Hus a Jeronym v Kostnici

Léta od narozenie Páně 1415 v indicí osmú, za biskupstvie najsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, božským zřízením papeže dvacátého třetího, léta jeho pátého, sedmnáctého dne měsíce dubna sebránie šesté koncilium konstancienského, v němž jest uložen puohon proti Jeronymovi z Prahy v při viery:

Svatosvatý zbor, obecné koncilium konstanské čině, v Duchu svatém věrně sebraný, obecnú cierkev rytieřující vyznávaje, Jeronymovi z Prahy, kterýž se mistrem v uměních svobodných mnohého učenie býti píše a chlubí, při těch věcech, kteréž pravé jsú, k střiezlivosti a ne více smysliti, než smyšleno býti má. Psánie některaké jako od tvé osoby, přibité na dveřích kostela konstancienského tu neděli, kterúž se zpievá v cierkvi Boží Quasimodo geniti, věz, že k známosti našie přišlo jest. V kterémžto psaní tvým utrhačuom, hřiech bludu a kacieřstvie tobě připisujícím, pravíš, že chceš zjevně přede všemi odpoviedati, z kterýchž věcí před námi mnohotvárně nařiekán býváš, a zvláště vo učení Jana Viglefa i o jiných učeních křesťanské vieře odporných, když by tobě k přijití svobodný a bezpečný glejt dán byl. A poněvadž nám příleží prvotně lištičky lapati, protož osobu tvú jakožto v mnohých bluduov učení a všetečném vyhlašování podezřelú a mnohotvářně rozhlášenu před se voláme i pohániemy tiemto listem, aby v času 15 dnuov od datum tohoto listu počítajíc, z kterých 15 dnuov pět za první, pět za druhý a ostatniech pět za třetí a za zatracenie pře v sobě držící cíl podlé znění práv duchovních tobě pokládámy a jmenujem, v obecném sebrání tohoto svatého koncilium, jestliže toho dne sebránie slaveno bude, jinak první den ihned budúcí, v kterýž sebránie bylo by, aby se postavil podlé zněnie napřed dotčeného tvého napsánie, aby odpovídal k těm věcem, kterýmiž by tě někto nebo někteří v při chtěli vijniti, a přijal i od sebe učinil ve všech věcech spravedlnosti plnost. K kterémužto stání před násilím, spravedlnost vždycky zachovajíc, plný tobě glejt náš, pokudž na nás jest i viera pravá žádá, tiemto listem dávámy i plněji připisujem, za jistú věc tobě také oznamujíce, že buďto že by k času jmenovanému postavil se, buďto že by se nepostavil, my bezpochyby proti tobě skrze svaté koncilium nebo poručníky jeho po vyjití roku a cíle svrchu jmenovaného právem duchovním před se puojdem, soběvolnosti tvé pyšné v ničemž na překážku nemajíce. Dán v Konstancí v sebrání obecného koncilium v sedmnáctý den měsíce dubna pod pečetmi vydaných od čtyř národuov.

Sedmé sebránie

Léta, indicí, biskupství jakož nahoře stojí, ve čtvrtek den druhý měsíce máje stalo se jest sebránie obecné v kostele větčiem konstanském nahoře jmenovaném ráno v hodinu třetí, v němž jest bylo najjasnějšie knieže Zigmund, římský a uherský král etc. s svými slavnostmi, jimiž sau páni znamenití jemu slúžili. V kterémž jménem kardináluov prvnie místo držal jest najpoctivější otec, pan Jan biskup ostienský, kardinál vivarienský, a páni Angelus laudenský a Jordanus z Ursinuov kardinálové okolo pana krále poctivě stáli sú. A prvé než se to podlé zvyklosti konalo, byla jest zpievána mše o Duchu svatém skrze duostojného otce, pana arcibiskupa ragusinského, při niež zpievány jsú prozby k Bohu, jenž letaní slovú, s introitem: „Uslyš nás pane“, s kolektami i s ymnami: „Přiď, stvořiteli Duše svatý“ etc. i s jinými modlitbami podlé obyčeje jiných sebránie nábožně řiekanými. Při kteréžto mši byli sú také přítomní najduostojnější otcové Branda placentinský, Gvilhelmus sv. Marka, Landelfus barenský a Modenus saluciarinský, Ludovikus z Flišku a Franciškus florentinský, kardinálové, kromě tří jiných kardináluov první miesto držících nahoře jmenovaných.

Kteréž věci když byly dokonány a k jiným přistúpeno býti mělo, tehdy najduostojnější otcové a páni Pilleris arcibiskup januenský k čtení a všem oznámení těch věcí, kteréž skrze koncilium Antonius biskup konkordienský ku potvrzení jich od národu vlaského, Jan arcibiskup rigenský od národu germánského, Jan patriarcha antiocenský od národu gallikánského, Vilhelmus opat sv. Marie za zdmi elioracenskými od národu anglikánského vstúpili na stolici anebo na místo, na němž obecná oznámenie, zřízenie, vyhlašovánie nebo odsudkové jménem všeho koncilium čtena a vuobec vypravována bývají, a toho času k dolepsaným věcem oznamovánie, čtenie, odpovědí dávanie a řiezenie od čtyř národuov již jmenovaných volenie.

Kteřížto páni, jakož povědíno jest, když sú již na tom místě byli, tehdy opatrní muži Mistři Hainrikus z Piru z Kolína a Jan z Tribanis z Placencí jakožto póvodové nebo prokurátorové jmenovaného koncilium, kdež týž Hainrikus z Piru mluvil, žalovali jsú na zpurnú soběvolnost některakého Jeronyma z Prahy jinak na pohnaného nestojícího ani v té při, kteráž jim proti němu poručena jest, k těm věcem, kterýmiž by jej viniti měli v příčině víry, odpovídajícího, ani na to, že k němu dále podlé práva přistúpeno bude, tbajícieho. Na tu jeho zpurnú soběvolnost žalovali jsú, a aby za takového držán byl, prosili jsú, a na jeho soběvolnost puohonu proti němu uloženého opět jsú žádali, a ten puohon i s intimací Jeronymovú, kterúž na dveřích jistých kostelův konstanských byl jest přibil, přední na cedulech napsané předložili jsú. A téhož Jeronyma z Prahy skrze slyšení vuobec listuov odporných římskému dvoru aby svaté koncilium opět pohnati rozkázalo, snažně sú prosili.

Kterýžto puohon a práva před se vedenie najpoctivějsí otec, pan Jan biskup ostienský, jakožto prvnie místo držící, i všecko koncilium, žádného mezi sebú na odpor nemajíc, jemu, Mistru Hainrikovi z Piru, prokurátorovi, žalobníku a póvodu od koncilium k tomu volenému, za túž věc prosíciemu, puojčili sú a puohon ten jemu poručili, a aby k najprvnějšímu sebrání učiněn byl, jemu jsú rozkázali.

Puohon pak ten další proti Jeronymovi z Prahy, o němž nynie zmienka byla, takto slovo od slova zní:

Ve jméno Páně amen. Léta od narozenie téhož pána 1415, v indicí osmú, dne 18. měsíce dubna, v hodinu první za biskupstvie najsvětějšího v Kristu otce a pána našeho, pana Jana, božským zřízením papeže XXIII., léta jeho pátého, v Konstancí, v ohradě kláštera sv. Františka bratří Menších blízko ambitu, v přítomnosti mne, písaře obecného nieže psaného, a svědkuóv dole psaných k tomu zvláště povolaných a požádaných, ustanoven jest osobně ctihodný muž, pan Michal z Brodu Němecského, farář kostela sv. Adalberta nebo Vojtěcha pod Zderazem v Praze, žalobníkem proti Janovi Husovi a jeho tovaryšuom k tomu zvláště volený, maje a drže v svých rukú list na papíře napsaný, puohon v sobě držící proti některakému Jeronymovi z Prahy, mistru v uměních svobodných mnohých učenie, od svatého konstanského koncilium vyšlý a čtyřmi pečetmi volených od čtyř národuov vnitř zapečetěný, kterýžto list zní v těchto slovích:

Svatosvatý zbor, obecné koncilium konstancienské čině, v Duchu svatém věrně sebraný, obecní cierkev rytieřující vyznávaje, Jeronymovi z Prahy etc., jakož napřed stojí.

Kterýžto list póhonný týž pan Michal úmyslem vuobec vnesenie, jakož podlé poručenie dlužen byl, a všem Kristovým věrným v známost uvedenie, na dveřích v ambitu řečeného kláštera přibil jest a tu před velikým množstvím lidu obojího pohlavie přes mší slavnosti a zvláště přes obecní službu, kteráž se v tom klášteře tehdáž dála, až do konce té služby státi jest nechal, maje při tom poctivé muže, pana Jana, probošta pětikostelského, Jana a Petra, čelednie jeho, svědky zvláště k tomu přivolané a žádané.

A ihned potom již psaný pan Michal puohon takovýž a v táž slova i pečetmi takovými zapečetěný na dvéře kostela sv. Štěpána, kterýž k slyšení pří náměstka apoštolského zvolen byl, přibil jest a k vidění všem povýšil, a tu přes slavnosti mší a zvlášť přes službu obecní, kteráž se tehdáž v tom kostele dála, až do konce té služby státi jest nechal, maje při tom svědky nahoře psané.

A ihned potom často jmenovaný pan Michal takovýž puohon a v táž slova jako první na dveřích kostela blahoslavené Marije Panny větčieho konstanského přibil jest a jeho tu přes mší slavnosti zvláště přes obecnú službu, kteráž tehdy v tom kostele činěna byla, státi jest dopustil, maje při tom poctivé a opatrné muže Gvilhelma Picredova, licenciáta v dekretích, arcibiskupa turonenského, i Fridricha Rese, posla pána našeho papeže, a jiné mnohé svědky k tomu povolané a požádané.

V tom v hodinu 6tú mnohokrát psaný pan Michal s týchž dveří kostelních, kdež se již dokonaly mše a služeb slavnosti, s obyčejným osvědčením takový pohony sňal jest i a k sobě vzel. Na kteréžto všecky věci i každé zvlášť již řečený pan Michal prosil jest, aby jemu skrze mne, písaře obecného a dole psaného, uděláno bylo vidimus jedno nebo více. A při tom jsú byli poctiví a opatrní mužie pan Vavřinec, farář kostela sv. Marije Magdaleny pražské, Jiřík z Vlašimě i a Pavel z Horavnic, kněžie pražského arcibiskupstvie, i více jiných svědkuov k témuž stolu povolaných a žádaných.

A já Jan Solichin z Lanšteinu etc., obecný papežskú a ciesařskú mocí písař, poněvadž sem napřed praveným vyhledávání, vuobec oznamování, přibíjení, doluov sniemaní i všem jiným věcem i každé zvlášť, když sú se tak, jakož se píše, svými časy dály, přítomen byl i s svědky prvé jmenovanými, protož toto vidimus skrze jiného věrného napsané, zpuosobil sem, vuobec vyhlásil a v tuto obecnú formu sepsal, znamením a jménem mým zvyklými a obyčejnými utvrdil, vyptav a vyhledav všech věcí i božských nahoře psaných věrné svědecstvie.

Kteréž všecky věci, když sú tak dokonány byly, týž pan arcibiskup januenský učinil jest otázku na všem koncilium, líbí-li se jemu, aby v sobotu najprve příští, v čtvrtý den měsíce máje držáno bylo sebránie zboru v příčině víry, totižto ku potupení a odsúzení paměti Jana Viglefa. I bylo jest odpovědieno ode všech z zboru „placet“ v přítomnosti svrchu jmenovaných svědkuov. A tak jsú se všickni páni z zboru rozešli.

Vedenie před se puohonu proti
Jeronymovi z Prahy v miestě súdném

Ihned potom před obědem z rozkázanie volených od čtyř národuov v kostele sv. Štěpána konstancienském na tom miestě, kdež se pře slyšie a súdie, ctihodný otec pan Jakub z Komple řečený Pennenský, miesto posluchače drže, ten sedě hodinu tu, v kterú by pře slyšány býti měly, rozkázal jest uložiti, maje tu přítomny najpoctivější otce, pány, pana Jana patriarchu antiocenského a Jana arcibisku|pa rigenského, z rozkázanie pak téhož pana Jakuba, miesto posluchače držícího, ctihodný muž Mistr Mikuláš z Hubangu, čtenář listuov o spravedlnosti i jiných, kteříž čtáni bývají, četl jest a před se vedl jest puohon málo výše skrze zbor svatý uložený, k snažné žádosti Mistra z Piru, puovoda a prokurátora. Kterýž když byl přečten a dokonán, týž Hainrikus prosil jest, aby jemu na to čtenie puohonu uděláno bylo vidimus, přítomné tu maje Henrika Ebrhardova, Jana z Werndu, písaře obecné, a pana Petra Witage, kněze maguntinského, leodienského a termacenského biskupstvie, svědky k týmž věcem zvláště povolané a žádané.

Osmé sebránie

V sobotu v čtvrtý den měsíce máje bylo jest sebránie obecné v větším kostele konstancienském nahoře jmenovaném, k tomu zvláště voleném, v němžto podlé obyčeje byla jest řiekána mše skrze najduostojnějšieho v Kristu otce, pana Jana patriarchu antiocenského, o Panně Mariji. Kteráž když byla dokonána, byl jest zpieván introit „Uslyš nás, pane“ s kolektami a letaními a se čtením: „Vystřiehajte se od falešných prorokuov“ a s jinými modlitbami a s ympnú: „Zavítaj, stvořiteli Duše svatý“ etc., jako i v jiných sebráních. V kterémžto sebrání mezi kardinály prvnie <miesto> držal jest pan Jan biskup ostienský, kardinál vivarienský. V kterémž také sebrání seděl jest římský a uherský král etc. jakožto ciesař s slavnostmi královskými. Jemuž jsú mezi kardinály přistáli Jordanus z Ursinuov a Angelus laudenský, biskupové albanský a tuškulanský. A při tom tu byli najduostojnější otcové Gvilhelmus sv. Marka, Antonius z Talantu, Amodeus saluciarinský, Ludovikus z Flišku, Landorfus barenský a Franciskus florentinský kardinálové.

Potom když se ty všecky věci zřídily, duostojný otec pan Vitalis, biskup telonenský rodu gallikánského, vstúpil jest na stolici a učinil kázanie k učeným s tiemto základem: „Duch pravdy naučí vás všeliké pravdě.“ Kteréž kázaní když dokonal, <povstali> Mistr Hainrikus z Piru a Jan z Tribanu, prokurátorové a puovodové koncilium a zboru. Hainrikus mluvě ukázal jest puohon na dveřích kostela větčího, kdež se pře slyšie, přibitý, i také jiný druhý na místě súdném čtený. A že pohnaní těmi puohony nestáli sú ani paměti, kacieřstvie a učenie někdy Jana Viglefa, proč by potupeny býti neměly, ovšem dbali jsú ukázati, na jich soběvolnost jsú žalovali a aby za soběvolné byli držáni, prosili sú a pro jich soběvolnost aby konečná výpověď učiněna, vyhlášena a čtena byla, že řečený někdy Jan Viglef, dokavad živ byl, byl jest všem známý kacieř a zatvrzený a že jest konečně bez pokánie s tohoto světa sšel, a aby jeho pamět, bludové, falešná učenie a vyhlašovánie, a zvláště 45 a 260 artikuluov potupeni byli a skrze svatý obecný konstanský zbor a skrze čtyři preláty, kteříž toho dne moc mají, od čtyř národuov voleni jsúce, aby ódsúzeni byli, a kosti jeho, jestliže by od jiných věrných kostí mohly býti odděleny a rozeznány, aby kázali vykopati a rozmetati a vyhlásiti, oznámiti a konečnú výpověď učiniti, aby to, což by spravedlivé bylo a příležité víře obecné, za to sú snažně prosili.

Tehdy řečeného pana Pillera, arcibiskupa januenského, vyvolivše k čtení těch věcí, kteréž čteny býti měly jménem koncilium a zboru a vuobec vyhlášeny, ctihodní otcové pan Jan biskup lontonienský od národu germánského, biskup konkordienský od národu vlaského, telonenský od gallikánského a Gvilhelmus opat od národa anglikánského, aby toho potvrdili na miestě a jménem čtyř národuov, vstúpili jsú na to miesto, kdež ty věci býti měly podlé uloženie svatého zboru: týž poctivý otec, pan Pilleris, arcibiskup januenský, četl jest kapitolu: „Pevně věříme etc.“ Kterúž když dočetl, ciesař, prvnie miesto drže, i jiní potvrdili sú toho a tak věřili. A dále týž arcibiskup januenský na soběvolnost prvé jmenovaných obžalovaných skrze často pravené prokurátory učinil jest vyhlášenie, oznámenie a výpověď, tak jakž na ceduli napsáno bylo, jejiež zněnie nieže jest položeno, potupuje pamět Jana Viglefa a jeho náshledovníkuov, což se dotýče 45 artikuluov potupených v pařížském i pražském učeních. A ačkoli i těch 260 artikuluov počal jest čísti a všickni přestávali na 45 artikulech čtených, najprvé však z přetrženie pana Gvilhelma kardinála sv. Marka, když do zboru přišel, těch 260 artikuluov, čtenie a potupenie zachováno jest bylo k najprvnějšímu sebrání obecnému. Na kteréžto věci, to jest na čtenie, vuobec vyneseme, vyhlášenie a dokonánie výpovědi odsúzenie, řečení prokurátorové prosili jsú potvrzenie od pana prvnie místo držícího a od pánuov lotonienského, konkordienského, telonenského biskupa a od opata prosili sú za odpověd, zdali se jim to líbí. Tehdy páni nynie jmenovaní, najprvé pan Jan ostienský, najvyšší, toho jest potvrdil, potom hned jmenovaní čtyři každý od svého národu potvrdili jsú.

Na kteréžto věci tíž prokurátorové skrze Hainrika mluvícího prosili jsú, aby skrze poctivé otce, pány stolice apoštolské protonotáře i jiné tu přítomné, jedno nebo více vidimus byla jim udělána. A tu jsú přítomni byli osviecená kniežata, pan Rompoldus knieže slezské, Fridrich purkrabie nuremberský, Ludovikus knieže bavorské, Jan hrabě z Frymberku, Jan Jakub syn Hory Železné, Jan z miestohrabí z Mediolánu, Mikuláš Stefanuov z Uher, i také polští, švéčtí, dáčtí, norvejští, cyprští a franští poslové a zmnožstvie veliké křesťanuov.

Puohon obnovený a uložený proti brániti | chtějícím t˂v>rzení převrácených potupené paměti Jana Viglefa, zněnie pak dotčených póhonuov a výpovědi konečné s vypsáním artikuluov, o nichž nahoře domienka, tuto se položí a jest takové:

Svatosvatý zbor v Duchu svatém sebraný, obecné koncilium konstancienské čině a obecnú cierkev v sobě drže, všem kacieřstvie a učenie převrácených někdy Jana Viglefa paměti potupenie hodné brániti chtějícím ducha rozuomu dospělejšího a k srdci se navrátiti. Ačkoli častokrát nejedni z vás oznamovali jsú, že by se hádati chtěli i potupenie paměti řečeného Jana <Viglefa>, rozličně skrze mnohá učenie obecná mnohých krajin již dávno potupenú a odsúzenú, závětrnú, marnú a mrtvú a podali sú nám toho v napsáních obranných: a my, jestliže kteří jste, častokrát dobrotivě slyšeti jsmy vás chtěli, i v svatém římském obecném koncilium najposléze držaném k tomu pod ztracením pře pohnaných vás jsmy čekali, ale když jste na světlo nikoli nepospíšili, dále podlé zásluhy vašie soběvolnosti dívati smy se tomu nemohli. Protož k snažné prosbě puo|voduov a prokurátoruov našich a aby fík bláznový svých nerozstieral ratolestí, kterýž k ničemémuž podlé Písma svatého užitečný nenie, než aby z kořen vykopán byl a spálen, vás i všecky jiné i každé oblášť to nevěrné učenie Jana Viglefa učície anebo kterýmikoli rozuomy nebo pěknými barevnými hádáními brániti smějície, tiemto listem již jako zbytečně pod ztracením pře poháníme, abyšte dnes, jenž jest den čtvrtý tohoto měsíce máje, postavili se v Konstancí v kostele větčiem v uobecném sebrání po mši, kteráž o Duchu svatém zpievána bude, v hodinu třetí k vidění a k slyšení, když řečený někdy Jan Viglef konečnú výpovědí oznámen a vyhlášen bude, že dokudž jest živ byl, byl jest zjevný a neústupný kacieř, a když pamět jeho, bludové a převrácená učenie a rozhlašovánie, a zvláště 45 artikuluov budú potupeni, a bude rozkázáno, aby kosti jeho, mohú-li od jiných kostí věrných rozeznány býti, vykopány byly a rozmetány, anebo ku povědění, předložení a k dovedení příčin rozuomných, jestliže které máte, proč by ty věci nynie pravené | státi se neměly, ujišťujíce vás i každého z vašich, že, postavte se nebo nepostavte, my před se ku pověděných věcí dokonání s pomocí Boží kráčeti budem, pokudž obecné víry základ žádá, rozuom a řád práva ukazuje.

Dán v Konstancí čtvrtý den měsiece máje léta Páně 1415 pod pečetmi volených od čtyř národuov.

Druhý puohon o témž,

všecken v táž slova, jediné to na konci přidáno: … již psaných pohnaných soběvolnosti nebo nestánie v ničemž na překážku nemajíce. Dán v Konstancí, čtvrtý den měsíce máje za biskupstvie pana Jana papeže dvadcátého třetího léta Páně.

Výpověď potupenie učenie Jana Viglefa
z 45 artikuluov

Svatosvatý konstancienský zbor, obecné koncilium čině a cierkev obecnú v sobě drže, k vykořenění nynějšie roztržky, bluduov a kacieřstvie pod stienem jejím se pučících k zahnání, k napravení cierkve | v Duchu svatém řádně sebraný, k věčné takové věci památce. Vierú obecnú, bez niež, jakož die apoštol, nemožné jest líbiti se bohu, od falešných té viery ctitelóv, nébrž od převrácených protivníkuov a pyšné všetečnosti, chtějících více smysliti než slušie, světské chvály žádajících, častokrát trápenú a proti takovým skrze věrné církve svaté rytieře duchovnie štítem víry obráněnú, svatých otcuov písmy a činy naučeni bývámy. Ta jistě bojuov rozličnost na bojích tělesných israhelského lidu proti pohanuom, modlářuom u figuře předešla jest. Protož v těch duchovních bojích svatá cierkev obecná, v pravdě víry nebeského světla paprsky osviecená opatrováním Páně a svatých obranu ku pomoci majíc, vždycky nepoškvrněna trvajíc, bluduov temnosti jakožto nepřátely porážejících, přeslavně jest vítězila. Našich pak časuov starý ten závistivý nepřítel nové boje, aby zkušení času tohoto zjevní byli, vzbudil jest. Kterýchžto bojuov hajtman a knieže byl jest někdy Jan Viglef, falešný křesťan, kterýž, dokudž živ byl, proti náboženství křesťanskému a víře obecné neústupně jest jistil a učil mnohé artikule, z nichž 45 v tento list kázali jsme vepsati, kteříž hned tuto stojí.

Artikulové Jana Viglefa potupení:

1. Podstata chleba hmotného a též podstata vína hmotného zuostávají v svátosti oltářnie.

2. Případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti.

3. Kristus nenie v té svátosti též jako na pravici bytně v vlastnie přítomnosti tělesné.

4. Jestliže biskup nebo kněz jest v hřiechu smrtedlném, nesvětí kněží, neposvěcuje svátosti těla Kristova, ani křtí.

5. Nenie základu v Čtení, by Kristus mši ustanovil.

6. Buoh poslúchati má ďábla.

7. Jestliže člověk slušně a právě skrúšen bude, všeliká zpověď zevnitřnie jest jemu zbytečná a neužitečná.

8. Jestliže by papež byl k zatracení předvěděný a zlý, a tak úd ďábluov, nemá moci nad věrnými od žádného sobě dané, leč snad od ciesaře.

9. Po Urbanovi Šestém nemá žádný býti přijat za papeže, ale máme živi býti jako Řekové pod právy svými.

10. Proti Písmu svatému jest, aby preláti cierkve svaté měli zbožie.

11. Nižádný prelát nemá žádného vyobcovati a kléti, leč by prvé viděl, že jej Buoh klne. A kterýž by tak vyobcoval, jest kacieř a sám v klatbě.

12. Prelát, klna svěcené, kteříž by se odvolali k králi a k sněmu královstvie, skrze to jest zrádce krále i královstvie.

13. Ti, kteříž bránie kázati neb slyšeti slova Božího bez povolenie papežova neb biskupova pro oslepenie lidské, jsú v klatbě a v den súdný za zrádce Kristovy budou počteni.

14. Slušie každému jáhnu nebo knězi kázati slovo Božie bez povolení papeže nebo biskupa obecnieho.

15. Žádný nenie pánem města, žádný nenie prelátem, žádný biskupem, když jest v hřiechu smrtedlném.

16. Páni časní mohú podlé vuole své odjíti zbožie časná prelátuom od cierkve obohaceným, směle hřěšícím, totižto když již z obyčeje a ne z příhody toliko hřešie.

17. Lid obecní muož podlé zdánie svého pány hřešící tresktati.

18. Desátkové jsú pravé almužny a osadní mohou pro hříchy svých prelátuov podlé vuole své jim je | odjieti.

19. Zvláštnie modlitby obrácené k jedné osobě skrze preláty nebo mnichy neprospievají viec tomu nežli obecné.

20. Dávaje almužnu mnichuom, jest v klatbě skrze to.

21. Jestliže kto vcházie do zákona zvláštnieho kteréhokoli, buď zbožím nadaného nebo žebravého, učiněn bývá nezpuosobnější a nehotovější k plnění přikázanie Božích.

22. Svatí ustanovujíce zákony obláštnie, to činíce, hřešili jsú.

23. Zákonníci jsúce živi v zákoních obláštních, nejsú z zákona křesťanského.

24. Mniši dlužni sú skrze práci rukú svých živnosti sobě dobývat i a ne skrze žebrotu. Prvnie strana tohoto artikule jest pohoršlivá, jest všetečně jištěna, pokudž vuobec a bez rozdielu mluví. Druhá jest bludná, pokudž jistí, že žebránie mnichuom neslušie.

25. Všickni svatokupci jsú, ktož se zavazují modliti za jiné, kteříž jim v časných věcech pomoc činie.

26. Modlitba k zatracení předváděného žádnému neprospievá.

27. Všecky věci z mušenie konečného přicházejí a dějí se.

28. Biřmovánie dětí, | svěcenie žákuov, svěcenie miest zachováno jest papeži a biskupuom pro žádost zisku časného a cti.

29. Učenie obecná, koleje, povyšovánie a mistrovstvie v nich jsú marná uvedenie pohanstvie a tak mnoho prospievají cierkvi jako ďábel.

30. Klatby papeže nebo jiného preláta nemají se lidé báti, neboť jest pokuta Antikristova.

31. Hřěšie, ktož stavějí kláštery, a ti, ktož tam vcházejí, jsú ďábelníci.

32. Obohatiti duchovnie jest proti řehole Kristově.

33. Silvester papež a Konstanský ciesař blúdili jsú, obohativše cierkev.

34. Všickni z zákona žebravého sú kacieři, a ktož jim almužny dávají, jsú v klatbě.

35. Vcházející do zákona aneb některé zvláštnosti jest skrze to nezpuosobný ku plnění přikázaní Božích a tak ku přijití do královstvie nebeského, leč od toho odkročí.

36. Papež se všemi preláty svými, kteříž zbožie mají, jsú kacieři, proto i všickni jim povolujíce, totiž páni světští i jiní obecní.

37. Cierkev římská jest zbor Šatanuov, aniž papež jest ihned bez přetrží blízký náměstek Kristuov a apoštolský. |

38. Epištoly z dekretu jsú nejisté a svodie od viery Kristovy a studenti jsú blázni, kteříž se jim učie.

39. Ciesař a páni světští jsú svedeni od ďábla, aby cierkev obohatili zbožím časným.

40. Volenie papeže a kardináluov skrze ďábla jest uvedeno.

41. Nenie z potřeby spasenie věřiti římsku cierkev býti najvyší mezi jinými cierkvemi. <Blud jest>, buď jestliže by skrze římskú cierkev rozuměna byla obecná církev anebo koncilium, anebo jestliže by zapíral povolnosti najvyšieho biskupa pod jinými církvemi straními.

42. Bláznové jest věřiti odpustky papežské a biskupské.

43. Přísahy neslušné jsú, kteréž se dějí k utvrzení lidských smluv a frajmarkuov městských.

44. Augustin, Benedikt, Bernart zatraceni jsú, leč by se káli za to, že sú měli zbožie a ustavovali zákony, v které jsú vešli. A od papeže až do najnižšího klášterníka všickni jsú kacieři.

45. Všickni zákonové bez výmienky jsú od ďábla.

A týž Jan Viglef kniehy Dialog a Trialog od něho jmenované i mnohé jiné trak|táty veliké i malé složil jest, v kteréž již psané i mnohé jiné potupenie hodné vmiesil jest a vepsal artikule, kteréžto kniehy k svého převráceného učenie vuobec vynesení a k zjevnému čtení vydal jest. Z nichž také mnohá pohoršenie, škody a duší nebezpečenstvie v mnohých zemiech, a zvláště v Anglii a v Čechách, přišla jsú.

Proti kterýmž artikuluom a kniehám s pomocí Boží povstavše mistři a doktoři učení obecných oxonienského a pražského, artikule napřed psané obyčejem svým školním v dlúhém času potom potupili jsú, najduostojnější také otcové a biskupové toho času karturienský a eboracenský, stolice apoštolské legáti v Angličském a pražský v Českém království potupili jsú. Také kniehy téhož Viglefa aby spáleny byly, řečený arcibiskup pražský, stolice apoštolské poručník v té straně, konečně jest to usúdil a kteréž by zuostaly, aby jich žádný nečetl, zapověděl jest.

Opět když jsú ty věci k známosti stolice apoštolské a obecného koncilium došly, římský biskup v koncilium římském najposléze držaném jmenované | kniehy, traktáty i kniežky potupil jest, rozkázav jě zjevně spáliti a přísně zapoviedajě, aby nižádný jménem Kristovým znamenaný nesměl žádných těch knieh a traktátuov ani z nich ničehož čísti, vykládati, učiti anebo držeti, anebo jich kterak užívati, anebo jimi, leč ku potupě jich, dovoditi zjevně ani tajně. A aby z prostředku cierkve svaté to nebezpečné a najmrzčejšie učenie daleko zahnáno bylo, přikázal jest biskupuom, farářuom po miestech jich, aby kniehy, traktáty, kniežky malé takové mocí stolice apoštolské skrze pokuty cierkve svaté, by pak potřebie bylo i to přidati, že proti soběvolnému kráčieno bude jako proti přieteli kacieřstvie, pilně vyhledávati a nalezené ohněm zjevně spáliti.

