPOLEČENSTVÍ NÁRODŮ BRITSKÉ. Administrativní celek udržovaný v chodu nekonečným množstvím politických parazitů, již jsou logicky aktivní, avšak náhodou i výkonní.

Obrázek kuloárů, zákulisní vřavy
nacpané hladovými, netečnými davy,
vyslanci, úředníky, také však nosiči,
padouši jmenují je, platí zas voliči,
i spletí jejich holení neproklouzne myš,
pískot svůj přes vřavu tamní neuslyší spíš.
Nechť na všechny úředníčky, jen na nás ne,
neštěstí a též osud hrozný dopadne!
Nechť život není ničím než zřetězením ran
a blechy v kilech z košile vybírá si pán;
nechť choroby si hoví v takového kostech,
bolesti, nádory, ať není po starostech;
nechť mikrobi, bacili tkáně mu zachvátí,
trávení tasemnice pak přízeň odvrátí;
nechť vlasy se mu zaplétají v chumáče,
až při česání trapně dá se do pláče,
ať jeho sny klidné strašlivě ruší
pohovek zlámaných tajemní duši,
a židlí a matrací; a do tváře
ať burácí mu chrápání polštáře!
Synové chtivosti, vy žijete tu v hříchu!
Jen andělé smrti teď zkrotí vaši pýchu —
přítele pomstí, jenž nenašel cestu k Břichu…

— K. Q.

SPRAVEDLIVOST. Houževnatá ctnost, jež se kdysi vyskytovala u Pan­tidoodlů obývajících dolní část Oqueského poloostrova. Misionáři odtamtud se navrátivší podnikli několik slaboduchých pokusů zavést ji do jistých evropských zemí, avšak zdá se, že ji vysvětlili poněkud nedokonale. Příklad onoho chybného objasnění se nachází v jediné zachované modlitbě zbožného biskupa Rowleyho, z níž zde uvádíme charakteristickou pasáž:

Nyní spravedlivost spočívá nikoli pouze ve svatém stavu mysli či v provádění náboženských rituálů a poslušnosti liteře zákona. Nestačí, je-li člověk zbožný a spravedlivý – musí rovněž dohlížet na to, aby se i jiní v tomto stavu vynacházeli, a za tímto účelem je vhodným prostředkem nátlak. Jelikož má vlastní nespravedlivost by někomu mohla ublížit, také jeho nespravedlivost by se snesla na osobu ještě další, což je zcela zjevně mou povinností zastavit, abych zabránil křivdě na mně spáchané. Z čehož plyne, že jsem-li spravedlivý, musím omezit svého bližního, je-li to nutné, i silou, v jeho škodolibém podnikání, jehož se já sám díky lepší povaze a s pomocí Nebes zdržuji.

 

SRDCE. Automatická svalová krevní pumpa. Obrazně je tento užitečný orgán prý sídlem emocí a sentimentu – velice hezká představa, jež je však pouhým zbytkem někdejší univerzální víry. Dnes je známo, že emoce a sentiment přebývají v žaludku, kde se vylučují z jídla působením trávicích šťáv. Přesný proces, jímž se biftek přeměňuje v cit, poddajný nebo ne, podle věku zvířete, z něhož byl připraven; následná stadia zpracování, během nichž se kaviárový chlebíček transformuje do jakési podivné idey a opět se zhmotňuje coby sžíravý epigram; vynikající funkční metody, jimiž se natvrdo vařené vejce přetvoří v nábo­ženskou kajícnost či zákusek plněný krémem v povzdech přecitlivělosti – ony jevy trpělivě stopoval pan Pasteur a rovněž je s přesvědčivou průzračností vyložil. (Viz též mou monografii Zásadní identita duchovních citů a jistých intestinálních plynů uvolňovaných v procesu trávení – 4 sv., 687 str.) Ve vědeckém díle s názvem, pokud si dobře vybavuji, Delectatio Demonorum (John Camden Hotton, Londýn, 1873) byl tento názor na povahu citů názorně ilustrován; další objasnění viz slavné pojednání profesora Dama Láska jako produkt vyživovací macerace.

SPŘÁTELIT SE. Učinit první krok k nevděku.

STARÝ. V takovém stadiu užitečnosti, jež není v nesouladu s obecnou nevýkonností, jako například starý muž. Znehodnocený tokem času a urážející vkus lidu, jako například stará kniha.

„Romány staré? Ať táhnou k čertu!“ řek Goby.
„Mé knihy a chléb jsou čerstvé, toť příkaz doby.“
Za výrok onen Příroda nedá pokutu —
vždyť čerstvého blbce rodí každou minutu.

— Harley Shum

STÁŘÍ. Ono období života, v němž se smiřujeme s neřestmi, jež stále pěstujeme, a to tak, že odsuzujeme ty ostatní, jež už nejsme mocni páchat.

STRAKA. Pták, jehož zlodějské sklony komusi naznačily, že by jej mohl naučit mluvit.

STRANA SPORNÁ. Osoba, která si již nehodlá uchovat svou tvář v na­ději, že spasí holou kůži.

STROM. Vysoká zelenina, již příroda zamýšlela k tomu účelu, aby sloužila coby trestní aparát, ačkoli díky selhání justice většina stromů plodí buď žádné, či jen zcela zanedbatelné ovoce. Je-li strom přirozeně oplodněn, stává se příhodným činitelem civilizace a důležitým faktorem v oblasti veřejné morálky. Na přísném Západě a citlivém Jihu je jeho ovoce (na Západě bílé, na Jihu černé), i když se nejí, chuti lidu příjemné, a přestože se nevyváží, obecnému blahu přináší zisk. To, že legitimní vztah stromu ke spravedlnosti neobjevil soudce Lynch (jenž mu vskutku nepřiznal prvenství před stožárem či nosníkem mostu), ozřej­muje následující pasáž z Morrystera, jenž ho předběhl o dvě staletí:

A jelikož já v zemi té přebýval, ukázati mně chtěli strom Ghogo, o kterémžto jsem již mnoho slyšel; avšak když jsem na něj popatřil, nic pozoruhodného jsem neshledal, pročež obyvatelé vesnice, kde se onen vynacházel, mi odvětili takto:

„Strom tento nyní ovoce nenese, nicméně v sezóně uzřeš, kterak na větvích jeho visí všichni, kdož urazili Jeho Veličenstvo Krále.“

I dále mi řečeno bylo, že slovo ono „ghogo“ znamená v jazyce jejich to, co u nás „ničemník“.

— Toulky Orientem

STŘELA. Konečný rozhodčí v mezinárodních sporech. Dříve se tyto spory urovnávaly fyzickými kontakty oponentů s tak jednoduchými argumenty, jaké jen rudimentární logika doby mohla poskytnout – mečem, kopím a podobně. S nárůstem prozíravosti ve věcech vojenských se střela začala těšit větší a větší oblibě a nyní si jí ti nejodvážnější velice považují. Jejím hlavním defektem je to, že si v okamžiku propulze vyžaduje osobní účast.

STŘELA KARTÁČOVÁ. Argument, který v odpověď požadavkům Ame­rického Socialismu připravuje budoucnost.

SUKNĚ. Část oděvu, již občas nosí Skotové v Americe a Američané ve Skotsku.

SVATBA. Obřad, během něhož se dva lidé zavážou být člověkem jedním a jeden člověk se zaváže nebýt ničím, načež ono nic se zaváže být oporou.

SVÁTOST. Vážný náboženský obřad, jemuž přináleží několik stupňů autority a významnosti. Řím má sedmero svátostí, zatímco protestantské církve, jelikož o něco méně prosperují, pocítily, že si mohou dovolit pouze dvě, a to podřadné svatosti. Některé z menších sekt nemají svátosti vůbec – a za toto skrblické hospodaření budou nepochybně zatraceny.

SVĚTEC. Zkorigovaný a adaptovaný mrtvý hříšník.

Vévodkyně z Orleansu vypravuje, kterak onen nevymáchaný starý nactiutrhač maršál Villeroi, jenž v mládí znal sv. Francise de Sales, řekl poté, co se doslechl, že ten byl prohlášen za svatého: „S potěšením se dozvídám, že Monsieur de Sales je svatý. S chutí roztrušoval sprosťačinky a podvádět v kartách. V ostatních směrech byl dokonalý gentleman, ovšem poněkud hloupý.“

SVOBODA. Vynětí z autoritativních tlaků ve vyžebraném půltuctu z ome­zovatelova nekonečného množství metod. Politické podmínky, o nichž se každý národ s radostí domnívá, že na ně má prakticky monopol. Volnost. Rozdíl mezi svobodou a volností není přesně znám; přírodovědci dosud nebyli schopni nalézt žijícího zástupce ani jednoho z těchto dvou jevů.

Když školák otázku svoboda dostane,
ví, jak zavyla, když Kościuszko pad;
a na každém větru, který teď zavane,
nese se její křik, což nemám rád.

Vždy vykřikne, když scházejí se vládci
či parlamenty pozdě k ránu,
pak svazují jí nohy všichni zrádci,
a zároveň jí hrají hranu.

A když pak lid panující vyřadí
volební hlasy, jež nepřekroutí,
v poryvu jedovatém si zařádí
její hlas sílící, který rmoutí.

Neb všichni, kdož vládnou mocí, jdou do sebe,
i vynutí si to, co nemají,
a mezi sebou podělí se o Nebe,
Svobodě tak jen Peklo nechají.

— Blary O’Gary

SVRBĚNÍ. Projev vlastenectví u Skotů.

SYLFA. Nehmotná, avšak viditelná bytost, jež obývala vzduch v době, kdy byl elementem, a předtím, než ho osudově znečistil tovární kouř, plyny ze stok a podobné produkty civilizace. Sylfy jsou příbuzné skřítkům, nymfám a salamandrům, kteří obývali (v uvedeném pořadí) zemi, vodu a oheň, živly nyní nezdravé. Sylfy, jako ptáci létaví, byly pohlaví mužského či ženského, však zjevně naprosto neúčelně, neboť kdyby vskutku měly mláďata, musely by hnízdit na nepřístupných místech – žádné jejich pískle nikdo nikdy neviděl.

SYLOGISMUS. Logická formule sestávající z hlavního a vedlejšího před­pokladu a nedůsledku. (Viz LOGIKA.)

SYMBOL. Něco, co údajně představuje něco jiného nebo místo toho stojí. Četné symboly jsou pouhými „přežitky“ – věci, jež přestaly být využitelné, nicméně existují i nadále, neboť jsme zdědili tendenci je vyrábět; jako například pohřební urny vyřezávané na rozličných památnících. Kdysi se vyskytovaly skutečné urny, jež přechovávaly popel zesnulých. Jejich výrobu zastavit nedokážeme, ale můžeme jim dát jméno, čímž skrýváme svou bezmocnost.

SYMBOLICKÝ. Týkající se symbolů, jakož i jejich použití a interpre­tace.

Říká se, výčitky že hryžou svědomí —
je to však žaludek, což tvrdím v soukromí;
kdykoli jsem si totiž všiml hříšníka,
jasné hned bylo, že mu břicho otýká
či nemocný byl snad dle jiného ritu,
vše ovšem v rozmezí vnitřnostních svých citů.
Já však si myslím, že hříšník, kdo nevěří
ve večeři sytou a jí jak pápěří.
Vím, s jakou hrůzou se nebesa dívala,
Adam když pojídal jablka nezralá.
On proklet byl, jest to však symbolika pouhá —
prostě měl koliku, jež byla pěkně dlouhá.

— G. J.

SYNDIKÁT. V americké politice velká korporace sestávající povětšinou z šetrných dělníků, vdov se skrovnými prostředky, sirotků v péči poručníků a soudců, jakož i mnoha dalších zločinců a nepřátel veřejnosti.

Š

ŠANCE. Vyhlídka, obyčejně zastrašující. Očekávání, obyčejně něčeho strašného.

Och dujte, dujte, vy větry-štvanci,
nad Cejlonem svůj žeňte dech;
tam nejednu dobrou máte šanci,
krom jediné — toť smrti vzdech.

— Biskup Sheber

ŠAŠEK DVORNÍ. Žalobce.

