Tomu, kdo čte tyto řádky:

V potemnělých zavřených knihovnách odpoutal se Koniáš od své práce a znovu v něm zahořela touha knihy pálit. Město samo rozhodlo se mu v tom zabránit. Neb i jeho genius loci by byl tím aktem ohrožen. Vždyť právě v knihách skrývají se ta největší tajemství světa i života.

Byl jsem povolán, abych několik knih z jeho seznamu, takzvaného Koniášova Klíče, ukryl, a tím mu úkol znemožnil. Vydej se v mých stopách, měj oči otevřené a najdeš znamení, která tě k nim dovedou. Ničeho se neboj, na každé z cest na tebe čeká průvodce, který ti k cíli pomůže.
Spěchej, není času nazbyt.

Když je knihovna zavřená a lidé odejdou, začnou v ní působit její skryté síly. Jednou z nich je knihovní systém. U nás v knihovně se jmenuje Koniáš. Ano, úplně stejně jako TEN Koniáš – jezuitský mnich, který se věnoval sepisování, ale také zabavování a následnému pálení knih, které považoval za kacířské.

A jestlipak víte, co se rodí programu v systémové hlavě, když nemá dostatek aktivit? Začne hromadit energii. Jenže co pak s ní? Zbývá jedině přeměna. A je nasnadě, že ten náš Koniáš se zhlédl právě ve svém jmenovci.

Tím ale nastala katastrofa. Starý jezuita Koniáš s novými dovednostmi knihovního systému se totiž čile pustil do knih. Všechny je pročítal a všechny je shledal kacířskými. A znovu sestavil svůj Klíč – seznam knih ke spálení.

Kdo může takto rozdováděnou bytost zastavit? Takovou sílu má jen Praha, Matka měst. Povolala tedy na pomoc postavy ze svých dějin a pověstí. Úkolem zastavit Koniáše byl pověřen Pérák a zbytek mýtické družiny byl vyslán střežit knihovny. Jenže Pérák záhadně zmizel a zbyl po něm jen dopis.

Je tedy teď na vás, čtenáři a dobrodruzi, vydat se v jeho stopách a s pomocí patronů poboček knihy zachránit.