Ale tento svatý zbor již psané 45 artikule rozvážiti jest kázal a často rozsuzovati mnohým najduostojnějším otcuom, církve římské kardináluom, biskupuom, opatuom, mistruom v Písmích svatých, doktoruom práva obojího a mnohým znamenitým u velikém počtu. Kteřížto artikulové když sú rozváženi byli, bylo jest nalezeno, jakož v pravdě | tak jest, že někteří a mnozí z nich byli jsú zjevně kacieřští a od svatých otcuov dávno potupení, jiní ne křesťanští, ale bludní, jiní pohoršení činiec a rúhaví, někteří milostivých uší urážliví a někteří všeteční a búřliví. Nalezeno jest také, že kniehy jeho více jiných artikulóv v sobě držie takovýchž způsobuov, učenie v církvi boží bláznová, vieře a mravuom nepřieznivá uvodíce.

Protož ve jméno Pána našeho Ježíše Krista tento svatý zbor výpovědi napřed jmenovaných arcibiskupuov i koncilium římského popevňuje a utvrzuje, již jmenované artikule i každý z nich, kniehy jeho Dialog a Trialog od něho jmenované a jiné jeho kniehy, traktáty veliké i malé svazky, kterýmž by koli jménem jmenovány byly, kteréž tuto chce miet za dostatečně vyjmenované, tiemto věčným nálezem odsuzuje a potupuje a těch knih i každých z nich čtenie, učenie, vykládanie, jimi dovozenie leč k jich potupě, všem Kristovým věrným zapovídá, ukládaje všem i každému z křesťanuov pod upadením v klatbu, aby již potom řečených artikuluov nebo z nich kterého nesměl zjevně kázati učiti nebo držeti nebo knih | jeho učiti, chváliti, držeti aneb kterakkoli jich připomínati, leč k jich potupě, i malé zjevně spáliti, jakož jest usúzeno bylo v zboru římském. A k těch věcí dokonání a pevně zachování přikazuje často jmenovaný svatý zbor všem biskupuom, farářuom miest svých bedlivě toho pilnost míti, jakož každému příleží podlé práv a ustavenie otcuov svatých.

Ale že při napřed jmenovaných kněh pravém rozvažování skrze doktory a mistry učenie oxonienského nad těch 45 artikulov 200 a 60 vybírajíce sepsali jsú, z nichž někteří s svrchu psanými v rozuomu srovnávají se, ač <ne> i v té straně slov, a jakož o jiných povědíno jest, někteří z nich byli jsú a jsú kacieřští, někteří búřliví, někteří bludní, jiní všeteční, nejedni ku pohoršení, jiní bláznoví a všickni jednak proti dobrým mravuom a obecné víře byli sú, a proto obyčejem jich školním skrze jmenované učenie hodně potupeni sú byli: protož tento svatosvatý zbor s pilným rozvážením jmenované artikule i z nich každé potupuje a odsuzuje, zbraňuje, přikazuje a ukládaje, jakož o prvních 45 po|vědieno jest. Těch pak 260 artikuluov zněnie kázali jsmy dále pořád vepsati.

Koncilium vyhlašuje Jana Viglefa býti kacieře a potupuje paměť jeho a rozkazuje vykopati kosti jeho

Ale že mocí výpovědi a úsudku římského koncilium a z rozkázanie cierkve svaté a stolice apoštolské, davše tomu slušné protahy, kráčieno jest bylo ku potupení řečeného Viglefa a jeho paměti, učinivše výpovědi a oznámenie ku povolání těch, kteříž by jeho anebo jeho paměti brániti chtěli, jestliže by kteří byli, ale žádný se jest nepostavil, ktož by jeho nebo jeho paměti bránil, vyzvěděvše také na svědciech vo jeho nekání konečném a zatvrzení, skrze poručníky volené skrze pana Jana papeže nynějšího a toto svaté koncilium, zachovavše ty věci, kteréž mají zachovány býti, podlé toho, kterak v takové příčině řád práva žádá, o jeho nekání a konečném zatvrzení skrze zřetedlná znamenie svědky řádnými oznámená přidána jest hodně víra: protož k snažnému napomínaní prokurátorovu, a výpověd učinivše k slyšení odsudku k tomuto dni, tento svatý zbor oznamuje, vyhlašuje a odsuzuje Jana Viglefa, že jest byl zjevný kacíř zatvrzený a že jest v kacířství s světa sšel, klatbu na sobě maje, jej spolu i pamět jeho potupujíc, ukládá také i rozkazuje, aby tělo jeho i kosti, jestliže od jiných věrných kostí rozeznány býti mohú, vykopány byly a daleko od pohřebu kostelního zametány podlé otcuov svatých řádných ustavení.

Desáté sebránie

Potom dne 14. měsíce máje byla jest čtena cedule od jistých pánuov z Českého královstvie, v niež jest napsáno bylo, kterak jsú prvé předložili a oznámili před volenými od čtyř národuov, kterak by M. Jan Hus u vězení držán byl a kterak jest přijel do koncilium, tiem zavřevše, že prosie, aby slyšán byl zjevně etc. To když jsú rozvažovali, zdálo se jest některým, aby odpověd k jinému dni odložena byla. Ale biskup litomyšlský řekl jest, že jest mi položen rok k hodině této skrze volené ode všech národuov k odpovědi dávaní cedulem jmenovaných pánuov českých na poslední artikul, kdež pravie, že by skrze utrhače bylo povědíno, že by z naučenie řečeného Jana Husa krev Kristova nošena byla ve flaškách, tehdy on, biskup litomyšlský, úvodě takové nosenie krve Kristovy ve flaškách, ukázal jest jednu ceduli svých pruovoduov, za kterúž prosil, aby byla registrována v kniehách čtyř národuov, dávaje odpověd podlé toho, jakž na ceduli bylo napsáno, osvědčuje to, že nenie zuostáno skrze něho aniž stojí, kdy by odpovídati měl všem věcem předloženým skrze Čechy. A o tom jest prosil, aby jemu bylo učiněno vidimus na jeho pilnost v přítomnosti tu pánuov Mikuláše biskupa gnězněnského, Jana arcibiskupa rigenského, Mikuláše biskupa mersebingenského i jiných prelátuov, biskupuov, opatuov, doktoruov, prokurátoruov, i jiných, v počtu dobře dvú set.

Zněnie pak řečených listuov nebo cedulí podaných skrze Čechy i odpovědí skrze
pana biskupa litomyšlského
proti tomu ukázaných takové jsú:

Najduostojnější otcové a páni! Urození páni českého a polského národuov tuto před Vašimi Milostmi | stojíce, těmito cedulemi oznamují, kterak najjasnějšie knieže a pán, pan Zigmund římský a uherský etc. král, pověst slyše o roztržce v království Českém a toho královstvie čest jakožto dědic a pán budúcí chtě opatřiti, poslal jest urozené pány Vácslava z Dubé a Jana z Chlumu, kteříž tuto stojie, aby Mistra Jana Husi uvedli a ubezpečili královským glejtem a jménem, aby po očištění řečeného královstvie Českého i svého nepravého nařčenie za glejtem téhož pana krále a za svatosvatého ciesařstvie obhájením a obranú, zjevně jemu, Mistru Husovi, danými a připsanými, přijel do konstanského obecnieho koncilium a tu každému, ktož by jej viniti chtěl, z víry své zjevný počet vydal. A tak jsú učinili již jmenovaní páni i s řečeným Mistrem Janem Husí. Ale když jest týž Mistr Han Jus za řečeným glejtem svobodně přijel, tehdy ihned jat jest beze všeho prvé slyšenie a těžce do žaláře vsazen a až dosavád i okovami a hladem i žiezní trápí se. A ačkoli skrze pisánské koncilium potupení kacieři tu svobodně stáli jsú a potom svobodně odešli, však toto Mistr Hus, ani jsa v kacíř|ství postižen, ani potupen, nébrž ani slyšán, tak, jakož povědíno, jat jest. Kdež sú však ještě zde ani králuov kterých nebo kniežat volených, ale ani učení obecných tehdáž nebyli poslové. A ač jest koli pan král jmenovaný i se pány tuto stojícími s velikú žádal a prosil snažností, aby při tom jeho glejtu čest jeho opatřili a aby řečený Mistr Hus slyšán byl zjevně a víry své počet vydal, a jestliže by nalezen byl cokoli proti Písmu svatému a pravdě neústupně držeti, že v tom zdání a usúzení koncilium má poddán býti, však toho až dosavad vyžádati nemohl jest ani obdržeti, ale přes to přese všecko řečený Mistr Hus tak těžce se v uokovách drží a příliš malú ztravu má, kdež snad skrze zemdlenie a umenšeme sil mohl by o rozuom přijíti. A ačkoli tam v Čechách těchto pánuov českých, kteříž zde jsú, těžce pomlúvají v tom, že řečeného Mistra Jana Husi, svobodně sem přišlého, již tak velmi trápeného vidúce proti jeho glejtu pana krále často jmenovaného, jeho, pana krále, Jeho Milosti, listy glejtovními napomenúti netbají, proč by tak těžké a takové věci trpěl, poněvadž se ztahují ku potupě a k leh|čení koruny královstvie a jazyku jeho, kteréžto královstvie od počátku přijaté víry nikdy jest od poslušenstvie svaté římské cierkve neodstúpilo, však oni páni často jmenovaní všecky věci již pravené na sobě až do této chvíle trpělivě snášeli sú, aby příčina zbúřenie jakkoli tohoto svatého koncilium býti se nezdáli. Protož, najduostojnější otcové a páni, urození páni svrchu jmenovaní Vašich Milostí tímto psáním prosie ustavičně a snažně, abyšte, vážíce čest glejtu, královstvie Českého žádajíce zachovati a vaši rozmnožiti, v věcech řečeného Mistra Husa konec spěšnější, poněvadž jemu nebezpečenstvie v prodlévaní jest, podlé spravedlnosti božské ráčili učiniti, jakož o Vašich Milostí přejasné upřímnosti doufánie mají zvláštnie. A na to jmenovaní páni žádají, abyšte jim odpověd dáti ráčili.

Také, najduostojnější otcové a páni, řečených pánuov z královstvie Českého i na cti i na pověsti utrhači a nepřítelé Vašim Milostem pravili, že by svátost předrahé krve Páně již | po zemi České v flaškách nošena byla a že by ševci již zpoviedali a svatosvatým tělem Páně posluhovali. Protož páni z koruny České, tuto přítomni jsúce, Vašich Milostí prosie, abyšte takovým nepravým znášečóm nevěřili. Neb jakožto nepraví lidé před Jeho Milostí královskú i před Vašimi Milostmi styděti se za to mušejí.

Sebránie k súzení vin Jana Husa kacíře

V sobotu, den šestý měsíce června stalo se jest sebránie obecnie koncilium konstancienského na místě a v hodinu nahoře jmenovaných. V kterémžto sebrání byl jest římský a uherský etc. král s svými pány, jemu slavnostmi královskými slúžícími, to jest osviecený Ludvík hrabě s Rýnu, Fridrich purkrabie nuremberský a markrabie bramburský, kterýž držel berlu, Hainrikus knieže bavorské, kterýž držel korunu, a Štefan z Resebon, rytieř z Uher, kterýž držel meč. Přítomni sú také byli najduostojnější v Kristu otcové a páni, Jan biskup ostienský, vivarienský kardinál, první miesto jest držal jménem zboru kardinálského, Jan Ursinuov, Angel laudenský, kardinálové při|stojíce okolo pana krále, Antonius akvilegienský, Franciškus benácký, Antonius z Kolanchu, Petr kameracenský, Branda placentinský, otcové, Amodeus saluciarinský, Ludovikus z Flišku, Landolfus barenský, Reinaldus z Brankací, Otta z Kolumny, Lucidus z Komitu a Franciškus florentinský, diákonové kardinálové.

V kterémžto sebrání podlé obyčeje byla jest zpievána mše o Panie našie skrze duostojného otce a pána Mikuláše gnezenského. Kteráž když dokonána byla, dála se jest služba létaní, to jest proseb, s introitem: „Uslyš nás, Pane, etc.“, s kolektami a modlitbami k tomu příslušejícími podlé příležitosti času a služby a s čtením: „Pilně se vystřiehajte od falešných prorokuov, kteříž k vám přicházejí v rúše ovčím.“

Kteréžto služby, když byly dokonány, uveden jest Mistr Jan Hus, obžalovaný a postižený jako kacieř, z královstvie Českého, uprostřed koncilium, kdež jest byla vyzdvižena vysoko jedna lavice nad jiné stolice obecné, tak aby jej všeliký člověk dostatečně viděti mohli.

A jej, Jana Husa, kacíře, tu sú posadili. I vstúpil jest na stolici kazatedlní duostojný v Kristu otec, pan | Jakub biskup laudenský z řádu bratří kazateluov a učinil jedno i krátké a chvalitebné kázanie, vzav základ takový: „Zkaženo buď tělo hřícha“ z 6. kapitoly k Římanům.

Kteréž kázanie když dokonáno bylo, vstúpili sú na stolici, kdež výpovědi koncilium vuobec vyhlašovány a potvrzovány bývají, duostojní otcové Antonius konkordienský, Stefanus dolenský, Mikuláš merseburgenský, Vitalis telonenský, Patricius karthagenský biskupové a Bertoldus Wildungen, svatého paláce apoštolského pří súdce volení od národuov, aby vypravili stav pře Jana Husi a provedli skutky a činy jeho a všem oznámili jménem národuov. Antonius konkordienský biskup z přikázanie na něho uloženého četl jest jedno ustavenie, ukládaje mlčenie všem i každému v koncilium přítomným v tento zpuosob.

Zněnie toho ustavenie jest takové:

Svatosvatý zbor konstanský, v Duchu svatém řádně sebraný, přikazuje a ukládá pod pokutú klatby konečně vypověděné, v kterúž přestupník vběhnúti pro nezachováme chce, a pod pokutú v žaláři seděnie za dva měsíce, a že by přál kacieřství, aby nižádný, kteréhokoli stavu, povýšenie, řádu, povahy nebo duostojenstvie byl by, by pak ciesařské, královské, kardinálské, arcibiskupské, biskupské byl vysokosti, v tomto sebrání dnes z vuole Božie držaném toho sebránie anebo vyhlašujícieho v něm nenepokojil, nereptal, nepřekážel ani kterého hřmotu usty nebo rukama nebo nohami činil. A že již ta pře z vnuknutie Božieho před se k rozvážení vzatá skrze všecky národy a otce svaté řízením Ducha svatého jednomyslně a svorně zavřena jest, jakož uslyšíte, zapovídá a přikazuje týž svatý zbor pod takovúž pokutú, aby nižádný volati, odporu činiti nebo vstávati, hádati se nebo hájiti nebo hlasem vysokým mluviti nesměl, leč by k <t>omu byl skrze ten svatý zbor volen, jinak proti tomu činícímu usuzuje, že skrze to svazku klatby, pokut, žaláře i tvrdších nad ty pověděné nikoli neujda.

Potvrzenie toho ustavenie

Kteréhožto ustavenie volenie od národuov, totižto Antonius konkordienský jménem národu vlaského, Stefanus telonský | jménem gallikánského, Nikolaus merseburgenský jménem germánského a Patricius karthaginenský jménem anglikánského a pan Jan biskup ostienský, kardinál vivarienský, najvyššie miesto drže, jménem všech kardináluov potvrdili jsú.

Prozba prokurátora Hainrika z Piru

Kteréžto ustavenie když bylo přečteno a potvrzeno, opatrný muž Hainrikus z Piru, puovod a prokurátor prvé pravený, vstal jest a vypravoval jest, kterak artikulové kázanie skrze mistry Jana Viglefa a Jana Husa, v nichž on Jan Hus postižen jest, jsú kacieřští, búřliví, jímaví, ctných uší urážliví, a prosil jest, aby skrze pana Jana ostienského, kterýž prvnie miesto držal, a skrze pana římského krále jakožto zbor konstanský potupeni byli a kniehy, z nichž jsú vybráni, aby byly ohněm spáleny a jemu aby se stala plnost spravedlnosti.

Bertoldus z Wildungen četl některé artikule

Kteráž prosba když se stala z rozkázanie a z vuole téhož zboru konstanského, poctivý muž pan Bertoldus nynie jmenovaný počal jest čísti artikule for|mované a kázané skrze řečeného Jana Husa, z kterýchž některé jest četl a jiné svatosvatý zbor za čtené přijal, totižto Janovy Viglefovy.

Artikulové Jana Viglefa,
kteréž zbor za čtené přijal:

Jakož Kristus jest spolu Buoh a člověk, tak obět posvěcená jest spolu tělo Kristovo a pravý chléb, neb jest tělo Kristovo při najmenším u figuře a pravý chléb v přirození, anebo, což též zní, jest pravý chléb přirozeně a tělo Kristovo figurně.

Poněvadž lež kacířská o oběti posvěcené mezi všemi kacieřstvími drží prvotnost, aby ona z cierkve vypleněna byla bezpečně, oznamuji nynějším kacieřuom, že nemohú ukázati svú řečí ani rozuoměti případnosti bez podstaty. A protož tyto všecky sekty kacieřské jsú z počtu neznajících onoho z 4. kapitoly sv. Jana: „My ctímy, což vímy.“

Směle prorokuji všem těm sektám i jich náshledovníkuom, aby toho nejistili věrným, by svátost byla případnost bez podstaty, dokavadž Kristus se | vší svítězilú církví nepřijde k posledniemu súdu, jeda na dýchaní anjela Gabriele.

Jako Jan Křtitel byl jest u figuře Elias a ne osobně, tak; chléb na oltáři u figuře jest tělo Kristovo, a beze vší pochybnosti řeč ta: „Toto jest tělo mé“ jest figurnie, jako i tuto: „Jan jest Eliáš.“

Užitek toho bláznovstvie, kterýmž pravie, že by byla případnost bez podstaty, jest rúhati se Bohu, horšiti a klamati: církev skrze lež případnosti.

Ti, kteříž jistí, že by dítky věrných, bez svátostného křtu zemrúce, nebyly spaseny, sú v tom bláznoví a velmi smělí.

Lehké a krátké biřmovánie biskupuov, když má řečenými řády tak mnoho slavnosti, jest z vnuknutie ďáblova uvedené, aby lid u víře zklamán byl a aby biskupuov slavnost nebo potřebnost více vážena a věřena byla.

Což se dotýče oleje, jímž biskupi maží děti, a vínek lněný, jímž se hlava obvazuje, zdá se, že byl řád lehký, nemaje základu Písem. A že to biřmovánie uvedené nad apoštoly rúhá se Bohu.

Zpověď ustnie, kteráž se činí knězi, uvedená skrze Innocencia papeže, ne|nie tak potřebná člověku, jakož on usuzuje. Nebo jestliže kto toliko myšlením, slovem nebo skutkem urazil by bratra svého, toliko myšlením, slovem i nebo skutkem dosti jest káti se.

Těžké a nezákladné jest knězi poslúchati zpovědi lidu s obyčejem tiem, kteréhož latinští užívají.

V těch slovích: „Vy čistí jste, ale ne všickni,“ položil jest ďábel osidlo nevěrných, kterýmž by nohu křesťanskú popadl, neb jest uvedl zpověď samotnú a nezákladnú. A když ji zpovědlníku oznámí, ustanovil jest a zřiedil zákon, aby nebyla vynesena lidu zlost toho, ktož se zpovídal.

Duomysl próvodný jest, že takový, kterýž jest řádně živ, jest jáhen nebo kněz, nebo jako se domýšlém, že tento jest Jan, tak duovodným duomyslem poznávám, že tento, svatě živ jsa, ustaven jest od Boha v takovém stavu.

Ne z vysvědčenie člověka, kterýž světí, ale z ospravedlněnie skutku vzata má býti pruovodná jistota takového stavu. Buoh zajisté muože bez takového nástroje, hodného neb nehodného, osobu jinú v takovém stavu ustaviti, aniž jest duovodnějšie jistota jako z života. Protož | když jest život svatý a učenie křesťanské, dosti jest cierkvi rytěřující. Blud na počátku i na konci.

Obcovánie zlé preláta odjímá vzáctnost kněžstvie i jiných svátostí od poddaných, kteříž však, když je potřeba nutí, mohli by ty věci od nich bráti, prosíce věrně, aby Buoh doplnil skrze služebníky své ďábly dielo nebo konec úřadu, kterémuž přísahu činie.

Lidé staří z žádosti časných věcí, z naděje odměnných pomocí anebo z příčiny, aby chlípnost vymlúvali, ač nemají již naděje o plodu, když se pojímají, nemanželsky právě pojímají se.

Tato slova: „Vezmu tě sobě za ženu“ hodnějšie jsú k závazku v manželství nežli toto: „Já tě beru za ženu“. A že spojuje se skrze ta slova o budúciem času s jednú a potom skrze slova o přítomném času s druhú, nemají býti slova první vyprázdněna skrze druhá slova o přítomném času.

Papež, kterýž se falešně jmenuje slúha sluh Božích, v žádném úřadu nenie ve Čtení položeném, ale v světském. Pakli by byl v kterém, tehdy jest v úřadu ďábluov, Bohu více s vinú slúžicích.

Papež | kterak nedaruje s svatokupectvím aneb s slibem smělým, poněvadž sám jest hlavní svatokupec, slibuje směle zachovati stav svuoj, svrchovaně potupný jest zde na cestě.

Že by papež byl najvyšší biskup, jest posměšné, a Kristus ani na Petrovi ani na jiném nepotvrdil jest takového povýšenie.

Papež jest pravý Antikrist, netoliko ta jedna osoba, ale mnozstvie papežuov od času nadánie církve, kardináluov, biskupuov i jich tovařišuov jiných jsú osoba Antikristova složená, potvorná. Nenie však na odpor, že Řehoř i jiní papežové, kteříž jsú v životě svém mnoho dobrého činili, jsú z jich počtu, neb sú se ti užitečně káli.

Petr a Kliment s jinými spomocníky u víře nebyli jsú papežové, ale pomocníci Boží k vzdělání cierkve Páně.

Že by z víry Čtenie tato papežská vysokost vzala počátek, jest zároveň lež jako to, že z prvnie pravdy blud každý vyšel jest.

Dvanácte prokurátoruov jest úředníkuov Antikristových: papež, kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, | archidiakonové, oficiálové, děkanové, mniší, kanovníci rozliční, falešní bratří, již najposléze utvrděnie a vin vyhledavači.

Vidí se nad světlo jasněji, že ktožkoli jest pokornější, církvi svaté jest služebnější a v milování Kristově, podlé toho, což se <církve týče, milovnější, jest v> církvi rytěřujície větčí a blízký Kristuov náměstek má počten býti.

Všeliký člověk nespravedlivě zaneprazdňuje kterákoli dobrú věc, věc Boží, béře lúpežem, zlodějsky a lotrovsky, cizie věci.

Ani svědkuov pruovod, ani súdce přisúzenie, ani tělesné vladenie, jako ani nápad dědický, ani lidské puojčenie nebo obdarovánie dává člověku bez milosti panstvie nebo právo k něčemu, anebo všecky tyto věci spolu. Blud, jestliže se rozumie o milosti vzáctného činície.

Leč přítomen bude zákon lásky vnitř, nižádný pro listy nebo bulle nemá hodnosti nebo spravedlnosti více nebo méně. My nemámy nic puojčovati nebo dávati hříšníku, když známy jej býti takového. Nebo tak činíce, pomoc dávámy zrádci Boha našeho.

Jako knieže nebo | pán toho času, když jest v hřiechu smrtedlném, neobdržuje jména toho úřadu na sobě, jediné v hlasu a žádosti, ne vlastně, tak ani papež, biskup nebo kněz, když upadne v hřiech smrtedlný.

Všeliký, ktož má v uobyčeji hřiech smrtedlný, zbaven jest kteréhokoli panstvie a slušného užívanie skutku, by pak byl i dobrý.

Z počátkuov víry jest samo z sebe známo, že cožkoli člověk činí ve hřiechu smrtedlném, že hřeší smrtedlně.

Ku pravému světskému panství má býti spravedlivost toho, ktož panuje, takže nižádný jsa v hříchu smrtedlném, nenie pánem nižádné věci.

Všichni zákonníci nynějšie se samy pod to mušenie zavazují, aby pokrytstvím zmazáni byli. Nebo k tomu zní k jich zákonuom přihlášenie, aby se takto postili, aby se takto obláčeli a aby takto činili, cožkoli rozdielně od jiných zachovávají.

Všeliký obláštní zákon podlé takového závazku vonie nedokonalostí a hřiechem, kterúž věcí člověk nebývá zpuosoben k slúžení Bohu svobodně.

Zákonníci anebo řehola zvlášt|nie vonie smělostí, rúhaniem a chlúbú nad Boha. A mnišie takových zákonuov skrze pokrytstvie obrany náboženstvie svého smějí se nad apoštoly povyšovati.

Kristus ve Čtení neučí o žádné rozličnosti řádu, o kapitule Antikristově. A protož nenie jemu líbezná věc, aby takoví byli. Kapitola Antikristova tato v těchto rozličnostech 12 zavierá se, jenž jsú: papež, kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové, archidiakonové, oficiálové, děkanové, mniší, kanovníci, bratří ze čtyř zákonuov a vin vyhledavači.

Z viery a z skutkov čtyř sekt, kteréž jsú: kněžstvo ciesařské, mnichové rozliční, kanovníci rozliční a bratří již jmenovaní, světle to nalézám, že žádná osoba z těch nenie úd Kristuov v počtu svatých, leč na konci dnuov opustí přijatú bláznově svú sektu.

Pavel apoštol, někdy žid, pro lepší sektu Kristovu k vuoli jeho tu první opustil jest. A ta jest příčina, proč klášterníci, kteréžkoli sekty byli by a závazku, anebo kterákoli přísahú bláznovú přivázáni, mají svobodně z rozkázaní Kristova vyjíti z těch okov a obléci se v svobodnú | sektu Kristovu.

Dosti jest laikóm, aby dávali časem služebníkuom Božím desátky z svých duochoduov a jim rovným, neb tak vždycky dávají cierkvi svaté, ač by ne vždy kněžstvu Konstantinovu, od papeže nebo jeho poddaných ustanovenému, dávali.

Moci, kteréž se od papeže a jiných čtyř nových sekt vyhlašují, jsú smyšlené a k svedení poddaných ďábelsky uvedené, jakožto prelátuov ciesařských klatba, póhonové, do žalářuov sázenie a duochoduov peněžitých prodávanie.

Mnozí kněžie sprostní převyšují preláty v takové moci, nébrž zdá se věrným, že velikosti moci duchovnie více dochází náshledovník Krista v mravích nežli prelát, od kardináluov a jiných poběhlcuov volený.

Odejmiž lid desátky, ofěry i jiné zvláštnie almužny od nehodných učedlníkuov Antikristových, neb to učiniti má z zákona Božího. Aniž má býti strachována, ale radostně přijata klatba nebo pokuta, kteráž vzkládají učedlníci Antikristovi.

Pan papež, biskupové i všichni klášterníci anebo obecní kněžie titulem věčného zbožie obohacení mají to zdáti v ruce | moci světské. Pakliby neústupně odpierali, skrze světské pány mají býti přinuceni.

Nenie větčieho kacieře a Antikrista jako ten prelát, kterýž učí, že by slušné bylo kněžím a jáhnuom zákona obohacenu býti zbožím časným. A jsú-li kteří kacieři nebo rúhači, tehdy jsú ti, kteříž to učí.

A netoliko mohú páni časní odjíti zboží od cierkve z obyčeje hřešící, aniž toliko to jim slušie, ale mají to učiniti pod pokutú věčného zatracenie.

Buoh toho nepotvrzuje, by kto měl městsky panovati. A též také aby měl městsky súditi.

Jestliže by kto odpor učinil proti protivným obohacení cierkve, ukazuje svaté Benedikta, Řehoře, Bernarta, kteříž jsú málo časných věcí v chudobě drželi, má býti odpovědieno, že se o nich praví, že by se konečně káli. Pakli by kto opět řekl: „Já pravím, že jsú se svatí tito z toho uchýlenie od zákona Páně nekáli,“ dím já jemu: „Ukaž ty mi, že jsú svatí, a já tobě ukáži, že jsú se konečně káli.“

Jestliže Písmu svatému a rozuomu mámy věřiti, zjevné jest, že učedlníci Kristovi nemají moci s přinucením vytahovati časných věcí skr|ze pokuty.

A kteříž se o to pokúšejí, jsú synové Helia a synové Beliálovi.

Každá bytnost má jednu podstatu, podlé kteréž vyvodí se jiná podstata rovná prvnie. A ten účinek zuostávající naj dokonalejší přirozenie možný.

Každá bytnost, buď tělesná, buď netělesná, jest obecná třem podstatám a v těch ve všech jsú obecně vlastnosti, případnosti a diela svá.

Buoh nic nemuož v niveč obrátiti, ani světa přivětčiti neb umenšiti. Ale duše do jistého počtu vyvésti a ne viece.

Nemožné jest býti dvěma podstatoma tělesnýma dělati majícíma, aby jedna ustavičně odpočievala na miestě a jiná tělo Kristovo odpočívajície ustavičně pronikala.

Což se líbí, jest Buoh.

Každé stvořenie jest Buoh.

Kteřížto artikulové i jiní jim podobní když dotčeni byli z rozkázanie a z vuole koncilium, pan Antonius biskup konkordienský četl jest jednu ceduli zpuosobem výpovědi, kterúž jsú odsúzeni řečení artikulové v tato slova:

Svatosvatý zbor konstanský obecný, církev obecnú křesťan|skú v sobě drže, pro vykořeněnie roztržky a bluduov a kacieřstvie v Duchu svatém řádně sebraný, když jsú slyšány a pilně rozsúzeny kniehy a traktátové potupené paměti Jana Viglefa skrze doktory a mistry učenie oxonienského, kteříž z týchž knih a traktátuov 260 artikuluov vybravše, sepsali jsú a obyčejem svého učenie jsú potupili a odsúdili, kteréž všecky tento svatý zbor kázal jest rozvážiti a častokrát rozsúditi mnohým otcuom církve římské kardináluom, biskupuom, opatuom, mistruom písem svatých, doktoruom obojího práva i jiným mnohým osobám znamenitým rozličných učení v velikém počtu. Kteréžto artikule když jsú tak rozvážili, bylo a jest nalezeno, že někteří z nich jsú zjevně kacieřští a dávno od otcuov svatých potupení, někteří rúhaví, jiní bludní, jiní pohoršující, jiní ctných uší urážliví, někteří všeteční a búřliví. Protož ve jméno Pána našeho Ježíše Krista tento svatý zbor ty artikule a každý z nich túto věčnú výpovědí potupuje a odsuzuje, zapoviedaje všem i každému z křesťanuov pod upadením v klat|bu, aby po tento čas týchž artikuluov ani kterého z nich směl kázati, učiti, vynášeti nebo držeti. Pro kterýchž věcí k konci přivedeme a pevnému zachování přikazuje všem biskupuom i farářuom i vyhledavačuom bluduov kacířských, aby bedlivú pilnost měli, jakož každý z nich toho povinen jest podlé práv a ustavenie otcuov svatých. A jestliže by kto těchto výpovědí a odsúzenie svatého koncilium rušitel všetečný nalezen byl, pomstú hodnú skrze zprávce miesta toho tresktán buď.