ŠAVLE ZAKŘIVENÁ. Zkřivený meč mimořádné ostrosti, v zacházení s nímž dosahují jistí Orientálci překvapující výkonnosti, k ilustraci čehož poslouží i zde vyprávěná příhoda. Příběh je přeložen z japonštiny a autorem je Shusi Itama, slavný spisovatel třináctého století.

Když byl veliký Gichi-Kuktai Mikádem, nařídil setnout hlavu Jijiji Riovi, vysokému dvornímu úředníkovi. Brzy poté, co uplynula hodina stanovená k provedení onoho obřadu, ke svému nesmírnému překvapení Jeho Výsost patří, kterak mu k trůnu klidně kráčí muž, jenž měl být tou dobou už deset minut mrtev!

„U sedmi set poblázněných draků!“ vzkřikl rozzuřený monarcha. „Neodsoudil jsem tě snad k tomu, aby tě vystavili na tržišti, a neměl ti úderem třetí stít hlavu obecní kat? A není teď tři deset?“

„Synu tisíce příkladných božstev,“ odvětil odsouzený ministr, „vše, co říkáš, je taková pravda, že ve srovnání s ní je pravda lží. Avšak božských, slunečných a povzbuzujících přání Jeho Výsosti bylo zhoubně neuposlechnuto. Radostně jsem běžel i umístil své nehodné tělo na tržiště. Kat se dostavil s vytasenou Šavlí, ostentativně jí zatočil vzduchem a lehce mi poklepal na krk, pročež se odporoučel, neboť ho bombardoval lid, jenž mě vždy choval v oblibě. Přišel jsem, abych si pro jeho nečestnou a zrádcovskou hlavu vyžádal spravedlnost.“

„A k jakéže to popravčí četě onen podlec s duší černou náleží?“ otázal se Mikádo. „K ctěnému devítitisícímu osmistému třicátému sed­mému regimentu – znám toho muže. Slove on Sakko-Samshi.“

„Nechť jest předvolán,“ vece Mikádo sluhovi, i o půlhodinku později stojí viník v Jeho Přítomnosti.

„Ty levobočku třínohého bezpalcého hrbáče!“ zaburácel panovník – „pročpak jsi pouze lehce poklepal na krk, jejž si měl s potě­šením stíti?“

„Pane Jeřábů a Třešňových Květů,“ opáčil kat, aniž hnul brvou, „nařiď mu, aby se halasně vysmrkal.“ Jelikož tak bylo nařízeno, Jijiji Ri se uchopil za nos a zatroubil jako slon, až všichni očekávali, že spat­ří, kterak mu okamžitě ulítne hlava. Nestalo se nic – Jijiji Ri ve svém výkonu pokračoval klidně dál, aniž se cokoli stalo. Oči všech se nyní upřely ke katovi, jenž zbělel jako sněhy na vrcholku Fudžijamy. Třásly se mu nohy a dech se mu chvěl hrůzou.

„U hned několika druhů dvojocasých měděných lvů!“ vzkřikl. „Jsem zruinován a jako kat totálně zneuctěn! Onoho zločince jsem udeřil jen chabě, neboť když jsem mávnul šavlí, náhodou jsem si ji prohnal krkem vlastním! Otče Měsíce, vzdávám se své funkce.“

Poté, co tak pravil, uchopil se v chůzi za čupřinu a nadzvedl vlastní hlavu, již u trůnu pokorně položil Mikádovi k nohám.

ŠERIF. V Americe hlavní výkonný úředník okrsku, jehož nejcharakterističtější povinností v jistých západních a jižních státech je chytání a věšení gaunerů.

John Eimer Pettibone Vlastní Své Milosti
(o něm já píšu jen s pramalou radostí)
byl skutečně chlap špatná, ale od kosti.

I často říkalo se vůkol: „Na svou čest
přísahám, že vyberu-li zde ze všech měst
bídáka největšího, toť on — Pádná Pěst.“

Hříšník největší, navíc jednu chybu měl:
spatřil-li lotra kdes, sám málem zešílel,
což ultimátně vlastně bylo zlo všech zel!

V případě takovém netrpěl bezmocí,
vstát dokázal v hodině každé za noci,
a z osob daných rázem byli otroci.

Navzdory prosbám města vždycky pouze on
zavlekl muže někam, kde naň čekal skon
a na stromě onen se houpal jako zvon.

Jindy, když vládla jemu správná nálada,
odvlek on tvora toho jako zamlada
k ohni pekelnému, což není závada.

Tam opekl ho pěkně hnědě, jako chléb,
s výrazem neviny pak přijal městský škleb,
netečný, ač nebaví s ním se ani žleb.

„Jak smutné,“ sousedé praví, „věc je jistá,
že pohrdat právem ten muž zas se chystá —
závěr zde jediný: on jest anarchista!“

(A tímto způsobem, docela rádi,
vyřknou pak slovo to, což sotva vadí —
averzi silnou maj, jazyk je zradí.)

„Hotová věc to je,“ pravili všeci,
„že náš John-Pádná Pěst ukončit věci
nezdárné musí, lid nelze dnes péci.“

„Nyní, u relikvií svatých“ — zrovna tady
muž každý suvenýr vytáh; přes všechny rady
při lynči loni k nim přišel, i s kamarády —

„My přísaháme, že on cesty jiné zvolí
než provaz, pochodeň či kůl — z nás dělat voly,
to se mu nevyplatí, ač srdce teď bolí!

My pravačku jemu přec uvážeme v půli,
čímž svobodu omezíme — ať oči kulí,
prostor malý dáme té nezákonné vůli!“

I konala se posléze jediná schůze,
na níž ho chválili, i modlili se tuze.
Pak zvolili ho šerifem — ke vlastní hrůze!

— J. Milton Sloluck

ŠIBENICE. Scéna k předvádění her plných zázraků, v nichž se hlavní hrdina dostane do Nebe. V této zemi jsou šibenice pozoruhodné zejména počtem osob, jež jim uniknou.

Zdali na šibenici, vysoko,
či tam, kde nejvíce krev teče —
nejlepší místo na smrt, naoko,
je to, kde zubatá se vleče.

— Stará Hra

ŠÍLENÝ. Postižený vysokým stupněm intelektuální nezávislosti; nepřizpůsobující se standardnímu myšlení, řeči a jednání, jež konformisté odvodili z důkladného studia sebe samých; v rozporu s většinou; krátce neobvyklý. Pozoruhodné je, že osoby prohlašují za šílené úředníci, již sami postrádají jakýkoli důkaz o své vlastní příčetnosti. Abych onu myšlenku ilustroval – tento zde přítomný (a zcela mimořádný) lexikograf nechová větší důvěru ve svou příčetnost než libovolný chovanec blázince v této zemi, a přesto, jelikož nic nesvědčí o opaku, by místo vykonávání oné vznešené profese, jež, jak se mu zdá, plně vytěžuje jeho síly, mohl ve skutečnosti tlouci rukama o mříže v oknech ústavu a tvrdit, že je Noah Webster, ke škodolibé radosti mnoha netaktních přihlížejících.

ŠLEH. Otřepané populární pořekadlo či přísloví. (Metaforické a hovo­rové.) Nazývá se šlehem, neboť se údajně nepříjemně dotkne hroší kůže. Následují příklady starých šlehů uštědřených novým bičem:

Kdo šetří, utrácí.
Řekni mi, co organizuješ, a já ti řeknu, jaký jsi.
Potrefená husa se trefuje do toho, kdo ji trefil.
Vrabec v hrsti je lepší než nevykrmený holub na střeše.
Lépe pozdě než dříve, než vás kdo pozval.
Některé příklady někdy táhnou.
Sůl nad zlato jest, přidá-li se však k diamantům.
V nouzi poznáš nepřítele.
Když něco stojí za to, stojí za to, aby to pro vás udělal někdo jiný.
Namaluj čerta na zeď, a on si ten obrázek přijde prohlédnout.
Kdo se směje nejméně, ten se směje nejlíp.
Nemluv a nikdo nepozná, že jsi hloupý.
Ze dvou zel se staň tím menším.

Kdo zaváhá, promešká příležitost, kdy váhá jeho zaměstnavatel.
Kdo chce kam, pomozme mu jinam.

 

ŠLECHETNÝ. Původně se toto slovo vztahovalo k šlechtickému původu dané osoby a oprávněně se dalo aplikovat na značné množství lidí. Nyní znamená šlechetný povahou, a tudíž trochu odpočívá.

ŠLECHTIC. Dar Přírody bohatým americkým pannám, jež ctižádostivě touží po společenské výjimečnosti a útrapách lepšího života.

ŠOSÁK. Ten, jehož mysl je produktem prostředí a řídí se módou myšlenek, citů i sentimentu. Je občas vzdělaný, často prosperující, obvykle čistý a vždy vážený.

ŠPICLOVAT. Tajně si vyslechnout výčet zločinů a neřestí osoby další, popřípadě vlastní.

Dáma si ouško jedno přiložila
ke klíčové dírce, i vítězila,
neb uvnitř dvě ženštiny hubaté
teď baví se při čaji o páté.
Tématem konverzace ona sama byla —
za zvídavou babu ji jedna označila!
Jakmile přáno již nebylo vzruchu,
dáma ta naštvaná klid dala sluchu.
„Duši mám jemnou,“ vzkřikla, „ta nesnese,
když povaha má se podle přetřese!“

— Gopete Sheramy

ŠTĚDROST. Velkodušnost toho, jenž má všeho hojně a dovoluje jiným, kteří nemají nic, aby získali vše, co dokážou.

Jediná vlaštovka prý spolyká deset milionů hmyzích exemplářů roč­ně. Dostatek hmyzu chápu jako pozoruhodný příklad Stvořitelovy štědrosti, kdy se On stará o blaho Svých výtvorů.

— Henry Ward Beecher

ŠTĚSTÍ. Příjemný pocit pramenící z přemítání o neštěstí druhých.

ŠŤOURAL. Kritik naší práce.

T

T. Dvacáté písmeno anglické abecedy, Řeky absurdně nazývané tau. V abecedě, z níž ta naše pochází, mělo formu primitivní dobové vývrtky, a stálo-li jen tak (což bylo více, než mnohdy dokázali samotní Féničané), znamenalo Tallegal, což učený dr. Brownrigg přeložil jako „lomcovák“.

TANČIT. Poskakovat za zvuku hihňající se hudby, pokud možno s pa­žemi kolem pasu sousedovy manželky nebo dcery. Existuje mnoho dru­hů tanců, ale všechny, jež si žádají účast obou pohlaví, mají společné dva rysy: jsou nápadně nevinné a upřímně milované hříšníky.

TARIF CELNÍ. Stupnice dovozních daní určených k tomu, aby chránily domácí výrobce před chamtivostí konzumentů.

On smutný je, ten pradávný Přítel Lidských Duší,
neb rostou ceny uhlí, k čemuž jsou všichni hluší;
vždyť zabrali Peklo, což nelze vyjádřiti čísly,
z něhož se stal pak stát jižanský, zcela nezávislý.

„Bylo by spravedlivé,“ praví mysl ta jiskřivá,
„kdybych já zadarmo přec dostal příhodná paliva.
Charakter práce této, vy bratři mí dutí,
k šetření maximálnímu mě prostě nutí —
načež pak plotny mé, a nevynechám žádnou,
v stavu jsou prachbídném, i hanebně jen chladnou.

Co zvládnou pak? A přestože já jen strašně toužím
doběla rozpálit je, zatím se hrozně soužím;
posléze vidím já, jak ruce všechny zábly —
povím vám, tarif ten podvádět učí ďábly!
Já zničen jsem a moje skromné řemeslo
v očích vší veřejnosti jistě pokleslo:
a tisk veřejný, mně přímo pod nosem,
oheň a síru dští, pravda, úkosem;
důvtipně pracuje rovněž vlastní můj cech —
lži mé jen přemílá, a plný byl jich měch;
mé léky vlastní pak zneužívaj doktoři,
marně však, neb jen ďábel po nich se zmátoří;
a tak se snaží zabavit moje kořisti,
přičemž jen bokem vlastní si urvat zajistí;
a kazatelé pak denně příkladem vlastním učí
ctnosti, jimiž já pohrdám, však přesto na mně pučí;
i státník, jenž opičí se, dělá tu stejnou chybu
co já, neb fůru učiní nesplnitelných slibů.
Pravda, proti takému soutěžení
radou zoufalý žádný výkřik není.
A stížnosti moje prý nemaj hlavy paty —
řešení bude, když ze mne se stane svatý!“
Teď Republikáni všichni, již dávno šli spát,
v pravé se světce proměnili, i začli řvát —
napadli soutěžení toto ve vládě;
ihned je společný pak ďábel nasnadě!
A zkřížili tak zbraně, mezi čtyřma očima,
v debatě příkré a strohé, což nikdo nevnímá,
dokud ti Demokrati, opuštěni a sami,
nejásali, že ve hře té vytvoří si dámy.
A zlo to zahnat chtěli, což ihned zaručí,
že dvě válčící strany si padnou v náručí;
však jelikož by hloupé bylo jen tak maně
uvolnit rozpětí té Posvěcené Daně,
nakonec souhlasilo se, že problému se čelí,
a výhodu přec obdržel, on, Vzbouřenec ten smělý —
dohodlo se, že připadne mu pěkná prémie
za duši každou, jež chladné to Peklo přežije.

— Eidam Smith

TELEFON. Vynález ďáblův, jenž odstraňuje některé výhody plynoucí ze situace, kdy udržujeme nepříjemnou osobu v jisté vzdálenosti.

TELESKOP. Přístroj, jenž se vztahuje k oku podobně jako telefon k uchu, tedy umožňuje předmětům vzdáleným, aby nás zamořovaly množstvím nepotřebných detailů. Naštěstí není vybaven zvoněním, jež by nás vyzývalo k obětem.

TĚLO. Druhá Osoba světské Trojice.

TEOZOFIE. Dávná víra mající v sobě veškerou jistotu náboženství a tajemství vědy. Moderní teozofové se spolu s buddhisty domnívají, že na zemi prožíváme nekonečný počet životů ve stejně nekonečném množství těl, neboť jeden život pro úplný duchovní rozvoj nestačí; což znamená, že pouhopouhý jeden život je málo na to, abychom se stali tak moudrými a dobrými, jak si sami zvolíme. Být absolutně moudrý a dobrý – to je dokonalost, a teozofové jsou natolik bystří, že vypozorovali, kterak vše, co po zlepšení touží, dokonalosti dosáhne. Méně schop­ní pozorovatelé mají tendenci vyloučit kočky, neboť se nezdá, že by byly moudřejší nebo lepší než minulý rok. Největší a nejtlustší z nověj­ších teozofů byla zesnulá madame Blavatska, jež žádnou kočku nevlastnila.

TIRÁDA. Řeč protivníka, jehož všichni znají jako Seberáda.

TLAČENÍ. Jedna ze dvou věcí obzvláště napomáhající úspěchu, zejména v politice. Druhá je Táhnutí.

TLUMOČNÍK. Člověk, jenž umožňuje dvěma osobám hovořícím odlišnými jazyky, aby se dorozuměly, a to tak, že vždy jedné z nich opakuje to, co by jemu samotnému přineslo prospěch, kdyby to řekla osoba druhá.

TOULEC. Přenosné pouzdro, v němž dávní státníci a domorodí právníci nosili své lehčí argumenty.

On ze svého toulce ihned a spatra,
tento náš kontroverzní Říman,
argument vytáh; otázky nemáme snad žádné,
na něž by nehodil se, ať už jakkoli padne.
Pak namířil on jej na cíl, toť játra —
vlastnil je zabedněný nýmand.

— Oglum P. Boomp

TRÁVENÍ. Přeměna potravin v ctnosti. Není-li onen proces dokonalý, vznikají místo nich neřesti – okolnost, z níž jistý vychytralý spisovatel, dr. Jeremiah Blenn, dovozuje, že dyspepsií více trpí dámy.

TRICHINÓZA. Odpověď prasete zastáncům vepřofilie.

Moses Mendelssohn onemocněl i poslal pro křesťanského lékaře, jenž ihned diagnostikoval filozofovu chorobu jako trichinózu, avšak taktně jí dal jiné jméno. „Musíte okamžitě změnit jídelníček,“ pravil, „denně potřebujete alespoň šest uncí vepřového.“

„Vepřového?“ vzkřikne pacient – „Vepřového? Nic mě nedonutí, abych se ho dotkl!“

„To myslíte vážně?“ otázal se chmurně doktor.

„Přísahám!“

„Výborně! – V tom případě se ujmu vašeho léčení.“

TROGLODYT. V užším slova smyslu obyvatel jeskynní doby paleolitu, po Stromu a před Bytem. Slavné společenství troglodytů pobývalo s Da­videm v jeskyni Adulámu. V oné kolonii byl „každý nešťastný, každý zadlužený a každý nespokojený“ – stručně řečeno sestávala ze všech socialistů Judey.

TROJICE. V mnohonásobném teismu jistých křesťanských církví tři naprosto zřetelná božstva odpovídající pouze jednomu. Podřadná božstva polyteistických věrouk, jako například ďáblové a andělé, nejsou obdařena mocí slučovat se a své nároky na zbožňování a smírné oběti musejí vyžadovat individuálně. Trojice je jedním z nejvýsostnějších ta­jemství našeho svatého náboženství. Unitáři ji odmítají, jelikož je prý nepochopitelná, čímž prokazují svůj nedostatečný smysl pro teologické základy. V náboženství věříme pouze tomu, čemu nerozumíme, s výjim­kou případů srozumitelných doktrín, jež odporují těm nepochopitelným. Tehdy věříme těm prvním coby součástem těch druhých.

TROUFALOST. Jedna z nejnápadnějších vlastností muže v bezpečí.

TRPĚLIVOST. Schopnost s pokornou shovívavostí vydržet křivdu a zá­roveň zdokonalovat plán pomsty.

TUPOHLAVEC. Člen vládnoucí dynastie v literatuře i životě. Tupohlavci se zrodili s Adamem, a jelikož byli četní a houževnatí, dobyli veškerý obyvatelný svět. Tajemství jejich moci spočívá v necitelnosti k ra­nám – pošimrejte je obuškem a oni se (se samozřejmostí sobě vlastní) jen zasmějí. Tupohlavci původně pocházeli z Boiótie, odtamtud je však vyhnaly zásobovací potíže, neboť ona tupost jim spálila úrodu. Na několik staletí zamořili Filistii, a tudíž se až po naše časy mnoho z nich nazývá Filištíni. V bouřlivých dobách křižáckých výprav se nicméně z této země stáhli a postupně se rozšířili po celé Evropě, přičemž zaujímají většinu vysokých míst v politice, umění, literatuře, vědě i teologii. Od okamžiku, kdy k nám na palubě lodi Mayflower společně s Otci-Pout­níky dorazila detašovaná jednotka tupohlavců a vyjádřila se o daném kontinentu příznivě, jejich počet se narozením, imigrací i konverzí zvyšuje rychle a trvale. Podle těch nejdůvěryhodnějších statistik se počet dospělých tupohlavců včetně statistiků ve Spojených státech velmi těsně blíží třiceti milionům. Intelektuální centrum oné rasy se nachází u Peorie ve státě Illinois, avšak novoanglický tupohlavec je svou podstatou nejodpudivěji morální.

TVRDOŠÍJNÝ. Nepřístupný takové pravdě, jež je zjevná v kráse a ape­lu naší obhajoby. Populárním a typickým zástupcem tvrdošíjnosti je mula, zvíře vysoce inteligentní.

TYČINKY VONNÉ. Malé tyčinky, jež Číňané spalují během svých pohanských skopičin, čímž napodobují jisté svaté rituály našeho ryzího náboženství.

TÝL. V amerických vojenských záležitostech nechráněná část armády, jež je nejblíž Kongresu.

TYRAN. Viz MANŽEL.

U

ÚCTA. Duchovní postoj člověka k bohu a psa k člověku.

UDATNOST. Vojenská směsice ješitnosti, povinnosti a naděje hazardního hráče.

„Proč jste se zastavili?“ zařval velitel divize u Chickamaugy, jenž nařídil útok. „Ihned se vydejte kupředu.“

„Pane generále,“ odvětil velitel provinivší se brigády, „jsem přesvědčen, že jakákoli další přehlídka udatnosti mých jednotek by je vehnala do konfliktu s nepřítelem.“

UHLAZENOST. Druh slušnosti, kterýžto městští pozorovatelé připisují obyvatelům všech měst kromě New Yorku. Jeho nejběžnější projev lze zaslechnout ve slovech „promiňte, prosím“, což není v nesouladu s opomíjením práv druhých.

Majitel továrny vyrábějící střelný prach
potichu přemýšlí, zamedituje na horách —
Cos neblahého snad jeho mysl vítá —
Když náhle tam z nebe bezmračného padá
ledvina lidská, tak strašlivá to zrada!
V továrně jeho právě teď všechno lítá…
On klobouk si ovšem klidně zvedne z hlavy:
„Promiňte, pane,“ dost nevzrušeně praví,
„slibuji já, že továrna bude bita!“

— Swatkin

UKAZOVÁČEK. Prst, jejž obvykle užíváme, chceme-li ukázat na dva zločince.

UKVAPENÝ. Provedený před obědem.

Hříšníku ukvapenému nikdo nevěří,
neboť on nejprve jednal, pak sněd večeři.

— Judibras

ULTIMÁTUM. V diplomacii poslední požadavek předtím, než se strany uchýlí k ústupkům.

Když turecká ministerská rada obdržela rakouské ultimátum, sešla se k jeho projednání.

„Och, sluho prorokův,“ pravil Šejk Čibuku Říše veliteli Nepřemožitelné Armády, „kolik neporazitelných vojáků se nachází ve zbroji?“

„Zastánce Víry,“ odvětil onen hodnostář poté, co prostudoval svá memoranda, „počtem je jich tolik, kolik listů v lese!“

„A kolik nepotopitelných válečných lodí nahání hrůzu srdcím těch křesťanských prasat?“ otázal se Imáma Stále Vítězného Námořnictva. „Strýci Úplňku,“ zněla odpověď, „račte uznat, že je jich jako vln v moři, písku v poušti či hvězd na obloze!“

Po osm hodin široké čelo Šejka Čibuku Říše zvrásňovaly důkazy hlubokého zamyšlení – zvažoval možnosti války. Pak pravil: „Synové andělů, kostky jsou vrženy! Ulemovi Ucha Říše navrhnu, aby radil nečinnost. Ve jménu Alláha, zasedání se odročuje.“

UMĚNÍ. Pro toto slovo neexistuje žádná definice. Jeho původ vykládá důvtipný Otec Gassalasca Jape, S. J., následovně:

Jakýsi šprýmař — kdo by to jen mohl věděti? —
rozhodl se čtveračit se slovem uměti.
I řekl: umění. V tom okamžiku povstali
fanatičtí kněží, a hned zpívati začali
tajemná mumlání a hymny; ty pak přehlušily
zoufalé disputace, jež všem údy ochromily,
a v chrámu kněží obnovili své s ohněm hrátky,
i v rámci vlády práva tahali též za drátky.
Lid v úžasu obřady hojně navštěvoval —
a jelikož věřil, málokdo rozumoval —
a niterně byv povznesen až k poučení,
že polovlasy dva (což v umění nic není)
větší půvab mají, jakožto i hodnotu,
než Přírody vlas (ten představuje nicotu),
každý hned k obětem jídla a vína veze
a prodejem šatů svých podporuje kněze.

UNITÁŘ. Člověk, jenž popírá božskost vyznavače Trojice.

UNIVERZALISTA. Ten, jenž se vzdává výhod Pekla ve prospěch osob odlišného vyznání.

UPOVÍDANOST. Porucha, jež způsobuje, že osoba jí trpící není schopna udržet jazyk na uzdě v okamžicích, kdy si přejete mluvit vy.

UPRCHNOUT. „Záhadným způsobem se pohybovat“, zpravidla s ma­jetkem někoho jiného.

Jaro vábí! V přírodě všechny květy to volají,
stromy se zelenají, pokladní zase prchají.

— Phela Orm

USEDLÝ. Neschopný se vzdálit.

ÚSPĚCH. Jediný neodpustitelný hřích proti našim bližním. V literatuře a zejména v poezii jsou prvky úspěchu až pronikavě jednoduché, což výborně ilustrují následující verše ctihodného Otce Gassalasca Japy, jež jsou z jakéhosi tajemného důvodu nazvány „John A. Joyce“.