Již tuto položeni budú artikulové
Jana Husa kacieře

Jedinká jest svatá obecná cierkev, jenž jest všecko mnozstvie k spasení předeslaných. A nieže die: „Obecná svatá cierkev toliko jest jedna, jakož toliko jeden jest počet všech předepsaných.“

Pavel apoštol nikdy jest nebyl úd ďábluov, ač jest činil některé skutky skutkuom cierkve zlostných podobné.

Předvědění k zatracení nejsú stránky církve svaté, poněvadž žádná stránka jejie od nie konečně nevypadá, proto|že předeslánie láska, kteráž ji svazuje, nikdy nevypadá.

Dvoje přirození, bozstvie a člověčenstvie, jsú jeden Kristus.

Předvěděný k zatracení, ač někdy byl by v milosti podlé přítomné spravedlnosti, však nikdy nenie stránka cierkve svaté, a předeslaný k spasení vždycky zuostává údem cierkve svaté, ačkoli někdy vypadá od milosti přicházejícieho, ale ne od milosti předeslánie.

Vezmúce cierkev za zbor předeslaných, buďto že by byli v milosti, buďto nic podlé přítomné spravedlnosti, tiem obyčejem cierkev jest článek víry.

Petr svatý nebyl jest aniž jest hlava cierkve svaté obecné.

Kněží jakžkoli hřiešně živi jsúce, kněžstvie moci poškvrňují a tak jako synové nevěrní smyslé nevěrně o sedmi svátostech cierkve svaté, o klíčích, o služebnostech a pokutách, o mravích a ceremoniích a o svatých věcech cierkve, o poctivosti kostí svatých, o odpustciech, o svěceních kněží.

Papežské duostojenstvie od ciesaře jest vzniklo a papežova dokonalost a ustanovení od ciesařské moci počátek jest vzalo.

Nižádný bez zjevenie nejistil | by rozomně o sobě nebo o jiném, že by byl hlava cierkve svaté strannie, aniž římský biskup jest hlava církve římské.

Nemá věřeno býti, že by tento kterýžkoli římský biskup byl hlava kterékoli strannie <cierkve>, leč by jej Buoh předeslal.

Žádný nenie náměstek Kristuov nebo Petruov, leč jest náshledovník v mravích, poněvadž žádné jiné náshledovánie nenie příslušnějšie, aniž jinak přijímá moci úřadné. Nebo k tomu úřadu náměstka z povinnosti má býti mravuov rovnost a ustavitele moc.

Papež nenie zjevný a pravý náměstek kniežete apoštolského Petra, jestliže má mravy odporné Petrovi. A jestliže hledá lakomstvie, tehdy jest náměstek Jidáše Škariotského. A túž jistotú kardinálové nejsú praví a zjevní náměstkové zboru apoštolského, leč živi jsú obyčejem apoštoluov Kristových, zachovávajíce přikázanie a rady Pána našeho Ježíše Krista.

Doktorové kladúce v svých řečech, že někto, maje skrze pokuty cierkve ztresktán býti, i nedal by se tresktati, tehdy má súdu světskému podán býti, ti jistě náshledují v tom biskupuov, mi|struov a zákonníkuov, kteříž Krista, když jich poslúchati nechtěl ve všem, řkúce: „Nám neslušie zabiti nižádného,“ vydali jsú světskému súdu, a že takoví jsú vražedlníci větší než Pilát.

Poslušenstvie cierkevnie jest poslušenstvie podlé nalezenie kněží církve kromě zjevného svědectvie Písma.

Rozdiel bez prostředka lidských skutkuov jest, že jsú nebo ctnostní nebo hřiešni. Nebo jestliže člověk jest hříšný a činí cožkoli, tehdy to činí hřiešně. Nebo hřiech, kterýž smrtedlný slově, nakazuje všecky skutky človětčí, též i ctnost všecky skutky člověka ctnostného obživuje.

Kněz Kristuov, živ jsa podlé zákona jeho, maje Písma známost a žádost k vzdělání lidu, má kázati, by pak i klatba na něm byla. A nieže die: „Jestli papež nebo prelát rozkazuje knězi tak zpuosobenému, aby nekázal, nemá poddaný poslúchati.“

Každý úřad kazatelský z přikázanie přijímá, ktož v kněžstvie vstupuje, a to přikázanie plniti má, klatby se v tom nestrachuje.

Skrze pokuty cierkevnie, totižto klatby, od svátosti lúčenie i zápovědi, k svému povýšení kněžstvo lid obecní sobě podmaňuje, | lakomstvie rozmnožuje, zlosti hájí a cestu připravuje Antikristu. A jest jisté znamenie, že od Antikrista takové pocházejí pokuty, kteréž jmenují v svých písmiech hromobitie, kterýmiž kněžstvo najviece kráčí proti těm, kteříž odkrývají nešlechetnost Antikristovu, kterýž jest kněžstvo sobě najviece osobil.

Jestliže papež jest zlý a předzvěděný k zatracení, tehdy jako Jidáš apoštol jest ďábel, zloděj a syn zatracenie a nenie hlava církve svaté rytěřujície, poněvadž ani úd jejie jest.

Milost k předeslání k spasení jest svazek, kterýmž tělo cierkve i každý jejie úd spojuje se s hlavú nerozdělitedlně.

Papež nebo prelát zlý a k zatracení předzvěděný jest jménem pastýř a v pravdě zloděj a lotr.

Papež nemá slúti najsvětější ani podlé úřadu, nebo jinak i král měl by také slúti najsvětější podlé úřadu, i katové i biřicové sluli by svatí, nébrž i ďábel také měl by slúti svatý, poněvadž jest úředlník Boží.

Jestliže papež živ jest pánu Kristu odporně, by pak vstúpil skrze řádné a slušné volenie podlé ustanovenie lidského vyhlášené, | však by jinudy vstúpil, nežli skrze Krista, položiec také, že by všel skrze volenie od Boha prvotně učiněné. Nebo Jidáš Škariotský řádně a slušně jest volen od Boha Krista Ježíše k biskupství, avšak jest vstúpil jinudy do ovčince Božího.

Jiný artikul jest tento:

Odsúzenie 45 artikuluov Viglefových skrze doktory učiněné jest bez rozumu a nepravě a zle učiněné a stalo se jest z příčiny od nich položené, totižto že žádný z nich nenie <katolický>, ale každý jest kacířský nebo bludný nebo pohoršující.

Ne tiem, že volenci nebo většie jich strana povolili by živým hlasem podlé řáduov lidských k některé osobě, byla by ta osoba řádně volena, anebo že by skrze to byl pravý a zjevný potomek nebo náměstek Petra apoštola anebo jiného apoštola v úřadu církve svaté. Protož jakž by koli volenci, buď dobře, buď zle volili, skutkuom voleného mámy věřiti. Nebo skrze to, což kto viece činí k zaslúžení a ku prospěchu církve svaté, má k tomu od Boha hojnější moc.

Nenie jedné jiskry pravdy, by měla býti jedna hlava v duchovních věcech zpravující církev svatú a aby vždycky s církví | rytěřující obcovala.

Kristus bez takových potvorných hlav skrze své pravé učedlníky rozptýlené po okrslku zemském lépe by cierkev svú zpravoval.

Apoštolé a věrní kněžie Páně užitečně jsú v potřebných věcech k spasení zpravovali církev, prvé než jest úřad papežský byl uveden. A též by činili, když by papeže, což příliš možné jest, nebylo až do dne súdného.

Žádný nenie pán městský, žádný nenie prelát, žádný biskup, když jest v hříchu smrtedlném.

Tuto již budú položeni artikulové, kteříž jsú dále vedeni proti Husovi, dostatečně provedeni skrze svědky víry hodné

A najprvé artikul čtvrtý a osmý, v nichž stojí, že Jan Hus artikuluov bludných Viglefových v městě Pražském v kolejích i na kázáních obecných hájil jest a kázal je.

Item artikul devátý, v němž stojí, že pro to jeho kázanie artikuluov pověděných v městě Pražském stala se jest búřka veliká lstí a příčinú Jana Husi, takže znamenití mužie z křesťanuov a bojících se Boha přinu|ceni sú vyjíti z města a krýti se, mordové a lúpežové, svatokrádežové a jiné hrozné a ohavné věci vznikly jsú, nástrojem a jednáním téhož Jana Husa a jeho tovaryšuov.

Item artikul 10, v němž stojí, že Jan Hus ustavičně v městě Pražském byl jest náshledovník, přítel, učitel a obránce bluduov Jana Viglefa arcikacieře a za toho jest byl držán, jmenován i počítán v městě Pražském a v krajích okolních.

Item artikul 15 a 16, v nichž stojí, že pan arcibiskup pražský, naplniti chtě rozkázanie pana Alexandra šťastné paměti papeže pátého, kdež jest jemu byl poručil a přikázal zapověděti, aby od toho času žádný nesměl v miestech obláštních řečeného města nežli v kostelech hlavních, osadních, v klášteřích a na jich kerchovích lidu kázati. A to jest prvé jmenovaný pan arcibiskup, dosti čině listuom otce svatého, zapověděl v uobecném sněmu, kterýž jest tehdy v Praze držán byl. Ale on, Jan Hus, listóm těm stolice apoštolské usúzenie i zápovědi skutečně jest odepřel a proti tomu se postavil, neb hned v den 22. měsíce června i | potom mnohokrát v jakési kaple Betlém řečené k lidu jest kázal o té zápovědi a tu lid mnohý svolal jest, a aby svolán byl, rozkázal proti zápovědi napřed pověděné.

Item artikul 17, v němž stojí, že týž Jan Hus tak již v řečeném měsíci červnu léta Božieho 1410 jako i prvé i potom v jmenované kaple k lidu káže i na mnohých jiných miestech Pražského města častokrát mnohé bludy a kacieřstva tak z kněh někdy Jana Viglefa, jako z své zpurnosti a lstivosti přivodil jest, učil, o ně se hádal a podlé všie možnosti jich hájil a najviece dole psaných, totižto, že po posvěcení oběti na oltáři zuostává chléb hmotný anebo podstata chleba.

Item artikul 18, v němž stojí, že kněz, jsa v hříchu smrtedlném, neposvěcuje těla Kristova, nekřtí, etc.

Item artikul 19, v němž stojí, že odpustkové od papeže nebo od biskupov puojčení nic neprospievají.

Item artikul 21, v němž stojí, že římská cierkev jest zbor Šatanuov.

Item artikul 23, v němž stojí, že žádné kacířstvie nemá kaženo býti mocí, ale skrze hádanie v kolejích. |

Item artikul 26, v němž stojí, že řečený Jan Hus k svedení lidu a sprostných smělostí všetečnú řekl jest, že v zemi Anglické mnozí mniši a jiní mistři sešli jsú se v některakém kostele svatého Pavla proti Mistru Janovi Viglefovi a nemohli jsú ho přemoci, ale ihned hrom a blesk že jest s nebe sstúpil na ně a že by roztrhl dvéře kostela toho, tak že jsú mistři a mnišie jedva utekli do města Londonienského. A to jest pověděl, aby v vážnost uvedl řečeného Jana Viglefa, pročež jest hned hlasitě vykřikl k lidu tato slova: „Ó by duše má tu byla, kdež jest Jana Viglefa duše.“ A potom list jakýsi sfalšovaný pod pečetí falešnú učenie oxonienského mnohokrát jest vuobec ukazoval, v němž jest napsáno bylo, ač falešně, že Jan Viglef byl jest muž křesťanský a doktor Čtenie svatého dobré pověsti a obcovánie chvalitebného od mladosti své až do posledního dne života svého.

Item artikul 32, v němž napsáno jest, že páni světští měli by odjieti duchovním zbožie časná a že by na to odplatu vzali.

Item artikul 32 a 37, v němž stojí, že Jan Hus, jsa v klat|bě, mše jest slúžil, lidu kázal a zjevně přede všemi řekl, že na klatbu netbá, nebo nemuož žádný klat býti od člověka, leč by prvé byl v klatbě od Boha.

Item artikul 38, v němž stojí, že Jan Hus rozličné bludy kázal jest, z nichž pohoršenie vznikla jsú mezi preláty a lidem královstvie Českého a mistry a studenty učenie pražského a neposlušenstvie poddaných k jich prelátuom a zkáza obecného učenie prazského.

Item artikul sedmý, když se dálo po krajích vyhledávánie v při Jana Husa, arcibiskupovi pražskému dán jest a položen proti témuž Husovi, v němž stojí, kterak by Jan Hus k lidu řekl: „Aj papež nynie umřel jest, totižto Alexander Pátý, a nedávno psal arcibiskupu pražskému, aby vykořeněni byli bludové Jana Viglefa v Čechách a v Moravě, že jsú tam mnozí lidé, smysl a blud Viglefuov proti víře držíce, jichžto srdce jsú kacířstvím nakažena. Já pravím a Pánu Bohu z toho děkuji, že sem žádného Čecha kacíře neviděl.“ A že k těm slovuom svrchu psaným lid křičel: „Lže, lže papež.“

Item artikul 9, v němž stojí, | že týž Jan řekl jest českú řečí k lidu: „Oj, naplnilo se jest proroctvie, kteréž jest pověděl Jakobus z Teranu, že léta 1409 povstane jeden, kterýž se čtení a epištolám a víře Kristově protiviti bude, míně skrze to Alexandra papeže, kterýž jest v svých bullech rozkázal, aby kniehy Viglefovy spáleny byly.“

Item artikul 11, v němž napsáno jest, že by týž Hus řekl, že Alexander papež nedávno umřel jest, však neviem, jest-li v nebi čili v pekle, kterýž píše na kožích svých oslových, že by arcibiskup měl spáliti kniehy Jana Viglefa, v nichž mnohé dobré věci napsány jsú.

Item artikul o odpovědi jeho, kterúž jest učinil, v němž stojí, že řečený Jan Hus listu po odjezdu svém z České země nechal jest, aby čten byl lidu, kterýžto v sobě držal, aby, vážíce práci jeho pilnú, kterúž jest s nimi měl, modlili se za něj Bohu a stáli v naučení Pána našeho Ježíše Krista, vědúce to, že jest jim nikdy bluduov nekázal, kteréž jemu nepřítelé připisují. A jestliže by přemožen byl skrze falešné svědky, aby se nermútili, ale stáli pevně v pravdě. |

Pruovodové

První artikul drže v sobě, kterak Jan Viglef rozličné kniehy a traktáty v rozličných věcech i v Písmě svatém i v filozofii složil jest, Dialog a Trialog etc. a 45 artikuluov bludných. Ten se provodí kněhami Viglefovými skrze výpověd také od římského koncilium vyhlášenú.

Třetí artikul, v němž stojí, že nahoře psaná položenie a artikulové jsú bludní. Provodí se též skrze výpověd římského i tohoto svatého konstanského koncilium vyhlásenú.

Čtvrtý artikul, v němž stojí, že Jan Hus častokrát v hádaniech a v obecních kázaniech konečných zavření, artikule a kniehy etc. učil jest a jich bránil. To se provodí jedním z Písma svatého, kterýž praví, že jest viděl intimací, na nichž jest psáno bylo, že Jan Hus konečných zavření, kněh a artikuluov jakožto křesťanských chce brániti. Provodí se opět jedniem farářem pražského arcibiskupstvie, kterýž praví, že jest to z jeho úst slýchal častokrát. Item jedním jiným farářem z obecné pověsti víry hodných. Item jedniem vikářem kostela jednoho pražského, | že jest toho jistě svědom a klade toho dobrú příčinu, kterak to vie.

Pátý artikul, který se počíná, že napřed pravené věci všecky i každá zvlášť jsú pravé, provodí se svědky víry hodnými.

Sedmý artikul, který se počíná, že by v městě Pražském bylo učenie etc., jest zjevný.

Osmý artikul, v němž se zavírá, že Jan Hus neústupně artikule bludné Viglefovy v městě Pražském v kolejích a na kázáních obecných kázal jest a jich hájil etc., provodí se jedním farářem pražským, kterýž praví, že toho přítomen býval a z jeho úst mnohokrát slýchal. Item jedniem opatem, kterýž praví, že ten artikul jest pravý a známý z obecné pověsti. Item jedniem doktorem Písma svatého, že jest tak v pravdě. Item jedním doktorem v dekretích z mnohé pověsti. Item jedniem kanovníkem pražským z obecné pověsti. Item jedním jiným farářem pražským, že to v pravdě vie a ukazuje rozličné příčiny svého věděnie. Item jedním mistrem umění svobodných též z obecné pověsti. Item jedním jiným fará|řem pražským též z obecné pověsti i mnohými jinými z slyšenie a z obecné pověsti.

Devátý artikul, v němž se zavírá, že pro věci pověděné v městě Pražském vznikla jest bouřka a pohoršenie etc. Provodí se jedniem farářem pražským, kterýž praví rozličnú příčinu svého věděnie. Item jedním doktorem Písma svatého, kterýž též klade mnohé příčiny svého věděnie. Item jedniem opatem, kterýž rozličné příčiny ukazuje, kterak to vie. Item jedniem vikářem kteréhosi kostela pražského, že to vie v pravdě. Item jedniem knězem pražského biskupstvie. Item jedním jiným doktorem Písma svatého, kterýž příčiny slušné svého věděnie ukázal. Item jedním doktorem v dekretiech, že slyšal od víry hodných. Item jedním mistrem uměnie svobodných, že to vpravdě vie. Item jedním mistrem v Písmích svatých. Item jedním knězem biskupstvie litomyšlského, též že to v pravdě vie. Item jedním protonotářem, že vie v pravdě a že jest všem vědomo.

Desátý artikul, v němž stojí, že Jan Hus byl v městě Pražském <a> ustavič|ně jest byl náshledovník a přítel bluduov Viglefových etc. Ten se provodí v pravdě skrze jednoho faráře pražského arcibiskupstvie a skrze jiné nahoře jmenované svědky.

Jedenáctý a 12. artikulové jsú obecní.

Třináctý artikul, v němž stojí poručenie učiněné arcibiskupu pražskému skrze Alexandra papeže pátého.

Čtrnádctý, v němž se vypravuje, že arcibiskup odsúdil jest kniehy Viglefovy k spálení; provodí se z bully Alexandrovy a výpovědí arcibiskupa pražského a vyznánie Jana Husa, kterýž vyznává také, že od takové výpovědi k spálení knieh jinam se jest odvolal.

Patnáctý artikul, v němž stojí o vydání výpovědi takové a kterak jest to konal arcibiskup; provodí se skrze vidimus, že se stala zápověd všem, aby žádný nekázal smysluov Viglefových.

Šesnáctý artikul, v němž stojí, že Jan Hus po vyhlášení listuov stolice apoštolské a po zápovědi učiněné mnohokrát v kaple Betlémě kázal jest lidu; provodí se jedním farářem pražským, že jest slyšel, jedním doktorem Písma svatého, že v pravdě vie, jedním vikářem kteréhos kostela | pražského, že slyšal od tovařišuov Jana Husa, jedním knězem pražským, že jest viděl i slyšel to v pravdě, jedním doktorem, kterýž klade příčiny, kterak to vie, jedním doktorem dekretuov, že jest v pravdě svědom, jedním mistrem v uměních svobodných i mnohými jinými z slyšenie a z obecné pověsti.

Item vyznal Jan Hus, že jest kázal z příčiny odvolánie svého a že jest byl zachoval jednu zápověd.

Sedmnáctý artikul, v němž stojí, že Jan Hus v jmenované kaple i na mnohých jiných miestech bludy a kacieřstvie Jana Viglefa v městě Pražském kázal jest a učil, a zvláště, že po posvěcení obětí na oltáři zuostává chléb hmotný. Provodí se jedním farářem pražského arcibiskupstvie, že jest slyšal od jiných z obecného hlasu a pověsti a že jest všem zjevné a známé. Druhá pak strana artikule též jedním doktorem v Písmě svatém, že jest slyšel z úst Husových, že jest držal, že podstata chleba po posvěcení zuostává v svátosti oltářnie. A také jest pravil, že jest také slyšal v jednom hádaní, v němž jest byl najvyšší některaký Mistr | Rikardus, že jest Mistr Hus pójčil toto, že by Jan Hus byl osoba v božství a že jest více osob v božství než tři. Též jedním doktorem Písma svatého, že to v pravdě vie z obecného hlasu a pověsti. Jedním vikářem kteréhosi kostela pražského, že by to slyšel z úst Husových, což v artikuli stojí. Jedním mistrem v Písmě svatém, v pravdě že to vie. I mnohými jinými z obecné pověsti a z pravenie víry hodných. Jedním mistrem sedmera uměnie, farářem pražského arcibiskupstvie, kterýž byl ptán v kraji svém. Item vikářem arcibiskupovým, že slyšal kázati Mistra Jana Husa v Betlémě o hmotnosti těla Kristova a že by provodil mnohými rozuomy, že smysl, kterýž drží o svátosti těla Kristova, jest pravý. Též jedním farářem pražským, že jest slyšel od Jana Husa, že po posvěcení zuostává chléb hmotný nebo podstata chleba v svátosti. A když jemu týž svědek odpor učinil, dovodě, písmy svatých doktoruov, to jest svatým Řehořem, řekl jest Hus, že svatý Řehoř byl jest jeden žertéř nebo rykmář a že řeči své rýmem skládal. Item jedním, kazate|lem kostela pražského, že když s ním někde v kolací seděl s jinými mistry, otázán jsa, co by smyslil o svátosti těla Kristova, že by Hus odpověděl, že by to mohlo dobře býti, aby po posvěcení zuostal chléb, a jsa trestán od toho svědka, i vyňal jest Hus jakési kniehy z rukávu, chtě provésti, že by po posvěcení zuostal chléb jako i prvé, i četl jest ty kniehy, v nichž jest ten blud napsán byl. A mezi jinými četl jest, řka: „Nalezli sú sobě slovo neobyčejné, to jest transsubstanciacio, aby sprostné zklamali.“ A že by dále Hus řekl, že by těch kněh chtěl rád všem pójčiti. Item jedním proboštem, kterýž se s nynie psaným srovnává, že by od Husa slyšal, že po posvěcení zuostává chléb. Item jedním služebníkem a zpovědlníkem kteréhos kostela pražského, že by toho přítomen byl, když léta Páně 1406 v létě Mistr Jan Hus, k lidu káže, řekl jest: „Aj psáno jest biblí: ‚Já jsem chléb živý, který sem s nebe sstúpil etc.‘ A to mluvil českú řečí, tepa rukú v kniehy: Musíť to tehdy vyřezati: ‚Já sem chléb‘; a já pra|vím, že jest Buoh i chléb po posvěcení, nebo vidíš bělost, okrouhlost, chut chleba a lámanie slyšíš etc.“ Ten se provodí jedním kazatelem a zpovědníkem, že jest slyšal od Jana Husa na kázaní v Betlémě, když jest řekl: „Já pravím vám, že tu případnosti s podstatú zuostávají, jako v příkladě člověk v sukni a duše v těle, tak Buoh v chlebě.“ Item jedním doktorem v Písmě svatém, že to z úst Jana Husa slyšal, miesto i čas jmenuje, i toto také: „Ó by tomu Buoh ráčil, aby duše má byla tu, kdež jest duše Jana Viglefa.“ Item jedním farářem, mistrem v sedmeru uměnie, že jest slyšal od Jana Husa z úst jeho, že nenie církve svaté usúzenie, aby případnosti stály v svátosti oltářnie bez podstaty.

Osmnáctý artikul, v němž stojí, že kněz jsa v smrtedlném hříchu, neposvěcuje těla Kristova etc. Provodí se jedním farářem z obecné pověsti, jedním doktorem v Písmě svatém též z obecné pověsti, jedním opatem z obecné pověsti slyšané od víry hodných křesťanuov, jedním | jiným farářem, že jest slyšal z úst jeho, Jana Husa, jedním jiným doktorem, že jest toho vpravdě svědom, jedním kanovníkem, že jest slyšal od náshledovníkuov Jana Husa, jedním protonotářem, že jest to slyšal z úst Jana Husa i od jiných, ješto v uobci to pravili, jedním jiným farářem pražským, kterýž řekl, že Mistr Jan Hus pověděl: „Toto držte: jestliže jest kněz v hřiechu smrtedlném, že tehdáž nic nečiní ani posvěcuje, aniž tu bývá tělo Kristovo, ale zuostává podstata chleba jako prvé.“ I mnohými jinými svědky v krajích postavenými před vikářem arcibiskupa pražského, kterýž od nich slyše, vyznal v pravdě.

Devatenáctý artikul, v němž stojí, že odpustkové papežovi nebo biskupovi nic neprospievají. Provodí se jedním farářem arcibiskupstvie pražského z obecné pověsti. Jedniem doktorem v Písmě svatém, že jest věc známá, jedniem opatem z pravenie víry hodných. Jedním jiným farářem, že to slyšal z úst Jana Husa. Jedním vikářem z obecné pověsti. Jedním jiným farářem z slyšenie víry hodných, jedním doktorem v Písmě svatém, že jest toho v pravdě svědom, jedním doktorem v dekretích | z obecné pověsti, jedním mistrem též z obecné pověsti, jedním kanovníkem, že slyšal od jiných, kteříž slyšali od Husa, jedním farářem pražským z obecné pověsti, jedním protonotářem, že to slysal od čeledních jeho, i mnohými jinými svědky, kteréž v krajích arcibiskupuov vikář vyslyšal, kteříž pravili, že jsú od Jana Husa slyšali, když řekl, že odpustkové papežští a biskupští nic neprospějí, leč Buoh odpustí. A k tomu také jest ukázána jedna cedule, k niež se přiznal, že ji skládal.

Jedenmezcítmý artikul, v němž stojí, že římský dvuor neb cierkev jest zbor Šatanuov. Provodí se jedním doktorem Písma svatého, že jest to slyšal od něho, že by řekl, že cierkev obecná nenie než počet předeslaných k spasení; jedním opatem z obecné pověsti, jedním kanovníkem, že to slyšal z úst jeho, jedním jiným farářem, že toho slyšal z úst jeho, jedním doktorem, že toho v pravdě svědom, jedním jiným doktorem v dekretích z obecné pověsti, i mnohými jinými, kteříž to z úst jeho slyšali, jedním mistrem, že ten artikul z ust jeho slyšel.

Dvamezcietmý artikul, | v němž stojí, že by Jan Hus artikule ty a bludy držel a jich hájil. Provodí se všemi svědky svrchupsanými. Item jedním doktorem Písma svatého, že toho jest v pravdě svědom, jedním vikářem z obecné pověsti, jedním doktorem v pravdě, i mnohými jinými z obecné pověsti a z jistého vědění samých.

Třimezcietmý artikul, v němž stojí, že Jan Hus s těmi, kteříž učili a hájili těch bluduov, stál jest a jim pomáhal. Provodí se jedním farářem, že jest to pravda, jedním doktorem Písma svatého, kterýž řekl, že se toho jistota vidí, jedním vikářem, že ten artikul jest pravý a všem známý, jedním farářem, že jest to i viděl i slyšel, jedním doktorem, že jest tak v pravdě, jedním mistrem, že jest to pravda, i mnohými jinými z obecné pověsti i z jistého vědomie.

Čtrmezcietmý artikul, v němž stojí, že žádné kacieřstvie nemá býti potupeno skrze moc, ale skrze hádanie etc. Provodí se to jedním opatem, že jemu ti pravili, ktož od Husa slyšeli, jedním vikářem, že jest pravda z obecné pověsti, jed|ním doktorem Písma svatého, že jistě to vie a pokládá dobrú toho příčinu, i mnohými jinými z obecné pověsti.

Pětmezcietmý artikul a 26. zanechávají se jako zbyteční.

Sedmezcietmý artikul, v němž stojí, že lid nemá věřiti bullem papežským. Ten se provodí jedním farářem z obecné pověsti, jedním opatem, že jemu ti pravili, kteříž od Husa slyšali, jedním vikářem, jedním jiným farářem, že jest to slyšal z úst jeho, jedním doktorem Písma svatého, že to jistě vie a toho příčinu dobrú klade, jiným doktorem v dekretích z obecné pověsti, jedním protonotářem, že toho jistě svědom a toho rozličné příčiny ukazuje, i mnohými jinými z slyšenie obecného a od víry hodných.

Osumezcietmý artikul, v němž stojí, že Jan Hus řekl:

„Ó by duše má byla tu, kde jest duše Jana Viglefa.“ Provodí se jedním farářem, kterýž praví, že jest to artikul přepravý, jedním doktorem Písma svatého, že to slyšal z úst jeho, jedním farářem jiným, že tak jest, jiným doktorem, že jest toho jistě svědom, jedním jiným farářem, že to slyšal z úst jeho, i mnohými jinými, kteříž z úst | jeho slyšeli, i od jiných vuobec.

Dvadcátý devátý artikul, v němž stojí, že světští mají odjíti duchovním zbožie časná a že by za to odplatu vzali. Provodí se jedním opatem, že jest toho v pravdě svědom, jedním vikářem, že to slyšal od něho na kázaní, když kázal před čeledí krále českého, jedním farářem, kterýž též slyšel z úst jeho, i mnohými jinými, že slyšali vuobec i že jsú v pravdě svědomi.

Třidcátý artikul opúští se, neb jest obecný.

Třidcátý první, v němž stojí, že on, Jan Hus, byl v klatbě etc. Provodí se listy arcibiskupa pražského i jím samotným, že se k tomu přiznal.

Třidcátý druhý, v němž stojí, že Jan Hus po takové klatbě mše slúžil, lidu kázal a pravil, že nemuož od žádného klat býti než od Boha. Provodí se jedním farářem mše slúženie, jedním doktorem kázanie, jedním opatem, že v pravdě to slyšal a že jest všem známé; jiným opět farářem, že slyšel na jeho kázaniech. Jiným doktorem, že jest tak v pravdě; opět jiným farářem, což se kázanie dotýče, i mnohými jinými svědky z krajuov, kteříž před vikářem | arcibiskupa pražského jsú vyznali.