Bard, jenž uspět chce, ten musí nosit knihu,
jakož i kravatu, a mysleti pak prózou;
hexametrů pak ve vlasech míti tíhu,
a pohled upřený se státi musí pózou.
Buď tenký v myšlenkách, tělo tvé bude plné tuku —
když vlasy dlouhé máš, klobouk si sejmi, zvedni ruku.

USPOKOJENÍ. Stav duše, jenž se přivodí přemítáním o strachu bližního.

ÚSTA. U muže brána do duše, u ženy ventil srdce.

ÚSTŘICE. Slizký mazlavý korýš, na němž si civilizovaní lidé dokazují svou smělost tím, že ho pojídají, aniž by z něj odstranili vnitřnosti. Skořápky se občas rozdávají chudým.

ÚSVIT. Doba, kdy rozumní mužové chodí spát. Jistí staří muži přibližně touto dobou raději vstávají a po studené sprše se s prázdným žaludkem vypravují na dlouhou procházku a i jinak umrtvují těla. Pak s pý­chou ony zvyklosti označují za příčinu svého pevného zdraví a zralého věku, avšak pravdou jest, že bodří a staří zůstali nikoli díky těmto prostocvikům, nýbrž jim navzdory. Důvodem, proč mezi těmi, jež ony věci činí, nacházíme pouze osoby robustní, je skutečnost, že ostatní, které se o něco podobného pokoušely, to ihned zabilo.

ÚTĚCHA. Vědomí, že někdo lepší má ještě méně štěstí než vy sám.

ÚTOČIŠTĚ. Cokoli, co zajišťuje ochranu osobě v nebezpečí. Mojžíš a Jo­zue vytvořili šest měst-útočišť: Bese, Gólan, Rámot, Kedeš, Šekem a Chebrón, do nichž mohl uprchnout člověk, jenž neuváženě vzal komusi život a byl poté pronásledován nebožtíkovými příbuznými. Tato obdivuhodná pomoc z nouze mu poskytla důkladné cvičení, zatímco pronásledovatelům umožnila těšit se radostem honičky, přičemž duše mrtvého byla oním rituálem podobným pohřebním hrám raných Řeků náležitě uctěna.

UVAŽOVÁNÍ. Akt prozkoumávání vlastního krajíce za účelem zjištění, na které straně je namazaný.

UVAŽOVAT. Vážit pravděpodobnosti na vahách touhy.

UŽITÍ. První Osoba literární Trojice, přičemž Druhá je Zvyk a Třetí Konvence. Je-li přičinlivý spisovatel naplněn posvátnou úctou k této Svaté Triádě, smí doufat, že vyprodukuje knihy, jež budou žít stejně dlouho jako ona móda.

V

VÁLKA. Vedlejší produkt umění mírotvorby. Nejhrozivější politickou situací je období mezinárodního přátelství. Student historie, jenž se nenaučil očekávat neočekávané, se právem může chlubit svou nepřístupností světlu. Fráze „v době míru se připravuj na válku“ má hlubší význam, než se obecně míní; znamená nejen to, že všechny věci pozemské mají svůj konec – že změna je jediným neměnným a věčným zákonem –, ale i to, že země míru se hustě osévá semínky válek a je mimořádně příznivá jejich klíčení a růstu. Právě tehdy, když Kublaj Chán vydal dekret o „slunečném zámku“ – když, abychom to řekli explicitně, v Xanadu vládne klid a mír –, též on

„slouchá v dálku,
jak praotecké hlasy věští válku.“

Coleridge, jeden z našich největších básníků, byl rovněž jedním z nej­moudřejších mužů, a nečetl nám toto podobenství jen tak zbůhdarma. Mějme poněkud méně oněch „rukou podaných přes oceán“ a poněkud více elementární nedůvěry, jež zajišťuje bezpečnost národů. Válka s oblibou přichází jako zloděj, v noci; tvrzení o věčném přátelství onu noc vytváří.

VÁŠEŇ. Vlastnost příznačná pro lásku bez rozumu.

VČERA. Dětství mládí, mládí dospělosti, veškerá minulost věku.

I včera já ještě klonil bych se k nápadu,
že na kopci života moudré je stát,
jen kupředu se dívat, nikdy pak vzad,
vzhlížet přec k neznámým pouze svahům Západu.
Tam celou zemi vážnou vybarvují stíny,
i mluví jen zastřené, klidné hlasy,
vyřčená proroctví, ohnivé krásy
večera temného, jen čaroděj je jiný.
Ach ano, já včera měl v duši plamen,
on utopil se však v jezeře —
poledne mužství! Nyní křičím ámen,
a velice nahlas, v mezeře,
jež dělí mě od Jistoty, a vím já jen,
že vize ta nevrátí se, ten Boží sen.

— Baruch Arnegriff

Povídá se, že během poslední nemoci navštěvovalo básníka Arnegriffa v různou dobu sedm lékařů.

VDOVA. Patetická postava, již křesťanský svět shodně chápe humorně, ačkoli Kristova něha k vdovám byla jedním z nejzřetelnějších rysů jeho osobnosti.

VĚČNÝ. Trvající věčně. Jen se značným ostychem se odvažuji nabídnout tuto stručnou a základní definici, neboť jsem si vědom existence tlustého svazku sepsaného někdejším biskupem z Worcesteru, jenž nese titul Částečná definice pojmu věčný – tak, jak je ho užíváno v auto­rizované verzi Písma svatého. Ona kniha byla kdysi anglikánskou církví považována za velkou autoritu a je, jak mi bylo řečeno, stále studována, přičemž toto studium přináší potěchu mysli a zisk duši.

VEDLEJŠÍ. Méně hodný námitek.

VĚHLAS. Stupeň uznání mezi proslulostí a slávou – o něco více podporovatelný než ten první a o něco více nesnesitelný než ten druhý. Občasně je udělován rukou nepřátelskou a nešetrnou.

Já harfu popad, a nejen v duchu
jsem hrál, však nedošel nikde sluchu.
Vtom však se Ithuriel hbitě chopí
všeodhalujícího svého kopí;

Genialita má je veliká, a přesto
zřídkakdy chmury moje vymetla.
Pak vybídnutí lehké cítil já, to gesto,
a okamžitě skočil do světla!

— W. J. Candleton

VĚK NEVINNOSTI. To období našich životů, v němž, podle Words­worthe, „nebe leží kolem nás“. Brzy poté začneme sami lehávat na tvrdé zemi.

VELBLOUD. Čtyrnožec (Chodoploskes hrbolatus) velice přínosný pro cirkus. Máme dva druhy velbloudů – velblouda pravého a nepravého. Vystavovaný je vždy ten uvedený jako druhý.

VELEBENÍ. Chvála osoby, jež má buď tu výhodu, že je mocná a bohatá, nebo je natolik moudrá, že zemřela.

VELIČENSTVO. Stav a titul krále. Nejeminentnější Velcí Páni, Velcí Kancléři, Velcí Ikonoklasté a Potentátové Impéria starobylého a čest­ného řádu republikánské Ameriky na něj pohlížejí se spravedlivým opovržením.

VELIKOST. Rozměr. Velikost jest čistě relativní, jelikož nic není velké a nic malé. Kdyby všechno ve vesmíru zvětšilo svou hmotu o tisíc průměrů, nic by nebylo o nic větší než dříve, avšak zůstala-li by jedna věc stejnou, všechny ostatní by se nutně zvětšily. K porozumění a pocho­pení relativity velikosti a vzdálenosti nejsou prostory a časy astronoma o nic působivější než stejné veličiny mikroskopu. Neboť nic nesvědčí o tom, že viditelný vesmír není součástí atomu a jeho složkové ionty se nevznášejí v životodárné tekutině (světélkujícím éteru) jakéhosi zvířete. Možná i nepatrná stvořeníčka obývající částice naší vlastní krve zdolává patřičný cit, zameditují-li si nad nezměrnou vzdáleností jednoho z těchto mikrokosmů od ostatních.

VELIKÝ.

„Jsem veliký,“ zařval lev — „já vládnu
celému lesu, a s tím i padnu!“

Slon jemu odvětil: „Ne, já velký jsem —
čtyrnožce převážím jen svým ocasem!“

Žirafa zabečela: „Můj krk dlouhý
největší je, prosím bez těla, pouhý!“

„Já veliký jsem,“ prohlásil Klokan — „zři,
o svalech stehna mého nelze vést při!“

Vačice řekla: „Já velká — hleď, jak visí
ocas můj překrásný, též velice lysý!“

A Ústřice navenek jeví nezájem,
pak praví však: „Já veliká, neb jedlá jsem!“

Každý si myslí, že velikost spočívá
právě ve vlastnosti, jíž jen on oplývá.

A Vierick věře, že největší je, má posla,
jenž dokáže, že je za největšího — osla.

— Arion Spurl Doke

VEPŘ. Živočich (Vepřus všežravorus) blízce spřízněný s lidskou rasou úžasnou živostí svého apetitu, jenž je nicméně ve své škále podřadný, neboť si oškliví vepřové kotlety.

VĚRNOST. Ctnost příslušící zejména těm, které kdosi hodlá zradit.

VERŠOTEPEC. Básník chovaný v nezájmu či opovržení.

Veršotepec své nepatrné ohně hasí,
zvuk ustane a ztrácejí se všechny krásy.
I pes domácí od východu až k západu
z hloubi pak duše vyjevuje svou náladu.
A měsíc, jenž vychází za velikou louží,
učiní přestávku, neb porozumět touží.

— Mowbray Miles

VĚŘITEL. Příslušník kmene divochů, jenž sídlí za Finanční úžinou a pod­niká obávané a zničující nájezdy.

VĚŠTĚNÍ. Umění vyčenichat magii. Věštit se dá zhruba tolika způsoby, kolik druhů plodů přináší tupec v květu či raný blázen.

VĚŠTĚNÍ Z RUKY. Devítistá čtyřicátá sedmá metoda (dle Mimbleshawova třídění), kterak se falešným tvrzením domoci peněz. Spočívá v „čtení povahy“ z vrásek, jež vznikají svíráním pěstí. Ono předstírání není zcela falešné; povahu lze tímto způsobem přečíst velice přesně, neboť vrásky v každé předložené dlani jasně tvoří slovo „pitomec“. Podvod spočívá v tom, že se nečte nahlas.

VĚZENÍ. Místo trestů a odměn. Básník nás ujišťuje, že

„z kamenné stěny žalář nečiní,“

avšak kombinace kamenné zdi, politického příživníka a morálního instruktora není procházka růžovým sadem.

VÍCE. Komparativ výrazu „příliš mnoho“.

VIDLIČKA. Nástroj, jehož se hlavně používá za účelem vkládání mrtvých živočichů do úst. Dříve se k tomuto účelu používalo nože a mnoho úctyhodných osob se stále domnívá, že tento má mnoho výhod oproti onomu druhému nástroji, který však zcela nezavrhují, nýbrž používají tak, že s jeho pomocí na nůž nakládají. Odolnost takovýchto osob vůči rychlé a strašné smrti je jedním z nejmarkantnějších důkazů Boží milosti k těm, kdož Ho nenávidí.

VÍLA. Bytost nejrůznějších podob a schopností, jež kdysi obývala louky a lesy. Svými zvyky je živočichem nočním, poněkud závislým na tanci a krádežích dětí. Nyní se přírodovědci domnívají, že víly vyhynuly, ačkoli jistý duchovní anglikánské církve ještě v roce 1855, když po večeři s pánem místního zámku procházel parkem poblíž Colchesteru, spatřil tři exempláře. Tento pohled jím hluboce otřásl a poznamenal ho natolik, že o něm vyprávěl jen značně nesouvisle. V roce 1807 jednotka víl navštívila les poblíž Aix a unesla dceru tamějšího rolníka, jež prý mezi ně vešla s ranečkem šatů. V přibližně téže době zmizel i syn bohatého buržuje, ale posléze se navrátil. Byl svědkem únosu a ony víly pronásledoval. Justinian Gaux, autor ze čtrnáctého století, tvrdí, že víla se velice účinně dokáže transformovat – jednu z nich viděl, kterak se mění ve dvě nepřátelská vojska a svádí krvavou bitvu, a dalšího dne, poté co nabyla své původní podoby a rozplynula se, zůstalo na zemi sedm set těl, jež museli vesničané pohřbít. Neříká, zda se snad někteří ranění uzdravili. V době Jindřicha III. Anglického existoval zákon nařizující za „zabitie, zraněnie či zmrzačenie“ víly trest smrti, a požíval obecné úcty.