Třidcátý třetí artikul jest nahoře proveden.

Třidcátý čtvrtý artikul, v němž stojí, že Jan Hus zbúřil jest lid proti duchovním na kázaní, řka: „V pravdě by potřebné bylo, jakož jest bylo v Zákoně Starém rozkázáno, aby každý, ktož by chtěl brániti zákona Božieho, meč k sobě připásal etc.“ Provodí se jedním doktorem Písma svatého, že jest toho v pravdě svědom. Jedním farářem pravdomluvným z obecné pověsti. Jedním protonotářem pravdomluvným, kterýž pravil, že viděl několiko cedulí přilepených na dveřích kosteluov z rozkázanie Jana Husa, kteréž takto zněly: „Připaš každý meč svuoj k boku svému a žádnému neodpúštěj,“ i jinými mnohými, kteříž jsú slyšeli od těch, jesto na kázáních jeho bývali.

Třidcátý pátý a 36. jsú obecní, protož etc.

Třidcátý sedmý, v němž stojí, že žádný nemuož klat býti od člověka, leč by jej Buoh klel. Provodí se jedním farářem, kterýž slyšel od náshledovníkuov jeho, jiným farářem, že to z úst Jana Husa slyšal, jedním doktorem v Písmě svatém, kterýž praví, že tento artikul učil jest | v traktátu svém o cierkvi. A týž vypravoval mnohé duovody a rozuomy Jana Husa, kterýmiž tvrdil tentýž artikul. I všemi svědky svrchu psanými z obecného hlasu a pověsti.

Třidcátý osmý, v němž stojí, že Jan Hus rozličné artikule kázal jest, z nichž veliká roztržka mezi mistry učenie pražského a studenty, mezi arcibiskupem, kněžstvem a lidem znikla jest a že sú také povstala mnohá pohoršenie a neposlušenstvie lidu k biskupu a k svým prelátuom. Provodí se opatem pravdomluvným z obecné a známé pověsti. Jedním vikářem, že jest pravé a všem známé. Jedním farářem, též že jest pravé a známé; jedním doktorem Písma svatého, kterýž výborné příčiny svého věděnie ukazuje; jedním doktorem dekretuov, jedním kanovníkem, jedním mistrem, že jest pravé z jistoty, jedním protonotářem, že jest pravé a známé, mnohými jinými z obecného hlasu, pověsti a slyšenie.

Třidcátý devátý artikul, v němž stojí, že Jan Hus byl jest přítel a posílitel bluduov etc. a tiemjest byl všudy nařiekán. Provodí se jedním doktorem | Písma svatého, že ode všech kromě těch, kteříž s ním držali, za takového jmien byl; jedním opatem, že v pravdě tak jest; jedním vikářem, jedním farářem, že jest to pravé a známě; jedním doktorem, kterýž výborné příčiny ukazuje svého věděnie, jiným doktorem v dekretích, že jest v pravdě tak, jedním kanovníkem, že jest jistá věc, jedním mistrem, že jest tak vpravdě, jedním protonotářem, že jisté a známé jest, i mnohými jinými z obecného hlasu, pověsti a slyšenie.

Čtyřidcátý artikul jest obecný a provedený všemi svědky napřed jmenovanými.

Pruovodové na ty artikule,
kteříž jsú oznámeni v krajích
před vikářem arcibiskupa pražského

Najprvé na třetí, v němž stojí, že Jan Hus ku potupě klíčuov, jsa v klatbě, i kázal i mše slúžil. Provodí se jedním kazatelem, jedním oltářníkem pražským, že jednak po všecky neděle a svatky kázal jest k lidu, jedním mistrem, dvěma písaři obecními, že jest tak v pravdě, jiným kazatelem, že tak jest v pravdě. Jiným písařem, že jest známá a zjevná věc; jedním studentem, že jej viděl kázati i mše slúžiti a že na svatého Jakuba k lidu na kázaní mluvil: „Dietky, vězte, že arcibiskup na mne klatbu pustil i na jiné, kteříž se odvolávají k Bohu. A nemuožť žádný jiného kléti, leč jej Kristus klne, aniž se bojte té klatby.“ I mnohými jinými svědky z obecné pověsti.

Čtvrtý artikul, v němž stojí, že řečený Jan Hus mnohé bludy a kacířství učil jest a kázal. Provodí se jedním farářem, že tak jest, jedním písařem obecním, že tak v pravdě jest, jedním studentem, že tak jest v pravdě a že jest nejednú se chvále řiekal na kázaní: „Nechť přijdú všickni mistři z Paříže, já se chci se všemi hádati, kteříž jsú kniehy naše spálili, na nichž jest všeho světa čest ležela.“ A jinými šesti, že jsú vuobec slyšeli.

Pátý artikul, v němž stojí, že Jan Hus veliké množstvie svolaje do Betlému, rozličně je učil a tvrdil v těch bludiech. Provodí se jedním kazatelem, že to jest v pravdě, jedním studentem, že jest to jisté a známé, i jinými mnohými, že vuobec to slyšeli. |

Šestý artikul opústí se o vyhnání Němcuov z Prahy, ač se zdá býti provedený.

Sedmý artikul, v němž stojí, že Jan Hus k lidu mluvil:

„Aj, papež nynie umřel jest a psal nedávno arcibiskupu pražskému, aby byli vykořeněni bludové Jana Viglefa z Čech a z Moravy, a že sú tam mnozí lidé, smysl Jana Viglefa proti víře držíce, jichž srdce kacierstvím nakažena. A já pravím, že Pánu Bohu z toho děkuji, že sem já žádného Čecha kacieře neviděl.“ Provodí se jedním kazatelem, jedním oltářníkem, jedním bakalářem, dvěma písaři obecními i mnohými jinými, že jest tak jistě.

Osmý artikul, že k těm slovuom Jana Husa všecken lid křikl: „Lže, lže!“ Provodí se to jedním oltářníkem, že při tom byl, jedním bakalářem, jedním proboštem a šesti jinými, že tak lid volal.

Devátý artikul, že Jan Hus řekl k lidu: „Aj, naplnilo se proroctvie Jakuba z Teranu“ etc. Provodí se jedním oltářníkem, jedním bakalářem, jedním písařem obecním i mnohými jinými, že tak jest a že o tom vuobec hlas a pověst byla.

Desátý artikul, že to | proroctvie chýlil na Alexandra papeže. Provodí se jedním oltářníkem, že při tom byl, i mnohými jinými, že to vuobec slyšeli.

Jedenáctý artikul, že papež nedávno umřel a nevím, v nebi-li čili v pekle, kterýž psal na kožích svých oslových, aby arcibiskup spálil kniehy Jana Viglefa, v nichž mnoho dobrého jest psáno. Provodí se jedním proboštem a mnohými jinými, že jest tak v pravdě.

Dvanáctý artikul, v němž stojí: „Aj, odvolal sem se proti rozkázaní arcibiskupa i nyní odvolávám, chcete-li při mě státi?“ A lid všecken křikl: „Chcemy a stojímy.“ Provodí se jedním knězem, jedním bakalářem, jedním písařem obecným, že jest při tom byl a že jest také řekl Jan Hus: „By všicek zbor kardináluov i s papežem řekli, že jest spravedlivé ty kniehy spáliti, nechtěl bych svoliti“; jedním písařem obecným, jedním rektorem školním, jedním oltářníkem i mnohými jinými z obecné pověsti.

Třináctý artikul opouští se jako nevelmi přiležící, ač jest provedený.

Čtrnáctý artikul, že řekl Jan Hus: „Jestliže chcete při mně státi, nebojte se klatby. Nebo podlé | obyčeje církve odvoláváte se se mnú.“ Provodí se jedním písařem obecným. A že řekl Hus, že tu klatbu chce jmíti a má za požehnánie. I mnohými jinými z obecného hlasu a pověsti.

Patnáctý a 16. artikulové jsú provedeni svědky v Konstancí přijatými i s jinými artikuli potomními před poručníky od koncilium i mnohými jinými svědky v krajích před vikářem arcibiskupa pražského.

Také má věděno býti, že před poručníky jsú nejedny kniehy a traktátové, to jest kniehy o církvi, k kterýmž se Hus přiznává, že jest je složil, ale však k artikuluom z nich vybraným neodpoviedal jest upřiemně, než s výmienkami a s ohradami, jakož stojí v aktách.

Item což se dotýče kněh a toho, což v nich jest, pauštím se ku pánuom v Písmích svatých dospělým.

Potom hned Mistr Hainrikus z Piru, prokurátor svrchupsaný, oznámil jest a řekl: „Poněvadž vedenie pře slušně a jakž příleží držáno jest proti Janovi Husovi a jeho učení proti artikuluom jmenovaným, a nezuostává jiného než zavříti a výpověd učiniti: a protož v takové při aby koncilium zavřelo a | výpověd učinilo, s velikú snažností prosil jest.“

Ty věci když se tak dály, ihned pan Bertoldus z Wildungen, posluchač pří prvé pravený, stoje na tom miestě, o němž nahoře stojí, z rozkázanie a moci koncilium vypravoval jest všecko vedenie práva, kteréž se dálo před pány súdcemi a poručníky k tomu volenými od koncilium i jinak, kterak se od počátku té pře na dvoře římském i v krajích před faráři bylo jest jednáno, a to slovo od slova.

To dokonav, počal jest čísti artikule, počav od prvního: Jediná jest svatá církev etc. A dokonaje každý artikul, četl jest sumu svědkuov, skrze koliko a kterakými osobami a pány, velikými nebo malými provodí se. A tak činil až do konce artikuluov.

Potom týž pan Bertoldus pověděl, kterak on, Jan Hus, na hradě gotlieberjském držán byl a artikuluové ti byli jemu ukázáni skrze volené k tomu, mezi nimiž také týž Bertoldus byl jest jeden; a že jest uptán byl Mistr Jan Hus, chce-li týchž artikuluov brániti čili chce vyznati, že jsú bludní; kterýžto Mistr Jan Hus poddal se jest na usúzenie konci|lium. A potom jiným časem též mezi volenými od národuov a v přítomnosti pánuov kamaracenského, florentinského kardináluov odpověděl jest; po třetí pak jako i prvé otázán jsa, odpověděl jest tak, jakž na ceduli rukú jeho napsané stálo na tento zpuosob:

Já Jan Hus, v naději kněz Jezu Kristuov, boje se, abych Boha nerozhněval, a boje se, abych v křivú přísahu neupadl, chci přísahu učiniti, že těch artikuluov všech ani kterého z nich, kteréž jsú falešní svědkové, proti mně svědectvie vydávajíce, pravili, Boha k svědectví bera, nekázal sem, nejistil, ani jich hájil, jak sú oni pravili. Item vo artikulích vybraných slušně z mých kněh bláznových, pravím, že kteřížkoli z nich držie v sobě který smysl falešný, že jej v uohyzdnosti mám. Ale bojím se, abych pravdy neurazil a proti smyslu svatých nemluvil, ne každého z nich chci se odpřisíci. A by možné bylo, aby všemu světu nynie hlas muoj zjeven byl, jakož všeliká lež i všeliký hřích muoj v den súdný zjeven bude, rád bych všeliký faleš i všeliký blud, kterýž | bych kdy mluviti umyslil nebo mluvil, přede vším světem odvolati chtěl. Tyto věci pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno rukú mú vlastní první den měsíce června.

Tuto se již pře vede proti Janovi Husovi

Tito jsú byli poručníci od koncilium poslaní s artikuli k Mistru Janovi Husovi v jeden čas: Jan arcibiskup rigenský, Antonius arcibiskup ragusinský, Bertoldus z Wildungen, posluchač pří, Teodorikus z Kláštera, Písma svatého hlásitel, Jan z Valdova, archidiakon libicenský, Petr Holburg, děkan sv. Petra trajecenský, Petr z Merakoru, biskup trajecenský.

Potom v středu pátý den června měsíce na miestě sebránie pánuov volených v domu bratří Menších, kdež jsú přítomni byli: Tomus z Amelí, zákonuov doktor, posluchač svatého paláce, a páni kameracenský kardinál, florentinský kardinál, patriarcha antiocenský, biskup gakonienský, biskup sariburgenský, arcibiskup rigenský, arcibiskup mediolánský, biskup | felirenský, biskup poznanský, otázali jsú téhož Mistra Jana Husa, chce-li se odpřisieci, kterýchž praví artikuluov a kteříž jsú v kniehách jeho a rukú jeho psaní, i těch také, kteříž jsú provedeni svědky a kterýchž neodpírá, by jich nekázal, a kteříž jsú toliko svědky provedeni, chce-li přisíci, že již nedrží ani držeti bude, že chce spolu s církví římskú držeti: odpověděl jest odporně, že chce státi v tom, což jest rukú svú napřed psal.

A když jsú jemu dávali mnohá napomenutí a rady, aby se nedržal svého důmyslu, ale raději stál se vší cierkví a s tolika učenými muži, kolikož jich v tomto svatém koncilium, on přesto stál na svém úmysle výše praveném.

Kterážto cedule když přečtena byla, Mistr Hainrikus z Piru, prokurátor často psaný, jménem jakož nahoře stojí, prosil jest, aby skrze pány prvnie miesta držície a svaté koncilium kniehy Mistra Jana Husa, to jest kniehy o církvi i jiné jeho kniehy a traktáty, v nichž často pravení artikulové nalézají se napsaní, odsúdili k spálení a jemu také aby se stala spravedl|nosti plnost.

Ta žádost a prosba Mistra Hainrika prokurátora když se stala, duostojný otec pan Antonius biskup konkordienský rozkázáním a mocí koncilium a zboru obecného kráčeje k výpovědi, vyňal jest ji na ceduli napsanú slovo od slova, jejíž zněnie dole jest psáno. Kterúž když čísti počal a přišel k těm slovuom: „Ale že skrze ty věci, kteréž jest svatý zbor slyšel a viděl“ etc., i k těm, když napsáno bylo, v které by příčině odpřisíci se chtěl, a přišla mezi tím jiná pokuta a vyhlášení výpovědi; a když poznáno bylo, že by týž Jan Hus trval v své převrácenosti a pravil, že pro lidi, kteréž jest učil, nechce na odpor tomu přísahati, ale že by chtěl raději tisíckrát upálen býti, nebo skrze jeho takovú přísahu přišlo by pohoršenie těm, kteréž jest učil, a protož že tomu na odpor nikoli přisahati nechce: tehdy pan Antonius biskup opustil jest slova ta, kteráž příležela k odpřisežení a přistúpil k jiným slovuom dole psaným. A konal jest výpověd, vydávaje jej tú výpově|dí súdu světskému.

A prvé než k tomu přišlo, týž Mistr Jan řekl jest zjevně přede vším zborem, aby všem známo bylo, proč by nechtěl odvolati řečí a písem svých, že jsú tři věci, které jemu toho bránie: Najprvé, že se bojí upadnúti v křivú přísahu. Druhé že se bojí Boha rozhněvati. Třetí, že se bojí lidu svésti, kterýž jest tomu odporně učil.

Potom hned šli jsú k němu duostojní otcové, páni arcibiskup mediolanský, sufragan pana biskupa konstanského, biskup bragonský, na to miesto, kdež byl, aby jej kněžstvie zbavili. A mocí i rozkázáním téhož zbora svatého konstanského, aby moci světské dán býti mohl, dokonce jsú jej, Jana Husa, kněžstvie zbavili, čtúce slova k tomu zřízená z kněh pontifikálu, počavše: „Ó Jidáši etc.,“ odjavše od něho jakožto od nehodného kalich. A potom při každé věci též jsú své slavnosti konali, svláčíce jej z kazile, z štuly, vlasy jemu stříhajíce a naprosto odjímajíce od něho všecky věci kněžské, svěceným přiležície.

To když jsú dokonali, dvuor světský jest jej vzal | a pryč odvedl a potom jej na místo popravné vedl. Na kteréž všecky věci Hainrikus z Piru prokurátor prosil jest potvrzenie a skutečného dokonánie. Bylo jest odpovědieno skrze pány ode všech národuov volené i skrze samého pana krále římského: Placet.

Potom k žádosti Mistra Hainrika z Piru týž pan Antonius četl jest jednu jinú výpověd, potupuje artikul ten, totižto: Každý tyran etc., jako nieže psáno stojí. Kteráž když dočtena byla, odpověděno jest od volených často pravených skrze najvyšieho kardinála a skrze krále: Placet. A při tom jsú byli přítomni osviecená kniežata Hainrikus knieže bavorské, Ludovikus hrabě palatinský, Friderikus purkrabie nurbergenský, Karolus z Malatestóv pán arminienský, Ludovikus knieže bavorské, franští, angličtí, polští, norvejští, dáčtí, Ludovika neapolitánského, kniežete mediolánského poslové, Sunnberus hrabě z Vinšpergu, hrabě z Fribergu a jiní urození | preláti, křesťané u velikém počtu.

Výpověď a odsudek
proti Janovi Husovi učiněný

Svatosvatý sbor konstanský, církev obecnú v sobě drže, v Duchu svatém řádně sebraný k věčné stálé věci paměti. Že podlé svědectvie pravdy strom zlý ovoce zlé činiti přivykl: odkavadž jest, že muž odsúzené paměti Jan Viglef svým smrtedlným učeniem ne v Kristu Ježíši skrze čtenie jako někdy svati otcové syny věrné rodili jsú, ale proti Kristově spasitedlné víře jakožto kořen jedovatý mnohé porodil jest syny jedu plné, kteréž svého převráceného učenie zuostavil jest potomky: proti kterýmž tento svatý zbor konstanský jakžto proti sebrancuom a pankhartuom přinucen jest povstati a jich bludy od pole Páně jakožto trnie škodlivé péčí bedlivú a kosířem moci cierkevnie odsekati, aby jako neduh rak nerozlezli se k zahynutí jiných.

Protož poněvadž v svatém obecném koncilium nedávno v Římě držaném | uloženo jest, aby učenie potupené paměti Jana Viglefa potupeno a odsúzeno bylo a kniehy jeho, takové učenie v sobě držície, jakožto kacieřské aby spáleny byly, jakož se jest tak stalo, že to jisté učenie potupeno a odsúzeno jest a kniehy jeho, takové učenie nezdravé a smrtedlné v sobě zavierajície, spáleny jsú skutečně a taková výpověd mocí tohoto svatého koncilium potvrzena jest: však také některaký Jan Hus, v tomto svatém koncilium tuto osobně postavený, ne Kristuov, ale raději Jana Viglefa arcikacieře učedlník, po takovém a proti takovému odsázení a uložení smělostí všetečnú stavěje se, bludy jeho mnohé a kacieřstva tak od církve svaté jako i od jistých někdy duostojných v Kristu otcuov, pánuov arcibiskupuov rozličných královstvie i od mistruov v Písmích svatých mnohých učenie potupené učil jest, tvrdil a kázal, a zvláště potupenie týchž artikuluov Viglefových, kteréž se jest nejednu, v učení pražském jich obyčejem stalo, s svými tovařiši v kolejích i na kázáních zjev|ně odpieraje a jej, Jana Viglefa, muže křesťanského a doktora Čtenie svatého býti k vážnosti jeho učenie před množstvím žákovstva i lidu obecného vyhlašoval jest, artikule také jisté dole psané i jiné mnohé, hodně potupitedlné jako křesťanské tvrdil jest a vuobec vynášel, kteříž v kniehách jeho, Jana Husa, a v traktátiech zjevně napsáni jsú. A protož přijavše najprvé dokonalú zprávu o věcech svrchu psaných a pilným rozvážením najduostojnějších v Kristu otcuov, pánuov svaté římské cierkve kardináluov, patriarchuov, arcibiskupuov, biskupuov i jiných prelátuov a doktoruov Písem svatých i obojího práva v hojném počtu, tento svatosvatý zbor konstanský oznamuje a vyhlašuje artikule dole psané, kteříž skrze vyhledáme spolu sebraných mnohých mistruov Písma svatého nalezeni sú v jeho kniehách a traktátích vlastní jeho rukú psaných postavené a kteréž jest také týž Jan Hus, když zjevně přede všemi slyšán byl, před otci a preláty tohoto svatého koncilium vyznal, že v | jeho knihách a traktátech napsáni jsú, nebýti křesťanské ani kázati hodné, ale že mnozí z nich jsú bludní, jiní pohoršenie činící, někteří ctných uší urážliví a nejedni z nich všeteční a búřliví a někteří zjevně kacířští a již dávno od svatých otcuov, od obecných zboruov potupení a odsázení, a jich kázati a učiti anebo jakkoliv tvrditi přísněji zapovídá. Ale poněvadž dole psaní artikulové zjevně napsáni jsú v kniehách a traktátech jeho, to jest v kniehách o církvi i v jiných menších, protož kniehy ty a učenie jeho i každé jiné traktáty a knížky, v latinské nebo české řeči od něho vydané aneb v kterúkoli jinú řeč skrze jiné přeložené, tento svatosvatý zbor potupuje a odsuzuje, a aby slavně a zjevně v přítomnosti duchovních i světských spáleny byly po městě Konstanském i jinde, ukládá a vypovídá, přidávající pro věci nahoře psané, že všecko jeho učenie hodně jest a býti má u víře podezřené a že se jeho všickni Kristovi věrní mají vystřéhati. A aby z prostředku cierkve | to smrtedlné učenie vykořeněno bylo, tento svatý zbor ovšem přikazuje, aby biskup a faráři far a osad traktáty a kniežky takové skrze pokuty církvi svaté, a bylo-li by potřebie, s přidániem tresktánie a s vyhlášením, že takový kacieřství přeje, pilně vyhledali a nalezené zjevně spálili. Pakli by kto výpovědi a usúzenie rušitel a potupník nalezen byl, ustavuje týž svatý zbor, aby biskupi a faráři osad proti takovému a takovým jakožto proti podezřelým v kacířství přivedli a měli se.

Nahlédše také v akta, kteráž v při vyhledávanie o kacieřství proti témuž Janovi Husovi sepsána a učiněna sú, a vzavše prvotně věrnú a plnú poručníkóv k té při volených zprávu i jiných mistruov Písma svatého i doktoruov obojieho práva, rozváživše také řeči a vyznánie svědkuov víry hodných a mnohých, kterážto vyznánie jemu, Janovi Husovi, zjevně a vuobec čtena jsú před otci a preláty tohoto svatého koncilium, skrze kterýchžto svědkuov vyznánie velmi zjevně se nalézá, že týž Jan Hus | mnohé zlé a pohoršujície a búřlivé věci a škodlivá kacieřstvie učil jest a zjevně po mnohá léta kázal, protož jméno Kristovo vzývá vše, tento svatosvatý konstanský zbor, samého Boha před očima maje, túto konečnú výpovědí, kteráž jest tuto napsána, oznamuje, usuzuje a vyhlašuje řečeného Jana Husa, že jest byl a jest pravý kacíř a zjevný, jehožto bludové a kacířstva od cierkve Božie dávno sú potupena, a jest mnohá pohoršenie, ctných uší urážlivá, všetečná a búřlivá učil a zjevně kázal k nemalé urážce božské velebnosti a k obecné cierkve pohoršení a křesťanské víry k zkáze, a že jest také klíče církve svaté a pokuty jejie lehčil, v kterýchžto bludích za mnohá léta stál jest myslí zatvrzenú, Kristovy věrné skrze svú neústupnost příliš pohoršuje, když jest odvolánie ku Pánu Ježíši Kristu jakožto k najvyššímu súdci, nechav cierkve svaté prostředkuov, mezi to vložil, v kterémžto odvolání mnohé věci falešné křivě položil jest a pohoršujície, stolice apoštolské po|kut a klíčuov církve svaté ku potupě. Protož pro tejž věci již psané i mnohé jiné často psaného Jana Husi kacíře býti tento svatý zbor vyhlašuje, a že jako kacíř súzen a potupen býti má, usuzuje a túto výpovědí jej konečně potupuje, a to odvolánie nespravedlivé a pohoršujície skrze klamavé právo mocí církve svaté odvolává, a že on, Jan Hus, lid křesťanský a najvíce v království Českém na kázaniech obecných a písmy od něho složenými svodil jest a že téhož lidu křesťanského ne kazatel pravý čtenie Kristova podlé výkladu svatých doktoruov, ale raději svuodce byl jest.

Ale že skrze ty věci, kteréž jest tento svatý zbor viděl i slyšel, poznal jest, že týž Jan Hus jest zatvrzený a nenapravitedlný a již konečně takový, že nežádá do luona svaté matky církve římské navrátiti se, ani kacierstvie a bluduov skrze něho zjevně hájených a kázaných odpřisíci se chce: protož tento svatý zbor konstanský téhož Jana Husa s úřadu kněžského i s jiných povýšení, kterýmiž jest okrášlen, aby ssazen a jich | zbaven byl, usuzuje a ukládá, poručuje duostojným v Kristu otcuom: arcibiskupu mediolánskému, feltrenskému, astenskému, alexandrinskému, bangerenskému a vaugerenskému biskupuom, aby v přítomnosti tohoto svatého zboru již řečené ssazenie podlé toho, jakž řád práva žádá, slušně dokonali.

Tento svatý zbor konstanský Jana Husa, spatřiv, že církev Boží nemá viece, co by činiti mohla, súdu světskému zuostavuje a jej tu přítomnému zboru světskému v moc dáti usuzuje.

Výpověď o tyranu

Zvláštní pečlivostí chtieci tento svatosvatý zbor k vykořenění bluduov a kacířstvie, kteráž se v rozličných stranách světa rozmáhají, přikročiti podlé své povinnosti a k tomu sebrán jest, nedávno zvěděl jest, že by některá jištěnie bluduov, v víře a v mravích dobrých i jinak mnohokrátně pohoršení činíce i všeho obecného dobrého stav a řád podvrátiti chtíce, učena byla, mezi kterýmižto jištěnie nám oznámeno jest, že každý | tyran nebo ukrutník muož a má slušně a s odplatú zabit býti skrze kteréhožkoli mana svého anebo poddaného, i skrze úklady a lahodná slova a pochlebná, neváže sobě žádné přísahy ani úmluvy s ním učiněné, nepřijma výpovědi nebo rozkázanie súdce kteréhokoli. Proti tomu bludu pospiechaje tento svatý zbor povstati a jej z gruntu zdvihnúti, prvé to pilně rozváživ, vyhlašuje, usuzuje a vypoviedá, že takové učenie bludné jest u víře i v mravích, a že je jakožto kacířské, pohoršenie dávajície, bauřlivé a k lstem, zklamání, lžem, zradám, křivým přísahám cestu dávajície potupuje a odsuzuje; vyhlašuje také, usuzuje a vypovídá, že ti, ktož by učenie to najsmrtedlnějšie jistili neústupně, jsú kacíři a jakožto takoví podlé práv a řádných ustavenie mají pomstu trpěti.

O mistru Jeronymovi
Pražského města nového

Sebránie obecné koncilium konstanského k jednání potřeb obecných

Ve čtvrtek 12. den měsiece ú|nora stalo se jest sebránie obecné pánuov z koncilium u větčiem kostele konstanském ráno hodinu třetí, uloženú k jednání věcí a pří obecných skrze svaté koncilium obecné před se vzatých, kdež sú přítomni byli najduostojnější v Kristu otcové Jan biskup ostienský miesto kancléře drže, vivarienský kardinál, Antonius bononienský, Gabriel senenský, Petrus veronenský, Almanský pisánský, Branda placentinský, Antonius z Talantu, Petr Fuksóv, Amodeus saluceianský, kněžie, Ludovikus z Flišku, Otta z Kolumny, Lucidus z Komitů a Franciskus florentinský, diákoni kardinálové, sebránie svého slavnosti, to jest služeb mše, létaní i jiných modliteb k sedění zboru přiležících zachovavše. V kterémžto sebrání poctivý muž Mistr Hainrikus z Piru prokurátor předložil jest, že by nejedni utrhači koncilium tohoto konstanského nalézali se, a zvláště v království Českém a v markrabství Moravském, kteříž do rozličných stran světa i do tohoto města Konstanského listy svými zapečetěnými psali jsú, | že by Jan Hus, odsúzený nedávno skrze sněm konstanský jakožto kacíř a zjevný pohoršitel viery křesťanské, byl nespravedlivě a proti všie pravdě upálen, kterýž u těch, ktož ty listy sú psali, byl jest muž svatý a dobré víry a nevinný, ale pro závist kněžstva tučného a roztylého že jest na smrt dán a zrazen.

Protož jest prosil týž Mistr Hainrikus z Piru jménem nahoře psaným, aby svatý zbor konstanský péči přiložil o lékařstvie k té věci hodné a o puohon do krajin o sobě proti všem i každému, kteříž by proti takovému svatému zboru psali a v tom jeho pomlúvali a kterýchž by pečeti poznány byly při těch listech, kteréž sú do Konstancí psali a tu skrze své přibiti kázali, i proti jiným pomlúvačuom a přátelóm kacířstvie, a aby skrze výpověd obecnú, jestliže by potřebie bylo, v městě Konstanském a v krajinách nebo v miestech okolniech ten puohon přibiti usúdili a povolili, s slušnú snažností prosil jest. Tehdy oni odpověděli sú k tomu, což se dotýče uloženie puohonů proti těm, kteříž se přidržie | smysluov a rot potupené paměti Jana Viglefa a Jana Husa v království Českém a v markrabství Moravském: Placet.

To když dokonáno bylo, týž Mistr Hainrikus z Piru četl jest jednu jinú ceduli, na niež napsáni sú byli poručníci volení skrze svatosvatý zbor konstanský a skrze shromážděme obecné, duostojný otec pan Jan patriarcha konstantinopolitánský a Mikuláš Dunkelsspachel v Písmě svatém dospělý, k vyptávaní, k přijímaní, k svědkuov vedení v při víry proti Mistru Jeronymovi z Prahy.

Sebránie obecné k súzení pře
Jeronymovy z Prahy

Léta, indicí, jakož nahoře stojí, v pondělí den 27. <dubna bylo sebrání> všech národuov na miestě obyčejném podlé zpuosobu a formy prvniech sebrání obecných zboru konstanského, kdež jsú přítomni byli najduostojnější v Kristu otcové a páni Angelus laudenský, Antonius bononienský, Antonius akvilegienský, Gabriel | senenský, Petrus veronenský, Petrus kameracenský, Branda placentinský, Gvilhelmus sv. Marka, Petrus Fuxuov, kněžé, Amodeus saluciarinský, Lucidus z Komitů, Franciskus florentinský, Ludovikus z Flišku, Rivardus z Brankací, Otta z Kolumpny i jiní preláti, poslové královstvie Římského i Uherského, Franského, Anglicského, Aragonského, Portugalského, Polského, Norvejští, Dáčtí, Svéčtí, Neapolitánští a Cyprští i jiní lidé urození a mnohý lid křesťanský u velikém počtu.

V kterémžto sebrání najduostojnější v Kristu otec a pán, pan Jan patriarcha konstantinopolitánský a ctihodný muž Mistr Mikuláš Dunkelsspuchel, doktor v Písmě svatém, v obecném sebrání poručníci volení ode všeho zboru konstanského v při víry, kteráž jest před se vzata proti Jeronymovi z Prahy, mistru sedmera uměnie, aby přijímali a vytazovali svědky v té při uvedené a kteříž uvedeni budú, a když se na nich vytáží, aby to koncilium konstanskému oznámili a vypravili. Kteřížto páni Jan patriarcha a Mikuláš Dungelsspuchel, přijavše svědky | a na nich se všeho vyptavše, chtějíc podlé rozkázanie koncilium a podlé zněnie poručenstvie svého seznánie jich oznámiti, vstúpili sú na stolici, na kteréž se dějí oznamovánie a výpovědi koncilium, a vypravovali jsú, kolika svědky který z artikuluov proti Jeronymovi vydaných byl by proveden a kterakým zpuosobem. Kterýchžto všech artikuluov zněnie jsú dole popsána. A každý artikul s odporem položen jest. Kteřížto artikulové byli sú tu čteni skrze ctihodného muže Jana z Rochy, mistra v Písmě svatém z bratří Menších. I bylo jest skrze koncilium rozjímáno a zavříno, aby ta dva pány, Jan patriarcha a Mikuláš Dunkensspuchel, týž artikule ukázali jemu, Jeronymovi.

Artikulové proti Jeronymovi z Prahy i s odpovědmi

Před vámi, najduostojnějšími otci a pány, skrze svaté obecné koncilium konstanské v při viery poručníky volenými, prokurátor téhož svatého koncilium až do konce té pře, | aby Milostem Vašim o kacieřství a jiných hříšiech některakého Jeronyma z Prahy, v kacieřství velmi podezřelého a skrze tento svatý zbor konstanský pohnaného, vědomo býti mohlo, oznamuje, předkládá a ukazuje položenie a artikule dole psané. S nimiž jakožto žalobník a prokurátor téhož koncilium, žádného zbytečného pruovodu nemaje, k slyšení připuštěn býti žádá.

Najprvé praví, jistí, klade a provésti miení, že v království Angličském byl jest některaký arcikacíř jménem Jan Viglef, kterýž již z světa zdvižen, kterýž kacířstvie svá kázati směl jest a učil zjevně a vuobec.

K tomu odpoviedám, že já jeho pruovoduom nepřekážím.

Item že týž Jan Viglef potupené paměti některaká kacířstvie rozsieval jest a na to některé kniehy a traktáty, to jest Dialog a Trialog i jiné složil jest a po zemi Anglitské i jiných roznesl a rozhlásil zjevně a vuobec.

Artikul tento mne se nedotýče. Však neodpierám, že sem viděl i četl některé kniehy jeho.

Item že v kniehách jmenovaných mezi jinými bludy v nich polo|ženými byli jsú tito dole psaní. Najprvé, že podstata chleba hmotného a též podstata vína zuostává v svátosti oltářnie.

Item že případnosti chleba nezuostávají bez podstaty v též svátosti.

Item že Kristus nenie v též svátosti též jako na pravici otce a bytně v vlastnie přítomnosti tělesné.

Pravím, že dva kusy první v kniehách jeho četl sem, o třetím nepamatuji.

Item že jmenované kniehy skrze mnohé mistry v Písmě svatém i skrze faráře osad pilně spatřeny a rozvažovány sú byly a potom v rozličných učeních, a zvláště v Oxonii a v Praze, jakožto mnohé bludy a kacířstva v sobě zavierajíce, potupeny jsú zjevně a vuobec.

Pravím, že sem slyšel.

Item že potom nynějšiech časuov povstali sú někteří synové nepravosti, to jest Jan Hus a Jeronym z Prahy již pravení, a vědúce jmenovaných knieh potupenie a pohoršenie, kteréž z jich učenie přijíti by mohlo, v městě Pražském a po všem království Českém i v jiných královstviech ta|kové kniehy, bludy a kacieřstva v nich popsaná učili jsú zjevně a vuobec.

Za se takto odpoviedám, že to pravda nenie, bych učil bludy a kacířstva z jeho knieh. Ale však toto vyznávám, že když sem byl mládenec, maje chtivost k učení, přišel sem do Anglí a slyše pověst o Viglefovi, že jest byl muž dospělý a vysokého vtipu, když sem mohl knieh jeho dosieci, Dialogu a Trialogu, přepsal sem je a s sebú sem do Prahy přinesl.

Item že časem některým pan Jan papež XXIII. a nynie Baltasar z Cossy nazvaný, obecné koncilium pro napravenie církve svaté Božie a pro vykořeněnie bluduov v svatém městě Římském léta Páně 1413 zjevně a vuobec držal jest.

Nic mi o tom známo nenie, jestli to koncilium v Římě držáno, nébrž já sem se domnieval, že by v Pisánském městě bylo držáno.

Item že všecky kniehy i traktátové Jana Viglefa, v kterémkoli umění od něho složené, byly jsú řádně v témž koncilium potupeny a k spálení odsúzeny a skutečně spáleny. A také jest bylo zapovědieno, | aby nižádný, ktož jest jménem Kristovým znamenán, nesměl nižádných kněh jeho ani kterých řečí z jeho kněh vybraných čísti, vykládati, učiti nebo držeti, nebo jimi dovoditi zjevně nebo tajně a pod pokutami církve svaté, i to také přidáno jest, bylo-li by toho potřeba, že proti těm, ktož by se tak zachovati nechtěli, jakožto proti těm, kteříž kacieřství přejí, bylo by kráčieno. A jestliže by kto takové zápovědi a uloženie i rozkázanie rušitel a potupník nalezen byl, týž zbor svatý usúdil, aby ihned k němu jakožto ku podezřenému v vieře přistúpeno bylo. A to jest vše známé.

Item že všecky věci, kteréž jsú v jmenovaném koncilium puosobeny byly a zvláště řečených kněh, bluduov a kacířstvie potupenie i knieh téhož Viglefa spálenie byly jsú napřed psanému Jeronymovi dokonale známy a vědomy, kterýž přes to kniehy ty jeho a kacířstvie v nich popsaná zjevně jest kázal a o ně se hádal v rozličných stranách světa a zvláště v Uherském, Českém a Polském královstviech. A proto byl jest z královstvie Uherského vyhnán. A tak se jest stalo a jest j pravé, zjevné a vědomé.

K tomu odpoviedám, že nepamatuji, bych koho kdy bludu vědomě učil. Aniž z královstvie Uherského vyhnán sem byl, ale pro listy arcibiskupa pražského dobré paměti proti mně křivě psané, když sem byl arcibiskupu ostřihomskému dán, on jest se mnú za 15 dní laskavě nakládal a potom jest král ke mně jednoho z pánuov poslal a mne úplně beze všeho závazku vysvobodil.

Item že léta Páně 1409 měsiece ledna některaký Mistr Matúš z Glíva řečený Otec některaké hádanie vuobec quodlibet řečené v zboru učenie pražského cedulí svú na vratech přilepenú oznámil jest, k kterémuž se jest veliké mnozstvie mistruov, doktoruov a studentuov i poctivých mužuov v rozličných uměních dospělých zjevně dostavilo.

Item že tu při tom hádaní jmenovaný Jeronym jsa přítomen, vyhlásil jest bez studu, že Jan Viglef byl jest muž křesťanský a že jest přepravé kniehy složil a všecky věci, kteréž v nich napsány sú, že sú byly a jsú velmi pravé.

K tomu odpoviedám, že sem řekl, že Jan Viglef mnohé dobré věci položil jest a sepsal v knie|hách svých, ale neřekl, by všecky v jeho kniehách byly přepravé, neb sem ne všech viděl. Ale toto pravím, které dobré věci napsal jest, z těch chvála jemu, ne mně.

Item že některú chvíli léta Páně 1400 týž Jeronym k bránění učenie a bluduov v kniehách již psaných položených mnohé muže, a zvláště některé měšťany pražské, opatrnosti veliké, bohaté a mocné, uvedl jest a je i některé jiné v uměniech velikých muže osviecené, a zvláště osviecených kniežat burgundského a brabanského posly, kteříž jsú tehdáž v městě Pražském byli, aby s ním při bránění bluduov a kněh často psaných stáli, zval jest, a pokud na něm bylo, ty bludy zjevně a vuobec schváliti snažně jest usiloval.

Prvnie straně artikule toho odpierám, k druhé straně pravím, že sem já ty posly zval k tomu quodlibetu ne k chválení bluduov, ale abych jim v tom poctivost učinil jakožto posluom svého krále pána.

Item že by Jeronym, když byl z Uher vyhnán, přišel do Rakús do města Vídně patavienského | biskupstvie. A to jest pravé, zjevné a vědomé.

K tomu se znám, že sem přišel do Vídně. Ale abych z Uher vyhnán byl, tomu sem prvé odepřel, ještě též odpierám.

Item že léta Páně 1410 měsiece září týž Jeronym, vyšed z Uher, přišel do Vídně, kdež pro nárok kacířství, kterým nakažen byl, skrze úředníka dvoru ciesařského před vyhledavače kacířských bluduov do světnice súdné konsistoře patavínské byl jest přihnán, a tu před mnohými Písma svatého a dekretuov doktory a jinými mistry učenie vídenského na svatém Čtení přisahal jest i pod pokutú klatby, kterúž jest od oficiála vyrčenú dobrovolně na se přijal, slíbil z města Vídenského nikoli neodcházeti ani kterak se ukrývati, dokavadž by odpoviedaje k artikuluom, kterýmiž vinen bude a svědkuom, kteříž proti němu svědčiti budú v té při kacířské proti němu začaté, celého konce neměl. A to jest pravé, zjevné a známé.

K tomu odpoviedám, že sem násilně hnán byl, aniž jest to činěno bylo se mnú podlé práva, než násilím, aniž jest | kterého ke mně práva měl, neb sem byl z jiného biskupstvie.

Item že v též při poněkud skrze téhož úředníka súd jest začat i svědkové podlé práva přijati a jemu, Jeronymovi, k stání rok pod ztracením přejmenován a uložen jest, ale on léta téhož tajně, zlodějsky a s potupú z města Vídenského ušel jest a utekl, roku sobě položeného nikoli nedočekav, přísahu také a závazky v niveč sobě položiv.

Pravím k tomu, že ne zlodějsky ani potupně odšel sem, ale že sem násilé opět čekati nechtěl, jakož sem toho dlužen nebyl ani povinen čekati.

Item že když jest rok ten jemu položený přišel a týž Jeronym nikoli nestál, ale pryč ušel soběvolně, tehdy jmenovaný pan oficiál podlé příležitosti roku přišlého jakožto súdce uložil jest, vyhlásil a oznámil, že on, Jeronym, jest soběvolně zpurný a že jest svévolně ušel a že jest křivú přísahu a v klatby odsudek pro podezřenie kacieřstvie potupně upadl a že jest v kacieřství znamenitě podezřený, jakož se v sepsání pře na túž výpověd učiněném plněji a směle|jí zavierá.

K tomu pravím, že po mém odjití mohli jsú psáti, co jsú chtěli.

Item že ta pře i s výpovědí proti Jeronymovi vyhlášená byly sú slavně vuobec vyneseny a na dveřích kosteluov pražských a krakovských i svatého Štěpána viedenského i na mnohých jiných miestech slavných a znamenitých rozličných královstvie a zemí zjevně a vuobec jsú přibity a rozhlášeny. A to se jest v pravdě tak stalo.

Viem, že jsú byly rozhlášeny v Praze; jinde já neviem, jsú-li rozhlášeny čili nic.

Item že týž Jeronym v již psaných odsudcích již přes pět let aneb blízko toho s potupú a zpurností zsmrděl se jest a myslí zatvrzenú, klíče církve svaté potupuje, v tom trvati jest nepřestal, jakož v tom trvá a smrdí až do dnešnieho dne.

Odpierám, by ten artikul byl pravý v tom, že bych potupil klíče církve svaté, a jestliže sem kdy měl klatbu na sobě, prosím, aby se mne sňata byla.

Item že duostojný otec, pan Zbyněk, arcibiskup pražský, k stvrzení práva skrze listy kladebnie pana oficiála vídenského téhož Jeronyma před se jest zavolal | a pozval a podlé zásluhy jeho soběvolné zpurnosti, kacieřstvie a hřiechuov zjevných, zachovav při tom ty věci, kteréž zachovány býti mají, klatby výpovědí též jest jej svázal a tak klatého rozkázal jest vuobec vyhlásiti, jakož jest i prvé takový vyhlášen byl. V kterýchžto věcech po mnohá již léta smrděl jest a smrdí neopravitedlný a zatvrzený, nemaje péče do luona své matky cierkve římské navrátiti se. Nebo kdež jest koli týž Jeronym byl a znali jeho, všudy jest za takového jmien, držán i jmenován, i nynie za takového drží se a počítá.

Tomu věřím, že arcibiskup vedl jest před se při vídenskú, však jest mne nikdy před se nepovolal. Také odpierám, bych neopravitedlný byl. A kdež se praví, že bych za některý čas byl výpovědí klatby svázaný, opet i opět prosím pokorně, aby se mne sňata byla.

Item že týž Jeronym, nemaje dosti na těch pravených věcech, ale zlé k zlým přikládaje, věda se býti takovými výpovědmi svázaného, na po|tupu svaté matky cierkve římské a ku pohoršení všeho kněžstva královstvie Českého v kostele sv. Michala Většieho Města pražského léta Páně 1410 měsíce dubna z rukú jednoho kněze svátost těla a krve Kristovy přijímal jest. A to jest pravé a vědomé.

Ku první stránce odpierá artikul, by byl pravý. Ale k druhé straně, té, že by z rukú jednoho kněze přijímal, jest artikul v tom pravý. A to přidává, že tehdáž ten kněz rozhřešil jest jej dotud, dokudž by rozhřešenie budúcně neobdržal.

Item že týž Jeronym nikdy žádného rozhřešenie od klatby pokorně jest neprosil ani obdržal.

K tomu odpověděl, že až do dnešnieho dne nevěděl jest, by byl v klatbě. Ale buďto že jest právě klat byl, buďto neprávě, nepotupuje toho, ale prosí za rozhřešenie.

Item že týž Jeronym, jsa pomlúvač a hánce jiných, a zvláště církve Božie a jejích prelátuov, mnohé hanlivé knížky psal jest proti papeži a proti osvieceným kniežatuom Arnoštovi rakúskému a Arnoštovi bavorskému kniežatuom a přibil je na prajnéři a přibiti rozkázal, a zvláště proti panu Zbyňkovi arcibiskupu pražskému se podepsav, kniežky hanlivé na mnohých miestech přibil jest a v Betlémě kaple hlavu z okna vystrčiv v ten čas, když Jan Hus kázal, pana Zbyňka dobré paměti haněl jest těžce přede vším a velikým množstvím lidu a proti němu lid zbúřil. A to jest pravé a známé.

Odpierá, by ten artikul byl pravý, což se dotýče těch pánuov světských. Ale což se arcibiskupa dotýče, zná se, že jest učinil žalobu o něm.

Item že léta Páně 1410 měsíce září, na den svatého Václava týž Jeronym v klášteře mnichuov karmelitských kosti svatých tu položené, kterýchž jeden z bratří hlédal a pomoci k stavení kláštera žebral, potupně na zemi jakýms laikuom rozmetati kázal a bratří, kteříž tu byli, haněl a bil. A to jest v pravdě tak.

Odpierá, by ten artikul byl pravý, nébrž že jest smyšlená lež.

Item že týž Jeronym jakožto svatokrádce, kosteluov a kněží Božích výbojník, léta, měsíce jmenovaných rukú násilnú již řečený klášter vybil jest a s mnohými oděnci do něho vpadl a některé mnichy v něm zranil a jednoho kazatele, kterýž zvláště proti bluduom Viglefovým kázal, jal jest a za mnohé dni v vězení svém držal a obláštniem žaláři a mnohé jemu protivenstvie a nemalé činil.

Vyznávám, že když sem náhodú do kláštera všel, nalezl sem mnichy, ani se vadie s dvěma měšťany, jichžto služebníka do žaláře jsú byli vsadili. A když sem pokojně mluvil s nimi, přiřítilo se na mne mnozstvie oděncuov s meči. Já, ač sem v rukú nic tehdáž neměl, však jednomu laiku meč vydřev, jím sem se, jakž sem mohl, bránil. A potom dva mnichy dal sem rychtáři a jednoho sem sobě zachoval.

Item že týž Jeronym Beneše z Mladé Boleslavě, kazatele řádu bratří Menších, na ulici před mnohými zjevně bez viny jest políčkoval, a k tomu nuož vyňav, chtěl jej jím zabodnúti a byl by jej konečně zabil anebo smrtedlně ranil, by skrze některakého Mistra Zdislava nebylo jemu zbráněno a překaženo.

K tomu odpověděl, že když jest ten mnich hrdě odpovídal | jistým pánuom, on, Jeronym, že jemu proto přimlúval, a on, Beneš, že se na něj hanlivými slovy obořil, on, Jeronym, že jest jeho znič přes usta udeřil.

Item že týž Jeronym z bratří jednoho řádu kazateluov kláštera svatého Klimenta v Praze k poběhlosti zákona přivedl jest a s ním i s mnohými oděnci k převoru přišed, ten oděv mnišský odvrci kázal a tu jej hned v světské rúcho oblékl, kteréhož potom v poběhlosti choval, až se také proto i utopil. A to jest v pravdě tak.

Což se do týče oděncuov, odpírá artikuli. O mládenci vyznává, že se jemu nad ním slitovalo, že převor neopatroval jich v potřebách a že jest mládenec dobrovolně mošnu k nohám převora vrhl a odšel a že potom příhodu, kúpě se utopil.

Item že týž Jeronym Petra z Valencí, klatbu majícího na sobě od pana Zbyňka dobré paměti a od něho obtieženého znovu obtieženého pro odvoláme pokryté o nesložení kněh Jana Viglefa, za několik let, to jest šest nebo sedm, u sebe choval jest pro se a pro sluhu svého, pokut cierkve svaté sobě neváže.

Tomu odpie|rá, by sobě nevážil pokut církve svaté, ale to vyznává, že což mohl dobrého, tomu Petrovi jest učinil, ne proto, že jest klatbu na sobě měl, ač jest o té klatbě na něm věděl.

Item týž Jeronym v království Polském rozbroj veliký učinil jest, a když, nařčen jsa kacířstvím, jat býti měl, tehdy ušel pryč kradí.

Tomu artikulu odpierá, že pravý nenie.

Item že léta Páně 1413 dubna měsiece týž Jeronym, svuodce a převrácený kazatel, ty, kteříž věrní učiněni byli a k vieře křesťanské se obrátili, k bludu nevěry zase přivésti usiloval jest, a zvláště v Litvě a v Rusiech, chodě do kosteluov jich, předkládal jest nevěru vieře křesťanské. Od kterýchž jest veliké dary skrze to vzal a pryč odnesl. A o tom jest byl obecný hlas a pověst v Čechách a v Polště.

K tomu odpoviedá, že ti lidé byli sú křtěni podlé obyčeje Řekuov, a že on, Jeronym, otázán jsa od kniežete Vitolta a od biskupa toho města, mají-li znovu křtěni býti, řekl jest, že nemají, ale toliko u víře římské naučení přijali.

Item že týž Jeronym | jest podezřený o artikulech Viglefových 45, jichžto odsúzení, kteréž se v Praze stalo, vždycky se jest protivil, <a zvláště> o zuostání chleba a vína v svátosti oltářnie po posvěcení. A z toho jest byl u dobrých a vážných lidí těžce pomlúván.

K tomu odpověděl, že když se to odsúzení artikuluov stalo, že sem tehdáž byl v Jeruzalemě. Aniž mi se zdá, by ti artikulové byli Viglefovi, neb nejedni z nich sú bláznoví.

Item že týž Jeronym, jsa laik, v rúše a kroji laikovském chodě, mnohokrát v rozličných královstviech, to jest v Polště, v Krakově, v Litvě, v Moravě i v jiných královstvích, tak vuobec, jako v kautiech a v domiech, na hradiech, na uliciech kázal jest, Jana Viglefa a jeho učenie schvaluje. A mnohé jest svými lahodnými řečmi a bludy nakazil a porušil a penieze na nich vytáhl. A to je tak v pravdě činil.

Odpierám, by ten artikul byl pravý.

Item že týž Jeronym byl jest a jest přítel Jana Husa svrchovaný, jej v učení a v kacieřství jeho schvaluje, před pány i vládykami tak v Čechách, jako i v Moravě při jeho velebil jest a jej, pojkudž mohl, spravedliva činil a skrze to mnohé uvedl jest k náshledování jeho.

K tomu diem, že sem miloval Jana Husa jako dobrého člověka, kterýž jest pilně úřad svuoj vedl, netúlaje se s ženami, a že sem nikdy od něho nic kacířského neslyšal. A mnohé sú jemu věci byly připisovány, jimiž jest nic vinen nebyl.

Item že týž Jeronym v některých krajinách i v Římě skrze výpověď obecnú napomenut jest byl rozkázaniem otce svatého, aby se takového kacířstvie a přiezni Jana Husa odpřisáhl a bluduov svých přestal, nikoli jest toho učiniti nechtěl, a jsa pohnán osobně na dvuor římský v při víry, aby se očistil, přes rok i viece nad to jest netbal, ale vždy v svém zatvrzeni stál.

Tomu odpierám, by ke mně který puohon došel.

Item že týž Jeronym klatých kněží přidržel se jest a do jich kosteluov obecně chodil, jako k svatému Michalu a do káply Betlému Většieho Města pražského, a k témuž jest mnohé světské přivedl.

Odpierám tomu, že ten artikul nenie pravý.

Item že týž Jeronym nejednú nalezen jest na uliciech | se stem a někdy se dvěma sty oděncuov, búřky čině proti kněžstvu i lidu, kteříž viglefistuom odporni byli. A to jest tak v pravdě.

K tomu pravím, že sem s sedmdesáti býval, když sem s králem jel, ale ne s svými. A tomu artikuli naprosto odpierám, by pravý byl.

Item že týž Jeronym, když najjasnější král český rozkázal pomstu učiniti nad některými náshledovníky Husovými a Viglefovými, přišel jest jako žebrák k králi, bosý a s dlúhú bradú na vosle smutně jeda a pokrytě se učedlníkem Kristovým býti počítaje. Kdež jest kázanie učině k straně Viglefových náshledovníkuov a mnohé k tomu přitáhl skrze své pokrytstvie a ty kacíře a búřlivé, již králem odsúzené, od pomsty vysvobodil jest.

Nevie, co mluvie, ale vie, že jest smyšlená lež.

Item že týž Jeronym ku potvrzení pověsti a svatosti počtené Viglefovy jakožto falešník listuov učenie oxonienského ku přízni náshledovníkuov Viglefových vstúpiv na stolici, jakýsi list sfalšovaný četl jest a vyhlašoval, zapečetěný pečetí učenie | oxonienského, jakož on pravil, ale křivě, kterýžto list byl jest dosažen falešně a kradmo a skrze Viglefovy náshledovníky učiněn.

Toho nevím, byl-li jest a napsán falešný, čili nebyl, ale mně, když sem na té stolici byl, podán jest od jednoho pacholíka, abych jej oznámil, a tak sem učinil.

Item že týž Jeronym navštěvoval jest světská kniežata, búře jě proti duchovním, a navedl jest mnohé pány a vládyky, aby kněžstvo zlúpili. A těch lúpežníkuov, to jest Voksa, Racka Kobyly, často se jest přidržel.

Tomu artikuli odpierám, by pravý byl, že sem se těch nepřidržal, než že sem s nimi mluvíval jakožto s krále, pána svého, čeledíny neb čeledními.

Item týž Jeronym uvedl jest světské, aby netbali na pokuty cierkve svaté a aby lehčili a nic nevážili kostí svatých i odpustkuov papežských.

Tomu artikuli odpierám, by byl pravý.

Item že týž Jeronym jest člověk zlé pověsti a zlé povahy, búřlivý, kacířstvie náshledovník a učitel, a za takového jest držán, jmien i hlásán zjevně | a vuobec.

K tomu řiekám, že to nejsú povahy lásky, psal jest to.

Item že týž Jeronym častokrát v rozličných miestech, a zvláště v Pa|říži, v Kolíně, v Haidelburgu tyto dole psané smysly učil jest, četl, držal a neústupně bránil a je pravé a křesťanské býti jistil:

Item v Bohu nebo v božském bytu netoliko jest trojice osob, ale i čtvernice věcí i paternice etc.

Item ty věci v božství tak jsú rozdielné, že jedna nenie druhá, avšak každá z nich jest Buoh.

Item z těch věcí jedna druhé jest dokonalejšie.

Item u věcech stvořených, jako v duši člověčie, jest položiti trojici věcí v jednom bytu, to jest pamět, rozuom a vuoli v bytu duše človečie.

Item duše člověka jest dokonalý obraz Trojice svaté kromě tohoto toliko, že duše člověka jest s koncem dokonalá.

Item pamět anjela nebo vuole, nebo rozuom jest byt anjela, avšak nenie osoba.

Item z moci Božie obláštnie Buoh otec nemohl jest poroditi syna.

Item všecky věci budúcie z mušenie uloženého přicházejí.

Item podstata | chleba mocí posvěcenie neproměňuje se v tělo Kristovo.

Item pravil jest, že Jan Viglef nenie kacíř, ale svatý člověk.

Item týž Jeronym v Paříži při jedné determinací vyhlásil jest vuobec, že z ničehéhož Buoh nemuož v niveč obrátiti. Pro kterúž věc byl by skrze mistry a kancléře pařížského přinucen k odvolání toho, by byl tajně z města neušel.

Item že řečení smyslové anebo konklusí, nebo aspoň některé z nich, byly jsú a jsú bludné.

K tomu odpovídám, že smyslové ti a konkluzí, ačkoli v pravém smyslu vzaté jsú pravé, avšak nejsú v těch slovích mých, některé však smysl řečí mých držie.

Item že o všech věcech napřed psaných i o každé zvlášť byl jest a jest zjevný hlas a pověst.

Přidánie ku prvním artikuluom skrze prokurátora jmenovaného

Aby konečně rozváženo býti mohlo a zřiezeno i také ukázáno o zpuosobu pře vedenie a již začaté k dokonání proti Jeronymovi z Prahy, obžalovanému a mnohotvárně nařčenému v mnohých kacířstviech, skrze vás, duostojné otce, pány súdce a poručníky k takové při | volené, aby újmú dokonalé zprávy nepřišlo pohoršenie, jehož by strach byl, když by k jeho, Jeronyma, přieliš snadnému a kvapnému súzení kráčieno bylo, protože v krajinách českých i v jiných rozličných světa stranách téměř všeho křesťanstva za člověka zlé pověsti, v kacieřství velmi podezřeného a búřlivého, jmien jest a držán i počítán, a že se za jistotu drží všecky věci, kteréž se proti němu povedú, i mnohé jiné bludné, v nichž nalezen jest, a aby z toho vzteklost těch, kteříž jsú se zuořivě proti učení křesťanskému postavili, nebyla utvrzena a rozmnožena a vuole věrných a křesťanských lidí zemdlena, nebo že by tento ušel bez pilného opatřenie, nikdy nevěra ariánská tak velmi neuškodila jest cierkvi obecné a náboženství křesťanskému, jako by uškodila sekta Viglefova. Protož nad to, což jest Vašim Milostem vydáno, předloženo a ukázáno v té při, puovod a prokurátor k tomu úřadu Vašich Milostí volený, týmž jménem, přičíněje k artikuluom k prvním, v miestě lepším a příslušnějším, v kterémž muože býti, přidává artiku|le dolepsané, k kterýmž prosí, aby řečený Jeronym z Prahy, učině svú přísahu, k každému oblášť slušně odpoviedal. Pakliby kterému odepřel, žádá k pruovodu připuštěn býti na dvoře i kromě dvoru, však k břemenu zbytečného pruovodu nikoli se nezavazuje, ale toliko pokudž moci bude a dosti bude na tom.

Item najprvé praví a to provésti míní, že některaký Jan Viglef potupené paměti, ukazuje se, dokudž živ byl, býti knězem a sedmera uměnie i Písma svatého mistrem v zemi Anglické, odkudž jest rodem byl, složil jest a sepsal rozličné kniehy, to jest Dialog a Trialog, vo ideách, vo panství časném, vo universáliích, vo reáliích i mnohé jiné traktátce, v kteréž jest vepsal rozličné bludy a učenie kacieřská a bludná u vieře i v mraviech, a ty jest kázal, učil, hlásal vuobec a zjevně.

Item že z toho učenie a kněh Jana Viglefa skrze doktory a mistry učenie oxonienského k tomu volené byli jsú vybráni rozliční artikulové., bludy a kacieřstvie v sobě držície, kteréžto též učenie oxonienské a doktoři a mistři jeho s pruovodem písem a tak, jakž | jim příslušelo, spolu i s kniehami, z nichž vybráni byli, hodně jsú potupili, a aby ani čteni ani učeni byli, uložili jsú a zapověděli. A to jest pravé, zjevné a známé.

Item že po času některém arcibiskup kanturienský, stolice apoštolské legát, svolav krajiny své sněm obecný, učiniv pilné vyptávanie a vyhledáváme o kniehách a učení téhož Jana Viglefa, kteréž když jest nalezl bludné u vieře i v mraviech a pohoršující a se povyšujície proti učení křesťanské cierkve, je s potvrzeniem toho sněmu kraje svého i s kněhami, v nichž popsáno bylo, potupil jest a jě učiti i kázati zapověděl zjevně. A to jest pravé, známé a vědomé.

Item že po smrti téhož Jana Viglefa potupené paměti Jan Hus již jmenované kniehy a kacířstvie v nich napsaná i jiná učenie převrácená v krajinách a najviece v městě Pražském četl jest, učil a kázal tak k učeným, jako i k obecnému lidu. A že v týchž krajinách pro taková převrácená kázanie a učenie (ó běda) v lidu těch krajin, a zvláště v městě Pražském převrácená sekta viglifistuov povstala jest a moc bráti počala, jakož | i dnes jsú a trvají. Kteříž kacieřstvie a bludy Jana Viglefa a Jana Husa potupených k duší svých nebezpečenství učie, káží, držie, posilují a hájie a viglefistové obecně slovú. A to jest v pravdě tak.