VÍNO. Kvašená šťáva z révy, již Křesťanská Dámská Unie zná coby „likér“ nebo „rum“.

Víno, madam, je druhý největší dar Boha muži.

VÍRA. Převzetí bez důkazu toho, co řekne kdosi nevědomý o věcech stojících mimo jakékoli srovnání.

VKLÁDÁNÍ RUKOU. Akt požehnání nebo posvěcení realizovaný položením rukou – ceremonie společná mnoha náboženským systémům, avšak s nejupřímnější srdečností prováděná sektou známou jako Zloději.

„Hleď! Vkládáním rukou na hlavu,“
říká farář, ba derviš i kněz,
„tvou zemi předáme v dálavu
službám církvi, toť finální řez.“
Pak nepochybně odhodláte se klít —
což můžete, však nebude se nic dít.

— Pablo Duncas

VLAJKA. Barevný hadr nesený nad vojsky či vztyčovaný na pevnostech a lodích. Zdá se, že slouží stejnému účelu jako jisté nápisy, jež je možno zahlédnout na prázdných parcelách v Londýně: „Zde odstřelovati ruiny povoleno.“

VLASTENEC. Ten, jemuž se zájmy části zdají být nadřazeny zájmům celku. Oběť státníků a nástroj dobyvatelů.

VLASTENECTVÍ. Hořlavé smetí nabízející se louči každého, jenž ctižádostivě touží osvětlit své jméno.

V slavném slovníku dr. Johnsona se vlastenectví definuje jako poslední útočiště padouchů. S veškerou patřičnou úctou k onomu osvícenému, nicméně podřadnému lexikografovi si troufám tvrdit, že je to útočiště první.

VLASTNĚ. Možná; snad.

VLASTNICTVÍ OSOBNÍ. Určitý typ svébytnosti; například půda v osob­ním vlastnictví jest půda držená individuálně, nikoli kolektivně. Jisté in­diánské kmeny se nyní pokládají za dostatečně civilizované na to, aby osobně vlastnily půdu, jež byla předtím držena kmenovou organizací, a tedy ji nebylo možno prodat Bílým za voskové korálky a bramborovou whisky.

Hleď! Indián nebohý, nejasné mysli,
on smrt již viděl, hrob, peklo, díru syslí,
a zřejmé je, že osadníci zajistí,
by půda jeho se jim stala kořistí,
a vyvlastnění, jež jest obchod lákavý,
zažene kmeny všechny kamsi v dálavy.
Oheň jim nevyhasne, nezemřou ti červi,
z termínu vlastnictví kouzlo to přece servi,
neb zchlazeni, zabiti budou konečně,
k půdě tak připoutáni — pravda, zbytečně!

VLASY BERENIČINY. Konstelace (Coma Berenices) pojmenovaná na počest ženy, jež pro záchranu manžela obětovala své vlasy.

Svou kadeř dáma dávná kdysi pustila
a život manželův tak ráda spasila.
I muži jiní, chtějíce uctít tu ženu,
hvězd pár pak zasvětili sladkému to jménu.

Však náš svět moderní jest vlastně trhem,
pán teď se nespasí jen vlasů vrhem,
a přes jejich možnou přítomnost
již nebeských těles není dost.

— G. J.

VLIV. V politice vizionářské quo poskytnuté výměnou za podstatné quid.

VLKODLAK. Vlk, jenž kdysi byl, nebo občasně je, člověkem. Všichni vlkodlaci mají zlomyslnou povahu a zvířecí podobu na sebe vzali proto, aby ukojili své zvířecí choutky, avšak někteří se pomocí magie převtělili a jsou natolik lidští, nakolik je to v souvztažnosti s jejich získanou touhou po lidském mase.

Jacísi rolníci v Bavorsku jednou večer chytli vlka a přivázali ho za ocas ke sloupu, načež se odebrali na lože. Ale ráno tam nebylo nic! Jelikož byli velice udiveni, obrátili se na místního kněze, kterýžto jim řekl, že jejich zajatcem byl nepochybně vlkodlak, jenž na sebe v noci vzal lidskou podobu. „Až příště chytíte vlka,“ pravil onen dobrák, „dejte si pozor a uvažte ho za nohu, a ráno pak najdete luterána.“

VNITŘNOSTI. Žaludek, srdce, duše a jiné útroby. Mnoho významných badatelů sice duši jako vnitřnost neklasifikuje, ale onen přesný pozorovatel a renomovaná autorita, dr. Gunsaulus, je přesvědčen, že tento tajemný orgán, známý též coby splín, není ničím menším než naší nesmrtelnou částí. Naopak profesor Garrett P. Servis zastává názor, že lidská duše je oním prodloužením páteřní míchy, jež formuje konec člověčího neocasu, a aby svou teorii demonstroval, s důvěrou poukazuje na fakt, že ocasatá zvířata duši nemají. Pokud se týká těchto dvou mínění, nejlepší je vzdát se vlastního úsudku a věřit prostě oběma.

VOJÍN. Vojenský pán s maršálskou holí v tlumoku a překážkami na cestě k naději.

volič. Člověk těšící se svatému právu hlasovat pro osoby, jež stejně vybral někdo jiný.

VOLNOST. Jeden z nejcennějších statků Představivosti.

Lid bouřící se bezhlavě, bez dechu a bez práce
řval: „Volnost chcem, či smrt!“ a pobíhal kolem paláce.
„Jestli smrt postačí,“ řek král, „nechť osoba má vládne —
takto pak, jsem si jist, ni důvod ke stížnostem padne.“

— Martha Braymance

VOUSY. Vlasy, jež si obvykle holí ti, jimž se právem hnusí absurdní čínský zvyk holit si hlavu.

VRAŽDA. Zabití jednoho lidského tvora druhým. Máme čtyři druhy vražd: úkladné, omluvitelné, ospravedlnitelné a chvályhodné, avšak osobě zabité je v podstatě jedno, padla-li tím či oním typem – oné klasifikace využívají právníci.

VŠUDYPŘÍTOMNOST. Dar či moc být v jeden okamžik na všech místech, avšak ne na všech místech ve všech okamžicích, což je omniprezence, atribut přináležící pouze Bohu a světélkujícímu éteru. Tento důležitý rozdíl mezi všudypřítomností a omniprezencí nebyl jasný středověké církvi, pročež bylo již prolito hodně krve. Jistí luteráni, již prohlašovali, že Kristovo tělo je přítomno všude, byli známi jako ubiqui­tariáni. Za tento omyl byli nepochybně prokleti, neboť Kristovo tělo je přítomno pouze ve svátosti oltářní, ačkoli udělení svátosti lze provádět na více než jednom místě zároveň. V poslední době se všudypřítomnost nechápala vždy správně – například i takový Sir Boyle Roch se domníval, že člověk nemůže být na dvou místech najednou, pokud není pták.

VTIP. Ona sůl, jež americkým humoristům kazí jejich intelektuálské pokrmy, neboť ji zcela opomíjejí.

VYBAVIT Si. Vzpomenout si s jistými dodatky na něco, co nebylo dříve známo.

VYČERPÁNÍ. Nemoc, již přivozuje konfrontace s blahobytem přítele.

VYHNANEC. Člověk, jenž slouží své zemi tím, že přebývá v zahraničí, a přesto není vyslanec.

Když se anglického námořního kapitána otázali, zda četl Vyhnance Erin­ského, odvětil: „Nikoli, pánové, ale rád bych ho předehnal.“ O několik let později, když ho po dlouhé kariéře neodpustitelných nelidskostí pověsili coby piráta, našli v lodním deníku, který si vedl v době své odpovědi, následující poznámku:

3. srpna 1842. Zažertoval, neboť chtěl předehnat jakéhosi vyhnance. Výrok přijat chladně. Smrt celému světu!

 

VYCHYTRALOST. Vlastnost, jíž se liší slabé zvíře či osoba od tvora silného. Svému majiteli přináší značné duševní uspokojení a hmotná protivenství. Italské přísloví praví: „Kožešník má více kůží liščích než oslích.“

VÝJIMKA. Jev, jenž se záměrně liší od jiných jevů své třídy, jako například čestný muž, pravdomluvná žena atd. „Výjimka potvrzuje pravidlo“ patří mezi fráze, jež mají ustavičně na jazyku ignoranti, kteří vše pouze jeden po druhém papouškují, aniž by kdy pomysleli na absurdnost vyřčeného. Latinské „Exceptio probat regulam“ znamená, že výjimka ověřuje pravidlo, dokazuje ho, a nikoli potvrzuje. Zločinci, již onen význam danému skvělému pořekadlu odňali a nahradili jej opačným, využili sil zla, jež je zřejmě nesmrtelné.

VYKOUPENÍ. Osvobození hříšníků od trestů za jejich hříchy, a to prostřednictvím vraždy božstva, proti němuž hřešili. Doktrína Vykoupení je fundamentálním zázrakem našeho svatého náboženství, a kdo v ni víru chová, nezhyne, anžto těšiti se bude životu věčnému, v němž se ji bude pokoušet pochopit.

My Duši lidskou musíme probudit z hříchu,
podniknout všechno k jejímu vykoupení;
toť úkol těžký, neb křiví páteř i míchu,
dá-li se ona s anděly do spřežení,
a očistit ji přec nelze bez vaření.
Myšlenky Vykoupení smysl mi uniká —
já sám bych ukřižovat raděj chtěl hříšníka.

— Golgo Brone

VYKOUPIT. Koupit to, co nepatří prodávajícímu a patřit nemůže ani kupujícímu.

VÝKUPNÉ. Zcela nezisková investice.

VYNÁLEZCE. Osoba, jež důmyslně smontuje kolečka, páky a pružiny, přičemž věří, že toto je civilizace.

VYPOČÍTAVOST. Matka opatrnosti.

„Mou vypočítavost na své mysli měj,“
prohlásí vezír. „Ach ano, ano,“
říká šáh, „v bodě tom vážně neváhej —
více nic není ti shůry dáno.“

— Joram Tate

VÝŘEČNOST. Umění slovně přesvědčit hlupáky, že bílá je onou barvou, jíž se být zdá. Což též zahrnuje nadání přesvědčit je, že všechny barvy se zdají být bílé.

VYSLANEC. Agent vyšší mocnosti s menší zodpovědností. V diplomacii úředník vyslaný do cizí země coby viditelné ztělesnění nepřátelství svého panovníka. Vyslancovou hlavní kvalifikací ve srovnání s velvyslancem je o stupeň nižší přijatelnost lživosti.

VÝSLEDEK. Zvláštní druh zklamání. Oním druhem inteligence, jenž ve výjimce spatřuje potvrzení pravidla, je moudrost činu posuzována jeho následkem čili výsledkem. Což jest nesmrtelný nesmysl – moudrost činu nutno posuzovat stupněm osvícení činitele v době jeho konání.

VYSTĚHOVÁNÍ NÁSILNÉ. Osvědčený lék na chorobu, jež se zove upovídanost. Často se rovněž užívá v případech extrémní chudoby.

VÝSTRAHA. Jemné pokárání, jako sekáčkem na maso. Přátelské varování.

Spojil on tou výtkou něžnou,
duši svou a zkázu věčnou.

— Judibras

VÝSTŘEDNOST. Odlišovací metoda natolik banální, že ji používají jen hlupáci k zdůraznění vlastní nezpůsobilosti.

VYTRVALOST. Nižší ctnost, pomocí níž průměrnost dosahuje neslavných úspěchů.

„Vytrvej, vytrvej!“ tak homilisté křičí,
čímž sami vytrvalost v hulákání cvičí.
„Pomněte přec o želvě a zajíci báji —
jeden je u cíle, zatímco druhý — v háji!“
Obnoví on si život v Zemi snů,
a svaly jeho spočnou v klidu dnů;
cíl a též soupeř padnou v zapomnění,
po únavě ušáka stopy není.
Duše na bobku sedí, což není náhodou
v Zemi té nepsovité, jež leží za Vodou.

On jako světec spí tam, na svatém místě —
zvítězil nade všemi, to vím já jistě.