Item že pro věci již pravené nejedni duchovní, páni, vládyky i obecní obojieho pohlavie i jiní rozličných stavuov, taková kacieřstvie a bludy držíce a učíce, viglefistové slovúce, jiné mnohé Kristovy věrné obojího pohlavie v víře křesťanské zklamali jsú a svedli a vždy svodie, kněžstvo lúpí, tepú, vyhánějí, prebendy jim odjímají a jiným, viglefistuom, dávají a dávati radie, klíče a svátosti církve svaté zjevně potupují, prelátuov a farářuov svých neposlúchají, kněžstvo římské církve poslušné ku poskvrnám svým nutie, opaty, kněží i jiné duchovnie mordují, búřky proti kněžstvu a Kristovým věrným strojie a jednají. A to jest jisté a pravé.

Item že týž Jeronym, když jest k letuom rozuomným přišel a nětco v písmích a v umění sedmeru počal rozuoměti, hned jest náchylen byl k cestám stranním a bludným | a v převrácených novinách a bludích utěšenie jmieval, a zvláště k bluduom Jana Viglefa potupené paměti všecku svú snažnost obracel jest. A to jest jistě tak.

Item že týž Jeronym do země Anglické všel, pilnú péčí kniehy Jana Viglefa vyhledával jest, a kteréž nalezl, oblíbením zvláštním rukama svýma je přepisoval. A to jest v pravdě tak.

Item že ty kniehy od něho s takú pilností přepsané do rozličných krajin světa, a zvláště do královstvie Českého vnášel jest a vuobec vyhlašoval i skrze jiné rozsieval a rozhlašoval, vychvaluje jě před mnohými svědky viery hodnými a řka, že by takové kniehy ode všech, kteříž pravé uměnie milují a známost jeho mieti žádají, velikú milostí měly milovány býti a držány. A to jest tak v pravdě.

Item že týž Jeronym na tom dosti nemaje, ale aby tím viece ty, ktož se učili a učiti by chtěli, od učenie kněh od svatosvaté a obecné církve přijatých a ode všech učení obecných po všem křesťanství schválených odtrhnúti mohl, netoliko jest, aby kniehy čajsto psaného Jana Viglefa milovány a držány byly, radil, ale aby výš psané kniehy od cierkve svaté přijaté, převrácenému učení Jana Viglefa odporné, nebyly váženy, ale ovšem zavrženy, napomínal jest. A to jest jisté a pravé.

Item že týž Jeronym prvním zlostem svým horšie přidávaje, v Praze na lektoři veliké, kdež tehdáž všecko mnozstvie učenie pražského shromážděno bylo, aby tiem více a více kniehy řečeného Viglefa zvelebiti a jich povýšiti mohl, zjevně jest vuobec vyhlásil a řka: „Mládenci a žáci, kteříž se kniehám Viglefovým neučie, toliko kuory uměnie hledají, ale pravého kořene a pravých základuov nikoli nenalézají.“ A to jest jistě pravé.

Item že týž Jeronym potom na témž miestě jmenovaném zjevně jest radil všem žákuom a kteříž se užitečně učiti chtějí, aby všecky jiné kniehy od cierkve svaté přijaté ovšem odvrhúce a jich nechajíce, toliko k uměním Jana Viglefa v kniehách jeho položeným pospiechali, o kterýchž pravil, že jsú všech pravých uměnie pevní kořenové a základové. | A že jest o těch všech věcech byl vuobec hlas a pověst.

Item že týž Jeronym od let 12 i výše byl jest i nynie jest člověk zlé pověsti i povahy, búřlivý, kacieřstvie náshledovník, nových a podezřelých sekt, a zvláště Viglefovy kacířské sekty a bludu přítel, náshledovník, posílitel a učitel a za takového v království Českém i jiných mnohých krajinách světa téměř všeho křesťanstva byl jest a jest jmien, držán, počítán a jmenován zjevně a vuobec.

Item že týž Jeronym v svých falešných a převrácených učeniech mnohé obojího pohlavie lidi, prvé křesťany u vieře pravě smyslície, netoliko jest v blud uvedl, že sú v nevěru a v kacieřstvie upadli, ale že sú i mnozí z nich v tom bludu s tohoto světa sešli.

Item mnozí z těch svedených v těch bludiech tak velmi zatvrzení a oslepení byli jsú a jsú, že ty své bludy pravdy Čtenie svatého býti zjevně i tajně jistie a že Čtenie svatého a naučenie Kristova náshledují ve všem převrácených těch bluduov pevně se držiece. Jakož ty všecky věci | po zemi České tak jsú zjevné a známé, že žádným zapřením a vymlúváním nemohú ukryty býti.

Item že po čase některém týž Jeronym, potupenie knih a učenie Jana Viglefa dobře věda a znaje, žádal jest a chtěl před se vésti učenie to a v něm se obieral, pokudž mohl, na kniehy se jeho ptal, a kterýchž dojiti mohl, jsa v Anglii v učení oxonienském, ty jest přepisoval a pilně jich choval a do učenie pražského je s sebú přinesl, to jest Dialog, Trialog, o těle Kristově většie i menšie, vo Ideách, to jest formách, o složení člověka, o svatokupecství, o hoře, o ypotetykách, kteréžkoli jmieti mohl. A to jest přieliš zjevné.

Item že týž Jeronym, naučen jsa v tom hanebném učení a maje při sobě takové kniehy, v Praze i jinde v království Českém často a mnohokrát léta Páně 1402, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 po všecky měsíce těch let a dny jich to učenie hlásal jest a učil a mnohé jím nakazil, chodě do domuov panen, vdov, urozených lidí v Čechách i v Moravě, svedl jest jě od pravdy Čtení svatého a nevěře Viglefově je učil a me|zi jinými křesťany Jana Husa potupené paměti prvotně jest naučil, kterýž potom ovšem v to učenie se jest dal a proti vieře křesťanské se jest pozdvihl. A jsúce sobě vespolek pomocní, Jeronym, Křišťan, Jakúbek a Jan Hus s svými náshledovníky, zbúřili sú tu sektu viglefistuov proti kněžstvu i jiným, ktož jsú drželi víru a učenie křesťanské v městech pražských s přieliš velikým pohoršením zjevně. A o těch všech věcech byl jest tehdáž i nynie jest vuobec hlas i pověst.

Item že léta Páně 1403 v 18. den měsíce máje v Praze v koleji ciesaře Karla v světnici veliké bylo jest svolánie obecné všech mistruov učenie pražského, kdež jest artikuluov 15 vybraných z kněh Jana Viglefa potupené paměti skrze též mistry čteno, a tu jsú potupeni a odsúzeni za kacieřské a rozkázáno jest skrze rektora universitatis, aby jich od toho času žádný nedržal, neučil, nehájil žádným obyčejem pod pokutú vydané přísahy.

Item že potom léta Páně 1409 měsiece srpna tíž artikulové potupe|ni jsú byli obyčejem téhož učenie a zapovědieno jest bylo, aby jich žádný nedržal, neučil pod pokutú vyobcovánie. A to se stalo v Novém Městě pražském na přiekopě v koleji české, kdež jest bylo 40 mistruov přítomných, to potupenie i zápověd činiece, a bakalářuov mnoho i studentuov, mezi kterýmiž věří se, že jest byl i týž Jeronym jeden.

Item že potom léta Páně 1410 měsiece června knihy Jana Viglefa Dialog a Trialog skrze doktory a mistry učenie téhož k tomu volené byly jsú pilně rozváženy a skrze arcibiskupa pražského ve dvoře jeho mocí stolice apoštolské jakožto bludné a kacířstva v sobě držície slavně jsú potupeny a spáleny a zapovědieny v obecném sboru pod pokutú klatby hned vydané, aby kázány, hájeny, učeny nebyly žádným obyčejem.

Item že potom léta Páně 1412 měsíce ledna obecné koncilium bylo jest v Římě v kostele svatého Petra, v jistý den téhož měsiece v přítomnosti otce svatého papeže jakožto najvyšieho. V tom koncilium všecky i každé již psané kniehy a traktátové | téhož Jana Viglefa, kteréhožkoli uměnie a zpuosobu byly by, snažně a pilně jě rozváživše, konečnú výpovědí odsúzeny jsú a zapovědieno jest bylo pod pokutú, že kacířství přeje, aby nižádný těch 45 artikuluov anebo učenie v těch kniehách zavřeného nesměl zjevně ani tajně učiti, kázati, vynášeti, tvrditi ani jich kterak hájiti. A bylo jest rozkázáno, aby ty takové kniehy byly spáleny, ktež by koli nalezeny býti mohly, zjevně a přede všemi. A o tom všem byl jest všudy vuobec hlas a pověst.

Item že týž Jeronym to odsúzenie 45 artikuluov, najprvé skrze mistry pražské učiněné, potom všech a všelijakých kněh jeho v koncilium římském stalé, věděl jest i slyšal, aniž jest z toho věděnie vytáhnúti se kterak mohl aniž muož, protož ta odsúzenie měl jest přijieti a k sobě připustili a zápovědi pod tak velikými pokutami učiněné dlužen jest byl poslúchati.

Item že týž Jeronym potom, na ty všecky věci nic netbaje, přítel a obránce toho Viglefa a jeho nepravého učenie ukázal se jest a byl mnohokrát. V mě|stě Pražském v lektoři obecné i Betlémě kaple i v rozličných jiných miestech všetečně směl jest praviti a vyhlašovati zjevně, že týž Viglef byl jest muž přesvatý a Čtenie svatého kazatel a pravé viery doktor. A to jest v pravdě tak činil.

Item že týž Jeronym téhož Jana Viglefa odsúzeného měl jest a ještě má za muže svatého a v tom domu v Praze, v němž obývá, v jedné komoře téhož Viglefa kázal jest sobě namalovati týmž zpuosobem, jako svaté malují, a jej tak malovaného ctil jest, klaněje se jemu jako svatému, i jiné mnohé k témuž jest přivodil, hřiech modlářstvie a kacieřstvie v tom čině. A to malovánie i dnes okázáno muož býti zjevně.

Item že týž Jeronym již po pravených odsúzeniech v Praze i na jiných mnohých miestech častokrát jest řiekal a toho neústupně hájil, že řečený Jan Viglef nikdy jest nezblúdil a že jeho odsúzenie artikulové a učenie byli jsú a sú křesťanští a ze Čtenie svatého a že jsú nespravedlivě a nerozuomně potupeni, a ktož jsú jě odsúdili, že jsú moci | k jich odsúzení neměli, skrze to háje učenie kacieřského a zapieraje, by stolice apoštolská a koncilium měly moc odsúditi bludy a kacieřstva, a zvláště 45 artikuluov a kniehy řečeného Viglefa, rozličně, jakož jest praveno, odsázené, což jistě kacířské jest.

Item že týž Jeronym, trvaje zatvrzeně v přieznivém přidržení a hájení téhož Viglefa a jeho kněh a učenie, když jest bylo přikázáno, aby všickni obyvatelé v Praze a v tom arcibiskupství, ktož by měli které kniehy <držící> učenie téhož Viglefa, snesli jě k arcibiskupu pražskému, tu Jeronym smělost ukázal jest a jisté kniehy a traktáty Viglefovy v Praze i jinde jest zachoval a jich hájil a z nich kázal, učil vyhlašoval, a některé jiné mistry učenie pražského skrze cedule zjevně přibíjené na dveřích koleje Karlovy i mnohých kosteluov osadních, aby hájili, učili, kázali kniehy a traktáty Jana Viglefa, uvedl jest.

Item že týž Jeronym vymyšlenými obyčeji usiloval a pokúšel se skutečně hájiti a tvrditi učenie Vig|lefa a všem, buď duchovním, buď světským, kteříž jsú se přidrželi toho odsúzenie i od arcibiskupa pražského i v koncilium římském obecném učiněného i všem, ktož jsú v uohyzdnosti měli to učenie Viglefovo, pokudž najviece mohl, protivil se jest a trápil a trápiti rozkazoval skrze vězenie, statkuov odjímáme i jinými vymyšlenými zpuosoby hruozu dávaje, aby žádný nesměl protiviti se tomu jedovatému učení.

Item že týž Jeronym takovú nenávistí stavěl se jest proti lidem křesťanským a proti těm, ktož se odsúzenie cierkve svaté, což se těch kněh Viglefových dotýče, přidrželi, že léta Páně 1411 měsíce srpna poctivého muže A. nožieře, obyvatele pražského, kterýž převrácené a falešné učenie Jana Viglefa a Jana Husa v uohyzdnosti měl a je falešné, nezdravé a kacieřské býti pravil, jieti jest kázal a těžce do vězenie vsaditi a potupně s ním nakládati a zjevně v Větším Městě pražském na pranéř vsaditi a dýněmi, kamenie do nich kladúce, jej biti. A to se v pravdě tak stalo | Item že týž nožieř tak ubitý a utrápený po nemnohých dnech umřel jest.

Item že týž Jeronym léta Páně 1412 na den svatého Václava jednoho nábožného bratra Mikuláše kláštera svaté Marie na Piesku z řádu karmelitských města Pražského, slova Božieho v témž klášteře kazatele, který učenie řečeného Viglefa býti kacieřské a od cierkve Božie odsúzené vyhlašoval jest a kázal, v témž klášteře rukú násilnú a svatokrádežnú jal jest se dvěma jinými bratry, kteréž jest dal v moc rychtáři, a on je mezi lotry a zloděje vsadil.

A řečeného Mikuláše kazatele sám jest odvedl a u vězení svém za mnoho dní jest držal jej a rozličná trápenie jemu činil. A potom, na tom dosti nemaje, ale horšie věci k zlým přidávaje, téhož bratra provazem svázaného a skrúceného do Vltavy, řeky prudké a veliké, s lodě jest jej uvrhl, řka: „Pověz mi, mniše, byl-li jest Jan Viglef svatý a Čtenie svatého kazatel“, chtě jej přihnati k odvolání těch věcí, kteréž na kázaní pravil o kacířstviech jeho. A že by byl téhož bratra utojpil, by jemu pomoc nepřispěla jednoho zemana a služebníkuov jeho, kteříž jej od takového nebezpečenstvie vysvobodili.

O svátosti oltářnie artikulové

Item týž Jeronym mnohokrát a velmi často rozličnými miesty a časy, a zvláště v městě Pražském království Českého i v jiných miestech okolních před rozličnými obojího pohlavie lidmi, úmysl maje učenie někdy Jana Viglefa potupené paměti hájiti a pevně držeti i jiné k témuž přivésti, příliš často, a zvláště let Páně 1404, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 po všecky měsíce a dni jich zjevně jest chválil, učil a držal mezi jinými bludy artikule bludné dole psané:

Item že v svátosti oltářnie po posvěcení zuostává chléb hmotný a že se <ne>proměňuje v tělo Kristovo.

Item že se chléb <ne>proměňuje v tělo Kristovo, aniž jest tělo Kristovo v svátosti přítomně a tělesně, ale jako vyznamenaná věc v znamení a k takovému věření přivedl jest a svedl mnohé, kteříž ještě v tom bludu trvají.

Item že v oběti oltářnie nenie | v pravdě Kristus. A k tomu bludu tento duovod kladl: Nebo Kristus trpěl jest na kříži, ale obět oltářnie nikdy jest netrpěla aniž trpí, tehdy v uoběti oltářnie nenie Kristus.

Item obět oltářnie nenie Buoh. Nebo kněz nemuož posvětiti stvořitele svého, to jest Boha. Ale kněz posvěcuje oběti, tehdy v oběti nenie Buoh.

Item že týž Jeronym k utvrzení učenie Jana Viglefa a ku pohanění křesťanské víry v letech, měsíciech a dnech svrchupsaných pravil jest, jistil, učil a zjevně kázal, že nižádný člověk ani z mučedlníkóv, ani z vyznavačuov, ani z panen, ani z panicuov v nebi korunován nebude, leč by věřil, držal, myslil i usty vyznával vieru a učenie, kteréž jest Jan Viglef sepsal, učil a kázal a v jeho kniehách a traktátech stojí, aniž kromě toho jest učenie pravé.

Item že týž Jeronym, poznav, že kněží a jiní učení jsú jemu odporní v bludiech již psaných, aby své kacířstvie v lidu uvésti mohl, bludy k bluduom přidal jest a znovu držal a jistil, že panny a vdovy, nébrž kteréhožkoli stavu a pohlavie lidé obecní i sedlští učení Viglefovu věříce | a v pravdě jeho brániece a skutečně se protivíce tomu potupení a odsúzení, kteréž se stalo v učení oxonienském, kanturienském a v zboru pražském a v obecném koncilium římském, že po tomto životě v nebi kralovati a radovati se budú a to jest jim zjevně zasliboval.

Item že týž Jeronym složil jest v řeči české a skládati kázal písně a zpievanie držície v sobě smysl i formu slov zřiezených ku posvěcení těla Kristova, kterýmž jsú se řemeslníci i lid obecný naučili, a zpievajíce jě, a praví, že jimi mohú posvětiti tělo Kristovo, o čež jsú se pokúšeli rozličnými časy. Pro kterúž věc rozmohl se jest najhorší blud a veliké pohnutie proti kněžstvu v krajinách českých okolniech. A to jest zjevná věc. Item že týž Jeronym ku potvrzení bluduov svých a kacieřstvie, aby již jmenované laiky v svém zatvrzeném bludu upevnil a aby se zpuosobnější a hodnější býti držali k věcem výše psaným, naučil jest jě, pokudž mohl, a mnohé písně složil jest, v nich text z biblí a z svatého Písma vypsal i kapitoly jme|noval, aby oni sami vidieni byli a ne cierkev římská ani jiní z kněžstva, že Písmo rozuomějí. Kteréžto písně ku pohanění těch, kteříž jsú z cierkve svaté, když se jim zlíbí, po ulicech ve dne i v noci zpievají.

Item že týž Jeronym, když jest mnohé z laikuov slovóm posvěcovánie a piesniem takovým naučil, držal jest, kázal i jistil, že laici obojího pohlavie, muži i ženy, z sekty viglefistuov jsúce a učenie Viglefovo pevně a nábožně držíce, mohú tělo Kristovo posvětiti, křtíti, zpoviedati i všemi svátostmi posluhovati, když jedno vypovědí slova zřiezená k posvěcení svátosti a ku posluhování jimi. A že takové svátosti jsú takové moci a vážnosti, jako by skrze kněžie podlé formy cierkve posvěceny a dávány byly. Skrze to potupné kacířstvie chtě tak vyprázdniti a zlehčiti moc a vážnost církve svaté k zatracení duší lidských.

Item že týž Jeronym léta Páně 1409 v neděli po Vzetí na nebe Panny Marie v městě Pražském i v jiných miestech, a zvláště v Betlémě, kázal jest, učil a tvrdil takovéž kacieřstvie, jakéž jest držal Jan Hus, to | jest, že klatby papeže, biskupa i jiného kteréhokoli preláta nemají se báti ani tbáti na ni, leč by známo bylo, že Buoh klne. A protož ta klatba, kteráž jest v Praze vyhlášena mocí stolice apoštolské proti těm, kteříž hájie učenie Viglefova, i zápověd v témž miestě přidaná že v ničemž nemá držána býti, ani na klatbu mají dbáti. Nebo ani papeži ani kterému jinému prelátu nikdy jest nebyla taková moc od Boha dána. Skrze kterúž věc v mnohých městech i jiných miestech arcibiskupstvie pražského byli jsú konečně přinuceni kněžie mocí laikuov mše slúžiti a svátostmi posluhovati, netbajíce nic na zápověd mocí stolice apoštolské učiněnú v městě Pražském. A o tom jest byl všudy vuobec zjevný hlas a pověst.

Item že týž Jeronym v své nešlechetnosti trvaje a bludy Viglefovy a Husovy rozsievaje a jich háje, kázal jest a řekl, že žádné moci odpustky dávati nenie při papeži ani při biskupích, ani že listóm papežským ani biskupským na odpustky žádná víra nemá přidána býti a že takoví odpustkové nic neprospievají, a těm, | ktož jsú odpustky kázali, překážel jest a mlčeti kázal, když přítomen byl. Jakož léta Páně 1412 měsiece srpna v Hradci Jindřichově Janovi a Benešovi, oltářníku svatého Michala v Opatoviciech Nového Města pražského, učinil jest, kteříž když jsú se sepsali na faráře téhož kostela osadnieho, chtiece jisté odpustky skrze někdy pana Jana papeže XXIII. pójčené na jmenovaném kostele cedulemi oznámiti, vuobec ohlásiti, často jmenovaný Jeronym, hned jakž to slyšal, duchem ďábelským zamúcen jsa, sám osobně s mnohými oděnci, tovařiši svými, na ten farhof vskočil jest a k těm pánuom kněžím jmenovaným Janovi a Benešovi s tváří hněvivú a myslí rozsteklú, úmysl maje na ně sáhnúti, obořil se jest v tato slova: „Jděte odsud, muži lstiví, s vašimi lžmi. Neb pán váš, papež, lhář, kacíř a lichevník jest a žádné moci nemá odpustkuov puojčovati.“ A je, Jana a Beneše, rukú násilnú, strachy a hruozami utéci až do kostela přinutil a odtud až z bran městských jě honil, kteřížto i s farářem městkým rychle běžíce, jedva sú ru|kám jmenovaného Jeronyma a jeho pomocníků, jak bylo řečeno ozbrojených, unikli. A lak se stalo a jest to pravdivé, zjevné a známé.

Dále, že týž Jeronym veřejně prohlásil a řekl na potupu klíčů a stolice apoštolské, že bullám papežským se nemá věřiti ani jim přikládati víru, aniž je třeba věřiti odpustkům papežovým, protože žádné nejsou, aniž papež může nějaké odpustky dávati nebo udělovali. A to na potupu a na zlehčení stolice apoštolské a církve římské, jejíž hlavou je papež. A tak se stalo a jest to pravdivé, zjevné a známé.

Dále, že o zmíněných věcech všech i o každé zvlášť byl obecný hlas a pověst.

Dále, že řečený Jeronym překážel těm, kteří hlásali odpustky, pokud při tom byl. A když nebyl přítomen, vyslal jisté zkažené laiky, kteří se rozbíhali po kostelích města Pražského, když se v nich kázalo, těm, kteří hlásali odpustky, bránili a rozháněli je na příkaz a z návodu řečeného Jeronyma, křičíce a prohlašujíce, ze zmínění kazatelé jsou lháři, podvodníci a svůdcové těch věřících, jimž hlásali odpustky, a tvrdili, že odpustky jsou účinné. Ale ty odpustky, jak řečení laikové veřejně tvrdili, neprospívaly žádné obci křesťanské. A tak se stalo a jest to pravda.

Dále, že uvedený Jeronym, aby dal průchod své zuřivosti, a nemaje dosti na dříve uvedených zlých skutcích, ale hromadě na zlé skutky ještě horší, dal zachytit a zadržet listy apoštolské vydané v úterý oktávu letnic léta Páně 1411 a dal je umístit na jakémsi voze s nevěstkami, jimž tyto bully byly zavěšeny na prsech, a vézt je zjevně a veřejně z Menšího Města pražského přes Staré Město. Vůz byl z příkazu samého Jeronyma obklopen ozbrojenci viklefistů s klacky a meči, kteří křičeli a prohlašovali, že vezou bully a listy jednoho kacíře a rufiána k spálení. A pak je dal na Novém Městě pražském, na náměstí u pranýře jako kacířské a obsahující bludy podle učení Jana Viklefa a Jana Husa, kacířských kazatelů, spálit aneb zařídil a navrhl, aby byly spáleny. A to je pravdivé, zjevné, známé a prokázané.

A o těch věcech všech i o každé z nich byl obecný hlas a pověst.

Dále, že řečený Jeronym řekl, držel a hlásal, stejně v městě a v diecési pražské jako mimo ni, proti církevnímu omezení, že je dovoleno kterémukoli vzdělanému laikovi nebo člověku jinak schopnému, kdekoliv, na kterémkoliv místě, buď v kostele nebo mimo něj, bez povolení papeže, biskupa, faráře nebo kohokoliv jiného, kázat slovo Boží. Podle toho tento Jeronym vícekrát veřejně jednal na různých místech, v různých diecésích a královstvích, jak v Čechách, tak na Moravě, s dlúhú bradú laikem jsa, jako biskupové nebo jiní kněží, kteříž k tomu mají povolenie a jsú od Boha povoláni a posláni. A to jest všem vuobec známá věc a zjevná.

Item že týž Jeronym v Uhřích v Budíně před najjasnějším kniežetem a pánem Zigmundem římským a uherským králem etc., v kaple královské hradu budínského léta Páně 1410 u Veliký čtvrtek, laikem jsa i v rúše laikovském s dlúhú bradú v přítomnosti pana krále i mnohých duostojných otcuov, biskupuov a jiných prelátuov i jiných lidí rozličných stavuov nahoře i dole psané věci i mnohé jiné pohoršujície a bludné u vieře i také kacířské o svátosti oltářnie jiné proti stavu církve svaté a ctných uší urážlivé, z nichž by mohly povstati búřky a pohnutie obecná proti duchovním skrze pány světské, žádné moci k tomu nemaje, ale bludy Jana Viglefa zjevně jest kázal. A to jest všem vuobec známé.

Item že pro věci již psané král Jeho Milost kázal jest jej, Jeronyma, jieti a panu arcibiskupu ostřihom|skému u vězenie dáti. A o těch všech věcech i každé byl jest všudy obecný hlas a pověst.

Item že týž Jeronym, v své nevěře trvaje, mluvil jest a jistil i zjevně kázal, zbuzuje blud dávno skrze svatú cierkev potupený, že obrazové, to jest obraz umučenie Kristova na kříži obživujíciem, obrazové blahoslavené Panny Marie anebo kteréhokoli jiného svatého od cierkve svaté římské zasvěceného, v kosteléch ani v jiných místech nemají malováni býti ani ctěni poklonami kterými. Ale to jest kacieřské. Neb toho nepozoruje, že jest to církev svatá ustanovila, a aby to tak bylo, chtěla. Nebo skrze pohleděnie na takové obrazy, vyznamenávajície některého svatého, na jehož památku namalováni jsú, pohnuti bývají vnitřní mocí a zbuzeni bývámy k náboženství a jsú písma laikóv a najviece znamenie obživujícieho kříže, kterýmž ďábel zstrašen bývá a daleko před ním utieká.

Item že týž Jeronym naději jest měl, a tomu jest podobné věřiti, že by mohl odvrátiti lid ustanoveného chozenie do kosteluov, v ohyzdnosti maje a potupuje obrazy sva|tých, věře také skrze to, že za ním raději choditi budú, aby poslúchali učenie jeho. A vida, že by skrze to neprospěl, dne jednoho měsiece března léta Páně 1415 šel jest do kláštera bratří Menšiech sv. Jakuba u Většiem Městě pražském; i byl jest obraz umučenie Kristova dřevěný v úhle kláštera proti domu Kraisovu, k němuž býval zběh lidu z příčiny náboženstvie pro památku umučenie Kristova, k kterémuž Jeronym přiskočiv, lajny lidskými a nečistotami všudy jest jej zmazal, pravě kacieřské býti. A obraz umučenie Kristova malován byl. A skrze takovú věc mnozí vuokol stojící velmi jsú se pohoršili. A takovúž věc týž Jeronym zpuosobil jest léta svrchupsaného v sobotu před Květnú nedělí v témž klášteře skrze jednoho kováře viglifistu z Nového Města pražského, s Poříčí, kterýž přistúpiv k témuž obrazu v kázaní, lajny lidskými jej zmazal, řka, že jest kacířské malovati obraz ukřižovaného Krista. A skrze to jsú mnozí tu přistojící pohoršeni. Kterýžto kovář byl jest při tom polapen a vyznal, že jest z ná|vodu Jeronymova učinil.

Opět túž věc týž Jeronym zpuosobil jest na den Venuše svaté v klášteře blahoslavené Panny Marie na Písku v Novém Městě pražském skrze jednoho laika viglefistu, kterýž jest obraz umučenie Kristova, kterémuž se poklony dály, lajny ohyzdil a zmazal. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec hlas a pověst.

Item že týž Jeronym, trvaje v bludiech Viglefových a Jana Husa potupených a jich háje, mluvil jest, tvrdil a kázal, že nikoli kostem svatým nemají pocty a poklony činěny býti. A to jest mnohokrát v městě Pražském zjevně mluvil, v jejiemžto kostele hlavniem feflík a šlojíř Panny Marie, matky Páně, jest a nábožně jej Kristovi věrní ctí, i řekl jest Jeronym, že ne viece než jako kuože toho vosla, na němž jest Kristus seděl, má ctěn býti. A měsiece září léta Božieho 1412 na den svatého Václava v klášteře svaté Marie Sněžné on, Jeronym, a někteří laici z viglefistuov kosti svatých poctivě v jednom oltáři schované skutečně jsú, dobyvše jich, pobrali a po zemi po|tupně pometali, nohami je tlačiece. Také jest týž Jeronym vyhlašoval a zjevně držal, že ctíti zlatém a stříbrem kosti svatých a poklony jim činiti jest kacířské, což jest bylo a jest k skáze vieře a k zlehčení náboženstvie křesťanského a ku pohoršení všie cierkve svaté. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst.

Item že často jmenovaný Jeronym jistil, pravil i kázal, že cierkev svatá pravá u těch, kteříž jsú z sekty Jana Viglefa a Jana Husa, jest. A že ti, kteříž, hájíce jich učenie, smrt berú, jsú praví a slavní mučedlníci Kristovi. A protož tři muže přieliš nešlechetné z té sekty a při tom zatvrzené, když byli stínáni v Praze léta Páně 1412 června měsiece, Jeronym s svými náshledovníky, s vonnými věcmi jim kadiece a světla mnohá páléce, k hrobu slavně v procesí nesli jsú, zpievajíce: „Tito jsú, kteříž pro zákon Boží těla svá vydali jsú na odsúzenie smrti“, k utvrzení skrze to kacieřuov té sekty v jich bludu a nevěře.

Item týž Jeronym nazajtřie po pohřebu těch kacieřuov, | svolav do Betléma mnozstvie lidu té sekty, kázal jest zpievati na památku jich mši o mučedlníciech, takto počav: „Radujme se vsickni v Pánu etc.“, „Ke cti svatých mučedlníkuov, z jichžto vylitie krve radují se andělé,“ hřiech k hřiechu přieliš zúfale přidávaje, to jest modlářství. A tak čině poctivost svatokrátcím najpotupenějším a osobuje sobě moc stolice apoštolské, bez kteréžto moci a potvrzenie žádný za svatého nemá býti jmien ani ctěn, tak velmi vzbudil jest vzteklost mužuov a žen té sekty, že za dnuov 14 i viece po stienaní kacieřuov býval jest zběh 40 nebo 50 osob k rathúzu pražskému blízko toho miesta, kdež jsú ti byli stínáni, a praviece, že jsú praví mučedlníci byli a pro pravú víru Kristovu zemřeli a že sú hotovi takovú smrt podstúpiti pro túž víru. Z kteréžto věci bylo jest těžké pohoršenie proti věrným křesťanuom a strach veliký a bauřka v městě Pražském povstala jest. A o těch všech věcech i každých byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst.