— Sukker Uffro

VYVÉST APRÍLEM. Daného dne páchat stejně dobré skutky jako po celý zbytek roku – v závislosti na datu ovšem lépe vynikne jejich pošetilost.

VYVÉST Z OMYLU. Obdařit bližního svého jiným a lepším omylem než tím, o němž on sám dříve prohlásil, že je nesmírně výhodné, aby se ho chopil.

VZDÁLENOST. Jediná věc, kterou bohatí ochotně přenechávají chu­dým, aby si ji tito udrželi navěky.

VZDĚLÁNÍ. To, co moudrým odhaluje a před hloupými skrývá jejich nedostatek porozumění.

VZDĚLANOST. Druh ignorance, jímž se vyznačují horlivci.

VZDUCH. Výživná látka dodávaná štědrou Prozřetelností, určená k vy­krmování chudých.

VZÍT. Získat – často silou, avšak přednostně kradmo.

VZPOURA. Neúspěšná revoluce. Krach nespokojenosti, jež se pokoušela nahradit špatnou vládu bezvládím.

W

W. (Vé dvojité.) Jediné ze všech písmen naší abecedy má nemotorné jméno – ostatní jsou jednoslabičná. Tato výhoda římské abecedy ve srovnání s řeckou je ještě více ceněna poté, co slyšitelně vyhláskujete nějaké řecké slovo, jako například επιχοριαμβικóϛ. Stejně si nyní učenci myslí, že k úpadku „slávy, jíž bylo Řecko“, a vzestupu „velikosti, jíž byl Řím“, přispěly i jiné faktory než ony rozdíly mezi dvěma abecedami. Bezpochyby by však zjednodušením názvu W (což takhle nazvat ho například „uau“) bylo možno naši civilizaci, když už ne vylepšit, tak alespoň učinit o něco snesitelnější.

WALL STREET. Symbol hříchu, jenž je každému ďáblovi mementem. Wall Street je i doupětem zlodějů – tato pověra se hodí každému ne­úspěšnému zloději namísto naděje v Nebe. I veliký a dobrý Andrew Carnegie učinil v oné věci jisté doznání.

Carnegie nebojácný, jemuž nikdo nevěří,
k boji dal výzvu: „Jen paraziti jsou makléři!“
Carnegie, Carnegie, vždyť já tě jednou dostanu —
uber ty větru přece z plachet svému sloganu
a do věčné mlhy jdi zpátky na své ostrovy,
neb zde tartanu tvému, dudám nikdo nehoví;
Ben Lomond syna svého volá ze všech šarvátek —
leť, leť z Wall Streetu pryč a nevracej se nazpátek!
Dokud ty ještě vlastníš aspoň půlpenci
(dobře ti radím, schov ji radši v kredenci),
pokus se přežít bez finančních válek,
neb máš ty úvěr v období zahálek.
Na muže-krále teď světa peněz i moře,
jazyk tvůj volný je, přinese ti jen hoře!

— Bink-Anonym

WASHINGTOŇAN. Příslušník potomackého kmene, jenž privilegium vládnout sám sobě vyměnil za výhody dobré vlády. Abychom k němu byli spravedliví, měli bychom dodat, že on tomu tak nechtěl.

A oni sebrali mu právo hlasu, neb
dali mu právo snísti vydělaný chléb.
Marně — on „pána“ chce a nevydrží bez pláče;
by vrátil se, touží, a sebral mu ty koláče!

— Offenbach Stutz

WHANGDEPOOTENAWAH. V jazyce Ojibwů katastrofa; nečekaná rána, jež dolehne vskutku těžce.

Ptáš-li se, odkud ten smích se bere,
ten úsměv slyšitelný pochází,
s retními těmi prodlouženími,
i čelistními též zkřiveními
a divokými rytmy bránice,
jež jsou jak vzdouvání oceánu
či třepající se snad koberec,
pak já ti odpovím, toto řeknu:
z převelikých hlubin přece ducha,
z nezměřitelně hrozných propastí
niterna smích onen teď pramení,
jako fontána, jež tiše zurčí,
jako řeka tekoucí kaňonem —
to označuje, též však varuje,
že nálada má dnešní slunná je.
A jestli otázku další kladeš —
proč hlubiny jsou ducha veliké,
proč propasti nezměřitelné jsou —
duše, jež tento smích vystrkuje,
a všechna slyšitelná usmání,
pak já ti odpovím, toto řeknu,
i se srdcem bílým, hupityhup,
jazykem pravdivým, čestný Rudoch:
William Bryan, to on Chytil To,
Chytil pevně Whangdepootenawah!

Je to snad jeřáb zas, ten nohatec,
jenž po kolena stojí v bažině,
po kolena stojí hezky tiše
a konečky křídel má zkřížené,
i krk má pak pěkně podkasaný,
přičemž si zobák ovšem ponořil
do peří, které na své hrudi má;
hlavu si poté vskutku dovnitř stáh,
zatímco ramena tam se tyčí?
A opravdu se jeřáb-nohatec
třese zoufale v severním vichru,
přeje si, by zemřel ještě v mládí,
tak jako vrabec-cvrlikáček snad?
Ne, to není stojící Nohatec,
jenž v šedivé, netečné bažině
šedivě, netečně by v hloubce stál.
Toť jedinečný William Bryan,
jenž uvědomil si, že Chytil To.
Chytil pevně Whangdepootenawah!

X

X. V naší abecedě nepotřebné písmeno, což mu dodalo na odolnosti vůči útokům reformátorů pravopisu, a jako oni bude nepochybně trvat tak dlouho jako samotný jazyk. X je posvátný symbol desetidolarovky a v matematice se používá namísto vyhovujícího řešení – představuje kořen rovnice, neboť je nutné jít až ke kořenům vědění, aby si člověk v hlavě srovnal, co se vlastně čemu rovná. Kdyby představovalo kříž, zastupovalo by svatého Ondřeje, jenž jsa mučen na čemsi tohoto tvaru „svědčil“. V algebře psychologie stojí x namísto ženské mysli. Slova začínající písmenem x jsou původu řeckého a v tomto standardním anglickém slovníku definována nebudou.

Y

YANKEE. V Evropě Američan. V severních státech naší Unie obyvatel Nové Anglie. V jižanských státech je ono slovo neznámé. (Viz BURAN.)

Z

ZÁBAVA. Vynález k podporování sklíčenosti. Nenáročné cvičení intelektuální debility. Různé druhy veselic, jejichž vpády zastavuje na hranici smrti pouze deprese.

ZABÍT. Uprázdnit jisté místo, aniž by byl jmenován následník.

ZÁDA. Ta část vašeho přítele, o níž jste oprávněni meditovat, když se od vás odvrátí štěstí.

ZAHÁLKA. Modelová farma, na níž ďábel experimentuje se semeny nových hříchů a podporuje růst obvyklých neřestí.

ZÁKON.

Jednou seděl Zákon na lavici
a Milost klečela a plakala.
„Ven!“ vzkřikl, „já nechci tu poběhlici,
jež přede mnou se plazit začala.
Objevíš-li se zde na kolenou,
nedoufej, že tě hned nezaženou.“

Pak Spravedlnost přišla. I Matka-Zákon zvolala:
„Kdo jsi a kdo tě pozval? Táhni do pekla!“
„Amica curiae,“ odvětila, „vždyť jsem bezmála
přítelkyně soudu, já se tě nelekla.“
„Zmiz!“ vzkřikla Matka a ukázala ke dveřím,
„že tvář bych tvou z dřívějška znala, to nevěřím!“

— G. J.

ZÁKONNÝ. Slučitelný s vůlí soudce majícího jurisdikci.

ZÁLIBA. Přípravná etapa deziluze.

ZÁMĚR. Smysl mysli pro převahu jedné skupiny vlivů nad druhou; následek, jehož příčinou je hrozící nebezpečí, bezprostřední či vzdálené, realizace bezděčného činu.

ZÁNIK. Surovina, z níž teologie vytvořila budoucí vývojová stadia.

ZANZIBAREC. Obyvatel Zanzibarského sultanátu na východním pobřeží Afriky. Zanzibarci, bojechtivý to národ, se v této zemi ponejvíce proslavili díky hrozivému diplomatickému incidentu, kterýžto se odehrál před několika lety. Americký konzul v hlavním městě bydlel v do­mě, jenž stál u moře, a tudíž k němu přiléhala písečná pláž. K po­bouření rodiny tohoto úředníka a navzdory opakovaným protestům jeho samotného lidé z města i nadále využívali pláže ke koupání. Jednoho dne přišla na mořský břeh jistá žena a zastavila se, aby se zbavila oděvu (páru sandálů), načež konzul, rozzuřen za hranici sebeovládání, vystřelil na nejnápadnější část její figury dávku broků. Naneštěstí pro tehdy existující entente cordiale mezi dvěma velikými národy se ukázalo, že to byla sultánka.

ZÁPAL. Jistá nervová choroba postihující mladé a nezkušené. Vášeň, jež mizí poté, co člověk narazí.

Vděčnost o odměnu požádal Zápal,
ta běžela křičíc jen: „Ó můj Pane!
Řekni, co chtěl bys?“ Pán hned se jí chápal.
„Mast na hlavu rozbitou, to se stane.“

— Jum Coople

ZAPOMNĚNÍ. Stavy či situace, v nichž zlomyslní ustávají v boji a hro­ziví odpočívají. Věčné smetiště slávy. Chladný sklad pro veliké naděje. Místo, kde se ctižádostiví autoři střetají se svými díly bez jakékoli pýchy a s kolegy bez závisti. Noclehárna bez budíku.

ZAPOMNĚTLIVOST. Dar od Boha, jímž byli obdařeni dlužníci náhradou za nedostatek svědomí.

ZAREAGOVAT. Odpovědět či jinak dát na vědomí, že se ve vás probudil zájem o to, co Herbert Spencer nazývá „věčnou koexistencí“, jako například Satan „na bobku jako žába“ u Evina ucha reagoval na dotek andělova kopí. Reagovat na požadavky znamená přispět na vydržování žalobcova právníka a potažmo na uspokojování potřeb žalobcových.

ZÁSEKY. Odpadky před pevností, jež zabraňují odpadkům venkovním obtěžovat odpadky vnitřní.

ZASNOUBENÝ. Vybavený poutem k uvázání koule na nohu.

ZASTARALÝ. Nepoužívaný ustrašenými. Toto se většinou praví o slo­vech. Slovo, jež nějaký lexikograf označil jako zastaralé, je poté navždy předmětem hrůzy a nenávisti pro spisovatele pošetilého, avšak je-li to dobré slovo a nemá-li přesný moderní ekvivalent, jenž by byl stejně dobrý, je dosti dobré pro spisovatele dobrého. Autorův postoj k „za­staralým“ slovům je právě tak pravdivým měřítkem jeho literárních schopností jako cokoli jiného, vyjma povahy samotného díla. Slovník slov zastaralých a zastarávajících by nebyl pouze jedinečně bohatý na výrazy silné a sladké – rovněž by dodal ohromné statky slovníku každého kompetentního spisovatele, jenž ovšem nemusí nutně být kompetentním čtenářem.

ZÁSTUPCE ŠERIFA. Mužský příbuzný vysokého funkcionáře nebo jeho ručitele. Obvykle je to překrásný mladík s červenou vázankou a důmyslným systémem pavučin, jež se mu táhnou od nosu až na pracovní stůl. Vrazí-li do něj omylem správcovo koště, vydává ze sebe oblaka prachu.

„Zástupce můj!“ tak šerif vzkřik,
„Dnes bude ze mne nešťastník!
Přijdou experti, úředníci,
a mají oprávnění říci,
zdali my, za naší stolicí,
držíme účty pod poklicí.
Prosím, zkontroluj má dáti dal,
abys na rozdíl pak poukázal,
jenž bude částkou v hotovosti —
tu spočítají bez milosti.
Již dlouho chovám obdiv k tobě,
vždyť sedíš tady v čisté róbě
a krotíš ve své židli dav
obchodníků s hlasy jak páv,
a gesta jejich zadusí
jen kouzla tvého pokusy.
Tvůj pohled jakýsi zázrak tají,
i hluční příjmy své udávají;
ty šíříš pohodu svatou,
klid je tu jak s vlastním tátou;
zde říše ticha vládne — vždyť i ti,
co nemají nic, musí platiti.
Však nyní si tebe doba žádá,
mozek, ne whisky, na tom je řada!
Setři si alkohol z očí,
už ať se to tady točí!
Inspiruj svoje podřízené věrné —
nechť navždy zhyne účtování černé!“
Pak ruka šerifova padá
směrem na zástupcova záda —
a vtom vám na podlahu letí
svraštělá koule, hrstka smetí,
černá, povadlá, bezoká hlava!
(Ta očividně nebude zdráva.)