Item svrchu jmenovaný prokurátor a žalobník při tom opětoval jest, připomenul artikule prvnie 28, tuto, kdež se i píše, že týž Jeronym v království Polském roztržku a bauřku velikú učinil jest, a 29, kterýž se počíná: Léta Páně 1415 března měsiece etc.

Item týž prokurátor pověděl a že to provésti chce a že v krajinách ruských od 10, 20, 30, 40, 50 let výše i níže a od času, jehož počátku paměti lidské nenie, bylo jest a ještě jest jedno lidné město, jemuž obecně řiekají Vicessko, v němžto od těch časuov byli jsú a dnes sú lidé s větčí strany Rutenové nebo odtrženci, sektu Řekuov držíce, od víry křesťanské velmi vyvíjejíce a blúdíce.

Item že v témž městě jest jeden kostel hlavní podlé řádu již psaných Rutenuov, a jest také klášter bratří kazateluov podlé řádu pravých křesťanuov.

Item že při tom městě jest jedna řeka veliká k plavení zpuosobená, přes niž se obecně lidé krajin těch plaviti obyčej mají.

Item že léta Páně 1413 osviecené knieže Vitolt, bratr najjas|nějšieho krále polského, do toho města Vicessko s velikým zástupem a komonstvem připlavil se jest po řece svrchu psané a že jest Mistr Jeronym z Prahy také v tom zástupu byl osobně.

Item že bratřie a nábožní křesťané toho města, kteříž jsú řád pravých a věrných křesťanuov drželi, v procesí s korúhvami, s svátostmi kostí svatých proti již jmenovanému knížeti v cestu jsú vyšli.

Item že také Rutenové nebo odtrženci s svátostmi též s svými a s tabulemi malovanými obyčejem jich potupeným v procesí vyšli jsú proti témuž kniežeti a jej jsú přijali.

Item že týž Jeronym času toho, opustiv a pohrdav procesí řečených bratří nábožných a křesťanuov, šel jest do procesí těch Rutenuov odtržencuov a nevěrných a tu v přítomnosti čtyř nebo pěti tisícuov lidu obojího pohlavie klekl na kolena, svátostem a tabulem malovaným těch Rutenuov nevěrných poctivost jest činil, zjevně přede všemi k sektě jich se obrátiv a od obcovánie Kristových věrných se uchýliv.

Item že týž Jeronym těm svátostem nevěrných a tabulem malovaným | tu poctivost jest činil na potupu náboženstvie křesťanského, pravě a jistě, pokudž na něm bylo a pokudž mohl, že ta sekta Rutenuov nevěrných a jich viera jest dokonalá.

Item že týž Jeronym, pokudž mohl, proti témuž kniežeti jest odpor držal a snažně usiloval, aby též knieže Vitolta i s jeho lidem křesťanským od pravé víry křesťanské odvrátiti a v sektu Rutenuov nevěrných uvésti mohl.

Item že mnohopsaný Jeronym potom před duostojným otcem, panem biskupem vilnenským postaven jsa, když z svých výstupkuov a bluduov tresktán byl, usty poskvrněnými na potupu náboženstvie křesťanského své bludy tvrdě, řekl jest hlasitě, že již psaní Rutenové a odtrženci jsú dobří křesťané. Kdež jest týž pan biskup v tvář jemu odpieral, aby toho nepravil, by křesťané věrní byli. Ale on Jeronym v těch svých bludích trval jest, ty Ruteny a víru jich převrácenú chvále. A že o těch všech věcech byl jest všudy zjevný hlas a pověst.

Item prokurátor často psaný praví a to provésti míní, že v krajině ruské jest jedno město, kteréž slově Ploskava, a že jest zdáli od krajin křesťanských sto mil | německých.

Do kteréhož již Jeronym léta Páně 1413 přišel jest a do kostela těch Rutenuov a lidí nevěrných všel jest, když služby své činili a svátostem se klaněli. A že v přítomnosti některých Kristových věrných tu stojících na potupu klíčuov církve svaté a ku pohanění náboženstvie křesťanského a ku potvrzení řádu toho nevěrného lidu klekl na kolena, té svátosti jich klaněl se jest zjevně přede všemi.

Item z těch takových příčin mnohá pohoršenie mezi křesťany a Ruteny znikla jsú a najviece proto, že týž Jeronym tak zjevně nevěru, odtržku a kacířstvie Rutenuov zchválil jest a jě v jich bludiech posílil.

Item že týž Jeronym, aby se viece a viece tomu nevěrnému lidu zalíbiti mohl a jim, že jich sekty a viery následuje, ukázal a s nimi se v mravích srovnal, podlé obyčeje těch nevěrných bradu dlúhú nesl jest a nese i kštici, oděv kněžský a stříhanie vlasuov opúštěje.

A že o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst, a zvláště v městech a po biskupstvích a po krajinách v | Gnězně, v Praze, v království Českém i Polském, v markrabství Moravském i jinde.

Item k ukázaní světlému, že přísaze kterékoli od Jeronyma učiněné i kterúž by potomně učiniti chtěl, nemá věřeno býti nikoli, a že slova jeho dobrá a lahodná, slibové, odpřisahánie, kteréž jest do toho času činil a podává se budúcně činiti, jsú neupřímná, jinak v srdci držaná a jinak usty vyhlášená, a že ty věci pod pokrytstvím činí a činil by, nemysle svých bluduov přestati ani jich odvolati, ale aby příčinu měl k ujití, a když by ušel (čehož buoh zachovaj), aby bludy takové silněji rozsieval a věrné Kristovy viece svodil a aby až do konečného rozsudku pilná stráž nad ním držána byla a zpurná soběvolnost, kteráž v něm (ó běda) panuje, aby byla okázána a aby s pomocí Boží spasitedlněji vykořeněna byla: prokurátor a žalobník podlé úřadu svého podává artikuluov dole psaných:

Item když někdy dávno týž Jeronym v slavném učení pařížském byl jest za mistra vyzdvižen, | častokrát o artikulích Viglefových mluvíval i jiné k témuž zbuzoval, jej, Viglefa, i jeho převrácené učenie velebil a chválil. Potom v jedné hádce zjevně týž Jeronym jisté bludy držal jest přede všemi, a zvláště, že Buoh nic nemuože v niveč obrátiti, jakož to mezi artikuly jeho napřed šíře jest napsáno. Potom, když jest skrze mnohé mistry téhož učenie, viery milovníky, těžce stíhán a u nich náramně v kacířství podezřený učiněn, i měli sú tíž mistři, zvláště ctihodný Jan Gerson, kancléř pařížský, úmysl konečný, aby jej k odvolání takových bluduov přihnali, ale on, Jeronym, neviem skrze <koho> vystřežen jsa, tajně z města a učenie pařížského ušel jest. A o těch všech věcech byl jest všudy vuobec zjevný hlas a pověst.

Item že týž Jeronym, zlé ke zlému přikládaje, přebral se do učenie haidelbergenského a tu také nejedny smysly bludné a kacieřské v kolejích zjevně jistil jest, jakož to vše v artikulích prvních plnějie zavříno jest.

Item že mistři téhož učenie haidelbergenského, poznavše smysly jeho | býti bludné a kacieřské a vieře křesťanské odporné, <měli jsú> snažnú péči, aby jej jali a k odvolání těch bluduov právem přinutili, kterýž opět vystřežen jsa, odtud jest tajně ušel.

Item že týž Jeronym byl jest v kacieřství svém široce rozhlášen v učení krakovském. A když jest do téhož města přišel a mistróm toho učenie a biskupu krakovskému oznámen byl a když jsú se o těch kacieřstviech jeho vyptávati chtěli, poslali jsú, aby brány města zavřieny byly a pilně jsú jeho hlédali, ale od někoho jsa vystřežen, zlodějsky z města ušel jest. A o tom jsú všickni vuobec hlas a pověst pústěli.

Item že potom týž Jeronym, již tak velmi jsa v svém kacířství rozhlášen, přišel jest do Vídně, kdež mistři učenie téhož města, slyšiece o něm takovú pověst, péči jsú měli a jednali to, aby skrze oficiála v duchovních věcech duostojného otce a pána Jiříka, nynějšieho biskupa patavienského, jat byl a u vězení držán.

A když jest již mnoho dní již psaný Jeronym u vězení pod stráží držán byl, potom lahodnými | a pochlebnými slovy, povstav, že napraviti a odvolati chce bludy své, k tomu jest již psaného oficiála přivedl, že jest jemu toho na jeho přísahu, na svaté Čtenie od něho učiněnú, i také pod pokutú klatby od téhož oficiála vydané a s povolením Jeronymovým sepsané svěřil, že státi chce ku právu před ním a odtud z města nevycházeti nižádným obyčejem, dokudž by spravedlivě rozsúzen jsa, propuštěn nebyl zjevně.

A že on, pan oficiál, takové jeho přísaze a závazku věře, jej, Jeronyma, z žaláře vypustil jest.

Item že týž Jeronym, na svú přísahu nepamatuje a za nic váže vypověděnú klatbu, čas svuoj uhlédav, z města Vídně tajně, beze všeho odpuštěnie ušel jest a do města Pražského se přestěhoval, zjevně a všem známé.

Item že týž Jeronym na hrad betomenský přišed, svých bluduov potvrzuje a svých náshledovníkuov viece posiluje, list dole psaný, rukú vlastní psaný a pečetí jeho zapečetěný, do města Vídenského poslal jest v těchto slovích:

Službu mú se vší žádostí zdravie | napřed vám předesielám, duostojný otče, mistře a pane. Vězte, že již na hradě Viekově, zdráv a vesel jsa, nynie jsem s mnohými přáteli, vám ku poslúžení i všem vašim vždycky hotovými. Nepochybuji, že z slibu bezděčného máte mne u sebe vymluvena, jestliže hodně násilé jeho rozvážiti chcete. Aniž zajisté pohrdámy právem, k němuž vždycky, dobrú opatrností se ohradiec, státi hotovi jsme. Ale mezi tolika sty nepřáteluov státi samému, jestliže mne právě milujete, nikoli byšte mi neradili. „Nebo na hřbetě mém kovali protivníci moji, protáhli jsú nepravost sobě.“ „Ale duše má jakožto vrabec vytržena jest z osidla lovcuov, osiedlo zetřieno jest a my vysvobozeni jsmy.“ Však vám děkuji a vždycky děkovati budu. Nepřátely mé pak všecky mně do Prahy pošlete i s svědky, tu já s nimi chci súzen býti. Pakli se jim slušněji zdáti bude, puojdeme na dvuor, kdež tak dobře oni jako i já známost mieti budú. Dále vězte, že sem byl v vašem kostele julaanském a tu sem mistra školnieho a písaře městského k sobě pozval, pa|matuje na vaše dobroděnie. A budu-li kdy moci v čem, službu rád učiniti chci vašim i vám. Mějte se dobře. Dán na hradě Viekově po Narození Panny Marie v pátek.

M. Jeronym vždycky váš.

Item že často jmenovaný Jeronym, dav se v zatvrzenie mysli a v pýchu rozuomu svého, hotov jsa dáti se ve všelikú nevěru pro bráněnie <řečené sekty> utvrzenie k nie nachýlených a v ni vešlých, učinil jest intimací psanú a rozhlásiti: kázal mezi těmi, kteříž jsú v městě Pražském a po krajinách země České z sekty jeho, že jest chtěl jíti do Konstancí do obecného koncilium pro hájenie učenie Jana Viglefa a jeho náshledovníkuov proti kterýmžkoli osobám. Pro kterúž příčinu a pro žádnú jinú i jiné cedule přibíjel jest v Konstancí na rozličných miestech, kteréž jest posielal i panu ciesaři i obecnému koncilium, že by chtěl přijíti k očištění a k ukázaní celosti viery své křesťanské, jakož jest v ceduli plněji položeno, ne aby chtěl, což píše, naplniti a se vydati, ale aby, navrátě se k těm, kteříž jsú z sekty jeho, | s listy svědečnými, o nichž dole bude oznámeno, svodě jě, řekl, že jest s vítězstvím domuov zase přišel a že sekta a učenie Jana Viglefa bylo jest svaté, spravedlivé a křesťanské a že jest v ničem nemohlo potupeno býti.

A zněnie té cedule a listuov svědečných, kteréž jest on sepsal latině, němecsky i česky, a skrze v nich jmenované sekty té přátely zapečetěných, takové jest:

Najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Zigmundovi, z Božie milosti římskému a uherskému etc. králi, vždycky rozmnožiteli, i všemu také obecnému koncilium já, Mistr Jeronym z Prahy, sedmera Uměnie mistr obecných učenie, to jest pařížského, kolonienského, haidlberského a pražského, listem tiemto oznamuji, a pokudž na mně jest, všem i každému v známost uvodím, že pro utrhače, hánce i pomlúvače královstvie našeho lstivé hotov sem dobrovolně a svobodně přijíti do Konstancí a celost viery mé křesťanské a nevinnost mú ne skrytě v kautiech aneb před obláštnými osobami, ale zjevně a vuobec přede vším koncilium okázati. Protož | jsú-li kteří utrhači moji kteréhožkoli národu anebo stavu, kteříž by mne chtěli kterýmkoli hřiechem bludu nebo kacieřstvie viniti, ať mne zjevně a vuobec přede vším koncilium svými vlastními jmény vinie. A já podlé nevinnosti své hotov sem zjevně přede vším koncilium odpoviedati a celost viery mé křesťanské okázati. A budu-li nalezen v kterém bludu a kacieřství, tehdy neodpierám zjevně trpěti pomstu, jako na bludného a na kacieře slušie. Pro kterážto věc prosím za bezpečný a svobodný přístup. Pakli by na mne přicházejícieho a se k tak vysoké spravedlnosti podávajícího prvé, než by na mě jaká vina provedena byla, závazkem, jetím nebo násilím saženo bylo, již by všemu světu známo bylo, že toto obecné koncilium ne podlé spravedlnosti a upřiemnosti súdí, jestliže by mne, a já dobrovolně přišel, od tak vysoké a nepohnuté spravedlnosti kterým obyčejem odehnalo. Což já od tak svatého a múdrého koncilium domnievám se daleko býti odehnáno.

List od jistých pánuov z Čech

My Václav z Dumy, jinak z Lešt|ně, Jindřich z Chlumu řečený Lacenbok, Jan z Chlumu a na Schvojkově, Václav z Hajdeku řečený Myška, Bohuslav z Dúpova, Bleh z Stradova tiemto listem zjevně oznamujem přede všemi, kdež čten nebo slyšán bude, že ctihodný muž, Mistr Jeronym z Prahy, poselstvie jest učinil skrze listy a poselstvie své najjasnějšímu kniežeti a pánu Zigmundovi, římskému a uherskému etc. králi, pánu najmilostivějšiemu, žádaje a prose Jeho Milosti za glejt a bezpečnost k přijití do Konstancie, aby tam víru svú pravú křesťanskú a nevinnost proti a na odpor utrhačuom svým přede vším obecním sněmem nebo koncilium v zjevném slyšení mohl oznámiti. Také glejtu a slyšenie zjevného ode všeho obecného koncilium pro již psané věci žádal jest a pro obdrženie takového glejtu a pro širšie rozhlášenie cedule své zjevné, česky, němecsky i latině napsané, na dveřiech kosteluov, klášteruov a rathúzu města Konstanského i také na domiech kardináluov a biskupuov přibil jest, jakož ty věci připiš výše psaný světleji a šíře ukazu|je. Kterážto ceduli my svrchupsaní i viděli jsme i čísti slyšali. A aniž jest toho glejtu a slyšenie zjevného od nich skrze prosby kterak mohl dosáhnúti. Pro kterýchžto všech věcí zjevná jistotu tento list dali jsme napsati a na potvrzenie i na svědomie pečeti své vlastnie k němu přivěsiti. Dán v Konstancí v úterý po ochtábu Vzkřiešenie Páně léta 1415.

Item že týž Jeronym, takovými listy falešnými a ˂výtržnými>jsa ohrazen, nenásleduje formy, kteréž se jest podával v již psaném listu na dveřiech kosteluov i jinde přibitém, ale tajně, pojav s sebú některé z své sekty, do země České zase jíti chtěl. Potom skrze svaté koncilium podlé formy dále psané na dveřiech kosteluov hlavních i menších i klášteruov řádně pohnán jest byl.

Puohon na dveřích kosteluov přibitý proti Jeronymovi z Prahy

Svatosvatý zbor, obecné koncilium konstanské čině, v duchu svatém šťa|stně sebraný etc., jakož na počátku kněh těchto na prvniem listu slovo od slova napsáno jest.

Item že týž Jeronym soběvolně tak pryč ucházeje, na den sobě skrze svaté koncilium jmenovaný v obecném sebrání pro svá taková soběvolnost za zpurného potupníka počten jest.

A o těch všech věcech i každé byl jest a jest vuobec zjevný hlas a pověst.

Item že když již s psanými listy navracoval se do země České, aby utvrdil často psaný blud sekty Viglefovy, ani pohnán jsa skrze svaté koncilium obecné, tbal se jest na den sobě položený postaviti, ale jednáním Božím zastaven jest a na cestě jat a z rozkázanie svatého koncilium do tohoto města přiveden. To když by se nebylo stalo Božím jednáním, u svých z sekty Viglefovy byl by se zveličil, koncilium svatého by pohaněl, ač falešně, že by jemu glejtu a slyšenie zjevného dáti nechtěli, a skrze to by řečené viglefisty v bludiech jich potvrdil a k nevěření svatému koncilium je by přivedl.

Item že týž Jeronym z nechtějícího učiněn jest chtějící, toliko usty a jakož z napřed psaných i dole psa|ných příčin móž to konečně vzato býti, aby opět ušel, jak jest prvé mnohokrát ucházel, v svatém konstanském koncilium, když jest jemu dáno slyšenie na artikule při viery v sobě držície, v nichž jest byl a dnes jest velice podezřený, když bylo obecnie sebránie držáno den 23. měsiece zářie, zjevně jest potupil a za potupené měl a mieti chtěl, jakož pravil, i osoby i artikule Jana Viglefa a Jana Husa potupených a odsúzených kacieřuov, a slíbil jest hlasitě a zjevně, že věrně psáti chce najjasnějšiemu kniežeti, panu králi českému a najjasnějšie panie králové i všemu učení pražskému, všem i každému v království Českém i jinde obývajícím i jiným, jimž by psáti příslušelo, že jmenovaní Jan Hus a Jan Viglef i jich artikulové a učenie převrá<cená> sú svatě, spravedlivě a podlé práv duchovních potupeni a odsúzeni. A že, ač jest týž Jeronym často a mnohokrát napomínán byl, aby taková psánie poslal podlé slibuov svých, však on až dosavad, jiné v srdci maje, než jest usty mluvil, ne bez velikého podezřenie kacieřské zlosti | psáti zanechal, a což huoře jest, že tak psáti nechce, zjevně jest pověděl.

Item potom týž Jeronym, naděje se, že by tak dosti učinil svatému koncilium a skrze to ušel rukú jeho a z vězenie, v němž se nynie drží, v pyšné zpurnosti a nepravosti odporný smysl maje, pověděl jest, že k vydaným proti němu artikuluom o kacieřství a o jistých bludiech dostatečně chce odpoviedati, ale odpovědí svých dávati, přísahu na to učiniv, odpieral jest i ještě odpierá, ač jest to slíbil na ceduli svrchupsané učiniti.

Item nemaje v srdci skrúšenie, ale usty poskvrněnými všecky artikule již psané býti pravé a pruovodné jistí, a o sobě, že jest vždycky byl dobrý křesťan, poskvrny bludu a kacířství nevinný, a že nechce takovým býti nazván ani počítán. Pakli by to o něm kto držal, k rozhněvanému pánu hned se odvolává, a tak v hlubinu zlých věcí sstúpiv, praví, že se mu tiem vězením, v kterémž nynie jest, křivda děje, a toho žádá, aby jemu ta křivda i škody, kteréž skrze to béře, napravena byla, řka zjevně: „Aj, nevinen sem, kto mi napra|ví ty věci,“ nechtě se radovati nad sebú obráceným, kterýž jest nikdy bolesti neměl nad sebú převráceným.

Item že týž Jeronym trvá v témž zatvrzení, a cožkoli smýšlé u vězení sedě a vyhlašuje, vuobec mluvě slova majície tvářnost želenie, však vždycky to v mysli má, že držeti a brániti chce učenie Jana Viglefa, kteréž jest potom Jan Hus rozšířil i jiní. A toho jistota muož dosti světle vzata býti skrze ty věci, kteréž jest psal i četl v uobecného sebránie miestě, kdež jest četl i kromě čtenie mluvil zjevně slova přieznivá učení Viglefovu a k chvále Jana Husa, jakož jest v středu nynie minulú před Narozením matky Páně léta svrchupsaného v uobecném sebrání zjevně vyhlásil, mluvil i četl mezi jinými řečmi: „Boha k svědecství beru, nemysle v ničemž nakládati ani osobě ani mravuom jeho, že v těch svatých pravdách příliš mnohých, kteréž sem slyšal od Jana Husa, nic kacířského ani potupeného neslyšal sem ani v kolejích ani na kázáních obecních, nébrž abych pravdu pověděl, pro jeho šlechetné mravy a pro | svaté pravdy, kteréž jest snažně, oznamuje slovo Božie, lidu vypravoval, zvláštní přítel jeho byl sem a pro pravdu i jeho cti obránce, kdež sem koli přišel.“ Také se jeho zatvrzenost ukazuje z toho, že jest odepřel psáti králi i králové české a učenie pražského mistruom. Ukazuje se z jiných rozličných příčin, kteréž dostatečně oznamují jeho smělost, kteréž dosti jsú ku potupení takových tak převráceně činících. O kterýchž všech věcech byl jest zjevný hlas a pověst.

Konkluzí artikuluov

Ale jménem prokurátora Vašim Milostem pokorně oznamuji, že týž Jeronym u vězení nynějším sedě, mnohým jiedlem a pitím naplňuje se a rozkošnější život, více než by svoboden byl, vede. Aj, kterak se diela Ducha svatého strachuje, jako by ne, kdež chce Duch svatý, dýchal a ne, co by jemu libé bylo, leč by se on bál, dokonal. A strach jest, že Duch svatý proto v něm miesta nenalézá, kde by milost poznánie bluduov svých vlil. Však jest Kristus před umučením svým 30 dní se postil, Mojžíš, aby byl zákona vydavač, Eliáš, aby do nebe vzat byl, Daniel, aby nad lvy svítězil, skrze puost a zdrželivost zaslú|žili jsú. Protož prosí jmenovaný prokurátor Vašich Milostí, abyšte jej hladem trápili, jenž jest pokutú učených a zvláště kacieřuov. Také na tom nebuď přestáno, ale když, jsa laik a laikem se vždy čině, v rúše laikovském vždycky jest chodil s dlúhú bradú a takový se i v obecném sebrání zjevně ukazoval, ať odpoviedá dostatečněji k artikuluom, k kterýmž jest ještě do konce odpovědi nedal, a ať odpoviedá skrze slovo to: věřím nebo nevěřím pod pokutú mučenie, aby, pod pokrytstvím utečenie nebo oblehčenie dosáhna, jakožto Faraon potvrzen jsa, viece svých náshledovníkuov v jich bludiech nepotvrdil, poněvadž ve všech věcech svrchupsaných i v každé muož rozuomem přemožen býti, anebo aspoň takový na něj pruovod vystaven, že by hodně stačiti mohl. Pakli by z těch věcí které zapřel, kteráž by řádně provedena byla, a neústupně trval v tom zapření, tehdy beze všeho meškánie jakožto zatvrzený kacieř a neopravitedlný dán buď dvoru světskému podlé svatých Písem ustavenie. A | za to týž prokurátor prosí, aby obyčejem, cestú, právem a formú, kterýmižto najlépe a najpotřebnějí býti muože a má, konáno bylo.

Pokládá se Jeronymovi rok,
aby k artikuluom víry odpoviedal

V sobotu v 23. den měsíce máje, v hodinu sedmú před polednem v kostele většiem, v miestě tom, kdež obvyklé, obecné sebránie koncilium Konstanského bylo v přítomnosti tu najduostojnějších v Kristu otcuov a pánuov Jana biskupa vivarienského, Antonia bononienského, Antonia aquilegienského, Gabriele senenského, Almana pisanského, Angela veronenského, Petra z Fixu a Františka florenského kardináluov i také najjasnějších kniežat římského, uherského etc., franského, anglického, dácského, norvejského, svétského a polského králuov posluov i jiných kniežat, prelátuov, duchovních i světských, obecných učenie i všech vuobec posluov a prokurátoruov i jiných pánuov doktoruov, mistruov, lidí rytířských i jiných křesťanuov ten zbor Konstanský činících, aby slyšali zprávu pánuov poručníkuov volených skrze národy v při víry proti Mistru Jeronymovi z Prahy. |

Kteřížto páni poručníci, Jan patriarcha konstantinopolitánský, opat Jan Welles, Lambertus z Gelrí vstúpili jsú na stolici, vypravujíce, kterak týž Mistr Jeronym často jest žádal mieti slyšenie zjevné v obecném sebrání, aby předloženi byli skutkové jeho přede vším lidem a on aby odpoviedal artikuluom proti němu skrze prokurátora podaným.

A protož z vuole všeho zboru témuž Jeronymovi položen jest den dnešní a hodina tato, aby odpovídal artikuluom proti němu v při viery, k kterýmž, když přečteni budú, bude moci odpovieaati, nebo že jest tak nebo že nenie podlé svědomie svého a přísahy, kterúž učiniti má, jakož se jemu viděti bude, aby bylo podlé práva, rozuomu a pravdy.

A prvé než jest k kterému dalšiemu jednání přistúpeno, podáno jest témuž Jeronymovi, aby učinil přísahu, prvé než k artikuluom odpoviedati bude. Ale on, Jeronym, přísaze odepřel jest, klada toho příčinu, že jest naději měl, že svobodně mluviti bude všemu zboru a že jest to před sebú měl, aby oznámil mysl a konečný úmysl svuoj při všech věcech, kterýmiž v při víry viněn bude. Ale poněvadž by svobodně mluviti nemo|hl, že nikoli přísahy učiniti nechce. Ale v kteréž by příčině dopuštěn byl svobodně mluviti najprvně, že by potom rád přísahu učiniti chtěl.

A poněvadž jest přísahy neučinil a učiniti nechtěl, čteni jsú jeho artikulové.

O prvniem pověděno, že jest provedený čtyřmi svědky. K kterémuž jest nic neodpověděl.

Item k artikuli 8 odpověděl, že jest pravý, že jest viděl kniehy Jana Viglefa a učil se jim, ne aby chtěl náshledovati bludu jeho, ale jako kniehy velikého filozofa, aby z nich to, co by dobrého bylo, k naučení vzal a zlého nechal.

Item k třetiemu a k devátému artikuli nic jest jiného neodpověděl, než to, že jest chválil Jana Viglefa jakožto filozofa a nějako kacieře.

Item k 6. artikuli řekl, že tak nevěří, nébrž ovšem toho artikule zapřel.

Item k 25. artikuli odpověděl, že v komoře své namalovati kázal filozofy a mezi nimi Jana Viglefa, ale ne s diadémů na hlavě.

Item 26. artikule zapřel.

Item 27. artikuli, řekl jest, učil a četl traktát o duovodiech proposicí.

Item 28. artikule zapřel jest ve všem.

Item k 29. artikuli odpověděl, že | jest měl s tiem mnichem prvé svádu, a když šel skrze klášter, tehdy ten mnich zavolav k sobě pomocníkuov a tovařišuov, že chtěl naň sáhnúti a jej bíti a že on, Jeronym, vydřel meč jednomu laiku, a bráně se, šel proti mnichu, a když jej přemohl, jal jeho, ne pro vieru, ale bráně se jemu.

Item 30. artikul pověděl, že jest pravý, že jest se hájil, i dnes že by to učinil, kdyby mohl.

Item k 36. artikuli řekl jest, že jest četl smysly Viglefovy, ač jest jich nedržel, a že drží jako pravý křesťan.

Item 32. artikule též zapřel.

Item k 33. artikuli řekl jest, že se jest nehádal v české řeči o svátosti oltářnie, ale že jest jednu odpoviedal k jisté otázce filozofa, kterúž jest rozdělil na čtyři strany a potom v řeči české sepsal jest zavřenie té otázky a v přítomnosti mnohých laikuov to četl.

Item 33. artikule zapřel ve všem.

Item 35. artikule o piesniech, že by v nich položil slova posvěcovánie, zapierá ovšem a praví, že jest věc smyšlená.

Item 36. a 37. artikule zapřel jest.

Item 38. artikule o klatbě | papeže a kardinála etc. zapřel jest, ač jest řekl, že, by papež byl lichevník a smilník, však jako kněz posvěcuje, ač jemu to neprospievá. Také jest řekl, že klatba nespravedlivá moci nemá.

Item 40. artikule zapierá ovšem.

Potom jsa otázán o odpustciech, kterak by o nich držal, odpověděl že odpustkové papežští a kardinálští mají býti řádně dáváni a pójčováni a že býti mohú. Ale o odpustcích kúpených, s kterýmiž papež obecně posielá legáty své do cizích krajin, aby vybierali peníz sv. Petra, kteřížto legáti obecně kupují ten zisk najprvé od papeže, aby potom většie summy vybierali, i káží a hlásají ty odpustky po zemiech a po krajinách, o těch já pravím, že takoví odpustkové nejsú odpustkové, ale neřádná užívanie odpustkuov.

Item jsa otázán o spálení bullí papežských, zapřel jest, že toho nenie.

Item jsa otázán o tom, že by pravil, že laiku slušie kázati slovo Božie, zapřel jest toho a řekl, že jest toho nikdy vuobec nekázal. Však jest pověděl, že by někdy učinil kratochvíl před králem českým, kdež jest za základ své řeči vzal | tato slova: „Jakož sem já činil, též i vy čiňte,“ v kteréžto kratochvíli tu jest pověděl tehdy: „I laiku slušie kázati slovo Božie, ač by nebyl svěcený.“

Ty věci když se tak dály, pan Hainrikus z Piru a Jan z Tribanu, prokurátorové, žádali jsú, aby skrze pány stolice apoštolské protonotáře bylo jim uděláno vidimus jedno nebo viece i skrze jiné písaře toho zboru k tomu ustanovené na svrchupsané otázky i na odpovědi, kteréž jest Jeronym dával. A tu jsú byli přítomní duostojní otcové páni kardinálové, poslové, preláti i páni světští i jiní mniší všech národuov k svědectví.

Potom v úterý 26. den měsiece máje ráno v hodinu třetí bylo jest sebránie obecného koncilium konstanského k žádosti snažné Mistra Jeronyma z Prahy k odpoviedaní dále artikulóm skrze koncilium proti němu sepsaným.

A prvé než se to počalo puosobiti v takové při, vstal jest pan Kašpar z Paříže etc. a oznámenie učinil o legátu z Marchí etc.

Hned potom vstúpili jsú na stolici k | tomu zpuosobení poctiví otcové a duostojní muži, páni Jan patriarcha konstantinopolitánský, Kašpar opat púště svaté Marie řádu svatého Benedikta, Tomáš opat eboracenský, Lambertus z Gelrí, poručníci v při Mistra Jeronyma z Prahy; Jan patriarcha z vuole tovařišuov svých řekl jest k Jeronymovi, již-li jest pohotově odpoviedati artikuluom proti němu podaným, učině přísahu, a kterýmž jest řekl posledního dne dávati odpovědi skrze přísahu svú. Ale Jeronym jest k tomu odpověděl, že by jemu byl pořádek převrácen a že by proto nechtěl přísahy učiniti, ale že by tak chtěl konati odpovědi své, jakž jest počal. A když jest to nemohlo od něho dosaženo býti, tehdy Jan z Tribanu a Hainrikus z Piru jakožto prokurátorové prosili jsú, aby jim na to učiněno bylo vidimus jedno nebo viece pro budúcí pamět. A tu byli přítomni duostojní v Kristu otcové Jan ostienský, Jordanus albanenský, Angelus penestenský, biskupové a kardinálové, to jest vivarienský, ursenský, laudenský, Antonius bononienský, Franciskus benátský, Gabriel senen|ský, Antonius aquilegienský, Tomáš tarenský, Almanus pisánský, Branda placentinský, Gvilhelmus sv. Marka, Antonius z Kolanchu, Amodeus salucianský, Lucidus z Komitu, Franciskus florentinský i také římští, uherští, franští, angličští, hispánští, aragunští, neapolitánští, polští, cyprští, norvejští, dáčtí, svéčtí králuov i jiných kniežat a učenie obecných i měst poslové u velikém množství.

Potom hned pan Kašpar opat z Paříže jakožto jeden z poručníkuov četl jest počaté artikule, to jest o poctivosti činěnie kostem svatých, kdež v artikuli stojí, že by Jeronym pravil, že nemají ctěny býti.

K tomu jest Jeronym odpověděl, že ten artikul jest smyšlený i že jest to lež. Ale opat jest řekl, že jest proveden třemi svědky.

Item artikuluom 66 a 67 o čtyřech sťatých, kteréž on, Jeronym, ctil jako svaté a učinil procesí s tovařiši svými, zpievaje: „Tito jsú svatí, kteříž pro zákon Boží těla svá vydali jsú etc.“, odpověděl, že jest to lež, tak jakž jest položen ten artikul. A ten jest proveden mnohými svědky. |

Item k tomu artikuli, že jest z Vídně utekl pro nárok kacieřstvie, a ku pruovodu toho čten jest jeden list, kterýž odepsal oficiálovi vídenskému. K tomu jest odpověděl, že jest list psal, ale co jiného v tom artikuli jest, tomu nevěří. Ten jest proveden osmi svědky.

Item potom jsú byli čteni artikulové o klatbě i s odpovědmi na ně.

Item potom jsú čteny byly konkluzí, to jest smyslové koneční, kterýchž jest bránil v mnohých učeních i s odpovědmi jeho.

Item potom hned duostojný otec, pan Jan patriarcha konstantinopolitánský z vuole tovařišuov svých opětoval jest kusy obecné proti němu vydané i s odpovědmi. A pověděl, že on, Jeronym, čtverým obyčejem jest v kacieřství postižen. Ale poněvadž jest mnohokrát prosil, aby jemu bylo dáno slyšenie obecné, protož jest jemu bylo ode všech puojčeno, aby slyšán byl zjevně, aby poznány byly všeliké omluvy jeho jalové. Protož jest jemu, Jeronymovi, řekl, chce-li co pověděti před koncilium, že muože, poněvadž pro žádného jiného než pro něj to sebránie učiněno jest. | Chce-li co mluviti nebo dovoditi pro obranu své pře, anebo i bludy své odvolati, že muože, koncilium jakožto milostivé a milosrdně s ním nakládaje, chtělo by jej přijíti do luona matky cierkve svaté, poněvadž jsú byli mnozí kadeři v církvi svaté, kteříž jsú odvolali bludy své a život svuoj opravili a pokánie činili. Pakli by toho v kterém artikuli učiniti nechtěl a tiem pohrdal, musilo by se podlé řádu práva proti němu kráčeti.

Tehdy Jeronym proti tomu, oblíbiv slyšenie, kteréhož žádal, počal jest mluviti. A najprvé se Bohu pomodlil, potom žádal všech tu přítomných, aby prosili Boha a Panny Marie, matky jeho i všie říše nebeské, aby osviecena byla mysl jeho a rozuom, aby nic mluviti nemohl, což by bylo k zatracení duše jeho, poněvadž postaven jest mezi tolika múdrými muži, přivodě ku paměti mnohé muže a velmi múdré, kteříž jsú skrze falešné svědky hrdla zbaveni.

Dále jest pověděl, že, ač skrze koncilium konstanské byli sú jemu vydáni jistí súdce, jichžto rozsúzení byl jest se poddal, kteříž sú však žádné příčiny kacieřstvie na mně | nenalezli, jakož z akt pře nalézti se muože. „Ale nynie k nezbednému napomínaní nepřátel mých jsú změněni a jiní vydáni a již jsú na stolici vstúpili, kterúž já vždycky za smrtedlnú sobě býti počítám. Kterýchž súdcí rozsuzování nikdy sem se nepoddal, aniž jich za súdce pokládati chci. A protož k jich otázkám nechci odpoviedati pod přísahú.“

I konal jest řeč počatú Jeronym, vypravuje mnohé znamenité muže na smrt dané, vypoviedané a vězením trápené nevinně. A jestliže by on, Jeronym, jakožto stvořenie též potupen a odsúzen byl, že by nebyl první ani poslední zde na světě. Však že doufánie má u Boha, stvořitele svého, že po tomto životě přijde ten čas, když Jeronym i oni budú povoláni k súdu a tu museti budú Bohu i jemu odpoviedati a vydati počet, jestliže by co proti němu nespravedlivě učinili.

Dále jest řekl, že Sokrates, Maro, Boecius, Seneca, Plato i mnozí jiní znamenití a slavní muži nespravedlivě jsú zmordováni.

Také jest pověděl o Jeronymovi, doktoru cierkve svaté, o Eliášovi, o Da|nielovi prorociech a o Zuzanně, kteráž jest byla na smrt odsúzena skrze falešné svědomie dvú kněží, ač jest vysvobozena skrze múdrost Daniele proroka. Item o svatém Štěpánu prvniem mučedlníku, kterýž skrze falešné svědky přiveden jest byl k súdu a do žaláře vsazen a potom ukamenován. A tak i o jiných mnohých, že div nenie, jestliže i on skrze nepřátely a falešné svědky na oheň bude odsúzen.

A sstúpiv k osobám, řekl jest, že skrze nikoho nebude potupen nežli skrze své z Čech a skrze Němce, kteříž jej v nenávisti mají. A té nenávisti příčinu položil, počav od toho, kterak jest královstvie České založeno a že jsú Čechové pošli od Řekuov a kterak jest byla nenávist mezi Řeky a Němci. A potom že jest to královstvie České v ruce ciesaře Karla Čtvrtého, kterýžto jsa králem českým a vida Českú zemi býti hojnú v obilí, v zlatě a v střiebře i v jiných věcech, a že toliko nedostatek má v lidech učených, a že jeho poddaní vycházejí z toho královstvie do jiných zemí pro učenie, aby dosáhnúti mohli pojvýšenie mistrovstvie a doktorstvie: protož chtě týž ciesař Karel obohatiti královstvie České a město Pražské, založil jest a vyzdvihl v něm učenie obecné, v kterémž jest bylo více Němcuov, i na prebendách kosteluov i kolejí, takže Čechové nic neměli. A když který Čech povýšen byl v kterém umění, neměl-li jest odjinud živnosti, tehdy musil choditi po všech a po městečkách a držeti školy a tak sobě živnosti dobývati. A Němci zpravovali učenie pražské, ovšem i všecky úřady i pečet toho učenie drželi i klenoty všemi vládli a měli jsú v témž učení tři hlasy s jinými, ale Čechové nic nevládli. A též jest i o laicích pravil, že v městě Pražském na úřadě bylo jest 18 mužuov, vše Němcuov, jediné dva z nich Čechové. A že všecko královstvie Němci zpravovali i všecky úřady drželi.

Tehdy on, Jeronym, i s Janem Husem, vidúce ty věci, chtiece takovým věcem odepříti, šli jsú k králi českému nynějšiemu s některými z urozených královstvie Českého a vypravili jsú jemu ty věci o konšelech pražských a na tom zavřeli, | že by to byla věc neslušná a že by se chýlila k zkáze jazyku českého. I dal jest radu Jeronym Janovi Husovi, aby na kázáních lid český navodil, aby toho déle netrpěli, by Němci měli tak nad Čechy vlásti. A vychvaloval jest Jana Husa, že jest člověk svatý, spravedlivý, upřiemý a nábožný a že jest nikdy od pravdy nepoblúdil. A že jsú potom Jeronym a Jan Hus s pomocí některých pánuov českých i jiných lidí k tomu přivedli, že kdež bylo 16 Němcuov na radě města Pražského, tu bylo vsazeno 16 Čechuov a místo dvú Čechuov byla jsta vsazena dva Němce a že pečet učenie pražského, privilegia, práva a svobody vzaty jsú z moci Němcuov a dány mistruom českým. Pro kterúžto věc rozhněvali sú se němečtí mistři proti českým a vyšli jsú pryč z města a učenie pražského.

Item že on, Jeronym, a Jan Hus zjednali sú to jednoho dne, že mnoho Němcuov od Čechuov zbito jest.

A hned potom Mistr Jan Hus kázal jest proti kněžstvu a stavu cierkve svaté, vypravuje na svých kázáních, kterak kněžie a preláti církve římské chodie | v uoděvu nepoctivém a neslušném a že sobě dělají hody časté, utrácejíce statek chudých, což by mělo chudým dáváno býti, na to nevěstky chovají a na své pýchy nakládají, řka, že ta nadánie od Boha jsú ustanovena proto, aby z toho krmeni byli chudí a aby jim obydlé na to rozdělána byla, kostelové aby byli staveni, ne aby to na hodovánie, na smilstvie, na rúcha pyšná a hrdá nakládáno bylo.

A z toho, řekl jest, že kněžstvo a preláti pražští povstali jsú proti nim a jim se protivili. A pro závist, kterúž sú měli proti učení Mistra Jana Husa, poslali jsú Michala z Brodu Němecského, kterýž ne Čech, ale Němec byl, do Říma, aby pohnal jeho, Jana Husa.

A potom hned na téhož Jana Husa puštěna jest klatba skrze súdci dvoru papežského, však on, Mistr Jan Hus, odvolal se jest od té klatby ku Pánu Kristu, ač jemu výpovědí té klatby zapovědíno bylo kázanie.

A vida to Mistr Jan Hus, že by měl jíti do konstanského koncilium, měl se jest k tomu, aby tam zjevně a přede všemi oznámil nevinu svú a vyvedl se z těch věcí, kteréž jsú jemu křivě při|psány. A jakž jest tu přišel, ihned do žaláře vsazen jest. Ale on, Jeronym, že jsa v Praze a slyše o vězení jeho, podlé slibu, kterýž byl jemu, Janovi Husovi, učinil, šel jest za ním do Konstancí, a maje radu a výstrahu od znamenitých přátel, aby rychle z Konstancí preč šel, že konečně jat a do žaláře vsazen bude; a že jest z Konstancí vyšel a šel do jednoho města puol druhé míle od Konstancí, v kterémžto městě pobyl jest pět dní, a odtud psal králi římskému list, že se veliká křivda děje Mistru Janovi Husovi, poněvadž jest přišel tam za glejtem, kdež každý, i Žid i Saracen, měl by mieti svobodu přijíti, státi, mluviti, zase odjíti podlé zněnie listu královského, kterýž jemu poslán.

Item pověděl, že jest viece listuov k tomu podobných poslal do města Konstanského, kteříž jsú byli přibiti na dveřích kosteluov, na vratech kardinálských domuov. A nemaje na to žádné odpovědi, ani ustnie, ani psané, i šel jest z toho města a obrátil se k království Českému. A když jest přisel na zbožie Jana kniežete bavorského, tu jest jat | byl a do žaláře vsazen skrze hajtmana téhož kniežete. A když koncilium psalo k němu, tehdy hajtman poslal jest jej do Konstancí svázaného a tam jest hned do žaláře vsazen byl. V kterémžto žaláři ukázána jest jemu vina jeho a dáni jsú jemu súdce k té při. A když jest již pře začata byla, dali jsú jemu radu mužie znamenití, aby se odvolal k koncilium a podal se právu jeho, neb naděje jest, že s ním dobrotivě nakládati bude.

Tehdy on, Jeronym, jakožto člověk, boje se ohně, jehožto mučenie a pálenie přeukrutné býti pravil, přivolil jest těm radám a učinil jest odpřiseženie a psal jest je do Čech a povolil jest ku potupení knih Jana Viglefa a k odsúzení Jana Husa i jich učenie. Potom jest na odpor tomu mluvil, že nevěří, by kdy tak mnoho proti svědomí učinil; neb učenie Jana Husi bylo jest spravedlivé i jeho život, kteréhož by se chtěl pevně přidržeti. A toho na potvrzenie odvolal jest ten list, kterýž jest do Prahy psal, potupuje smysl a učenie Jana Husa.

Dále jest řekl o kniehách Jana Viglefa a o učení jeho, že jest nikdy neviděl | člověka tak dobře a hluboce psáti, kteréhož písma chtěl by se přidržeti, a že by byl zle učinil, by jemu odepřel; nebo by byl to i učinil a smysl a učenie Jana Viglefa a Jana Husa odvolal, neučinil by toho tím úmyslem, aby chtěl od toho přestati, ale z strachu, že se ohně bál.

Ale dále když on, Jan Viglef a Jan Hus, což se dotýče svátosti oltářnie, mluvili jsú proti doktoruom církve svaté, smyslu jich při tom že nenáshleduje ani drží, ale tak jako čtyřie doktorové od církve svaté přijatí, totižto Řehoř, Ambrož, Augustin a Jeronym a jiní od církve svaté přijatí.

Item pravil jest, že život papeže a kardináluov, pokudž se jich sebránie a užívanie nadánie, kteráž drží, dotýče, že jsú činové nevěstčí a to, že kardinálové kráčejí s dlúhými ocasy, že jest ohavnost, nemajíc na žádném právě ani na rozuomu základu, a že sú ty věci proti Písmu a proti řádu církve svaté. A že drží tak, jako sú Jan Hus a Jan Viglef drželi, neb jest seznal, že jsú v tom dobře věřili.

Ty věci když jest vyslyšelo a jim srozumělo koncilium, jemu, Jeronymovi, | v přítomnosti jeho k slyšení proti sobě konečné výpovědi a odsúzenie den sobotní najprvé příští uložili jsú a jmenovali na miestě a v hodinu, kdež a když obyčej se mají scházeti.

Ty věci když jsú vypovědíny, poctivý muž pan Michal z Brodu Němecského, Jan z Tribanu a Hainrikus z Piru prosili jsú, aby jim jedno nebo více vidimus uděláno na to bylo.

A tu jsú přítomni byli najduostojnější otcové a páni Jan ostienský, Jordanus albanský etc. a tu všichni kardinálové a poslové králuov, kniežat, zemí, učenie obecných, jakož na mnoha miestech napřed psáni jsú.

Den pak sobotní, jenž jest byl 30. měsiece máje, ráno v hodinu třetí v kostele k tomu voleném stalo se jest sebránie zboru svatosvatého konstanského, kdež jsú byli přítomni ti všickni nynie i prvé na mnoha miestech psaní u velikém počtu. A aby se toho sebránie celost dokonala, byla jest řiekána mše o Duchu svatém s létáními a modlitbami podlé prvních zvyklostí.

A když ty všecky služby dokonány byly, hned z rozkázanie | koncilium svatého ctihodný otec, pan Jakub biskup laudenský, vstúpil jest na tu stolici, na kteréž kázanie téhož zboru bývají a všecka uloženie, zřiezenie, statuta, výpovědi a odsudkové se vyhlašují, a učinil jest kázanie pěkné, vzal za základ ona slova ze Čtenie: „Trestal jest nedověru jejich a tvrdost srdce etc.“

Kteréžto kázanie k té při Mistra Jeronyma tu přítomného a k slyšení výpovědi, kteráž jest na to od koncilium usazena, od téhož kazatele vedené když bylo slušně dokonáno a zavřieno, tehdy hned Mistr Jeronym u prostředku stoje, vstúpil jest, aby ode všech slyšán a vidien býti mohl, na pány kardinály, patriarchy, arcibiskupy, biskupy, doktory, mistry i všecky učené tu přítomné, řka: „Tento pan Jakub kazatel, kterým jest duchem mluvil, já neviem, nebo všecky věci, kteréž mluvil, převrátil jest v smysl jiný proti smyslu mému. Protož prosím všech i každého zvlášť skrze krev Krista Ježíše, kterúž jsme všickni vykúpeni, abyšte toho o mně nedržali. Neb kdež jest ten kazatel pravil, že bych byl potupitel mužuov cierkve svaté, tiem mě křivě viní.“ A že jest tu naději měl a | má, že ty věci, o kterýchž jest hádanie strojil v kolejích, byly jsú k dobrému a užitku královstvie Českého a že jest to učinil jako věrný obyvatel v něm a že nepřítelé jeho vykládali jsú to na jinú stranu převráceně a že věří se býti křesťanským člověkem a že by sobě takovú falešnú řeč i proti Bohu mohl, kto by chtěl, smysliti.

A počav tiem kázaniem hýbati od počátku, mluvil jest i k tomu, kdež kacieřstvím jest dotčen i k jiným kusuom, jimiž viněn byl, a řekl jest, kterak najduostojnější otec, pan kardinál florenský, kterýž přítomen tuto jest, naučil jest jej mravuom dobrým a učením tak a tiem obyčejem, že jest byl odvolal ty věci, kteréž jsú na něj v artikulích proti němu podaných vzložili, i do České země psal to odvolánie, a že jsú byli voleni súdce k té při, na nichž jest dosti jmieti chtěl. Ale když ti súdce sú změněni, nechtěl jest k artikuluom pod přísahú odpoviedati. Ale však aby každý mohl mysli jeho rozuoměti, řekl jest, že artikulové poslední nejsú všickni čteni skrze poručníky k tomu volené, dokládaje se Boha, že těch věcí | jest nemluvil pro žádné zatvrzenie ani šíje své tvrdost. Přivodě i svatého Pavla, že jest se i on častokrát o naučení s Židy hádal, a že div nebude, jestliže Jeronym také pro vieru a učenie křesťanské trpěti musí, vyznávaje jednu svatú církev obecnú, kterúž býti pravil všecko množstvie těch, kteříž spaseni býti mají. Item církev svítězilú, item církev rytěřující na zemi, item cierkev obecnú, to jest všech, kteříž víru Kristovu vyznávají. Item církev svatú obecnú prelátuov a zprávcí; a že těch prelátuov a zprávcí má poslúcháno býti i poběhlých, kteříž učie zákonu Božiemu, ale ne těch, kteříž jsú vně poběhlí.

Item pravil jest, že drží artikule viery.

Item pravil jest, že cerimoní mší, služeb, postuov jsú nad cerimoní případné.

Item pověděl jest, že ohavnosti mají odvrženy býti od duchovních, to jest pýchy a zbytečnosti, totižto když duchovní obracují dědictvie Kristova na své pýchy a chlúby, aby měli koně čisté, domy krásné a dvory, rúcha drahá a pěkná, nedávajíce toho chudým, což držie mimo potřebu svú, ale užívajíce toho k bujnostem a k skutkuom | nevěstčím.

Item odvolal jest ten list, kterýž do Prahy psal o svém odvolání, kteréž jest v obecné sebránie učinil, těch věcí, kteréž kázal proti vieře a bludně. A řekl tomu na odpor, že nechce býti příčina takové nepravosti, a kdež jest byl svolil odsúzenie Jana Husa, že jest zle mluvil a nikdy huoře a že to proti svědomí jeho. A že jest takové odvolánie učinil pro strach ohně a ukrutnost jeho. A že proto i ten list do Prahy psal, řka, že jest psal křivě a falešně. Kterýžto list nebyl jest než toliko odvolánie jeho, a protož ihned z rozkázanie koncilium skrze najduostojnějsího otce, pana Jana patriarchu konstantinopolitánského, ten list slovo od slova čten jest zjevně vysokým hlasem, i podpis jména Jeronymova rukú jeho napsaný ukázán jest.

Item týž Jeronym k tomu řekl jest, že tak jest, že „sem učinil odpřiseženie i ten list psal, boje se ohně. Ale selhal sem jako blázen a že toho velice želém. A zvláště kdež sem odvolal učenie Jana Husa a Jana Viglefa a kdež sem přivolil k odsúzení Jana Husa, kteréhož věřím býti spravedlivého a svatého člověka. A že sem přieliš zle učinil.“

Ty věci když | jsú vyslysány, vypraveny a přečteny, Mistr Hainrikus z Piru, prokurátor sněmu, prosil jest, aby byla dokonána a napsána výpověd a odsudek proti témuž Jeronymovi podlé toho, jakž artikulové proti němu podaní v sobě zavírají.

Tehdy duostojný otec, pan <Jan> patriarcha konstantinopolitánský, jeden z poručníkuov, z rozkázanie téhož koncilium v přítomnosti tu téhož Mistra Jeronyma i slyšícieho, výpověd konečnú, rozsudek proti němu četl jest, jakož na listu papierovém, kterýž v rukú držal, napsáno bylo, a to vysokým a rozuomným hlasem, kterážto výpověď dále jest napsána.

A ihned, když přečtena byla, skrze všecko koncilium od těch, kteříž od národuov voleni byli, stvrzena jest, totižto skrze Antonia konkordienského, Mikuláše mersoburgenského, Vitale telonenského, Patricia kartuginenského, biskupy, skrze to sluovko: Placet. A též i skrz duostojného otce, pana Jana biskupa ostienského, jménem svým i všech pánuov kardináluov potvrzena jest skrze též slovo: Placet.

Na kteréžto všecky věci čtené, usúzené, stvrzené a konečně vypověděné Mi|str Hainrikus z Piru a Jan z Tribanu, prokurátorové často psaní, prosili jsú, aby učiněno bylo vidimus pro budúcí pamět.

Ty věci když tak byly dokonány, koncilium anebo zbor konstanský požádal jest moci světské k dokonání té výpovědi proti Mistru Jeronymovi učiněné. A ihned vydán jest moci světské, aby jemu konec učinili.

A tu jest hned týž Jeronym poručil duši svú Bohu najvyšiemu. A počal hlasem velikým vyznávati víru a řka: „Věřím v Boha otce všemohúcího etc.“ A potom jest i zpievati začal: „Věřím v jednoho Boha“ a zpieval jest až do konce, jda svázaný po ulicech až na miesto popravné, kdež jsú jeho upálili, ač jsú prvé páni preláti prosili moci světské, aby s ním milostivě nakládali a Bohu se zaň modlili, aby se obrátil od hřiechuov svých.

Výpověď a odsudek

Ve jméno Páně Amen. Kristus, Buoh a Spasitel náš, vinný kořen pravý, jehožto otec vinař, otec jeho, věrné své uče, die: „Jestliže kto ve mně nezuostane, bude vyvržen ven jako | ratolest a uschne.“ Jehožto naučenie najvyší doktorové a mistři následujíce a přikázanie plniece, tento svatý konstanský sbor v při kacířské nepravosti před se vzaté, z slyšenie obecné pověsti a z ukázanie hlasitého oznámenie proti Mistru Jeronymovi z Prahy, mistru v uměních svobodných, však nesvěcenému, z jehožto pře akt a pruovoduov zjevně se nalézá, že týž Jeronym držal jest, vyhlašoval a učil některé artikule kacieřské a bludné, dávno od svatých otcuov odsúzené, některé rúhavé, některé pohoršlivé, jiné ctných uší urážlivé, všetečné a búřlivé, dávno skrze potupené paměti Jana Viglefa a Jana Husa hlásané, kázané a učené a v kniehách jich a traktátiech vypsané, kteřížto artikulové, učenie i kniehy i téhož Viglefa pamět i Jana Husa osoba skrze týž svatý zbor a konečnú výpověd jeho za kacířské potupeny a odsúzeny jsú byly, kterúžto odsúzenie výpověd tento Jeronym potom, když proti němu pře vedena byla v tomto svatém koncilium, poznav a vyznávaje pravú, | obecnú a apoštolskú vieru, schválil jest a k nie přivolil a klel všeliké kacieřstvie, a zvláště to, kterýmž jest nařčen byl a kteréž <v> předešlých časech učili jsú a drželi Jan Viglef a Jan Hus v svých kniehách, traktátiech a kázaniech. Pro kteréž, jakož již praveno jest, skrze to svaté koncilium byli jsú odsúzeni jakožto kacíři i jich učenie. K těch a všech věcí již psaných potupení a odsúzení přiznal se jest a přísahu učinil, že v té pravdě viery zuostane, a pakli by kdy proti tomu držeti anebo kázati pokusil se, že se pokutám práv duchovních poddán býti zavazuje a toho svého přiznánie rukú svú napsaného zboru tomuto svatému poddal jest.

Po kterémžto přiznání a přísaze po některých <dnech> jakožto pes k vývratku se navracuje, aby jed smrtedlný, kterýž se v srdci jeho tajil, vuobec vyvrátil, slyšenie zjevného, aby jemu od svatého koncilium dáno bylo, žádal jest. Kteréž když jemu bylo puojčeno, v tom svatém koncilium spolu sebraném jistil, řekl a vyznal skutečně, že tomu odsúzení Viglefovu a Jana Husa nepravě jest povolil, a to odsúzenie schvalu|je, že jest lhal, aniž se za to styděl, vyhlašuje to, že jest selhal, nébrž schválenie toho jich potupenie i přiznánie k tomu odvolával jest, vyhlašuje to, že v kniehách jich, to jest Jana Viglefa a Jana Husa, nikdy žádného kacieřstvie a bludu jest nečetl, ač jest napřed vyznal i provedeno jest zřetedlně, že jest se v knihách jich pilně učil, četl i jiným oznamoval, v kterýchž jisté jest, že mnohá kacířstva a bludové jsú položeni. Ale však týž Jeronym o svátosti oltářnie a o proměnění chleba v tělo Kristovo přiznal se jest, že drží a věří, <jako cierkev svatá drží a věří> a že viece v tom věřiti chce Augustinovi a jiným doktoruom cierkve svaté nežli Viglefovi a Husovi.

Protož se zjevně ukazuje z napřed psaných věcí, že týž Jeronym Viglefa a Husa potupených i bluduov jich přidrží se a že jich přietel byl jest a ještě jest. Pro kteréžto věci týž svatý zbor téhož Jeronyma, ratolest shnilú, uschlú, na vinném kořeni nezuostávající, vyvrci ven usúdil jest a jej kacíře a v kacieřstvie padlého, vyobcovaného, klatého vyhlašuje, oznamuje i odsuzuje. |

* * *

Léta od narození Božieho 1413 stala se jest ruoznice v římské církvi o papeže, takže někteří volili sobě papeže Baltazara z Kosa, jenž sobě přezděl Jan XXIII., a ten byl v Římě, a jiní volili Anděla z Korario, jenž sobě dal jméno Řehoř XII., třetie volili Petra z Luny a přezděli jemu jméno Benedikt XIII. A tak tu cierkev byla o třech hlavách jako potvora. Tehdy král římský a uherský, ciesař Zigmund, a český uložili sněm s panem Janem papežem v Konstancí, aby se tu sjeli křesťané ze všech zemí. A k tomu sněmu pohnali Mistra Jana Husi. A na tom sněmu byl ten Jan papež XXIII. a tři patriarchové a kardináluov 23, arcibiskupuov 27, biskupuov 103, saudci z sieně papežovy 18 a ti všichni byli doktorové. A komorníkuov papežových 18. Pak byli doktoruov v dekretích a v práviech a mistruov <343>, písařuov na odpustky 24 a na bulle 142, úředníkuov papežových a kardinálských 73, vrátných 24, biřicuov duchovních 28. A král Zigmund byl osobně, a kniežat | bylo 28, hrábí 73, korúhevných pánuov a šlechtic a rytieřuov 776, zlatníkuov s jich služebníky 48, kramářuov s pacholky 350, krajčieřuov s pacholky 170, ševcuov s pacholky 142, kožišníkuov s tovařiši 86, kovářuov s pacholky 89, pekařuov s pacholky 260, šenkýřuov krčemných s služebníky 75, penězoměncuov z Florencie i odjinud 72, appatekářuov s služebníky 45, barvieřuov 336, trubačuov 45, hudcuov a kajkléřuov 516, žen a panen běžných, kurev 718, posluov královských, vévodských i hrábí 27 a jiných posluov rozličných mnoho a posluov z rozličného uměnie, posluov od římských měst 66 a jiných měst mnoho. Těch všech summa 4925.

A ten sněm trval 7 let, v němž nic dobrého nezjednali tak veliké množstvie vysokých a múdrých lidí duchovních i světských, ač jsú pravili, že by Duchem svatým sebráni byli, jediné toho papeže Jana zhaněvše, s papežstvie ssadili a pravdu o přijímaní těla a krve Božie | potupili a za blud odsúdili. A vzali od prelátuov českých a moravských a kánovníkuov i od jiných lidí bohatých jich strany dvě stě tisiecuov zlatých uherských, aby hausku upekli. A protož odsaudivše jeho za kacieře bez hodného vyslyšenie, i upálili jeho léta Páně 1415.

Hádanie v zboru konstanském stalo se jest o vieru zákona Páně skrze mučedlníky Kristovy pamětí slavných svatého Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronyma z Nového Města pražského, jenž jest byl uměnie sedmera <mistr>. A tu jsú svých životuov opovážili pro vieru Kristovu. Též také vyznali jsú vieru pravú slavné paměti Mistra Jana Viglefa, kterýžto Mistr Jan Viglef byl sepsal traktát proti řádu duchovniemu i světskému Krista odporných. Léta od narozenie Páně 1415 za papeže pana Jana XXIII., léta jeho pátého, sedmnáctého dne měsiece dubna.