— Jamrach Holobom

ZATKNOUT. Formálně zadržet člověka obviněného z neobvyklosti.

Bůh stvořil svět za šest dnů, a sedmého byl zatčen.

— Neautorizovaná verze

ZATRACENÍ. V teologii stav nešťastného prenatálně prokletého smrtelníka. Doktríně zatracení učil Kalvín, jehož radost z ní poněkud nahlodávala smutná upřímnost přesvědčení, že ačkoli jsou někteří předem odsouzeni k propadnutí peklu, jiní jsou předurčeni ke spáse.

ZATVRZELOST. Stav mysli na časové ose uprostřed mezi hříchem a trestem.

ZÁVISLÝ. Odkázaný na štědrost druhého v případě, kdy nejste s to onu podporu vymáhat na základě jeho strachu.

ZÁVIST. Rivalita dovedená za hranici podlosti.

ZÁZRAČNÝ. Neočekávaně a zřejmě výhodný pro osobu daný jev popisující.

ZÁZRAK. Čin nebo skutek vymykající se řádu přírody a nevypoči­tatelný, jako například porážka toho, jenž v ruce drží čtyři krále a eso, čtyřmi esy a králem.

ZBABĚLEC. Člověk, jenž v případě krajní nouze myslí nohama.

ZBOŽŇOVAT. Uctívat v očekávání věcí příštích.

ZBRKLÝ. Patřičně neoceňující hodnotu naší rady.

Nuž, vsaď se se mnou, sic ihned ošidí tě
hráči ti chtiví jen peněz tvých.
Pane jo! Ty nesázíš, mé milé dítě?
Pryč s tebou ze spolku nezbrklých!

— Bootle P. Gish

ZDEGENEROVANÝ. Ne tak viditelně obdivuhodný jako něčí předkové. Klasickými příklady degenerace se stali Homérovi současníci – bylo jich třeba deset, aby zvedli kus skály či rozpoutali bitku, na což kdysi klidně stačil pouze jeden z hrdinů Trójské války. Homér se ovšem mužům žijícím „v dnešních zdegenerovaných dnech“ neustále poškleboval, a snad i proto mu trpěli, aby si žebral o chleba – závažný toť případ, kdy se za zlo vrací dobro, neboť, jen tak mimochodem, kdyby Homéra zakázali, zcela jistě by zemřel hlady.

ZDVOŘILOST. Nejpřijatelnější forma pokrytectví.

ZEDNÁŘSTVO. Řád s tajnými rituály, groteskními ceremoniemi a fan­tastickými kostýmy, jenž vznikl za vlády Karla II. z aktivních londýnských řemeslníků a k němuž se následně připojili mrtví minulých století v nepřetržité retrogresi – dnes tedy zahrnuje veškerá lidská pokolení na přivrácené straně Adama a získává si významné rekruty z řad obyvatel Chaosu a Beztvarého Vakua doby předstvořitelské. Tento řád byl v různých dobách založen Karlem Velikým, Juliem Caesarem, Cyrem, Šalamounem, Zarathustrou, Konfuciem, Thutmosem a Buddhou. Jeho emblémy a symboly byly nalezeny v pařížských i římských katakombách, na kamenech Parthenónu a Velké čínské zdi, v chrámech Karnaku a Palmýry i v egyptských pyramidách – vždy nějakým zednářem.

ZELÍ. Běžná kuchyňská zelenina pěstovaná za domkem, velká a chytrá přibližně jako lidská hlava.

Zelí je nazváno po Zeliovi, princi, který po nástupu na trůn vydal dekret, jímž jmenoval Vrchní Radu Říše, sestávající z členů ministerstev jeho předchůdce a hlávek zelí v královské zahradě. Kdykoli nějaké nařízení týkající se státní politiky Jeho Veličenstva nápadně vyznělo naprázdno, se zármutkem bylo oznámeno, že několik členů Vrchní Rady bylo popraveno, čímž se uchlácholili reptající poddaní.

ZEMĚPISEC. Muž, jenž vám okamžitě dokáže určit rozdíl mezi světem vnějším a vnitřním.

Habeam, zeměpisec to velké slávy,
z Abu-Keberu rodák, jak pověst praví,
odtamtud kráčel podél řeky Zam —
cíl jeho byla vesnice Xelam.
On ztratil se, udiven množstvím cest,
a hlad měl, snědl ropuch aspoň šest,
posléze zimy následkem však bídně pad,
a kolemjdoucí truchlili, neb zemřel mlád.

— Henry Haukhorn

ZEUS. Šéf řeckých Bohů, Římany uctívaný jako Jupiter a moderními Američany jako Bůh, Zlato, Dav a Padouch. Jistí cestovatelé, již přistáli u břehů Ameriky, jakož i jeden, jenž tvrdí, že urazil značnou vzdálenost do vnitrozemí, se domnívají, že ona čtyři jména představují zrovna tolik odlišných božstev, avšak ve svém monumentálním díle o Přeží­vajících Vírách Frumpp trvá na tom, že domorodci jsou monoteisté, jelikož každý z nich nemá jiného boha než sebe, jehož vzývá pod mnoha svatými jmény.

ZHÝRALEC. Člověk, jenž tak usilovně pronásledoval rozkoš, až ji nešťastnou náhodou předhonil.

ZCHÁTRALÝ. Týkající se jistého architektonického stylu, jinak známého pod názvem Normální Americký. Většina veřejných budov Spojených států je postavena v Zchátralém stylu, přestože někteří z dří­vějších architektů dávali přednost stylu Ironickému. Poslední přístavky Bílého domu zbudované za vlády Theodora Roosevelta jsou Theo-dór­ské, což je církevní řád doriánů. Jsou rafinovaně kultivované a stály sto dolarů cihla.

ZJEVENÍ. Slavná kniha, v níž svatý Jan Teolog zatajil vše, co věděl. Vyjevování je dílem komentátorů, již nevěděli nic.

ZKUŠENOST. Moudrost umožňující nám rozpoznat pošetilost coby nežádoucího starého známého, jehož jsme kdysi pevně svírali v náručí.

Tomu, kdo po krk zapadl v mlze noci
do bažin hnusných, kde vězí bez pomoci,
Zkušenost, jako východu slunce svit,
odhalí cestu, po níž však neměl jít.

— Joel Frad Bink

ZLOČINEC. Hlavní faktor pokroku lidské rasy.

ZLODĚJ MRTVOL. Ten, kdo okrádá hrobní červy a mladým lékařům dodává to, čím lékaři staří zásobili pohřebáky. Hyena.

„Minulý podzim,“ doktor řek, „v noci,
já a tři přátelé, bez pomoci,
chtěli jsme hřbitov navštívit, a pak —
u zdi stín zahlédli, velkoocí.

A zatímco kolem hvězdy padají,
nám hyeny ty se prostě nezdají,
k hrobu čerstvému se potichu plíží —
a najednou kopat počnou na kraji!

My, jelikož jsme byli šokováni,
přepadli jsme je všecky bez váhání
a netvorům těm zvířecím nesvatým —
rýčem jsme připravili přivítání!“

— Bettel K. Jhones

ZNALEC. Specialista, jenž ví všechno o něčem a nic o všem jiném. Sta­rému pijáku vína, těžce raněnému při srážce vlaků, chtějíce ho oživit svlažili rty trochou onoho moku. „Pauillac, ročník 1873,“ zamumlal a zemřel.

ZNÁMÝ. Osoba, již známe dost dobře na to, abychom si od ní vypůjčovali, avšak ne dost dobře na to, abychom byli jejími věřiteli. Stupeň přátelství, jež je nazýváno povrchním, je-li ona osoba chudá či obskurní, a důvěrným, je-li bohatá či slavná.

ZODPOVĚDNOST. Odstranitelné břemeno, jež se lehce přesouvá na ramena Boha, Osudu, Štěstí, Náhody nebo přímo souseda. Za zlatých časů astrologie se zpravidla odkládalo na hvězdy.

Bohužel věci nejsou, co být by měly,
bez Evy bychom jinak a na vše zřeli;
především měli by se chlapíci
s myšlenek pánem honit ulicí
či začít si sladké, milé hrátky,
ze slávy pole nepřijít zpátky.
Vše potopí však hvězda-satanáš,
jenž vzkřikne zlostně: „Ksakru — tu to máš!“

— „Chamtivý žebrák“

ZOOLOGIE. Systém a dějiny říše zvířat včetně jejího krále, Mouchy Domácí (Musea maledicta). Otcem zoologie byl Aristotelés, což jest obecně uznáváno, avšak jméno matky se nám nedochovalo. Mezi dva nejpříkladnější vykladače této vědy patří Buffon a Oliver Goldsmith, z jejichž děl (L’Histoire générale des animaux a Historie živé přírody) se dovídáme, že kráva domácí shazuje své parohy každý druhý rok.

ZPLNOMOCNĚNÝ. Mající plnou moc. Zplnomocněný velvyslanec je diplomat disponující neomezenými pravomocemi za předpokladu, že jich nikdy nevyužije.

ZRCADLO. Skleněná plocha, na níž se zobrazuje jen velmi prchavá podívaná, neboť lidská deziluze je věcí danou.

Král Mandžuska kdysi vlastnil magické zrcadlo, a kdokoli do něj pohlédl, spatřil zjev nikoli svůj, nýbrž králův. Jistý dvořan, jenž se dlouho těšil panovníkově přízni, a obdarováván byl tedy více než kterýkoli jiný poddaný říše, králi pravil: „Och, věnuj mně, prosím, své zázračné zrcadlo, abych i tehdy, postrádám-li tvou vznešenou přítomnost, mohl vzdá­vat pocty onomu viditelnému stínu a vynacházet se ve dne v noci zalitý září tvého vlídného obličeje, neb nic nedosahuje tvé božské krásy, och, Polední Slunce Vesmíru!“

Král potěšený onou řečí nařídil, aby příslušné zrcadlo odeslali do dvořanova paláce, avšak poté, co se tam dostavil bez ohlášení, nalezl zrcadlo v komnatě, kde nebylo nic než ladem ležící veteš, pokryté prachem a potažené pavučinami. Což krále rozhněvalo natolik, že na ně zaútočil pěstí, rozbil sklo a bolestivě se poranil. Tato nehoda ho rozlítila ještě více i nakázal, aby nevděčného dvořana uvrhli do vězení, sklo opravili a zrcadlo odnesli zpět do jeho vlastního paláce, pročež se tak stalo. Ale když král opět pohlédl do zrcadla, nespatřil svou tvář jako dříve, nýbrž jen obraz korunovaného osla se zkrvaveným obvazem na jednom ze zadních kopyt – což rozeznali již řemeslníci a všichni, kdo do něj popatřili, ale obávali se tuto skutečnost nahlásit. Obdržev tak lekci v mou­drosti a dobročinnosti, propustil král onoho dvořana na svobodu a zrcad­lo umístil daleko za trůn, načež mnoho let spravedlivě a s pokorou vládl, a když jednoho dne na trůně ve spánku zemřel, celý dvůr v zrcadle spatřil jasnou postavu anděla, jež tam zůstala až po naše časy.

ZRUINOVAT. Zničit. Zejména zničit panninu víru v panenskou ctnost.

ZTRÁTA. Odnětí toho, co jsme měli nebo eventuálně neměli. Tak se v onom druhém případě říká o poraženém kandidátovi, že „ztratil přízeň veřejnosti“, a o jistém slavném muži, básníku Gilderovi, že „ztratil rozum“. V následujícím proslulém epitafu je daného slova užito v jeho prvním, legitimnějším smyslu:

Zde dlouho již Huntingtonův popel leží,
jehož ztráta jsou naše věčné zisky;
neb když moc všechnu měl, a o to běží,
zisk jeho ztrátou byl všech našich blízkých.

ZUBAŘ. Eskamotér, jenž vám vkládáním kovu do úst vytahuje mince z kapsy.

ZVĚDAVOST. Nežádoucí vlastnost ženské mysli. Touha vědět, zdali je, či není daná žena posedlá zvědavostí, patří mezi největší a nejneuko­jitelnější vášně mužské duše.

ZVYK. Pouto volných.

Ž

ŽÁBA. Obojživelník s jedlýma nohama. První zmínka o žábách ve světské literatuře se nachází v Homérově vyprávění o válce mezi nimi a myšmi. Osoby skeptické zde o Homérově autorství pochybují, ale učený, důvtipný a přičinlivý dr. Schliemann tuto otázku jednou provždy zodpověděl tím, že odkryl kosti oněch zabitých živočichů. Jednou z fo­rem morálního nátlaku, jímž měl být Faraón přinucen ustoupit Izraelitům, bylo seslání žab na Egypt, avšak Faraón, jenž je rád fricasées, s vpravdě orientálním stoicismem poznamenal, že to klidně vydrží tak dlouho jako žáby a Židé, pročež byl program změněn. Žába jest snaživý zpěvák disponující dobrým hlasem, ovšem žádným sluchem. Libretem její oblíbené opery, kteréžto napsal Aristofanés, je stručné, jednoduché a působivé „brekeke-ke“, hudbu zřejmě složil přední skladatel Richard Wagner. Koně mají v každé podkově střelku, jež svým tvarem žábu připomíná – promyšlené toť opatření přírody, umožňující jim zazářit v závodech přes překážky!

ŽÁRLIVÝ. Nadmíru se starající o zachování něčeho, co lze ztratit jen v případě, že to za onu péči vůbec nestálo.

ŽEBRÁK. Ten, který spoléhal na pomoc svých přátel.

ŽEBRAT. Žádat o něco s upřímností přímo úměrnou přesvědčení, že to člověk stejně nedostane.

Kdo je to, otče?
     Žebrák, mé dítko,
vyzáblý, nevrlý — hrozné kvítko!
Vidíš, jak na cele pevnou má mříž!
Proto, že občané mají s ním kříž.

A proč je tam, otče můj?
     Protože
řekl, že břich jeho „už nemóže“. Jeho břich?
No, měl hlad, hochu můj,
což jest stav neblahý, pamatuj.
Nejedl deset dnů, a jeho pláč
zněl: „Chléb!“

Proč neřekl si o koláč?
     Neměl šaty, prodat nemohl nic,
žebrat je nezákonné — co chtít víc?

Proč nepracoval?

     I to by on býval udělal,
však lidé řekli: „Ven!“ a stát: „Dáme mu do těla!“
Snad vysvětlení moje je ti blízké,
neb objasňuje tobě pudy nízké —
tak mstili by se pouze Apači,
však –

Však za co, otče? To postačí.

     Ukradl pecen chleba, by neumíral hlady,
a nepíchal nikoho tak špičatými zády.

A to je všechno, otče?

     Já nemám již co říci,
poslali do lochu jen další pijavici,
společnost dobrou má, a za tu blbinku
dostane –

Chleba snad, otče?

Hmm — topinku.

— Atka Mip

ŽELEZNICE. Hlavní z mnoha mechanických vynálezů, jenž vám umožňuje dostat se z místa, kde jste, tam, kde vám není o nic lépe. Z těchto důvodů si železnici nesmírně oblíbili optimisté, neboť jim dovoluje přepravovat se značnou rychlostí.

ŽELVA. Zvíře, jež bylo s rozmyslem stvořeno k tomu, aby dodalo téma následujícím veršům příkladného Ambata Delasa:

MÉ MILÉ ŽELVĚ

Přítelkyně drahá, ty vůbec nejsi k dívání,
chůze tvá potácení jest, či spíše motání.

Ty krásná nejsi: máš hlavu hadí,
jež nehezká jest, při řeči vadí.

Nohy tvé přiměly by všechny k pláči,
naštěstí nepracují často, spáči.

Jeden rys máš však, ač nikdo tomu nevěří,
a tím je pevnost — a vděčíš za ni páteři.

Pevnost a svaly (máš neskutečnou sílu)
jsou ctnosti velké, když přiložíš je k dílu.

Jediný problém, jenž obraz tvůj nám ruší,
je chybka malá — ty nemáš přece Duši!

Jelikož já šťastně i upřímně chci žít,
musím ti říci, tebou že nechtěl bych být.

Možná je vskutku jen otázkou pár let,
kdy lidstvo vymře, a spatří lepší svět
potomci tví, již dají se klidně do boje
o světovládu — toť otázka jen vývoje.

Och Otče Možností, račte ve svojí pýše
poctu tu přijmouti z vymírající říše!

V daleké zemi — vládne v ní budoucnost —
nebude dle snu ni trůn pak želvy prost:

Stahovat hlavu já vidím tam císaře
pod štít, neb nechce prohlášen být za lháře;

a krále, jejž jiného cos nese než jen tuk
(ten vhodný u něj není snad, ani je-li kluk);

a prezidenta, jenž nekouká se shora
(ignoruje tak přetěžko hlasy fóra) —

a nestřílel by (jen směj se tomu nápadu)
vůbec nikdy želvě do krunýře zezadu;

poddané, lidi, co nemaj ve zvyku
ni ve své mysli podnítit paniku;

pokrok je uvážlivý, klidný, pomalý,
ve státě, taktéž v církvi všichni otálí.

Och Želvo moje, to šťastný přeci pouze sen —
kéž režim tento na světlo boží vyjde ven!

Proč neprovedlas vizi tuto v ráji?
Adama nechť si v zemi jiné mají!

ŽENA. Živočich obvykle žijící v blízkosti Muže a mající rudimentární sklon k zdomácnění. Mnoho starších zoologů mu připisuje zakrnělou poddajnost, již si prý osvojil v dřívějším stadiu izolace, avšak přírodovědci postsusananthonyovského období, kteřížto o izolaci nemají ani ponětí, mu onu ctnost odpírají a tvrdí, že tak, jak ho zřel úsvit stvoření, burácí i nyní. Tento druh je ze všech dravců rozšířen nejvíce, neboť zamořuje veškeré obyvatelné části zeměkoule od pikantních hor Grónska až po umravňující břehy Indie. Populární název (dračice) je nesprávný, neboť ono stvoření je kočkovité. Žena je ve svých pohybech svižná a půvabná, zejména její americká odrůda (Šelma bojechtivá), je všežravá a lze ji naučit nemluvit.

— Balthasar Pober

Příslušnice antagonistického (neboli nečestného) pohlaví.

Bůh, prosím, na začátku zrození,
věci živé dal zemi, vážení.
Byli tu sloni i krokodýli,
a všichni dobří, neb muži byli.
Však pak přišel ďábel, vždycky řečný,
a pravil: „Panuje zákon věčný
růstu a vyzrání, pak rozpadu,
a věř, čas nejde nikdy dozadu;
vždyť zůstane tu mrtvá planeta,
na které nic a nikdo nevzkvétá —“
Pak pod křídlo si hlavu tiše dal
a pod vousy se zase pousmál,
neb navrhnout nemohl věc on jinou,
jež voněla by více čertovinou.
Bůh meditoval nad radou ďábla
a kostky vrhl — ruka ho zábla,
a ihned všichni tvorové dole
hojně opouští lesy, též pole;
pak s výrazem „já sám v tom nebudu“
potvrdil strašný výrok Osudu.
A z povrchu naší země, zase,
prach svolně letí v celé své kráse;
poté se řeky z koryt vylily,
čímž půdu poddajnou hned tvořily.
Když On dost nasbíral (však ne více,
neb Příroda též je hamounice),
hlínu hezky tvárnou si uplácal,
zatímco Rarach kus jí hodil v dál.
A pak On formy různé sestavil,
orgány všechny, neb moc pilný byl;
nic nevzniká hned, vždy až po chvíli
On tvaru kýženého docílí,
a jde jen pomalu, krok po kroku,
a takto staví mužům po boku
Ženy, jimž nechybí ni částečka,
krom (vždyť hlína mu došla) srdéčka.
I Satan vzkřik: „Na tom nezáleží,
já přinesu počet, o nějž běží“ —
Ihned vzal pytel, rychle pak dal se v let,
počet patřičný dotáhl zase zpět.
Tu noc zem zvonila pouze křiky —
se ženou muži jsou uprchlíky.
Pekle Mír rozvinul však perutě —
vždyť méně ďáblů šlo tam na kutě!

— G. J.

ŽERTÉŘ. Úředník kdysi přidělovaný k domácnostem králů, jehož úkolem bylo bavit dvůr směšnými činy a promluvami, přičemž jejich pošetilost patřičně dokládal strakatým oblečkem. Král sám byl pak oděn důstojně, a tudíž to světu trvalo několik staletí, než se zjistilo, že jeho chování i dekrety jsou dostatečně směšné, aby bavily nejen dvůr, nýbrž celé lidstvo. Žertéř se běžně nazýval hlupákem, avšak básníci a roman­ciéři se odedávna vyžívali v tom, že ho prezentovali coby osobu mimořádně vtipnou a moudrou. V dnešních cirkusech melancholický duch dvorního šaška vyvolává sklíčenost méně urozeného obecenstva stejnými žerty, jimiž za života zasmušil celé mramorové síně, popíchl patricijský smysl pro humor a narazil sudy královských slz.

Královně portugalské zemřel král,
však troufalý šašek dal v sázku
život svůj, když ji tajně zpovídal
v kostele, nasadiv si masku.

„Otče můj, uši tvé řeknou ouha,
neb hřeším já, jak zákon káže —
miluji hlupáka, jenž se rouhá:
vždyť šašek on, nízké to páže!“

„Dcero,“ odvětil falešný ten kněz,
„to hřích přec je, a velmi strašný,
neb církev lásku neschvaluje, věz,
takovou — toť cit prostopášný.

Jelikož srdce tvé stále hlásí,
že bez něho zde něhy není,
udělej jedno — na věčné časy
dej bohatství mu, postavení.“

I stal se z něj hrabě, jak náleží,
však ona si s Nebesy hrála —
vždyť řekla vše knězi, ten papeži,
tak prokletí darem si dala!

— Barel Dort

ŽEZLO. Královská úřední tyč, odznak a symbol vážnosti. Původně jím král napomínal svého šaška a rovněž jím vetoval opatření svých ministrů, a to tak, že zpřerážel kosti navrhovatelům.

ŽITO. Obilnina, z níž lze s menšími obtížemi vyrábět obstojně dobrou whisky; rovněž se používá k výrobě chleba. Francouzi údajně snědí více chleba na hlavu než jakýkoli jiný národ, což je přirozené, neboť pouze oni vědí, kterak učinit onu surovinu chutnou.

ŽIVOT. Duchovně konzervační tekutina, jež zabraňuje tělu v zániku. Denně žijeme v obavách, že ji ztratíme, ačkoli když k tomu dojde, nepostrádáme ji. Otázka: „Být, či nebýt?“ přišla na přetřes nesčetněkrát; obzvláště o ní diskutují ti, kteří se domnívají, že nebýt, z nichž mnozí sepsali přímo svazky, aby své stanovisko podpořili, a jelikož bedlivě dodržovali zásady hygieny, dlouhá léta se těšili poctám plynoucím z té­to úspěšné kontroverze.

„Život cenu nemá, neb co mi v něm tak zbývá,“
na svojí cestě světem mladík zlatý zpívá.
A názor ten držel si, ačkoli starší byl,
s věkem pak rostoucím jen ve všem ho prohloubil.
A když ho v osmdesáti nakopl osel,
zaječel: „Nechť pro doktora se řítí posel!“

— Han Soper

 

 

 

Ambrose Bierce

Ďáblův slovník

Edice Klasická světová próza

Překlad Hana Ulmanová

Ilustrace na obálce Volné zdroje

Redakce Markéta Teuchnerová

Vydala Městská knihovna v Praze

Mariánské nám. 1, 115 72 Praha 1

V MKP 1. vydání

Verze 1.0 z 24. 8. 2018

ISBN 978-80-7602-091-7 (epub)

ISBN 978-80-7602-092-4 (pdf)

ISBN 978-80-7602-093-1 (prc)

ISBN 978-80-7602-094-8 (html)